Hlavní menu    Moje tvorba    Vaše tvorba    Spolecné projekty    Ostatní    Uživatel



 

 

Hlavní stránka
Něco o mě
Chat
( )
Odkazy
▪Spoilery
FF Naruto
▪Série
▪Jednorázovky
FF Harry Potter
▪Série
▪Jednorázovky
FF Ostatní
▪D. N. Angel
Originální tvorba
▪Cesta osudu
▪Kniha stínů
▪Články, úvahy atd...
Kejt
O Uživateli
Potomek dvou klanů
Evil or good
Jednorázovky
Raulon
O Uživateli
Vládci živlů
Jenorázovky
Shinoki
O Uživateli
Oznámení
Archangel
Jednorázovky
Nenávist a Smrt
Cheesik
O Uživateli
Shinobi dvou klanů
Tajná technika
Harry Potter - Jeden z mnoha
Luck Dem
O Uživateli
Jednorázovky
Jigoku Samurai
Spoilery (Anzai)
Anzai
P1NG
O Uživateli
All Night
Deamonic
O Uživateli
Krev Světla a Slzy Temnoty
tobi-sama
O Uživateli
naruto-bleach
naruto a bleach
Rochelle
O Uživateli
Zvuk zkázy
Sbírky
Jednorázovky
Fantastická zvířata a kde je najít
Fujiyuu Uchiha
O Uživateli
Jedna z devíti
Shiroi Are
Jedna z devíti: Po čtyřech letech
Sekko
O Uživateli
Černokňažka a Necromant
Jnao
O Uživateli
Narutov návrat I. - chuuninská skúška -
Jednorázovky
Narutov návrat II. -Strata blízkeho-
Lucky
O Uživateli
Ztracen v zapomění
Tenká čára
Qui trahendum tangite
jobek
O Uživateli
Naruto a Bůh smrti
Naruto a Bůh Smrti - prezentace síly
Nový sanin
Výcvikové středisko
Strážce brány
Harry Potter a Necromancer
4. Velká ninja válka
Přemožitel démonů
Guxim
O Uživateli
Harry Potter- Tahun Pertama
Harry Potter - Boj za svobodu
Harry Potter- Hrdina??
Amren
O Uživateli
Lepší život
naruto - kun
O Uživateli
Harry Potter a stratené učenie mágov
Naruto - Ťažké rozhodnutie
Titus
O Uživateli
Pokemon - Sinnoh league
Emily Cindy Mowmary
O Uživateli
Souboj Titánů
Gryf
O Uživateli
Naruto a prokletí které je darem
StarCraft vs StarWars
Bleach: Síla králů
Traileri na FF serie
Jednorázovky.
Harry Potter a síla čtyř
Arancar
O Uživateli
Harry Potter a Nový život
Markus
O Uživateli
Harry Potter a Taje magie
Myerel
O Uživateli
Les éléments invisibles de la vie
Daikara
O Uživateli
Jednorázovky
Když nás chtěli vyhnat.
Šance žít !
Bratři na zabití.
Jiný život I.
Ookami ningen.
Jiný život II.
vlastolordes
O Uživateli
Krv a slzy
kinkuro-san
O Uživateli
Návrat Namikazeho
Verxa
O Uživateli
the Dark, the Light, and the Grey
Môj najkrajší sen
Harry Potter a Bestiaire
kejhy
O Uživateli
Abrakadabra
zaza
O Uživateli
Harry Potter a světlo v temnotě
Lukasaku
O Uživateli
Cesta msty
Quesa
O Uživateli
Sulfia More
Jednorázovky
Staří vojáci nikdy neumírají
Navak
O Uživateli
Prokletý
BAJAJA-KAR
O Uživateli
Atali
O Uživateli
Po pěti letech
Osudový boj
HP - Deník čistokrevné
Život ve stínu
Fairy Tail - Dračí děti
miki
O Uživateli
LáskaNinjaLoukaStrom
Navždy spolu
SaharuSanada
O Uživateli
Karioka World
Princ Tennisu(Prince of tennis)
Moje hvězda na konci Tunelu
Elitní Smrtijed
Strážce tajemství
Karen Alecta Black I.
Ginreishi(ochránci živlů) I.
Fruits Basket
Cesta za měsícem
Rikkaidai Fuzoku
Satan
Ginreishi(Ochránci Živlů) II.
Forever Together
Harryho Rozhodnutí (1)
The Last World
Potterova Zrada : Smrtijedi
NeAtTe
O Uživateli
Harry Potter a znamenie fénixa
Susan
O Uživateli
Co když se všechno změní?
Kanjira
O Uživateli
Přátelství a nenávist
Tasunis
O Uživateli
Reya
O Uživateli
Moc nikoho
Přání snů aneb Potter sebevrah
HP a pán zla
Démon spravedlnosti
HP a dech jednorožce
HP a dech jednorožce 2
HP and legend of the dark
ElisWolf
O Uživateli
Pták snící v kleci
Jednorázovky
Příběhy velké čtrnáctky
Nirvinus
O Uživateli
Syn svého otce
Leegy
O Uživateli
HP a Nová realita
Reaper
O Uživateli
Harry Potter: Probuzení
UedaAya
O Uživateli
Poslední ůtok
Cesta napříč Ayataro
Král Démonů
Gokusen I.
Black Sword Katie .
Mistr v Pokemonu
JigokuMaru
O Uživateli
Zlo a dobro
FT:Nekonečná láska
Zakladka dělá divi
Návrat Esne Black
Jednou a navždy
Přízrak temnoty
Yamato Nadeshiko Shichi Henge
Naruto,on je Nukenin
Návrat Slečny Raddle
Uedova sestřička I.
Konec KONOHY
Konoha Gakuen
Svatá Trojice
Feudální pán země Ohně
Naruto : Nukenin
Hp a Esne Blacková
Kai-san
O Uživateli
Nikol-chan
O Uživateli
Láska se Sunš nevyhýbá
Mitsuko
O Uživateli
Dívka s modrým tygrem
čtenářka
O Uživateli
Příběh Hyuri Mikon
Lord of Caer Azkaban
h0moun
O Uživateli
Novos Ordo Seclarum
SG Pegasus
xEternity
O Uživateli
Aryvenne
O Uživateli
Senna
O Uživateli
Bla Bla Bla
Zrušené
Zrušené
Zrušené
darksama
O Uživateli
Harry Potter a ...
LilithHekate
O Uživateli
Harry Potter a Majstri Elementov
BastaFidli
O Uživateli
Naruto: Mrtvý klan
juhy
O Uživateli
Návrat do Uzushiogakure
Filex9742
O Uživateli
Yami-san
O Uživateli
Maikeru
O Uživateli
Naruto - Fukutsu no seishin
sdragos
O Uživateli
akaj akuma
Sennin_Liesa
O Uživateli
Smrt není konec
Jednorázovečky
Nápravy
Ne všechno je spravedlivé
Naomie
O Uživateli
avanaka15
O Uživateli
N.U.T.
O Uživateli
Rozhodnout se
Žaneta
O Uživateli
Sonalesa
O Uživateli
frelength
O Uživateli
Albus Potter a nechcené dedičstvo
dark1987
O Uživateli
HP a Posel času
Trixirly
O Uživateli
bilales1
O Uživateli
Vzpoura
Doplňkové povídky Knížete Azkabanského
Západ Slunce nad Británií
Stellar
O Uživateli
Lost Soul
Lionsnake Chronicles - Hadí šach
Aritmancer
Sety
O Uživateli
Rámen ninja
Fairy Tail - Dark
Chyba - Pomsta - Láska
Harry Potter a rád Temného fénixa
HP - Dieťa z proroctva
Fairy Tail - Ranger
Tokyo Ghoul - Vnútorný nepriateľ
Pravá ruka štvrtého hokage
Chameleón
blade23mc
O Uživateli
Marsy
O Uživateli
zberateľ
O Uživateli
Pravdivá romance o květinářce a zablešenci
Mysterio
O Uživateli
Asami
O Uživateli
Bla bla bla
Neplatné
Kiru Uchiha
O Uživateli
Spolupráce
Projekt Equillibrium 666
Elite Six
Unreal Tournament: Anime War
ExeqiuaS & Karlos-sama
Sentaku no Kurashi
V rekonstrukci
Download
FanFiction
Originální tvorba
Jiné
Galerie
Moje Arty
Vaše Arty
Apophysis
Jiné




Registrovat se

Pokec

Top List

TOPlist




Vzpoura

VZPOURA

Četl jsem povídku ´Ne, děkuji´, ve které Harry vstane od nebelvírského stolu a odmítne soutěžit v turnaji Tří kouzelníků. Opravdu dobrá povídka, u které jsem se i smál. Potom jsem narazil na povídku ´Poslední vměšování lorda Blacka´, ve které Sirius společně s Andromedou a Tedem Tonksem sepíší manželskou smlouvu mezi Harrym a Nymphadorou a to bez jejich vědomí. V této povídce se Harry napřed rozčílí a potom se chová jako ovce. Prostě svěsí hlavu a smíří se se svým osudem. A to se mi nelíbilo a řekl jsem si, co kdyby bojoval a odhodil všechny zábrany. A tak začala vznikat povídka ´Vzpoura´. Začíná během letních prázdnin po turnaji Tří kouzelníků. A abyste věděli, o co jde, vložil jsem úryvek z povídky ´Poslední vměšování lorda Blacka´.

Věkové omezení jsem jen pro jistotu nastavil na 15 let – nadávky, smrt, možná i něco dalšího.

 

(Začátek překladu povídky ´Poslední vměšování lorda Blacka´.)

Harry byl znovu vděčný za Ronovu schopnost spát přes cokoliv, protože se probudil s prudkým trhnutím díky další noční můře s Voldemortem na hřbitově. 2 týdny na Grimmauldově náměstí 12 byly bohaté na události, a bohužel jejich součástí byl i jeho spánek. Jeho nedávný ´soud´ byl menším stresujícím rozptýlením, to ano, ale aspoň to na chvíli změnilo jeho noční můry. Navíc, zatímco nápad mít prasklou hůlku, nebo být vyloučen ho děsil, mírně ho těšilo vědomí, že i když soud nedopadne dobře, aspoň bude schopen být se Siriusem.

Harry opustil ložnici, neměl číslo 12 moc rád, jelikož zde byla temná atmosféra, zcela represivní dekor, a navzdory Siriusovým žertům, vážnost, která pronikala do budovy, dělala realitu Voldemortova návratu mnohem reálnější. Nicméně, Harry se smířil se svou nechutí s domem předků jeho kmotra s vědomím, že má k dispozici mnohem horší alternativy.

Harry tady měl mnohem větší volnost, než v Zobí ulici. Ano, lidé ho bedlivě hlídali, ale mohl se potulovat po celém domě, dostal jídlo a pití, a nebylo s ním zacházeno jako s otrokem nebo nebyl zavřený, a nejlepší ze všeho bylo, že byl obklopený magií a lidmi, kteří ho milovali.

Harry sestoupil po schodech a šel ve směru do kuchyně pro dostatečné množství vody. Když se Harry přiblížil ke kuchyni, byl vyrušen ze zadumání rozzlobeným hlasem přicházejícím zpoza dveří, které se chystal otevřít. Harry nechtěl rušit současné obyvatele v místnosti, ale také se ani nepohnul pryč. Jeho zájem a zvědavost ho nenechala odejít, přestože věděl, že poslouchat cizí rozhovory je špatné.

SIRIUSI! Co tě k čertu posedlo, že jsi to udělal, aniž by ses jeho nebo mě zeptal? Přemýšlel jsi o tom, že bych v této záležitosti chtěla nějakou volbu, že si zasloužím možnost se k tomu vyjádřit? Merlin ti pomoz, jestli je to nějaký žert, protože tě prokleju do zapomnění! Nemůžu uvěřit, že máma a táta s tímto nesmyslem souhlasí!“ To mluvila nepochybně Nymphadora Tonksová, nebo spíš křičela na Harryho vzpurného kmotra. Harry přemýšlel, co jí Sirius udělal tentokrát, a rozhodl se pokračovat v naslouchání, když už nic jiného, ​​tak by se pobavil a odvede ho to od vzpomínek na jeho poslední noční můru.

Harry slyšel Siriuse: „Když jsem vysvětlil jeho situaci…“ Harry další kousek neslyšel. „Koneckonců ty jsi krví Blacková, takže jakékoliv dědictví je nezpochybnitelné. On potřebuje stabilitu, lásku a silnou ženu, která mu může trochu ulehčit, a která se nenechá zastrašit. Ty, má milá sestřenice, mu to můžeš dát. Není pro tebe špatný, a to buď. On tě respektuje, a není to někdo, kdo zneužije tvé dary. Vidí tě, kým jsi, a nebude se tě snažit ovládat. Je to součást toho, proč tví rodiče souhlasí. Vím, že věkový rozdíl se teď zdá velký, ale za pár let nebude. Líbíš se mu, víš, já to vidím v tom, jak se k tobě chová a ty se chováš k němu. Dej mu nějaké slušné oblečení a já… jsem si jistý, že od něj neodtrhneš ruce,“ vyštěkl Sirius poslední část ve smíchu.

I v jeho ospalé stavu, Harry věděl, že smích na úkor zvlášť vážné Tonksové nebyl moudrý.

SIRIUSI, to nejde! Péče o někoho není totéž, jako někoho milovat, nebo být k někomu přitahován, nebo s ním chtít vztah. Siriusi, kdy jsi tuto věc zaregistroval a je nějaká cesta ven?“

Harry slyšel Siriuse tiše mluvit, ale nedokázal rozeznat slova.

Další věc, kterou slyšel, bylo: „Podívej se Nymphie, já jsem tak učinil, a ty nevíš jak s ním dál. Ale Nym, chci, abyste byli oba šťastní. Starám se o vás oba, a to byl jediný způsob, jak bych mohl zaručit, že tě bude mít nějaký kluk rád takovou, jaká jsi. Víš stejně dobře jako já, že budu mít štěstí, vyváznout z této války živý, protože jsem v současné době hledaný Ministerstvem i Temným pánem, kteří mě chtějí mrtvého.“

Hlas se zase zeslabil, až najednou: „Siriusi, jsi osel, víš, že ano!“ Nymphadora vyrazila a nechala dveře do kuchyně dokořán.

„Je zřejmé, že ona nebude ta zralá ve vztahu, ale s touto povahou a tělem jsem si jistý, že to nebude vadit,“ slyšel Harry Siriuse mumlat si pro sebe.

Siriusovy oči sledovaly ustupující postavu mladé bystrozorky a všiml si jeho mírně omámeně vypadajícího kmotřence, který se také díval ve směru, kde Tonksová prostě zmizela. Sirius nemohl odolat příležitosti trochu Harryho poškádlit.

„Má hezký zadek, co štěně?“ prohlásil Sirius, když se připojil k Harrymu. Harry nadskočil, zčervenal jako řepa, a začal prskat. „Neboj, štěně, jsem rád, že máš dobrý vkus. Jak dlouho ses tady schovával? A kolik jsi toho slyšel?“

„Ehm…“ začal poněkud rozpačitý Harry, „asi 5 minut, a ne moc. Snažíš se dát dohromady Tonksovou s Náměsíčníkem nebo tak něco?“

Sirius se zasmál. „Něco takového štěně. Netřeba říkat, že slečna Nymphadora není příliš zaujatá mými činy. Každopádně, dost o ní, co děláš?“

„Měl jsem noční můru a myslel jsem, že bych si vzal trochu vody,“ doplnil Harry.

„Chceš mluvit o noční můře?“ zeptal se Sirius.

„Ne, díky, ale nemám chuť se snažit znovu usnout, můžeš mi dělat společnost?“ zeptal se Harry plaše.

„Samozřejmě, štěně.“

 

(O mnoho dní později)

„Jsi v pořádku štěně? Dobrých pár minut jsi nic neřekl?“ zasmál se Sirius.

Siriusova poznámka vytrhla Harryho z transu. „Prostě jsi řekl, že si musím vzít… Nymphadoru… Tonksovou? To jako naši Tonksovou, bystrozorku? To je jeden z tvých nejhorších žertů.“

„To není žert, dvanácteráčku, myslím to vážně,“ odpověděl Sirius s úšklebkem, zatímco plácal svého kmotřence po rameni. „Upřímně řečeno, štěně, máš smlouvu na mou sestřenici, jak moc máš právě teď rád svého kmotra?“

Harry se uklidnil. „Upřímně řečeno, mám chuť tě proklít. Ano, Nymphadora je pěkná, a je jednou z mála žen, kterou znám, a která není blábolající hormonální vrak kolem mě, ale neexistuje žádný způsob, abych s ní někdy byl. Nedokázal bych s ní sakra ani držet krok, je o 7 let starší než já, rozhodnul ses vidět nás oba stejně nešťastné, jako jsi ty?“

Bolest v Siriusově tváři nezastavila Harryho, aby nahlas pokračoval ve svých myšlenkách. Zdálo se, že Harry zapomněl, jaký vliv mají jeho slova na jeho kmotra, ale kdyby v místnosti byl někdo jiný, byli by svědky rostoucí bolesti na tváři Blacka a Harry pokračoval ve ventilování vzteku.

„Jak jsi nám to mohl udělat? Chceš si jen užívat ve vytváření nepříjemné situace pro své vlastní pobavení, Tichošlápku? Pokud to je vtip, určitě není vtipný, je to náš život. Vím, že jsi můj poručník a kmotr, ale opravdu máš pocit, že je nezbytné vzít mi jednu z mála věcí, nad kterou jsem měl kontrolu?“

„Štěně, udělal jsem to, co jsem si myslel…“

Najednou byla v Harryho očích hrozivá jiskra. „Tu větu nedokončíš, Blacku! Nechci to slyšet, jako kdyby nestačila ta smlouva! A aby toho nebylo málo, tak jsi mi v létě lhal, když jste se s Tonksovou hádali. Nešlo o Náměsíčníka, že ne?“ Sirius potvrdil jeho podezření rozpačitým pohledem. „Bylo to o mě! Proč jsi mi potom lhal?“

„Nelhal jsem ti, štěně, jen jsem tě neopravil.“ Harry se zamračil, ale Sirius pokračoval: „Nechtěl jsem ti zkazit léto, a také jsem si myslel, že na tom chvíli nesejde, když jsi byl kolem dívek vždycky tak plachý. Chtěl jsem počkat, až složíš své NKÚ, ale tvá snoubenka poukázala na některé skutečnosti, které se v poslední době udály, a to mě přinutilo změnit můj časový rozvrh.“

(Konec překladu.)

„Takže v podstatě, pokud by na tebe Tonksová netlačila, pořád to nevím. Skvělé vědět, že jsi zbabělec, stejně jako manipulátor! Siriusi, prosím, zruš tu smlouvu. Jsem zamilovaný do jiné.“

Sirius se do židle úplně zhroutil. „Je podepsaná krví a zaregistrovaná. Nejde zrušit,“ vydechl tiše, otevřel zásuvku stolu a podal Harrymu jeho manželskou smlouvu.

„Musí být nějaká možnost. Andromeda je právničkou v kouzelnickém světě a Ted v mudlovském. Neudělali by vlastní dceři, aby navždy zůstala ve vztahu, ve kterém nebude žádná láska.“

Sirius jen nešťastně vrtěl hlavou. „Jen smrt tu smlouvu ukončí a i potom musí ten druhý ještě dva roky držet smutek, než se může znovu oženit nebo vdát.“

„Můžeš ze smlouvy odstranit tu dvouletou dobu smutku, Siriusi?“

„Harry…!!!!“

„TAK MŮŽEŠ?“ zařval Harry.

„Ne.“

„Zabij mě,“ přikázal Harry pevným hlasem. V kuchyni bylo chvíli ticho a Sirius se na Harryho jen vyděšeně díval. „ZABIJ MĚ, JÁ SE TÉ SMLOUVĚ NEPODVOLÍM,“ křičel Harry.

„NE, TO NEUDĚLÁM, VŽDYŤ JSEM TVŮJ KMOTR,“ zařval tentokrát Sirius.

S tím Harry vyrazil pryč a zanechával za sebou zdevastovaného Siriuse Blacka společně s Nymphadorou, která byla pod neviditelným pláštěm.

„Teď už jsi spokojený Blacku?“ syčela rozzuřená Nymphadora svlékající si plášť. „Ten kluk mě nechce.“

 „Zvykne si. Kouzla na smlouvě ho přinutí se ti přizpůsobit. Líbíš se mu a za nějaký čas se do tebe určitě zamiluje.“

„Jsi naprostý hajzl, Blacku. Uvědomuješ si, jak je ten kluk magicky silný? Mně tedy vůbec nepřipadá, že by ho smlouva jakkoliv ovlivňovala a to je sepsaná už pěkně dlouho.“ Opustila Siriuse a šla hledat Harryho.

Harry se schoval do místnosti ke Klofanovi, sedl si na zem a opřený o stěnu začal pročítat manželskou smlouvu, aniž by tušil, že je hledán jeho nastávající. Po dvaceti minutách někdo zalomcoval klikou a následně zaklepal.

„Jdi pryč!“ zakřičel.

Harry slyšel otáčení zámku a následné otevření dveří.

„Jaké části ´Jdi pryč´ jsi nerozuměl? Nech mě být. Kdybych chtěl společnost, tak bych si ji zajistil!“ Vzhlédl, když domluvil, a tehdy si všiml, kdo je narušitelem.

Nyní bystrozorka se zelenými vlasy vypadala velmi spokojeně.

„Harry, já nevím, co ode mě ve vztahu a v manželství, které jsme povinni mít, čekáš, ale já ti prozradím, že příště se mnou budeš mluvit tímhle tónem, nebo se ke mně chovat, jako bych byla za to zodpovědná, manžel nebo ne, budeš litovat. Neměla jsem na výběr, a to buď, a já si rozhodně nezasloužím tvůj dospívající záchvat vzteku. Vím, že je toho na tebe hodně, a já chápu, že jsi naštvaný, protože já jsem také, ale s tím ani jeden z nás nic nenadělá. Nemůžeš-li mne právě teď respektovat a být ke mně zdvořilý, v pořádku. Koneckonců, také jsem toho měla nějaký čas plnou hlavu, ale nebudu to tolerovat navždy! Také jsem si chtěla vybrat svého manžela, víš! To není jen o tobě.“

Harry se na Tonksovou jen klidně díval, a když skončila svou tirádu, zeptal se: „Víš, že je ta smlouva plná sraček? Mám chuť hodit ji Klofanovi pod zadní nohy. Jak ti to mohli tví vlastní rodiče udělat? A pro tvou informaci nic od tebe nečekám ani ve vztahu, ani v manželství. Obávám se, že si každý půjdeme svou cestou,“ a s tím strnulou Tonksovou opustil a odešel směrem ke svému pokoji.

Zanedlouho informovaly Siriuse ochrany domu, že Harry opustil dům a to sám. Sirius se zavřel u sebe v pokoji a doufal, že se Harrymu nic nestane a v pořádku se vrátí. Musel čekat čtyři hodiny, než se mu jeho přání splnilo. Zbytek dne Harryho nikdo neviděl a i druhý den se v kuchyni objevil až na večeři. Přišel do kuchyně plnou členů Řádu, kteří se chystali na nadcházející schůzku, v nádherném lesklém černém hábitu s erbem rodu Potterů na levé straně hrudi vedle srdce. V pravé ruce držel svou hůlku a na prsteníčku měl pečetní prsten svého rodu. Přišel až ke stolu a postavil se k němu tak, aby byl přímo naproti Siriuse. Zůstal stát, díval se Siriusovi do očí, špičku hůlky si přitiskl na srdce a začal: „Já, lord Harry James Potter se tímto navždy zříkám svého kmotra lorda Siriuse Oriona Blacka. Nechť se tak stane!“ Z Harryho a Siriusova těla vyšlehly bílé záblesky. V kuchyni nastal zmatek a lidé se navzájem překřikovali, ale Harry ještě neskončil. „Lorde Blacku, zachránil jsem vaši duši před mozkomory. Uznáváte vůči mně svůj životní dluh?“ Tentokrát se rozhostilo mrtvolné ticho.

„Ano, uznávám. Dlužím vám za svůj život, lorde Pottere,“ vyslovil Sirius s lesknoucíma očima.

„Potom žádám jeho okamžité splacení a prosím o smrt z vaší hůlky. Sepsal jsem svou závět a zanechal dopisy pro své přátele i ministerstvo. Nebudete z ničeho obviněn, lorde Blacku.“

Všichni kromě jedné úplně zkameněli. Jen jedna osoba křičela „NÉÉÉÉÉ“. Sirius pochopil, co včera venku dělal. Byl u Gringottů a přijal své dědictví. Využil toho, že ho kvůli turnaji Tří kouzelníků zplnoletili a přijal svůj prsten a tím i titul.

„Ne, to nemohu udělat, stále se považuji za tvého kmotra,“ zvedl se a odcházel.

„V tom případě jsou rukavice dole a s nimi i mé morální zábrany,“ vyštěkl Harry na jeho vzdalující se záda. Sirius se nezastavil a ani se neotočil, jen odcházel. Všichni v místnosti na Harryho jen zírali a Tonksová byla otřesená. „Udělal to podruhé,“ přemítala a pochopila, že to bude mít nesmírně těžké.

„Harry, musíme si promluvit…“ začala Tonksová, ale byla přerušena Harrym.

„NE! Zapomeň na mně stejně, jako se já budu snažit zapomenout na tebe. Vím, že za to nemůžeš a tak se ti předem omlouvám za všechny potíže, které ti způsobím. Kvůli své bezpečnosti bys už nikdy neměla opustit tento dům. Od zítřka stejně nemáš práci,“ přerušil ji a zvolal „Dobby.“ Domácí skřítek se objevil před Harrym a nezvykle tiše čekal na příkaz. „Naše akce ´Vzpoura´ právě začíná, Dobby,“ řekl Harry a natáhl ruku směrem ke skřítkovi, který ji chytil, a oba s třeskem zmizeli.

Kuchyně se ponořila do naprostého chaosu, kdy se lidé ptali jeden druhého a chtěli odpovědi.

Brumbál zuřil, když se od Nymphadory dozvěděl, co se stalo a dokonce ji obvinil, že ohrozila celý kouzelnický svět. O tři dny později bylo kromě ranního vydání Denního věštce lidem doručeno o dvě hodiny později i speciální číslo, které na první stránce hlásalo:

 

Otevřená zpověď lorda Pottera o jeho manželské smlouvě a skutečném životě

 

„Vážení čtenáři, poprvé v historii byla redakce Denního věštce v pozdních večerních hodinách poctěna návštěvou lorda Harryho Jamese Pottera, který chtěl poskytnout rozhovor a to rozhovor velice výbušný. Já, Denisa Krátká, musím upozornit Vás čtenáře, že lord Potter vlastní významnou část akcií Věštce a rozhovor je tedy na jeho vlastní žádost uveřejněn bez jakýchkoliv úprav přesně tak, jak vznikl.“

„Lorde Pottere, jmenuji se Denisa Krátká a jsem odbornice na manželské smlouvy. Byla jsem informována, že chcete poskytnout rozhovor o jedné z nich.“

„Ano, paní Krátká, o manželské smlouvě a několika dalších věcech. Manželská smlouva byla sepsaná mým kmotrem Siriusem, Andromedou Tonksovou a jejím manželem Tedem krátce po ukončení turnaje Tří kouzelníků a přikazuje mi, abych se oženil se slečnou Nymphadorou Tonksovou. Byla sepsána bez mého souhlasu i bez souhlasu slečny Tonksové. Já osobně tu smlouvu odmítám a snažím se z ní dostat, i když mi bylo řečeno, že jí zruší jen moje smrt, nebo smrt slečny Tonksové. No, já tomu nevěřím. Tonksovi si bezpochyby nechali nějakou možnost na odstoupení od smlouvy. Určitě by nedopustili, aby jejich dcera žila ve vztahu bez lásky a v celoživotním celibátu.“

„V celibátu? Mohl byste to, prosím, vysvětlit. Smlouvy přece mívají stanovený i počet dětí, které máte mít.“

„Smlouva nám ukládá, abychom měli minimálně dvě děti, a první dítě musíme mít dříve, než bude slečně Tonksové třicet. Já jsem ale dal kopii smlouvy nejlepší právnické firmě, aby se v ní snažili najít jakoukoliv skulinu, a už jsem byl o některých informován. Smlouva mi neukládá, aby ty děti byly moje, ani že se o ně musím starat. Takže pokud bude slečna Tonksová chtít splnit tuto podmínku smlouvy, bude muset děti adoptovat. Vím, že má slečna Tonksová časově náročné zaměstnání a tak určitě její rodiče při podpisu smlouvy počítali s možností, že budou děti vychovávat. Vzhledem k tomu jsem s právníky sepsal i svou poslední vůli. Podle ní nebude uznán za mého dědice žádný potomek, který nebude mé krve. Touhle smlouvou dokázali její autoři to, co se zatím nepovedlo ani Voldemortovi. Starobylý a vznešený rod Potterů díky ní vymře a můj titul bude z kouzelnické společnosti vymazán.

„Lorde Pottere, vy nehodláte se svou budoucí manželkou nic mít a necháte vymřít svůj rod?“

„Budeme žít odděleně a nehodlám se jí ani dotknout, paní redaktorko a odpověď na Vaší druhou otázku je ano.“

Vážení čtenáři jistě pochopíte, že po této části rozhovoru jsem potřebovala zabrousit do klidnější oblasti a tak jsem položila následující otázku:

„Říkáte, že jste poskytl svou manželskou smlouvu právnické firmě. Jak jste to dokázal? Smlouvy jsou přece okouzleny, aby si je mohla přečíst jen nejbližší rodina?“

„Někdy si myslím, že jsou kouzelníci idioti. Jednoduše jsem smlouvu nechal položit na mudlovskou kopírku a nechal si udělat několik kopií. Mám tu jednu i pro Vás a vlastnoručně podepsanou.“

„Potterovi jsou vážená rodina a tak naše čtenáře určitě zajímá, jak velká bude Vaše svatba, a kde se bude konat.“

„Smlouva mi neukládá, že musím nevěstě vystrojit svatbu. Jen se musím oženit dříve, než mi bude dvacet jedna let. Takže pokud se mi ze smlouvy nepodaří do té doby dostat, hodlám v týdnu před mými jednadvacátými narozeninami vložit snubní prsten do obálky a poslat ho po sově nevěstě. Na ministerstvu ji zaregistruji jako svou manželku paní Nymphadoru Tonksovou.“

„Jako paní Nymphadoru Tonksovou? Nebude nosit Vaše jméno?“

NE! Paní redaktorko, nikdy nedopustím, aby bylo jméno Potter pošpiněno jménem Tonks.“

Začínala jsem mít strach položit další otázku, ale nakonec jsem sebrala veškerou svou nebelvírskou odvahu a zeptala se:

„Pokud by Vás Vaše nastávající požádala, abyste ji svatbu přece jen vystrojil, vyhověl byste jí?“

„Ona je v téhle situaci naprosto nevině, takže ano, udělal bych to. Na svatbě by ovšem nesměl být nikdo z mých přátel, nesměl bych se objevit na žádné z fotografií a nemohl by na ní být oddávající.“

„Mohl byste, prosím, vysvětlit i tyhle podmínky?“

„Pro mé přátele a fotografie platí stejné vysvětlení. Nesnesl bych, aby viděli mé veřejné ponížení. Oddávající na ní nemůže být, protože bych mu nedokázal lhát.“

„Pokud by Vám oddávající položil tu klasickou otázku, řekl byste ne?“

„Řekl bych ne.“

Po této části našeho rozhovoru jsem musela být chvíli ošetřována domácím skřítkem lorda Pottera, zatímco on pokračoval dál a já byla vděčná za můj samo-zapisovací brk.

„Smlouva mi dále ukládá, abych se o slečnu Tonksovou staral. Zařídil jsem jí proto u Gringottů trezor a nechávám jí do něj každý měsíc ukládat rentu třiceti stříbrných mincí.“

Zhluboka jsem se nadechla a zeptala se: „Vzhledem k částce, kterou do trezoru ukládáte, se asi cítíte, jakoby jste byl zrazen.“

„Rozhodli o mně beze mě. Rozhodně mně zradili.“

 „Lorde Pottere, má další otázka je, proč tohle všechno děláte? Slečna Tonksová se vám nelíbí, nebo ji nemáte rád, hraje v tom roli velký věkový rozdíl…?“

„Je to velmi pěkná mladá žena, kterou mám rád, a s věkovým rozdílem to nesouvisí, i když teď opravdu nevím, jak bych se s tím srovnal. Jde o to, že ona mne nemiluje a já jsem zamilován do jiné. Do velice krásné a inteligentní dívky, která se ke mně neobrátila zády, když mé jméno vylétlo z ohnivého poháru a řekla mi, že mi věří, i když to nemohla udělat otevřeně přede všemi. Jen kvůli ní jsem ještě ochoten zůstat v Anglii a učit se v Bradavicích.“

„Ale vy nemůže tuto zemi opustit. Jste pro zdejší lidi velmi důležitý, jste jejich hrdina.“

„Nejsem jejich hrdina ani nejsem důležitý. Denní věštec je toho důkazem s tím, co o mně píše, ale mám pro Vás malé překvapení, paní Krátká,“ a Harry vytáhl z kapsy malou dřevěnou krabičku, kterou na stole zvětšil do větší bedny.

Po jejím otevření paní Krátká zjistila, že obsahuje desítky lahviček se vzpomínkami. Tohle speciální číslo Denního věštce bylo opravdu výbušné, protože vzpomínky obsahovaly hrůzy Harryho života u Dursleyů, i pravdivé události z jednotlivých ročníků v Bradavické škole čar a kouzel. V Denním věštci se redaktoři střídali dva dny v kuse u pěti Myslánek. Víc se jim jich nepodařilo sehnat a zapisovali události, které v Myslánkách shlédli. Kouzelnická veřejnost si přečetla o trollovi, Quirrellovi, zkamenělých studentech, baziliškovi, přečetli si pravdu o Skrkovi mladším a Ohnivém poháru, o rituálu znovuzrození na hřbitově, Červíčkovi a smrti Cedrika. Tohle speciální číslo obsahovalo celý dosavadní život jednoho Harryho Pottera. Redaktorka Krátká dostala tu čest a sepsala doslov, ve kterém byla velká omluva Denního věštce Harrymu Potterovi a i jedna velmi zajímavá otázka:

„Vážení čtenáři, všimli jste si při pročítání našeho speciálního čísla, kolik dívek dluží lordu Potterovi za svůj život? Bude velmi zajímavé sledovat, jak budou tyto životní dluhy splaceny.“

 

Andromeda Tonksová si poslechla rozhovor o manželské smlouvě, který jí její manžel předčítal, a zmizela v krbu v záplavě zelených plamenů. Ani si nevšimla, že se jejímu manželovi tvoří na čele krůpěje studeného potu, drží si pravou rukou svou levačku a tiskne si ji k tělu, ani to, jak jeho hlava zaduněla o desku stolu. Andromeda přišla o všechny své klienty už během prvního dne, kdy vyšel Harryho rozhovor a o týden později se ve věku nedožitých 48 let konal Tedův pohřeb, kterého se zúčastnili jen dva lidé. Nymphadora byla v den vyjití rozhovoru pozvána do kanceláře své nadřízené, madam Bonesové a byla propuštěna, protože se pro své kolegy stala bezpečnostní hrozbou. Ona a její budoucí manžel byli společně na prvních příčkách Voldemortova seznamu smrti. Madam Bonesová nebyla šťastná žena. Musela Tonksovou propustit v době, kdy bylo ministerstvo kvůli speciálnímu vydání Věštce vzhůru nohama a ona potřebovala každou hůlku. Odbor pro dohled nad kouzelnými zvířaty chystal výpravu do Zapovězeného lesa, aby provedli redukci populace akromantulí. Ona sama se chystala zatknout Dursleyovy, musela nechat prověřit jednání ministra i Brumbála a hlavně se pokusit v Denním věštci dostat k Harryho vzpomínkám, prohlédnout si je a vše si tak ověřit. Tonksové alespoň doporučila, aby přijala místo učitele Obrany proti černé magii v Bradavicích, jelikož by tak byla v bezpečí pod silnými magickými ochranami a v blízkosti svého snoubence.

Letní prázdniny skončily, ale od vydání speciálního čísla Harryho nikdo neviděl. Tonksová mu dvakrát poslala sovu, ale odpovědi se nedočkala. Dokonce se snažila najít Hermionu a její rodiče, bohužel také neuspěla. Její dům byl prázdný a stála před ním cedule s nápisem ´Na prodej´. Navštívila i redakci Denního věštce a snažila se zjistit, zda mají na Harryho nějaké spojení. Neúspěšně. Denní věštec vypadal při její návštěvě úplně vylidněn a jen najít někoho, kdo by byl ochoten poskytnout jí požadovanou informaci byl úkol pro osobu s nekonečnou trpělivostí, což ona nebyla. Recepční jí sdělila, že všichni redaktoři jsou v terénu a snaží se najít Harryho přátele a jiné osoby zobrazené v Harryho vzpomínkách a získat pro Věštec další zajímavý materiál. Nymphadora si v tu chvíli pomyslela, že redaktoři z Věštce dělají momentálně mnohem lepší práci než ministerstvo. Byla ovšem recepční informována, že je její jméno a jména jejích rodičů uvedena na seznamu lidí, kteří mají přístup k Harryho vzpomínkám. Její máma přinesla do Denního věštce svou advokátní Myslánku a obě si prohlédly spoustu Harryho vzpomínek. Při této návštěvě věštce uviděly přijít do redakce i Colina Creevyho s jeho fotoaparátem. Nymphadora za ním ihned šla a snažila se zjistit, zda Colin neví něco o Harrym. Jen se na ni usmál a řekl.

„Před chvílí jsem s ním byl. Navštívil mne doma a požádal mě, jestli bych pro Denního věštce nevyfotil Tajemnou komnatu. Zrovna se odtamtud vracím, vyvolám v laboratoři Věštce fotografie a v zítřejším čísle by měly vyjít. Bude to naprosto šílené číslo. S Harrym se člověk nikdy nenudí,“ vypadalo to, že by chtěl ještě něco říct, byl už ale odváděn pryč.

Během prázdnin vyšly ve Věštci mnohé Colinovy fotografie. Na jedné z nich byl Harry vyfocený se svým patronem. Lidé napsali do Věštce, že chtějí vidět jeho podobu a bylo jim vyhověno. Náklad Věštce musel dosahovat nebeských výšin. Harry určitě bohatl.

Teď Nymphadora stála na nástupišti 9 a ¾ a vyhlížela Harryho. Využila svého jedinečného talentu a v podobě dlouhovlasé brunetky, kterou potkala na mudlovské straně nástupiště, stála u vchodu na nástupiště. Její matka Andromeda hlídala krbové spojení s nástupištěm a přemísťovací bod. Musely s Harrym mluvit. Andromeda se chtěla Harrymu omluvit, že si s ním napřed o smlouvě nepromluvila, ale zároveň mu chtěla vysvětlit, že z ní opravdu není žádná cesta ven a Tonksová s ním chtěla mít mnohem delší rozhovor na téma ohrožení její bezpečnosti a zničení pracovního místa. Už ovšem nedoufala, že by její slova padala na úrodnou půdu. Viděla ve vzpomínkách, čím si Harry prošel a co všechno zažil. Nemohla mu vyčítat jeho vzpouru proti manželské smlouvě. Vzpomínky zničily i její absolutní důvěru v Brumbála a Řád už byl informován, že přišel o její služby.

Ani Nymphadora ani Andromeda ovšem netušily, že Harry už je ve vlaku. Dobby s Winky přenesli jeho i jeho přátele i se zavazadly přímo do kupé poblíž zadní části předposledního vagónu a zajistili kupé svými skřítčími kouzelnými ochranami tak, aby je nikdo během cesty nedokázal najít. Harry, Neville, Hermiona, Lenka, Daphne a Astoria si užili klidnou jízdu bez jakéhokoliv vměšování od svých spolucestujících.

Na nástupišti 9 a ¾ po odjezdu vlaku rozhodně nebyl takový mír a klid, jako v Harryho kupé. Rodiče odcházeli a s ubývajícím množstvím lidí zahlédla Moly Weasleyová Andromedu Tonksovou. Vypadalo to, jako by se na nástupišti objevila druhá parní lokomotiva, když se natlakovaná Moly s rudou tváří urychleně vydala za Andromedou a začala jí dávat svou proslulou slovní masáž tentokrát spojenou i se snahou o fyzické napadání v podobě vytrhávání dlouhých uhlově černých vlasů a skutečně úspěšnou snahou o zanechání otisků svých dlaní na obou Andromediných tvářích. Přítomní bystrozoři zodpovědní za bezpečný odjezd vlaku zažili mnoho perných chvil, když se snažili s pomocí kouzel zpacifikovat rozzuřenou Molly, která si vzpomněla, že je čarodějka a dokázala se jim nějakou chvíli bránit a ještě posílat roztodivné kletby na Andromedu Tonksovou. Už ji měli položenou na zemi a důkladně svázanou, ale dokud ji neumlčeli, Molly na Andromedu stále řvala, že pokud smlouvu nezruší, tak ji osobně zabije. Jo…, tohle bude pro bystrozory ještě velmi dlouhý den. Výslech Molly trval opravdu velmi dlouho a odhalil skutečnosti, ze kterých se Amelii druhý den při čtení jeho přepisu dělalo špatně.

Nymphadora poprvé Harryho zahlédla až na stanici v Prasinkách, kde šel s přáteli ke kočárům. Byla ráda, že Harry skutečně dorazil do Bradavic a byla skálopevně přesvědčena, že si díky tomu, že je profesorka, s Harrym promluví po hostině. „Ve škole už mi nebude moci utéct,“ pomyslela si. Seděla za profesorským stolem, když skončilo rozřazení prvňáků a Brumbál vstal, aby všechny přivítal a představil ji, jako novou profesorku. Stále sledovala Harryho a tak viděla, že ve chvíli, kdy se o ní všichni dozvěděli, vytáhl Harry brk a pergamen a začal něco psát. Hermiona mu samozřejmě četla přes rameno, chvíli se spolu o něčem bavili a poté na pergamen napsala něco i ona, podala pergamen zpátky k Harrymu, který na něj poklepal hůlkou, a pergamen se ztratil, aby se až během jídla objevil před McGonagallovou. Ta si ho přečetla a náladu jí rozhodně nevylepšil. Zamračená posunula pergamen směrem k ní.

 

Vážená paní profesorko,

nezúčastním se výuky Obrany proti černé magii. Mám soukromého lektora a zkoušky budu skládat na ministerstvu.

        S pozdravem,

                Harry Potter

                Hermiona Grangerová

                Daphne Greengrasová

                Astoria Greengrasová

 

Jakmile měl Harry na talíři poslední zbytek jídla, Nymphadora vstala a šla za ním. Zjistila ovšem, že jí McGonagallová předběhla, je k Harrymu mnohem blíž a ve chvíli, kdy polkl poslední sousto, s ním už mluvila.

„Pane Pottere, pan ředitel by s Vámi rád mluvil. Pojďte, prosím, se mnou.“

„Paní profesorko, velice se omlouvám, ale s panem profesorem v ředitelně mluvit nebudu. Byl jsem upozorněn, že náš vztah mezi profesorem a jeho studentem už nemůže být považován za zdravý. Já jsem navíc velmi unavený a jdu spát, paní profesorko. Zítra mi začíná vyučování a chci být řádně připraven. Pokud si chce pan profesor popovídat, jsou zde i jiní studenti, například Ron. Rone, nechceš si v ředitelně popovídat s profesorem Brumbálem? Má v ředitelně dobré bonbóny a rád je studentům nabízí,“ oslovil ho Harry.

Ron už ochotně vstával, když Hermiona vyprskla smíchy a snažila se utopit svou tvář v dlaních. McGonagallová počastovala Harryho svým zdrcujícím pohledem a sdělila: „Vaši odpověď panu řediteli vyřídím, pane Pottere,“ a odešla.

„Pane Pottere, mohla bych s vámi na chvíli mluvit,“ začala v tu chvíli Tonksová.

„Jistě, paní profesorko.“

Tonksová začala odcházet, ale všimla si, že ji Harry nenásleduje. „V soukromí prosím!“ dodala.

„V soukromí už mluvím s profesory jen velmi nerad, ale můžeme to udělat takhle.“ K Tonksové přistoupil a vykouzlil kolem nich ochranu soukromí. „Teď nás dva už nikdo neslyší.“

„Vidím, že jsi o prázdninách nezahálel,“ konstatovala, když otestovala Harryho ochranné kouzlo, „ale chci s tebou mluvit o tvém rozhovoru pro Denní věštec o naší smlouvě. Mimochodem to bylo to poslední, co si můj otec přečetl,“ povzdechla si. „Opravdu jsi musel zveřejnit mé jméno a myslel jsi vše, co jsi tam řekl vážně?“

„Smlouva mi nezakazuje vás zatajovat a já nelžu, paní profesorko. Vašeho otce je mi líto. Je to velká ztráta i pro mne. Doufal jsem, že mi pomůže přemluvit vaši matku, aby tu zatracenou smlouvu zrušila. V tom rozhovoru jsem jen vynechal jména, která jsem nechtěl zveřejnit a neuvedl jsem, že hodlám být nevěrný, ale to není lhaní. Jen jsem to nezmínil, protože vím, že bych za to byl okamžitě lidmi odsouzen.“

„Harry…,“ snažila se Nymphadora zachovat klid, „nemůžeš mi být nevěrný. Má matka na smlouvu uložila kletbu, která by tě uvrhla do extrémní tříměsíční bolesti při plném vědomí, a žádný lektvar by ti od té bolesti nepomohl.“

„Znám podmínky smlouvy, paní profesorko…“

„Tonksová…, jmenuji se Tonksová,“ přerušila ho. „Harry, nikdo jiný nás neslyší, tak snad můžeš vynechat tu profesorku, stejně tě nebudu učit.“

„Když na tom trváš, Nymphadoro.“ Záblesk nelibosti v očích Tonksové Harryho nikterak neovlivnil a pokračoval. „Tvá matka má opravdu zálibu ve zvrácenostech. Asi je to tím, že je to bývalá Blacková. Já budu tři měsíce v bolestech a ty mezitím na tři měsíce upadneš do magického spánku. Ve smlouvě se píše, že tak na mě budeš čekat, než u mě pominou účinky kletby za mou nevěru. Ví tvá matka, ve kterém století žije? Popravdě je mi jedno, co to se mnou udělá. Buď ta kletba zničí mne, nebo já tu kletbu. Jeden z nás nakonec určitě vyhraje a já s ní budu bojovat ze všech svých sil. Mohu ti ale slíbit, že než to udělám, předem tě upozorním. Nechci, abys usnula v době, kdy půjdeš po schodech nebo poletíš na koštěti.“ Když Harry viděl, jak je Tonksová smutná, povzdechl si a řekl: „Tenhle rozhovor nejde moc dobře. Ty nejsi ta, kterou z hloubi duše nenávidím za to, co mi udělali. Požádej, prosím, svou mámu, ať tu smlouvu zruší a zapomeň na mně. Nebo mě nech alespoň trochu vychladnout a promluvíme si znovu někdy koncem května.“

„Harry, prosím…“ začala zoufalá Nymphadora. „Z té smlouvy opravdu není úniku. Skutečně chceš, abychom se skoro celý školní rok jen vzájemně míjeli? Nedáš nám alespoň malou šanci?“

„Nějaký nápad, Nymphadoro?“

„Věnuj mi alespoň trochu času během víkendů. Spokojím se i s procházkou. Jen bych byla ráda, abychom se vzájemně poznali.“

„O víkendech v Bradavicích vůbec nejsem, ale na tento týden v pátek odpoledne mám přenášedlo a lístky na koncert Davida Gilmoura v Torontu. Máš zájem?“

Než mohla Nymphadora odpovědět, přistoupila k nim Lenka Láskorádová: „Harry, mohla bych v Jinotaji zveřejnit tvou manželskou smlouvu? Třeba bude mít některý ze čtenářů nápad, jak tě z ní dostat.“

Harry jen souhlasně pokýval hlavou a vytáhl z kapsy malou složku, kterou zvětšil, vytáhl z ní jednu kopii smlouvy a podal ji Lence. „Jak to chceš zveřejnit? Má to hodně stránek.“

„Dáme to k Jinotaji ve zmenšené podobě jako přílohu a pro jistotu zveřejníme návod na její zvětšení. Pokud by ve smlouvě někdo našel mezeru, dáš mu nějakou odměnu?“

„To je výborný nápad, myslíš, že by deset miliónů galleonů stačilo?“

„Ach…, to je strašně moc. Na to bych potřebovala tvůj písemný souhlas se zveřejněním podepsaný vlastní krví i s podpisem nějakého svědka.“

V tu chvíli se Harry podíval na Nymphadoru, která měla vytřeštěné oči a bezhlesně otevřená ústa, a zeptal se: „Podepíšeš to?“

„Ty zatracená sebestředná bestie!!!“ zařvala na něj Nymphadora, otočila se a vyběhla z Velké síně.

„Víš, že pokud bys to udělal, podepsal bys jí tím jistý rozsudek smrti?“ zeptala se Lenka.

„Ano, vím, ale ty víš, že to neudělám a ona se určitě spojí se svou mámou a vylíčí mně jako toho největšího bastarda, který si jí nezaslouží a snad z Andromedy vytáhne, jak vyklouznout z manželské smlouvy.“

„Co budeš dělat, pokud to skutečně není možné?“

„To nevím. Dobrou noc, Lenko.“

„Dobrou noc, Harry.“

 

Naštvaný Brumbál vkráčel druhý den do Velké síně na snídani a pohledem ihned zabrousil k nebelvírskému stolu. Harry tam spokojeně snídal a bavil se s Hermionou. „Po snídani si ho podám,“ pomyslel si, sedl si ke stolu a začal snídat. Hejno sov začalo přinášet balíčky a noviny a i Brumbál si vzal od jedné z nich svůj výtisk Denního věštce. Na titulní stránce byly tři velké titulky. První hlásal:

Hledaný vrah Sirius Black nalezen v Azkabanu.

Ve včerejších nočních hodinách se na strážnici azkabanské věznice zhmotnila postel se spícím vrahem Siriusem Blackem. Black je znovu uvězněn ve své staré kobce. Je azkabanské vězení opravdu vězení? Podrobnosti na str. 3.

Pod tímto oznámením byla fotografie azkabanské strážnice, na které vyjevená stráž vstává od stolu a dívá se na postel s pěknými peřinami, ve kterých spal Sirius Black.

Druhý titulek hlásal:

 

Lord Harry James Potter je před vy víte kým v bezpečí.

 

Náš hlavní redaktor našel na svém stole velice zajímavou kopii magické smlouvy a fotografii kanceláře ministra kouzel. Smlouvu jsme předložili našim právníkům a ti nám oznámili, že v ní Vy-víte-kdo přísahá, že nikdy neublíží lordu Harrymu Jamesi Potterovi. Smlouva je nerozbitná a je napsaná tak dobře, že Vy-víte-kdo, nemůže lordu Potterovi jakkoliv ublížit. Vy-víte-kdo se v ní rovněž zavázal k pravidelným měsíčním vkladům 10 000 galleonů do trezoru u Gringottů. Z tohoto trezoru budou placeny veškeré potřeby dětí umístěných v sirotčincích. Trestem za neuposlechnutí nebo nesplnění slibů je ztráta magie a tím i smrt. Smlouva je podepsána civilním jménem Vy-víte-koho a to jménem Tom Marwollo Riddle. Na zadní straně fotografie je napsáno, že originál smlouvy podepsaný krví Vy-víte-koho visí na zdi za židlí ministra kouzel a fotografie to dokazuje.

A třetí titulek:

 

Lord Potter otevřel dveře svého trezoru charitě.

 

Lord Potter daroval nemocnici Svatého Munga 34 milionů galleonů a dalších 34 milionů vložil do charitativní organizace Lily Potterové, ve které v současné době dělá čestnou ředitelku Andromeda Tonksová, které Denní věštec gratuluje a přeje jí mnoho štěstí.

 

Reakce lidí ve Velké síni byly různé. Draco výrazně zbledl a vyšel z Velké síně směrem k Sovinci, aniž by se snídaně dotkl. Jeho rodina Pána zla finančně podporovala a 10 000 galleonů měsíčně by zničilo jeho dědictví.

Brumbál na svou snídani rovněž zapomněl a mířil do ředitelny. Musel se osobně dostat do ministrovy kanceláře, vidět smlouvu na vlastní oči a udělat její magickou kontrolu. Nechápal, co se to děje a musel na to přijít.

Hermiona na chvíli zabloudila pohledem k Daphné, která udržovala svůj postoj Ledové královny, ale Hermiona v jejích očích viděla, že se docela baví. Ona sama spíše pociťovala hrdost a zároveň smutek, jak začala vzpomínat na letní prázdniny, během kterých vznikal plán na Harryho vzpouru.

 

Retrospektiva

Harry se společně s Dobbym objevili u jejích dveří v Crowly a Harry požádal ji i její rodiče o rozhovor. Mluvili dlouho do noci a to i o tom, co se její rodiče dozvěděli ze speciálního vydání Denního věštce. Harry byl fantastický. Chválil ji a snažil se jí přidělit veškeré zásluhy a vyžehlit tak, že jim leccos neřekla. Poděkoval jejím rodičům, že mu umožnili poznat prvního opravdového přítele a vysvětlil jim, jaké jim hrozí nebezpečí. Údajně kvůli němu, protože zveřejnil všechna jejich dobrodružství s Voldemortem. Nesouhlasila, v dnešní době byli terčem všichni mudlorození. Povedlo se mu její rodiče přemluvit a ještě tu noc se všichni přesunuli pod starobylé ochrany rodiny Potterů. Potter manor byl krásný a ona tam byla šťastná. Byla s rodiči i s Harrym. Její rodiče se začali učit na licenční zkoušku, která jim umožní pracovat na Floridě a ji Harry požádal, aby se podívala na kouzelnické právo. Floridu zařídil Harry. Požádal Gringotty, aby nalezli a koupili vhodnou budovu, kde budou Grangerovi bydlet a zároveň provozovat své zubní ordinace. Harry měl na Floridě velký plážový dům a skřetům se povedlo koupit sousední dům. Grangerovi a Potterovi byli sousedé. Studiem kouzelnického práva začala poznávat zvrácenost kouzelného světa. Mnohé aspekty kouzelného světa se jí líbily, ale kouzelnické právo byl hnus. Mužská nadřazenost, krevní purismus, diskriminace určitých společenských vrstev a myslících kouzelných tvorů, dědičnost míst ve vládě a mnoho dalšího, včetně Harryho případu. Doslovná krádež svobodné volby. A ona pomáhala Harrymu, aby tyto zákony doslova zneužil ve svůj prospěch. Prvním úspěchem byla Daphne a Astoria Greengrasová. Hermiona ze zákonů zjistila, že se ženy dají koupit a Harry ihned zahájil jednání s Adrianem Greengrasem. 150 000 galleonů a Harry se stal de facto majitelem Daphne Greengrasové, i když smlouva s Greengrasem ho označovala, jako jejího zákonného opatrovníka. Daphne Harryho požádala i o její sestru, protože i ji chtěl jejich otec dát za manželku tomu, kdo nabídne nejvíc. To bylo dalších 120 000. Harry navíc musel přidat i svůj titul a dědičné místo ve Starostolci pro svého prvorozeného syna. Daphne byla na manoru velkou pomocí. Její výchova v čistokrevné rodině jí přímo předurčovala ke studiu krevní magie, kterou preferovali skřeti při uzavírání smluv. Tak vzniklo další ´VYUŽITÍ´ kouzelného světa. Sepsali smlouvu, o které právě dnes napsal Denní věštec, Harry ji podepsal Voldemortovým civilním jménem s pomocí krevního brku a za určitý ´poplatek´ ji nechal u Gringottů zaregistrovat. Dobbyho kouzlo, které se musel naučit pro svého bývalého pána, a kterým okouzlil Harryho ruku, aby při podpisu dokonale napodobil rukopis Pána zla a Voldemortovo použití Harryho krve ke svému znovuzrození, bylo dokonale zneužito.

Konec retrospektivy

 

Když si tohle vše uvědomila a přidala k tomu Siriusův únos z Grimmauldova náměstí, o kterém nic nevěděla, bylo jí zle a její snídaně před ní ležela netknutá. Otočila se na svého přítele a smutně řekla: „Harry, chápu, proč ses zbavil všech peněz za baziliška. Vím, jak ses ohledně nich cítil, ale proč Sirius? Tohle už jsi přehnal.“

Harry se na ní podíval a zeptal se: „Souhlasila bys s piknikem pod tím velkým dubem. Dobby nám tam po vyučování nachystá malý japonský stůl, můžeme si dělat úkoly, jíst a povídat si. Vše bych ti vysvětlil. Teď už máme před vyučováním příliš málo času.“

„Pozvi i Daphne a máme dohodu.“

„Draco už ví, že je pro něj Astoria nedostupná. Greengras mu řekl, že za ni dostal víc, než nabízel on. Chceš, aby věděl i o Daphne? Voldemort so to od něj hned dozví.“

„Voldemort jí nemůže ublížit, ublížil by tak nepřímo i tobě a to smlouva pokrývá.

Harry si povzdechl: „Během oběda s Daphne promluvím.“

 

Nymphadora Tonksová se chvílemi nevěřícně dívala do Denního věštce, chvílemi na Harryho a přemýšlela o svém osudu. Její včerejší večerní návštěva mámy nešla vůbec dobře. Vyšla z kuchyňského krbu rovnou do hromady dopisů a spadla přímo na ústa. Upřímně řečeno to vůbec nebolelo. Dopisy byly v silné vrstvě po celé kuchyni a ona si tak nenatloukla. Většina z dopisů byla plná nenávisti od lidí, kteří si přečetli v Denním věštci o Harryho životě a o tom, co mu její máma a Sirius udělali, ale část dopisů pravděpodobně přišla v souvislosti s nadací Lily Potterové.

 

Retrospektiva

„Ahoj, mami,“ pozdravila osobu sedící za stolem pokrytém pergameny, když se jí povedlo vstát. Máma jí odpověděla na pozdrav, aniž by zvedla hlavu, a jak si Nymphadora všimla, krevním brkem podepisovala další pergamen. Přistoupila k ní a zvedla její levou ruku, jejíž hřbet byl omotaný čistým plátnem, které vonělo po hojivé masti. Prsty na té ruce jí fialověly.

„Pro Merlina…,“ zhrozila se Nymphadora. „Jak dlouho už ten krevní brk používáš a proč?“

„Jsem čestná ředitelka nadace Lily Potterové a děti v sirotčincích potřebují jídlo. Musím ty faktury podepsat,“ odpověděla Andromeda.

„Krví???“

„Skřeti na tom trvají.“

„Na tomhle určitě trval Harry. Dokázal z tebe udělat čestnou a tedy neplacenou ředitelku jen svým prohlášením pro noviny a teď tyhle podpisy… Trestá tě za tu smlouvu. Musíš ji zrušit, mami. Harry v příštím čísle Jinotaje nechal zveřejnit celou manželskou smlouvu a nabídne deset miliónů galleonů tomu, kdo ho z té smlouvy vytáhne. Doufám, že víš, co to pro mne znamená. Pokud nechceš, abych zemřela, tak ji musíš zrušit.“

Andromeda upustila brk. „Od smrti tvého otce je to mé největší přání, ale mohu odpřisáhnout, že to není možné. Je mi to tak líto…. Musíš si s Harrym promluvit, musíš mu to vysvětlit.“

„S Harrym jsem mluvila a on mi jen sdělil, že mi bude nevěrný a ano, ví, že jsi smlouvu proklela. Je mu to jedno. Další schůzku si se mnou domluvil na konec května. Pokud si s ním nepromluvíš ty a nedokážeš ho přesvědčit, měla by sis v sirotčincích začít vybírat dvě děti, které budu muset adoptovat, a ty se o ně budeš starat. Já Harryho moc dobře neznám, ale zatím dodržel všechny sliby, které dal.“

Konec retrospektivy

 

Nymphadora vklouzla zpět do reality a odešla od své netknuté snídaně odučit svou první hodinu v Bradavicích.

 

Brumbál se v kanceláři ministra kouzel setkal nejen s ministrem, ale i s Luciusem Malfoyem. Pročetl si smlouvu a udělal sérii testů. Byla geniálně sepsaná a všechny magické testy ho informovaly o její pravosti.

„Pán zla je mrtvý, Brumbále,“ trval si na svém ministr. „Nemůže být pravá. Někdo se chce dostat na mé místo a tímhle podkopává mou autoritu.“

„Blbec,“ pomyslel si Brumbál, ale v dalších úvahách byl vyrušen Luciusem.

„Pane řediteli, dokážete ji sundat?“

Brumbál provedl další zaklínání a zavrtěl hlavou. „Ne, nedokážu. Je to krevní magie. Museli bychom najít toho, kdo při kouzlení použil svou krev, aby ji zde připevnil,“ ale v jeho mysli svítalo. Tenhle způsob připevnění na zeď už zkoumal na jednom portrétu na Grimmauldově náměstí. „Jak to mohl Harry dostat do ministrovy kanceláře?“ přemýšlel a nahlas vyslovil. „Pane ministře, máte ve své kanceláři novou ozdobu, ale nemusíte se obávat, Voldemort si pro ni určitě nepřijde. Vždyť je podle vás mrtvý.“

Ministr výrazně zbledl a Lucius se omluvil a odešel. Brumbál se ale od ministra ještě potřeboval dozvědět, co ví o Siriusovi. „Pane ministře, máte nějaké zprávy o Siriusi Blackovi?“

„Ano, pane řediteli. Měl jsem ráno krbový hovor s azkabanskou stráží a ti mi řekli, že se Sirius Black opět přiznal. Prý neustále prosí, abychom Harrymu řekli, že je mu to líto a ať mu to odpustí.“

 

Hermiona s Daphne seděly v tureckém sedu u japonského stolu a byly skloněny nad Myslánkou s erbem rodu Potterů. Harry do ní umístil vzpomínky na to, jak mu Sirius řekl o manželské smlouvě, a jak dvakrát prosil Siriuse o smrt. Obě se z ní vynořily současně a Hermiona hned Harryho napadla pěstmi, tloukla ho do ramene a hrudi a křičela: „Harry Jamesi Pottere, tohle už nesmíš nikdy udělat! Blázne zatracený, ta smlouva za tvůj život nestojí!“

Daphne ho obejmula kolem krku, zabránila tak Hermioniným pěstem v přístupu a s mokrýma očima políbila Harryho přímo na ústa. To Hermionu dostalo a znovu vykřikla: „Je pod smlouvou. Tohle dělat nesmíš! Bude za to potrestaný.“

Daphne se na Hermionu podívala a zeptala se: „Kdy mu už konečně řekneš, že ho miluješ? Tenhle trouba je do tebe zabouchlej už kdovíjak dlouho, ale s jeho povahou ti to nikdy neřekne.“

„CO!!!“ vykřikli Harry i Hermiona současně.

„Je to pravda, Harry?“ Zeptala se Hermiona úplně rudá v obličeji, a i když Harry nic neřekl, viděla v jeho smaragdových očích pravdu. „Jak dlouho?“ zeptala se potichu.

„Jel jsem poprvé bradavickým vlakem a dveře mého kupé otevřela nádherná mladá čarodějka, která hledala žabáka. Vypadala jako anděl, a když vstoupila dovnitř a dívala se na kouzlení mého spolucestujícího, plnilo se mé srdce citem, který jsem do té doby nikdy nepoznal,“ vyznal se Harry.

„Pitomče…, pitomče…, pitomče…,“ nadávala Hermiona jakoby sama pro sebe a možná i sobě. „Myslela jsem, že na mě myslíš jako na sestru. Kdybychom si to řekli, tak by to Sirius nikdy neudělal. Byli bychom spolu hned potom, co mě napadl horský troll.“

„Konečně. A tohle vám trvalo čtyři roky. Můžeš ho políbit, Hermiono, ale on ti ten polibek nesmí vracet, jinak by ho ta smlouva opravdu krutě potrestala,“ ozvala se Daphne.

„To je kruté,“ řekla Hermiona smutně, ale na Harryho se nepodívala.

Daphne chvíli pozorovala Hermionino nerozhodné chování a pak se slovy, „Hermiono, mohly bychom se projít kolem jezera? Potřebuji si s tebou promluvit,“ vstala a dodala směrem k Harrymu. „Ty se začni učit využití makového oleje v lektvarech na spaní. Snape ti zítra určitě půjde po krku,“ a s tím obě odešly.

Harry si pro sebe hučel, že mu bohatě stačilo, když mu ve škole šéfovala Hermiona, ale učebnici Lektvarů vytáhl a začal číst. Došel těsně před konec kapitoly, když se ty dvě vrátily a Hermiona ho vyrušila svou žádostí.

„Harry, byla bych velice ráda, kdyby ses stal v magickém světě mým poručníkem.“

„Jsi si jistá, Hermiono? Měl bych nad tebou docela velkou moc.“

Hermiona se mu dívala do očí a řekla: „Daphne mi toho hodně vysvětlila a já mám z Brumbála strach. Nechci, aby on byl mým magickým poručníkem a mohl mě beztrestně umístit na dno bradavického jezera, nebo nás dva rozdělit například tím, že by bez mého vědomí sepsal manželskou smlouvu s někým, koho nemiluju. Takže jsem si jistá. Ty toho nikdy nezneužiješ. Pokud souhlasíš, byla bych z celého srdce ráda tvou chráněnkou.“

Harry k ní natáhl svou pravou ruku, na které se zviditelnil rodový prsten Potterů, a řekl jí: „Polož dlaň na můj prsten a řekni svými vlastními slovy, že to děláš dobrovolně.“

„Já, Hermiona Jane Grangerová se tímto dobrovolně stávám chráněnkou mého poručníka lorda Harryho Jamese Pottera. Nechť se tak stane.“

Po krátkém záblesku Hermiona Harryho ruku nepustila, ale naopak ji stiskla a s její pomocí si Harryho přitáhla k sobě a něžně ho políbila na rty. „Děkuji, Harry.“

„Já ti děkuji, Hermiono. Za to, že mi věříš. Od teď jsi u Gringottů i na ministerstvu zaregistrovaná jako moje …,“ zdůraznil „chráněnka, takže si večer sbal věci na spaní a o půl osmé odjíždíme z Bradavic. Navíc, Daphne i Astoria dostávají kapesné, takže každý měsíc prvního dostaneš padesát galleonů.“

„Pitomče,“ bouchla ho smějící se Hermiona do ramene. „Nejsem tvoje a galleony si nech, dostávám od rodičů dost. Proč večer odjíždíme?“

„Bradavičtí už vědí o Daphne…“ dál nedopověděl, protože se k nim přemístil Dobby.

„Pane Harry, pan Hagrid právě vede od brány návštěvu. Je to madam Bonesová s paní Andromedou.“

„Děkuji ti, Dobby. Mohl bys, prosím, donést víc čaje a potřebuji, abys doručil profesorce McGonagallové vzkaz.“ Dobby se šťastně usmál a zmizel, jen aby se o chvíli později objevil s dalším čajovým a kávovým servisem a sušenkami.

„Madam Bonesová má ráda kávu,“ vysvětlil Harrymu na jeho tázavý pohled.

Harry kývnul hlavou a pokračoval v psaní vzkazu pro McGonagallovou, ve kterém jí sděloval, že on, Hermiona, Daphne a její sestra nebudou trávit noci a víkendy v Bradavicích. Podal ho Dobbymu a sledoval, jak se od Hagrida, který zamířil do své chaty, oddělily dvě postavy a míří k nim. Povzdechl si a pokračoval tam, kde přestal.

„Vědí o Daphne i Astorii a brzy se dozví, že jsi má chráněnka i ty, Hermiono. Nejste v Bradavicích v bezpečí. Na noc budeme odjíždět na Potter manor a o víkendech se budeme na Floridě učit se soukromými lektory. Doufám, že s tím souhlasíš.“

Hermiona měla obrovskou touhu ho obejmout a znovu políbit, ale snažila se ovládnout a jen šťastně řekla: „Uvidím se častěji s rodiči a budu mít soukromé lektory. Souhlasím.“

„To je naše Hermiona,“ vložila se do toho Daphne, jen aby se jí od Hermiony dostalo zamračení. „Jsem zmijozelka, tohle na mně neplatí,“ odfrkla si ve chvíli, kdy ke stolu přistoupily dvě nové osoby.

„Dobrý den,“ pozdravila madam Bonesová a po ní i Andromeda Tonksová.

„Dobrý den, madam Bonesová,“ ozvalo se sborově ze tří hrdel a tím to skončilo.

Madam Bonesová se podívala na Andromedu s pozdviženým obočím a ta jen pokrčila rameny a sdělila: „Jsem velice neoblíbená osoba. Možná mě dokonce nechají i stát.“

„Posaďte se, prosím, a nabídněte si, na co máte chuť,“ ozval se Harry. „Čemu vděčíme za vaši návštěvu?“

„Harry, takhle už to dál nejde, takže to udělám takhle,“ začala Andromeda a přiložila si špičku hůlky k srdci: „Já, Andromeda Tonksová přísahám na svůj život a na svou magii, že kromě smrti lorda Pottera nebo smrti mé dcery Nymphadory neznám jinou možnost ukončení jejich manželské smlouvy. Tak přísahám.“ Záblesk její přísahu zpečetil.

Harry se křečovitě držel hrany stolu, který se najednou čistě rozpůlil, ale než se stačil rozbít porcelán, objevil se Dobby a stůl opravil. Daphne Harryho chytila za pravou ruku a Hermiona za levou a obě ho uklidňovaly.

„Harry se několikrát zhluboka nadechl a poděkoval: „Daphne, Hermiono, Dobby, děkuji. Teď už to zvládnu. Paní Tonksová, v tom případě vás musím varovat. Dobby, dones mi, prosím, z mého kufru v nebelvírské věži originál mé manželské smlouvy.“ Dobby zmizel a Andromeda se zhrozila.

„Vy máte originál smlouvy ve svém kufru?“

„Ano, mám. Každý večer před spaním ji vytáhnu a proklínám ji,“ odpověděl Harry.

Andromeda, která před nízkým stolem klečela a seděla si na patách, na Harryho nevěřícně civěla a nebyla schopná mluvit. Dobby podal Harrymu smlouvu, ten nalistoval stranu sedmnáct a posunul ji před Andromedu.

„Jak sama vidíte, je v mé smlouvě u podmínek, které určují, kdy se mám oženit, uvedeno ´SPLNĚNO´. Přitom u Gringottů ani na ministerstvu není žádný záznam o tom, že bych byl ženatý. Moc vás prosím, pokud Nymphadora nemá ve své smlouvě, že je vdaná, postarejte se o ni a zpříjemněte jí život.“

„Chcete tím říct, že ji necháte za šest let zemřít?“ křičela Andromeda.

„Ne, já ne. Pokud si nalistujete stránku, na které jsou podpisy lidí, kteří tuto smlouvu stvořili, uvidíte, že můj podpis tam není.“

„Myslím, že jsem přišla nevhod. Jen jsme se s paní Tonksovou potkaly u brány a já nevěděla, co zde bude dělat. Raději odejdu,“ vstoupila do hovoru madam Bonesová a vstávala.

„Ne, prosím, zůstaňte,“ žádal Harry. „Paní Tonksová je už na odchodu.“

Paní Tonksová dostála pověsti své rodiny a jen pevně zaťala ruce v pěst. „Jen poslední otázka a pak už se nemusíme nikdy vidět. Nymphadora mi říkala, že jí budete nevěrný. Kdy?“

„Vše jsem naplánovala na první neděli v říjnu,“ začala Daphne. „Pokud by to mělo být mé první a zároveň i poslední milování s Harrym, chci s ním otěhotnět a dát mu dědice. Pokud by se to povedlo, porodila bych začátkem letních prázdnin a po nich bych mohla znovu nastoupit do školy. Hermiona to neví, ale její rodiče budou na Harryho čekat u Svatého Munga a budou se mu snažit ulevit od bolesti s pomocí mudlovských léků.“

Andromeda mlčky vstala a bez jakéhokoliv rozloučení odešla.

„Přiznám se, že se budu snažit na Váš předchozí rozhovor zapomenout, lorde Pottere, i když to bude těžké, a rovnou se Vás zeptám, jak jste dostal Siriuse Blacka do Azkabanu a jak se Vám povedlo udělat a pověsit Voldemortovu smlouvu v kanceláři ministra kouzel?“ zeptala se madam Bonesová.

„Pro Vás jsem jen Harry, madam Bonesová, a na Vaše otázky mohu odpovědět jen hypoteticky, protože nechci být Vámi zatčen. Takže je možné, že existuje někdo, kdo má za přítele velice šikovného domácího skřítka, jenž byl zavolán do domu, v němž se ukrýval Sirius Black a mohl tedy do toho domu znovu vstoupit. Navíc mohu říci, že domácí skřítek Siriuse Blacka svého pána nenávidí a vůbec ho nehlídá, a proto pro toho jiného skřítka nebyl problém okouzlit Siriuse kouzlem Hlubokého spánku a přemístit ho i s postelí na ostrov Azkaban. Nemohl ho přemístit přímo do azkabanského vězení, protože ho dovnitř azkabanští skřítci nepustili, ale byl s nimi předem domluvený a přemístil ho na místo, které mu na ostrově ukázali, a kde si ho převzali oni. Přemístili ho dovnitř vězení na strážnici a pořídili fotografii, která pak vyšla v Denním věštci. Na tvorbě smlouvy se údajně podílelo více lidí. Bylo prý dokonce použito již známého faktu, že Voldemort použil při svém rituálu znovuzrození krev svého nepřítele. Údajně existuje člověk, který má za přítelkyni skřítku, která kdysi pracovala pro jednoho vysoce postaveného ministerského úředníka a zná se díky tomu s ministerskými skřítky, kteří ji pod záminkou, že by chtěla znovu jako za starých časů navštívit ministrovu kancelář a uklidit ji, do té kanceláře bez doprovodu pustili. Víc Vám o tom nemohu říci.“

„Tomu člověku by Ministerstvo mělo poděkovat za navrácení zločince, i když možná nevinného, do vězení a zatknout ho za vloupání do ministrovy kanceláře, protože každý je zodpovědný za svého skřítka. No…, vy naštěstí toho člověka neznáte, ale přesto mně zajímá, zda náhodou nevíte, jak je možné, že Black nedostal okamžitě polibek od mozkomora. Je to ministrův příkaz,“ zeptala se madam Bonesová.

Harry se chvíli díval na Daphne, která jen pokrčila rameny, a odpověděl: „Madam Bonesová, určitě víte co je to Galleon a jak vysoký je plat azkabanských stráží.“

Madam Bonesová měla pevný pohled upřený na Harryho a rty stisknuté do tenké čárky. „Harry, některé zvěsti se šíří velice rychle, takže vím o té Vaší akci Vzpoura. Musela jsem kvůli ní propustit od bystrozorů Nymphadoru, kterou jste v Denním věštci označil jako osobu, již se nechcete ani dotknout a tudíž je mnohými označována jako vadné zboží a pravdě- podobně nevinný je v Azkabanu, co uděláte příště?“

„Madam Bonesová, vzbouřil jsem se, protože se ke mně zachovali jako k dobytku na trhu. Sepsali na mně smlouvu bez mého vědomí a za Nymphadoru mám dokonce zaplatit dvacet pět tisíc Galleonů. A co chci udělat dalšího? Myslím, že se ještě měl objevit návrh Toma Riddla na manželskou smlouvu s Andromedou Tonksovou,“ odpověděl Harry, „ale to už se nestane. Po dnešku to ztratilo smysl.“

Madam Bonesová jen smutně zakroutila hlavou: „Budu si na Vás dávat větší pozor a bude mi stačit Vaše malé uklouznutí mimo zákon a jste můj. Teď na jiné téma. Molly Weasleyová včera v Londýně na nástupišti 9 a ¾ napadla Andromedu Tonksovou a u výslechu řekla bystrozorům…“ přestala mluvit, protože Harry zvedl ruku.

„Omlouvám se za přerušení, madam Bonesová. Už se mi povedlo zkontrolovat výběry ze svého účtu a já i Hermiona jsme navštívili nemocnici u Sv. Munga, takže vím i to, že nás Molly nadopovala na Brumbálův příkaz Panovačným lektvarem, abychom ho bezvýhradně poslouchali. Myslete si o mně, že dávám hlavu do písku, ale já na Molly trestní oznámení nepodám. Stále si chci myslet, že jsou v její rodině takoví, kteří mně přijali za člena rodiny, i když s Ronem a Ginny jsem přerušil veškeré styky a naše jídlo i pití je dodáváno jen našimi skřítky. Co se týče Brumbála, přijde na něho řada. Prozatím ho potřebuji tam, kde je, že ano, pane profesore,“ zeptal se Harry, když se otočil a díval se na místo, které vypadalo prázdné. „Nemusíte odcházet. Chápu, že už musíte mít od toho stání strnulé nohy, ale pokud přijdete k nám, můžete si sednout a vše dobře uslyšíte, i když s těmi kouzly, co jste na nás použil hned, jak jsme přišli, jste určitě slyšel výborně i tak.“

„Harry, jsi si jistý, že tu někde je?“ zeptala se Bonesová. Daphne vytáhla na stůl poskládaný pergamen a přisunula ho před madam Bonesovou. Ta se nad ním sklonila a uviděla na něm řadu teček se jmény lidí, kteří momentálně seděli spolu s ní u nízkého stolu, a o kousek dál se pohybovala tečka označená jménem Albus Brumbál. Hermiona tím směrem švihla hůlkou a z ní vyrazil žlutý vodorovný paprsek, který rychle postupoval kupředu a zároveň se rozšiřoval do stran. Jakmile narazil na zneviditelněnou Brumbálovu postavu, zastavil se, vytvořila se v něm v místě nárazu mezera, ozval se dunivý zvuk zvonu a paprsek se začal vracet směrem k Hermioně. Bonesová na pergamenu viděla, že se tečka s Brumbálovým jménem přesto nezastavila a míří směrem k hradu. „No, Albusi, budu Vás ve čtvrtek čekat na zasedání Starostolce. Mám na Vás spoustu otázek,“ volala madam Bonesová do prázdného prostoru. „Mohu vědět, co je to za kouzlo?“ obrátila se madam Bonesová na Hermionu.

Hermiona se usmála: „Netušila jsem, že bude tak dobře fungovat i v tomto případě. Kouzelníci toto kouzlo používají při dálkových jachtařských závodech, když padne mlha a oni potřebují vědět, kde se na moři nacházejí ostatní lodě. Kouzelníci prostě nedůvěřují mudlovskému radaru. Četla jsem o něm v knize ´Profesionální kouzelnické jachtaření´, kterou má Harry ve svém…, hmm…, omlouvám se, Fidelius. Má ji prostě ve svém domě u moře.“

„Zajímavé, děkuji za vysvětlení, slečno Hermiono,“ poděkovala Bonesová. „Harry, než se s Vámi rozloučím, uvidíme se ve čtvrtek na zasedání Starostolce? Mohl byste zažádat o soudní výslech Siriuse. Obávám se, že to nikdo jiný neudělá.“

„Myslel jsem vážně, co jsem řekl. Hodlám Anglii co nejdříve opustit. Nepřijmu své místo ve Starostolci a Black je na místě, kde mi nemůže ublížit, a to mi vyhovuje,“ odpověděl Harry.

Madam Bonesová si jen povzdechla, se všemi se rozloučila a zamířila směrem k bradavické bráně vedoucí do Prasinek.

O čtyři dny později bylo krásné čtvrteční slunečné ráno a Harry seděl s Daphne a Hermionou u nebelvírského stolu a snídal. Hermiona už měla rozevřený svůj výtisk Denního věštce a po jeho rychlém prolistování prohlásila, že Voldemort opět na nikoho a na nic nezaútočil.

„Vypadá to, že si prozatím s tou smlouvou neví rady a raději se drží zpátky. Vím, že jsme doufali, že zaútočí na Denního věštce, který má v redakční místnosti pověšenou tabulku s nápisem ´V této firmě pracují jen přátelé Harryho Pottera´, kterou jsi vlastnoručně podepsal, ale zatím nám to nevychází. Co budeme dělat? Musíme ho nějak donutit, aby udělal chybu a ztratil svou… magii,“ domluvila, když před Harryho dosedla nádherná sova pálená, která měla přes hrudník postroj se znakem a v drápech malou obálku. „To je znak francouzského Ministerstva kouzel,“ vydechla udiveně Daphne a k Harryho pobavení vytáhla zcela synchronně s Hermionou hůlku a obě začaly kontrolovat obálku na nebezpečné kletby a jedy. Kývly na Harryho, že je obálka v pořádku a ten si ji od sovy vzal. Sova ihned roztáhla křídla a odletěla z Velké síně. Na obálce bylo napsáno: „Pro lorda Harryho Jamese Pottera. Nutno dvakrát zvětšit.“ Harry tak učinil a po otevření obálky z ní vytáhl list pergamenu a několik fotografií nádherné dívky se stříbrnými vlasy. Na pergamenu stálo:

Vážený lorde Pottere,

píšu Vám jako otec mé dcery Gabrielle Delacour, kterou jste měl možnost poznat během turnaje Tří kouzelníků. I když jste se setkali jen krátce, zanechalo to následky, které se během letních prázdnin projevily jejím prudkým růstem, který stále ještě pokračuje, a během kterého projde svou vílí pubertou a dosáhne své dospělosti. Jsem seznámen s Vaší situací ohledně manželské smlouvy se slečnou Nymphadorou Tonksovou, a i když je to vůči slečně Tonksové nespravedlivé, z hloubi srdce si přeji, aby se Vám podařilo se z té smlouvy dostat, protože byste mohl zachránit moji holčičku. Lorde Pottere, Vy jste ji z bradavického jezera nezištně zachránil a v tu chvíli se její vílí magie svázala s tou Vaší a ona začala dozrávat v dospělou ženu. Projevilo se to až po našem odjezdu z Anglie a nikdo z nás si mnoho dní nechtěl připustit krutou pravdu, že pokud se s ní do deseti měsíců nespojíte, zemře. Jste teď v každém jejím snu a my všichni, celá její rodina, pečlivě pročítáme každou novou zprávu, která se o Vás v tisku objeví. Je mi moc líto, takhle přímo napsat, že máte její osud ve Svých rukou, ale jsem otec dcery, která bez Vaší pomoci zemře. Pokud byste byl ochoten přijet za mou rodinou do Francie, je pro Vás na francouzském konzulátu Ministerstva magie v Londýně přichystáno přenášedlo. Můžete si jej vyzvednout kdykoliv.

                       S veškerou úctou,

                                 Jean Delacour

 

Harrymu se třásly ruce, ve kterých dopis držel, a z očí mu stékaly slzy. „Néééééé…“ ozval se neskutečně srdceryvný výkřik, který se znovu a znovu opakoval.

Ron Weasley vstal, ukázal na Harryho a vykřikl: „Potter se skutečně zblá…“ Byl přerušen, protože do něj udeřil jasně červený paprsek kletby z Hermioniny hůlky.

„Ať ty svině shnijí v pekle!!!“ ozval se další výkřik z Harryho úst a to už k němu přicházela McGonagallová s Brumbálem a Nymphadorou Tonksovou.

Daphne vykřikla: „Dobby,“ a jakmile se skřítek objevil, přikázala mu okamžitý transport Harryho na ošetřovnu, a aby se od Harryho nehnul ani na krok, a hlídal ho. Než s ním Dobby stačil zmizet, vytáhla mu Hermiona pergamen z rukou a začala ho společně s Daphne číst.

„Slečno Grangerová, dejte mi ten dopis, prosím,“ požádal Brumbál.

„Ne,“ zazněla strohá odpověď.

„Slečno Grangerová…!!!“ zhrozila se McGonagallová. „Okamžitě odevzdejte ten dopis řediteli a dnes večer v šest hodin vás očekávám v mé kanceláři k nástupu trestu za nedovolené použití kouzla mimo učebnu.“

„Přijdu, paní profesorko, ale ten dopis je soukromý a nikdo jiný než Daphne a já na něj nemá nárok,“ odpověděla Hermiona.

„Jsem zákonný opatrovník pana Pottera,“ prohlásil Brumbál. „Ten dopis, prosím.“

„Ne, to nejste a nikdy jste nebyl,“ odvětila Hermiona. „A vy víte, o čem mluvím, pane řediteli,“ dodala směrem k Brumbálovi. „Jste na poslední vůli Harryho rodičů podepsán jako svědek.“

„To je diskuze na jinou chvíli a jiné…“ začal Brumbál, ale byl hrubě přerušen Tonksovou.

„Dejte mi ten dopis, slečno Grangerová. Jsem Harryho snoubenka.“

„Dokažte to, paní profesorko,“ odvětila Daphne a společně s Hermionou před sebe natáhly své levé ruce, na jejichž prsteníčcích nechaly zviditelnit zásnubní prsteny. Jakmile Tonksová spatřila dva stejné platinové kroužky pokryté jemnými rytými runami a s jedním briliantem velikosti lískového ořechu, o který se ze dvou stran předními orlími drápy opírali dva platinoví griffinové, jejichž zadní lví tlapy stály na kroužku a jejich křídla byla složená na zádech, klesla na kolena a rozeštkala se. McGonagallová volala bradavického skřítka, aby na ošetřovnu přemístil další osobu. Pro Tonksovou přišel skřítek oblečený v mužském japonském tradičním oblečení Hakama s erbem rodiny Potter na levé straně hrudi a se jménem Gladio na zádech.

Jakmile skřítek s Tonksovou zmizel, zeptala se McGonagallová: „Může mi některá z vás dvou vysvětlit, kde se tu vzal skřítek patřící rodině Potter?“

„Pracuje v Bradavicích už čtrnáct let,“ začala Hermiona vysvětlovat. „Ředitel Brumbál se po smrti Harryho rodičů dopustil podvodného jednání, prohlásil sám sebe za Harryho opatrovníka a přinutil pracovat skřítky ze všech Harryho domů v Bradavicích. Pokud chcete bližší vysvětlení, paní profesorko, zúčastněte se dnešního zasedání Starostolce. Pana ředitele dnes bude vyslýchat celý soudní dvůr a mají pro něj připravený velký seznam otázek, který jsem připravovala já společně s madam Bonesovou.“

Strašlivý výkřik bolesti rozléhající se hradními chodbami ukončil veškerou další konverzaci a to doslovně. Velká síň, která kypěla šumem vzrušených hovorů mezi studenty, dokonale utichla. McGonagallová se nevěřícně dívala na bledého Brumbála, který poprvé v životě vypadal, že neví, co má dělat a do hrobového ticha se ozval pevný Daphnin hlas.

„Měly bychom jít na ošetřovnu, Hermiono. Podle toho výkřiku soudím, že Nymphadora opět nemá svůj den.“ Bez výzvy se objevili další dva skřítci s erbem Potter na hrudi a Hermiona s Daphne zmizely.

*****

O pár vteřin později poté, co Dobby přemístil Harryho, se na ošetřovně rozsvítil zelenými plameny krb a z něj vystoupila madam Pomfreyová. Když spatřila svého pravidelného pacienta, jen si povzdechla a z kapsy sukně vytahovala hůlku. Viděla, že je Harry značně rozrušený, na tvářích má stopy slz a stojí u něj skřítek v tom nejpodivnějším oblečení.

„Děkuji vám, madam Pomfreyová, ale vaši péči nebudu potřebovat. Jen mě zde, prosím, chvíli nechte,“ řekl roztřeseně Harry, který se sklonil ke svému skřítkovi a něco mu pošeptal. Ten začal luskat prsty, ošetřovnou se rozlehla série prásknutí a objevili se další skřítci, kteří se kolem Harryho postavili do kruhu. Ozvalo se ještě jedno opožděné prásknutí a další skřítek Harrymu podával složku listin. Mírně rozkročený Harry držel složku oběma rukama, pevně na ni soustředil svůj pohled a něco každou chvíli vykřikl. Co křičel, madam Pomfreyová neslyšela. Kolem Harryho muselo být tlumící pole. Bradavická ošetřovatelka mohla jen sledovat, jak se složka po celém povrchu zahalila do nízkých světle zelených plamenů a ve chvíli, kdy se chtěla jednoho ze skřítků zeptat, co to má znamenat, se ošetřovnou rozlehlo další prásknutí a společně s dalším skřítkem se objevila vzlykající profesorka Tonksová, která když před sebou spatřila probíhající výjev, strašlivě vykřikla a nebýt skřítka, který ji začal levitovat do postele, zhroutila by se na podlahu ošetřovny. Madam Pomfreyová provedla na Tonksové sérii diagnostických kouzel, přivolala si ze zásob lahvičku Uklidňujícího lektvaru, otevřela ho a hrdlo láhve přitiskla Tonksové ke rtům. Tonksová lektvar poslušně vypila, ale stále se třásla, s doširoka otevřenýma očima se dívala na Harryho a tiše zamumlala: „Ten kluk mě zabíjí.“ Madam Pomfreyová nevěděla, co si má o tomto prohlášení myslet, zvlášť když se na ošetřovně už před chvílí objevily Hermiona s Daphne, prošly kruhem skřítků, každá se postavila Harrymu po boku a chytily se ho za ramena. Teď, když se Pomfreyová podívala na složku dokumentů v Harryho rukou, vypadalo to, že plameny dostaly sytější zelenou barvu.

Ošetřovnou se rozlehlo další prásknutí, které tentokrát připomínalo praskot hořícího polena v krbu. Tento hluk pocházel zevnitř tlumícího pole a to znamenalo, že uvnitř pole musel být mnohonásobně hlasitější. Madam Pomfreyová si všimla, jak se po lusknutí prstů jednoho ze skřítků objevily v uších Harryho, Hermiony a Daphne chomáče vaty, ale jí skřítkové stojící v kruhu kolem těch tří, odmítli pustit dovnitř. Po pár minutách se ozvalo další stejné prásknutí, a tentokrát Daphne odstoupila od Harryho, prošla kruhem skřítků, vytáhla si vatu z uší a přišla si sednout na postel vedle Tonksové. Madam Pomfreyová nad ní párkrát zamávala hůlkou a přivolala pro ní ze skladových zásob Životabudič a regenerátor magie. Daphne oba lektvary vypila, chvíli se sklopenou hlavou a zavřenýma očima tiše seděla a poté se zeptala: „Paní profesorko, Harry mi řekl, že jste před ním vyjádřila přání, abyste si mohla svobodně vybrat svého manžela. Proč tedy ten nářek? Harry se jen snaží splnit vaše přání.“

„Protože má smlouva stále platí a pokud on nebude muset splnit podmínky své smlouvy, tak já zemřu.“

„Harry na smlouvě pracuje každý den, i když dnes je to poprvé, co ho vidím tak rozzuřeného a věřte mi, že vím, o čem mluvím. Nadávky, kterými tu smlouvu častuje, jsem od něj nikdy neslyšela. Harry se každý večer před spaním snaží smlouvu zničit, poškodit ji, nebo ji alespoň zmást. Na tuto skutečnost upozornil i vaši mámu, a prosil ji, aby vám to sdělila a postarala se o vás. Jak daleko jste se svou smlouvou?“

Tonksová se rozklepala a rozeštkala tak, že jí musela madam Pomfreyová dávkovat dalším Uklidňujícím lektvarem a po Daphne chtěla, aby si odešla lehnout do jiné postele a Tonksovou už nerozrušovala. Tonksová se ale Daphne křečovitě chytila a zeptala se jí: „Jak to dělají, a co jsi tam dělala ty?“

Daphne se na Tonksovou podívala a jemně se usmála: „To je poměrně dlouhý příběh, ale myslím, že máme dostatek času. Když jsem se přestěhovala na Potter manor, Hermiona už tam bydlela. Přes den jsme společně s Harrym obě studovaly, ale první dva dny jsem každé ráno v devět snídala úplně sama. Zeptala jsem se, kde v tu dobu jsou, a oni odpověděli, že vstávají v pět a v šest už jsou venku společně s lektory. Ti dva v tuhle nekřesťanskou hodinu začínali svá fyzická cvičení a pokračovali praktickým nácvikem kouzel a magickým bojem. Nastavila jsem si buzení hůlkou na šestou ranní a třetí den ráno jsem se na ně dívala z velkého kuchyňského okna stále ještě oblečená v noční košili. Už tenkrát jsem poznala, že ti dva jsou si souzeni. Po rozcvičení, běhu a posilování je dva lektoři vyzkoušeli z kouzel, která se měli naučit předchozí den a započali ostrý magický boj. Tonksová…, ti dva jsou fantastičtí. Skvěle doplňují a chrání jeden druhého, vždycky ví, kde ten druhý je, co dělá a co bude dělat. Po dalších čtyřech dnech výuky už bojovali proti šestici lektorů, protože dva už na ně nestačili. A to jsou to profesionální lektoři vyučující bystrozory na akademii někde v severním teritoriu Kanady. No ale ten den ráno se ke mně v kuchyni připojili rodiče Hermiony, kteří svou dceru sledovali každý den, a dívali se společně se mnou. Měli na mě spoustu otázek ohledně Harryho, školy i kouzelnického světa. Na otázky ohledně Harryho jsem mohla odpovídat jenom to, co jsem o něm zjistila během několika posledních měsíců, ale o škole a hlavně kouzelnickém světě jsem jim toho mohla vysvětlit dost a nadšeni z mých odpovědí nebyli. Nedivím se jim. Harry s Hermionou mezitím stále procvičovali souboje, lektoři čas od času souboj přerušili, vysvětlovali chyby, přidávali překážky na tréninkové dráze, vysvětlovali řetězení kouzel a použití přeměňování v boji. Hermiona, i když je to velice silná čarodějka, po hodině a půl magického boje požádala o pauzu, ale Harry stále kouzlil dál. Nechápala jsem, jak je možné, že se jeho magické jádro neoslabí a nebyla jsem sama. Odpověď na tuto otázku chtěla i Hermiona a už delší dobu. Později jsem od ní zjistila, že se i kvůli tomu, aby mohla dostat svou odpověď, učila společně s Harrym Nitrobranu a Nitrozpyt. Ten den jsem měla štěstí, protože po ukončení tréninku Harryho požádala, aby jí ukázal, jak doplňuje své magické jádro okolní volnou magií. Byla si jistá, že už Nitrozpyt zvládne. Paní profesorko…, přála bych vám, abyste na vlastní oči viděla to co já. Tu absolutní bezmeznou důvěru mezi nimi, kdy si Hermiona sedla Harrymu obkročmo na klín, přiložila mu ukazováčky na spánky, dívala se mu do očí a zašeptala zaklínadlo. Harry nedokáže popsat slovy, jak to dělá, proto s pomocí Nitrozpytu Hermioně ukázal své pocity, tok magie jeho tělem a v jakém stavu je jeho magické jádro při dlouhodobém kouzlení. Pana Grangera jsem v tu chvíli musela zadržet a prosit ho, aby zůstal s námi v kuchyni a nešel ty dva od sebe odtrhnout, jak k sobě byli blízko. Kdežto paní Grangerová se na mě podívala, jakoby u mě hledala potvrzení, že vidí to samé co já, a že ti dva k sobě prostě patří. A to je to, co tady teď Hermiona s Harrym dělají. Hermiona se drží Harryho, předává mu svou energii a jsou tak spolu mnohem silnější. Pumpují do smlouvy svou magii a přejí si smlouvu zničit, stejně jako jsem to před chvílí dělala já, i když já jsem se ještě doplňování magického jádra nenaučila a nevydržím tak dlouho jako oni.“

Chvíli spolu seděly v tichosti, než se Nymphadora znovu zeptala: „Slečno Greengrasová, opravdu mi nemůžete říct, co je v tom dopisu, který dnes ráno Harry dostal?“

Daphne si Nymphadoru chvíli prohlížela a řekla: „Pokud mi slíbíte, že začnete na své smlouvě pracovat a budete se ji snažit zničit, tak vám to prozradím.“

„Nezbývá mi nic jiného, než se o to pokusit, ale nejsem tak silná.“

„Zkuste to společně se svou matkou, a pokud dostanete Siriuse z Azkabanu, tak i společně s ním,“ poradila Daphne a pokračovala. „V tom dopisu je, že kvůli té vaší manželské smlouvě by mohla zemřít krásná mladá slečna, která je zde v Británii považována za zvíře, a kterou Harry během turnaje Tří kouzelníků vytáhl z brada…,“ postel s Daphne a Nymphadorou byla osvětlena červenou září, poté zasažena hlukem silného výbuchu a následně tlakovou vlnou, která je obě přitiskla k posteli, „bradavického jezera,“ dopověděla Daphne, jakmile mohla popadnout dech a trochu se vzpamatovala. Obě čarodějky se podívaly na dvojici stojící v kruhu skřítků a viděly, jak Hermiona s velice zlým úsměvem vytáhla Harrymu smlouvu z rukou, začala smlouvou listovat a mávat nad ní hůlkou a na její tváři se objevil obrovský úsměv. Harry s Hermionou přišli k posteli s Daphne a Nymphadorou. Hermiona přistoupila k sedící Daphne, položila ji ruce na ramena a řekla: „Ten poslední výbuch znamenal prolomení Gringottské pečeti. Harry je volný.“

„Doufám, že víš, co to pro tebe znamená,“ pochechtávala se šťastná Daphne. „Nejdřív se s Harrym vyspí Gabrielle a dá mu dceru, protože je víla a zároveň potřebuje zachránit před smrtí, ale potom jsi na řadě ty a musíš mu dát syna. Tvůj syn musí být prvorozený, aby mohl zdědit titul.“

Tohle byla pro Nymphadoru poslední kapka a odebrala se do říše nevědomí.

 

Páteční ráno byla během snídaně u nebelvírského stolu společně s Harrym, Hermionou a Daphne i její sestra Astoria. Ron sice znovu vykřikoval, že zmijozeláci nemají u nebelvírského stolu co dělat, ale ostatní ho nepodpořili a mlčeli. Věděli, že jim Harry s Hermionou neodpustili to, jak se chovali během turnaje Tří kouzelníků. Harry s Hermionou vůbec nepoužívali Nebelvírskou věž a nestýkali se se svými spolužáky. Učili se a psali si úkoly společně s Daphne a Astorií v knihovně a spát se přenášeli na Potter manor. Harry měl před sebou na stole obálku s dvaceti tisíci dolary, pas a vstupenku na koncert Davida Gilmoura, která sloužila zároveň jako přenášedlo. Chtěl po snídani vše zanést na ošetřovnu Nymphadoře a popřát ji brzké uzdravení. Nymphadora ovšem vstoupila do Velké síně a sedla si k profesorskému stolu. Harry ihned vstal a šel za ní. Přistoupil k profesorskému stolu, pozdravil a začal vysvětlovat.

„Paní profesorko Tonksová, mám tady pro vás váš pas, vstupenku na koncert, která slouží zároveň jako přenášedlo, které bude aktivováno dnes večer o půl šesté od bradavické brány a dvacet tisíc dolarů. Zároveň s vámi použijí přenášedlo i Daphne s Hermionou a pokud budete souhlasit, užijete si společně před koncertem dámskou jízdu v Las Vegas.“

Než Harry stačil Nymphadoře vysvětlit, že půjde s děvčaty v Las Vegas i na pěkný oběd a po koncertu se z Toronta vrací zpět do Vegas a bude ubytována přímo v kasinu, vstoupil do jeho hovoru Snape.

„Pottere…,“ vyštěkl uštěpačně. „To si opravdu neumíš vyřídit své manželské záležitosti v soukromí? A proč ten náhlý zájem o tvou snoubenku? Dvacet bodů z Nebelvíru za neomalenost,“ a odmlčel se, jelikož se mu zamračený Harry podíval do očí. „Protože za šest let zemře,“ vydechl Snape hlasem, který mohlo slyšet jen jeho nejbližší okolí.

„Ty umaštěný smrtijedský bastarde, dvě stě bodů ze Zmijozelu,“ zařval na něho Harry a máchl rukou ve směru k počítadlům. „Nemusel sis pouštět hubu na špacír. Ona ví, co jí hrozí a já to nedopustím. Splním svůj slib, a pokud to bude nutné týden před svými jednadvacátými narozeninami, si ji vezmu za ženu.“

Snape zuřil, a když ho počítadlo informovalo o tom, že body se Zmijozelu skutečně odečetly, jednal zcela instinktivně. V jeho pravé ruce se objevila hůlka a on na Harryho vypálil Žihadlovou kletbu. Harry se rukama chytil za břicho, kam ho trefila Snapeova kletba, zlomil se v pase a smál se. Všichni čekali výkřik bolesti, ale on se hlasitě smál.

„Ten… bastard… zabil… Voldemorta,“ dostával ze sebe Harry mezi jednotlivými nádechy.

Normálně bledý Snape teď doslova zesinal. Dokonale chápal, o čem Harry mluví. Byl otrockým služebníkem Pána zla a jeho magie byla přes znamení Zla svázána s tou Voldemortovou a on na Pottera při první příležitosti zaútočil Nitrozpytem a použil na něj Žihadlovou kletbu. Už ten Nitrozpyt by stačil, aby Pán zla díky smlouvě, která visela ministrovi kouzel v kanceláři, zemřel. Snape rozsvítil špičku své hůlky a chvíli sledoval, jak pomalu pohasíná, než rychle vstal ze židle a rozešel se ke dveřím ven z hradu. Do údivem ztichlé Velké síně zazněl Harryho zvučný hlas.

„Dobby, v Anglii jsme skončili. Balíme a odjíždíme do nového domova.“

Během chvíle měl před sebou Harry čtyři kufry a stála před ním skupina čtyřiceti osmi skřítků s erbem rodiny Potterů na hrudi. Harry přišel zpátky k nebelvírskému stolu, od kterého vstávala Hermiona s Daphne a Astorií, a natáhl svou pravou ruku směrem k Nevillovi. „Neville, pošlu za tebou někoho, kdo ti prozradí, kde bydlím a budeš u nás vždycky vítán.“ Šťastný Neville potřásl Harrymu rukou a poděkoval. Podobný rozhovor vedla Hermiona s Lenkou Láskorádovou u havraspárského stolu a Daphne s Tracy Davisovou u zmijozelského. Když se Harry podíval, kde se nachází Astoria, uviděl ji, jak se objímá s Colinem Creevym. „Teda,“ pomyslel si Harry „pokud za ní Colin přijede na Floridu do Palm Bay, budu mu muset sdělit, že mám přístup k brokovnici a zeptat se ho, jaké má s mou chráněnkou úmysly.“

„Pane Pottere,“ ozval se Harrymu za zády hlas profesorky McGonagallové, „to, že je profesor Brumbál ve vyšetřovací vazbě na Ministerstvu neznamená, že můžete všichni jen tak odejít. Slečny nemají ani souhlas rodičů, ani souhlas svého magického poručníka. A co mělo znamenat to vaše prohlášení o Voldemortovi,“ Dobby jen luskl prsty a už Harrymu podával tři listy pergamenu s ministerskými razítky.

„Já jsem jejich magický poručník, paní profesorko, a na Voldemorta se zkuste zeptat zdejšího bývalého učitele Lektvarů. Myslím, že dostanete své vysvětlení,“ sdělil Harry, vzal si od Dobbyho pergameny a podal je ke kontrole udivené McGonagallové. Mezitím, co McGonagallová pročítala pergameny, se Harry postavil doprostřed Velké síně a oslovil studenty. „Děkuji vám všem, za podporu, které se mi od vás dostávalo v průběhu předchozích čtyř let, kdy jsem byl vámi označován za blázna, spratka hledajícího slávu, nebo jsem vyloženě smrděl. I díky vám opouštím Anglii a nepřijmu své místo ve Starostolci, abych tam pro vás jako hlava jedné ze sedmi nejstarších a nejvznešenějších rodin vybojoval lepší budoucnost. Snad si na mne vzpomenete, až budete po ukončení studia hledat zaměstnání a velká většina z vás zjistí, že je úplně jedno jakých úspěchů ve svém vzdělání dosáhla, protože v této zemi záleží na jediném. Na čistotě krve. I má snoubenka Hermiona, která dosahuje nejlepších výsledků z vás všech, by na Ministerstvu mohla dělat leda tak uklízečku, a pokud bych se za ni přimluvil, vařila by kávu nějakému čistokrevnému šéfovi oddělení. Přeji si, abyste si uvědomili, že musíte spojit své síly, pokud budete chtít tuhle společnost změnit. A jestli se vám můj malý proslov nelíbí, klidně si na hábit opět připněte odznáčky s nějakým nápisem, který by mě ponižoval. Ujišťuji vás, že nikdo ze zdejších profesorů vás za to nepotrestá a to ani profesorka McGonagallová, která bývala mou ředitelkou koleje.“ Harry se obrátil k McGonagallové a velice tvrdým hlasem ji požádal: „Zkuste si někdy vzpomenout, kolikrát jsem vás prosil o pomoc, a kolikrát se mi ji dostalo,“ vytáhl jí pergameny z rukou a řekl poslední slovo: „Sbohem,“ a Harry, Hermiona, Daphne, Astoria a skřítci patřící k rodině zmizeli z Bradavic.

Zamyšlená McGonagallová prošla Velkou síní až ke dveřím vedoucím ven a po jejich otevření se začala rozhlížet po Snapeovi, jen aby ho našla sedět na zemi a opírat se zády o druhou zavřenou polovinu dveří. Nesvítící hůlku stále držel v ruce teď již povislé podél těla a hlavu měl skloněnou k hrudi. Vypadalo to, jakoby se snažil užít si poslední pohled na bradavické pozemky dříve než zemře. Denní věštec druhý den psal o poprasku na Ministerstvu, v ulicích a v mnohých leckdy i velmi významných rodinách, kde došlo k úmrtí lidí, které spojovalo jedno společné znamení. Znamení Zla.

Harry s ostatními přistáli před svým domem na Floridě a Harry se opět neudržel na nohou a přistál na kolenou. Tři slečny už si chtěly začít dělat vtípky na jeho účet, když si Harry se zaťatými zuby přitiskl ruce na své čelo a mezi prsty mu vystříkla krev. Hermiona s Daphne ho chytily každá za jedno zápěstí a odtrhly mu ruce od čela. Jeho jizva byla roztržená a než jedna z nich stačila použít hojivé kouzlo, vyvalil se z jizvy obláček zeleného kouře, který se ve vzduchu pomalu rozplýval.

Uběhlo několik měsíců a pro Harryho nastaly první Vánoce, které trávil se svou rodinou na Floridě. Na štědrý den byl dům plný lidí, protože přišli Grangerovi, Greengrasovi i Delacourovi, ale teď, poslední den v roce, měl oslavit příchod Nového roku jen on, jeho tři snoubenky a Astoria. Seděl v plážovém křesle na terase před domem, díval se na moře a užíval si posledních paprsků zapadajícího slunce, když k němu přistoupila bohyně se stříbrnými vlasy spadajícími po zádech v jemných vlnám až k ledvinám, která byla oblečená v bílých bikinách, a sedla si mu obkročmo na klín.

„Poslala jsem Dobbyho do Anglie s varovnými dopisy pro Andromedu a Nymphadoru,“ začala mluvit poté, co ho políbila na místo, kde dříve bývala jeho slavná jizva. „Už to déle nevydržím odkládat a myslím si, že jsme jim nechali dostatek času na zničení manželské smlouvy. Domluvila jsem se s Hermionou a Daphne a po půlnoci jsi jen můj, souhlasíš?“ zašeptala mu do ucha, jehož lalůček něžně okusovaly její zoubky. Harry byl jen normální obyčejný chlap a celibát, který dodržoval kvůli Nymphadoře mu už lezl krkem. Ovšem díky tomu, jak se na něj Gabrielle tiskla svou hrudí, jemně se po něm posunovala svým klínem a co dělala se svými rtíky a zoubky, se mu z mozku vytratila veškerá okysličená krev, která začala zpevňovat jisté místo jeho těla, a jemu připadalo, že nedokáže vůbec promluvit. S námahou polkl a posbíral poslední zbytky rozumu, aby se jí mohl zeptat.

„Jsi si jistá, jsi o rok mladší než já.“

„Jsem plně dospělá víla, Harry. Už velice dlouho po tobě toužím, jsi můj vyvolený a má magie ve tvé přítomnosti jen jásá. Dokážu ti to,“ odpověděla a uvolnila svou vílí sílu. Harryho oči se rozhořely zelení a jeho ruce si k sobě pevně přitáhly její štíhlé tělo.

„Po půlnoci oslavíme Nový rok jen my dva,“ slíbil jí Harry.

(O čtyři roky později.)

Harry seděl za stolem ve své pracovně a pročítal finanční zprávu zaslanou skřety, když do pracovny vstoupila jeho stříbrovlasá tříletá dcera a zůstala stát u postýlky, ve které spal jeho dvoutýdenní prvorozený syn. I když byla takhle malá, její vílí instinkty ji ještě nikdy nezklamaly a přesně věděla, kdy se její bráška začne z nějakého důvodu probouzet. A skutečně netrvalo dlouho a pracovnou se rozlehl hlásek Harryho a Hermionina syna, který si tím stěžoval na špinavou plínu. Harry se už ani neobtěžoval vstát, věděl, že než by stačil k postýlce dojít, dokázala by Winky přemístit malé dítě do koupelny na přebalovací pult, kde by se o něj postarala, a čisté a přebalené by jej uložila zpět do postýlky. A to se také stalo. Jeho syn zmizel a znovu se s vykulenýma očima objevil zpátky v postýlce. Na tváři jeho dcery se objevil úsměv, protože ho mohla pohladit po chmýří na jeho hlavičce a dokonale ho svým dotykem uklidnit. Harry ty dva tiše pozoroval a byl šťastný. Měl svou vlastní rodinu. Jeho úsměv na tváři mu měl ovšem vydržet už jen chvíli. V pracovně se zhmotnil Dobby a sdělil mu, že za ním přišla návštěva. V obývacím pokoji na něj čekal jeho přítel Neville. Šťastný Harry ho vyrazil přivítat, ale po vstupu do obývacího pokoje, ve chvíli, kdy se k němu Neville otočil a on uviděl jeho smutnou tvář, se zarazil a bez pozdravu vyhrknul.

„Co se stalo?“

„Neposadíme se?“ zeptal se Neville místo odpovědi, a když oba zabrali své místo k sezení, pokračoval. „Píšeš Nymphadoře často?“

Harry zavrtěl záporně hlavou: „Ne, celé roky se mi neozvala a tak respektuji, že se mnou nechce nic mít, a neobtěžuji ji. Pokud jsi mi přišel říct, že si někoho našla, přeju jí to.“

Tentokrát záporně zavrtěl hlavou Neville a vypadalo to, že má orosené oči: „Ne, nenašla. Dnes ráno jsem náhodou zjistil, že před čtyřmi roky na Nový rok upadla do magického spánku a nikdy se neprobudila. Včera večer ji Věrnostní kletba z její manželské smlouvy spotřebovala poslední zbytek jejího magického jádra a ona zemřela.“

(Alternativní konec.)

„Co se stalo?“

„Neposadíme se?“ zeptal se Neville místo odpovědi, a když oba zabrali své místo k sezení, pokračoval. „Píšeš Nymphadoře často?“

Harry zavrtěl záporně hlavou: „Ne, celé roky se mi neozvala a tak respektuji, že se mnou nechce nic mít, a neobtěžuji ji. Pokud jsi mi přišel říct, že si někoho našla, přeju jí to.“

Tentokrát záporně zavrtěl hlavou Neville a vypadalo to, že má orosené oči: „Ne, nenašla. Dnes ráno jsem náhodou zjistil, že před čtyřmi roky na Nový rok upadla do magického spánku a doposud se neprobudila. Zašel jsem si promluvit s její matkou a ta mi sdělila, že Věrnostní kletba z Nymphadořiny manželské smlouvy už nastřádala několik desítek let magického spánku. Andromeda je zlomená žena, Harry. Aby se mohla o Nymphadoru postarat, musela prodat i dům a bydlí v malinkém mudlovském jednopokojovém bytě, ve kterém je z nábytku jen postel s Nymphadorou a Nymphadora je na tom velice špatně. Věrnostní kletba jí spotřebovává magické jádro a zbývají jí asi jen dva dny života.

******

O hluboké noci se na předměstí Londýna ve velkém cihlovém obytném domě rozezněly údery na dveře jednoho z přízemních bytů. „Omlouváme se, že rušíme tak pozdě,“ ozval se nádherný ženský hlas jedné ze čtyř osob, když se otevřely dveře, ve kterých se objevila Andromeda Tonksová.

„Mluv za sebe, Gabrielle,“ zamručel Harry, ale když dostal jemně loktem do žeber jak od Daphne, tak i Hermiony, které stály po jeho stranách, povzdechl si a zeptal se: „Můžeme dál?“ Andromeda beze slova ustoupila a ukázala jim rukou, aby vstoupili. Vešli dál a po dvou krocích kratičkou chodbou uviděli po levé straně ve slabě osvětleném pokoji postel. Čtveřice vešla do pokoje a postel obestoupila. V ní ležela postava s uhlově černými vlasy a skoro průsvitnou pletí, která byla tak vyhublá, že všem přeběhl mráz po zádech.

„Musíš jí pomoci, Harry. Už skoro necítím její auru,“ ozvala se Gabrielle jejíž vílí smysly jí o člověku dokázaly sdělit nejen jeho emoce.

„Nemohu jít za tou ženou sám, zabil bych ji,“ řekl Harry tiše, i když na něm bylo vidět, že má extrémní vztek.

„Vždy spolu,“ řekla Hermiona a všechny společně s ním vyrazily směrem ke kuchyni, ve které po jejich příchodu zmizela Andromeda. Nalezli ji opřenou zády o malou kuchyňskou linku. Sednout si nebylo kde. Židle by si museli vyčarovat.

„Její smlouvu!“ řekl Harry příkře a natáhl ruku směrem k Andromedě. Ta se otočila a z vrchní skříňky kuchyňské linky ji vytáhla a podala Harrymu. Gabrielle, Daphne a Hermiona se smlouvy chytily společně s Harrym a na jejím povrchu se objevily zelené plameny. Výbuchy probudily obyvatele celého domu, ale Harrymu i jeho manželkám to bylo jedno. Policie hned tak nepřijede a i kdyby, poradí si s ní. Jakmile prolomili Gringottskou pečeť, odhodil Harry smlouvu do kouta, odepnul si z opasku váček, na kterém bylo napsáno 25000G a hodil ho Andromedě se slovy: „Udav se.“

Odešli zpátky do pokoje s Nymphadorou a Daphne provedla kontrolní kouzlo na délku magického spánku. Když se nad postelí objevila ta obrovská číslice, všechny zčervenaly, a kdyby Harry před sebou neviděl výsledek svých činů, ušklíbnul by se. Takhle jen upíral svůj pohled na Nymphadořinu bledou tvář a docházel k rozhodnutí, že už nikdy nedovolí, aby Andromeda Nymphadoru někdy spatřila. Nemohla být její matka, ta by tohle vlastní dceři nikdy neudělala a odstranila by ze smlouvy alespoň Věrnostní kletbu, kterou jí ona sama okouzlila. Daphne ho vytrhla ze zamyšlení: „Musíš prolomit i tu kletbu, která se nahromadila kolem jejího magického jádra. Jinak se nikdy neprobudí.“

„Měl by to udělat Charlie Weasley. Chodili spolu, než odešel do Rumunska,“ odpověděl Harry.

„On není dostatečně silný,“ ozvala se Hermiona.

Harry prudce trhnul hlavou a tázavě si prohlížel tváře svých manželek: „Víte, co by to znamenalo?!“

Gabrielle k němu přistoupila a pohlédla mu do očí těma svýma studánkovýma očima: „Všechny jsme to věděly, už když jsme sem jely. Náš milovaný manžel, pro kterého žádná z nás není ta druhá, se tímto ožení se svou čtvrtou manželkou.“