Obloha začala nabírat černou barvu. Mraky se sbíhaly snad z celé planety Země. Na obloze vznikaly opravdu nevídané divy. Všechno to dění, bylo sledováno doslova všemi. Všichni věděli o přicházející katastrofě. Konec se blížil.

Mladý muž seděl na okraji skály a pozoroval oblohu. Pozoroval ty blesky, které tvořily celý smysl jeho života. Celý život se setkával s elektřinou.

Seděl, jeho dlouhé vlasy mu vlály ve větru. Už to jsou 2 roky, co naposledy viděl někoho jiného, než jen svého mistra. Po celou tu dobu žil v horách, kde nikdo neměl žádnou šanci přijít. Chyběl mu kontakt s lidmi, ale na druhou stranu mu to pomohlo srovnat si věci v hlavě. Už dlouhou dobu vzpomínal na krásné časy s rodinou a s příteli. Vzpomínal na časy strávené v akademii.

"Rane, pojď sem. Co si myslíš že se budeš jenom poflakovat? Jsi tady už dva roky a jak jistě vidíš, je třeba jednat."

Ran se postavil. Za ty dva roky se jeho postava změnila k nepoznání. Jeho tělo zmužnělo a nabralo objemu. I vlasy se mu změnily. jeho vlasy byly dlouhé až k pasu a byly krásně bloďaté. Na konci byly staženy bílou stuhou, jen aby mu nevadily v boji. Měl na sobě bílé kimono, které bylo v pase svázáno taktéž bílou stuhou.

Ran stál na špičce skály. Spráskl ruce a zmizel. Po pár vteřinách se objěvl před svým mistrem, který byl podle vzhledu starý.

" Co jste si přál mistře?"

"Jen jsem ti chtěl předat toto. Jsi mým žákem už 2 roky, za tuto dobu jsem tě naučil všemu co já jsem se učil celý život. Už několikrát jsi mě porazil, proto ti předávám mapu místa, kam se musíš dostavit. Budou tam všichni. Tvá síla tě ochrání. Pamatuj, pokud se spojí živly světa, nic nebude silnější."

Ran jen sklesle kývnul a při představě, že už nikdy svého mistra neuvidí, mu bylo těžko. Znal však svůj úděl. Naposledy objal svého mistra a vydal se na cestu. Cestu, která má jen dva konce. 

Ran si sbalil své věci do krystalu a vydal se na místo na mapě, ze kterého měl být přenesen do údolí posledního boje. Musel projít oblastí skal smrti a potom se vydal po břehu řeky.

Po několikadenním putováním došel na louku, která měla být místem přenosu. Po několika hodinách čekání se kolem Rana vytvořil kruh, který byl vidět při přenosu. 

Objevili se. Hornatá planina, která se rozprostírala přímo pod černými mraky, se ve chvíli zalidnila.  Stálo zde šest lidí, kteří čekali na nejhorší. Postavy se ustavily do šestiúhelníku. Všichni na sobě měli své úbory. Ran poznal své přátele. Pavel, Tsuna, Tom, stáli tam v plné síle. Ran se je rozhodl přivítat.

Všichni byli rádi, že se setkávají. Jediné vrásky na čele způsobovaly myšlenky na tuhý boj.

" Ahoj lidi, kdyby jste na sobě neměli pláště, tak by jsem nebyl schopný vás poznat."

"Ani nepovídej, taky mi trvalo vás poznat." Zahlásila Tsuna.

"Rane? Vidím, že jsi úplně změnil image." divil se zase Pavel.

Takhle si tam povídali, až do chvíle, kdy se před nimi objevil muž, lterý vytáhl svitek a začal číst.

"Vládci živlů, zajisté vít proč jste se tady sešli. Budete bojovat proti nejsilnějším bojovníkům temnoty. Byli jste trénováni pro tento okamžik. A pamatujte, vždy stůjte při sobě. Tot je jediný způsob jak přežít. Také by jsem chtěl podotknout, až se vám bude zdát, že je konec, tak to bude znamenat oficiální začátek bitvy a utrpení."

Muž se rozplynul a jediné co zůstalo, bylo zmatení a očekávaní v očích bojovníků.

"Tak to bude ještě hustý." Zahlásil nějaký muž v tmavě hnědém hábitu.

" Tak to souhlasím. Jinak, já jsem Ran, rád vás všechny poznávám. Jsem Bleskový vládce."

" Já jsem Jonathan a jsem zemní vládce."

Takhle se představilo všech šest vládců.

Mraky se sevřely a potom se v jejich nejčernějším středu otevřela malá kruhová brána. Z černé díry se začala vylévat temnota. Temnota dopadla na zem a začala se tvarovat. Za malou chvíli před nimi stálo šest temných postav. Byly zahaleny v tmavých hábitech se znaky kostí.

"Přišli jsme zničit vámi známý svět. Těšte se." řekl jeden z temných pánů.

"To nás budete muset prvně zabít a až potom si tady dělejte co chcete." Vykřikla Lyra. Tahle dívka byla krásná a podle hábitu vládla větru.

" Tak vy přeci jen nejste k zahození, no, uvidíme."

Všichni si vybrali své soupeře a boj mohl začít. :D