Hlavní menu    Moje tvorba    Vaše tvorba    Spolecné projekty    Ostatní    Uživatel



 

 

Hlavní stránka
Něco o mě
Chat
( )
Odkazy
▪Spoilery
FF Naruto
▪Série
▪Jednorázovky
FF Harry Potter
▪Série
▪Jednorázovky
FF Ostatní
▪D. N. Angel
Originální tvorba
▪Cesta osudu
▪Kniha stínů
▪Články, úvahy atd...
Kejt
O Uživateli
Potomek dvou klanů
Evil or good
Jednorázovky
Raulon
O Uživateli
Vládci živlů
Jenorázovky
Shinoki
O Uživateli
Oznámení
Archangel
Jednorázovky
Nenávist a Smrt
Cheesik
O Uživateli
Shinobi dvou klanů
Tajná technika
Harry Potter - Jeden z mnoha
Luck Dem
O Uživateli
Jednorázovky
Jigoku Samurai
Spoilery (Anzai)
Anzai
P1NG
O Uživateli
All Night
Deamonic
O Uživateli
Krev Světla a Slzy Temnoty
tobi-sama
O Uživateli
naruto-bleach
naruto a bleach
Rochelle
O Uživateli
Zvuk zkázy
Sbírky
Jednorázovky
Fantastická zvířata a kde je najít
Fujiyuu Uchiha
O Uživateli
Jedna z devíti
Shiroi Are
Jedna z devíti: Po čtyřech letech
Sekko
O Uživateli
Černokňažka a Necromant
Jnao
O Uživateli
Narutov návrat I. - chuuninská skúška -
Jednorázovky
Narutov návrat II. -Strata blízkeho-
Lucky
O Uživateli
Ztracen v zapomění
Tenká čára
Qui trahendum tangite
jobek
O Uživateli
Naruto a Bůh smrti
Naruto a Bůh Smrti - prezentace síly
Nový sanin
Výcvikové středisko
Strážce brány
Harry Potter a Necromancer
4. Velká ninja válka
Přemožitel démonů
Guxim
O Uživateli
Harry Potter- Tahun Pertama
Harry Potter - Boj za svobodu
Harry Potter- Hrdina??
Amren
O Uživateli
Lepší život
naruto - kun
O Uživateli
Harry Potter a stratené učenie mágov
Naruto - Ťažké rozhodnutie
Titus
O Uživateli
Pokemon - Sinnoh league
Emily Cindy Mowmary
O Uživateli
Souboj Titánů
Gryf
O Uživateli
Naruto a prokletí které je darem
StarCraft vs StarWars
Bleach: Síla králů
Traileri na FF serie
Jednorázovky.
Harry Potter a síla čtyř
Arancar
O Uživateli
Harry Potter a Nový život
Markus
O Uživateli
Harry Potter a Taje magie
Myerel
O Uživateli
Les éléments invisibles de la vie
Daikara
O Uživateli
Jednorázovky
Když nás chtěli vyhnat.
Šance žít !
Bratři na zabití.
Jiný život I.
Ookami ningen.
Jiný život II.
vlastolordes
O Uživateli
Krv a slzy
kinkuro-san
O Uživateli
Návrat Namikazeho
Verxa
O Uživateli
the Dark, the Light, and the Grey
Môj najkrajší sen
Harry Potter a Bestiaire
kejhy
O Uživateli
Abrakadabra
zaza
O Uživateli
Harry Potter a světlo v temnotě
Lukasaku
O Uživateli
Cesta msty
Quesa
O Uživateli
Sulfia More
Jednorázovky
Staří vojáci nikdy neumírají
Příběhy tří... ehm, čtyř kouzelníků
Navak
O Uživateli
Prokletý
BAJAJA-KAR
O Uživateli
Atali
O Uživateli
Po pěti letech
Osudový boj
HP - Deník čistokrevné
Život ve stínu
Fairy Tail - Dračí děti
miki
O Uživateli
LáskaNinjaLoukaStrom
Navždy spolu
SaharuSanada
O Uživateli
Karioka World
Princ Tennisu(Prince of tennis)
Moje hvězda na konci Tunelu
Elitní Smrtijed
Strážce tajemství
Karen Alecta Black I.
Ginreishi(ochránci živlů) I.
Fruits Basket
Cesta za měsícem
Rikkaidai Fuzoku
Satan
Ginreishi(Ochránci Živlů) II.
Forever Together
Harryho Rozhodnutí (1)
The Last World
Potterova Zrada : Smrtijedi
NeAtTe
O Uživateli
Harry Potter a znamenie fénixa
Susan
O Uživateli
Co když se všechno změní?
Kanjira
O Uživateli
Přátelství a nenávist
Tasunis
O Uživateli
Reya
O Uživateli
Moc nikoho
Přání snů aneb Potter sebevrah
HP a pán zla
Démon spravedlnosti
HP a dech jednorožce
HP a dech jednorožce 2
HP and legend of the dark
ElisWolf
O Uživateli
Pták snící v kleci
Jednorázovky
Příběhy velké čtrnáctky
Nirvinus
O Uživateli
Syn svého otce
Leegy
O Uživateli
HP a Nová realita
Reaper
O Uživateli
Harry Potter: Probuzení
UedaAya
O Uživateli
Poslední ůtok
Cesta napříč Ayataro
Král Démonů
Gokusen I.
Black Sword Katie .
Mistr v Pokemonu
JigokuMaru
O Uživateli
Zlo a dobro
FT:Nekonečná láska
Zakladka dělá divi
Návrat Esne Black
Jednou a navždy
Přízrak temnoty
Yamato Nadeshiko Shichi Henge
Naruto,on je Nukenin
Návrat Slečny Raddle
Uedova sestřička I.
Konec KONOHY
Konoha Gakuen
Svatá Trojice
Feudální pán země Ohně
Naruto : Nukenin
Hp a Esne Blacková
Kai-san
O Uživateli
Nikol-chan
O Uživateli
Láska se Sunš nevyhýbá
Mitsuko
O Uživateli
Dívka s modrým tygrem
čtenářka
O Uživateli
Příběh Hyuri Mikon
Lord of Caer Azkaban
h0moun
O Uživateli
Novos Ordo Seclarum
SG Pegasus
xEternity
O Uživateli
Aryvenne
O Uživateli
Senna
O Uživateli
Bla Bla Bla
Zrušené
Zrušené
Zrušené
darksama
O Uživateli
Harry Potter a ...
LilithHekate
O Uživateli
Harry Potter a Majstri Elementov
BastaFidli
O Uživateli
Naruto: Mrtvý klan
juhy
O Uživateli
Návrat do Uzushiogakure
Filex9742
O Uživateli
Yami-san
O Uživateli
Maikeru
O Uživateli
Naruto - Fukutsu no seishin
sdragos
O Uživateli
akaj akuma
Sennin_Liesa
O Uživateli
Smrt není konec
Jednorázovečky
Nápravy
Ne všechno je spravedlivé
Naomie
O Uživateli
avanaka15
O Uživateli
N.U.T.
O Uživateli
Rozhodnout se
Žaneta
O Uživateli
Sonalesa
O Uživateli
frelength
O Uživateli
Albus Potter a nechcené dedičstvo
dark1987
O Uživateli
HP a Posel času
Trixirly
O Uživateli
bilales1
O Uživateli
Vzpoura
Doplňkové povídky Knížete Azkabanského
Západ Slunce nad Británií
Hrát podle pravidel
V tomto světě i v tom dalším
Naděje
Stellar
O Uživateli
Lost Soul
Lionsnake Chronicles - Hadí šach
Aritmancer
Sety
O Uživateli
Rámen ninja
Fairy Tail - Dark
Chyba - Pomsta - Láska
Harry Potter a rád Temného fénixa
HP - Dieťa z proroctva
Fairy Tail - Ranger
Tokyo Ghoul - Vnútorný nepriateľ
Pravá ruka štvrtého hokage
Chameleón
blade23mc
O Uživateli
Marsy
O Uživateli
zberateľ
O Uživateli
Pravdivá romance o květinářce a zablešenci
Mysterio
O Uživateli
Asami
O Uživateli
Bla bla bla
Neplatné
Kiru Uchiha
O Uživateli
Kronland
O Uživateli
Majo
O Uživateli
Esterie
O Uživateli
Spolupráce
Projekt Equillibrium 666
Elite Six
Unreal Tournament: Anime War
ExeqiuaS & Karlos-sama
Sentaku no Kurashi
V rekonstrukci
Download
FanFiction
Originální tvorba
Jiné
Galerie
Moje Arty
Vaše Arty
Apophysis
Jiné




Registrovat se

Pokec

Top List

TOPlist




9. kapitola - Londýn

Naděje
9. kapitola - Londýn

Od Jeconais

Harry se pousmál, když sledoval, jak studenti Krásnohůlek oslavují své dřívější vítězství. Měli štěstí a bez Gabrielle by prohráli, ale dnes večer si oslavu zaslouží.

Škoda jen, že se hvězdný hráč ještě neobjevil. Těšil se na její příchod, nejen kvůli jejich vztahu, ale také proto, že by to byla první šance, že ji uvidí jako absolutní střed pozornosti pro něco, co udělala. Viděl, jak zvládla reakci, kterou způsobil její vzhled u mudlů, ale to bylo téměř abstraktní. Bylo by to poprvé, co by ji viděl pod stejným druhem tlaku, kterému byl vystaven, když byl venku na veřejnosti.

Samozřejmě byl připraven ji v případě potřeby zachránit. Neměl v úmyslu ji znovu předhodit lvům a byl zcela připraven zohlednit její věk, pokud to bude zapotřebí.

Začínala ho lehce bolet hlava spolu s celkovým pocitem neklidu.

„Harry?“

„Olympe,“ odpověděl Harry s úsměvem. „Doufám, že mi později ušetříš tanec.“

„Tanec?“ Zeptala se Olympe. „Nevadí ti, že jsi menší partner?“

„Pro dámu tak krásnou, jako jsi ty…“ zazubil se Harry a úmyslně se odmlčel.

„Nech toho,“ zasmála se Olympe a strčila do něj způsobem, který nejspíš považovala za jemný. Stálo ho všechnu sílu, aby neproletěl chodbou.

„Flirtování stranou,“ řekla Olympe vesele. „Udělala jsem ti laskavost.“

„Opravdu?“ Zeptal se Harry ostražitě.

„Domluvila jsem se s Albusem a Picupem na maškarním plese před finálovým zápasem. Budeš moci tančit s Gabrielle a užít si večer plný zábavy - a nikdo tě nepozná.“

„To zní dobře,“ připustil Harry a usmál se na ředitelku. Byl si docela jistý, že by pro oba mohl vymyslet dostatečně dobrý převlek.

„Pokud mě omluvíš, musím kolovat,“ řekla Olympe.

„Dík.“

„Nemáš vůbec zač, Harry.“

Harry sledoval, jak se napůl obryně prodrala mezi studenty k ostatním učitelům. Nad hlavou se mu jemně točilo tisíc svíček v křišťálovém lustru a osvětlovalo místnost nekonečnými světelnými vzory, které jen zhoršovaly jeho bolest hlavy.

„Ztrácíš úsměv,“ řekl Ron, když se přiblížil se dvěma sklenkami vína a podal Harrymu jednu z nich. „Je to od Jeana,“ pokračoval při Harryho tázavém pohledu. „Takže víš, že je to dobré.“

„Gabrielle se opozdila. Simone dorazila před pár minutami.“

„Opravdu? Nevšiml jsem si.“

Harry otevřel ústa a pak je znovu zavřel, když mu tělem projel pocit znechucení. Sklenice s vínem vyklouzla z jeho náhle bezvládných prstů a roztříštila se o vyleštěnou dřevěnou podlahu.

„Harry?“

„To je Gabby,“ zalapal po dechu Harry, jak znechucení narůstalo, a poté se změnilo v pocit nevolnosti, který byl tak intenzivní, že musel zápasit, aby nezvracel. „Vezmi Jeana a Aimée do mých pokojů.“

„Kam jdeš?“ Zeptal se Ron.

„K ,“ zavrčel, zavřel oči a přinutil se přemístit na její místo. Zaměřil se na pouto, použil ho jako ohnisko svého přemístění, a zcela ignoroval ochrany, které se ho snažily zastavit.

Dorazil a padl na kolena vedle ní. „Gabrielle, co se děje?“ dožadoval se.

Gabrielle se otočila, vrhla se na něj, a téměř hystericky plakala. „Dotkl se mě a nechtěl mě pustit,“ vzlykala.

„Kdo?“ zavrčel a reflexivně vytáhl svou magii na povrch.

„On,“ a ukázala prstem.

Sledoval její prst a uviděl, jak snadno rozpoznatelná postava Draca Malfoye narazila vysokou rychlostí do stromu. Na chvíli pro sebe přikývl. Alespoň v tuto chvíli nepotřeboval s Malfoyem jednat. „Pojďme odsud,“ zašeptal a oba je přemístil do svého pokoje.

Jean, Aimée, Ron a Hermiona už tam byli, i když vypadali trochu zadýchaně.

„Co se stalo?“ dožadoval se Jean.

„Obtěžoval ji Malfoy,“ zavrčel Harry a potlačil nutkání nechat Gabrielle u rodičů a vrátit se, aby dokončil práci, kterou začala. „Ale vypořádala se s ním.“ Jemně ji odvedl k jednomu z křesel u krbu a mávnutím ruky ho rozšířil, aby mohli sedět spolu.

„Jak?“ Zeptala se Hermiona ostražitě.

„Použila své vílí schopnosti a nařídila mu, aby vběhl do stromu.“

„V pořádku,“ řekl Ron.

„Co se vlastně stalo?“ Zeptala se Aimée něžně Gabrielle.

„O-o-on - se mě dotkl,“ vzlykala a zabořila tvář do Harryho ramene.

„Harry,“ řekl Jean a zamračil se. „Musíš ji dostat z té hysterie. To by mohlo mít vážné následky. Zvlášť, když je Malfoy zraněný.“

Harry přikývl, sáhl dolů, a zvedl Gabrielle bradu tak, aby se mu dívala do očí. S lehkým úsměvem se natáhl do mysli, vytáhl fantazii, obraz, produkt osamělých nocí na famfrpálovém turné a poslal jí ho.

Na chvíli vykulila oči, rozšířily se jí zornice a dramaticky zrychlil dech.

„Opravdu?“ zeptala se.

Přikývl.

Usmála se, otočila se zpět ke své rodině a nepřítomně na okamžik zapnula svoji vílí sílu, aby napravila škody, které jí způsobily slzy a úzkost.

„Vracela jsem se z hřiště,“ řekla pevným hlasem, „když mě zastavil někdo, kdo mi řekl, že jsem dobře hrála. Sklopil kapuci a já jsem viděla, že to je profesor Malfoy. Jelikož je instruktorem v Bradavicích, odpověděla jsem zdvořile, ale nijak jsem ho nepovzbuzovala a šla jsem dál. Nepochopil tu narážku a pokusil se na mě udělat dojem svým příjmením a údajným bohatstvím, nemluvě o jeho famfrpálových schopnostech.“

Ron a Harry si současně odfrkli.

„Pak mě požádal, abych s ním šla do Prasinek na drink.“

„Pozval tě na rande?“ Zeptal se Jean opatrně.

Gabrielle přikývla. „Řekl, že by to nikomu nevadilo, protože je profesor.“

Jean přikývl a na tváři se mu objevil nebezpečný výraz.

„Co se stalo pak?“ Zeptala se Aimée.

„Dotkl se mě,“ zašeptala.

„A?“ Zeptal se Ron.

„A cítila jsem jeho myšlenky, jeho touhy. Je to temný, zvrácený muž, plný jedu a vzteku. Bylo to, jako by napadl mou duši.“

„Úmyslně?“ Zeptala se Hermiona.

Aimée zavrtěla hlavou. „Víla je empatická,“ vysvětlila. „Když se dotkneš víly, mohou tě ​​přečíst a určit, jaký jsi a co se ti líbí. Gabriellina empatie vzrostla, když se spojila s Harrym.“

Harry se velmi snažil, aby nevrčel pod fousy.

„Takže proto nenávidíš, když se tě někdo dotýká, že?“ Zeptal se Ron.

Gabrielle přikývla. „Je pro mě těžké to ovládat, protože jsem víla. Muži se na mě dívají a chtějí mě, a když se mě dotknou, cítím, co mi chtějí udělat, a je mi z toho špatně.“

„Ale ne z Harryho?“

„Samozřejmě, že ne,“ usmála se. „Jak je Malfoy temný, je Harry světlý. Věci, které mi chce udělat, chci víc než cokoli jiného v mém životě.“

Harry zlehka otočil Gabrielle v náručí, pozorně se na ni podíval a prohlížel si její oči. Cítil její zmatek, když se na ni díval. A když našel to, čeho se obával, úplně ztratil nervy.

Malfoy poskvrnil jeho družku. Malfoy zranil nevinnost jeho družky. Malfoy to nějakým způsobem znesvětil.

Zavrčel, vyskočil na nohy a začal sbírat svou magii. Chystal se Malfoye najít a zabít ho.

„Ne,“ řekla Gabrielle a popadla ho.

„Pusť mě,“ přikázal.

Na chvíli cítil, jak se od něj odtrhla, ale pak ho znovu pevně objala.

„Ne,“ zakňučela. Poutem projela vlna zoufalství a bolesti, která pronikla jeho hněvem.

V šoku se na ni podíval a viděl utrpení, které prožívala, když bojovala s přímým příkazem, který jí dal. „Proč?“ zeptal se nevěřícně.

Po tváři jí stékaly jasné stříbrné slzy, ale neodvrátila pohled. „Protože nejsi vrah,“ zašeptala.

„Nenech mě odejít,“ přikázal. Bolest ustala a ona se na něj zhroutila.

„Ach, Gabby,“ zašeptal a znovu spadl do křesla.

Gabrielle vlezla do jeho klína a jemně mu vtiskla měkké polibky na krk. „Je mi to moc líto,“ zašeptala. „Odpusť mi, prosím, Harry.“

„Za co se omlouváš?“ zeptal se, pevně si ji přitáhl k sobě a držel ji co nejblíže.

„Za to, že jsem tě neposlechla.“

„Za to se nikdy nemusíš omlouvat,“ zašeptal napjatě. „Udělala jsi správnou věc. Je mi líto, že jsem ti ublížil.“

Téměř cítil, jak na ni ta slova působí, když se začala vzpamatovávat z druhé traumatické události večera. Bude muset být mnohem opatrnější, co jí řekne, ale nemohl si pomoci, a její odvaha a hloubka jejího přesvědčení na něj udělaly dojem.

„Jsem na tebe tak hrdý,“ pokračoval. „Za to, co jsi udělala předtím, a za to, co jsi udělala právě teď.“

„Opravdu?“ zeptala se a očima prosila o ujištění.

„Naprosto,“ řekl, shromáždil, co cítil, a jemně to šťouchl dolů po poutu.

Gabrielle se usmála, úlevou zavřela oči a hlava se jí lehce zvrátila.

Harry vzhlédl, když Ron zakašlal.

„Promiň,“ omluvil se Ron a vypadal velmi rozpačitě, stejně jako ostatní.

Zapomněl, že tam jsou. „To já bych se měl omluvit,“ povzdechl si Harry. Nepřítomně mávl rukou a tři židle v místnosti se posunuly dopředu, aby se všichni mohli pohodlně posadit. Čtvrtá židle přispěchala z ložnice, aby dokončila sadu.

„Gabrielle mi zabránila udělat velkou chybu,“ vysvětlil. „A přikázal jsem jí, aby mě nechala jít.“

„Ale neudělala to,“ podotkla Hermiona.

„Já vím,“ souhlasil Harry. „A způsobilo jí to neuvěřitelnou bolest. Něco, co už nikdy nechci udělat.“

„Dobře,“ řekl Jean. „Pojďme dál a vypořádejme se s tím. V jakém stavu byl Malfoy?“

„V bezvědomí,“ Harry lhostejně pokrčil rameny. „Na ten strom narazil v plné rychlosti s rukama u boků.“

„Dobrá,“ zabručel Ron. „Možná, že oddělal sám sebe a ušetřil nám potíže.“

Harry se ušklíbl. „Nemám takové štěstí. Hádám, že si Snape všimne, že chybí, a dříve nebo později vyšle pátrací skupinu.“

„Správně,“ řekl Jean. „Pak jsem si jistý, že zítra proběhne vyšetřování. Budu požadovat, aby byl zatčen.“

„Snape se pokusí o něco, co ho ochrání,“ řekl Ron a mírně se otočil k Jeanovi. „Gabrielle použila svoji vílí moc, což je v Anglii technicky nezákonné. Je to klasifikováno jako forma kletby Imperius.“

„To je směšné,“ řekla šokovaně Aimée. „Vílí síla je omezená. Nemůžete s ní muže přinutit, aby udělal něco závažného - dokonce i narazit do stromu by bylo možné, jen kdyby to Gabrielle formulovala jako způsob, jak na ni zapůsobit. Pro srovnání vílí síly s kletbou Imperius je analogické srovnání lechtivého kouzla se smrtící kletbou.“

„Vítejte v Anglii ovládané Brumbálem a Brouskem,“ řekl Ron kysele. „Neudělali nic pro to, aby zrušili většinu odporných zákonů zavedených před závěrečnou bitvou. Přehánění vílí síly jim umožňuje snažit se ovládnout ji a její uživatele.“

„Na tom nezáleží,“ řekl Jean pevně. „Nikdo nenapadne mou dceru a neprojde mu to. Ještě předtím přeruším všechny diplomatické styky s Anglií.“

„Počkej chvilku,“ přerušil ho Ron. „Nepředbíhejme tady. Skutečnost, že Gabrielle je studentka a on je profesor, bude hrát velkou roli v náš prospěch, stejně jako skutečnost, že pachatelem je Malfoy. S čímkoli Snape přijde, s Percym to zvládneme.“

„Chci ho zatknout za pokus o znásilnění,“ řekl Jean pevně.

„Víš, že na to nebudeme mít dostatek důkazů, Jeane,“ odsekl Ron. „Empatie není povolena jako důkaz v soudní síni. Jediné, co můžeme dokázat je, že se jí dotkl, a dokonce i to je její slovo proti jeho. Nikdy bychom nebyli schopni prokázat úmysl.“

Jean zavrčel pod fousy.

„Měli bychom ale být schopni zrušit jeho učitelskou kvalifikaci,“ pokračoval Ron. „A jako soukromý občan bys ho potom mohl osobně žalovat - Bradavické zákonné pojištění by se na něj už nevztahovalo.“

Jean se pomalu začal usmívat.

Harry objal Gabrielle pevněji a chystal se souhlasit, když ho něco napadlo.

„Ne,“ řekl pevně.

„Ne co?“ Zeptal se Jean.

„Ne, nezrušíš jeho učitelskou kvalifikaci, ani ho nebudeš žalovat - prozatím.“

„Cože?“ Zeptal se Jean a mračil se na Harryho. „Nenechám ho utéct z toho, co udělal Gabrielle!“

„Gabby je moje,“ zavrčel Harry a ochranitelsky pevně sevřel ruce kolem Gabrielle. „A zajistím její pomstu.“

„Ale -“ začal Jean protestovat.

„Jeane,“ přerušila ho Hermiona, „Naposledy měl Harry ten pohled v očích krátce předtím, než jednal s Pettigrewem.“

Jean se odmlčel.

Harry vzhlédl a upřeně se podíval staršímu muži do očí. „Díváš se na to z příliš malé perspektivy.“

„Ach?“ Jean téměř zavrčel. „Odpusť mi, dívám se na to jen z otcovy perspektivy!“

„Ano, chápu to. Máme tu však příležitost učinit několik velkých prohlášení, stejně jako odstranit zásadní problém, a hodláme toho využít,“ řekl Harry chladně.

Aimée lehce položila ruku na Jeanovu. Ti dva na sebe několik sekund zírali a dorozumívali se tak, jak to dokáží jen páry.

Zdálo se, že Jean trochu poklesl a kývl na Harryho.

Harry se také mírně uvolnil. „Dobře, půjdu si promluvit s Olympe, dám jí vědět, co se stalo, aby se mohla vypořádat s ostatními studenty na oslavě. Gabrielle, vezmi si nějaké oblečení, dnes tu nezůstaneme.“

„Ano, Harry,“ řekla šťastně Gabrielle.

„Za pět minut jsem zpátky.“


Gabrielle sledovala, jak její druh odchází z místnosti, a obrátila se k matce. „Potřebuji nějaké nové oblečení,“ řekla naléhavě.

„Co?“ Zeptala se Aimée a po tváři jí přelétl nevěřícný výraz.

„Nové oblečení,“ opakovala Gabrielle.

„Na to teď myslíš?“

Gabrielle zmateně pohlédla na matku. „Ach,“ řekla. „Už jsem nad tím, co se stalo. To není důležité. Důležité je co nejrychleji uskutečnit obraz scény.“

Jean si povzdechl a natáhl nohy. „Gabrielle,“ řekl pomalu. „Nikdo jiný v této místnosti není psychický. Ve tvé logice nám chybí pár kroků.“

„Ajo.“ Gabrielle si povzdechla a podívala se na hodinky. „Harry mě dostal z paniky tím, že mi poslal nějaké obrázky. Nemohu a nemusím přemýšlet o tom, co se předtím stalo - už to není důležité.“

„Důležité je, že teď potřebuji rovnou černou sukni ke kolenům s rozparkem na jedné straně, bílou blůzu, černou kravatu a pár černých lodiček se čtyř palcovými podpatky.“

Jean sebou trhl.

„Já vím,“ souhlasila Gabrielle. „Ani Harry Potter není dokonalý, ty podpatky budou bolestivé.“

„To není přesně to, proč jsem sebou trhl,“ řekl Jean odevzdaným hlasem. „Mohu se zeptat, co se stalo Červíčkovi?“

„Skvělá změna tématu,“ zamumlal Ron. „Víš, že to byl krysí zvěromág?“

„Ano.“

„Harry ho zamkl v jeho krysí podobě a umístil ho do klece plné krajt.“

„Au,“ zašeptal Jean a jeho tón byl nyní plný obdivu.

„Myslím,“ prohodila Hermiona, „že Harry nenávidí Malfoye víc, než nenáviděl Červíčka.“

„Ach, dobře. Takže udělá něco podobného Malfoyovi?“

„Pravděpodobně,“ povzdechla si Hermiona. „A horší je, že nebudeme vědět, co se stane, dokud se to nestane.“

„Ano,“ souhlasil Ron. „Přesvědčit Harryho, aby se o své plány podělil dřív, je prakticky nemožné. Stále si vyčítá, že nás Changová zradila Voldemortovi. Ten den zemřelo pár dobrých lidí a od té doby Harry nikdy žádný plán nesdílel.“

„Co se jí stalo?“

Hermiona si povzdechla. „Nic jsme jí neudělali. Voldemort, na druhé straně… je ve svatém Mungovi a bude tam po zbytek života.“

„Mám ještě jednu otázku, než se půjdeš připravit,“ řekla Aimée Gabrielle. „Proč Harry ztratil nervy?“

„Nejsem si jistá,“ řekla Gabrielle a trochu se zamračila. „Hledal něco ve mně, a když to našel, ztratil nervy.“ Pokrčila rameny. „Jsem si jistá, že to mělo něco společného s dneškem.“

Aimée si znovu povzdechla. „Dobře, běž se připravit.“

„Díky, mami,“ řekla Gabrielle vesele a vyběhla z místnosti, téměř poskakující štěstím.

Vtrhla do svého pokoje, hodila do tašky novou uniformu a ležérní oblečení a poté neochotně přidala Harryho tréninkovou košili, ve které by mohla spát. Byla přesvědčená, že spát nahá by bylo mnohem zábavnější.

Sotva skončila, když dorazil Harry. „Připravena?“

Gabrielle zvedla tašku a přešla k němu.

Vtáhl ji do hlubokého objetí a přemístili se.


„Přísahám, že ze mě Harry udělá alkoholičku,“ povzdechla si Hermiona, když vpadla do Harryho ledničky.

„A Gabrielle nepomůže,“ souhlasila Aimée. „Někdy může být velmi frustrující.“

Hermiona se vrátila do místnosti se čtyřmi sklenicemi a dvěma lahvemi vína.

„Souhlasím,“ řekl Ron. „Ale nemohu si pomoci, abych jim trochu nezáviděl.“

„Ach?“ Hermiona tázavě zvedla obočí.

Ron se na ni usmál. „Nebudou žít v reálném světě jako my ostatní. Zaujmou úplně jinou úroveň, kde pohled, myšlenka nebo polibek mohou všechno vylepšit, kde pobuřující výkony magie budou provedeny bez druhé myšlenky a takovou, kde budou oba po zbytek svého života obscénně šťastní. Nikdy je nebudou trápit pochybnosti o sobě samých, nebudou mít strach ze samotného života jako my ostatní.“

Když ostatní začali uvažovat Ronovými slovy, nastalo ticho. Hermiona tiše rozdávala nyní naplněné sklenice s vínem.

„Budou žít v pohádce,“ pokračoval Ron a jeho hlas se trochu ztišil. „Ve světě, kde na ně zaútočí padouši, padouši, které nikdy nepochopíme nebo se s nimi skutečně nevypořádáme, ale přesto přežijí a vyrostou na nich. Máte bohatého a mocného krále a jeho krásnou královnu. Máte idioty jako Malfoy, kteří si myslí, že jsou větší problém, než ve skutečnosti jsou – kují pikle a intriky, a nikdy si neuvědomí, že je to jen malá nit, která králi brání v tvrdém dupání - a jak tlačí na pilu, roztřepí nit ještě víc.“

„A legrační na tom je, že si to ani jeden z nich neuvědomí. Budou si myslet, že mají naprosto normální život, že láska je něco hmatatelného pro zbytek světa, stejně jako pro ně, a že každý dělá to, co je správné, spíše než to, co je snadné, jen proto, že oni to dělají.“

„Je to zvláštní,“ řekl Jean pomalu, „že jak Gabrielle vyrůstala, vše, co jsem pro ni chtěl bylo, aby byla šťastná, a teď, když to má na dosah ruky, je pro mě těžší nechat ji jít.“

„Je to úděl všech rodičů,“ souhlasila Aimée. „Chtěl jsi, aby byla Gabrielle šťastná a v bezpečí. To, co má s Harrym, nebude nikdy tak nudné jako pouhé štěstí. Ron má naprostou pravdu. Mají pohádkově vznikající romanci a budou žít život plný extrémů. Plný vzestupů, díky nimž budou jako andělé a pádů, na které by byl pyšný sám ďábel. Jediné, v co můžeme doufat, je více vzestupů než pádů, a víte, věřím, že se to splní.“ Na chvíli se odmlčela a pak pokračovala. „Musím tomu věřit. Oba si nezaslouží nic menšího.“


Když dorazili do bytu, Gabrielle se dychtivě rozhlédla. Jedna zeď vypadala jako celá ze skla a ukazovala úchvatný výhled na velké město osvětlené pouze třpytivými světly, které město v noci předvádí. Venku byl velký balkon, který poznala podle fantazie, kterou jí předtím poslal. Uhodla, že tohle je jeho byt v Londýně.

Skleněné schodiště vedlo nahoru k plošině, kterou považovala za místo na spaní. Před ní byla otevřená kuchyň s obytným prostorem napravo od ní. Podlaha vypadala jako z kamene a vše křičelo bohatstvím a vkusem.

Byl také zcela bez osobních věcí. Na rozdíl od jeho chaty v Jezerním kraji v něm nebylo nic z Harryho. To bylo někde, kde zůstával, ne někde, kde žil.

„Je to pěkné,“ řekla diplomaticky.

„Pěkné?“ zeptal se a jeho hlas ji škádlil.

„Bylo by to hezčí, kdybys tu žil,“ vysvětlila. „Je to příliš prázdné a nepoužité.“

„Myslím, že to tohle místo shrnuje,“ souhlasil Harry a rozhlédl se. „Myslel jsem, že to budeš chtít vidět, protože tu žiji většinu sezóny.“

„Mohu to vyzdobit?“

Harry se na ni podíval a pomalu se zasmál. „Nastěhuješ se?“

Vážně přikývla. „Jdu tam, kam jdeš ty.“

„Pak ano, můžeš to vyzdobit,“ lehce se usmál.

„Jsem velmi troufalá, že?“

„Trochu,“ souhlasil. „Ale s rozumem.“

„Doufám, že ano,“ tiše si povzdechla.

„Pověz mi něco,“ Harry ztišil hlas do intimního šepotu.

„Cokoli,“ odpověděla Gabrielle a dívala se, jak se od ní vzdálil naproti ke skleněné stěně, a zíral na ni.

„Myslela jsi předtím vážně, že to, co cítíš ode mě, je opakem toho, co jsi cítila od něj?“

Přikývla. „To, co cítím od tebe, mi dělá dobře,“ vysvětlila. Nebyla si jistá, jak by mohla pouhými slovy vyjádřit to, co cítila. „A je to jiné, protože jsi můj druh. Funguje to na mnohem hlubší úrovni než můj automatický tah.“

„A když ti dám rozkaz k vykonání, je to dobrý pocit?“

Znovu přikývla. „Když jsem tě předtím neposlechla, bolelo to. Bylo to těžké, ale ty malé rozkazy, které jsi mi poté dal, abych je mohla vykonat, mě přiměly zapomenout na rozkaz, který jsem neuposlechla. Díky tomu jsem se cítila mnohem lépe.“

„Sundej si boty.“

Gabrielle na něj zamrkala, když se její tělo automaticky pohybovalo a odkoplo nízké podpatky, které měla na nohou, stranou. Chlad kamenné podlahy, který pronikal do jejího těla, byl trochu šokující, když se střetl s pocitem tepla.

„Otoč se.“

Pomalu se na místě točila a zvědavě se na něj podívala.

„Pojď sem.“

Sklouzla dopředu, a náhle si uvědomila, kam to může směřovat, a doufala, že tomu tak bude. Setkala se s jeho očima a nechala prosvítat svou dychtivost a vzrušení.

Zastavila se před ním a vzhlédla.

Jeho pravá ruka se pohnula a jemně se dotkla její tváře. „Jsi má, Gabby,“ zašeptal.

„Já vím,“ odpověděla.

Sklonil se a políbil ji. Byl to od něj nový polibek. Byl majetnický a horký, zdálo se, že ji chce pohltit, a tak se mu okamžitě poddala. Ruce jí sklouzly kolem jeho ramen a pevně se ho držela.

Aniž by přerušil polibek ji zvedl a odnesl po schodech nahoru. Plošině dominovala velká nízká postel. Jemně ji na ni položil a udělal krok nebo dva dozadu. Hladkým pohybem si stáhl svetr a tričko, které měl na sobě, a odhalil holou hruď.

„Proč teď?“ zeptala se z postele. „Je to kvůli tomu, co se stalo předtím?“ Ocitla se v obtížné situaci. Odnesl ji do postele a vypadalo to, že je docela připraven představit jí mnohem víc, než kdy v minulosti zažila - a byla z té představy nadšená. Cítila však také, že nad sebou nemá úplně kontrolu, a věděla, že by ji zabilo, kdyby se probudila vedle něj a uviděla v jeho očích lítost.

Přikývnul. „Částečně,“ zašeptal.

Podvědomě si olízla rty a sledovala, jak se prochází po plošině. Byl krásný způsobem, který ji nechal slabou touhou. Zvláště teď, když z něj vyzařovala směsice nebezpečí a svádění, dokázal tak lehce zachytit její mysl a duši.

„Ale hlavně proto, že jsem si uvědomil, jaké by to bylo, kdybych tě neměl. Vklouzla jsi mi do duše, Gabrielle, a já proti tomu nic nemám.“

„Ale?“ zeptala se a potlačila sexuální reakci, kterou jeho slova způsobila.

„Ale máš pravdu,“ tiše si povzdechl. „Nelíbí se mi, že se tě ze všech lidí dotkl právě on. Nelíbí se mi, že poskvrnil tvou nevinnost.“

Zvědavě se na něj podívala. „Už si opravdu nepřeji být nevinná,“ zdůraznila.

Napůl se usmál, přestal se hýbat a opíral se o zábradlí. „Ne takovou nevinnost,“ vysvětlil pobaveně. „Máš nevinnost hluboko ve své duši, Gabrielle. Díváš se na svět tak, jak to já neumím, a zjišťuji, že se na něj chci dívat tvými očima. Jsi si vědoma toho, jaký svět je, ale odmítáš dovolit, aby toto poznání změnilo tvé vnímání. Ale Malfoy to předtím změnil a já to chci vrátit.“ Odmlčel se, jako by ho náhle něco napadlo. „Chci, abys byla šťastná,“ řekl pomalu. „A chci být osoba, která tě udělá šťastnou.“

„Tak se se mnou dnes večer nemiluj,“ prosila a pohnula se tak, že klečela na posteli se skloněnou hlavou. Dýchala tak pomalu, jak jen mohla, když k němu vzhlédla ze své pozice a očekávala jeho odpověď.

Naklonil hlavu na stranu a překvapeně se na ni podíval.

„Mnohokrát jsem řekla, že tě nechci polovičatě, nebo pro můj prospěch, protože potřebuji znovu zachránit. Chci tě, když se mi chceš navždy zavázat, když to uděláš, protože chceš, ne se stínem zlého muže, který zatemňuje tvůj úsudek. Chci se ti oddat a být přijata za to, co nabízím. Nechci se probudit a vidět ve tvých očích náznak lítosti.“

„Nemyslím si, že bych toho litoval, Gabby.“

Prostřednictvím pouta cítila poctivost tohoto prohlášení. „To nestačí,“ zašeptala. „Chci, ne, potřebuji, aby sis byl jistý, že toho nebudeš litovat.“

Cítila jeho zklamání skrze pouto, stejně jako poprvé jeho touhu učinit ji svou.

„Ale mohli bychom dělat jiné věci?“ zeptala se s nadějí v hlase.

„Jiné věci?“

Pomalu začala rozepínat knoflíky na halence a zvedla se, takže už si neseděla na patách. Podívala se mu do očí, setřásla halenku z ramen a hodila ji na podlahu. Nepřítomně proklínala potřebu rodičů si promluvit. Vzalo jí to čas na převlečení. Měla spoustu lákavého spodního prádla, které si koupila právě pro tuto příležitost, a přesto zde byla ve velmi prostě vypadající podprsence.

Zhluboka se nadechla, sáhla za sebe, a prsty našla sponu.

„Počkej,“ zašeptal Harry.

Podívala se na něj v naději, že jí nechtěl říct, aby přestala. Ne teď, ne po pár vteřinách, kdy byl připraven se s ní milovat.

Jeho ruce šly do pasu a rozepnuly mu opasek. Neodvrátil se od ní, když se pohyboval se stejnou plynulou grácií jako vždycky, bez ohledu na to, co dělal. Skopl boty, sundal si kalhoty, přehodil je přes zábradlí a rychle si sundal ponožky.

Cítila, jak se jí rozbušilo srdce a vyschla ústa, když sledovala, jak se pro ni svléká. Na chvíli přerušila oční kontakt, oči švihly dolů k jeho rozkroku a nemohla si pomoci, a znovu si olízla rty. Byl viditelně vzrušený.

Přešel k ní. „Postav se,“ zašeptal.

Vyskočila na nohy, trochu nestabilní na měkké posteli. Přitáhl si ji blíž a ona se sklonila a políbila ho. Díky nadbytečné výšce postele byla vyšší než on a ona ho políbila se vší láskou a vášní, kterou cítila, a opřela se o něj celou vahou.

Přerušil tento polibek a chvíli ztěžka dýchal na její rty. Oči měl tmavší než si je kdy pamatovala.

Jeho ruce sklouzly až k jejímu pasu a objaly ji, zatímco prsty nahmatal zip, který držel její sukni. Rozepnul jej a stáhl ji sukni z nohou. Položila mu ruku na rameno, aby z ní mohla vystoupit a udržet rovnováhu.

Zasténala, když jí jeho ruka sklouzla po vnější straně nohou, přes boky a po její straně nahoru. Podíval se jí hluboko do očí, když jeho ruce našly zadní část její podprsenky, prsty se mu zkušeně zkroutily a tlak, který jí držel prsa, zmizel. Jeho ruce sklouzly ještě výš a uvolnily jí popruhy z ramen.

Sklonila ruce a prosebně se na něj podívala, chtěla, aby udělal ten poslední krok, aby konečně viděl její polovinu úplně nahou.

K její věčné úlevě to udělal a úplně jí odstranil podprsenku.

Zadržela dech a doufala, že ona je to, co chce, že po ní bude toužit. Lehce si kousla do spodního rtu a hledala v poutu jeho skutečné pocity.

Jeho oči sklouzly po její hrudi a poté se vrátily k jejím očím, načež ji zasáhla obrovská vlna čisté touhy a chtíče. Romantický pocit v okamžiku vystřídala touha muže, který právě viděl svou představu dokonalosti.

Vyzývavě se usmála a o krok ustoupila. Klekla si, pak si lehla a zvedla k němu ruce.

Netrvalo mu déle než sekundu, než se k ní připojil.


Hned po snídani dorazili Harry a Gabrielle zpět na hrad přesunutý na bradavické pozemky. Série Letaxových hovorů shromáždila Rona, Hermionu, Percyho, Billa, Fleur a Olympe v kanceláři ředitelky. Poslední čtyři jmenovaní byli rychle seznámeni s událostmi předchozího večera a po magickém slibu bylo Percymu vše řečeno.

„Takže,“ dokončil Harry. „Gabby strávila večer na zdejší ošetřovně s Olympe a zotavovala se z traumatického utrpení.“

„Proč to po chceš?“ Zeptal se Percy překvapeně.

Harry se na něj zazubil a Percy zasténal a zvedl ruce. „Omlouvám se, zapomněl jsem.“

„Dobře, rozejdeme se. Většina z nás musí být daleko odsud, když dorazí.“

„Okamžitě ti zavolám, Harry,“ přikývla Olympe a její oči vypadaly velmi pobaveně.

Harry přešel a lehce políbil Gabrielle, než vyšel ze dveří s Weasleyovými chlapci a Hermionou.

„Fleur,“ řekla Gabrielle, „mohu s tebou na slovíčko?“

„Samozřejmě,“ odpověděla Fleur.

„Použijte můj pokoj pro hosty,“ nabídla Olympe a ukázala na dveře na jedné straně.

Gabrielle zamkla dveře a poté pro jistotu vrhla kouzlo soukromí.

„Co se děje, můj andílku?“ Zeptala se Fleur.

„Bojím se, že nezvládnu to, co se stalo včera v noci,“ řekla nervózně Gabrielle.

„Ach, Gabrielle,“ Fleur objala svou sestru. „Muselo to být hrozné, jak se tě ten zlý muž dotkl.“

„Co?“ Zeptala se Gabrielle překvapeně. „Ach, ne, to ne!“

„A co jiného?“ Zeptala se Fleur se zmateným výrazem ve tváři.

„Včera v noci,“ pokusila se to Gabrielle objasnit. „S Harrym.“

„Jsem ztracená.“

„Nepomilovali jsme se,“ vysvětlila Gabrielle a slabý ruměnec jí zbarvil tvář. „Ale udělali jsme spoustu jiných věcí.“

„A v čem je problém? Užila jsi si to, správně?“

Gabrielle dychtivě přikývla. „Ale slyšela jsem, že milování je lepší?“

„Normálně ano,“ souhlasila Fleur.

„To je ten problém,“ vysvětlila Gabrielle a rozpřáhla ruce.

„V čem je problém? Jsem stále ztracena.“

„Včerejší noc byla úžasná, ale omdlela jsem.“

„Ty jsi omdlela, když se s tebou Harry miloval - aniž bys to doopravdy udělala?“

„Dvakrát,“ přikývla dychtivě Gabrielle.

Fleur se posadila a začala se chichotat.

Gabrielle dupla nohou. „To není legrační!“ naléhala, trochu zraněná reakcí své sestry. „Jak ho mám potěšit, když to dělá tak dobře, že omdlím? A co když se to zlepší? Jak mám přežít, když mi může takhle zničit mysl?“

„Gabrielle,“ řekla Fleur, potřásla hlavou a oči se jí roztančily potlačovaným veselím. „To není vážný problém.“

„To je!“ Protestovala Gabrielle. „Žádná z mých knih nikdy nepopisovala takové potěšení z lidského doteku. Ani se zpětnou vazbou jsem se tak neměla cítit!“

„Zpětnou vazbou?“

„Cítím jeho potěšení, a to zvyšuje to moje,“ vysvětlila Gabrielle. „A má mě rád vzrušenou.“

Fleur si tiše povzdechla. „Jsi spratek,“ řekla rozhodně.

„Co?“

„Gabrielle, to není problém. Oba si to užíváte, tak se tím netrap. Nemůžeš zemřít od rozkoše a s praxí si na to zvykneš. Budeš muset počkat a pak najít způsob, jak to Harrymu oplatit.“

„Dobrý nápad,“ přikývla Gabrielle. „Co děláš s Billem?“

GABRIELLE!“ Zakřičela Fleur. „To ti nikdy neřeknu!“


Olympe Maxime pohlédla na papírování před sebou a povzdechla si. Její soustředění nebylo tam, kde by mělo být, a příčinou byl její oblíbený student. Posledních pár měsíců bylo nejrušnějších v její kariéře, ale nedokázala si na to stěžovat.

Její škola byla mnohem zábavnější, než bývala. strnulá atmosféra byla nahrazena atmosférou, která se podobala spíš Bradavicím, když tam byl Harry - jen bez rozporů, které sužovaly jeho vzdělání. Všude se objevovali vtipálci, kteří drželi personál a studenty ve střehu, a přestože došlo k několika zlomyslným příkladům, tresty byly tvrdé a tyto události se vytratily, jakmile se studenti naučili hranice toho, co je přijatelné.

Samozřejmě ani jeden z nich neměl podezření, že ona sama si ze studentské populace vystřelila. Pokud byli tak naivní, aby si mysleli, že profesoři jsou tam pouze jako cíle, byla to jejich chyba.

Na stole se jí rozsvítil okouzlený krystal a ona se pro sebe usmála. Dotkla se hůlkou jiného krystalu a čekala, hůlku neodložila.

Bez cavyků byly její dveře prudce otevřeny a dovnitř vtrhl Severus Snape v doprovodu Albuse Brumbála a rozpačitě vypadající Minervy McGonagallové.

„Žádám, aby byl okamžitě předán vandrák odpovědný za útok na bradavického profesora,“ zakřičel Snape.

Olympe se téměř usmála, ale místo toho zvedla hůlku a vypálila kouzlo přímo na Snapea.

Profesor lektvarů s mastnými vlasy odletěl zpět ke zdi a svezl se na podlahu. Zasténal, když vstával, a vypadal trochu nejistě.

„Nevtrhnete mi do  kanceláře, nebudete na mě křičet jako na studenta nebo urážet moji primusku,“ řekla Olympe klidně. „A pokud to uděláte znovu, dám vás na měsíc do vašeho nemocničního křídla.“

Snape vstal a zavrčel s hůlkou v ruce.

„Vrhni to kouzlo a budeš mrtvý dřív, než to slovo vyjde z tvých úst,“ ozval se ze dveří chladný nový hlas a přerušil Brumbála, který otevřel ústa.

„Pottere,“ ušklíbl se Snape, ale pomalu hůlku odložil.

„Volala jsi?“ Zeptal se Harry Olympe a zcela Snapea ignoroval.

„Děkuji, že jsi přišel, Harry,“ odpověděla zdvořile. „Právě jsme se chystali zahájit diskusi o tvé chytačce.“

„Ach?“ Zeptal se Harry, přešel k jejímu stolu a posadil se na okraj. Nepřítomně mávl rukou a vytvořil tři nízké židle.

„Posaďte se,“ pozvala Olympe své tři hosty a skryla úšklebek. Díky židlím, které vytvořil, se ti, kteří v nich seděli, budou cítit nesví, a navíc budou hosté dostatečně nízko, aby museli vzhlížet k Harrymu, který byl stále záměrně posazený na okraji jejího stolu.

„Tak, nejdřív si poslechnu vaši omluvu,“ řekla Snapeovi.

Snape na ni zamrkal.

„Nebo tě vyhodím,“ pokračovala prostě Olympe.

„Omlouvám se,“ řekl Snape chladně. „Nechal jsem se ovládnout vztekem.“

„Přijato,“ řekla s přikývnutím. „Mohu se tedy zeptat, proč jste tady dříve, než jsem vás mohla předvolat?“

„Předvolat nás?“ zahřměl Snape a téměř vyskočil na nohy. „Váš student zaútočil na jednoho z našich profesorů a vy byste se nás odvážila předvolat?“

„Severusi!“ Řekl Brumbál důtklivě.

„Omlouvám se,“ zamumlal Snape.

„Kterého profesora“ Zeptal se Harry se zájmem.

„Draca Malfoye,“ řekl Brumbál vážně.

„Nějak mě to nepřekvapuje. Zdá se, že vyvolává potíže. Byl jsi povýšen, Severusi?“ Zeptal se Harry. „Je mi líto tvé degradace, Minervo.“

Nebyla jsem degradována,“ odpověděla ledově profesorka McGonagallová.

„Aha, tak co přesně s tím má profesor lektvarů společného?“ Zeptal se Harry líně. „Není Malfoyovým nadřízeným a nemá žádnou další odpovědnost jako ředitel koleje, pokud je Malfoy profesorem, nikoli studentem, správně? Ředitel a zástupkyně ředitele jsou jistě schopni se touto záležitostí zabývat?“

Na chvíli nastalo ticho, když se Snape zamračil na Harryho s neskrývanou nenávistí.

„Severus je důležitým členem profesorského sboru,“ řekl Brumbál pevně, když začal vyzařovat magii.

„Víš, to umím taky,“ řekl Harry s úsměvem a dokonale se vyrovnal Brumbálově auře.

Zdálo se, že kouzlo v místnosti pokřivilo vzduch.

„Ale vše, co to ukazuje je, že oba máme moc, takže prosím, nevstupujme do hloupé soutěže o to, kdo má více magie, a dostaňme se k bodu tohoto setkání. Musím důležitější věci na práci,“ dokončil Harry a jeho vlastní magie zmizela.

Brumbál na okamžik vypadal šokovaně a pak ovládl svou vlastní moc a uklidnil se.

Olympe si v duchu udělala poznámku, aby za to později Harrymu poděkovala. Když Brumbál uvolnil svou magii, cítila víc než strach. Přes všechny manipulativní způsoby starého muže byl stále nesmírně mocným kouzelníkem.

„Takže,“ řekl Harry. „Zdá se, že jsem jediný, kdo neví, co se stalo, proč mě někdo nezasvětí?“

„Bylo by mi potěšením,“ ušklíbl se Snape. „Včera v noci se Gabrielle Delacourová pokusila svést Draca Malfoye. A když ji odmítl, jak se sluší a patří, protože je studentkou, ztratila nervy a přinutila ho běžet do stromu.“

„A problém je v čem?“ Zeptal se Harry.

„Že byl náš profesor létání napaden,“ zakřičel Snape.

„Jestli ještě jednou zakřičíte, Severusi, a budete vyhozen,“ řekla Olympe klidně.

„Stále v tom nevidím problém,“ řekl nepřítomně Harry. „Smrtijed se zjevně pokusil zaútočit na jednoho z našich studentů a zapomněl, že Gabrielle je z části víla, a dostal spravedlivou odměnu.“

Snape na něj s otevřenou pusou zíral.

„Zapomínáš, jak dobře znám Malfoye, Severusi,“ řekl Harry znechuceně, protože věděl, že použití jména profesora lektvarů toho muže naštve. „Jaká je Gabriellina verze událostí?“ Zeptal se Harry Olympe.

„Docela přesně, jak jsi uhodl,“ řekla Olympe. „Gabrielle se vracela do Krásnohůlek ze šaten na hřišti, když ji Malfoy zastavil a pokusil se ji nalákat do Prasinek. Když řekla ne, dotkl se jejího ramene a nechtěl ji pustit. Tehdy instinktivně zareagovala a bránila se. Poté běžela zpět sem, kde jsem strávila večer jejím utěšováním. Víš, že víla je empatická?“ zeptala se.

Harry přikývl. „To jsem slyšel.“

„No, zdá se, že tvůj charakterový popis byl přesný. Popsala ho tak, že má v duši zlo.“

„Nebudu tu sedět a poslouchat, jak se takhle uráží skvělý bradavický profesor,“ ušklíbl se Snape.

„Tak odejdi,“ řekl lhostejně Harry. „Na této schůzce jsi nadbytečný. Ale ocenil bych, kdyby ses vrátil stou Smrtijedskou spodinou a lahvičkou Veritaséra.“

„Co?“ dožadoval se Snape.

„Je to lektvar pravdy, Snape,“ řekl Harry se smutným zavrtěním hlavou a vrátil se ke své preferované metodě odkazování na toho muže. „Kdo by věřil, že v Bradavicích je nyní profesor lektvarů, který nedokáže rozpoznat ani jednoduchý lektvar pravdy? Jste si jistý, že Severus je stále tím správným kandidátem, Albusi?“

Olympe se silně kousla do rtu, aby se nerozesmála.

„Vím, co to je,“ zasyčel Snape.

„Tak ho přines. Použijeme ho na fretku, přiměje ho přiznat, že jeho příběh byl stejně pravdivý jako jeho nevinnost během poslední bitvy, pak ho Albus může vyhodit a my můžeme jít dál,“ uvedl Harry věcným hlasem. „To znamená,“ pokračoval a oči mu zářily, „pokud můžeme důvěřovat tvé dávce Veritasera. Možná bychom si měli nějaké vyžádat od spolehlivého neutrálního zdroje. Třeba od kruvalské lektvarové paní.“

Snapeův obličej se změnil na tmavě rudou barvu, kterou Harry neviděl od té doby, co opouštěl Dursleyovy a ‚náhodou‘ nechal proklouznout, jak je bohatý.

„Lektvary na vílu nefungují stejně jako na člověka,“ řekl Brumbál pomalu. „A bylo by nespravedlivé ptát se pouze jedné strany.“

„Nespravedlivé?“ Zeptal se Harry a povytáhl obočí. „Vše, co potřebujeme, je pravdivé vylíčení události od jedné osoby.“

„Dracovu mysl mohl ovlivnit Imperius,“ řekl Snape. „Takže jeho zpráva nemusí být důvěryhodná.“

„Chceš říct, že máme přijmout Malfoyovo slovo, a ignorovat generace magických názorů na opak, pokud je jeho svědectví pod Veritaserem jiné, protože to není důvěryhodné? No, dostaneš body za představivost, když už nic jiného,“ Řekl Harry.

„Přesto byl vytvořen precedens,“ odpověděl Brumbál zamyšleně po Snapeově ostrém pohledu.

„Pak jsme ve slepé uličce,“ řekl Harry pomalu. „Na jedné straně máme primusku z Krásnohůlek, která je shodou okolností dcerou nejmocnějšího muže ve Francii. Na druhé straně máme Smrtijeda. Vlastně mi to připomíná, jak to berou Aimée a Jean?“

„Hrozili, že ukončí veškeré diplomatické styky s Anglií, pokud nebude Malfoy potrestán, a já věřím, že pokud to udělají, bude následovat Německo, stejně jako zbytek Evropy,“ odpověděla Olympe a s potěšením sledovala, jak McGonagallová a Brumbál vykulili oči.

„To by nebyla dobrá věc,“ zamračil se Harry. „Stálo by mě to zatracené jmění.“ Vytáhl hůlku a vyslal kouzlo pro rychlé posílání zpráv.

„Co to děláš?“ Zeptala se McGonagallová.

„Požádal jsem ministerské zástupce, aby se k nám připojili,“ řekl Harry, a nyní zněl velmi podrážděně. „Jelikož se to nyní mění v mezinárodní incident, musíme se ujistit, že neuděláme chybný krok. Izolování Anglie by mohlo zničit mé investiční portfolio.“

Olympe se na Harryho zamračila, a byla velmi ráda, že jí předtím řekl alespoň tuto část svého plánu. Pokud by to neudělal, byla by v pokušení sama ho proklít. Podle Brumbálova a Snapeova výrazu jeho přístup očividně fungoval. Zjevně věřili, že Harryho naprostý nezájem o to, co se stalo Gabrielle, byl skutečný, a že se více zajímal o to, o kolik peněz přijde.

Po minutě nepříjemného ticha se na jejích dveřích ozvalo zaklepání. „Vstupte,“ řekla pevně.

Vešli Percy a Ron Weasley, oba ve formálním ministerském hábitu. „Co se děje?“ Zeptal se Percy, nos měl vysoko ve vzduchu a hlas plný snobství.

„Včera v noci fretčí chlapec - Draco Malfoy - zaútočil na dceru Jeana-Sebastiana Delacoura, i když tvrdí, že se ho pokusila svést, a když řekl ne, přinutila ho narazit do stromu,“ řekl Harry stručně.

„Dobré pro Gabrielle,“ řekl Ron vesele a nepokoušel se skrýt své potěšení, když vyslechl Dracův trest.

Snape tiše zavrčel.

„Jean je nyní bohužel královsky naštvaný a vyhrožuje, že kvůli tomu přeruší diplomatické styky,“ dokončil Harry.

„To by byla katastrofa,“ řekl Percy a zbledl.

„Opravdu,“ souhlasil Harry. „Moje investiční portfolio by bylo přes noc zničeno. Nemůžeš přimět Billa, aby s ním promluvil? Stále chodí s Fleur, že?“

„Mám podezření, že tady by byl William na Jeanově straně,“ řekl Percy vážně. „Nemůžeme použít Veritaserum, abychom se dostali k pravdě?“

„To jsem navrhoval, ale ti idioti tady říkali, že by to nebylo vůči fretce fér, protože ten lektvar nefunguje na vílu správně, a protože si Gabrielle mohla hrát s jeho myslí.“

Ron si odfrkl. „Takže přiznání viny?“

„Dobrá, v pořádku, mohl bych nechat Malfoye zmizet, to by problém vyřešilo,“ nabídl Harry.

„Rozhodně ne!“ Řekl Brumbál pevně.

„Škoda,“ řekl Percy tiše. „Opravdu by to naše problémy vyřešilo.“

„Nemůžu uvěřit, že se takhle chováš k jedné z mých studentek,“ řekla ledově Olympe. „Netušíš, jak jsem z tebe zklamaná, Harry.“

Harry nepřítomně pokrčil rameny. „Mám Gabrielle rád, ale nemám zájem snížit své čisté jmění na polovinu.“

„Mám řešení,“ řekl Percy po chvíli přemýšlení. „Takové, které by mělo pana Delacoura uklidnit.“

„Ach?“ ušklíbl se Snape.

„V situacích, jako je tato v minulosti, kdy nebyla zjevná vina, mohla jedna strana požadovat souboj, místo aby šla před soud.“

„Zbláznil ses?“ dožadovala se Olympe. „Profesor proti studentovi?“

„A co použití vílí síly?“ Zeptal se Snape a jeho oči zářily zájmem.

„Nejsem si jistý, jestli se mi to líbí,“ řekl Harry.

„Ticho,“ odsekl Percy. „To je důležitější než tvoje peníze nebo morálka. V sázce je budoucnost Anglie!“

„Docela,“ souhlasil Snape a Brumbál přikývl.

„Použití vílí síly nebo jakékoli jiné formy Neodpustitelného by bylo zakázáno,“ řekl Percy. „A samozřejmě, kdyby slečna Delacourová řekla ne, bylo by to přiznání viny, před čímž by ji neochránil ani její otec.“

„Spikli jste se proti mé studentce,“ zařvala Olympe.

„Teď jste v Anglii,“ ušklíbl se Percy. „Takto jednáme s podřízenými. Takže, jsme dohodnuti?“

„Počkej,“ řekl Harry.

„Co teď?“ dožadoval se Snape.

„Kdy k tomu souboji dojde? Neztratím kvůli tomu svou chytačku, ani nebudu riskovat ponížení fretky před zápasem našich profesorů.“

„A co den po zápase profesorů?“ Nabídl Ron.

„To by mi mělo dát dostatek času na to, abych zacvičil naši rezervu,“ řekl Harry pomalu.

„A spoustu času na to, aby se připravil Draco,“ souhlasil Snape.

„Mohu vám připomenout, že Gabrielle je nezletilá,“ vmísila se kysele Olympe.

„Je jí šestnáct, že?“ Zeptal se Percy.

Olympe přikývla.

„Pak jako víla dosáhla plnoletosti podle anglického zákona pro téměř lidská stvoření,“ pokrčil rameny Percy. „Existují nějaké další námitky?“

Olympe se mračila na všechny v místnosti, ale mlčela.

„Výborně,“ řekl Percy. „Budu Jeana informovat osobně. Jsem si jistý, že bude zklamán, ale pochopí to. Platí standardní pravidla pro souboj, takže slečna Delacourová a profesor Malfoy musí do té doby zůstat odděleni. Profesoři, Harry,“ dokončil Percy a přikývl. než se otočil a vyšel ven.

Olympe nasupeně zírala na zbývající čtyři lidi. „Pane Pottere,“ řekla pevně. „Zůstanete tady, abychom zde mohli probrat vaše budoucí zaměstnání. Vy tři odejděte.“

„No tak, Olympe,“ řekl Albus a v očích mu vesele zajiskřilo.

„Okamžitě odejděte, Albusi, nebo nás stáhnu z turnaje, a můžete si být jisti, že tisk uslyší každé slovo této konverzace. Nahrála jsem to.“

Snape polkl a Harry vypadal nervózně.

„To by mohlo zničit mou pověst,“ zamumlal Harry. „Odejděte, všichni.“

Všichni tři profesoři se sotva ohlédli a odkráčeli.

V místnosti bylo minutu ticho, než se otevřely dvoje dveře. Jedny byly předtím skryté, a Jean, Aimée, Ron, Hermiona, Percy, Bill, Fleur i Gabrielle vstoupili.

„Je to lektvar pravdy, Snape,“ napodobil Ron Harryho hlas.

Harry se zazubil a pak se rozesmál. Všichni kromě Jeana a Percyho pochopili proč se směje.

„Co se děje?“ dožadoval se Jean.

„Ano,“ souhlasil Percy. „Proč jsi trval na tom, abych se snažil zařídit souboj? Malfoy je dnes zkušený duelant.“

„Stalo se toho příliš mnoho, čemu nerozumím,“ stěžoval si Jean. „Proč je umístění mé dcery do takové pozice dobrá věc, zvlášť když jsme Malfoye drželi nad sudem? Ta výmluva o Veritaseru byla úplný výmysl.“

„Nedával jsi posledních pár dní pozor?“ Zeptal se Harry nedbale.

„Jako na co?“ Zeptal se Jean.

„S kouzlem Gabrielle?“

„Kromě toho, že kouzlila tiše a přivo…“ jeho hlas se vytratil, když se podíval na Gabrielle a pak na svou ženu. „Spářená víla může se svolením použít magii svého druha,“ zašeptal. „Malfoy se dostane na soubojovou plošinu v očekávání, že bude bojovat s teenagerem, ale místo toho bude čelit někomu, kdo má přístup k větší magické síle než kdokoli jiný na světě,“ zašeptal Jean uctivě. „Nestaráš se, abys ho strčil do vězení, necháš Gabrielle, aby ho na veřejnosti ponížila - to nikdy neskousne!“

Harry s chladným úšklebkem přikývl.

„Už jsem to řekla, Harry,“ zavrtěla Olympe hlavou. „Kdybych tě někdy naštvala, prostě mě rychle zabij. Bylo by to milosrdnější.“

Harry se ušklíbl: „Mohu jen říct, jak jsem byl potěšen tvým kouzlem na Snapea. Bylo to skvělé. A Percy, byl jsi skvělý, chtěl jsem tě praštit!“

„Děkuji,“ řekl Percy skromně. „Snažím se.“

„A to je důvod, proč jsi to chtěl v ten den,“ řekl Bill, „abys stále mohl porazit Malfoye ve famfrpálu.“

Harry se podíval na Gabrielle a tiše se na ni usmál. „A taky to uděláme, ale jen pro jistotu, strávíme spoustu času zajištěním toho, že jsi schopna jej porazit i bez mé magie.“

Gabrielle přikývla a trochu nervózně se na něj usmála.

„Není třeba se bát, Gabby, nedovolím mu, aby ti ublížil.“

Přikývla a zdálo se, že její úsměv zesílil.

„Správně,“ řekl Harry a podíval se na hodinky. Byla skoro doba oběda. „Gabrielle a já potřebujeme snídani, takže odjíždíme do New Yorku. Percy, Jeane, můžete si domluvit tiskovou konferenci na později a dát všem vědět, o co jde, a proč? Necháme tisk rozhodnout, koho podpoří. A mějte na paměti, že nám to mělo pomoci vyplavit rasisty, kteří tu stále jsou. Jeane, měl bys hrát rozhořčeného otce víc než budoucího ministra.“

„To není zaručeno,“ upozornil Jean s povzdechem.

„Nejprve přeruším všechny diplomatické styky?“ škádlil ho Harry. „Zní to jako někdo, kdo má ve Francii určitý stupeň autority. A to je dobře, a to nejen proto, že se zamilovávám do vaší dcery. Francie potřebuje silného nezkorumpovatelného ministra s morálkou a my vlastně také, ale budeme postupovat krok za krokem.“

„Harry má pravdu,“ souhlasila Olympe. „Nikdo jiný nemůže postavit Francii zpět na nohy a tato událost vás ještě více zviditelňuje. Ostatní kandidáti proti vám neuspějí.“

„Přesně tak,“ přikývl Harry. „A dokud mám tuhle zatracenou slávu, mohl bych ji také použít pro dobro.“ Podíval se na Gabby. „Připravena?“

Přikývla, přešla k němu a pevně ho objala.

„Uvidíme se později,“ řekl. „Ach, a Olympe? Dej Picupovi vědět, co se děje.“

Přikývla, než oba zmizeli.

„Vadilo by někomu, kdybych měla na chvilku malý chvástání?“ Zeptala se zdvořile Hermiona do následného ticha.

„Jen do toho,“ řekla Olympe, aniž by se obtěžovala skrýt své pobavení.

„V Bradavicích je nemožné se přemístit!“

„Cítíš se lépe?“ Zeptal se Ron a objal ji.

„Držím to v sobě od včerejška,“ s úlevou si povzdechla. „Začínalo to být bolestivé. A to nemluvě o myšlence dvojího přemisťování tři a půl tisíce mil přes bradavické ochrany.“

„Gabrielle ví, jak to dělá,“ řekla Fleur. „Ale nikomu to neřekne. Ani mně. Její loajalita vůči Arymu převažuje nad vším ostatním.“

„Dobře,“ řekl Percy tiše. „Potřebujeme Harryho takového, jaký je teď, víc než kdy předtím.“ Rozhlédl se a zhluboka se nadechl. „Jsme ve větším průšvihu než jak on, nebo vy víte.“

„Percy?“ Zapochyboval Ron tiše.

„Ne,“ řekl Percy, „myslím, že nastal čas, abychom jim to řekli.“

„Ty jsi šéf,“ souhlasil Ron s lehkým pokrčením ramen.

„Co se děje?“ Zeptal se Jean.

„Stará garda, ti, kteří více než méně podporovali Voldemorta, jsou stále u moci a odmítají odejít. Existuje malá skupina nás mladších, kteří bojujeme, jak můžeme, ale existuje hranice toho, co dokážeme. Snažili jsme se, jak jsme mohli, abychom z toho Harryho vynechali, ale nyní se dostáváme do fáze, kdy ho potřebujeme. Potřebujeme jeho moc a vliv, protože se musíme zbavit Brouska. Naléhavě.“

„Chceme místo něj dát někoho jiného - a máme kandidáta.“

„Tebe Percy?“ Zeptal se Jean.

„Ach ne, já ne,“ řekl Percy s úsměvem. „Raději bych to řídil ze stínu, než abych to musel dělat veřejně. Představa, že radostně líbám miminka, mě naplňuje hrůzou.“

„Zmijozel,“ dobíral si ho Bill.

„Trochu,“ souhlasil Percy vesele. „Ale jak ukázal Harry, trocha ctižádosti a bezohlednosti není na škodu.“

„Přesně tak,“ souhlasil Ron. „Přemýšleli jsme o tom, že bychom tam dosadili tátu.“

„Ale to by byla katastrofa,“ otřásl se Percy. „Nechápejte mě špatně, mám tátu rád, ale jako ministr?“ Bill a Ron se také otřásli.

„Samozřejmě,“ Hermiona se mírně usmála. „Pokud by to Harry vzal, vyřešil by každý problém.“

„A Harryho by to zabilo,“ povzdechl si Ron. „Udělal by to a udělal by to dobře, ale nenáviděl by každou vteřinu, a proto jsme se ho nikdy nezeptali.“

„Kromě toho,“ řekl Percy, „přílišná závislost na Harrym je špatná věc. Musíme být schopni dělat věci bez něj a požádat ho o pomoc, pouze pokud je to skutečně nutné. To je část problému s Albusem. Nechali jsme ho příliš dlouho se se vším vypořádat a ztratili jsme schopnost myslet sami za sebe. Je to selhání kouzelnického světa, že často volíme snadnou možnost.“

„Jsem ohromena,“ řekla Olympe pomalu. „Nečekala jsem, že uslyším takhle mluvit čistokrevné čaroděje.“

„Jako někdo, kdo zažil náš rasismus, si jsem jistý, že bys to nečekala,“ přikývl Percy. „Učíme se lekce, které nás učí Harry,“ dokončil.

„Vskutku,“ přikývl Jean. „Předpokládám, že tvůj kandidát není čistokrevný, že?“

„Ne, mudlorozený. Dirk Cresswell.“

„Váš skřetí styčný důstojník?“

„Jo,“ řekl Percy. „Když jsme začali s Voldemortem pořádně bojovat, pomohl udržet skřety neutrální. Plánovali jsme jeho kampaň v tajnosti, ale potřebujeme Harryho jméno, jinak se proti náustku ministerstva nikam nedostaneme.“

„Prosím?“ Zeptala se Aimée.

„Denní věštec,“ vysvětlila Hermiona. „Stále vychvalují oficiální názor ministerstva.“

„Nemají mě rádi,“ napůl se usmál Percy. „Hlavně proto, že se stále snažím zavést zákony, které omezují jejich schopnost lhát. Dostal jsem se blízko k tomu, aby ty zákony prošly, ale ještě jsem se mi to tak úplně nepovedlo. Ale povede se mi to, a pak je osobně zažaluji k bankrotu.“

„Víš co, Percy,“ řekl Bill, „jsem opravdu rád, že jsi zase Weasley.“

„Já taky,“ ušklíbl se. „Je mnohem zábavnější vědět, že mám lidi, kteří mě podporují, a že nemusím být usměvavý idiot, abych dostal to, co chci.“

„No, bylo to fascinující, ale máte před sebou práci,“ řekla Olympe. „A musím udělat papírování.“

„No tak, Williame,“ řekla Fleur. „Půjdeme se projít a pak uvidíme, jestli se můžeme později setkat s Gabrielle a Arry.“

Místnost se pomalu vyprázdnila, Olympe se opřela, a její úsměv pomalu slábl. Začínala mít o Albuse velké obavy. Jeho chování bylo čím dál bizarnější.


„Proč New York?“ Zeptala se Gabrielle. Objevili se v málo používaném tunelu a prošli zdí, podobnou té na King‘s Cross, aby se ocitli na rušném nádraží. Harry je vedl davem k eskalátorům vedoucím na úroveň ulice.

„Hlavně kvůli časovému rozdílu,“ vysvětlil Harry a objal ji kolem pasu. „Znám pěkné bistro za rohem.“

Přikývla a dychtivě se rozhlížela kolem, překvapená velkým množstvím žlutých taxíků, které viděla. Prošli kolem dlouhého bloku, přešli ulici a zastavili se před hliníkovou budovou, která vypadala spíš jako protáhlý karavan než jako restaurace. Velká zelená cedule hlásala osvětlenými písmeny „Tik Tak Večeře“.

Uvnitř byli rychle usazeni u stolu a vybaveni jídelními lístky. Harry neformálním mávnutím ruky nastavil to, co poznala jako kouzlo soukromí, aby neslyšeli okolní hluk, a nikdo neslyšel jejich rozhovor.

„Ten hluk tady může trochu moc,“ vysvětlil. „Příliš mnoho Newyorčanů s mobilními telefony.“

„Dobré ráno,“ řekla starší servírka, která se objevila u jejich stolu jakoby mávnutím kouzelného proutku. „Jsem Sandy, dnes jsem vaše obsluha. Co si dáte, lidi?“

„Dvě kávy, černé. Dám si Dopravní zácpu, ona si dá Borůvkovou rolku.“

„Hned jsem zpátky s vašimi nápoji,“ řekla Sandy, otočila se a odešla.

„Káva?“ Zeptala se Gabrielle pochybovačně.

Harry se na ni zazubil. „Promiň, tohle je Amerika. Když tu naposledy měli dobrý čaj, divoši ho promrhali vhozením do Bostonského přístavu. Někteří místní čarodějové se ho pokusili zachránit, ale byl zničen. Od té doby je našim životním posláním posílat jim jen to nejhorší.“

Opřel se a usmál se na ni, uvolněně a klidně a ji to fascinovalo. „Existuje dostatek důkazů, že Američané jsou pohani, ale největším důkazem je určitě to, co dělají s čajem.“

„Ach?“ Zeptala se Gabrielle nadšeně.

„Podávají ho studený s ledem, často absurdně nasycený umělým sladidlem.“

Gabrielle se otřásla.

„Někdy dokonce přidávají i ovocné příchutě. Byl jsem na jednom místě, kde se snažili sloužit tímto způsobem Cejlonský. Ollie na mě vlastně skočil, aby mi zabránil udělat scénu. To na mě neudělalo dojem.“

Zasmála se, opřela si bradu o ruce a usmála se na něj.

„Byli jsme v USA na turné, hráli jsme na některých jejich velkých stadionech. Začínají tady milovat famfrpál. Tady mudlové hrají jiný sport než zbytek světa a američtí kouzelníci hrají Quodpot. Jen před pěti lety se majitel Kanónů vsadil s několika místními Američany, že jeho tým dokáže porazit to nejlepší, co Amerika dokáže dát dohromady.“

„A?“

„780 k nule,“ ušklíbl se Harry. „Všichni novináři zešíleli z takové ponižující porážky a požadovali odvetu. Stalo se, ale bylo to 830 k nule. Poté byli Američané odhodláni znovu získat ztracenou hrdost, a tak přijali zákon, který vyžaduje, aby školy učily Famfrpál. Když jsme tu hráli potřetí, vyhráli jsme jen o 120 bodů, takže se zlepšují. Kanóni sem přijíždějí každý rok a hrají s americkým národním týmem.“

„A vyhrál jsi?“ Zeptala se Gabrielle.

Harry se zazubil a přikývl. „Amerika si myslela, že nás letos porazí. Neustále se zlepšuje a bude silou na příštím Světovém poháru. Jejich střelci nás přehráli, ale neočekávali, že dostanu Zlatonku jako první.“

„Tak takhle o tomhle místě víš?“

„Hráli jsme na stadionu postaveném v bažině za řekou a bydleli jsme v hotelu New Yorker.“

„Tady je vaše káva,“ oznámila Sandy, když před ně hodila dva velké hrnky. „Vrátím se a doplním vám jídlo.“

„Děkuji,“ usmála se Gabrielle.

„Užijte si to.“

Gabrielle se napila a téměř se udusila silnou chutí.

„Jo,“ usmál se Harry. „Dělají ji tady silnou. Dovol mi.“ Natáhl se, luskl prsty a do šálku vtekla bílá tekutina. „Získat dobrou smetanu je tady těžké, ale je to jediný způsob, jak udělat tenhle sajrajt pitelný. Kdybych požádal Sandy o smetanu, dostal bych napůl smetanu a napůl mléko. Zkus to teď.“

Přikývla a opatrně se napila. „To se dá skoro pít,“ řekla překvapeně.

Usmál se, znovu se opřel, a zůstal u černé. „Když jsme tady byli podruhé,“ řekl. „Byla to mnohem větší zábava než poprvé.“

Sledovala ho, a dovolila si, úplně se uvolnit. Vychutnávala si, jak se mu při řeči pohybují ústa, a jak zdůrazňoval některé věci rozhodnými pohyby rukou. Tohle byl Harry s úplně staženými štíty a s nadšením dospěla k závěru, že to je kvůli ní. Důvěřoval jí natolik, aby jí umožnil vidět ho v jeho nejpohodlnějším stavu.

Později by nedokázala říct, jaké to bylo jídlo nebo jak chutnalo, protože jediná věc, kterou si pamatovala, byl poloviční úsměv na jeho tváři a příběhy, které jí vyprávěl, když se zamilovala do jiné nové podoby jejího druha.


Minerva pohlédla na hodinky a nalila dva šálky čaje na stole vedle ní. Přesně o pět sekund později se na prázdné židli objevil Harry Potter.

„Díky,“ řekl a natáhl se pro šálek.

„Nikdy jsi nebyl tak dochvilný, když jsi byl ve škole.“

„Já vím,“ řekl s úsměvem. „Ale když se přemisťuješ do něčího soukromého pokoje, je lepší být načas.“

Přikývla.

„Jen pro případ, že by sis to špatně vyložila, řeknu jen, že je mi líto, že jsem tě předtím zahrnul do poznámky ‚idiotů‘.“

„Neurazila jsem se, Harry. Ale ocenila bych, kdybych věděla, co se děje.“

„Gabrielle může použít mou magii,“ řekl jednoduše.

Minerva se na okamžik zamračila, když o tom přemýšlela, než její paměť vytáhla přesnou stránku, kterou si přečetla. „Neříkej,“ povzdechla si. „Když jsi v tom zapletený, jde to nad rámec pouhého Vyvolávacího kouzla?“

„Mohu jí dát všechno, co mám,“ souhlasil s úsměvem.

„Ty jsi to na pana Malfoye nastražil?“

„Ne tak docela,“ odpověděl zamračeně. „Malfoy na ni včera v noci zaútočil, a kdyby Gabby uposlechla můj přímý rozkaz, byl by mrtvý.“

„Ach?“

„Řekl jsem jí, aby mě nechala jít, abych ho mohl jít zabít za to, že poskvrnil její nevinu. Na vteřinu uposlechla, ale pak mě znovu popadla a nepustila. Cítil jsem to, Min. Cítil jsem bolest, kterou prožívala.“

„Bylo to zlé?“ Zeptala se Minerva a foukala na povrch svého čaje.

„Stejně špatné jako Cruciatus a způsobil jsem to já. Ublížil jsem jí, aniž by si to vůbec uvědomil.“

„Co jsi se z toho naučil?“ zeptala se.

„Být opatrnější v tom, co říkám,“ řekl s hlubokým povzdechem.

„Pak to byla dobře naučená lekce,“ řekla pevně Minerva. „Předpokládám, že jsi jí to vynahradil?“

Harry se mírně začervenal a přikývl. „A budu to dělat mnohem déle.“

„Pak ta lekce skončila,“ prohlásila Minerva. „Takže, pan Malfoy dostane překvapení?“

Přikývnul. „Doufám, že ano. Myslím, že vím, jak zareaguje, a mám připravené plány.“

„Chceš se o ně podělit?“

S lehkým úsměvem zavrtěl hlavou. „Uvidíš, až se to stane, pokud se to stane. Nechci, aby někdo mohl tvrdit, že jsi se se mnou v té léčce spikla.“

Tiše se zasmála a lehce se dotkla jeho ruky. „Jsi na hony vzdálen od toho maličkého chlapce, kterého si pamatuji, když sem poprvé přišel.“

„Já vím,“ souhlasil. „Ty dny vypadají jako jiný život.“ Odmlčel se a na chvíli odvrátil pohled, než se otočil a plně se na ni soustředil. „Chtěl jsem mluvit o Albusovi.“

Přikývla. „Dnešní ranní představení bylo šokující. Něco s ním vážně je.“

„Ale pořád netušíš co?“

Zavrtěla hlavou. „Je to frustrující,“ povzdechla si, „vidět, jak kdysi tak velký muž upadá. Dnes ráno se je velmi málo pokusil udržet Severuse na uzdě. A Severus? No, zjevně něco plánuje, protože jeho chování bylo ráno také podivné.“

„Myslíš podivnější než normálně. Myslím, že pokud to bude pokračovat, budu muset jít přímo proti nim.“

„A ty to nechceš udělat?“

„Ne přímo, mohlo by se to zamotat,“ povzdechl si Harry. „Brumbál je stále velmi mocný, ale já jsem mnohem mladší a udržel jsem se ve formě. Snape je zlý bastard, ale v mocenských sázkách není výzvou.“

„Doufám, že to k tomu nedojde,“ řekla Minerva tiše.

„To já taky. To já taky.“

Několik minut mlčky seděli, než se na ni Harry s úsměvem podíval. „Jak se tedy hodláš vypořádat se s tím, že většina našich studentů chce být vyučována slavnou profesorkou McGonagallovou?“

Při pohledu na něj cítila, jak se červená. „Darebáku.“


„Harry Pottere!“ Dunivý hlas Viktora Kruma byl slyšet většinou Bradavic.

„Viktore?“ Zeptal se Harry a přešel k chytači.

„Potřebujeme mluvit,“ řekl Bulhar vážně.

„Vydrž,“ řekl Harry, uchopil ho za rameno a přemístil je do svého pokoje v Krásnohůlkách.

„Pití?“

„Da ignoruji de přemisťování,“ zamumlal si Viktor pro sebe. „Mléko?“

Harry přikývl a nalil dvě sklenice. Oba chytači se pohodlně usadili naproti sobě na křeslech před krbem.

„Vysvětli,“ řekl Viktor rozhodně.

„Vysvětli co?“

„Nejsem žádný idiot, Harry,“ řekl Viktor. „Viděl jsem věci, které ostatně ne. Víla a Harry jsou spolu a rád bych věděl, co profesor dělá se studentkou.“

„Jsem Gabriellin druh.“

Krum zamrkal. „Podle volby víla?“

Harry si povzdechl a strávil několik minut vysvětlováním.

„Věděl jsem, že jsi blázen,“ řekl Viktor a na tváři se mu objevil úsměv. „Pomáháš, aby se tvůj družka naučil bojovat?“

Harry přikývl. „Malfoy nebude vědět, co ho zasáhlo.“

„Výborně,“ řekl Krum a mnul si ruce v nenucené radosti. „Budu pomáhám jako stejně.“

„Promiň, Viktore?“

„Kruval učil černou magii,“ vysvětlil Krum. „Vas dobrá student v Kruvalu, navzdory tomu, že jsem slavná famfrpálová hvězda. Malfoy je spodina Smrtijedů a já bude učit vílí kuře, jak porazit černou magii.“

„Děkuji,“ usmál se Harry.

Krum přikývl. „Víš toho hodně, Harry Pottere, ale nejsem nejhůř a ukážu jí nějaké náznaky, které by tě nikdy nemohly napadnout.“

„Vadilo by ti, když se přidám?“

„Nemohl bych čekat, že uděláš cokoli méně.“

„Teď,“ řekl Harry s úsměvem. „Chtěl by sis před večeří zalétat?“

Viktor se na něj rozzářil.


„Jeane, Aimée, vadilo by, kdybych prošel?“

„Jistěže ne, Harry,“ řekla Aimée.

Ustoupila a o vteřinu později se skrz krb objevil Harry.

„Jsem tu kvůli déjá-vu rozhovoru,“ řekl.

„Ach?“ Zeptal se Jean a složil noviny.

„Chtěl bych vaše svolení oženit se s Gabrielle.“

Když Jean zíral na Harryho, vypadly mu noviny z ruky.

Harry se na něj zazubil.

„Co to způsobilo?“ Zeptala se Aimée.

„Posledních pár dní,“ připustil Harry. „Ale myslím, že to byly nakonec dvě věci. První, když mě včera neposlechla. Chtělo to odvahu, aby udělala to, co udělala, a pevnou víru ve mě. Vím, že jsem jí způsobil bolest a cítím se kvůli tomu stále provinile, ale nemohla si vybrat lepší způsob, jak na mě udělat dojem.“

„A druhá?“ Zeptala se Aimée.

Harry se zhluboka nadechl. „Po incidentu s Malfoyem jsem vzal Gabrielle do mého bytu s úmyslem, no, trvale si Gabby nárokovat a zajistit, aby se nikdy nezbláznila.“

Zdálo se, že Jeanovo obočí zmizelo ve vlasech a začal vypadat trochu bledě.

„Byli jsme v mé posteli a cítil jsem Gabbyinu touhu,“ pokračoval a zaměřil se na Aimée.

„A?“ pobídla ho.

„Gabrielle mě požádala, abych se s ní nemiloval.“

Jean náhle vydechl.

„Opravdu?“ Zeptala se Aimée překvapeně.

„A myslím, že tehdy jsem to konečně bez pochyb věděl. Nejjednodušší by pro ni bylo udělat to, co jsem chtěl. Ale podruhé mě postavila na první místo, než vůbec pomyslela na sebe. Rozhodla se tak, protože nechtěla, abych toho litoval. Udělala to, co bylo správné, ne to, co bylo snadné. Tehdy jsem věděl, že je to skutečné, že jí mohu důvěřovat svým srdcem a duší, a že mě nikdy nezklame, nikdy se o mě nepřestane starat.“

„Když jsem pak hrál svou roli v Olympině kanceláři a předstíral, že se o ni nestarám, skoro mi bylo uvnitř špatně, ale ona tu pro mě byla a posílala mi při tom malé pocity lásky. Jak bych se do ní mohl nezamilovat?“

Jean přikývl a pomalu se začal usmívat. „Nepotřebuješ naše svolení,“ řekl. „Zákon říká, že je tady dospělá.“

„Nepoužiji zákon, s nímž nesouhlasím, ve svůj prospěch. Britský mudlovský zákon stanoví, že šestnáctiletá dívka se může vdát se svolením svých rodičů, a to je zákon, kterým se budu řídit.“

Aimée přikývla. „Nic jiného bych od tebe nečekala.“

„Kdy se jí zeptáš?“ Zeptal se Jean.

„Po skončení turnaje,“ řekl Harry.

„Mohu se zeptat na pouto?“

„Přijal jsem to,“ řekl Harry. „A vlastně začíná se mi to opravdu líbit. Poprvé se nemusím bát o svou partnerku, když je mimo můj dohled. Osoba, kterou si vezmu, bude vždy cílem a Gabrielle včera ukázala, že se o sebe dokáže postarat, a že pokud se dostane do potíží, okamžitě se to dovím. Výhody daleko převažují nad nevýhodami.“ Odmlčel se a mírně zrudl, než se na ně podíval. „Když jsme, ehm, v sobotu večer trochu experimentovali, no, jakékoli pochybnosti o kompatibilitě, které jsem měl, šly rovnou z okna.“

Aimée přikývla, zatímco Jean odvrátil pohled.

„Každopádně,“ pokračoval Harry a změnil téma. „Chtěl jsem jen vaše svolení a pomoc Aimée.“

„S čím?“

„S koupí prstenu,“ řekl a nadějně se usmál.

„Dobrý nápad,“ přikývl Jean. „Samozřejmě máš naše povolení.“ Odmlčel se a usmál se na Harryho. „Vítej v rodině.“

„Děkuji,“ odpověděl Harry s úlevným pohledem.


„Jakékoli štěstí?“ Zeptal se Ron.

„Trochu,“ Hermiona se protáhla a vzhlédla od knih, které četla. „Našla jsem pár věcí, které bych mohla zkombinovat, což jim umožní přerušit pouto, ale Gabrielle nezešílí.“

„Jsi génius,“ usmál se Ron.

„Vím, že jsem,“ odpověděla Hermiona se stejným úsměvem. „Harry si zaslouží být stejně šťastný jako my, a já mu v tomu mohu pomoci.“

„Jo, jsem si jistý, že mu to pomůže rozhodnout se ohledně Gabrielle,“ řekl Ron. „Máš však třicet minut, než dnes večer skončíš.“

„Třicet minut?“ protestovala Hermiona. „Jsem tak blízko. Potřebuji více času.“

„Ne, za třicet minut skončíš, vykoupeš se a pak se ke mně připojíš u večeře. Dnes večer už žádná práce.“

„Dobře, Rone,“ povzdechla si.

Usmál se a odešel z její pracovny. Na několik vteřin se usmála na jeho ustupující záda. Našel způsob, jak zastavit její zlozvyk nadměrného studia, a byl velmi přísný, pokud šlo o čas, který by mohla věnovat jakémukoli problému. To bylo příčinou mnoha hádek, když byli čerstvě oddáni, protože raději strávila noc studiem nemajíc ohledy na Rona.

Když si vzpomněla, jací byli v Bradavicích, stále ji překvapovalo, že jsou spolu. Jejich vzájemné nepřátelské chování bylo dětinské a oba potřebovali dospět.

Ale teď, když se tak stalo, byla šťastnější, než kdy očekávala.


„A vítejte u druhého ze tří zápasů, které rozhodnou o finalistech tohoto famfrpálového poháru Tří národů. Jsem Lee Jordan, a ještě jednou jsem vaším komentátorem odpoledního zápasu, a dnes poprvé uvidíme Bradavický tým.“ Tribuny bouřily diváky, když se projevili oddaní bradavičtí fanoušci, kteří podporovali svou školu. Všude vlály bradavické školní transparenty a jednotlivé kolejní vlajky.

„Členové Kruvalského týmu jsou zdrceni po prohře úvodního zápasu s Krásnohůlkami a dnes musí vyhrát, aby si udrželi šanci dostat se do finále.

„Bradavický tým je složen převážně ze Zmijozelů a trénuje ho Draco Malfoy.“ toto prohlášení se setkalo s jásotem Zmijozelů v publiku a jakýmsi nevraživým máváním vlajkami členy ostatních kolejí „O kterém všichni víme, že má po dalším zápase souboj s krásnohůlskou chytačkou. Podle mého názoru je to další příklad zaostalé společnosti, ve které žijeme, a důvod, proč Harry Potter odešel do Francie. Když máte profesora příliš vystrašeného vzít Veritaserum, aby dokázal vlastní nevinu, pak prostě víte, že je vinen!“

„Lee Jordane!“ křičela McGonagallová.

„Promiňte, profesorko, odbočil jsem,“ řekl Lee s takovou upřímností, jakou kdy dokázal během školních dnů nashromáždit. „Zpátky k zápasu. Kruval a Krum, hledač Bulharska, si doposud svým otevřeným přístupem získali spoustu přátel. Já, několik dalších novinářů a Harry Potter, jsme byli pozváni podívat se na jednu z jejich lekcí Obrany a povím vám, pověsti o Kruvalu a černé magii jsou velice zkreslené. Jednalo se o poučnou a výchovnou ukázku pokročilé techniky soubojů a jak čelit černé magii.“ Malé bezvýznamné nic, které bylo letošním učitelem obrany v Bradavicích, se pokusilo na Leeho výhružně zamračit, ale nešťastně selhalo. Spokojilo se s tím, že se shrbilo a stalo se neviditelným mezi masou učitelů, v čemž dosáhlo většího úspěchu. „Bylo mi potěšením vidět, jak čtyři studenti z Kruvalu bojovali s Harrym Potterem zcela vyrovnaně. Nemohu si pomoci, ale myslím si, že kdybychom dostávali takovéto lekce, Voldemort by nikdy neměl šanci. Což je další známka politického šílenství, které řídí tuto zemi. Ale než na mě profesorka McGonagallová znovu zakřičí, že jsem se pustil do politického chvástání, jsme připraveni začít.“

„A než to uděláme, udělám ještě poslední komentář.“ McGonagallová, která se začala uvolňovat, se znovu napjala a připravila se potlačit nepotlačitelného hlasatele, pokud to bude nutné. „Pokud bude bradavický tým hrát tak, jako za mých časů hrál Zmijozel, budu před koncem zápasu fandit Německu. Nestojím o to, abych se styděl za mou Alma Mater.“ Minerva zasténala, ale než mohla vyjádřit svou polovičatou nelibost, Lee znovu pokračoval a s profesionálním nadhledem představil týmy Kruvalu a Bradavic.

„A hráči jsou na hřišti a ve správné pozici. Madam Hoochová dává signál a je rozehráno!“

„A pro Merlinovo saké, Bradavice, jste na hřišti jen šest vteřin a už jste faulovaly! Crabbe překazil Ernhandovi přihrávku, ale teď má Kruval volný hod a je to deset nula pro Němce. Dobrý gól, který ukazuje důvěru v jejich schopnosti.“

„Bradavice útočí a vypadá to, že v tuto chvíli hrají čistě. Tristan Antworthy přihrává Rose Parkinsonové, která skóruje, a to je lepší. To je to, co chci vidět, dobrou hru bradavické party, ale teď se musí bránit, jelikož Matthias Wechsler a zkuste to říct po máslovém pivu nebo dvou, odpaluje Potlouk přímo na Seana Murphyho, bradavického chytače.

„Ležérně se mu vyhýbá a střílí zpět pohledem. Otto Melman má Camrál, je v čele Trojzubcového útoku a vybral si ten správný okamžik, aby odhodil Camrál za sebe. Fritz Reiter ho popadne, a je to dvacet ku deseti pro Kruval.

„Vypadá to, že dnes budeme mít na krku dobrý zápas, protože se zdá, že Kruval svou šokující porážku z rukou Krásnohůlských Harryho Pottera nechal daleko za sebou.

„Další útok se rozpadá s dobrou obrannou prací brankáře Gunthera Stradivise, jehož bratr Reinhold znovu hraje chytače a vypadá to, že je v tomto zápase mnohem více soustředěný, a přiznejme si to, aniž by tam byla nádherná slečna Delacourová, kdo by nebyl?“

„Eric Ernhand střílí a skóruje, takže skóre je třicet ku deseti. Bradavice jsou opět v útoku a stále udržují pěknou a čistou hru.“

Bradavický tým měl Camrál a dopřával si jednoduché únikové kolo, což Leemu umožnilo komentování trochu oživit. „Před několika dny jsem byl v Bradavicích a dělal jsem průzkum o některých hráčích, když jsem byl svědkem docela velkolepého představení, kde Harry Potter a Viktor Krum společně trénovali. A dovolte mi, abych vám řekl, že jsem si uvědomil, proč jsou to profesionálové a já ne.“

„Otto Melman rozbíjí další Bradavický útok a chytá Camrál! Letí přes celou délku hřiště a snadno skóruje kolem Iana Jacksona. No tak, Bradavice, můžete hrát lépe!“ Dav souhlasil a křičel svou nelibost.

„Charles Shaw má Camrál, přihrává Michelle McKrinnonové, ona střílí, ale Stradivis chytá a přihrává Camrál Reiterovi.“ Zatímco Kruvalský tým získal Camrál a začal další let po hřišti, Lee pokračoval ve svém příběhu. „Tréninková rychlost Pottera a Kruma byla rychlejší, než jsem kdy letěl, a dovolte mi, abych vám řekl, jak bylo hezké sledovat, jak si dva nelítostní konkurenti navzájem pomáhají. Měl jsem to štěstí, že jsem později Kruma dohnal, a zeptal jsem se ho, proč Potterovi pomáhal. A další gól pro Kruval! Už si začínají vytvářet značný náskok a Zlatonka je v nedohlednu.“ Oba chytači byli těsně nad úrovní hry, protože Stradivis prováděl vyhledávací vzorec, zatímco se pokoušel přimět Bradavické odrážeče, aby na něj vystřelili Potlouk, protože jakýkoli Potlouk vystřelený na něj, nemuseli řešit jeho střelci. Murphy ho těsně sledoval způsobem připomínajícím Malfoye, který sledoval Harryho Pottera.“

„Krum svým nenapodobitelným způsobem odpověděl, že záleží na hře, nikoli na osobní rivalitě, a pokud by se mohl od Pottera něco naučit, nebyl důvod mu laskavost neoplatit. Je to přístup, který opravdu odlišuje Pottera a Kruma jako dva nejlepší hráče ligy. Oba dva tento sport milují stejně jako cokoli jiného v životě, a je to vidět na jejich obětavosti a odhodlání, z čehož se tito mladí hráči před námi mohou poučit.“

Camrál znovu proklouzl kolem Iana Jacksona. Pokynul madam Hoochové, která odpověděla ostrým hvizdem. „A když Kruval získal dalších deset bodů, Ian Jackson volá oddechový čas. Pokud se mě zeptáte, tyto oddechové časy jsou směšným vynálezem Američanů, který jim umožňuje, aby jejich tisk strčil reklamy lidem do chřtánu, ale bohužel se mě nikdo neptal a Mezinárodní famfrpálová asociace je schválila.“

Členové bradavického týmu byli na zemi poblíž jejich střídačky a Malfoy byl na hřišti uprostřed skupiny. „Vypadá to, že Malfoy je z dosavadních výkonů svého týmu rozrušený a dává nějaké přísné instrukce. A trochu směšně křičí a mává pažemi, když jsme u toho. Hráči Kruvalu se neobtěžují mluvit se svým trenérem, létají kolem, a udržují se zahřátí. Jsou dobře naolejovanou jednotkou plnou germánské efektivity a ukazuje se, jak dobře hrají jako tým.“

„A zatímco čekáme, slovo od lidí, kteří mi dali dost peněz, abych to přečetl.“ Začal číst z pergamenu před sebou. „Weasleyovské Kratochvilné kouzelnické kejkle dnes ohlásily nový produkt. Ovladatelný létající zámek, takže si v pohodlí svého domova můžete znovu vytvořit přílet Krásnohůlek. Kompletní s ohňostrojem a fialovým sloupem. Tento zámek je limitovanou edicí pro všechny věkové kategorie, a je k dispozici pouze za padesát Galeonů za kus.“

„Lee Jordane, NEBUDEŠ během famfrpálového zápasu dělat reklamu, zvláště po tvém pokryteckém odsouzení dříve.“

„Promiňte, paní profesorko, a co kdybych vás přibral do dohody?“ Dočetl text tak rychle, jak jen mohl, aby jej dokončil dříve, než bude znovu přerušen. „Krásnohůlské zámky budou od zítřka k dispozici ve všech KKK prodejnách, takže si raději pospěšte, protože očekáváme, že budou létat!“

„A hra znovu začíná a Kruval znovu skóruje. Jak tento zápas pokračuje, vypadají Němci v čím dál lepší formě. Střílejí a skórují… ne, počkej, to je oloupení! Nehorázně špinavá hra Iana Jacksona. Trestný hod pro Kruval a Melman míjí! A to se říká, že podvodníci nikdy neprosperují. Pro ty, kteří tento pojem neznají, je oloupení to, že brankář sáhne skrz obruč, aby zastavil gól. Osobně si myslím, že by hráč měl být kvůli takové věci vyloučen. No tak, Bradavice, hrajte hru pořádně!“

„Bradavice mají Camrál a používají útočnou formaci Jestřábí hlava. Házejí Camrál a skórují!“

„Kruval se pomstí Parkinovými kleštěmi, které jsou také dokonale provedeny. Dobrý útok Němců. Bradavice oplácí, ale Reinhold Stradivis hru rozbije a Němci zahájí další úspěšný útok. Skutečně zvyšují skóre, a pokud budou pokračovat, Zlatonka bude irelevantní.“

„Melman zachytí další bradavický útok a začne střílet, ale Victor Crabbe na chvilku odloží své odrážečské povinnosti, aby pomohl, no počkat, to bylo stažení!“

„Hoochová si toho všimla a dala hráčům Kruvalu další trestný hod, který Murphy chytá. Opravdu se mi nelíbí taktika, kterou zde vidím. Bradavice hromadí počet faulů. Samozřejmě, jsou daleko od nechvalně proslulého zápasu světového poháru 1473, kde bylo spácháno všech sedm set možných faulů a patnáct, které byly zakázány až po zápase. Díky nim nyní máme oficiální pravidla zakazující vzkříšení mrtvých během famfrpálového zápasu a jak tak vzpomínám, Kruval v rychlém sledu znovu třikrát skóroval, a to je sto ku dvaceti pro Němce.“

„Draco Malfoy začíná mít poněkud nelichotivý odstín červené, když křičí na svůj tým. Rose Parkinsonová a Victor Crabbe kombinují a zahajují ošklivou Zdvojenou odrážečskou obranu na Stephana Adlera, který se vyhýbá pouze provedením Lenochodí otočky. Pěkná úhybná práce a pěkná útočná práce Bradavic.“

„Ale to Kruvalu nezabrání, aby znovu a znovu skóroval. Bradavice vypadají bezmocně v zastavení týmu, který vypadá, že byl řádně vytrénován. Vidím Marcuse Flinta, jak dole na střídačce mluví s Malfoyem, a vysílají signál jejich chytači, který předává zprávu kolem.“

„A Bradavice okamžitě reagují, ale ne tak, jak jsem doufal. Dopouští se dalšího faulu, tentokrát stažení, a následuje ten nejkřiklavější pokus o simulování, jaký jsem kdy viděl.

„No tak, madam Hoochová, zmocněte se těchto hráčů! Nechceme žádná zranění. Bradavice skórují a hráči Kruvalu vypadají trochu otřeseni z náhlé agresivity bradavických hráčů.“

„McKrinnon něco říká rozhodčí a FAUL! To byl do očí bijící úder! Ale Hoochová to neviděla. Vidím Kruma, jak šílí na Kruvalské střídačce. No tak, Rolando, nemůžeš podlehnout Zmijozelským trikům!“ Kontingent Krásnohůlek a Kruvalu v publiku nyní dupal nohama a křičel na protest, stejně jako překvapivě velké množství bradavických studentů a absolventů, kteří, jak se zdálo, souhlasili s tím, že dobré sportovní chování převyšuje loajalitu škole. Lee musel zvýšit hladinu svého kouzla Sonorus, aby ho bylo možné slyšet.

„Bradavice znovu skórují! Pokud Murphy chytí Zlatonku teď, tak ten zápas vyhrají.

„Stradivis žádá oddechový čas a tentokrát létá kolem Bradavický tým, ignorujíc bučení z davu. Hej, Jacksone, není třeba dělat ohavná gesta na hlasatele!“ Zakřičel Lee a naklonil se dopředu přes zábradlí. Pak se usadil a vřel. „To jen ukazuje, jaký vliv má Malfoy na tento tým. Za starých časů by se to nikdy nestalo.“ Když k němu přišel nápad, rozjasnil se. „Hej, profesorko McGonagallová, jelikož Malfoy vyzval Delacourovou na souboj, mohu tomu malému hovnu dát lekci?“

„JORDÁNE!“

„Jejda, omlouvám se za to lidičky. Slavnostně přísahám, že to je poslední nadávka, která dnes prošla přes tyto rty. A je mi smutno, že mi můj milý kolega zakázal poučit Jacksona, proč jsem toho dne byl na bojišti bojovat o život s ostatními členy Obranné asociace proti rodinným příslušníkům některých jeho spoluhráčů, zatímco on se krčil pod postelí a cucal si palec.

„Ale hra je znovu rozjetá a žádná změna taktiky ani u jednoho z týmů, Bradavice stále podvádějí, takže, jak jsem řekl na začátku programu, ‚Ich bin ein Berliner‘.“ Z Kruvalského davu se ozývalo pískání a jásot, smíšený s trochou smíchu.

„No tak, Kruvale, drž se, zatím jsi si vedl fantasticky. Crabbe a Parkinsonová letí blízko čáry a téměř faulují Adlera. A… Murphy kopl do koštěte Reinholda Stradivise! To je jasný faul! Co dělá… Honí Zlatonku! Právě se ukázala na druhém konci hřiště!“ Celé publikum bylo na nohou a křičelo a ječelo, zatímco Lee křičel, aby ho bylo slyšet přes příval hluku.

„Stradivis se rychle přibližuje. Zdá se, že je lepší letec. Parkinsonová zasáhne Potlouk a je to dobrá rána! Stradivis provádí úhybný manévr. Murphy chytí Zlatonku a hra je u konce! Vyhrávají Bradavice!“ Lee bušil do zábradlí boxu a poté spadl zpět na své místo, když hráči přistáli, aby Murphy mohl ukázat Zlatonku madam Hoochové a ověřit výhru. „Je to poprvé, co to říkám s takovou odpornou pachutí v ústech. Vítězí Bradavice a Malfoy se šklebí jako blázen a blahopřeje svým hráčům. Tady je myšlenka pro vás, zvláště pro vás, co povzbuzujete bradavické studenty. Váš profesor létání právě sabotoval kariéru každého bradavického hráče na hřišti dřív, než vůbec dostal šanci. Žádný seriózní manažer týmu nepodepíše hráče, kteří projevují takovou neúctu k pravidlům a duchu hry, a Wigtownští tuláci nemají tolik volných míst!“ Lee si nebyl jistý, kolik lidí ho v této chvíli skutečně poslouchá, ale musel to říct.

„No, vzhledem k tomu, že Kruval prohrál oba zápasy, následující zápas je teď irelevantní a přeji si, abychom mohli jít rovnou do finále s Krásnohůlkami proti Bradavicím, kde si vítěz odnese hrdost a legendární Throbusův pohár. Samozřejmě po tom zbytečném zápase se vrátím na vyzývatelský zápas - někteří říkají, že je to nevraživý zápas - mezi zaměstnanci Bradavic a Krásnohůlek, i když je škoda, že Harry Potter nebude hrát kvůli jeho zraněnému rameni.

„Těším se, že pro vás budu brzy komentovat. Z famfrpálových tribun, jsem Lee Jordan a tohle je jeden trapný bývalý bradavický student, který říká dobrou noc!“


„Dobře, Gabby, chci, abys vzala mou magii a vystřelila na zeď omračovač.“

Gabrielle přikývla a zhluboka se nadechla. Natáhla se po jeho magii a zjistila, že ji na ni už tlačí. Jednou vydechla a potom zakřičela: „Mdloby na tebe!“ a sekla hůlkou dolů.

Z hůlky jí vystřelil zářivý červený paprsek a totálně zdemoloval cílovou zeď, která byla postavena uvnitř Soubojové síně v Krásnohůlkách, což byla možná jediná místnost mimo Bradavice, která dokázala obstát až do úrovně magie, která byla házena kolem.

„Tot, tvoje magie?“ Zeptal se Viktor Krum a s úctou pohlédl na Harryho.

„Skoro,“ řekl se zavrtěním hlavou. „Udělej to znovu, Gabby, a tentokrát se nedrž zpátky.“ Mávl rukou a zeď se znovu postavila.

Gabrielle pevně přikývla a znovu zakřičela: „Mdloby na tebe!“ Tentokrát byl paprsek tak jasný, že bylo těžké se na něj dívat. Místo aby zeď zbourala, ji vymazala.

„Lepší,“ přikývl Harry.

Lepší?“ zachraptěl Krum. „Proč učíš víla kuřátko souboji? Van kouzlo od ní jako tot, všichni jdeme dolů do hospody oslavovat.“

Gabrielle pohlédla na Harryho.

„Je to trochu političtější, Viktore.“

„Nesnáším politiku,“ zabručel Bulhar.

„Já taky,“ řekl Harry s hlubokým povzdechem. „Bohužel existují důvody, proč se tomu nelze vyhnout. Zaprvé, v tuto chvíli Malfoy ničí šance zdejších dětí stát se profesionálními famfrpálovými hráči. Se změnami, které jsem již začal dělat ve Francii, a s tím, co děláte v Německu, zůstane Anglie pozadu, a to je špatné.“ Odškrtával Harry body na prstech.

„Zadruhé, on je spodina Smrtijedů a my potřebujeme, aby to svět viděl, takže až příště něco udělá, můžu ho zabít a všem se nám bude snadněji dýchat. Udržuje si nos příliš čistý na můj vkus.“ Harry nezapomněl, že se před závěrečnou bitvou spojil vysoký počet studentů Kruvalu se Světlem, a ještě vyšší počet byl těch, kteří se odmítli připojit k Temnotě. Krum mu v minulosti řekl, že navzdory jeho blízkému přátelství s Karkarovem měl vždy pocit, že Smrtijedy nelze tolerovat.

„Zatřetí, pokud by bylo zřejmé, že Gabby využívá moji sílu, ti idioti ve vedení budou pravděpodobně tvrdit, že podvádí, a vyhlásí vítězství ve prospěch Malfoye, což by ho zcela ospravedlnilo a z ní udělalo sexuální predátorku, která s pomocí vílích schopností svedla nevinného čaroděje.“ Gabrielle si pohrdavě odfrkla při představě, že by Malfoy mohl být někdy považován za ‚nevinného‘. „To by se obrátilo proti vílám a možná i celé nelidské společnosti.“

„Začtvrté, na čistě osobní úrovni ještě nechceme, aby lidé věděli, že Gabby je moje. Chceme počkat až po turnaji, kdy to můžeme oznámit, jak se nám to hodí, protože to není ničí věc, jen naše.“

„Takže ji budu učit, jak zamaskovat mé kouzlo, zatímco ty prověříš její soubojové schopnosti a ukážeš jí, jak bojují Smrtijedi. Mám v úmyslu, aby Gabby vypadala, jako by bojovala normálně, ale moje magie ji tajně podpoří.“

„Záludný,“ řekl Krum se širokým úsměvem. „Věděl jsem, že mám důvod, proč tě mám rád. Pojď, Gabrielle. Pracovat.“

Usmála se, když ho následovala. V těchto dnech se cítila mnohem bezpečněji a její vlastní magie jí proudila v žilách jako dobré víno. Měla svého druha, a přestože to ještě ve skutečnosti nedokončili, věděla, že to udělají, a nemohla být šťastnější. Dokázala zvítězit, přestože udělala všechno špatně, a za to byla svému druhovi navždy vděčná.

Ukázalo se, že Krum je dobrý učitel, který je docela ochotný nechat se proklít, aby dokázal pravdu. Dozvěděla se víc, než si vůbec myslela, že existuje, o pokoutních taktikách, které mohli použít lidé, kteří se nestarali o pravidla. Používání zbraní, jako jsou dýky, bylo sice zamračené, ale naprosto legální a musela se naučit, jak se proti nim bránit.

Krum bez varování vytáhl zpoza svých zad dýku a hodil ji směrem ke Gabrielle. Klopýtla dozadu a obranně zvedla ruce a byla více než trochu překvapená, když se před ní objevil třpytivý štít.

„Gabby,“ zavolal Harry.

Nechala třpytivý štít rozplynout a usmála se na něj.

„Držíš se zpátky. Nedostaneš se do té magie pořádně. Zacházej s ní jako s kabátem a nos ho. Vezmi si to, co ti dávám. Vezmi to do sebe, a vnímej to, vnímej tu magii.“

Přikývla, zavřela oči a uvítala v sobě jeho dar, který do sebe nasákla.

Otevřela oči a na vteřinu klopýtla. „Takto se cítíš normálně?“ zeptala se bez dechu.

Cítila, jak nakukuje přes pouto. „Jo.“

„Jak se to cítit?“ Zeptal se Krum, vypadal zvědavě a trochu slabě závistivě.

„Jako bych celý život viděla černobíle a teď poprvé vidím barevně,“ zalapala po dechu. „Jako bych byla nejslabší moták a teď jsem kouzelná. Mám pocit, že dokážu všechno.“ Natáhla ruku a vytvořila židli ne kouzlem, ale soustředěním magie.

„Viktore, hoď na ni nůž,“ řekl Harry.

Bulhar přikývl a udělal přesně to.

Tentokrát to viděla přilétat, jako by to bylo ve zpomaleném filmu. Viděla, jak se světlo odráží od čepele, a zdálo se, že slyší zvuk, jak prořezává vzduch. Nedbale uhnula na jednu stranu, zvedla pravou ruku a chytila ​​ji za jílec. Bez vědomého přemýšlení ji rychleji odhodila zpět s cílem těsně ho minout.

Krum polkl, když se nůž zaryl do zdi vedle jeho ucha.

Otočila se a přešla k místu, kde stál Harry, opřený o zeď. Klekla si a vzhlédla k němu. „Jak to děláš?“ zeptala se.

Zvědavě se na ni podíval.

„Jak odoláš tomu, abys tuto moc nezneužil? Cítím Bradavice. Cítím Krásnohůlky. Zpívají mi. Magie mi zpívá a všechno je tak snadné. Jak to, že tě to nezkazilo? Jak to, že jsi neovládl svět?“

Sáhl dolů, přitáhl si ji do objetí a jeho magie z ní vyprchala, takže se v jeho náručí zachvěla.

„Nechci svět, Gabby,“ zašeptal. „Chci jen tebe.“

Přitiskla se k němu a silně ho objala. „Děkuji, že mi věříš,“ zašeptala. „Byla jsem v pokušení to vzít a utéct.“

„Ale neudělala jsi to,“ řekl jednoduše. „A věděl jsem, že to neuděláš.“

„Sentimental věci mi dělají zle,“ přerušil je Krum, když hravě převrátil oči. „Pojď. Bojuj, pak udělej goo-goo oči.“

Harry se zasmál a otočil ji. „Běž, tvůj učitel čeká.“

Otočila hlavu a ušklíbla se na něj, než se vrátila ke svému trenérovi. „Promiň,“ omluvila se. „Nikdy jsem nic takového necítila, bylo to jako být zakuklena v čisté magii a vědět, že to bude reagovat na každý můj rozmar.“

Krum přikývl. „Znovu vezmi magii. Magie bez kontroly je k ničemu. Harry, pojď mi pomoci.“

„Co chceš abych udělal?“ Zeptal se Harry a přešel k nim.

„Uhni, jak tvůj družka na tebe střílí kouzla.“

„Mohla bych mu ublížit,“ zaprotestovala Gabrielle, když stáhla Harryho magii zpět.

„Pak se rychle naučíš ovládat,“ řekl Krum pevně. „Začni s omračovačem.“

Mdloby na tebe,“ a ukázala hůlkou na Harryho.

Pokusil se uhnout z dráhy kouzla, ale nezvládl to. I když to bylo méně silné než kouzla, které použila předtím, síla jejího kouzla ho hodila ke zdi.

„Harry!“ zaječela a pracovala automaticky. Zdálo se, že se odrazil od měkké zdi a spadl na zem. Aniž by o tom přemýšlela, byla tam, chytila ​​ho dřív, než stačil přistát, posadila ho na podlahu a jemně mu položila hlavu do klína.

Enervate,“ skandovala a ukázala na něj.

Zhluboka se nadechl a otevřel oči.

 „Je mi to moc líto,“ zašeptala a slzy jí stékaly po tvářích.

„Hej,“ řekl s úsměvem. „To nic,“ jeho tón dával jasně najevo, že vydává rozkaz, a její slzy okamžitě ustaly. „Udělala jsi správnou věc, ale stejně jsi to přehnala. Na tom právě pracujeme. Vsadím se, že to už neuděláš, že?“

Vážně přikývla.

„Dobře,“ řekl Krum. „Nech toho pomalého chlapce tam, kde je, a zkusit to znovu.“

„Pomalý chlapec?“ Zeptal se Harry. „Budu si to pamatovat, až budeme příště na hřišti.“

Gabrielle se zahihňala, když se sklonila a rychle Harryho políbila, než se vrátila na své místo.

„Zkus uhnout v čase,“ dodal Krum k Harrymu, než jí pokynul, aby na svého druha znovu seslala kletbu.


Harry zavrčel, když vzhlédl z trenérské střídačky a pozoroval obrysy jeho hráčů proti nebi.

Tento zápas byl zbytečný a snažil se ho odstranit z rozpisu, ale Bradavice to odmítly a on pochopil proč. Bradavičtí hráči šikanovali hráče Krásnohůlek, zastrašovali je - a fungovalo to.

Před finále bude muset pořádně zapracovat, aby své hráče před finále zocelil. Gabrielle byla jediná osoba, která nevypadala zastrašeně. Vypadala jen rozzuřeně, že se s nimi takhle zachází, a on jí musel dvakrát upřít použití jeho síly, když reagovala na do očí bijící podvádění, k němuž už doposud došlo. Nepochyboval o tom, že na tribuně najdou kousky bradavických hráčů, pokud jí to dovolí. Claude a Anton se snažili jak jen mohli ochránit ostatní, ale byli ohromeni naprostou pomstychtivostí a podváděním Crabbeho a Parkinsonové.

Mírně se usmál, když viděl, jak se Murphy pokouší Gabrielle faulovat, jen aby pod ním dívka udělala vývrtku a způsobila, že ztratil rovnováhu. Bradavický chytač se vyrovnal a zamračil se, jelikož se mu Lee vysmíval.

Něco jako záblesk zlatého slunečního světla a Gabrielle vyrazila a nepozorného bradavického hledače nechala v prachu. O několik vteřin později byla Zlatonka v jejích rukou a tato trapná parodie na zápas skončila. Bradavice vyhrály 310 ku 190.

I když měl Rolandu Hoochovou jako člověka velmi rád, bude se snažit ji pro finále vyměnit. Některé ze spáchaných faulů byly mimořádně profesionální - dostatek důkazů o tom, co je Marcus Flint učil - a zatímco je během hry s Kruvalem odpískala, v jeho zápase jich přehlédla mnohem víc.

Následoval svůj tým do šatny. Nepotřeboval přistoupit ke svému poutu s Gabby, aby si uvědomil, jak jsou všichni na dně, že prohráli. Bylo to více než zřejmé z držení jejich ramen a způsobu, jakým právě spadli na lavičky.

„Je to, jako by někdo zabil tvého mazlíčka, že?“

Když se před nimi přikrčil, všichni se na něj pomalu podívali. „Je to pocit jako žádný jiný na světě. Pocit, že jste šli hrát, a že jste prohráli. Že jste do toho vložili veškeré úsilí a nedostali nic zpět. A skutečnost, že jste byli podvedeni, to dokonce ještě zhoršuje, že?“

Začali přikyvovat.

„Nejhorší pro mě bylo, když jsem byl u Kanónů zraněn během pohárové sezóny, a když jsem se probral byli jsme venku. To bylo ono. Žádná odveta, nic. Cítil jsem se hrozně. Několik dní jsem byl mrzutý, bylo nepříjemné být poblíž mě, ale víte co?“

„Co?“ Zeptal se Claude.

„Ten den si stále pamatuji a pokaždé, když jsem na famfrpálovém hřišti, jsem rozhodnutý, že se už nikdy nebudu takhle cítit. Jsem rozhodnutý, že se už nikdy nebudu cítit tak bezmocný.“

„Ale co můžeme dělat?“ Zeptal se Henri. „Pokud by šlo o poctivý zápas a my jsme prohráli, pak by nás porazili lepší hráči, a to by tolik nebolelo. Hráči Kruvalu byli lepší než oni. Hráli alespoň čestně, ale stejně byli poraženi.“

„Já vím,“ povzdechl si Harry. „Pokusím se získat do finále rozhodčího ze Světového poháru, ale budeme muset pracovat na řešení, jak se vypořádat s taktikou, kterou používají. Něco z toho bylo nepříjemné, ale v souladu s pravidly hry.“

„Ale  to být zábava,“ řekl rozzlobeně Frederick. „Tam nahoře to nebyla zábava - to byl pokus o zabití na koštěti.“

„Už jsi někdy viděl hrát Tuláky?“ Zeptal se Harry s trpkým úsměvem. „Může to tak být. Má to být zábava, ale je to také velmi vážná hra. Jaký si myslíte, že byl dnešní účel jejich hry?“

„Vyhrát,“ řekl Anton.

„Špatně. Gabrielle?“

„Zastrašit nás,“ řekla pomalu, jako by ji to právě napadlo. „Abychom se ve finále báli hrát, a oni mohli vyhrát, aniž by hráli tak špinavě, jako právě hráli.“

„Historie zaznamenává vítěze,“ vysvětlil Harry. „Pokud se jim podaří vyhrát finále čistě, každý zapomene, že podváděli proti lepšímu týmu, aby se tam dostali.“

„Otázka tedy zní, co s tím uděláme? Necháme se od nich zastrašit? Kapitulujeme a vzdáme se?“ Vstal a prošel mezi lavičkami. Oči hráčů ho pozorně sledovaly. Bylo to obrovské zlepšení oproti jejich zírání na podlahu.

„Nebo budeme bojovat? Budete se mnou pracovat a rozvíjet taktiku, jak porazit Bradavice? Učiníme vaši školu a zemi hrdou?“

„Myslíte si, že to dokážeme?“ Zeptal se Claude a podíval se Harrymu přímo do očí.

„Ano,“ řekl Harry prostě. „Opravdu věřím, že ano.“

„Tak sakra budeme bojovat!“ Řekl Anton.

„To si piš,“ souhlasil Henri. „Chci se té mrše Parkinsonové pomstít.“

Harry se uchechtl: „Nemáš tušení, kolikrát jsem si to myslel o její sestře.“

Ozvalo se zaklepání na dveře, Harry kývl, dveře se otevřely a dovnitř vstoupilo sedm studentů.

„Gabrielle?“ začal Gunther Stradivis, než se pustil do dlouhé řeči v němčině. Gabrielle odpověděla a vedli konverzaci okořeněnou příspěvky ostatních hráčů Kruvalu.

Gabrielle se pomalu otočila a začala se usmívat. „Hráči Kruvalu jsou tady, aby pomohli,“ řekla. „Chtějí se pomstít podvádějícím bradavickým hráčům a nemohou vymyslet lepší způsob, jak to udělat.“

„Co si o tom myslíte?“ zeptal se Harry hráčů Krásnohůlek.

„Pokud nás mohou naučit některé z věcí, které dělali, bylo by to neuvěřitelné,“ odpověděl Anton.

Gabrielle se otočila a začala mluvit s hráči.

Harry se soustředil na Gabrielle a procházel poutem, dokud nenašel to, co hledal. Nenápadně se otřásl, když se části zkopírovaly do jeho vlastního mozku. Bylo to velmi podobné tomu, jak ho Hermiona naučila francouzsky, ale s poutem to bylo mnohem rychlejší.

Když Gabrielle skončila, vykročil vpřed. „Zítra ráno v devět si dáme trénink,“ řekl trochu váhavě pomocí němčiny, kterou se právě naučil. „Takže pokud se k nám chcete přidat, budete více než vítáni.“

„Přijdeme,“ odpověděl Gunther německy a šťouchl do bratra.

Reinhold vykročil vpřed, vypadal jako zdráhající se školák a zeptal se: „A naučil byste mě Potterovský obrat?“

Harry se zasmál. „Samozřejmě. Uvidíme se zítra, kluci?“

„Uvidíme,“ odpověděl Gunther. „Zítra hodně štěstí proti bradavickým profesorům.“

Harry se na něj ušklíbl: „Věř mi, štěstí s tím nebude mít nic společného.“

„Opravdu?“ Zeptal se Otto. „Mají pár dobrých hráčů.“

Harryho úšklebek jakoby narůstal. „Jen počkej a uvidíš.“

Kruvalští studenti přikývli a odcházeli.

„Na zítřejším tréninku nám pomohou,“ řekl Harry francouzsky.

„Nevěděl jsem, že mluvíte německy,“ řekl Claude.

„Ve skutečnosti,“ dodal Henri, „kdybych to nevěděl lépe, řekl bych, že se vám podařilo naučit se německy mezi větami - zdálo se, že se vaše oči změnily, než začaly být opravdu bdělé.“

Harry přikývl. „Neuměl jsem. Hermiona mě naučila francouzsky pomocí kouzel ke stažení lexikonu do mého mozku a poté pracovala na mém patois, výslovnosti a výběru slov. Tentokrát jsem podváděl. Všechny Gabrielliny znalosti němčiny jsem zkopíroval do vlastního mozku.“

„Připadalo mi to velmi zvláštní,“ řekla Gabrielle. „Jako by mi všechno, co jsem se kdy naučila, problesklo ve vteřině před očima.“

„Víš, že je to nemožné, že?“ Zeptal se Henri.

„Může být něco nemožné, pokud se to právě stalo?“ Zeptal se Harry zpět s malým úšklebkem.

„Upřesním to,“ povzdechl si Henri. „Nemožné pro normální lidi. Ale důležitá otázka zní, bude Gabrielle připravena na ten hloupý souboj?“

„Ano,“ řekla Gabrielle vesele. „Dokonce jsem od Vika dostala pár instrukcí, jak bojovat, a co je důležitější, jak číst Smrtijeda, abych se mohla vyhnout jeho kouzlům.“

„Vik?“ Zeptal se Nicholas.

„Viktor Krum,“ řekl Harry. „Nabídl pomoc - ví, že jsme s Gabrielle spáření.“

„To není moc dobré tajemství,“ poukázal Henri.

„Já vím,“ souhlasil Harry. „Musí to tak být jen do konce této soutěže, a pak to oznámíme a budeme čelit tisku.“


Gabrielle se přitulila ke tvaru po jejím boku a probudila se s protestujícím zasténáním, když si uvědomila, že se mazlí s polštářem. Jistě, z polštáře mohla cítit Harryho, ale neměl žádný z dalších atributů, které ji bavily.

Zívla a posadila se. Zvuk sprchy jí prozradil, kde její druh je, a tak upravila polštáře a zkontrolovala čas. Elektrické hodiny na nočním stolku jí říkaly, že je ještě brzy, a tak vylezla z postele a přes kalhotky a košilku, které nosila do postele, si natáhla džíny a tričko.

Vrazila nohy do tenisek a stáhla si vlasy do copu. Rozhlédla se po pergamenu a brku, ale v Harryho bytě nebylo nic, co by dokonce naznačovalo, že je čaroděj. Našla nějaký poznámkový papír a propisku a rychle pro něj načmárala vzkaz.

Šla jsem pro snídani

Miluji tě,

-já

Vyšla na balkon a zhluboka se nadechla, než se soustředila na svůj domov. Shromáždila od Harryho co nejvíce síly a přemístila se.

Bylo to poprvé co se přemístila sama, ale znala teorii, a Harry ji už přemístil tolikrát, že pochopila mechaniku.

První polovina cesty byla v pořádku, ale druhá polovina se zdála jako procházení teplou melasou.

Objevila se v kanceláři svého otce za zvuku spuštěného alarmu. Do místnosti vběhli téměř okamžitě Jean a Bill s vytaženými hůlkami. Její otec měl na sobě župan, očividně hozený ve spěchu, a Bill byl stále v nočním oděvu se špatným případem postelových vlasů.

„Gabrielle?!“

„Jejda,“ řekla s úsměvem a zvedla ruce. „Promiňte.“

Jean mávnutím hůlky kouzlo zrušil. Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil, a zeptal se: „Co tady děláš?“

„Chtěla jsem dostat snídani pro Harryho a pro mě od Antona,“ vysvětlila. „Takže jsem si vypůjčila něco z jeho magie a přemístila se sem. Nevěděla jsem, že musím něco udělat, abych deaktivovala ochrany.“

„To jsou nové ochrany,“ Jean se posadil na okraj stolu. „Mají spustit poplach, pokud jimi někdo projde.“

„Pak fungují perfektně,“ řekla Gabrielle vesele.

„To vskutku ano,“ souhlasil Jean.

„Ale není to příjemný způsob, jak se probudit,“ Fleur vešla do kanceláře a zívla. Došla k Billovi, a přitulila se k němu, zatímco se dívala na svou sestřičku. „Vypadáš roztomile.“

Gabrielle na sebe pohlédla a pokrčila rameny. „Právě jsem na sebe hodila to, co leželo kolem. Takže pokud vám to nevadí, vezmu si naši snídani a přemístím se zpět - bylo by hezké mít ji připravenou, než Harry vyjde ze sprchy.“

„Kdybys chodila na lekce, když jsi byla mladší, mohla sis udělat snídani sama,“ řekla Aimée, která se k nim přidala. Očividně si udělala čas a oblékla se na celý den. „A měli bychom očekávat oznámení o magii nezletilých?“

„Ne z Anglie,“ popotáhla pohrdavě Gabrielle. „My ‚téměř lidská stvoření‘ jsme tam považována za dospělé. Je to možná jediná výhoda toho jejich hloupého zákona.“

„Pravda,“ přikývl Jean. „Běž, dostaň snídani a pamatuj, že Harry bude chtít něco co jej pěkně zaplní, ​​protože bude později hrát.“

„Nemůžu se dočkat,“ odpověděla vzrušeně Gabrielle. „Bude to poprvé, co budu blízko a osobně, když poletí, a budu vědět, co si myslí a co cítí!“

Jean se zasmál. „Jdi, ty zkažené dítě. Jdu zpátky do postele.“

Aimée zavrtěla hlavou: „Ne, my čtyři si dáme pěknou snídani.“

„Ano, drahá,“ odpověděl poslušně Jean.

Gabrielle se usmála a kráčela dolů do kuchyně.

„Malá Gabrielle!“ pozdravil ji Anton. „Co tady děláš?“

„Potřebuji snídani pro hladovou vílu a famfrpálovou hvězdu,“ zazubila se.

„Posaď se,“ řekl Anton, „a sleduj mistra při práci.“ Začal mávat hůlkou a ze skříněk a nádob vyletěly ingredience, aby se naskládaly na pultu. „Takže, když teď trávíš noci u Chevaliera, jsi připravena začít se učit vařit?“

Gabrielle se lehce zamračila. „Mohl by to být dobrý nápad,“ připustila. „Jeden z nás by měl umět vařit. Zaskočit si na snídani nebude vždy možné a bylo by hezké dát si romantická jídla, aniž bychom šli ven.“

„Proč s sebou nepřivedeš Harryho?“ nabídl Anton. „Taky ho to naučím.“ Když mluvil, pohyboval hůlkou v jemných vzorech, což způsobilo prasknutí vajec, pažitka byla dokonale nasekaná a toast dokonale zhnědl.

„Mohl bys?“ Zeptala se Gabrielle vzrušeně. „To by bylo úžasné.“

„Samozřejmě,“ usmál se Anton. „Takže jsi šťastná?“

„Šťastnější, než jsem kdy byla,“ souhlasila. „Harry se mnou zachází jako s princeznou a já se toho tolik učím. Dnes jsem se poprvé sama přemístila.“

„Gratuluji. Naučíš se, jak se vyhnout dalšímu spuštění ochran?“

Gabrielle vystrčila na kuchaře jazyk.

Usmál se a s několika dalšími mávnutími hůlkou jídlo sklouzlo do dvou ohřívacích krabic, převázaných stříbrnými stužkami. „Jedna francouzská snídaně a jedna anglická snídaně, vařená mistrem - zasytí ho, ale nebude tak těžká, jak je zvyklý.“

„Díky, Antone,“ řekla Gabrielle a popadla krabice. „Mohu ti ukrást noviny?“

„Samozřejmě,“ souhlasil Anton. „Už jsem je četl.“

„Uvidíme se brzy.“ Soustředila se na Harryho balkon a přemístila se zpět. Cestou zpět přes melasu se jí pohyb zdál o něco snazší a objevila se tam, kde chtěla.

„Snídaně je hotová,“ oznámila, když vrhla na balkon oteplovací kouzlo a posadila se k malému stolku.

Harry vyšel bos, na sobě měl jen džíny a tričko. Vlasy měl stále vlhké. „Jsem ohromen, podniknout mezinárodní výlet při tvém prvním sólovém přemístění. Užila sis to?“

Přikývla. „Nemohla jsem to udělat jen s pomocí své vlastní magie, ale díky té tvé je všechno mnohem jednodušší. Anton nabídl, že nás oba naučí vařit.“

„Víš, to by mohla být zábava,“ řekl Harry. „Být schopen uvařit jídlo a překvapit jím Rona a Hermionu by stálo za tu námahu.“

Gabrielle otevřela noviny a podala mu obchodní sekci.

„Ministerský Náustek?“

„Anton to čte, je to taková drbárna,“ zazubila se. „A jeho sportovní část není špatná.“

Harry si odfrkl, ale přeložil noviny na stránku s dluhopisy a akciemi a začal číst.

Gabrielle si kousla do croissantu a začala se dívat na sportovní stránky.

„Poslechni si tohle,“ řekla se smíchem. „‘Draco Malfoy, dědic dynastie Malfoyů a nešťastná oběť kletby Imperius během války, a v první desítce v seznamu svobodných mládenců, je z dnešního zápasu v Bradavicích nadšený.‘“

Harry výmluvně odfrkl.

„‘Nestává se často, že bych dostal příležitost ukázat, že jsem mohl být profesionál,‘“ citovala Gabrielle. „Z jeho hlubokých šedých očí měl reportér mravenčení. Je jen škoda, že Potter nemůže hrát, protože bych byl rád, kdybych si s ním mohl zahrát odvetu. Byli jsme si ve škole velmi blízkými soupeři a vždy jsem proti němu hrál co nejlépe. Po válce jsem měl šanci se také stát profesionálem, ale cítil jsem, že by bylo lepší naučit ostatní, jak správně hrát.“

Harry znechuceně zavrtěl hlavou.

„Na otázku o jeho duelu s Krásnohůlskou vílou, Gabrielle Delacour, okouzlující profesor odpověděl: „Škoda, že to došlo až sem, a že jsem byl poskvrněn několika skandálními obviněními, ale v neděli každý uvidí, že jsem nevinný.“

„Proto ty noviny nečtu,“ zabručel.

„Přinejmenším věrohodnost Věštce se neustále vytrácí a Jinotaj ho brzy předběhne.“

„Mohu doufat,“ souhlasil Harry. „To je opravdu dobrá snídaně. Zajímalo by mě, jestli by tvým rodičům vadilo, kdybych ho zlanařil,“ skončil s úsměvem.

„Zřekli by se mě a vyhlásili by ti válku,“ předpověděla Gabrielle s naprostou jistotou.

„Pravda,“ usmál se Harry. „A děkuji.“

„Za co?“

„Za tohle,“ Harry ukázal na snídani s oteplovacím kouzlem. „Je to poprvé, co jsem použil tento balkon.“

„Ale ne naposled,“ zavrněla Gabrielle. „Jen počkej, až uvidíš sukni, co mi sehnala máma. Dokonale odpovídá tvé fantazii.“

Harry polknul a vytřeštil na ni oči.

„Co? Myslel sis, že si to nezapamatuji?“ Naklonila se dopředu, až se rty otírala o jeho ušní lalůček. „Těším se, jak to dopadne.“


„Vítejte každý z vás na tomto velmi zvláštním zápase, kde se profesoři Bradavic utkají s profesory z Krásnohůlek,“ řekl Lee Jordan.

„Bradavický tým má několik významných členů, v neposlední řadě samotného Albuse Brumbála na pozici brankáře. Týmu historiků trvalo dlouho, než to vystopovali, ale zjistili, že v jeho mládí byl Albus skvělý brankář a hrál za jeden z nejúspěšnějších nebelvírských týmů.

„Jedním z překvapení v tomto týmu je Rubeus Hagrid, bradavický šafář hrající odrážeče. Od Ulatha Velkého v roce 1847 nebyl v profesionálních ligách žádný obr. Jestli Hagrid umí hrát stejně dobře jako Ulath, to se teprve uvidí.

„Zbytek sestavy vyplňuje profesorka Viviana Vectorová jako druhý odrážeč. Jako střelce máme asistenta Marcuse Flinta z Wigtownští tuláci a profesory Siderea Sinistru a Severuse Snapea. Kapitánem týmu v Bradavicích je instruktor létání Draco Malfoy, který bude zítra bojovat, aby se pokusil dokázat svou nevinu. Dnes však bude Bradavický chytač. Vím, že tento tým tvrdě trénoval a s výjimkou Hagrida si každý z nich ve své době vedl ve svých kolejních týmech dobře.

„Týmový list Krásnohůlek mi ještě nebyl předložen, ale soudě podle úšklebků, které byly dnes vidět na tvářích studentů z Krásnohůlek, je to něco zvláštního. A jako mávnutím kouzelného proutku se přede mnou objevil týmový list. Děkuji, Harry.“

Harry zamával ze svého místa u šaten a vesele čekal na výbuch.

„Šťastný Merline na kole,“ řekl Lee užaslým šepotem. „Pokud můj bookmaker poslouchá, všechno, co vlastním na Krásnohůlky! Nezajímá mě, jaké jsou šance!“ Znovu přejel očima seznam, aby se ujistil, že ho přečetl správně. „V takových chvílích není žádným překvapením, že jsme porazili Voldemorta. On vlastně nikdy neměl šanci. Nerad přemýšlím o tom, jak je to dlouho, co to Potter plánoval, ale mám před sebou magicky závazné smlouvy uzavřené ještě před tímto turnajem, pro každého člena týmu Krásnohůlek. To je legální, než si lidé z Bradavic začnou stěžovat.“

Harry slyšel, jak dav ztichl a téměř zadržel dech, když se Lee chystal představit hráče.

„Zaprvé, brankář za Krásnohůlky, z Chudleyských kanonů, letový instruktor Oliver Wood!“

Oliver proletěl kolem Harryho, praštil ho po rameni, když vylétal, převalil se před jásajícím davem a všem vesele zasalutoval.

„Nemyslel jsem si, že to ještě někdy řeknu,“ pokračoval Lee a v jeho hlase bylo slyšet vzrušení. „Je mi potěšením představit odrážeče za Krásnohůlky, mé dva osobní přátele a nejlepší odrážečský tým, jaký kdy Nebelvír vytvořil, docenty Freda a George Weasleyovy!“

Zdálo se, že jásot zesílil, když Fred a George proletěli kolem Harryho a uklonili se davům.

„Jako střelce,“ pokračoval Lee. „Mám tu vzácnou výsadu představit vám tým, o kterém si myslím já a mnoho dalších, že by to měli být tři lidé, kteří hrají střelce za Anglii. Asistentky Alicia Spinnetová a Angelina Johnsonová z Falmouthských sokolů a Katie Bellová z Holyheadských harpyjí!“

Tyto tři čarodějnice vystřelily kolem Harryho a provedly složitý pohyb, při němž se zdálo, že se všechny kolem sebe obtáčí, a zároveň se klaní davu.

„A konečně,“ Leeův hlas napjatě ztichl, „po prověření jak madam Hoochovou, tak lékařem z Chudleyských kanónů, chytač a kapitán Krásnohůlek, HARRY JAMES POTTER!“

Harry si užíval šokovaný výraz podbarvený strachem, který se objevil na Malfoyově tváři. Popadl koště, vyskočil do vzduchu, hladce zasunul dřevo mezi nohy a prudce se vznesl. Vyrovnal se před davem a rychlým pohybem vyskočil na nohy, balancoval na koštěti, položil jednu nohu pod koště, a zatímco vyskočil do vzduchu, převrátil ho - koště se otočilo, ale pokračovalo v letu ve stejném směru. Než mohlo příliš zpomalit, znovu otočil koště a stále ve stoje přistál. Uklonil se, zamával davu a široce se na ně usmál.

„A Potter vytáhl slavnou Krumovu Zpětnou-Otočku-Koštěte, poprvé viděnou před osmi lety během famfrpálového mistrovství světa - a domnívám se, že uvidíme Kruma, jak během příštího zápasu Evropského poháru provede Potterovu otočku.

Harry se nemohl ubránit úsměvu, který měl na tváři. Během pauzy mu více než cokoli jiného chybělo vzrušení z konkurenčního famfrpálu. A skutečnost, že znovu hrál s ostatními, to všechno ještě osladilo.

Oliver křičel na Freda a George a říkal jim, ať se připraví, až Harry znovu řádně nasedne na koště a odletí k místu, kde kroužil Malfoy.

„Připraven, Fretko? Nejdřív ti dám lekci létání a zítra Gabrielle prokáže na veřejnosti tvou vinu podle tvých vlastních hloupých zákonů. Bylo by lepší, kdyby ses přiznal. Empatie není u soudu povolena a možná bys dokonce vyhrál. Jediné, co jsi udělal bylo, že jsi ji pozval na rande a pak ses dotknul jejího ramene - bylo to nemorální a hloupé, ale ne úplně nelegální. Ale hej, Snapeovi vždycky můžeš poděkovat osobně.“

„Vím, že se ti ta děvka líbí, Pottere, a my to dokážeme a zničíme ti pověst a peníze,“ zasyčel Malfoy.

„Dobré pro tebe,“ ušklíbl se Harry, protože věděl, že by to Malfoye popudilo. „I když je těžké zničit peníze. Měl bys vědět, že je to jediná věc, která udržuje tvou pověst tak čistou, jak je. Nyní jsi připraveni dostát svému vychloubání, že jsi ‚mohl být profesionál‘?“

„Mohl jsem být,“ protestoval Malfoy.

„Možná v týmu třetí třídy ve čtvrté lize, jako jsou Colchesterské brusinky. Ale podívej, hra začala. Za chvilku jsem zpátky.“

Harry strčil koště kolmo dolů a nakopnul vysokou rychlost. Jeho koště, jedno z pouhých tří na zakázku vyrobených košťat jeho designu, dosáhlo nejvyšší rychlosti za pět sekund. Kouzla zajistila, že nebyl shozen. Poblíž Brumbála udělal rychlou smyčku, než proletěl mezi Sinistrou a Flintem a chytil Camrál. Hodil ho Katie a vrátil se k Malfoyovi, který se sotva pohnul.

„Hledání není jen tak sedět a dívat se po Zlatonce,“ řekl svým nejlepším profesorským hlasem. „Musíš být také sedmým členem týmu.“ Usmál se, když Katie předstírala pokus o skórování, ale v poslední vteřině přihrála Angelině, která snadno skórovala kolem Brumbála, protože ředitel byl vytažen z pozice. „Proč to nezkusíš?“

„Ukážu ti to, Pottere,“ ušklíbl se Malfoy a odletěl dolů k nebelvírským hráčům.

Harry se tiše zasmál. Věk rozhodně nedonutil Malfoye dospět. Málem sebou trhl, když si Katie, Angelina a Alicia vyměnily pohled. To nebude hezké.

Katie otočila koštětem doleva, předala Camrál Angelině, která předstírala přihrávku Alicii, než se ohlédla zpět na Katie a odhodila jí ho zpět.

Malfoy zrychlil a soustředil se na Camrál.

Angelina hodila Camrál Katie a s triumfálním výkřikem jej Malfoy zachytil a vletěl přímo do Snapea. Oba profesoři se srazili se slyšitelným žuchnutím a otočili se k zemi. Camrál divoce odletěl a Flint ho sebral.

Harry cítil, jak se Gabrielle směje a v duchu se usmál. Tyto střelkyně nepotřebovaly před nikým žádnou ochranu. Hra v první lize byla na míli daleko od pěšího famfrpálu, který hráli ve škole. Rychlost byla mnohem vyšší a všechno bylo mnohem drsnější. První sezónu se musel rychle zocelit, protože věci, které by se v Bradavicích nazvaly faulem, byly profesionálně považovány za normální hru.

Ale za nic na světě by to nezměnil. Bylo něco brilantního na tom dát všechno proti jinému soupeři a pak si oba dát panáka.

Zatímco se Malfoy a Snape zvedali, věnoval bližší pozornost Fredovi a Georgovi. Byli to ti dva, kteří ho trochu znepokojovali, protože to nebyli profesionální hráči. Bradavice měly Potlouk a Vectorová ho odpálila k Hagridovi, který ho co nejsilněji udeřil směrem k Fredovi a Georgovi. Harry zamrkal. Ještě nikdy neviděl udeřit do Potlouku tak tvrdě.

Fred i George podnikli úhybný manévr a letěli zpátky, aby chytili Potlouk. Po jejich pravici byl Flint v souboji jeden na jednoho s Woodem, protože se Snape vzpamatovával ze své srážky a Sinistra byla vyvedena mimo pozici. Flint se pokusil vytáhnout Trojitý-Falešný-Hod, ale Oliver ho přečetl správně a s lehkostí Camrál zastavil.

„Jsi připraven na další lekci?“ Zeptal se Harry Malfoye, když vzlétl nahoru.

Malfoy se na něj ušklíbl.

„Tohle se jmenuje, ‚Jak ztratit ocas‘. Jediné, co musíš udělat, je držet se mnou krok. Myslíš, že to zvládneš, nebo mám chytit Zlatonku a ukončit tuhle šarádu?“

„To zvládnu!“ vyštěkl Malfoy a reagoval na Harryho návnadu jako mechanická hračka.

„To je dobře,“ ušklíbl se Harry. Líně máchl koštětem, dokud nesměřovalo dolů. „Připraven?“

Malfoy přikývl.

„Chyť mě, pokud můžeš,“ řekl a strčil koště do zpátečky.

Malfoy zrychlil směrem k zemi a Harry se ušklíbl. Slyšel Leeho téměř hysterický smích, když popisoval manévr, a když se podíval s Malfoyovi do očí, zrychlil pryč od Zmijozela.

Dával si pozor, aby byl trochu pomalejší než Malfoyovo koště. Stěží by bylo zábavné ho okamžitě ztratit. Podíval se na Freda a George a naznačil jim, kde chce, aby poslali Potlouk. Přikývli a přestali hrát tenis s nepřátelskými odrážeči.

Harry zakroužil a letěl přímo ke dvojčatům, která zasáhla Potlouk přímo na něj. Ohlédl se přes rameno, aby se ujistil, že Malfoy je přímo za ním. Pomalu zvedl nohy, přejel prsty přes konec koštěte, a letěl na kolizní dráze směrem k Potlouku. Když se přiblížil, sklonil se ještě víc a zatlačil rukama a nohama, zvedl se nad koštětem a vytvořil mezeru, kterou mohl Potlouk prolétnout.

Potlouk proletěl mezi ním a koštětem a udeřil Malfoye přímo do tváře. Ozvalo se pověstně znějící křupnutí - velmi podobné tomu, když narazil do stromu - a blonďák začal ztrácet výšku a svíral si nos. Nebyl vyhlášen žádný oddechový čas, protože Malfoy jako kapitán by to musel udělat sám, a on byl trochu roztržitý.

Harry s úšklebkem přiletěl ke komentátorskému boxu. „Jaké je skóre?“

„140 k nule,“ odpověděl Lee a jeho hlas byl stále zesílen. „A doufám, že se angličtí skauti dívají. Fred a George možná nejsou tak dobří jako někteří z ostatních odrážečů v lize, ale týmová práce, kterou tihle kluci předvádějí, by měla být ukázkou pro Anglii. Těchto sedm hráčů je nejlepších, jací kdy hráli za Bradavice. Sledoval jsem, jak bradavičtí profesoři tvrdě trénují od oznámení tohoto zápasu, a byli tehdy snadno na úrovni ostatních týmů, díky čemuž je tato ukázka famfrpálu od profesorů adoptovaných Krásnohůlkami ještě působivější. Dejte jim všem nějaký trénink a my vyhrajeme příští světový pohár s týmem, který je tak anglický, jak to jen jde, i když současná korupce na ministerstvu je nutí hrát za Francii.“

Harry se usmál a prohlédl si hřiště. Několika rychlými gesty ruky předal další pohyb Oliverovi, který začal křičet. Vrhl se plnou rychlostí k zemi, v poslední vteřině se vytáhl, a nohama se otíral o zem, než plnou rychlostí vystřelil do vzduchu. Fred a George udeřili do Potlouku směrem ke Snapeovi a Harry raketově projel kolem profesora lektvarů, čímž ho rozptýlil tak, že si Potlouku nevšiml, dokud nebylo příliš pozdě.

Když Snape spirálovitě klesal, přikývl díky Fredovi a Georgovi. Snape i Draco byli nyní zasaženi a on se rozhodl co nejdříve chytit Zlatonku. Přestože hra byla tak zábavná, teď směřovala k trapnosti a on nechtěl ztrapnit Hagrida, Vektorovou ani Sinistru. Byli nevinní v této soukromé opotřebovací hře mezi ním a Bradavicemi.

Byl trochu šokován, když se Albus dobrovolně přihlásil do hry jako brankář. Stařík musel vědět, že bude ve hře mladými překonán, ledaže by cítil, že mu jeho magie pomůže. K jeho cti, Albus hrál dobře. Nebyl na úrovni Olivera, ale nikdo jiný v lize nebyl tak posedlý jako Wood. Albus vytáhl několik velmi dobrých zákroků a vyznamenal se, i když bylo zřejmé, že není schopen zabránit třem nejlepším střelkyním v Anglii, aby kolem něj dováděly.

Hagrid a Vectorová se měnili v jedinečný pár. Vectorová měla tendenci Potlouk chytit a předat ho Hagridovi, který, i když nebyl příliš pohyblivý, byl se svými střelami extrémně přesný - a ty měly za sebou děsivou sílu. Harry měl pocit, že jeden nebo dva profesionální týmy budou experimentovat s podobnou dvojicí.

Byli to střelci, kteří nechali Bradavice na holičkách. Flint byl dobrý střelec, ale bez jeho obvyklých kohort byly jeho špinavé triky nemožné a všechny tři čarodějnice proti němu měly osobní zášť - Katie, jelikož měla pocit, že má její místo v anglickém týmu - a byly odhodlány, aby vypadal špatně. Sinistra hrála nejlépe, teď, když se trochu uklidnila. Atraktivní mladá profesorka prokázala obratnou ruku v zachycování a létání, ale ve střelecké části nebyla moc dobrá - a Oliver Wood byl v takové náladě, že každý výstřel byl osobním přestupkem a bylo s ním tak zacházeno.

Harry se podíval na ocas a zjistil, že ho Malfoy znovu sleduje a nese známky nouzové magie, která mu opravila obličej.

Zazubil se a vyslal několik signálů Katie, Angelině a Alicii. Přikývly a přestaly útočit. Katie odletěla doleva, upoutala Snapea, zatímco Angelina odletěla doprava a upoutala Flinta. Alicia se přesunula dopředu k Vektorové a vytáhla ji ze hry.

Fred s Georgem spolupracovali jako za starých časů a vraceli Hagridovy výstřely svými vlastními zásahy - jejich koordinace dvojitého odpalování byla stále superlativní a oba téměř odpovídali Hagridově síle. I když jejich vlastní zásahy způsobily, že odletěli o několik metrů zpět, byly více než efektivní.

Z jedné sady obručí poslal Oliver pozdrav Brumbálovi, který jej vrátil a jeho oči viditelně zajiskřily. Zdálo se, že ho příliš netrápí, že jeho tým v tuto chvíli dostává na frak, a hru si očividně užíval.

Harry viděl Zlatonku, ale nemyslel si, že si jí všiml Malfoy - nápad, který byl potvrzen, když ho Malfoy následoval pryč. Ponořil se dolů k tribunám a převrátil se tak, aby klouzal rovnoběžně s vlajkami mířícími k zemi. Přetočil se vzhůru nohama, takže letěl přes hřiště visící pod koštětem a vyzýval Malfoye, aby ho následoval.

Malfoy ano, ale ne vzhůru nohama. Zjevně se rozhodl, že nemá Harryho dovednosti s koštětem. Harry bez varování na koště silně zatlačil a provedl devadesátistupňovou zatáčku přímo do středu hřiště. Zlatonku měl přímo před sebou.

Tlačil koště tak rychle, jak jen to šlo, a stoupal od země jako raketa. Angelina a Katie se před ním minuly, každá následovaná protihráčem. Harry se zhluboka nadechl, přitiskl se ještě silněji, a ležel na koštěti co nejrovněji, aby potlačil odpor větru. Proletěl mezerou, kterou vytvořily, a natáhl se po Zlatonce.

Za sebou zaslechl střet masa a dřeva, když se ho Malfoy pokusil následovat a byl sevřen mezi Snapem a Flintem.

Popadl Zlatonku a triumfálně zvedl ruku - a s ní se k němu vrátil řev davu. Lee Jordan vítězoslavně křičel, on měl na tváři široký úsměv a cítil Gabriellino nadšení.

Přistál a skočil na něj Oliver Wood. „To byla ta největší zábava, jakou jsem kdy zažil!“ Zakřičel radostně Ollie. „Člověče, nás sedm, zase spolu!“

Další přistály Katie a Alicia. Obě byly svými spoluhráči okamžitě vtaženy do obrovských objetí a divoce se točily - čarodějnice se hlasitě smály. Přidala se k nim Angelina a pak Fred a George.

„Nevzpomínám si, kdy jsme se naposledy tak bavili,“ řekl Fred.

„Bylo to skvělé,“ pokračoval George. „Člověče, vás pět jste neuvěřitelní letci. Bylo nám ctí, že jsme na stejném hřišti jako vy!“

„A co vy dva, když jste spustili to dvojité odpalování na Hagrida? I já jsem sebou trhl.“

Dvojčata se šíleně ušklíbla. „Udržuje si někdo skóre?“ zeptali se.

„300 k nule,“ řekl hrdě Oliver. „Dnes večer jsem nepustil ani gól, ať se děje, co se děje.“

„A odvedl jsi skvělou práci,“ řekla Alicia a udeřila ho do zad. „Musím s vámi znovu hrát, lidi. Miluji své kolegy z týmu, nechápejte mě špatně, ale jsme výjimeční - a Harry, Harry, ty jsi absolutně snový hráč, ani jediný faul za celý večer, a přesto se nám podařilo vyřadit tři z nich - a tvé signály rukou? Přála bych si, aby byl náš hledač stejně jasný.“

Harry otevřel ústa, znovu je zavřel a zavrtěl hlavou.

„Co?“ Zeptal se Fred pomalu. „Máš ten pohled znovu, ten, kdy tě něco napadlo, ale bojíš se.“

„A co,“ zeptal se George, „by mohlo Harryho Pottera vyděsit?“

„Olivere, tvoje smlouva letos v létě končí, že?“ Zeptal se Harry pomalu.

Oliver přikývl.

„A já mám celoroční kontrakt - vložil jsem tam doložku pro případ, že bych chtěl kvůli tisku někdy skončit. Frede, Georgi, kolik teď máte lidí pracujících na vynálezech?“

„Čtrnáct.“

Katie byla první osobou, která si uvědomila to, co naznačoval. „Jsi blázen, víš to?“ zeptala se. „Nemůžeš to myslet vážně.“

„Proč ne?“ Zeptal se Harry a pomalu se usmál. „Ale teď není čas o tom mluvit. Dav šílí a my musíme udělat čestné kolo.“

„Co?“ Zeptal se Oliver. „No tak, Harry, řekni nám, co to je, prosím!“

Harry zavrtěl hlavou a skočil na koště.

„Katie, prosím?“ otázal se Oliver.

„Promiň, Ollie, pokud si myslíš, že prozradím toto překvapení, pak se šeredně mýlíš.“

Když začali kroužit, přidala se k Harrymu.

Harry se ohlédl a usmál se na zmatené tváře svých spoluhráčů. Plán byl šílený a jen zčásti zformovaný, ale pokud by se podařil…

Otřásl se, vyhnal to ze své mysli, přiletěl poblíž jedné z tribun a začal podepisovat autogramy. Tito lidé zaplatili, aby mu umožnili dělat to, co miloval, a to nejmenší, co mohl udělat, bylo vrátit jim trochu pozornosti.


Šatna byla bouřlivým místem, protože se navzájem škádlili o svých výkonech a smáli se tomu, co se stalo. Všichni se osprchovali a oblékli, když se dveře se skřípěním otevřely a hned nato se zavřely.

Harry se nebál. Cítil, že do místnosti vstupuje Gabrielle, skrytá pod neviditelným pláštěm.

Sundala si plášť a usmála se: „Skvělá hra, všichni. Jedna z nejlepších, jakou jsem kdy viděla, pokud jde o týmovou práci.“ Zdálo se, že téměř vibruje vzrušením.

„Gabrielle,“ řekl Oliver pevně. „Mysleli bychom si, že už budeš vědět, že se s námi nemáš držet zpátky. Udělej, pro co jsi přišla!“

„Díky,“ zašklebila se.

Harry se zapřel, než na něj vyskočila blonďatá raketa, objala ho kolem krku, a políbila silněji, než kdy byl políben. Nohy měla obtočené kolem jeho pasu, zatímco po poutu posílala takové pocity lásky, oddanosti, pýchy a vzrušení, že se sotva udržel na nohou, a zapotácel se zpět ke zdi.

Cítil, jak se mu její ruce zabořily do vlasů, když mu zasypávala tvář polibky. „To bylo neuvěřitelné,“ zakokrhala. „Malfoy se k tobě ani nepřiblížil a ty jsi z něj před celým světem udělal úplného idiota, zvláště po jeho dnešních komentářích. Vypadalo to jako tréninkový zápas a některé pohyby, které jsi předvedl, byly úžasné, velkolepé.“ Přestala mluvit a znovu ho políbila tak silně, jak jen mohla.

Když se dýchání stalo problémem a ona neochotně přerušila polibek, uslyšel Olivera, jak říká: „Co musím udělat, abych dostal takový polibek?“

Harry se začervenal a zabořil tvář do jejího krku.

„Najdi si milou dívku a věnuj se jí,“ Gabrielle mu vyklouzla z náruče, posadila ho na lavičku a pevně se mu usadila na klíně. „Netušíš, jak sexy vypadá Harry na koštěti.“

„My jsme ženy, Gabrielle,“ řekla Angelina suše. „Máme velmi dobrou představu.“

„Hej,“ protestovali všichni čtyři muži v místnosti.

Ozval se smích. „Novináři jsou venku a čekají na vás. Na konci zápasu Lee prosil anglické skauty, aby vás všechny vybrali. Začal to navrhovat v polovině zápasu a na konci souhlasil i dav. Angličtí fanoušci skandovali ‚Nebelvír za Anglii!‘. Mama a papa jsou velmi hrdí na to, jak jste tuto hru hráli a jak jste všichni reprezentovali Krásnohůlky a Francii, ačkoli to papa využívá k hraní své politiky,“ dokončila s malým nádechem nespokojenosti.

Harry zvedl ruku, vrhl několik kouzel na ochranu soukromí a pevně zamkl dveře.

„Katie, Angelino, Alice, kdy vám končí smlouvy?“

„Také toto léto,“ řekla Katie dřív než ostatní. „Všichni jsme podepsali naše poslední smlouvy ve stejnou dobu a standardem jsou tři roky. Všichni se chystáme začít znovu vyjednávat o příští sezóně.“

Harry se zhluboka nadechl a podíval se na své přátele. „Položím hypotetickou otázku, co potřebuje famfrpálový tým?“

„Bohatého mecenáše, stadion, dobrého generálního manažera, trenéra a hráče,“ odpověděla Katie.

„Harry,“ řekl Fred tiše a v hlase se mu ozval třas, jaký od něj ještě nikdo nikdy neslyšel. „Myslíš to vážně?“

„Prosím, řekni, že ano,“ prosil George stejným hlasem. „To není žert, že ne, prosím, Harry?“

„Ach, Merline,“ řekl Oliver uctivě. „To je šílený nápad.“

„Mám peníze,“ řekl Harry tiše, „a firemního sponzora.“

„Sakra,“ řekli Fred a George.

„Máme tady základní tým, mám dostatek půdy na dost místech po celé zemi, abychom si mohli vybrat místo pro stavbu stadionu, a znám někoho, kdo by mohl dělat generálního manažera.“

„KDO?“ Zeptala se Alicia a v jejím hlase byl syrový nádech naděje.

„Gabrielle.“ Slyšel, jak proti němu pištěla. „Nech mě domluvit. Manažer musí být inteligentní, mluvit několika jazyky, umět okouzlit jak tisk i ostatní manažery a vlastníky, mít fantastické organizační schopnosti a být schopen vyjednávat. Gabrielle má všechny tyto atributy a další. Všichni jste ji viděli v akci. Co si myslíte?“

„Jak to chceš zařídit?“ Angelina jeho otázku ignorovala.

„Jako firmu,“ řekl Harry. „Vložíte, co můžete, a já se postarám o zbytek. Klub rozdělíme na procentuální bázi. Když začneme, budu nutně majoritním vlastníkem, ale procenta si ode mě můžete koupit a pokračovat ve vyrovnávání vlastnictví. Všichni vytvoříme klubovou radu - pokud tedy budeme argumentovat, neděláme žádnou hloupost, protože všichni vlastníme jeho část. Všichni budeme brát stejný plat a dělit se o zisk - s ostatními hráči, které budeme potřebovat, se bude zacházet správně.“

„Vlastnit náš vlastní klub,“ řekl Oliver uctivě. „Místo toho, abychom hráli pro nějakého tlustého hajzla, aby zbohatl, můžeme to udělat sami, a místo toho, abychom museli udělat něco směšného, ​​protože majitel prohrál sázku, budeme mít na starosti své vlastní osudy. Už nebudeme jezdit na turné jen kvůli peněz. Mohli bychom jít na místa, kde nás fanoušci chtějí vidět, a týmy tam normálně nejezdí.“

„Už bychom se neprodávali,“ dodala Katie. „Byli bychom pány své vlastní budoucnosti. A začala bych hrát s lidmi, se kterými mě to nejvíc baví - a najímat ostatní, které bychom potřebovali, by nebyl problém. Klub vedený Harrym Potterem? Mluvíme o hvězdné síle.“

„Frede, Georgi, a co vy dva? Co si myslíte o myšlence stát se profesionály?“

„Stále máme léto na rozmyšlenou, že? A byli bychom schopni pokračovat, pokud by to nenarušilo famfrpál?“

Harry přikývl a zazubil se na nezkrotnou dvojici. „Jako bych vás mohl zastavit.“

„A mohli bychom sponzorovat tým, což by nám zajistilo větší publicitu, než o jaké se nám kdy mohlo zdát, a umožnilo by nám to najmout ještě více těch nejlepších a nejbystřejších?“

Harry znovu přikývl.

Dvojčata se na sebe podívala a široce se usmála. „Jsme uvnitř.“

„Olivere?“ Zeptal se Harry.

„Z mé strany žádné pochybnosti,“ řekl jasně. „Dívky jsou lepší než naši střelci a já věřím, že dvojčata se rychle dostanou do tempa.“

„Katie?“

„Ano.“

„Angelino?“

„Myslím, že jsme šílení a budeme muset projít spoustou legálních věcí, ale sakra, ano! Budeme se hádat, budeme bojovat, ale jsme rodina, a tohle bude nejlepší zážitek našeho života. Lidé nedostávají takovou šanci - nikdy. Nový famfrpálový tým nevznikl sto čtyřicet let.“

„Alicio?“

„Absolutně,“ řekla jednoduše.

„Gabby?“ Zeptal se jí Harry jako poslední.

„Jste si jistí?“ zeptala se s lehce vyděšeným výrazem ve tváři. „Je mi jen šestnáct a toto je jedno z nejdůležitějších zaměstnání na světě. Budu mít v rukou všechnu vaši budoucnost.“

„Nemohu mluvit za ostatní,“ řekl Oliver. „Ale Harry má pravdu, máš všechno, co potřebujeme, a tvá vílí síla ti pomůže ještě víc, ale i bez ní jsi už zatraceně okouzlující, Gabrielle. Jsi oddaná všemu, o co se snažíš, a cokoli neznáš, se naučíš ve chvíli, kdy je to potřeba, nemluvě o tom, že jsi Harrymu naprosto loajální, takže víme, že ti můžeme také věřit.“

„Jsem s Olliem,“ řekla rozhodně Katie. „Svým způsobem se však cítím trochu provinile. Mohl bys dělat něco společensky zodpovědnějšího než řídit sportovní klub, protože máš tak úžasný potenciál. Ale chtěla jsi práci, kde bys mohla mít stejný harmonogram jako Harry, a to by to zajistilo.“

„A,“ řekla Gabrielle tiše, „stále mohu ve svém volném čase studovat, a než bude Harry připraven odstoupit, měla bych mít systém, který zajistí, že klub vydrží věčně, a do té doby bych měla mít doktorát a mít spoustu času dělat cokoli se rozhodnu.“

„A pak budu rád, když půjdu tam, kam budeš potřebovat,“ řekl Harry vážně. „Tak prosím, Gabby, budeš naše manažerka?“

Na všechny se zářivě usmála: „Pokud vám nevadí bezdůvodné projevy náklonnosti na veřejnosti.“

„Pak už zbývá jen vymyslet jméno,“ řekla zamyšleně Angelina.

„To je ta snadná část,“ Harry se lehce usmál. „Musím udělat něco mnohem těžšího.“

„Ach?“ Zeptal se Fred.

„Říct tvému ​​bratrovi, že odcházím od Kanónů!“


Harry opatrně vyklouzl z postele. Usilovně se snažil nevyrušit svou spící družku a natáhl si džíny. Opravdu sem potřeboval dostat nějaké další oblečení. Používal svůj londýnský byt jako místo, kde mohli strávit noc v soukromí, ale ve skutečnosti to předem neplánovali, a tak se převlékali ve svých pokojích v Krásnohůlkách.

Vešel do kuchyně a podíval se do ledničky. Kouzla Udrž-čerstvé zajistila, že pro ně dva měl alespoň něco k snídani.

Stáhl pánev z jednoho z háčků, položil ji na varnou desku, zapálil pod ní plynový plamen a přidal velký kousek másla.

V samostatné misce rozklepl šest vajec, přidal trochu soli a pepře a nadšeně je šlehal. Bylo na to kouzlo, ale když vařil, dělal to raději sám. Nedělal pro někoho snídani často a chtěl se ujistit, že Gabrielle bude mít před soubojem ve dvě hodiny alespoň jedno dobré jídlo, protože pochyboval, že bude chtít obědvat.

Máslo se rozpustilo a začalo hnědnout, což naznačovalo, že je čas, aby přidal vejce. Nalil vejce do pánve, promíchal je plochou stranou vidličky, a když okraj začal tuhnout, nadzvedl ho a přeložil do středu a opakoval to, dokud nevznikla poloviční velikost. Na vejce natřel tři lžíce dvojité smetany, potom je hojně posypal dobrým sýrem gruyére a vložil je pod gril. Strčil pár kousků chleba do toustovače.

„Voní to nádherně,“ řekla Gabrielle, když se posadila na stoličku u pultu. Usmál se na ni, a ne poprvé, si pomyslel, jaké má štěstí. Už se ani neobtěžovala obléknout a byla právě v jeho tréninkovém tričku, ve kterém, jak se zdálo, spala nejraději.

Prsty na nohou se jí roztomile kroutily, když je položila na studený kov stoličky, a on přejel očima po jejích úžasných nohách a přes dres, který na ní vypadal mnohem lépe, než na něm, než se dostal k jejímu obličeji.

Usmívala se na něj, jeho dlouhý pohled ji ani v nejmenším neznepokojoval, neměla k tomu důvod. Vlasy měla stále trochu rozcuchané spánkem, volně visící kolem obličeje, a padající v lehkých vlnách. Její oči vypadaly uvolněně a zároveň šťastně a její tvář byla klidná.

Tiše potřásl hlavou, trochu ohromen tím, jak je krásná. Vytáhl omeletu z grilu, položil ji na talíř a rozřízl na polovinu. Když vyskočil toustovač, popadl chléb a rozetřel na něj kousky másla, rozkrojil je na polovinu a přidal na talíř.

„Nejsem si jistá, jestli tohle všechno dokážu sníst,“ řekla Gabrielle, když před ni položil talíř a sedl si vedle ní.

„Budeš potřebovat energii,“ řekl Harry tiše. „Tak jez.“

„Šest vajec, smetana a sýr?“ tiše se zasmála: „Snažíš se mě vykrmit?“

„Později spotřebuješ hodně energie a nikdy by ses neměla pouštět do fyzické aktivity na lačný žaludek. To poslední, co potřebuješ, je nechat se rozptylovat hladem.

Přikývla a začala jíst. „Ach, to je dobré! Omeletu Comtoise jsem neměla už hodně dlouho. Myslela jsem, že jsi říkal, že neumíš vařit.“

„Neumím, no, můžu udělat několik snídaní,“ souhlasil Harry a zabořil se do svého talíře. „Bakaláři buď tráví hodně času se svými přáteli, nebo žijí v rychlém občerstvení a restauracích. Všechno, co jsem kdy pro Dursleyovy vařil, bylo opravdu nezdravé, a protože většina restaurací v okolí nemá ráno otevřeno, musel jsem se něco naučit. Naštěstí jsem mohl vždy jít na snídani na stadión Kanónů, kdybych byl opravdu zoufalý.“

Gabrielle přikývla a několik minut jedli v příjemném tichu.

„Harry?“ zeptala se tiše, když skončila.

„Ano?“

Vzhlédla k němu s nádechem strachu v očích. „Budu v pořádku, že ano?“ Její hlas prozradil její nervozitu.

„Gabby,“ řekl Harry vážně a natáhl se, aby ji vzal za ruku. „Přísahám, že nedovolím, aby ti ublížil.“

Téměř cítil, jak se uvolnila. „Děkuji.“

Podíval se na hodinky. „Je čas, abychom se objevili v Krásnohůlkách.“

„Nechci,“ našpulila rty. „Chci s tebou strávit neděli o samotě, přečíst si mudlovské noviny, jít později na procházku, dát si dobré jídlo k večeři a pak se odebrat do postele, kde ti budu moct znovu a znovu ukázat, jak moc tě miluji.“

Harry se na okamžik zamyslel a zašeptal: „Nemohu si představit lepší způsob, jak bych dnes raději strávil den. A brzy to bude to, co uděláme.“

Usmála se a naklonila se k němu, aby ho objala. „Miluji tě,“ řekla tiše.

„Já vím,“ zašeptal jí do vlasů. „Já vím.“


„Co si mám vzít na sebe?“ Zeptala se Gabrielle, když se rozhlížela po pokoji. S nimi tam byli Olympe, Jean a Aimée.

„Pod tvým hábitem bych nosil šortky a tenisky,“ doporučil Harry. „Chceš se později moci pohybovat co nejsvobodněji.“

Gabrielle přikývla a vešla do ložnice. O minutu později se vrátila oblečená v práškově modrých šortkách, které ji objímaly kolem zad, v bílých kotníkových ponožkách, bílých teniskách a upnutém modrém tričku.

Harry tiše zasténal.

„Problém?“ Zeptala se Gabrielle.

„Ne, pokud si na veřejnosti nesundáš hábit,“ řekl Harry. „Jsem jen jeden muž, a i já bych mohl mít potíže tě ubránit proti hromadě mužů, kteří by se k tobě chtěli přiblížit, když vypadáš takhle.“

Gabrielle se na něj vesele zazubila. „Mohou se dívat, ale ty jsi jediný, kdo se mě kdy dotkne.“

Jean zakašlal.

„Promiň, tati,“ zasmála se Gabrielle. Pak zvážněla. „Flirtování s Harrym způsobí, že má nervozita zmizí.“

Jean pomalu přikývl a podíval se na hodinky. „Je téměř čas,“ řekl, než k ní přistoupil. Políbil ji na tvář: „Zůstaň v bezpečí, ma chérie“ zašeptal.

„Budu, tati, Harry nedovolí, aby se mi něco stalo.“

Jean přikývl a postavil se stranou.

„Pamatuj si své lekce,“ řekla Aimée rozhodně. „Nejdeš se tam předvádět, ale pomoci své vlastní budoucnosti.“

„Nezapomenu, mami,“ slíbila Gabrielle.

Oba kývli na Harryho, odešli a ty tři opustili.

„Víš, co musíš udělat?“ Zeptal se Harry.

Gabrielle přikývla. „Budu se řídit tvým plánem,“ slíbila. „Kouzlo je připravené, jediné, co musím udělat, je uvolnit ho.“

Harry se hrdě usmál. „Ještě jedna věc, Gabby.“

Podívala se na něj.

Sklonil se a něžně ji políbil. „Nezraň se!“ Skoro viděl, jaký vliv má jeho rozkaz na její magii, a úsměv, který mu na oplátku věnovala, to zdůrazňoval.

„Postarej se o ni, Olympe,“ řekl, když vycházel z místnosti. Nerad ji v této chvíli opouštěl, ale bylo potřeba, aby byl viděn na tribuně s ostatními a sledoval souboj z dálky. Teď, když si uvědomil, že je do své družky zamilovaný, nacházel své vlastní restrikce, v neposlední řadě i tu část ohledně milování, jako zbytečné.

Kdyby to nebylo tak důležité, s radostí už by s ní spal. Oba chápali, proč to neudělali, ale to jim to nijak neulehčovalo. Nikdy nebyl v posteli s nikým tak vnímavým a nadšeným, a to se nezmiňoval o tom, jak rychle se učila.

Nemilosrdně strčil tyto myšlenky do kouta své mysli a přemístil se na tribunu.

Dorazil vedle Rona a Hermiony a zjistil, že je uprostřed mnoha svých starých přátel.

„Ahoj, Harry,“ řekla Hermiona. „Právě jsem slyšela několik docela zajímavých příběhů.“

„Ach?“ zeptal se.

„Ano,“ řekla a zírala na Nevilla, který byl nejblíže. „Zdá se, že máš tak trochu klub.“

„Také jsem to slyšel,“ souhlasil.

„A nepovažoval jsi za vhodné mi to říct?“ zeptala se ostře.

„Není to moje tajemství,“ řekl s úsměvem. „Jsem jen oficiální loutka a před několika týdny jsem to ani nevěděl.“

Hermiona na něj našpulila rty.

„Harry,“ zavolal Fred, když stoupal po schodech nahoru. „Vypadáš příliš klidný.“

„Ach?“ zeptal se.

„Jeden z tvých studentů, někdo, o kom víme, že se ti líbí, bojuje se Smrtijedem,“ řekl George.

Harry se rozhlédl po lidech poblíž. „Gabrielle může použít mou magii,“ řekl prostě.

„Co to s tebou udělá?“ Zeptal se George.

„Budu trochu bezmocný,“ připustil.

„Správně,“ řekl Fred s rozhodným výrazem ve tváři. „Georgi, jdi uzavřít sázky. Neville, chci, abyste ty a Susan byli před Harrym. Rone ty nalevo, já budu napravo. Kdokoli, kdo jen ukáže hůlkou naším směrem, bude nejdříve proklet, a vyslýchán později, dobře?“

„Fred to myslí vážně,“ povzdechl si lehce Neville. „Kam ten svět dospěl?“

Fred se ušklíbl: „Mohu ti nabídnout k souboji popcorn?“ zeptal se.

„Ehm, ne,“ odpověděl Neville vesele. „Rád tě zase vidím, Harry.“

„Já tebe taky, Nev a Susan,“ odpověděl Harry.

„Nevěřil bys, kdo mi tuhle volal,“ pokračoval Neville, když se přesunul do řady před Harryho.

„Ach?“

„Profesor z Krásnohůlek,“ řekl. „Zdá se, že mu někdo řekl, čím se v dnešní době živím, a on byl natolik ohromen, že mi nabídl smlouvu.“

„Dobrý,“ usmál se Harry.

„Dík.“

„Neřekl bych to, kdybych si nemyslel, že to dokážeš,“ řekl Harry vřele.

„I tak,“ řekl Neville vážně. „Děkuji. Díky skutečnosti, že každý ví, že dáváš doporučení pouze pokud jsou oprávněná, to stojí za to.“

Harry se usmál, dotkl se brýlí a zaostřil je na plošinu. Profesionální soubojová plošina byla větší a poskytovala mnohem více prostoru k pohybu než ta, na které cvičil ve druhém ročníku, ale stále byla omezující. „Věděl jsi, že Malfoy chtěl, aby Snape dělal rozhodčího?“

„Děláš si srandu,“ řekl Ron nevěřícně.

„Jo,“ zavrtěl Harry hlavou. „Kratiknot dal tu myšlenku tam, kam patří, a poukázal na to, že jako mistr soubojů je jediným plně kvalifikovaným profesorem, pokud Olympe nevznese námitku - a na mou radu to neudělala.“

„Dobře,“ odfrkl si Neville.

„Nemůžu uvěřit, co se stalo s mou starou školou,“ povzdechla si Susan. „Ale cítím se trochu zodpovědná.“

„Proč?“ Zeptal se Harry.

„Protože jsme všichni dělali totéž - trvalo nám několik let, než jsme se vzpamatovali z války, a během té doby se Malfoy a Snape nastěhovali dovnitř a zakořenili své pozice.“

„Myslím,“ řekl s povzdechl si. „Ale není to to, co mají studenti dělat? Odejdeme a začneme žít. Neměli bychom se starat o školu. To je Albusova práce. Dovolil to a na konci dne bude muset zaplatit dudákovi.“

„Zaplatit dudákovi?“ Zeptal se George, když se k nim znovu připojil.

„Jenom probíráme, co se stalo s Bradavicemi,“ řekla Susan. „Rozdíl je v tom, Harry, že jsme nikdy nebyli normální studenti a tato pravidla se na nás opravdu nevztahují. Viním Snapea z toho, co se stalo, ne Brumbála. Se vším, co mi Neville, Hermiona a Ron řekli, si myslím, že je to on, kdo je zodpovědný za všechno, co se Brumbálovi stalo.“

Harry se zamračil: „To by vysvětlovalo, proč je Snape tak sebevědomý,“ připustil. Obrátil se k Georgovi, „jak proběhlo sázení?“

„Většina bookmakerů podporuje Malfoye,“ odpověděl George vesele. „Mám nějaké skvělé šance. Chceš výhru poslat své oblíbené charitě?“

Harry přikývl.

„To je velkorysé,“ řekla Susan.

„Ve skutečnosti ne,“ povzdechl si Fred. „Můj bratr a já jsme postiženi ošklivým svědomím. Bylo by nemorální držet peníze vyhrané na mrtvé jistotě.“

Neville se zamračil, pak vytáhl hůlku a vrhl umlčovací kouzlo. „Takže,“ řekl, když se na sedadle plně otočil. „Chceš mi vysvětlit, jak můžeš sdílet magii s vílou? Vím jen o jednom způsobu, který vyvolává opravdu zajímavé otázky.“

Harry zasténal. „Přísahám, že toto je nejotevřenější tajemství na světě. Nev, Susan, budu potřebovat kouzelnou přísahu, a pak ti Hermiona řekne, co se děje - v tuto chvíli mám o Gabrielle trochu větší starost - ona ti vysvětlí proč.“

Neville a Susan pokrčili rameny, seslali kouzla, a pak se podívali na Hermionu.

Harry vyklouzl ven, když Hermiona začala vysvětlovat, co se stalo, mnohem podrobněji, než by to udělal on.

Napůl zavřel oči, vyslal po poutu vlnu sebevědomí a hrdosti a usmál se, když ucítil, jak Gabrielle reaguje pocitem lásky.

Byl vytržen ze svého snění, když se po stadionu rozlehl hlas Lee Jordana. Neville se omluvně podíval na Harryho, když odložil hůlku, protože právě zrušil umlčovací kouzlo.

„A vítejte na prvním oficiálním souboji v Bradavicích od roku 1958,“ řekl Lee. „Jsem Lee Jordan, váš konferenciér tohoto fascinujícího zápasu. Na jedné straně máme bývalého Smrtijeda, který unikl vězení jen díky údajnému uplácení všech soudců, když tvrdil, že byl pod kletbou Imperius, a na druhé straně máme nádhernou Gabrielle Delacour, dceru francouzského válečného hrdiny Jeana-Sebastiana Delacoura, a sestru šampiónky Tří kouzelníků z Krásnohůlek, Fleur Delacour. Gabrielle je také primuskou v Krásnohůlkách a jejich famfrpálovou chytačkou a kapitánkou, a to vše přesto, že je o rok mladší než její vrstevníci.“

„Je nechutné, že Bradavice tuto událost schválily, a ještě horší je, že ministerstvo použilo jeden z těch směšných zákonů, které přijali v jednom ze svých pochmurných pokusů, aby pomohlo válečnému úsilí učinit to oficiálním. Pochopil jsem, že i mudlové se vzdali soudu bojem před staletími. Ještě jednou jsem znechucen svou zemí původu a doufám, že všichni dobří Angličané se mnou budou souhlasit.“

„A kdybyste si dnes ráno přečetli Denního věštce, mysleli byste si, že Draco Malfoy strávil poslední bitvu v souboji se samotným Voldemortem a Harry Potter ho neuvedl do bezvědomí poté, co Malfoy uvrhl Hermionu Grangerovou, jednu z nejlepších a nejbystřejších na straně Světla, pod kletbu Cruciatus.“

„Nedávno jsem v Leeho komentářích zaznamenal mírnou předpojatost,“ řekl Harry líně.

„To je moje chyba,“ oznámil Percy, když se připojil ke skupině. „Přiměl jsem ho, aby pro mě pracoval proti ministerskému Náustku. Chráním ho a zajišťuji, aby dostal stejnou svobodu, jakou má Náustek. Oni to nenávidí, ale Lee je populární komentátor a je více než ochotný pomoci.“

„Budu mu muset později poděkovat,“ přikývl Harry a vyladil zbytek Leeho barvitého komentáře.

„Co je s tímhle zasedacím pořádkem?“ Zeptal se Percy.

„Až začne zápas, bude Harry trochu bezmocný,“ prozradil Neville. „Jsme jako osobní ochranka.“

„Sakra,“ zašeptal Percy a zamračil se. „Vypadalo by to příliš podezřele, kdybych sem osobně přivedl bystrozory a Kingsley je stejně ve službě.“

Nastal okamžik ticha, když si všichni mlčky vzpomněli na druhou bystrozorku, které mohli věřit, a na to, jak zemřela spolu s Remusem, když je Cho Changová zradila.

„Pokud se stane něco opravdu zlého,“ řekl Percy. „Popadnu Harryho a použiji nouzové ministerské přenášedlo, abych nás odsud oba dostal.“

„Dobrý nápad,“ řekl Neville. „Nechceme, aby Gabrielle zůstala bezmocná, dokud se k ní nedostaneme - a cokoli jiného nám tu hru prozradí.“

Harry neochotně přikývl. „Díky lidi.“

„No, zatímco tě tu mám v pasti,“ řekl Percy. „Můžeme si pár minut povídat o politice?“

„Jelikož nemohu uniknout, jistě,“ Harry se zvědavě usmál.

„Potřebujeme tvou pomoc,“ řekl Percy. „Máme kandidáta, kterému věříme, aby převzal post ministra kouzel, ale potřebujeme podporu. Potřebujeme, abys ho podpořil.“

„Někdo z vás mu nevěří?“ Zeptal se Harry.

Ostatní zavrtěli hlavami.

„Dobře, udělám to. Pomůžu Jeanovi, aby byl zvolen francouzským ministrem, takže mohu pomoci i doma.“

„Nechceš vědět, kdo to je?“ Zeptal se Percy s překvapeným výrazem ve tváři.

„Na tom nezáleží,“ pokrčil rameny Harry. „Pokud mu všichni tady věří, pak je pravděpodobně tím správným kandidátem. Samozřejmě se s ním nejdříve setkám. Probereme strategii a pak uděláme, co bude v našich silách, abychom vyřešili Náustek.“

„Děkuji,“ řekl Percy s úlevou. „I když nevyhrajeme, získáme ve Starostolci dost na to, abychom zajistili, že vyhrajeme příště. Někdy musíte hrát dlouhou hru.“

„Docela,“ souhlasil Harry.

„Vycházejí,“ řekl Ron vzrušeně. „Kratiknot odtud vypadá opravdu malý.“

Když Gabrielle vycházela, Harry se soustředil na plošinu. Ruce měla v rukávech hábitu, zkřížené před sebou a vypadala naprosto klidně.

Malfoy vypadal nedočkavě, s ošklivým úšklebkem na tváři, když zíral na Harryho družku.

„Půjdeme teď k našemu rozhodčímu pro tento souboj, soubojovému-mistru Filiusi Kratiknotovi.“

Hlas se změnil, když Filiusův vysoký hlas řekl: „Chci dobrý, čistý souboj, žádné použití neodpustitelných, a to zahrnuje i vaši vílí sílu, slečno Delacourová. Začnete na můj povel. Jste připraveni?“

Oba bojovníci přikývli. Gabrielle se Malfoyovi formálně uklonila, a ten se na ni ušklíbl - dav se posmíval jeho nesportovnímu chování.

Došli ke koncům soubojové plošiny a otočili se. Malfoy přešel do standardní soubojové polohy, ale Gabrielle se ani nepohnula. Dokonce ani nevytáhla ruce z rukávů.

Harry se zhluboka nadechl a cítil nervozitu, když sledoval, jak se jeho družka připravuje k boji.

„Začněte,“ řekl Filius a Malfoy se pohnul jako první.

Expelliarmus,“ zařval a hůlkou sekl dolů směrem ke Gabrielle.

„Zlepšil se,“ zamumlal Neville.

Gabrielle se pohybovala plynule a vytáhla hůlku. „Protego,“ řekla klidně. Před ní se objevila třpytivá stříbrná bariéra, která způsobila, že se Zmijozelovo kouzlo odklonilo.

Neville tiše hvízdl: „Tak tohle je kouzlo štítu,“ řekl. „Draco bude muset trochu zapracovat, aby se přes něj dostal.“

Malfoy zavrčel a vrhl na štít řadu kleteb lámajících kosti.

Reverso,“ řekla Gabrielle, aniž by se pohnula. Místo toho, aby kouzla jen odrazila, odrazila je a nechala je letěla zpět k Malfoyovi, který se musel jim vyhnout tak, že se vrhl na podlahu.

Z davu se ozval pobavený zvuk, který přiměl Malfoye vyskočit na nohy a zamračit se na ně.

Blonďatý Smrtijed začal vrhat řadu kouzel, když se pohyboval ze strany na stranu. Gabrielle se kolem nich jednoduše točila a neustále ho udržovala v dohledu.

Malfoy vyslal na Gabrielle mocnou tryskací kletbu. Téměř současně vytáhl ze skryté pochvy dýku a hodil ji přímo na ni.

Gabrielle mávla hůlkou, odklonila tryskací kletbu, než mohla zasáhnout její štít, a pak se zhoupla na jednu stranu a vytrhla dýku ze vzduchu. Krátce na Malfoye pohrdavě pohlédla, a potom si ji dala do kapsy.

Dav se tentokrát rozesmál a Harry kolem sebe téměř slyšel úšklebky svých přátel.

„Pěkný plán,“ řekl Neville. „Nechat Malfoye ať vypadá jako idiot - znovu - a nechat ho ztratit trpělivost.“

„Jo,“ řekl Harry. „To k tomu každopádně patří. Jen doufám, že zareaguje správně.“

„Správně?“ Zeptal se Percy. „Chci to vědět?“

„Uvidíš,“ odpověděl Harry a zkontroloval, jak se Gabrielle cítí. Byla klidná a sebevědomá.

„Braň se,“ zakřičel Malfoy, a poslal směrem ke Gabrielle další palbu kleteb.

Některé z nich zablokovala, některé nechala zasáhnout její štít a ostatním se prostě vyhnula a celou dobu vypadala, jako by byla na procházce.

Riddikulus,“ skandovala s úšklebkem - kouzlo jí z hůlky explodovalo, jako by bylo vystřeleno z děla.

Publikum tentokrát nezastavilo svůj smích, protože Malfoy měl nyní na sobě bledě modré letní šaty a měl dlouhé kudrnaté vlasy. Neville vyvalil oči. „Nevěděl jsem, že bys to mohl použít na něco jiného než na bubáka. To je skvělý způsob, jak rozptýlit soupeře!“

Malfoy byl téměř šílený, než to kouzlo zrušil. „Serpensortia,“ zařval. Z hůlky se vynořil obrovský hroznýš a plazil se směrem ke Gabrielle.

„Doufá, že Gabby použije hadí jazyk,“ řekl Harry klidně.

„Udělá to?“

Had se přiblížil ke Gabrielle a vzepjal se. Gabrielle se nebála, předklonila se a hada něžně políbila. Natáhla ruce a had jí klouzal kolem paží a přehodil se jí přes krk, než na Malfoye zasyčel.

„Udělal bys mi laskavost?“ Zeptala se Gabrielle anglicky šeptem, který byl umocněn kouzly na plošině. „Zaútoč na toho otravného na druhém konci.“

Had vesele zasyčel a vrhl se z Gabrielle směrem k Malfoyovi, který v šoku udělal krok zpět, uklouzl a skončil na zadku.

Když Malfoy vstal a zrušil kouzlo, dav zaburácel smíchy. „Jak jsi to udělala?“ dožadoval se.

„Jsem od přírody okouzlující, Smrtijede,“ odpověděla Gabrielle a nespustila z něj oči.

„Nejsem Smrtijed,“ zařval Malfoy.

„Už ne,“ posmívala se Gabrielle. „Ale jen proto, že Voldemort je mrtvý.“ Vyslala bodavou kletbu, a nakonec začala útočit: „Kolik lidí jsi zase podplatil? Čtrnáct, že? A i tak ti to sotva prošlo. Opravdu patetické, měl jsi zemřít s tvým otcem jako čestný muž.“

„Děvko!“ Zakřičel Malfoy, rozběhl se vpřed a vrhal kouzla, která měla zjevně temnou povahu.

Gabrielle ladně odtančila stranou a ve skutečnosti přiběhla k Malfoyovi na pár kroků a přehoupla se přes staršího muže, aby se vyhnula všem kouzlům. Jemně přistála, prudce se otočila a ukázala hůlkou na Malfoye, který se k ní otáčel čelem, vyvedený z rovnováhy. „Rictusempra,“ vrhla tiše.

Malfoy se vrhl stranou a kouzlu se vyhnul. Překulil se na nohy a udržoval palbu kouzel na Gabrielle. Nyní si vyměnili místa na opačných koncích plošiny.

„Začíná být opravdu frustrovaný,“ řekl Neville, když se Gabrielle znovu vyhnula. „Nepřibližuje se k ní a ona si s ním hraje.“

Dav se také začal dostávat do varu a křičel „Ole!“ pokaždé, když jedno z Malfoyových kouzel minulo.

„A díky ní vypadá jako skutečný idiot. Nejhorší pro Malfoye je, že se mu lidé smějí.“

Fidelius!“ Zakřičela Gabrielle a zdálo se, že zmizela před jejich očima vlnou magie.

„Tak to je jedinečná strategie,“ poznamenal Neville a znělo to velmi ohromeně.

„Kouzlo jsme připravili dnes ráno,“ vysvětlil Harry. „Trvalo nám to hodinu, ale jediné, co musela udělat, bylo říct slovo a uvolnit kouzlo.“

Přímo nad Malfoyovou hlavou se objevil nápis. „Gabrielle Delacour je na soubojové plošině“. Dav hlasitě jásal, když všichni mohli znovu vidět mladou francouzskou čarodějnici.

Gabrielle, hrající pro dav, pantomimicky proklouzla za Malfoye a podrazila mu nohy.

Nápis nad Malfoyovou hlavou se změnil na: „Transvestita k pronájmu!“

Malfoy zavrčel, když se smích zesílil. Vzhlédl, všiml si nápisu a zničil ho prudkým seknutím hůlkou.

Gabrielle se otočila k davu a našpulila rty, než se proplížila za něj a kopla ho do zadku.

Malfoy nadskočil, otočil se a divoce kouzlil. Bylo zřejmé, že nemá tušení, kde je.

„Podívej se na Snapea,“ řekl Percy. „Zuří.“

Všichni se otočili, aby se podívali na mistra lektvarů, který seděl v první řadě boxu pro profesory. Rty měl stažené z nerovných žlutých zubů a na lícních kostech mu hořely červené skvrny, zjevné proti bledosti jeho tváře. „Pokud se pohne, proklejte ho,“ řekl Harry tiše a několik hůlek nenápadně mířilo na Snapea.

Snape se pokusil vyskočit ze sedačky, když Malfoy znovu spadl. Tentokrát zakopl o vlastní nohy, ale McGonagallová mu sevřela paži. Něco mu řekla - možná mu připomněla, že kdyby zasáhl, Malfoy by byl prohlášen za poraženého - a Snape se sesul zpět dolů a nenávistně zíral na Harryho.

Harry se mu podíval do očí a posměšně zasalutoval, než se znovu soustředil na souboj.

Gabrielle mohutně zívla a zrušila kouzlo Fidelius. „Připraven připustit, že jsi mě chtěl znásilnit, Smrtijede?“

„Chcípni!“ Zakřičel Malfoy a vrhl na ni několik řezných kleteb.

Gabrielle se jim všem vyhnula tak, že to vypadalo snadně, ale Harry cítil, jak je unavená. Poslal jí pocit hrdosti a sebedůvěry.

„Ztrácí rozum,“ řekl Neville. „Je v rozpacích, frustrovaný a ponížený.“

„Doufám, že ano,“ zamumlal Harry. „No tak, Fretko, vrať se ke svým zvykům.“

„Počkej,“ řekla Hermiona. „Chceš, aby seslal Cruciatus?“

Harry se ušklíbl. „Jo.“

„A Gabby to zablokuje, že?“

„Ani náhodou.“

„Ne?“ Neville se otočil na sedačce. „Nechá se udeřit, aby dokázala, že je špína?“

„Tak nějak.“

„Co myslíš tím ‚tak nějak‘, Harry Jamesi Pottere?“ Zeptala se Hermiona s rukama v bok - což, když seděla, nevypadalo tak impozantně, jak by si přála.

„Přísahal jsem Gabrielle, že mu nedovolím, aby jí ublížil,“ vysvětlil.

„A?“

„A když ji kletba zasáhne, bude jednat zraněně.“

„A?“ Zeptala se Hermiona ostražitě.

„Gabrielle si myslí, že magie kouzlo zastaví.“

„Harry, dostat z tebe odpovědi je jako vytrhnout mezkovi zuby! Řekneš nám, prosím, co se děje?“

„Magie zajistí, že ona kouzlo neucítí,“ připustil Harry. „Protože já použiji magii k tomu, abych odvrátil bolest na mně. Nikdo se Gabby nedotkne, je moje!“

Když byla nová sada kouzel od Malfoye zablokována Gabrielliným štítem, otočila se a poslala do davu polibky, přičemž blondýna opovržlivě ignorovala.

„Tady to přichází. Tohle bude bolet,“ zašeptal Harry a zapřel se.

„Chyť mě za ruku,“ nařídil Neville a otočil se k Harrymu.

Crucio!“ Zařval Malfoy.

Když se Gabrielle zhroutila na podlahu, smích davu utichl.

Harry pevně popadl Nevillovu ruku a bojoval s bolestí, která mu prolétla tělem. Zablokoval z pouta všechno, co cítil, a třásl se.

Expelliarmus!“ Kouzlo přišlo od Filiuse Kratiknota a sfouklo nic netušícího Malfoye z plošiny. „Draco Malfoyi, sesláním Neodpustitelného jsi prohrál souboj a byl jsi shledán vinným. Bystrozorové,“ dožadoval se, „zatkněte toho muže.“

Malfoy se rozhlédl a zavrčel. „Za to vás všechny dostanu!“ zařval, aktivoval skryté přenášedlo a zmizel.

Harry se zhluboka nadechl a uvolnil ramena. „Díky, Neville,“ řekl, když mu uvolnil trochu rozmačkanou ruku.

„Nemáš zač,“ řekl Neville a usmál se, když teatrálně třepal rukou.

„No,“ řekl Harry vesele, „to šlo dobře.“ Zamračil se: „Mělo mě ale napadnout, že bude mít nouzovou únikovou cestu. Přesto je teď uprchlík. S trochou štěstí ho bystrozorové brzy dostanou.“

Ron se vedle něj začal chichotat a ostatní se brzy přidali. Kolem nich zazněl jásot publika, když Kratiknot a madam Pomfreyová zkontrolovali Gabrielle, aby se ujistili, že je v pořádku. Harry jim mohl říct, aby se neobtěžovali. Jeho družka byla v pohodě.


Sibyll Trelawneyová shlédla ze své věže a pohrdavě zavrtěla hlavou. Doufala v něco trochu dospělejšího od Snapea a Malfoye, ale ne, museli se chovat jako rozmazlené děti. Strávili příliš dlouho bez jakéhokoliv vážného odporu a zaplatili za to, že zapomněli, jak zvítězit díky inteligenci a rafinovanosti.

Očividně to bylo na ní, aby se Potterovi pomstila. A měla k tomu tu správnou věc.

Podívala se na obrázky před sebou. Předvídala, že Potter vezme malou rošťandu do New Yorku, a podle toho plánovala. Nikdo, kdo by ty fotky viděl, by nikdy nepochyboval, že Potter a malá víla jsou zamilovaní. Uvolněný výraz v jeho očích, a láskyplný pohled v jejích to dávaly jasně najevo.

Jakmile je dá Věštci a řekne Ritě nějaké promyšlené lži, Potterova pověst bude zničena.

Vesele si pro sebe zapískala. Pokud chcete udělat něco strašného, je vždy lepší to udělat sám.

<- Předchozí díl!                                                                            Další díl! ->