Hlavní menu    Moje tvorba    Vaše tvorba    Spolecné projekty    Ostatní    Uživatel



 

 

Hlavní stránka
Něco o mě
Chat
( )
Odkazy
▪Spoilery
FF Naruto
▪Série
▪Jednorázovky
FF Harry Potter
▪Série
▪Jednorázovky
FF Ostatní
▪D. N. Angel
Originální tvorba
▪Cesta osudu
▪Kniha stínů
▪Články, úvahy atd...
Kejt
O Uživateli
Potomek dvou klanů
Evil or good
Jednorázovky
Raulon
O Uživateli
Vládci živlů
Jenorázovky
Shinoki
O Uživateli
Oznámení
Archangel
Jednorázovky
Nenávist a Smrt
Cheesik
O Uživateli
Shinobi dvou klanů
Tajná technika
Harry Potter - Jeden z mnoha
Luck Dem
O Uživateli
Jednorázovky
Jigoku Samurai
Spoilery (Anzai)
Anzai
P1NG
O Uživateli
All Night
Deamonic
O Uživateli
Krev Světla a Slzy Temnoty
tobi-sama
O Uživateli
naruto-bleach
naruto a bleach
Rochelle
O Uživateli
Zvuk zkázy
Sbírky
Jednorázovky
Fantastická zvířata a kde je najít
Fujiyuu Uchiha
O Uživateli
Jedna z devíti
Shiroi Are
Jedna z devíti: Po čtyřech letech
Sekko
O Uživateli
Černokňažka a Necromant
Jnao
O Uživateli
Narutov návrat I. - chuuninská skúška -
Jednorázovky
Narutov návrat II. -Strata blízkeho-
Lucky
O Uživateli
Ztracen v zapomění
Tenká čára
Qui trahendum tangite
jobek
O Uživateli
Naruto a Bůh smrti
Naruto a Bůh Smrti - prezentace síly
Nový sanin
Výcvikové středisko
Strážce brány
Harry Potter a Necromancer
4. Velká ninja válka
Přemožitel démonů
Guxim
O Uživateli
Harry Potter- Tahun Pertama
Harry Potter - Boj za svobodu
Harry Potter- Hrdina??
Amren
O Uživateli
Lepší život
naruto - kun
O Uživateli
Harry Potter a stratené učenie mágov
Naruto - Ťažké rozhodnutie
Titus
O Uživateli
Pokemon - Sinnoh league
Emily Cindy Mowmary
O Uživateli
Souboj Titánů
Gryf
O Uživateli
Naruto a prokletí které je darem
StarCraft vs StarWars
Bleach: Síla králů
Traileri na FF serie
Jednorázovky.
Harry Potter a síla čtyř
Arancar
O Uživateli
Harry Potter a Nový život
Markus
O Uživateli
Harry Potter a Taje magie
Myerel
O Uživateli
Les éléments invisibles de la vie
Daikara
O Uživateli
Jednorázovky
Když nás chtěli vyhnat.
Šance žít !
Bratři na zabití.
Jiný život I.
Ookami ningen.
Jiný život II.
vlastolordes
O Uživateli
Krv a slzy
kinkuro-san
O Uživateli
Návrat Namikazeho
Verxa
O Uživateli
the Dark, the Light, and the Grey
Môj najkrajší sen
Harry Potter a Bestiaire
kejhy
O Uživateli
Abrakadabra
zaza
O Uživateli
Harry Potter a světlo v temnotě
Lukasaku
O Uživateli
Cesta msty
Quesa
O Uživateli
Sulfia More
Jednorázovky
Staří vojáci nikdy neumírají
Příběhy tří... ehm, čtyř kouzelníků
Navak
O Uživateli
Prokletý
BAJAJA-KAR
O Uživateli
Atali
O Uživateli
Po pěti letech
Osudový boj
HP - Deník čistokrevné
Život ve stínu
Fairy Tail - Dračí děti
miki
O Uživateli
LáskaNinjaLoukaStrom
Navždy spolu
SaharuSanada
O Uživateli
Karioka World
Princ Tennisu(Prince of tennis)
Moje hvězda na konci Tunelu
Elitní Smrtijed
Strážce tajemství
Karen Alecta Black I.
Ginreishi(ochránci živlů) I.
Fruits Basket
Cesta za měsícem
Rikkaidai Fuzoku
Satan
Ginreishi(Ochránci Živlů) II.
Forever Together
Harryho Rozhodnutí (1)
The Last World
Potterova Zrada : Smrtijedi
NeAtTe
O Uživateli
Harry Potter a znamenie fénixa
Susan
O Uživateli
Co když se všechno změní?
Kanjira
O Uživateli
Přátelství a nenávist
Tasunis
O Uživateli
Reya
O Uživateli
Moc nikoho
Přání snů aneb Potter sebevrah
HP a pán zla
Démon spravedlnosti
HP a dech jednorožce
HP a dech jednorožce 2
HP and legend of the dark
ElisWolf
O Uživateli
Pták snící v kleci
Jednorázovky
Příběhy velké čtrnáctky
Nirvinus
O Uživateli
Syn svého otce
Leegy
O Uživateli
HP a Nová realita
Reaper
O Uživateli
Harry Potter: Probuzení
UedaAya
O Uživateli
Poslední ůtok
Cesta napříč Ayataro
Král Démonů
Gokusen I.
Black Sword Katie .
Mistr v Pokemonu
JigokuMaru
O Uživateli
Zlo a dobro
FT:Nekonečná láska
Zakladka dělá divi
Návrat Esne Black
Jednou a navždy
Přízrak temnoty
Yamato Nadeshiko Shichi Henge
Naruto,on je Nukenin
Návrat Slečny Raddle
Uedova sestřička I.
Konec KONOHY
Konoha Gakuen
Svatá Trojice
Feudální pán země Ohně
Naruto : Nukenin
Hp a Esne Blacková
Kai-san
O Uživateli
Nikol-chan
O Uživateli
Láska se Sunš nevyhýbá
Mitsuko
O Uživateli
Dívka s modrým tygrem
čtenářka
O Uživateli
Příběh Hyuri Mikon
Lord of Caer Azkaban
h0moun
O Uživateli
Novos Ordo Seclarum
SG Pegasus
xEternity
O Uživateli
Aryvenne
O Uživateli
Senna
O Uživateli
Bla Bla Bla
Zrušené
Zrušené
Zrušené
darksama
O Uživateli
Harry Potter a ...
LilithHekate
O Uživateli
Harry Potter a Majstri Elementov
BastaFidli
O Uživateli
Naruto: Mrtvý klan
juhy
O Uživateli
Návrat do Uzushiogakure
Filex9742
O Uživateli
Yami-san
O Uživateli
Maikeru
O Uživateli
Naruto - Fukutsu no seishin
sdragos
O Uživateli
akaj akuma
Sennin_Liesa
O Uživateli
Smrt není konec
Jednorázovečky
Nápravy
Ne všechno je spravedlivé
Naomie
O Uživateli
avanaka15
O Uživateli
N.U.T.
O Uživateli
Rozhodnout se
Žaneta
O Uživateli
Sonalesa
O Uživateli
frelength
O Uživateli
Albus Potter a nechcené dedičstvo
dark1987
O Uživateli
HP a Posel času
Trixirly
O Uživateli
bilales1
O Uživateli
Vzpoura
Doplňkové povídky Knížete Azkabanského
Západ Slunce nad Británií
Hrát podle pravidel
V tomto světě i v tom dalším
Naděje
Stellar
O Uživateli
Lost Soul
Lionsnake Chronicles - Hadí šach
Aritmancer
Sety
O Uživateli
Rámen ninja
Fairy Tail - Dark
Chyba - Pomsta - Láska
Harry Potter a rád Temného fénixa
HP - Dieťa z proroctva
Fairy Tail - Ranger
Tokyo Ghoul - Vnútorný nepriateľ
Pravá ruka štvrtého hokage
Chameleón
blade23mc
O Uživateli
Marsy
O Uživateli
zberateľ
O Uživateli
Pravdivá romance o květinářce a zablešenci
Mysterio
O Uživateli
Asami
O Uživateli
Bla bla bla
Neplatné
Kiru Uchiha
O Uživateli
Kronland
O Uživateli
Majo
O Uživateli
Esterie
O Uživateli
Spolupráce
Projekt Equillibrium 666
Elite Six
Unreal Tournament: Anime War
ExeqiuaS & Karlos-sama
Sentaku no Kurashi
V rekonstrukci
Download
FanFiction
Originální tvorba
Jiné
Galerie
Moje Arty
Vaše Arty
Apophysis
Jiné




Registrovat se

Pokec

Top List

TOPlist




8. kapitola - Bradavice

Naděje
8. kapitola – Bradavice

Od Jeconais

Gabrielle držela oči zavřené a libovala si v pocitech. Neměla tušení, jak dlouho je vzhůru a bylo jí to jedno. Mnoho let snění se vůbec nepřiblížilo pocitu, že ji její druh skutečně drží v posteli.

Cítila, jak jeho srdce bije proti jeho hrudi, která byla pevně přitlačená k jejím zádům. Jeho paže byla nad ní, držel ji u sebe a každé uklidňující nadechnutí, bylo vydechnuto proti jejím vlasům.

Její druh ji držel.

Její druh jí beze slov říkal, že by chce blízko sebe, že ji chce. Byl to opojný pocit rozjařenosti a radosti. Všechny fantazie, které měla ráda, když vyrůstala, se soustředily na projevy vášně a touhy - v žádné ze svých fantazií se nikdy nepozastavila nad tím, jaké by to bylo být jen s ním. Jako dítě by přeskočila budovu, aby se dostala k tomu, o čem si myslela, že by byla dobrá věc, protože si dítě neuvědomovalo radost, kterou může skutečná intimita přinést. Intimita, která se neopírá o tělesné činy, ale o duševní blízkost a důvěru, což poskytuje základ skutečného vztahu.

To ovšem neznamenalo, že by o tu vášeň nestála. To rozhodně stála. Jen si vážila nových pocitů vyvolaných touhou jejího druha postupovat pomalu.

Očekávala, že jakmile se v nějaké formě sejdou, zbytek se stane rychle. Koneckonců byla víla, legendární rasa z mnoha důvodů. Hlavní byla jejich otevřenost a schopnosti v ložnici. A přesto se zdálo, že on tuto pověst ignoruje, a trval na tom, aby strávil čas tím, že ji poznal jako člověka.  

Člověka, který byl v rozporu v pojmech, a který by podle magických zákonů neměl, nemohl existovat tak jako ona.

Pokud mohla soudit, byla paradoxem. Její druh toužil po nezávislé ženě - takže se ujistila, že takovou je. V souladu s pářením byla nezávislou, zcela submisivní ženou.

Prvních pár měsíců poté, co udělala ukvapené rozhodnutí o spáření s Harrym, pro ni bylo zamlžených. Sotva si pamatovala cokoli jiného než nejextrémnější formu touhy, jakou kdy poznala. Každá její část, magická i fyzická, chtěla jít za jejím druhem a být přijata.

Nepamatovala si nic, co by jí kdy někdo řekl, nebo zda odpověděla nebo ne. Celá její mysl byla pohlcena představou jejího druha a skutečností, že od něj byla oddělená.

Ale pak jí matka řekla, že Harry nebude chtít otrokyni, že by chtěl nezávislou dívku, a to ji nakonec upoutalo.

To ji vyděsilo, co kdyby nebyla to, co její druh chtěl? To neměl být problém. Její vílí magie měla zajistit, že bude přesně tím, co chtěl, že vždy udělá to, co řekne. Strávila tedy určitou dobu - nevěděla, jak dlouho - přemýšlením o tom a rozhodnutím použít pouto, aby zjistila, zda má máma pravdu.

Vyčerpalo ji to - pouto nemělo být používáno na takovou vzdálenost, - ale stejně bojovala a použila vše, co měla. Bylo to pro jejího druha, takže nezáleželo na tom, co ji to stálo.

To, co objevila, to málem ještě zhoršilo. Její druh byl nešťastný. V jeho pátém ročníku se mu něco nedařilo, byl naštvaný a frustrovaný. Ale to prozatím musela ignorovat, musela zjistit, co od ženy chce. S pomocí pouta se jí podařilo dostat se dostatečně hluboko do jeho mysli, aby zjistila, co chce.

Máma měla pravdu. Potřeboval někoho, kdo by s ním dokázal vydržet, zastal se ho a nesklonil se před hroznými tlaky, které se zdály být jeho životním údělem. Představa osobního otroka, fantazie mnoha mužů, mu byla prostě odporná. Ze všeho nejvíc si přál partnera - někoho, s kým by se mohl podělit o věci, a někoho, kdo by ho miloval tak, jako by miloval on.

Vzhledem ke své výchově si ani nebyl jistý, co je to láska, ale stejně po ní toužil s divokou touhou.

Věděla tedy, co chce a čím musí být. Což ji donutilo stát se tímto protikladem. Nezávislou ženou, zcela poslušnou. Kdyby její druh chtěl, aby byla nezávislá, měl to mít.

Její magie jí pomohla. Řekla jí, že patří k jejímu druhovi, a protože to nechtěla zničit - jediné, co nakonec chtěla, bylo být nejlepší možnou družkou - umožnilo jí to svobodně překonat pasivní povahu kouzla a znovu získat svobodu stát se dívkou, kterou původně měla být - pouze s přidanou vrstvou podřízenosti se vůli jejího druha.

Zvrat magie fungoval. Když odložila starosti o Harryho – o jeho život a nebezpečí, ve kterém se nacházel - a ignorovala obavy z přijetí, vyrostla s ohledem na okolnosti tak normálně, jak to bylo možné. Pracovala tak tvrdě, jak jen mohla, aby byla tím, po čem toužil.

Nikomu to neřekla, i když to babička věděla. Víc, než kdokoli jiný to chápala. Babička to vždy chápala. Mluvily spolu celé hodiny po mnoho nocí, když se snažila dělat to, co musela, a babička ji v tom povzbuzovala. Byla to babička, komu poprvé řekla své nápady, jak všechny přesvědčit, aby nemluvili o páření, a dovolili jí, aby se pokusila získat jeho srdce čestně.

Babička jí řekla, že musí dělat věci po svém a neposlouchat ostatní lidi. Že by se měla postavit na vlastní nohy a učinit rozhodnutí, i kdyby bylo špatné. Potřebovala být sama sebou. Jak jinak by byla nezávislá, kdyby nedokázala ani to?

To bylo veškeré povzbuzení, které potřebovala, aby pokračovala a zkoušela dělat věci tímto způsobem. Byla rozhodnutá, že dostane to, co chce, nebo že selže podle vlastních podmínek, a ne podle podmínek někoho jiného.

Samozřejmě se jí nepodařilo získat si jeho srdce, aniž by mu neřekla o páření. Všechno teď bylo otevřené. Věděl všechno, a přesto se rozhodl být jí nablízku. Stále se rozhodl dát jí příležitost ukázat mu, jak moc ho potřebuje a jak moc ji může potřebovat, pokud jí to dovolí.

Usmála se. Teď, když zahlédla život, který s ním mohla mít, ho chtěla ještě víc. Díky němu vypadaly ty nejúžasnější věci normálně. Vzal ji do Paříže, do Barcelony, do Milána, jako by to nic nebylo, a pro něj nebylo. I když s rodiči hodně cestovala, představa odjet do zahraničí jen na jídlo jí byla téměř cizí. Pro většinu lidí to bylo cizí. Harry se na to ale tak nedíval. Pokud to bylo možné a byl to dobrý nápad, proč to neudělat?

Bylo to o jeho moci. Věděl, že je mocný, ale neuvědomil si, jak vedle něj všichni ostatní blednou. Představa udělat díru v Bradavických ochranách byla pro většinu lidí nepředstavitelná, a přesto tam stál, zalitý v tom nejkrásnějším fialovém ohni, díky kterému se k němu chtěla připojit, a vytvořil takovou díru.

Ovšem právě tato síla ji přivedla do rozpaků a přiměla ji uvědomit si, že teď bude muset udělat dva hlavní projekty. To, co se o Harrym dozvěděla, bylo příliš nebezpečné, než aby vůbec uvažovala o tom, že by nechala někoho jiného si to přečíst. Hodlala to dokončit pro něj a jen pro něj samotného.

Technicky byl Harry sportovec s genetickou variací, kterou nebylo možné vysvětlit přirozeným výběrem. Nebylo to slovo, které by se jí líbilo, ale definice mu seděla.

Všechna magická stvoření měla jednu věc společnou. Jejich magie vycházela z jejich nitra. Vycházela ze studny síly, která byla součástí samotného procesu života. Hůlka nebo koště nebo jejich ekvivalent jim umožnily soustředit tuto sílu a mírně změnit svět, aby lépe vyhovoval jejich účelu.

I když to nebylo tajemství, nezdálo se, že by se vědělo, že výslovnost kouzla a pohyby hůlkou jsou do značné míry irelevantní. Kdyby to bylo důležité, každý by kouzlil v jednom jazyce, a přesto to nedělali. Zdálo se, že Angličané upřednostňovali kouzla v latině, jako Diffindo, u kterého byla učena, že stejné kouzlo je Fendez. Znamenala totéž - rozštěpení - a dělala totéž, ale slovo bylo jiné.

Slovo tedy fungovalo jako ohnisko touhy. Vytahovalo sílu z té studny a nutilo ji to skrz hůlku s naprosto jasnou touhou dosáhnout něčeho konkrétního.

Jakmile pochopíte tento základní princip, měli byste být schopni posunout se o krok dál a přímo ovládat magii. Ale není to tak jednoduché. Většina lidí prostě nemá dost síly, aby to dokázala bez hluboké koncentrace. Jejich magie vycházela z jejich nitra.

Harry byl jiný. Jeho magie nevycházela z jeho nitra, ale zvenčí. Z nějakého důvodu dostal schopnost brát magii ze svého okolí. A právě to ho ze všeho nejvíc činilo téměř neporazitelným. Protože pokud byste rychle nevyhráli, ztratili byste šanci, protože Harry mohl čerpat z nekonečné síly života. Právě tato schopnost byla příčinou jeho vítězství nad Voldemortem.

Voldemort použil kouzla ke zvětšení velikosti vlastní zásobárny magie. Znamení Zla vysávalo moc od všech jeho služebníků. Sluhové si nevšimli, že se u nich mírně zmenšila. Byl to další důvod jeho častého používání kletby Cruciatus. Zamaskovalo to pravý důvod, proč se někdy cítili slabí a unavení.

Takže když se konečně setkali, Voldemort dokázal pomocí své magie bojovat s Harrym a způsobit mu neuvěřitelnou bolest, ale Harry měl vždy hlubší rezervy, pokud měl odvahu vydržet dost dlouho na to, aby je ukázal.

Mírně se posunula a objala mu paži. Během války nenáviděla vědomí, že její druh bojuje o všechno, ale věděla, že to musí udělat. Nebyl by tou osobou, kterou byl, kdyby se schoval v zadní části davu. Řekla mu, že jeho hrdinství je jeho součástí, které je hluboko uvnitř, a také to tak bylo. Měla podezření, že si ostatní v průběhu dějin užívali podobnou moc, ale ne s něčím, co by se blížilo stejnému smyslu pro dobro a zlo, jaký měl Harry. Právě to z něj udělalo legendu a proč nikdy nemohla říct jeho tajemství.

Její školní práce pro ni teď znamenala víc než předtím. Předtím to byl prostředek k dosažení cíle - pomohlo jí to být tím, co si myslela, že Harry chce, a umožnilo jí to hrát nezbytné hry, které společnost požadovala, aby mohla školu opustit o rok dříve. Nyní však také chtěla, aby na ni byl Harry hrdý. Byla to pro ni nová myšlenka, že její druh by chtěl, aby byla v centru pozornosti za to, co dokáže, a ona ho za to ještě víc milovala. Byla ochotná opustit školu, kdyby to chtěl, ale doufala, že jí dovolí pokračovat. Nikdy by ji ani ve snu nenapadlo, že na ni bude tlačit, aby byla ta nejlepší, jaká mohla být, i když měla tušit, že to udělá.

Právě kvůli tomu byla tak hrdá, že je jeho družkou. Ze všech lidí na světě se jí podařilo vybrat jedinou osobu, která by ji přinutila být tímto jedinečným stvořením, která by ji přinutila žít naplno, a která by ji za to milovala. Vílí síla a páření zajistily, že spářená víla byla šťastná se životem - šíleně - bez ohledu na to, v jaké situaci se nacházela, a většina byla šťastná, že je milována a zůstala doma a byla bledým satelitem, který se neustále točil kolem stínu jejich druha. To nebylo to, co Harry chtěl, chtěl úplný opak.

Cítila, jak se jeho dýchání mění, když se začal probouzet a pohybovala se v jeho náručí tak, aby byla obrácená k němu. Převalil se na záda a protáhl se. Chvíli děkovala božstvu, které na ni dávalo pozor, když se na něj dívala. Jeho hruď opálená do středně hnědé barvy byla bez ochlupení a svalnatá způsobem, který mluvil o rychlosti, vytrvalosti a síle. Jeho žaludek měl pod hladkou kůží viditelnou řadu svalů a stopu černých vlasů, které mizely v šortkách, které měl na sobě. Jeho paže byly krásné takovým způsobem, že si přála, aby měla více uměleckého talentu, aby ho mohla zachytit navždy.

Posunul se na posteli a otevřel oči. „Hej,“ zachraptěl.

Zářivě se na něj usmála. „Vyspal ses dobře?“

Znovu zívl, přikývl a natáhl se pro brýle.

„Počkej,“ řekla tiše. „Mohu…?“

Podíval se na ni a přikývl v prostém projevu důvěry, který ji téměř vzal dech. Pohnula se, přehodila mu nohu přes tělo a rozkročila se nad jeho břichem. Odmlčela se, když jí projela téměř bolestivá vlna touhy, která hrozila, že z ní vytrhne kontrolu. Když to udělala naposledy, rozkročila se mu na zádech, masírovala ho a touha byla ovladatelná. Tohle bylo jiné. Dívala se na něj dolů a její mysl jí ukazovala řadu obrazů. Ona nahá, svíjející se nad ním, s hlavou zvrácenou dozadu a jeho ruce jí svíraly ňadra. Kousla se do rtu a soustředila se spíše na to, co chtěla udělat pro svého druha než na to, co ve skutečnosti chtěla, aby udělal pro ni.

Sklouzla rukama po jeho hrudi a nechala hrát svou vílí moc. Aniž by se zeptala, cítila, jak vypnul své rušící pole, a pokračovala nahoru přes jeho rameno a krk ke tváři.

Naklonila se dopředu, takže její ruce byly přes jeho oči, a zavřela své. Nechala svou sílu sáhnout dolů a prozkoumat ho. Řekla si, že její druh je zraněný, a že na to potřebuje najít lék - musí ho opravit. Přes ni začaly střílet obrazy, jak jí její magie říkala, co se mu stalo s očima a jak to napravit.

Odtáhla se a lehce se zachvěla. „Potřebuji mluvit s Hermionou,“ řekla tiše.

„Proč?“

„Protože s tvýma očima dokážu totéž, co s tvým ramenem,“ zašeptala. „Mohu použít tvou magii k trvalé opravě tvých očí.“

„Ale?“ zeptal se, jako by čekal háček.

„Ale příliš se bojím udělat to bez její rady,“ připustila. „Tohle není rameno, které ostatní mohou opravit, pokud to udělám špatně. To je tvůj zrak. Je to mnohem důležitější.“

Pomalu přikývl a vrhl na ni křivý úsměv. „Nikdy jsem o tom ani nepřemýšlel.“

„Kdo by?“ zeptala se. „Ale ty jsi můj druh, a pokud s tebou něco není v pořádku, chci být schopna to napravit. Vílí síly samy o sobě nejsou dost silné, ale díky tvé magii se to dá zvládnout.“

Jeho pohled se mírně změnil a ona cítila, jak jí krev začala pulzovat rychleji. Díval se na ni jinak, jako by ji hodnotil. Chtěla nasadit svoji vílí sílu, aby se ujistila, že vypadá co nejlépe, ale neudělala to. Jeho ruka se pomalu pohnula a začala si hrát s konečky jejích vlasů. Atmosféra se dramaticky změnila, zatajila dech a nechtěla to přerušit.

Jeho ruka sklouzla nahoru a ona se do ní opřela. Jemně jí uchopil zátylek a stáhl ji dolů, což byl pohyb, jemuž s radostí vyhověla, a něžně ji políbil. Byl to jiný polibek než ty, které sdíleli předtím. Bylo to otevřenější, méně vášnivé a slibnější. Jako by se přesunuli na jinou úroveň intimity, kterou ještě ne zcela dobře uznával, ale které si byl vědom.

„Jsi opravdu krásná,“ zašeptal, když přerušil polibek.

Usmála se na něj, naklonila se, a znovu ho políbila. Cítila jeho ruku pod tričkem, na kůži na břiše, a modlila se, aby se tak i nadále pohybovala, aby se jí dotkl jediný muž, kterého chtěla.

Jeho ruka se dál pohybovala, pomalu sledovala jemnou cestu po boku jejího těla a plula přes její žebra. Hluboko v krku zasténala a políbila ho ještě silněji a povzbudivě zakňučela.

Bylo to nejhorší mučení, jaké kdy zažila, a nejúžasnější pocit, když pokračoval ve svém pomalém průzkumu. Jeho prsty se odtáhly a jeho ruka sklouzla nahoru, takže mezi kůží jeho dlaně a křivkou jejích prsou byl možná milimetr. Vzdálenost, která se cítila jako míle. Chtěla se naklonit dopředu k jeho dotyku, ale všechno v ní jí říkalo, že chce udělat ten poslední pohyb.

„Prosím,“ prosila o jeho rty.

Ozvalo se zaklepání na dveře.

„Ne,“ nevěřícně a naprosto zoufale zasténala. Bylo jí do pláče, když se jeho ruka vrátila k jejímu boku, a najednou si uvědomil, že on je v její posteli, v transportovaném zámku, mimo Bradavice.

Dobrá, pokud chtěl nezávislou ženu, byla to její šance to ukázat.

„Počkej tady,“ řekla a snažila se ignorovat svou magii protestující proti tomu, že dala rozkaz svému druhovi. „Za chvíli v tom budeme pokračovat.“

Vylezla z postele, uhladila si tričko a vyběhla z ložnice ke dveřím. Prudce je otevřela. „Co!?“

Před ní stála Simone, starší prefektka sedmého ročníku, která měla být právem primuskou, spolu s Claudem, Antonem, Henrim a zbytkem famfrpálového týmu.

„Gabrielle,“ Simone zavrtěla hlavou a převrátila oči. „Musíme si s tebou promluvit. Můžeš, prosím, vypnout svoji vílí moc?“

Povzdechla si, ani si neuvědomila, že ji zapnula, i když prázdné výrazy na tvářích jejích šesti mužských spoluhráčů před ní mlčky svědčily o pravdivosti Simonina prohlášení.

„Co se děje?“ zeptala se znovu.

„Musíme si promluvit,“ řekl Claude a podařilo se mu vyhnout se koktání, když mluvil pomalu a díval se jinam.

„Simone to už řekla,“ odpověděla Gabrielle, její mysl byla spíš u teplého a sexy Harryho v posteli, kterého byla nucena opustit. „Nemůže to počkat?“

„Ne, je to vážné,“ řekl Claude rozhodně. „Všichni se do tvého pokoje nevejdeme, takže můžeme jít do učebny obrany?“ Byla to nejbližší učebna k jejímu pokoji.

„Fajn,“ zasténala a vyšla z místnosti.

„Gabrielle!“ Zaskřehotal Henri. „Můžeš si, prosím, obléknout ještě nějaké oblečení?“

„Proč?“ zeptala se a podívala se na sebe. Tričko zakrývalo vše potřebné a cokoli jiného by znamenalo další vteřiny, než se znovu svlékne, aby mohla být s Harrym.

„Protože jsi nádherná,“ řekla Simone s nádechem žárlivosti, „a nic neuděláme, pokud na tebe budou chlapci stále civět.“

Gabrielle obrátila oči v sloup. Proč všichni nemohli prostě jen vidět, že  svého druha a opravdu nechtěla, aby jí někdo věnoval pozornost. Otočila se, vzala si džíny, které si nechala na opěradle židle, a vstoupila do nich. „Lepší?“

„Ve skutečnosti ne,“ povzdechl si Claude. „Ale bude to stačit.“

Přikývla a kráčela bosá do učebny obrany, vyskočila na profesorův stůl a přehodila si nohu přes nohu. „Takže, co je tak důležité, že jste mě vzbudili v tuhle bezbožnou hodinu?“

„Za prvé,“ řekl Claude, „je devět třicet, což není zrovna brzy. Zadruhé, musíme si s tebou promluvit.“

„To už jsi říkal,“ zdůraznila znovu. „Co se děje?“

„Máš poměr s profesorem Potterem?“ Zeptala se Simone.

„Co?“ vyhrkla.

„Nejsme hloupí, Gabrielle,“ povzdechl si Claude a sesunul se do židle. „Ale co si máme myslet, když ti profesor Potter říká Gabby? A ty mu říkáš Harry, a to ani nezmiňuji způsob, jakým ti nařídil, abys ho nezklamala.“

„A všichni si pamatujeme, co jsi udělala tomu šesťákovi, který ti řekl Gabby, když jsi byla první rok ve škole,“ dodal Henri.

„Jo,“ pokračovala Simone. „Zbláznila ses? Jen tě zneužívá!“

„Nemám poměr s profesorem Potterem,“ řekla pomalu a pravdivě. Poměr byl úplně špatným slovem k popisu páření. A Harry ji nezneužíval, ani zdaleka ji nezneužíval, ačkoli kdyby nezasahovali…

Henri si nevěřícně odfrkl a ostatní přikývli.

„Neříkáš pravdu, Gabrielle,“ řekl rozhodně Claude. „A dlužíš nám pravdu. Zvláště pokud tě zneužívá. Za posledních pět let jsme toho pro tebe snesli hodně. Sakra, dokonce jsem se vzdal role primuse a Simone se vzdala primusky. Dlužíš nám všem, Gabrielle, a dlužíš mě i Simone. Nyní pravdu, prosím, co se děje mezi tebou a profesorem Potterem?“

„A pokud nám to neřekneš,“ dokončila Simone. „Naší další zastávkou bude tisk.“

Gabrielle tiše zasyčela a snažila se udržet svůj vztek pod kontrolou. „Nevyhrožuj mi,“ zavrčela.

„Simone, drž hubu!“ Řekl Claude pevně a ustaraně si Gabrielle prohlížel. „Gabrielle, uklidni se. Nikdo do tisku nepůjde, slibuji.“

Slyšela jeho slova skrz hustou mlhu, která ji jako by obklopovala, a pomalu se začala uvolňovat. Někdo vyhrožoval jejímu druhovi a ona chtěla bojovat, aby ho ochránila. Každý instinkt jí říkal, aby je zastavila - aby se ujistila, že mu nebudou moci ublížit.

Zavřela oči a zachvěla se. „Víte, co se stane, když se víla rozčílí?“ zeptala se tiše.

„Obří ptáci a ohnivé koule,“ řekl Henri.

Přikývla a neotevřela oči, stále se snažila soustředit.

„Co ti to monstrum dělá!?“ dožadovala se Simone.

Gabrielle zavrčela hluboko v hrdle a napřáhla ruku. Simone letěla vysoko proti zdi a visela tam.

„Co to k čertu!“ Henri, Anton a ostatní vykřikli téměř jednohlasně.

„Ticho!“ Zakřičel Claude, zatímco Gabrielle zírala na ostatní. „Nech mě to zvládnout. Gabrielle, pusť ji dolů, prosím. Poslouchej mě, Gabrielle, poslouchej mě. Simone nechtěla Harryho urazit. Záleží jí jen na tobě. Nemyslela vážně to, co řekla, upřímně.“

Gabrielle pohlédla na Simone. „Urazila ho,“ zavrčela.

„Pomohlo by, kdybych řekla, že se omlouvám?“ Zeptala se Simone ustrašeně ze zdi.

Gabrielle mávla rukou a dívka klesla na podlahu.

„Jsi spářená, že?“ Řekl Claude tiše.

Pyšně přikývla, oči stále upřené na Simone.

„Spářená?“ zaskřehotala Simone. „Děláš si legraci. To je šílené!“

„Harry je můj druh,“ potvrdila znovu.

„Jak to víš?“ Zeptala se Simone Clauda, ​​když se k nim opatrně vrátila a posadila se.

Claude zářivě zčervenal. „Dělám svůj hlavní projekt o víle,“ přiznal. „Víla neumí bez hůlkovou magii, takže toho Gabrielle neměla být schopna - ale říká se, že si mohou vypůjčit magickou moc od svých druhů. Takže koho jsme viděli dělat přesně to kouzlo v poslední době?“

„Profesora Pottera,“ odpověděl Henri na řečnickou otázku. „Včera večer na profesorovi Idiotovi.“

„Přesně tak,“ řekl Claude. „Když se k tomu přidá Gabriellina polopravda z dřívějška a bylo to zřejmé.“

„Můj druh ke mně ještě nebyl důvěrný,“ řekla skrz zaťaté zuby. „Něco, co bych dokázala napravit, kdybyste nás dnes ráno nevyrušili! Máte vůbec představu, jak těžké bylo dostat ho do situace, kdy by se mě mohl skutečně dotknout, protože každá zatracená buňka v mém těle křičela, aby se jí dotkl?“

Claude, Henri a ostatní polkli.

„Gabrielle,“ zavolala Simone.

Zaměřila své zamračení na dívku.

„Tvé síly,“ řekla Simone omluvně a zvedla ruku, aby si zastínila oči.

Gabrielle tiše zasténala. „S Harrym nemusím být tak opatrná,“ povzdechla si. „Můžu být sama sebou.“

Rozhostilo se ticho, než se chlapci znovu vzpamatovali.

„Harry není monstrum,“ řekla tiše Gabrielle a začala vyprávět upravenou verzi toho, co se stalo za posledních osm let.

Claude položil první otázku. „Takže jsi nelhala?“

Zvědavě se na něj podívala a on znovu zčervenal.

„Že jsem to nebyl já, ale ty,“ pobídl ji.

Slabě se usmála. „Nebo přesněji řečeno, byl to on.“

Claude přikývl.

„O čem to vy dva sakra mluvíte?“ dožadovala se Simone.

„Když Claude pozval Gabrielle na rande, řekla ‚ne‘, a že to byla ona, ne on, v čem byl problém,“ řekl Anton s mírným úsměvem. „Řekla mi to samé, když jsem ji také pozval na rande.“

Simone si prohlédla zbytek famfrpálového týmu. „Vy všichni?“

Všichni chlapci se zavrtěli a rozpačitě přikývli.

„Tak počkej,“ Henri se náhle zamračil. „Říkáš, že jsi s ním spojena a on nic neudělal?“

„Správně,“ povzdechla si Gabrielle.

„Je gay nebo co?“ Zeptal se Henri.

Gabrielle znovu tiše zavrčela.

„Promiň,“ Henri omluvně zvedl ruku. „Nechtěl jsem ho urazit.“

„Ne, nejsem gay,“ ozval se Harry ze zadní části místnosti, což způsobilo, že se všichni otočili a v šoku na něj zírali. „Ne, že by vám do toho něco bylo.“

Harry zvedl ruce a vypadal pobaveně. „Co? Vytvořím díru v ochranách, na kterých se pracovalo tisíce let, a všichni jsou znudění. Náhodou si mě v zadní části místnosti nikdo nevšimne a všichni jsou překvapeni?“

Gabrielle se lehce usmála a povzdechla si, neochotně uznala, že její šance dostat ho zpět do postele je už dávno pryč.

„Omlouvám se,“ řekla Simone jako první. „To jsem nevěděla.“

Harry pokrčil rameny. „Jsem zvyklý, že lidé dělají rychlé soudy,“ řekl klidně. „Stává se to často. Naučil jsem se nedělat si starosti s tím, co si lidé myslí, pokud to nejsou blízcí přátelé.“

Simone, Claude a ostatní sebou téměř současně trhli.

„Ale jsem zvědavý, proč jste se vy dva vzdali primuse a primusky?“ Harry přešel ke stolu a nenuceně se o něj opřel, dostatečně blízko, aby se ho Gabrielle mohla dotknout.

Tak to udělala. Posunula se o několik palců doleva, opřela se o něj, a šťastně se usmála, když jí jeho paže objala a přitiskla k sobě. Vyžadovalo to veškerou její vůli, aby přestala příst - hlasitě.

„Gabrielle byla v této škole jako síla přírody,“ Claude se opřel o opěradlo židle a vystrčil nohy na nedaleký stůl. „První rok, co tu byla, jsme si mysleli, že dostáváme další Fleur. Všichni jsme byli v prvním ročníku, když byla Fleur v posledním, takže jsme ji mohli poznat.

„Fleur byla zbožňována, ale byla také naprostý spratek, takže jsme očekávali něco podobného. Gabrielle byla jiná, tišší a zdrženlivější, ale děsivě brilantní studentka. Všichni jsme se do ní zamilovali a ona tu pro nás vždycky byla. Kromě toho, že jsme ji sami zvali na rande, jsme za ní často chodili po milostné rady. Vždycky nám předávala rady, a tím jsme se hodně sblížili. Spíše než se hádat a remcat, jsme se všichni zdáli být dospělejší.

„Samozřejmě, až když jsme byli starší, jsme si uvědomili, že to byl její vliv, díky kterému dospíváme. Při pohledu na můj výzkum je nyní zřejmé, že Gabrielle byla spářena. Neměla žádné výkyvy nálad jako Fleur a vždy se neuvěřitelně soustředila na nějaký cíl. Abych byl upřímný, všichni jsme si mysleli, že se rozhodla stát ministryní kouzel a pracuje na tom.“

Gabrielle zamrkala a zasmála se. „To mě nenapadlo.“

„Chtěla bys?“ Zeptal se Harry.

Zavrtěla hlavou. „Tátovi připadá politika zábavná a komickou, já ne.“

„Každopádně,“ pokračoval Claude. „Když za námi loni přišla madame Maxime a řekla nám, že Gabrielu posouvá o rok nahoru, měli jsme schůzku a rozhodli jsme se, že by měla být primuskou, a že nebude žádný primus. Všichni jsme věděli, že Gabrielle se nikdo nedotkne a zdálo se to tak jednodušší.

„Kromě toho,“ najednou se zazubil. „Umí být opravdu zastrašující.“

„Opravdu?“ zeptala se trochu překvapeně.

„No jo,“ souhlasila Simone. „Když se někdo chová hloupě, máš ve tváři takový výraz, díky němuž se lidé cítí, jako by jim bylo znovu šest.“

„Ach,“ řekla a usmála se. „To mám po mámě.“

„Do háje,“ souhlasil Henri. „Stále mám pocit, že mi je šest, kdykoli tvoji rodiče přijdou do školy.“

„Přesto,“ pokračoval Claude a vrátil konverzaci do starých kolejí. „To vysvětluje, proč ti je dovoleno dělat s profesorem Potterem takové věci, které většině studentů dovoleny nejsou.“

„Způsobí to problémy?“ Zeptal se Harry.

„Jen pro zajímavost,“ řekla Simone, „a já jsem jen zvědavá,“ řekla s pohledem na Gabrielle. „Co byste dělali, kdybychom šli do tisku?“

„Zastavil bych vás. Nedovolím vám ublížit Gabby,“ řekl chladně.

Claude, Henri, Simone i ostatní polkli.

„Je dobře, že to nebudeme dělat,“ zašeptal Claude. „Jste strašidelný.“

Harry přikývl. „Není to něco, co mě baví,“ vysvětlil. „Ale svého soukromí a rodiny si cením mnohem víc než čehokoliv jiného.“

„Dříve nebo později to vyjde najevo,“ poukázal Henri.

„Já vím,“ souhlasil Harry. „Ale bych byl raději, kdyby to nějakou dobu najevo nevyšlo. Gabrielle a já máme v našem vztahu stále co řešit. Až tyto věci vyžehlíme, nebudu mít nic proti tomu, aby se to veřejnost dozvěděla. Ale nechci, aby si někdo myslel, že to dělám z lítosti. Zasloužím si šanci zamilovat se do Gabby a této šance jsem se chopil.“

Gabrielle cítila, jak se jí při slovech jejího druha dme srdce pýchou a láskou.

„Dobře,“ řekl Claude. „Potřebujeme příběh pro zbytek studentů. Včera večer to bylo velmi veřejné oznámení, že se vy dva znáte.“

„Víte, že se Fleur zasnoubila s bratrem mého nejlepšího přítele?“ Zeptal se Harry. „A že Jean a Aimée jsou moji velmi dobří přátelé? Bojoval jsem s Jeanem ve válce.“

Claude jednou tleskl rukama. „Perfektní! Staří rodinní přátelé by to prozatím vysvětlili - natolik, aby ostatní studenti nebyli tak podezřívaví. Postaráme se, aby se i ostatní studenti o této historii dozvěděli - je to vynikající krycí příběh.“

Harry se podíval na hodinky. „Myslím, že je čas, abyste se všichni převlékli. Obřad začíná za hodinu.“

„Můžeme se zeptat, co se bude dít?“ Zeptal se Henri.

Gabrielle vzhlédla k Harrymu, který přikývl.

„Vejdeme normálně dovnitř a sedneme si ke stolům,“ řekla jasně. „Žádný tanec, žádné házení motýlů jako minule.“

Claude a ostatní přikývli.

„Necháme Kruval, aby vstoupil.“

„A?“ dožadovala se Simone. „Nemůžeme je nechat vypadat lépe než my.“

„Po včerejším příjezdu si opravdu nemyslím, že si s tím musíme dělat starosti,“ řekl Harry suše. „A pak nás bradavický primus a primuska přivítají, Kruval odpoví, stejně jako Gabrielle, a začne hostina.“

„Zdá se to trochu podhodnocené,“ zdůraznil Henri. „A zatím jste prokázal velký vkus, co se děje?“

Harry měl vlčí úsměv. „Proč si proboha myslíte, že se něco děje?“

Claude se tiše zasmál. „Dobrá, necháme to na nich a užijme si show,“ řekl. „No tak, pojďme se připravit zadupat ostatní školy do země.“

Studenti odešli.

„Zdá se, že mě Simone nemá ráda,“ řekl Harry tiše.

„Kdyby šlo jen o to, nebyl by to problém,“ povzdechla si Gabrielle. „Byla do tebe hrozně zamilovaná, což dnes ráno shořelo v plamenech.“

„Ach,“ řekl Harry a mírně se začervenal. „Nevěděl jsem.“

Gabrielle lehce pokrčila rameny. „Promluvím si s ní později a ujistím se, že neudělá něco unáhleného.“

„Vraťme se zpět do tvého pokoje,“ řekl a oba je přemístil.

„Jak to tady můžeš udělat?“ zeptala se.

„Cítím se tu mocnější,“ řekl. „Je to trochu zvláštní, ale vždycky to tak bylo.“

Pomalu přikývla a v duchu si uložila tuto informaci k dalšímu rozjímání.

Došel k jejím dveřím a zastavil se. „Gabby?“

Usmála se na něj.

„Roznes je na kopytech.“

Přikývla. Bylo to formulováno jako rada, ale ona se to rozhodla brát jako rozkaz. Hodiny na krbové římse ukazovaly, že má jen hodinu na to, aby se připravila. Vytáhla z malé ledničky nějaké jídlo a připravila si rychlou snídani před sprchou.

Bylo mnohem snazší použít její vílí schopnosti k umytí, ale nebylo to stejné jako udělat to správně. Stejně jako mnoho jiných zkratek udělat něco správně, ji často víc naplňovalo a vysoušení vlasů jí vždy dalo čas na přemýšlení.

Přešla ke svému šatníku a vytáhla nejlepší školní hábit. Od založení školy se nezměnil. Natáhla si sukni po kolena a bílou blůzu a poté si přes hlavu přetáhla světle modrý hábit. Jediné, co neudělala, že si nenasadila tradiční baret. Nemusela se schovávat za tajemstvím, které to vyvolalo. Studenti byli odhodláni ukázat, že tentokrát dokážou držet hlavy nahoře.

Obula si tenisky - nebyly oficiální součástí uniformy a obvykle byly odsuzovány, ale také věděla, že většinu dne stráví na nohou, a raději by se cítila pohodlně.

Rozepnula si knoflíky na přední části hábitu a pak se na sebe podívala do zrcadla. Mírně se usmála. Vypadala tak dobře, jak jen to šlo. A s Harryho slovy zamčenými hluboko v srdci a mysli se vydala dolů do síně, aby se setkala s ostatními studenty.


Albus přešel přes svou ředitelnu a podíval se na svou Myslánku. Už tak dlouho to byla jeho přítelkyně. Mnohaletou praxí vytáhl vzpomínku na včerejší přílet studentů z Krásnohůlek a vložil ji do Myslánky. Byla to vzpomínka, kterou si nechtěl nechat v mozku.

Bohužel nemohl nic udělat s neustálou připomínkou, která seděla v rohu jeho jezera.

„Pane řediteli?“ Zavolal Snape, když vstoupil do ředitelny. „Hosté se začínají shromažďovat,“ ušklíbl se.

„Budu tam hned,“ řekl Albus, když zavíral Myslánku. Možná dostane příležitost promluvit si s Harrym. To by bylo hezké.


„Jak se cítíš?“ Zeptal se Fred.

„Nervózní,“ povzdechl si Harry. „Opravdu bych tu raději vůbec nebyl.“

„Nejsi sám,“ řekl George vážně.

Harry přikývl. „Ale na druhou stranu, Gabrielle je dnes všechny zničí.“

„Jsi na ni hrdý, že?“

Znovu přikývl. „Jo, jsem. Posledních pár týdnů cvičila, co řekne, a je pod veškerým tlakem. Bude v tom sama.“

„Netvrdím, že jsem odborník,“ řekl Fred vesele. „Ale myslel jsem si, že jste vy dva říkali, že máte pouto, ne?“

„To jo?“

„Tak ho použij, ty idiote, a ujisti se, že se necítí sama.“

Harry cítil, jak se pomalu červená. „Díky hoši.“

„Žádný problém, milostné rady jsou to, v čem jsme dobří.“

„Harry, pokud od nich potřebuješ radu ohledně lásky, máš problém,“ řekl Oliver, když se k nim připojil. „Měl bys přijít za mnou - mohu ti poradit.“

„Jo,“ souhlasila Alicia. „Odkopni Gabby a vyspi se s nějakou flundrou, která bude tak nadšená, že chodí se slavným hráčem famfrpálu, že ji ani nenapadne říct ‚ne‘, správně Olivere?“

„U mě to vždy fungovalo,“ souhlasil.

„Prase.“

„Kvik,“ odsekl Oliver s klidným úsměvem na tváři.

 „Takže,“ řekla Katie, „jsme všichni připraveni?“

Harry přikývl. „Vás šest musí zatím sedět s hosty,“ řekl a vyprodukoval šest lístků na zahajovací jídlo. „Jsou to nejlepší místa pro ne-profesory a studenty.“ Podíval se na Freda a George. „Vím, že jste odborní asistenti, ale zatím si to chceme nechat pro sebe.“

„Zase se chováš nejasně,“ poznamenal Fred s potěšením. „Máš úžasný talent.“

„Díky, myslím. Uvidíme se později.“

Před nimi se studenti seřadili podle ročníků. Gabrielle a madame Maxime byly vepředu, ale měl problém odtáhnout oči od Gabby. Ve formální uniformě vypadala úžasně. Světle modrá způsobila, že její oči zářily způsobem, který zahanbil oblohu.

„Vypadá dobře, že?“

Harry se usmál. „Ahoj, Aimée. Ano, opravdu ano.“

„Jean a já budeme sedět vedle tebe,“ pokračovala. „Nemysleli jsme si, že bys tam chtěl být sám.“

„Děkuji,“ odpověděl Harry trochu dojatě.

Aimée lehce pokrčila rameny. „Jean je v nebi a hraje svou politiku, tak jsem se rozhodla, že najdu inteligentní konverzaci.“

„Tak proč jsi tady?“ Škádlil ji Harry.

„Harry,“ zasmála se Aimée. „Neměl by ses shazovat.“

„Jo, na to mám Freda a George,“ souhlasil.

Aimée se znovu zasmála. „To je pravda. Je to velmi nápaditá dvojice. Nezávidím Molly Weasleyové, že je vychovává.“

„Měla jsi své vlastní problémy,“ zdůraznil. „Fleur a Gabrielle.“

Zavrtěla hlavou. „Ve skutečnosti ne. Miluji je obě a bylo to zajímavé.“

„Myslím, že to by řekla i Molly.“

„To je pravda.“

„Harry!“ Řekl Jean, když procházel. On i Aimée byli oba v draze vypadajících šatech. „Být profesorem ti vyhovuje.“

„Dobré ráno,“ odpověděl Harry.

„A není nádherné?“ Řekl Jean vesele.

„Je?“

„Naprosto. Dnes ráno jsem dostal zprávu od ministra, která říkala, jak hrdá je naše vláda na včerejší příjezd Krásnohůlek. Noviny ve Francii mají plno barevné obrázky na každé stránce, ukazující krok za krokem příjezd, na který budeme po zbytek času vzpomínat s úctou. Angličtí a němečtí politici mi blahopřáli. Z této události jsme získali mnohem více politického kapitálu, než jsme kdy mohli doufat.

„A samozřejmě skutečnost, že k dosažení tohoto cíle pomohla moje dcera, to jen završuje,“ zakončil hrdě.

„Jak to věděli, Harry?“ Zeptala se Aimée.

„Promluvil jsem si s Hermionou,“ pokrčil rameny. „A jen tak náhodou jsem se ujistil, že byla v doslechu reportérů.“

„Prostě se to stalo?“ Zeptala se Aimée se skeptickým úsměvem na tváři.

„Přesně tak,“ zazubil se Harry. „A než mě budeš dál vyslýchat, je čas následovat ostatní dovnitř.“

Harry, Jean a Aimée stáli na konci řady, když slavnostně vyrazili z Krásnohůlek do Bradavic.

Velká síň v Bradavicích byla důkladně upravena, aby se do ní vešli všichni další studenti a hosté. Uprostřed byly čtyři bradavické stoly spolu s osmi dalšími pro studenty z Kruvalu a Krásnohůlek. Na vyvýšených plošinách na každé straně, jako ve sportovní aréně, byla řada za řadou stoly pro všechny hostující politiky, hodnostáře a hosty.

Na nejlepších místech viděl Freda, George, Olivera, Katie, Angelinu a Alicii a kývl na ně. Napravo od nich, na trochu horších místech, seděli Brousek, Percy, Ron a další vysocí politici. Mírně se ušklíbl. Percy měl na starosti zasedací pořádek a díky přehlédnutí se mu ‚náhodou‘ podařilo zajistit Harrymu ta nejlepší místa.

Nyní, když Harry věděl, že stará BA je stále aktivní a rozšiřuje se, byl více než ochoten použít tento zdroj k získání toho, co chtěl.

Trochu se obával, že by tyto akce mohly mít negativní dopad na Percyho kariéru, ale Percyho to vůbec neznepokojovalo. Prostřednictvím Letaxu Harrymu sdělil, že ví příliš mnoho o tom, co se vlastně děje, než aby ho Brousek vyhodil - a i kdyby to udělal, pak by velmi zbohatl z honorářů za paměti, které by Percy napsal.

Harry tiše seděl vedle Aimée, která seděla vedle Jeana a profesora Bayarda, a čekal. Bradavičtí studenti už byli na místě a zdvořile tleskali, když se studenti Krásnohůlek slavnostně usadili na svá místa. Dveře do Velké síně se rozletěly, takže bylo slyšet podivné rytmické bouchání.

Dovnitř vpochodovali dva studenti oblečení v krvavě rudém hábitu Kruvalu, a obstoupili dveře. Nesli dřevěné hole, kterými tloukli do podlahy.

„Dámy a pánové,“ křičeli anglicky s přízvukem. „Studenti z Kruvalu!“

Tlukot se zrychlil a osm studentů vletělo do síně. Každý běžel plnou rychlostí, než skočili a předváděli úžasnou akrobacii v rytmu úderů. Když přistáli, při nárazu unikly magické jiskry, které ještě zesílily efekt.

Akrobatičtí studenti se přikrčili, ztuhli na místě a bubnování začalo v pochodovém rytmu, zatímco zbytek studentů vpochodoval dovnitř s pečlivě prázdnými tvářemi, a usadil se na svá místa.

Když se všichni posadili, běželi akrobati přímo k nebelvírskému stolu, přeskočili přes něj a studenty, kteří u něj seděli. Přistáli, jednou se převrátili a v dokonalé souhře přeskočili přes Mrzimorský stůl ke svému vlastnímu.

Chvíli bylo ticho, než se ozval souhlasný řev návštěvníků a ostatních studentů. Harry se vyškrábal na nohy a zatleskal. Jejich vstup se od turnaje Tří kouzelníků příliš nezměnil.

„Nemohu si nevšimnout,“ řekl Jean nervózně, „že jejich vchod byl lepší než náš.“

„Pokud se bude stále mluvit o jejich vstupu, až Gabby skončí, sním svůj klobouk,“ zamumlal Harry.

„Přátelé, kolegové, vážení hosté,“ řekl Albus Brumbál, když se přiblížil k pultíku zřízenému před bradavickými profesory. „Vítám vás v Bradavicích.“ Odmlčel se, když bradavičtí studenti začali jásat. „Tento turnaj představuje začátek nové éry mezinárodní spolupráce.“

„Ne pod jeho vedením, to ne,“ zamumlal Jean.

„Rád bych tedy přivítal studenty z Krásnohůlek a Kruvalu.“

Gabrielle, doprovázená dvěma studenty v bradavickém hábitu a dvěma v červeném Kruvalském, přišla před Albuse a čelila studentům a publiku.

„Jelikož tu nejste, abyste mě poslouchali mluvit, předám štafetu další generaci.“

Brumbál se za dunivého potlesku posadil. Bradavický primus a primuska přešli k řečnickému pultíku. S trochou překvapení si Harry uvědomil, že je nezná. Přece nebyl z Bradavic tak dlouho. Chlapec byl ve Zmijozelském, dívka měla obrubu Havraspáru.

„Vítejte v Bradavicích, přátelé,“ řekla dívka křupavě. „Jménem Bradavic vás vítáme v naší škole a doufáme, že se vám zde bude líbit.“

„A nezlobte se na nás, když vás porazíme ve famfrpálu,“ dodal Zmijozel s úsměvem, který v davu vyvolal vlnu smíchu.

Studenti z Kruvalu přistoupili k pultíku jako další. Více než obstojnou angličtinou poděkovali Bradavicím za pozvání a ujistili je, že každé vítězství bude tvrdě vybojováno.

Harry zavřel oči, když Gabrielle kráčela sama k řečnickému pultíku. Sáhl po poutu a poslal skrz něj pýchu, kterou cítil. Ovlivnění Gabrielle bylo téměř nepostřehnutelné pro každého, kdo ji dobře neznal. Její záda se mírně narovnala a tváře se jí trochu více zbarvily.

Přepnul svůj pohled na Brumbála, který si prohlížel události jako král. Ve tváři měl téměř blahosklonný výraz nadřazenosti.

„Přátelé z Bradavic, z celého srdce vám děkuji za přivítání, které jste nám zatím připravili,“ řekla Gabrielle bezchybnou angličtinou. „Vím, že mluvím za všechny své kolegy, když říkám, že dosud bylo přivítání větší, než jsme mohli očekávat. Milost a respekt, s nimiž jste se k nám chovali, je ctí vaší školy a vaší země.“

Z tribun se ozval potlesk.

„Sledujte,“ zamumlal Harry směrem k Jeanovi a Aimée.

Gabrielle se odmlčela a potom zopakovala stejnou řeč perfektní němčinou, mírně se otočila tak, že čelila studentům z Kruvalu. Všichni studenti měli ve tvářích překvapené výrazy, když ji poslouchali.

Gabrielle pokračovala ještě jednou v angličtině: „Na důkaz naší úcty obdarujeme naše přátele dárkem.“ Bez přestávky přešla na němčinu, otočila se, a přistoupila k profesoru Andropovovi.

„Jménem Krásnohůlek bych vám ráda darovala tento dalekohled.“ Sáhla do kapsy a vytáhla hůlku.

Harry pocítil menší tah na svou magii, když se jí dar objevil v rukou. Ve skutečnosti nevrhla žádné slyšitelné kouzlo.

Gabrielle s naprostou grácií udělala pukrle a předala dárek. „Vyrobil ho Marcus Klein, první Kruvalský primus, zatímco byl ve škole. Tento poklad si zaslouží vrátit se do školy.“

Odmlčela se a znovu zopakovala podrobnosti v angličtině.

„Drazí přátelé z Bradavic,“ pokračovala Gabrielle. „Přináším vám dárek, který, jak doufám, oceníte vy i vaši návštěvníci ještě i dlouho v budoucnosti.“

Nastal další tah na Harryho magii, a v ruce se jí objevilo zlaté reliéfní žezlo. Zvedla ho a pomalu se otočila, aby ho všichni viděli.

„Toto žezlo bylo speciálně okouzleno studenty a profesory z Krásnohůlek. Chcete-li jej aktivovat, jednoduše jej umístěte do prázdné místnosti kdekoli v bradavickém zámku. Vytvoří bezpečný jednosměrný přemisťovací bod, který umožní komukoli, kdo to umí, opustit Bradavice, aniž by musel chodit k bráně.“

Odmlčela se a znovu přeložila svá slova do němčiny, než předala žezlo profesoru Brumbálovi.

Harry pochyboval, že si toho někdo jiný všiml, ale Gabrielle se před bradavickým ředitelem, který se na ni díval s napjatým úsměvem, neuklonila.

Gabrielle se vrátila k řečnickému pultíku a postavila se čelem k davu před ní. „Abych to dokončila,“ řekla pevně. „Těšíme se na příležitost vyzkoušet si naše dovednosti proti renomovaným týmům z Bradavic a Kruvalu a ať vyhraje ten nejlepší tým!“

Následovala krátká chvíle absolutního ticha, než studenti z Kruvalu vstali a začali tleskat a jásat. Po nich následovali studenti z Krásnohůlek a Bradavic a brzy poté všichni hosté. Hladina hluku vzrostla, když se Gabrielle všem elegantně uklonila a připojila se k ostatním primusům a primuskám, kteří teď vypadali trochu rozpačitě.

Harrymu, který tleskal se všemi ostatními, jich bylo trochu líto. Bradavičtí profesoři měli předpokládat, že taková událost bude znamenat dary.

„Chci vědět, jak teď může moje dcera dělat tichou magii?“ Zeptala se Aimée tiše.

„Může použít moji,“ zašeptal Harry. „Ale nikdo jiný to zatím neví.“

Přikývla a vrátila se k tleskání.

„Bez dalších okolků,“ řekl Brumbál zpoza židle, „pojďme jíst.“


„Ach, to bude zábava,“ řekl Draco s úšklebkem. „Musím uznat, že Potter má vkus.“

„Jen buď trochu opatrný,“ poradil Snape. „Její otec by se mohl stát budoucím francouzským ministrem kouzel.“

„Ještě lepší,“ odpověděl Draco. „Měli by si uvědomit výhody, které přináší to, že se k jejich rodině připojí jméno Malfoy. Uvidím, jestli ji zítra dokážu zastihnout o samotě a použít na ni Malfoyův šarm.“


„Má drahá Olympe,“ řekl Picup Andropov, když se přiblížil k Olympe a Albusovi. „Mohu vám poblahopřát k výkonu vaší primusky,“ rozplýval se. „Taková čest pro mou školu, mám k ní velký respekt, a její němčina je skutečně vynikající.“

„Obávám se, že dnes ukradla nejedno srdce,“ pokračoval. „Prosím, řekni mi, že nehraje také famfrpál?“

„Obávám se, drahý Picupe, že je naší hledačkou,“ řekla Olympe vesele.

„Pak se moji studenti budou cítit povinni podporovat Krásnohůlky před Bradavicemi,“ odpověděl. „Samozřejmě bez urážky, Albusi.“

„Žádná vzata,“ odpověděl Albus suše.

„A kde našla tuto drahocennou starožitnost?“

„Obávám se, že to nevím,“ Olympe omluvně zvedla ruce. „Dala jsem jí rozpočet a dovolila jí, aby dárky vybrala sama.“

„Výjimečně velkorysý rozpočet,“ pokračoval Andropov. „Nevím, jak se dělá takové žezlo, ale vím, kolik stojí takováto starožitnost. Samozřejmě, měla jsi mi předem říct, že plánuješ rozdávat dárky.“

„Obávám se, že jsem předpokládala, že to budeme dělat,“ řekla omluvně a v duchu si poznamenala, aby se zeptala, kolik ty dary skutečně stály, protože to vypadalo, že účet na 300 Galeonů, který jí byl předložen za oba dary, nebyly skutečné náklady.

„Nedělej si starosti,“ pokrčil rameny Andropov. „Vím, že moji studenti už teď hledají vhodné poděkování.“

„Pokud mě omluvíš, musím jít a setkat se s novináři.“ Otočil se a odkráčel s dalekohledem pevně sevřeným v jedné ruce.

„Říkal jsi, Albusi?“ vyzvala Olympe.

„Určitě jsi za pár let urazila dlouhou cestu,“ řekl žoviálně Albus. „O tom jsem však s tebou mluvit nechtěl,“ pokračoval. „Mám z dobrého zdroje, že můj strážce klíčů je potěšen tvým návratem.“

„Albusi, budu ti vděčna,“ řekl Olympe ostře, „pokud přestaneš strkat nos do mých osobních záležitostí.“

„Když se to týká mých zaměstnanců, nejde jen o tvé osobní záležitosti.“

„Ale je, Albusi, a nebudu tolerovat, aby ses do toho pletl.“ Otočila se na patě, odpochodovala, a potichu počítala do dvaceti ve třech různých jazycích.

Už několik let na Hagrida ani nepomyslela. Jejich románek byl krátkodobý. Jakkoli si možná přála, aby to probíhalo jinak, nehodili se k sobě. Bylo hezké mluvit s dalším polo-obrem, ale to byl hlavní problém - ve skutečnosti s ním mluvit nemohla. Jejich zájmy byly příliš odlišné, a i když se to mohlo zdát nespravedlivé, prostě ho nemohla vzít na mnoho recepcí, kterých se musela účastnit.

Už byla vdaná tak, že by to Hagrid nikdy nemohl pochopit. Řídit školu jako Krásnohůlky bylo vše pohlcující a vzalo všechny její emoce.

I dnes byla na Gabrielle hrdá, jako by byla její vlastní. Viděla Harryho vliv na dívku a bezvýhradně souhlasila. Gabrielle si letos přišla na své, a co je důležitější, způsobila, že Krásnohůlky naprosto překonaly Bradavice, a přestože to bylo malicherné, ráda to viděla.

Věděla však, že se s Hagridem bude muset dříve či později vypořádat. Cítila k němu opravdovou náklonnost, ale nic víc. Rozhodně nic, co by stálo za ztrátu všeho, na čem léta pracovala jako ředitelka školy.

Z lásky možná ano, z přitažlivost a přátelství ne.

Bylo to tak jednoduché. Toužila po pohádce a Hagrid nebyl tak docela stavěný na to, aby byl jejím princem, nebo dokonce její ‚drsnější částí‘, která by jí dělala šťastnou po zbytek života.


Pohyboval se chodbami Bradavic s lehkostí, která vypovídala o dlouhé praxi. Věděl přesně, jaké stíny vrhá jaká socha, a jak s nimi splynout. Skutečnost, že se nemusel plížit, byla do značné míry irelevantní.

Pevně ​​zaklepal na obraz a vstoupil do místnosti, když se za ním otevřely dveře.

Se širokým úsměvem se předklonil a objal ženu.

„Polož mě, ty troubo,“ povzdechla si Minerva McGonagallová a úsměv na tváři odporoval jejím ostrým slovům.

„Dám ti vědět, že nejsem trouba,“ upozornil ji Harry, když klesl do pohodlného křesla. „Žiji ve Francii. Teď jsem sofosti-kovatý.“

„A přesto stále dokážeš zkomolit jazyk jako nikdo jiný,“ povzdechla si Minerva. „Čaj?“

„Prosím.“

„Tak co, bavilo tě ztrapňovat Bradavice?“

„Užíval jsem si ztrapňování Brumbála,“ opravil ji Harry. „To je něco úplně jiného. Měl vědět, že tento druh akce tradičně zahrnuje výměnu dárků.“

„Pravda,“ souhlasila Minerva, když se potloukala po kuchyni. „Jsem vlastně překvapená, že s tím nic neudělal.“

„Věděl jsem, že to neudělá.“

„Ach ano, tvá nechvalně známá špionážní síť,“ odfrkla si Minerva. „Infikuješ naši školu.“

„Kdybys mi to řekla sama, nemusel bych,“ opáčil Harry s úsměvem. „A pokud to pomůže, sám jsem o nich dozvěděl až nedávno.“

„Vím,“ souhlasila Minerva. „A ty víš, že moje první věrnost je vždycky k Bradavicím.“

„Jak mu doopravdy je?“

Minerva se odmlčela, vrátila se do obývacího pokoje a podala mu šálek.

„Matoucí,“ připustila. „Už to není ten samý muž, jakým kdysi býval, a já nevím proč.“

„Demence?“

McGonagallová našpulila rty. „Ano i ne,“ přiznala s hlubokým povzdechem. „Existují symptomy, které se shodují, ale prošel pravidelnou zdravotní prohlídkou a nic se tam neobjevilo. Nechala jsem je skenovat všechny běžné příznaky a on vyšel úplně čistý.“

Harry si povzdechl. „Opravdu jsem doufal, že když budu pryč, vrátí se do normálu.“

„Nestalo se. Severus a Draco mají příliš mnoho svobody, a i když bych se do toho normálně nezapletla, nedopustím, aby mé děti žily ve strachu. Dělám, co mohu, abych vyrovnala jejich vliv, ale je to těžké. Profesoři jsou rozděleni do dvou linií. Filius je pevně na mé straně a já se na něj hodně spoléhám.“

Harry přikývl. „Už to takhle dál nemůžu nechat, Min.“

„Ne,“ souhlasila. „To bys neudělal.“

„Zatahal za všechny nitky, aby mě sem dostal, a začíná to mít mezinárodní dopady. Nebudu mít mír, za který jsme všichni tak tvrdě bojovali, narušený jen proto, abych uspokojil jeho touhu hrát si se mnou. Stejně jako já nenávidím být kvůli němu zpět, mám na Bradavice spoustu krásných vzpomínek.“

„Jean je tu, aby ho pořádně sledoval, a ty víš, že tam, kde jde Francie, následuje obvykle Německo. Vzhledem k tomu, že dvě mocenské ekonomiky by šly stejným směrem, následovala by je řada dalších evropských zemí, což by mohlo vychýlit rovnováhu s Američany a Asiaty. Po škodách, které způsobilo naše ministerstvo během Voldemortova návratu k moci, si nemůžeme dovolit být izolováni. Naše ekonomika by za chvíli stagnovala.“

„Ekonomika, kterou jak se zdá, z větší části vlastníš,“ Minerva se škádlivě usmála.

Harry se tiše zasmál. „Možná, ale to není podstatné. Mám tady příliš mnoho přátel, abych zemi úplně opustil. Bez ohledu na to, jak přitažlivé by se to mohlo zdát v době, kdy mě zatracený tisk nenechá na pokoji.“

„Pokud to pomůže, nyní se zde kladou otázky, proč jsi ve Francii šťastnější než ve své vlastní zemi. Ve Starostolci se ozývalo šuškání, aby se změnily zákony tak, aby tisk odpovídal za to, co otisknou. V tuto chvíli už není návratu pro jejich skandální lži.“

Harry se mírně usmál. „To by bylo fajn. Škoda, že jsem si nemohl koupit Věštce.“

„Pokusil jsi se?“

„Jo, dávalo to smysl, víš? Majitel je misantrop jen naoko. Neprodal by, bez ohledu na to, kolik mu moji právníci nabídli.“

„A co založit konkurenční noviny?“

„Nemám čas,“ řekl Harry a pak se odmlčel, když ho něco napadlo. „Ale možná…“ ukončil pomalu.

„Harry?“

Usmál se a pokrčil rameny. „Jenom nápad.“

„No, protože očividně toužíš změnit téma, udělejme to. Kdy se setkám se slečnou Delacourovou?“

„Brzy,“ slíbil Harry. „Nevypadala předtím dobře?“

„Je z části víla, Harry,“ zdůraznila rozumně McGonagallová. „Samozřejmě, že vypadá dobře.“

„Min,“ potrestal ji Harry našpulenými ústy.

„Je velmi krásná, Harry,“ připustila Minerva. „A je vícejazyčná, což je známka inteligence.“

„Kromě své rodné francouzštiny hovoří německy, italsky a španělsky,“ ušklíbl se Harry. „Je také primuskou o rok mladší, než je obvyklé, skvěle létá a nebude daleko od získání výsledků zkoušek, které odpovídají Hermioniným.“

„Chlubíš se,“ řekla Minerva s úsměvem.

„Trochu,“ připustil. „Ještě jsem k tomu neměl příležitost. Všichni ostatní jsou do této situace příliš zapleteni, než abych o ní mohl mluvit jako o normálním člověku.“

„Ty nikdy nebudeš normální.“

„Víš, co tím myslím,“ řekl Harry, když se znovu posadil. „Takže si nemyslíš, že jsem blázen, že jsem do toho šel?“

Minerva se odmlčela, odložila šálek a vážně se na něj podívala.

„Stejně jako ty jsem prozkoumala tvou situaci a zdráhavě připouštím, že děláš správnou věc,“ řekla mu.

„V posledních několika měsících jsem na tobě viděla změny, Harry. Jsi uvolněnější a šťastnější, a pokud to způsobila paní Delacourová, pak to srdečně schvaluji. Chápu tvé znepokojení nad věkovým rozdílem a sdílela bych jej, kdyby to byla lidská bytost. A protože není, je v tom rozdíl.“

„Přiznám se, že se mi vůbec nelíbí představa profesora a studenta, kteří se zapojují do jakéhokoli vztahu. Pohledný mladý profesor bude vždy předmětem zamilování a nikdy by neměl zneužívat svého postavení.

„Ale tvá situace je opět velmi jedinečná. Bez ohledu na tvou schopnost učit, jedním z důvodů, proč jsi dostal tuto úlohu, bylo umožnit ti blízký kontakt se slečnou Delacourovou. Výše ​​zmíněný citový vztah vznikl dříve, než jsi se stal profesorem, takže znovu, i když se mi to nelíbí, mohu to přijmout.“

„A nakonec, Harry, připustím, že se více zajímám o tvé štěstí než o pouhé pravidlo. Pokud je pro tebe slečna Delacourová tak dobrá, jak se zdá, pak máš moje požehnání, ne že ho potřebuješ.“

Harry pomalu vydechl a usmál se na ni. „Děkuji,“ řekl tiše. „Tvůj souhlas pro mě znamená víc, než dokážu vysvětlit.“

Zvedla šálek čaje ke rtům a tiše se napila.

„Takže,“ řekl Harry s úsměvem. „Jak přesně si, proboha, najdeš čas učit se všemi těmi zatracenými lejstry, které nám vnucují? Nebo se anglické školy liší?“

Minerva se na něj na chvíli podívala, než zaklonila hlavu a zasmála se způsobem, který od ní nikdy předtím neviděl.


„Harry Pottere,“ rozlehl se Velkou síní dunivý hlas.

Harry vzhlédl a vyškrábal se na nohy.

Davem procházel velký oholený muž s vážným výrazem ve tváři.

Harry se přesunul před své famfrpálové studenty, se kterými obědval. Kolem sebe viděl členy tisku a další studenty, jak se otáčejí, aby se dívali.

„Přinesl sis sebou hrad, aby Kruval vypadal zastarale?“

Harry zavrtěl hlavou. „Samozřejmě, že ne.“

„Jsi si jistý?“ dožadoval se Viktor Krum a jeho zamračený výraz se prohluboval.

Harry přikývl.

„Pak jsme stále přátelé,“ zakřičel Viktor a jeho výraz se rychle změnil v široký úsměv. Velký bulharský hledač udělal několik kroků vpřed, objal Harryho a snadno ho zvedl.

„Polož mě, ty smradlavý kozáku,“ zalapal po dechu Harry.

„Ach, vtipálku,“ zasmál se Viktor a pustil Harryho. „Co tvoje rameno?“

Harry se usmál. „Zlepšuje se to, díky.“

„Dobrý!“ Viktor se obrátil k tisku. „Bez Pottera, nemám v lize konkurenci. Potřebuje brzy získat dobrý, abych měl znovu výzvu.“

„Minule tě porazil,“ zakřičel jeden z novinářů.

„A on je teď na rok mimo,“ souhlasil Viktor. „To je potřeba, abys porazil Kruma! Harry je jediný hráč, který tomu rozumí.“

„Takže vy dva jste přátelé?“ zeptal se další.

„Samozřejmě,“ řekl Harry a objal Viktora rukou. „Oba hrajeme hru tvrdě a navzájem se nesmírně vážíme. Viktor je nejtvrdší hráč, jakého jsem kdy na hřišti potkal, a jistě, možná jsem Zlatonku naposledy chytil, ale on mě porazil před tím.“

„A teď jsem zase na řadě já,“ řekl Viktor a poplácal Harryho po zádech.

„Uvidíme,“ řekl Harry s úsměvem.

„Vidíte,“ rozesmál se Viktor. „Na malého muže má velké srdce. Teď musím jít urazit Flinta!“

„Věděl jsi, že Flint musel dvakrát opakovat ročník v Bradavicích, byl tak nechápavý?“ Zeptal se Harry Viktora.

„Opravdu?“ Viktorovy oči se rozzářily radostí. „Jsi dobrý přítel, Harry Pottere,“ oznámil hlasitě, než ho znovu objal, pustil ho a odkráčel hledat Flinta. Tisk se rozběhl za ním.

Harry zavrtěl hlavou a posadil se zpět ke stolu.

„Jsi v pořádku?“ Zeptala se Gabby tiše, cítila od něj malé bodnutí, když velký Bulhar zvedl jejího druha. Musela si kousnout do jazyka, aby se nepokusila Harryho chránit.

Přikývl. „Viktor je vždycky nadšený.“

„Jak jste se vy dva stali přáteli?“ Zeptal se Claude. „Všichni jsme si mysleli, že jste velcí rivalové.“

„To ano,“ řekl Harry a zvedl sendvič. „Ale Viktor je zvědavý. Přišel a navštívil mě, když jsem byl v nemocnici. Miluje famfrpál víc než cokoli jiného a můj tah, jak ho porazit, mu ukázal, že také miluji famfrpál. A pokud jde o něj, pokud se ke sportu chováte stejně jako on, pak musíte být přítel.“

Mírně se usmál. „Je také dobrý kamarád s Oliverem a oni dva prožili několik legendárních nocí. Měl bych to vědět. Jednou ve tři ráno mi zavolali, abych je zachránil - oba byli příliš opilí na přemístění a pokusili se vzít Záchranný autobus domů. Bohužel nastoupili do mudlovského autobusu a skončili v Newcastlu.“

„Je ve famfrpálu někdo, koho nemáte rád?“

„Flint,“ řekl Harry upřímně. „Nikdy jsem ho rád neměl a pochybuji, že kdy vůbec budu. Jediným důvodem, proč se nestal Smrtijedem, je ten, že miloval famfrpál víc. Ale dost o mně, jaký byl váš první den?“

„Lepší, než jsme doufali. Měli jsme nějaké zábavné rozhovory se studenty z Kruvalu, protože my i oni mluvíme špatně anglicky,“ řekla Simone vesele. „Někteří bradavičtí studenti jsou v pořádku, ale někteří se zdají být trochu arogantní.“

„Tak normálně,“ řekl Henri. „A co vy, profesore?“

Harry pokrčil rameny. „Mám tu spoustu přátel, takže to bylo mnohem zábavnější, než jsem si myslel.“ Podíval se na hodinky. „Takže, profesoři mají brzy schůzi, kde budou diskutovat o výměnách studentů a podobně. Není to zrovna něco, na co se těším.“

Vstal a potom se podíval na Gabby. „Hermiona a Ron se budou pohybovat kolem, pravděpodobně s Jeanem a Aimée. Promluv si s Hermionou.“

Gabrielle naklonila hlavu. „Jsi si jistý?“

Přikývl.

Vesele se na něj usmála. „Užij si schůzku.“

Teatrálně zasténal. „Nezůstávejte dlouho vzhůru,“ řekl. „Náš první zápas je zítra a chceme, aby se nám dařilo.“

Všichni přikývli, než se otočil a odešel.

„Takže, Gabrielle,“ řekl Claude. „Co se děje?“

Gabrielle se pousmála. „Čekáš, že odpovím?“

„Ne,“ řekla Simone pohotově. „Očekáváme, že budeš stejně záhadná jako vždy, zatímco my vymýšlíme zábavná vysvětlení.“

„Tak mě nenech zastavit tvou zábavu,“ odpověděla. „Udělám, co Harry žádal.“

„Gabrielle,“ řekl Claude tiše. „Jaké to je?“

„Jaké je co?“

„Být přinucena dělat to, co ti řekne profesor Potter.“

Odmlčela se a pak se znovu posadila. „Myslím, že toto je případ, kdy trocha znalostí je horší než spousta znalostí.“

„Co tím myslíš?“ Zeptal se Henri, když se ostatní přiblížili, a v podstatě ji obklopili.

„Víla, která je spářena, je zcela submisivní. Jsme však také tím, co chce náš druh. Harry je jedinečný v tom, že chce partnerku, která je nezávislá a není submisivní. Přinutil mě, aniž bych to věděla, abych se stala sama sebou. Pokud bych opravdu chtěla, mohla bych ignorovat jeho příkaz - nikdy nevidím situaci, kdy bych chtěla, ale to není důležité. Na rozdíl od všech ostatních spářených víl v historii, jsem ve všech ohledech stále sama sebou.

„Miluji Harryho takovým způsobem, že se obávám, že to nikdy nepochopíš, protože jsi člověk. Pro tebe to vypadalo, že mi Harry právě nařídil, abych si s někým promluvila. Pro mě, mi Harry právě dokázal, jak moc mi věří a jak chce, abych byla nezávislá. Nemohu to vysvětlit víc, protože neporuším důvěru, kterou ve mě Harry má, tak si prosím nemyslete, že jsem tady zneužívána. Nic nemůže být dále od pravdy.“ Odmlčela se a podívala se na chlapce. „Polož si jednu otázku. Kdybys mě měl a věděl, že udělám cokoli, o co mě požádáš, na co by ses zeptal?“

Usmála se na Simone: „Ujisti se, že nestráví celý večer přemýšlením o této otázce, ano?“

Simone přikývla. „Brzy si budeme muset promluvit, Gabrielle.“

„Já vím,“ řekla, otočila se, vyšla ze dveří a mířila ven před Krásnohůlky. Velká travnatá plocha mezi oběma školami byla pokryta malými skupinami lidí. Hledala největší a zamířila k ní. Bylo více než pravděpodobné, že její otec šťastně hrál svou politiku, a to by znamenalo, že by v jeho blízkosti byla spousta dalších politiků. Jak tušila, matka a Hermiona byly na okraji davu a vypadaly trochu znuděně. Viděla Rona někde blíže ke středu, jak stál poblíž otce.

„Mami, Hermiono,“ pozdravila je.

„Gabrielle,“ usmála se spokojeně Aimée. „Předtím jsi byla úžasná.“

Zářivě se usmála. „Harry mě během celého toho utrpení povzbuzoval. Nebyla jsem vůbec nervózní.“

„Tohle udělal?“ Zeptala se Hermiona.

Přikývla. „O tom bych s tebou ráda mluvila. Můžeme jít někam, kde je trochu víc soukromí?“

Aimée pohlédla na svého manžela. „Bude hrát celé hodiny,“ povzdechla si, „Ronald taky. Pojďme si promluvit.“

Hermiona souhlasně přikývla. „Bradavice nebo Krásnohůlky?“

„Proč ne můj pokoj?“ Zeptala se Gabrielle.

Aimée přikývla. „Je tam alespoň uklizeno?“

„Mami,“ stěžovala si Gabrielle, když vedla obě ženy do školy. „Samozřejmě, že je tam uklizeno,“ zašeptala. „Minulou noc jsem tam nechala spát Harryho.“

Hermiona i Aimée vypadaly, jako by měly tisíc otázek, zatímco si kousaly do rtů, aby je nevyhrkly na veřejnosti.

Gabrielle otevřela dveře do svého pokoje a obě je uvedla dovnitř. „Dáte si něco k pití?“

„Čaj, prosím,“ řekla Hermiona.

„A vysvětlení,“ dodala Aimée, „Co přesně tady Harry včera v noci dělal?“

„Ne to, co si myslíš,“ stěžovala si Gabrielle. „Máš vůbec představu, jak těžké je přimět toho muže, aby si uvědomil, že jsem žena?“

Hermiona se zasmála. „Myslím, že to je stížnost, kterou na něj měla spousta dívek.“

„Co jsi čekala, drahá?“ Zeptala se Aimée. „Jak Jean tak rád říká, Harry je Chevalier.“

„Pravda,“ povzdechla si Gabrielle. „Poté, co jsme včera večer přesunuli hrad, mi Harry nařídil, abych zůstala vzhůru, a nutil moji magii, aby mi pomohla předstírat, že o nic nejde. Poté se cítil provinile, a tak jsem ho požádala, aby se o mě postaral, aby mi to vynahradil.“

„Cítil se provinile?“ Zeptala se Aimée.

„Udělal to, navzdory tomu, že jsem mu řekla, že to byla jediná věc, kterou mohl udělat. Chápu proč si to myslí. Vysvětlil mi to a myslím, že si na tu myšlenku pomalu zvyká.“

„Bude mu to chvíli trvat, Gabrielle,“ souhlasila Hermiona. „Takže o čem přesně jsi chtěla mluvit?“

Gabrielle přinesla tři hrnky čaje do svého obývacího pokoje, jeden dala matce, jeden Hermioně a třetí si vzala do svého oblíbeného křesla. Pohodlně se posadila.

„Před několika týdny jsme se s Harrym poprvé políbili. Byla jsem z toho trochu nadšená, a přitom jsem ho trochu poškrábala na zádech.“

Aimée si povzdechla. „Přinejmenším máš rozum nemluvit o tom před tvým otcem.“

Gabrielle se zazubila. „Každopádně jsem použila vílí magii, abych ho uzdravila, když jsem v Harryho rameni objevila cizí předmět – ne v tom, které si zranil ve famfrpálu. Požádala jsem ho, aby snížil své nulovací pole, a pak jsem mu jej pomocí jeho magie odstranila.“

„Počkej chvilku,“ Hermiona se předklonila a oči ji zářily. „Použila jsi Harryho magii?“

Gabrielle přikývla. „Když mi to dovolí, mohu použít jeho moc. Vytáhla jsem úlomek z Harryho ramene a pak uzdravila škodu, kterou způsobil. Dnes jsem jeho magii znovu použila k tichým kouzlům.“

„To to vysvětluje,“ řekla Hermiona spokojeným hlasem. „Divila jsem se.“

„Každopádně,“ pokračovala Gabrielle. „Když se dnes ráno Harry probudil, sáhl po brýlích a já jsem začala přemýšlet o tom, proč je potřebuje. Sklouzla jsem přes něj a požádala ho o svolení něco vyzkoušet. Dal mi ho a stejně jako předtím jsem přes něj nechala sklouznout svou vílí sílu. Když jsem se dostala k jeho očím, viděla jsem, jak je opravit.“

„Můžeš mu opravit oči?“ Zeptala se Hermiona vzrušeně.

Přikývla.

„V čem je problém?“

„Nejsem si jistá,“ povzdechla si Gabrielle. „Když jsem mu opravovala rameno, bylo to snadné. Vzala jsem svou sílu a jeho moc a prostě jsem to udělala. Toto se však týká jeho očí. Je to něco mnohem vážnějšího.“

Hermiona vypadala zamyšleně, když se napila čaje. „Takže máš problém v tom, že víš, že to funguje na něčem jednoduchém, ale nevíš, jestli to funguje na něčem mnohem komplikovanějším?“

Gabrielle přikývla. „Nechci hazardovat, zvlášť s jeho krásnýma očima.“

„Nedivím se ti,“ souhlasila Hermiona. „Podívejme se na to logicky. Slyšel někdo z vás o této schopnosti?“

„Víla má zkušenosti s tím, že může použít magii svého druha,“ řekla Aimée.

„Ale nemyslím si, že by se víla někdy spojila s někým, kdo má tolik moci jako Harry,“ dodala Gabrielle.

„To dává smysl,“ řekla Hermiona. „Takže jsme tady na novém území. Viděly jsme, že můžeš použít magii k tomu, co chceš, takže kontrola není problém - důvěra je. Co si o tom myslí Harry?“

„Dovolil by mi to zkusit dnes ráno,“ řekla tiše Gabrielle. „Důvěřuje mi.“

„Gratuluji,“ řekla Hermiona jemně. „Možná se to nestalo tak, jak jsme očekávali, ale zdá se, že to dlouhodobě vyšlo a všichni jsme se poučili. Já víc než kdokoliv jiný. Harryho důvěra je něco, o čem mám stále noční můry ze ztráty. Ale já odbočuji. Mám pro tebe jednu možnost.“

„Ach?“

„Vyleč jeho rameno. To, které si zranil při hraní famfrpálu.“

Gabrielle zamrkala. „To dává smysl,“ souhlasila. „Je to složitější než předtím a umožní to Harrymu dělat to, co miluje nejvíc.“

Hermiona přikývla. „Nicméně, měla bych tam být.“

Gabrielle se slabě začervenala. „Hermiono,“ řekla tiše. „Víš, že vílí magie je založena na intimitě?“

„Promiň?“

Gabrielle cítila, jak se červená ještě víc.

„To znamená, že moje dcera a Harry budou muset být v nějaké formě nahoty, s kontaktem s kůží,“ řekla Aimée suše.

„Ach, no jo,“ přikývla Hermiona. „Nerada to říkám, pořád si myslím, že bych tam určitě měla být.“

Gabrielle si povzdechla: „Pravděpodobně máš pravdu. Pravděpodobně bych to zvládla, kdyby ses ty dívala, ale ne Ron. Takhle mě jiný muž neuvidí.“

Hermiona souhlasně přikývla. „Stejně nemá žádné lékařské znalosti.“

Gabrielle otevřela ústa, ale nic neřekla.

„Promiňte,“ řekla zdvořile, než soustředila svou pozornost. Z jejího pouta cítila, že Harrymu něco vadí. Zavřela oči a sáhla po poutu. Nedokázala přesně říct, o co jde, a tak shromáždila lásku, kterou ke svému druhovi cítila, a poslala mu ji.

O několik vteřin později ucítila jemné pohlazení a poznala, že se mu zvedla nálada. Rozzářeně se usmála a znovu otevřela oči.

„Co jsi to právě udělala?“ Zeptala se Hermiona.

„Harry se cítil obtěžován, tak jsem mu dala najevo, jak moc ho miluji,“ řekla vesele. „Už se cítí lépe.“

„Vzhledem k tomu, že je na schůzce se Snapem a Brumbálem, mě to nepřekvapuje,“ povzdechla si Hermiona. „Kdy to chceš udělat?“

„Dnes večer,“ řekla Gabrielle pevně. „Mám však postranní úmysly.“

„Ach?“ Zeptala se Aimée.

Gabrielle přikývla. „Oba nás to unaví, takže budu moci s Harrym znovu spát. Možná je to jediná šance, kterou dostanu.“

Hermiona se tiše zasmála. „Myslím, že mu to vadit nebude. Vracíš mu zpět jeho famfrpál.“


Harry seděl vedle Grega Bayarda a Olympe. Po jejich pravici byl Andropov a dva jeho starší profesoři. Naproti nim byl Brumbál, Snape a McGonagallová.

Schůzka vůbec nikam nevedla, a Snape ho k smrti rozčiloval - ne, že by to bylo nějakým způsobem jedinečné, nečekané nebo bezprecedentní.

Už netoužil Snapea proklít. Gabrielle se o to postarala. Její pohlazení mu umožnilo znovu se soustředit, ale pokud nemohl Snapea proklít, mohl by ho alespoň vytočit.

J´aimerais bien que cet idiot la ferme,“ zamumlal Harry. Andropov se na něj podíval a krátce se zasmál.

„Harry?“ Zeptal se Brumbál anglicky.

„Řekl jsem, že bych byl opravdu rád, kdyby ten idiot držel hubu,“ Harry ukázal na Snapea. „Nebudeme nutit naše studenty, aby chodili na jeho lekce lektvarů. Upřímně řečeno, nenutili bychom je, aby s ním byli ve stejné budově, kdybychom měli na výběr. Můžeme teď, prosím, pokračovat dál?“

„Ty arogantní bastarde,“ zavrčel Snape a vyškrábal se na nohy. „Jak se opovažuješ.“

Harry sáhl pod stůl, lehce popadl Grega i Olympe za ruce a varovně je stiskl. Potom se podíval na Andropova, který, jak se zdálo, pochopil.

Harry soucitně zavrtěl hlavou. „Po všech těch letech tě stále štve, co se ti stalo s mým otcem, když jsi byl student? Není divu, že nemáš čas na skutečné vyučování, když máš mysl uzamčenou v minulosti.“

„Skutečné vyučování,“ zakřičel Snape a tvář mu zrudla. „Co ty víš o skutečném učení, když celý den jen sedíš na koštěti?“

„Přiznej si to, Severusi,“ řekl nepřítomně Harry. „Profesoři Krásnohůlek jsou lepší než ty. Naši studenti to vědí, a proto nebudou ve stejné místnosti jako ty, pokud nebude zbytí. A nebudeme nutit naše studenty absolvovat nestandardní kurzy.“

Zdálo se, že Snapeův obličej dostal nový odstín červené a cítil, jak se do něj zarývají oči McGonagallové.

„Já…“

„Vidíš,“ Harry záměrně profesora popichoval. „Polovinu času ani nedokážeš dát dohromady větu. Přiznej si to, jsi jediný člověk v místnosti, který není ani vícejazyčný, a divíš se, proč si tě nevážíme?“

„Bradavice jsou nejlepší magickou akademií na světě,“ řekl Brumbál pevně.

„Ach?“ Zeptal se Harry. „Kolik mistrů lektvarů odtud v poslední době vyšlo? Pokud jsi tak dobrý, řekni mi, jaké byly známky z lektvarů Freda a George Weasleyových? Pokud vím, jsou to jedni z nejúspěšnějších bývalých studentů v historii, kteří dělají s lektvary věci, nad nimiž ostatní už roky žasnou.“

„Jsme lepší než vy,“ řekl Snape dětinsky.

„Příště budeš tvrdit, že Bradavice jsou lepší ve famfrpálu,“ posmíval se Harry. Modlil se, aby Minerva mlčela a nechala ho to dokončit. Nemohl uvěřit, že má takovou příležitost, a nehodlal si takovou příležitost ujít.

„My jsme,“ zavrčel Snape. „A my to dokážeme. Bradavická fakulta bude hrát proti Krásnohůlkám.“

„Pouze oficiální zaměstnanci, kteří jsou na výplatní listině,“ Harry vyskočil na nohy v předstírané náladě.

„Souhlasím.“

Harry se zazubil a nedbale se posadil.

„Harry, myslím, že tě miluju,“ zašeptala Olympe s úctou.

Greg se podíval na Harryho a pak vstal. „Půjdu to oznámit tisku,“ řekl a rychle odešel.

„Budeme se na to těšit,“ řekl Andropov s radostí. „Harry, pokud chceš nějaký trénink, jsem si jistý, že dokážu přesvědčit Viktora, aby pomohl.“

Snape a Brumbál vypadali velmi zmateně, zatímco Minervina tvář byla prázdná a její rty byly našpulené.

„Co se děje?“ dožadoval se Snape.

„Vůbec nic, můj drahý Severusi,“ řekl Harry vesele. „Právě jsi souhlasil s mezi-školním famfrpálovým zápasem mezi profesory jako vedlejší sázku na famfrpálový turnaj.“

„Ale…“

„Ale už je příliš pozdě na to, ustoupit, Severusi,“ řekl Harry chladně. „Můj kolega již informoval tisk. Nyní, abych se vrátil k hádce, kterou jsme vedli… Profesore Andropove, chceš k tomu něco říct?“

„Ne,“ řekl Andropov zamyšleně. „Myslím, že jsi probral všechno. Řeknu, že Bradavice mohou tuto událost pořádat, ale tím to končí. Nemáte co mluvit do toho, jak vedeme naše školy. Harry, vím, že Kruval je pověstný tím, jak učíme Obranu. Tak bych tě rád osobně pozval, abys nás viděl v akci a učinil si o tom úsudek.“

„Bude mi potěšením,“ ​​řekl Harry upřímně.

Andropov se otočil ke Snapeovi a Brumbálovi, jeho řeč těla McGonagallovou mírně vylučovala. „Jsem nesmírně zklamaný z toho, co jsem tu dnes viděl. Zdá se, že oba věříte, že v každé situaci dosáhnete svého zastrašováním. To není způsob, jakým jinde jednáme, a Kruval si to tady nenechá líbit.“ Vstal, přikývl a vyvedl své kolegy z místnosti.

Harry a Olympe vstali. „Minervo, prakticky z celé naší školy jsme dostali spoustu žádostí o účast na některých tvých třídách. Můžeme se někdy sejít a probrat praktický způsob, jak toho dosáhnout?“

McGonagallová jednou přikývla, on se otočil a odešel s Olympe.

Jakmile byli z dohledu, Olympe ho popadla a drtivě ho objala.

„Máš vůbec představu, jak dlouho jsem čekala, až tohle někdo Brumbálovi řekne?“ zakokrhala potěšeně.

„Nemyslíš, že jsem to přehnal?“ Zeptal se Harry.

Olympe rozhodně zavrtěla hlavou. „Pozvala jsem tě, aby ses k nám připojil, protože mám k Albusovi stále ještě trochu úctu a není to pocit, který by se mi líbil, a navzdory tomu, že umíme anglicky, je to stále náš druhý jazyk. Přiznám se, že mě Andropov překvapil, ale s ním si promluvím později. Zdá se, že mu také došla trpělivost.“

„Myslel jsem, že jsem zašel příliš daleko,“ připustil Harry. „Ale viděl jsem příležitost a šel jsem do toho.“

„Chápu, že máš plán?“

Harry se naklonil a zašeptal jí do ucha.

Olympe na něj s úctou pohlédla. „Uděláš mi laskavost, Harry?“

„Samozřejmě,“ odpověděl.

„Jestli se dostanu na tvou špatnou stranu, řekneš mi to rovnou? Kvůli tvé záludnosti by mě to děsilo, kdybych nebyla úplně na tvé straně.“

Harry se tiše zasmál.

„Teď,“ řekla Olympe. „Myslím, že je čas jít, najít mou primusku a říct jí, aby ti dala polibek, který si zasloužíš.“


„Přesně na co si vy dva hrajete,“ řekla znechuceně Minerva, když se otočila ke svým dvěma kolegům.

„Minervo,“ řekl Albus pevně. „V takových chvílích musíme držet při sobě.“

„Nejsme ve válce!“ Minerva bouchla rukama do stolu. „A nepokoušíme se ostatní školy zastrašovat, abychom je přinutili dělat něco, co už zdvořile odmítly. Tohle je druh nedůtklivého chování, Severusi, díky kterému vypadáme jako idioti.“

„Nebylo to tak špatné,“ řekl Albus lehce.

„Nebylo to tak špatné?“ Zeptala se Minerva ledově. „Právě jste souhlasil, že si zahrajete famfrpálový zápas proti Harrymu Potterovi, a ráda bych vám připomněla, že je nejlepším chytačem, jakého tato škola kdy viděla, a teprve před několika měsíci vyhrál mistrovství světa pro Anglii! A přesně koho budete mít ve svém týmu?“

„Zaprvé,“ odsekl Snape. „Potter je zraněný, nebude schopen hrát. Zadruhé, Draco bude hrát chytače, já budu moci hrát střelce. Minerva…“

„Mě z toho vynech,“ řekla rozhodně.

„Můžu hrát brankáře,“ připustil Albus. „Je to už pár let, ale pořád se v koštěti vyznám.“

„A Flint bude dalším střelcem, stejně jako Sinistra, pokud si dobře vzpomínám. Vektorová byla za starých časů odrážeč, takže potřebujeme už jen jednoho.“

Dveře do Brumbálovy kanceláře se prudce otevřely a Hagrid vtrhl dovnitř s naježenými vousy. Držel něco, co vypadalo jako velká větev ze stromu. „Je to pravda?“ dožadoval se.

„Hagride?“ Zeptala se Minerva.

„Že hrajou Bradavice s Francouzi famfrpál?“

Snape přikývl.

„Chci hrát.“

„Prosím?“ Zeptala se Minerva.

„Olympe mi zlomila mé krvácející srdce,“ vysvětlil. „Mám koště,“ dodal, mávaje obrovským koštětem kolem sebe, až se Minerva elegantně přikrčila, „a já můžu letět a udeřit do Potlouku.“

Snape pohlédl na polo-obra. „Možná přece jen nejsi úplně k ničemu,“ ušklíbl se. „Vítej v týmu.“

„Dovoluješ to šílenství, Albusi?“

„Bradavice ukážou, že jsou nejlepší,“ řekl Albus pevně.

„Nejlepší?“ Zeptala se Minerva ledově. „Nejlepší pro smích, možná.“

„Nikdy jsem se necítila tak ponížená jako předtím, když nám slečna Delacourová předala takové honosné dary,“ nasupeně se podívala na Brumbála a pokračovala, „zvláště poté, co jsem ti řekla, že bychom pro ně měli mít dárky, jak je to tradice. Tradice, kterou tato škola dokonce pomohla založit!“

„Nevím, co se tady děje, Albusi. Ale nelíbí se mi to. Tato škola se za posledních pět let dramaticky změnila a už mě tu nebaví pracovat tak, jako kdysi. Zapřísahám tě, abys změnil názor, ukončil tento nesmysl, a nechal nás znovu držet hlavy vysoko.“

„Škola se nezměnila,“ povzdechl si Albus dlouze a útrpně. „Už jsme o tom mluvili.“


Harry se vrátil do svých pokojů v Krásnohůlkách a vesele si pískal.

„Vypadáš šťastně,“ řekl Ron, když se k němu spolu s Jeanem připojil.

Harry se na oba usmál.

„Víš, že v tomto zápase nemůžeš hrát?“ připomněl mu Ron. „Kvůli ramenu.“

„Já vím,“ povzdechl si Harry. „Ale Gabrielle je členkou školní rady a technicky vzato členkou personálu.“

Jean se tiše zasmál. „Jelikož to nedokážeš sám, necháš svou chráněnku.“

„Přesně tak,“ usmál se Harry.

„A co zbytek týmu?“

Harry tiše řekl těch šest jmen a jak to zorganizoval.

Ron ztuhl a pak se podíval na Jeana. „Pokud se dostane do politiky, odcházím do důchodu.“

Jean se podíval na Harryho a pomalu přikývl. „Souhlasím. Přesuneme so do světa podnikání, Rone, jsme příliš nedokonalí.“

Harry hravě strčil Rona do zdi a vytáhl kartu, aby otevřel dveře. Uvnitř seděly Aimée, Hermiona a Gabrielle, povídaly si a smály se.

„Dobrý večer,“ řekl a nepřítomně vytvořil několik nových židlí, aby si mohli všichni sednout.

„Harry,“ řekla Gabrielle potěšeně. „Mluvila jsem s madam Maxime.“

„A?“

Přikývla a přistoupila k němu, svého otce a Rona ignorovala. „Dala mi rozkaz,“ vysvětlila tiše, když couval ke zdi.

„A?“ Zeptal se Harry znovu.

Gabrielle přikývla. „Což mě samozřejmě staví do rozpaků - co když je ten rozkaz proti vůli mého druha?“

Harry se mírně usmál. „Pak by ses musela rozhodnout sama,“ doporučil.

Přikývla. „Myslela jsem si, že to řekneš. Naštěstí si nemyslím, že tento rozkaz je proti tvému přání,“ zašeptala, natáhla se a něžně ho políbila.

Jemně ji líbal zpět a objal ji rukama.

Gabrielle polibek přerušila a zadívala se mu do očí. „Řekla mi, abych tě velmi dobře políbila za to, co jsi předtím udělal,“ pokračovala. „Jelikož teď není ten správný čas, budeš muset vydržet, dokud to nebudu moct zvládnout pořádně.“

Potichu se zasmál. „Jsem si jistý, že je Jean vděčný.“

„Absolutně,“ zapištěl ​​Jean z rohu.

Gabrielle ho vzala za ruku, přesunula ho na sedadlo, které uvolnila, pak si sedla na jeho nohy a opřela se o něj.

„Tak proč jsou všichni v mém pokoji?“ Zeptal se Harry.

„Můj nápad,“ řekla Hermiona. Podívala se na Jeana a Rona. „Abych vás dva seznámila s aktuálními informacemi. Gabrielle si je docela jistá, že spojením její vílí síly s Harryho mocí dokáže uzdravit jeho oči. Ale obě si myslíme, že je to napoprvé trochu nebezpečné, takže Gabrielle nejdříve uzdraví Harryho rameno.“

Harry zamrkal. „Vyléčí mé rameno?“

„Ano,“ řekla Hermiona. „V nejhorším případě potrvá uzdravení měsíc navíc – v nejlepším můžeš za týden hrát famfrpál.“

„Ne, nemohu,“ řekl Harry rozhodně. „Upsal jsem se na rok Krásnohůlkám. Neodejdu dříve.“

Gabrielle se mu zakroutila na nohou a střelila na něj další ze svých zvláštních úsměvů, které pokaždé zasáhly jeho srdce. Byl to pohled, který byl fyzickým ekvivalentem jejího duševního doteku, kterým mu ukázala, jak moc ho miluje. Sklonil se a jemně se dotkl její tváře. „Udělejme to,“ řekl jednoduše.

Její úsměv vypadal ještě jasnější.

„Pokud by mě každý v této místnosti nezabil, políbil bych tě, Gabrielle,“ řekl Ron s rozzářeným úsměvem na tváři.

„Proč?“

„Protože to znamená, že Harry může hrát za Krásnohůlky proti Bradavicím.“

„Má pravdu,“ souhlasil Jean šťastně.

„Na to jsem nepomyslel,“ řekl Harry s úsměvem. „Tím se to vyřešilo, uděláme to, Gabby.“

„Budu s vámi v místnosti,“ řekla Hermiona. „Jen pro případ,“ řekla s pohledem na svého manžela.

„Co?“ Zeptal se Ron.

„Aby to fungovalo, bude Harry většinou nahý, stejně jako Gabrielle,“ vysvětlila Hermiona.

„Jasně,“ prohodil Ron. Pak zcela bezbarvým hlasem pokračoval. „Nyní prožívám šílenou žárlivost, nech mě ztratit všechny mé přátele a připojit se k temné straně.“

Odmlčel se.

„Tak, to je lepší?“ zeptal se vesele.

Harry se zasmál pod vousy. „Má pravdu,“ řekl a přijal stejný prázdný hlas. „Po Hermioně jsem toužil od té doby, co mě na ni Holoubková před těmi lety upozornila. Použiju to, že mi moje přítelkyně opraví rameno, jako jedinečnou ukecávací linku, abych konečně zjistil, jestli dokážu skórovat u dívky, kterou považuji za svou sestru.“

Hermiona si dala ruce na boky a hravě zírala na svého přítele a manžela.

„Za tohle si vás dva poddám,“ vyhrožovala. „Nebo vlastně si poddám Rona. Harryho nechám Gabrielle.“

„Ó, trest!“ Řekla Gabrielle vzrušeně. „O tom jsem slyšela. Harry, musíš mě políbit.“

„Myslím, že ti trochu uniká smysl, Gabrielle,“ povzdechla si Hermiona.

Gabrielle pohlédla na Hermionu. „Myšlenka je přimět ho, aby udělal něco, co chci, že?“

Hermiona přikývla.

„A já se chci líbat,“ zdůraznila.

„Ale má to být něco, co udělat nechce.“

„Ach,“ řekla nevinně Gabrielle. „V tom případě chci sex.“

Harry se rozhlížel kolem a snažil se zabránit tomu, aby jeho smích nebublal ven. Aimée vypadala rezignovaně, jako by očekávala, že to její dcera řekne. Zdálo se, že Jean, Ron a Hermiona soutěží o to, kdo dokáže zčervenat nejtmavším odstínem. Skutečně působivé bylo, že Jean vypadal, že vyhrává, což by ho ani nenapadlo.

„Obviňuji tě za to, Harry,“ zasténala Aimée.

„Mě?“

„Nikdy předtím by to neřekla.“

„Ne,“ souhlasila Gabrielle. „Jen bych si to pomyslela.“

Harry se zasmál.

„Nepovzbuzuj ji,“ prosila Aimée hravě. „Jean na to není připraven.“

„Je mi líto, tati,“ omluvila se Gabrielle. „Slibuji, že se budu snažit tě neděsit.“

Jean zasténal a opřel se do židle. „Zlé dítě.“

„Já?“ Gabrielle. „Jsem v této místnosti jediná nevinná,“ zdůraznila.

„To záleží na tvé definici neviny,“ zamumlala Aimée.

„Docela,“ dodala Hermiona. „A než se tento rozhovor ještě zhorší, myslím, že bychom měli začít. Harry, chci nejprve prozkoumat tvé rameno.“

Harry přikývl a vstal. Přehodil si hábit přes opěradlo židle a potom si rychle stáhl tričko.

Hermiona přistoupila k Harrymu a lehce položila ruce na Harryho rameno, než je odtrhla, když na ni Gabrielle zavrčela.

Gabrielle zrudla jasně červeně, když si uvědomila, co udělala. „Je mi to moc líto,“ hluboce se omluvila. „Je to automatická reakce na to, že někdo položil ruce na mého druha.“ Podívala se na Harryho s toužebným výrazem. „Čím jsme emocionálně blíž, tím těžší je pro mě to kontrolovat.“

Harry se na ni dlouho díval, než pomalu přikývl. „Klekni si.“

Gabrielle si klekla, otočila se k němu a podívala se na něj z kolen.

Postavil se, odsunul židli, poklekl a sedl si na paty, takže jeho hlava byla ve stejné výšce jako její.

„Pokračuj, Hermiono,“ řekl tiše, než se podíval na Gabrielle a zachytil její oči. „Nemáš se čeho bát,“ zašeptal. „Až to nakonec uděláme, nebude pro mě do konce života žádná jiná.“

Měl pocit, jako by v jejím oku viděl její srdce, když se otevřela a nechala ho vidět její duši. Výraz v její tváři mu trhal srdce - touha, otevřenost, důvěra a absolutní láska vzbuzovaly úctu.

„Skončila jsem,“ zaslechl Hermionin hlas jakoby z dálky. „Gabrielle, myslíš, že bys mohla, prosím, propustit mého manžela?“

Harry zamrkal, prolomil kouzlo a podíval se na Rona. „Gabrielle.“

Také zamrkala, než se zuřivě začervenala. „Promiň,“ omluvila se.

„Žádný problém,“ zasténal Ron. „Harry, dlužíš mi nový gauč.“

„Opravdu?“

„Budu na něm měsíc spát,“ povzdechl si.

„Tentokrát ti to odpustím,“ řekla Hermiona suše.

„Harry, měl jsi vztyčené štíty Nitrobrany?“ Zeptal se Jean.

Zakroutil hlavou.

„I když to nerad říkám, opravdu jsi muž pro mou dceru,“ řekla Jean tiše. „Nikdy jsem neviděl, že by se ne-víla dokázal udržet tak vnímavý, a já jsem nebyl uchvácen jen kvůli mému pokrevnímu vztahu s Gabrielle.“

„Neuvědomil jsem si, že používá svoji moc víly.“

„Nepoužívala,“ řekla Aimée pomalu, „ale ani ji neblokovala. Bylo to nesoustředěné. Byla prostě sama sebou.“

Hermiona souhlasně přikývla. „Sledovala jsem magický tok, zatímco jsem zkoumala tvé rameno - to bylo přesně ono.“

„To je to, co jsem chtěla,“ řekla tiše Gabrielle a podívala se na Harryho. „O čem jsem tak dlouho snila - mít druha, se kterým bych mohla být sama sebou.“

„Což je také vše, co chci,“ zašeptal Harry a byl odměněn dalším zářivým úsměvem.

„Dobře,“ přerušila je Hermiona. „Mám ráda svého manžela při smyslech, moc děkuji. Takže vy dva jděte do ložnice a připravte se.“

„Ano, madam,“ ušklíbl se Harry a snadno vyskočil na nohy. Sehnul se, vzal Gabrielle do náruče a odnesl ji do ložnice.


Hermiona se za nimi dívala, jak odcházejí, a pevně zavírají dveře. Podívala se na svého manžela a starší pár. „Cítili jste to také?“

Jean a Aimée přikývli.

„Cítili co?“ Zeptal se Ron.

„Gabrielle nebyla jediná se sklopenými štíty,“ vysvětlila Hermiona. „Harry byl úplně otevřený.“

„Co to znamená?“

„Cítila jsem jeho magii. Je skutečně nesmírná.“

„No jasně,“ přikývl Ron. „Myslím, že se budu muset naučit Nitrobranu,“ řekl vážně. „Nemohu se dostat do transu pokaždé, když se Harry a Gabrielle zaláskují. Pokud máme být i nadále nejlepšími přáteli, být uchvácen ženou mého nejlepšího kamaráda nebude fungovat.“

„Naučím tě,“ řekla rozhodně Aimée. „Vadilo by ti, kdybys měl pár slov s Williamem? Myslím, že by mu to také prospělo. Když jsem o tom mluvila naposledy, tak ho to nezajímalo.“

„Ach, Bill je Weasley,“ řekl Ron. „Musí se vědět, jak s ním správně zacházet.“

Jean se najednou zasmál. „Myslíš jako hodit ho do bazénu?“

„No jo, ale rychlý úder nebo dva jsou často rychlejší. Kdo hodil Billa do bazénu?“

„Harry.“

„Aha, jasně, Harry je příliš ušlechtilý, než aby udělal to mlácení. Myslí si, že má nespravedlivou výhodu. Charlie je pravděpodobně jediný z nás, kdo by měl proti němu šanci.“

Hermiona se tiše zasmála. „No, raději tam půjdu a budu se dívat. Přiznám se, že jsem zvědavá.“

„Hodně štěstí,“ řekl Ron a otočil se tváří k Aimée a Jeanovi. „Chcete vy dva něco k pití?“

„Podívej se, jestli má Harry nějaké víno,“ řekl Jean.

Hermiona se otočila a tiše otevřela dveře do Harryho ložnice.

Gabrielle seděla obkročmo na Harryho břiše a její ruce se potulovaly po jeho hrudi, zatímco se tiše líbali. Viděla, jak se jí Harryho ruce pohybují po bocích, a na krátký okamžik přemýšlela, co přesně má Gabrielle na sobě pod něčím, co vypadalo jako jedno z Harryho tréninkových triček.

Na chvíli vypnula tu část své mysli, která byla Harryho nejlepší kamarádkou, a nezaujatě na ně pohlédla. Byl to neuvěřitelně dobře sehraný pár. Harryho temnotu vyvažovalo Gabriellino světlo. Harry byl větší než Gabrielle a mohl menší dívku zastínit, ale nestalo se to. Vyzařovala z ní síla přesvědčení, která jí umožňovala vyrovnat se jejímu druhovi.

Tiše si odkašlala a najednou se cítila jako voyeur, který sleduje něco, co nemá právo vidět.

Gabrielle poklidně přerušila polibek a podívala se na Hermionu. „Až s tím začnu, Harryho obrana se vypne. Nepohybuj se směrem k němu, dokud se věci nezačnou kazit. Budu hluboko ve své magii a budu reagovat svou a Harryho mocí, pokud ucítím hrozbu pro něj nebo pro mě. Jelikož jsi žena, moje magie by tě považovala za hrozbu. Instinktivně budu chránit svého druha a své zájmy.“

Hermiona si nebyla úplně jistá, co je znepokojivější. Hlas, kterým byla hrozba vyslovena, způsob, jakým Gabrielliny ruce nikdy nepřestaly hladit Harryho hruď, nebo způsob, jakým Harry souhlasně přikyvoval.

„Gabby má pravdu, Hermiono,“ řekl tiše. „Musím to vypnout, abych jí to dovolil udělat, a ona bude reagovat bez přemýšlení, než získám zpět dostatečnou kontrolu, abych ji zastavil.“

Hermiona přikývla, obešla postel a posadila se poblíž nich.

Harry se položil na postel a sledoval Gabrielle.

Blonďatá víla se na Harrym mírně posunula. Hermiona ve vzduchu cítila magii, ale mohla říct, že ani jeden z nich to nevnímá. Oba vysílali svazky magie, která téměř brala dech. Zjistila, že vidí, co Gabrielle dělá, když sleduje proud magie.

Docházelo k neustálému nárůstu a potom k prudkému výbuchu čisté magie. Slyšela Harryho sténat v agónii a bojovala s nutkáním jít k nim, aby na ně lépe viděla, Gabriellino varování se jí pevně honilo myslí.

Zasténání se změnilo v tichý výkřik utrpení, než náhle ustalo. Zatajila dech.

„Pst, má lásko,“ zabzučela Gabrielle a jemně mu rukama přejela po rameni. „Jsem tady. Nejsi sám, už nikdy nebudeš sám.“ Chvíli se na Hermionu dívala a přikývla.

Hermiona tiše přistoupila blíž. Harryho trup byl pokrytý potem a jeho oči výmluvně vypovídaly o bolesti, kterou právě prožil.

Gabrielle se položila a natáhla se na něm. Její tvář se dotkla jeho, zatímco mu šeptala do ucha. Hermiona byla z nějakého důvodu ráda, že neslyší, co mu Gabrielle šeptá. Nechtěla slyšet, co dívka říká. Připadalo jí to až příliš osobní.

Tak rychle a odborně, jak jen dokázala, seslala řadu kouzel. Jak Gabrielle slíbila, jeho rameno bylo perfektní, jako by nebylo třikrát zničeno a opraveno.

Její mysl se přestala zabývat množstvím síly potřebné k tomuto výsledku.

Viděla, jak se Harry uvolňuje, když se ho od bolesti zmocnilo vyčerpání.

Gabrielle sklouzla na stranu, přehodila se přes Harryho, držela ho, a tiše broukala.

Hermiona vzala přikrývku a oba je přikryla, než vyšla tak tiše, jak jen mohla, a zhasla světlo.

Vrátila se zpět k ostatním třem, přešla přímo k láhvi vína, nalila si velkou sklenici a vypila ji, jako by to byla voda, než si nalila další. Ron se přesunul na gauč a ona padla vedle něj a zvedla nohy na jeho klín.

„Tak zlé?“ Zeptal se Ron.

„Víš, jaký je Harryho práh bolesti?“

Ron přikývl. „Hloupě vysoký.“

„Ještě nikdy jsem ho neviděla tolik trpět.“

„A on to Gabrielle dovolil?“ Zeptal se Ron.

Přikývla a podívala se na Jeana a Aimée. „Harry je do Gabrielle zamilovaný. Důvěřuje jí víc, než Ronovi nebo mně. A pro Harryho je důvěra konečným vyjádřením lásky.“

Ron souhlasně přikývl.

„Tak proč je…“ začal Jean a pak vypadal, že nemůže pokračovat.

„Proč je tedy moje dcera stále panna,“ zeptala se Aimée stejným suchým technickým tónem, jaký použila předtím.

„Oprav mě, pokud se mýlím,“ řekla Hermiona Ronovi. „Myslím, že je to proto, že plně nevěří, že Gabrielle jedná z vlastní vůle.“

Ron přikývl. „Jsem si docela jistý, že si Harry myslí, že páření brzy jednoho dne skončí, a on bude zase sám, a milovat se s Gabrielle pro něj bude celoživotní závazek, a to nechce udělat, dokud ještě pochybuje, že ho Gabrielle neopustí, až se vzpamatuje z kouzla, pod kterým je.“

„Jak ho můžeme přesvědčit, že Gabriellina láska je pravá?“

Hermiona pohlédla na svého manžela. „Potřebuji najít způsob, jak zablokovat pouto - nezničit ho, jen jim umožnit jednat bez něj.“

Ron se na ni zpříma podíval. „Co máš v plánu?“

Zhluboka se nadechla. „Něco najdu a pak to oběma předložím a vysvětlím, proč jsem to našla, a nechám to na nich, jestli to udělají nebo ne.“

Ron se na ni vřele usmál způsobem, který jí znovu připomněl, proč si ho vzala, navzdory jejich hašteření, když vyrůstali. Dospěl a pod dětinskými obrannými opatřeními byl muž hodný její lásky.

Přikývl. „Dobrý nápad,“ řekl prostě.

„Souhlasím,“ řekl Jean. „Co teď dělají?“

„Spí, přesněji řečeno, Harry spí, Gabrielle ho hlídá. Vzalo mu to hodně sil.“

„Chci vědět, co se stalo?“ Zeptal se Ron.

„Když jsme naposledy opravovali Harryho rameno, vyměnili jsme kost, ale museli jsme počkat, až se šlachy a svaly správně připojí - a kost, kterou jsme použili, nebyla tak silná jako originál. Gabrielle to udělala o krok dále. Zničila kost, svaly, všechno a vytvořila zcela nové rameno.“ Odmlčela se a napila se vína. „Pět nejlepších atestovaných léčitelů na rekonstrukci udělalo za téměř dvanáct hodin méně, než se jí podařilo za dvě minuty. Nechci ani pomyslet na to, kolik síly v sobě Harry má.“

„Au,“ zvolal Jean.

„To je to, co jsem si myslela,“ souhlasila Hermiona.

Jean se lehce usmál. „Proč se tedy nevrátíme do našeho bytu a nedáme si pozdní jídlo?“

Ron se usmál. „To bude v pořádku.“

„Za jedné podmínky,“ řekla rozhodně Aimée.

„Ach?“

„Žádná politika,“ řekly Hermiona a Aimée společně.


„Nervózní?“ Zeptal se Harry, když se rozhlédl po šatně.

Každá hlava bez váhání přikývla.

„Nebude to jednodušší,“ řekl s úsměvem.

„Díky,“ řekl Claude suše. „Přesně to jsem potřeboval slyšet.“

„Vážně, věnujte mi chvilku pozornost,“ Harry se před nimi přikrčil. „Všichni jste dost dobří na to, abyste tu mohli být a mohli hrát. Až vyletíte ven, dav bude řvát, ale musíte je ignorovat a předstírat, že tam nejsou. Pokud strávíte svůj čas díváním se na dav, přijdete o hru.“

„Teď, Claude, Antone, musíte si pamatovat, co vás naučil Fred a George. Chraňte Gabrielle, když můžete, zkuste odstranit jejich chytače a nevydávejte se za každým Potloukem - jeden přesný zásah Potlouku je lepší než desetkrát minout.“

„Henri, pamatuješ na Oliverovu radu. Nenech se odlákat od obručí. Chci na nich vidět tvé jméno, až zápas skončí, ano?“

„Správně,“ souhlasil Henri chabě.

„Neslyšel jsem tě,“ řekl Harry. „Podívej se na mě.“

Henri vzhlédl a v jeho očích bylo vidět strach.

„Dav není nic,“ řekl Harry soustředěně a přešel před něj. „Důležitý je pro tebe jen Camrál a to, abys ho udržel mimo své obruče. Dokázal jsi to při tréninku, chytil jsi výstřely od nejlepších profesionálů na světě. Můžeš to udělat znovu proti Kruvalu. Slibuji! A teď, co budeš dělat?“

„Vlastnit ty obruče!“ Zakřičel Henri divoce.

„Zatraceně správně,“ zazubil se Harry a pak se otočil ke střelcům. „Kryjte si navzájem záda, snažte se útočit společně a nebuďte sobečtí. Tohle je týmový sport a týmová práce může udělat rozdíl mezi vítězstvím a prohrou.“

„Jsou ale lepší než my,“ upozornil Frederick Girard. „Už předtím hráli soutěžně a my ne.“

„Hráli jste s námi,“ zdůraznil Harry, „a byli jste dobří. Tentokrát ale nehraješ s profesionály, hraješ se svými vrstevníky. Už hráli soutěžně, ale slibuji, že se nemáte čeho bát. Když jste odolali nám, můžete je porazit.“

„Co když nebudeme dostatečně skórovat?“ Zeptal se Nicholas Blanc.

Harry skousnul svou první odpověď a usoudil, že sarkasmus pravděpodobně v této fázi není dobrá odpověď. „Vaším úkolem je udržet zápas vyrovnaný. Úkolem Gabrielle bude vyhrát.“

Odrážeči a střelci se usmáli a pomalu přikývli. Zdálo se, že to představa tlaku na někom jiném jim to usnadnila.

„Můžeš mě teď povzbudit?“ Zeptala se Gabrielle tichým hlasem.

Přešel k ní, ale nic neřekl, jen se jí podíval do očí a natáhl se skrz pouto. Zatímco studenti věděli o jejich vztahu, za normálních okolností s Gabrielle nezacházel jinak, když byl profesorem, ale byla to zvláštní příležitost.

„Nezklameš mě,“ řekl tiše, když po poutu vyslal vlnu hrdosti a sebedůvěry.

Gabrielle jako by ztuhla záda, a obrátila se k dalším šesti hráčům. „Jste připraveni dokázat, že sem patříme, a že se vrátíme domů s trofejí?“ volala.

Ostatní přikývli.

Gabrielle se zhluboka nadechla a natáhla ruku doprostřed nich.

Harry sledoval, jak se Claude s otázkou v očích obrátil ke Gabrielle.

„Jsme tým,“ řekla pevně, „týmy to dělají.“

Claude zalétl pohledem k Harrymu, který přikývl.

Chlapec pomalu natáhl ruku a vzal Gabrielle za ruku. Ostatní následovali krátce nato. „Nakopeme jim zadek!“

„Krásnohůlky!“ zařvalo šest chlapců a začali jásat.

Harry se usmál, když vykřičeli svůj strach, vykřičeli nervy a připravovali se na bitvu.

„Leťte,“ řekl pevně. „Budu na střídačce.“

Chlapci znovu zajásali, skočili na košťata, a vyletěli ze dveří. Gabrielle jako poslední.

Udělal několik rychlých kroků vpřed a dotkl se jejího ramene. „Jsem na tebe tak pyšný,“ řekl a díval se jí přímo do očí. „Hraj co nejlépe, a i když nevyhraješ, budu na tebe stále pyšný Na to, co jsi právě udělala, a na to, jak tvrdě jsi pracovala.“

„Mohu dostat polibek pro štěstí?“

Naklonil se blíž a hluboce ji políbil. „Teď běž a chyť tu zatracenou Zlatonku.“ Myslel to jako vtip, ale v jejích očích viděl, že se rozhodla brát to jako rozkaz.

V další vteřině byla pryč ze dveří. Šel za ní pěšky a usmíval se, když slyšel známý řev stovek tisíc fanoušků, kteří řvali a křičeli.

Jeho úsměv rostl, když zaslechl známý hlas, který začal mluvit. Netušil, jak zařídili, aby se Lee Jordan vrátil, ale stejně byl rád. Zdálo se, že v celé této situaci existuje určitý stupeň symetrie, který byl pro něj velmi lákavý.


„Dámy a pánové, kouzelníci a čarodějnice, vážení i ne tak vážení hosté, profesoři a mastné slizké koule, vítejte na prvním zápase v tomto vysoce očekávaném mezinárodním školním famfrpálovém turnaji.

„V modré máme Academii Magie z Krásnohůlek. Až do začátku letošního roku dokonce ani neměli famfrpálový tým. To se však rychle změnilo, když se naskytla šťastná příležitost. Harry Potter, jeden ze tří nejlepších famfrpálových hráčů na světě souhlasil se zahájením nového programu. Brzy tedy uvidíme, jestli je Potter stejně inspirativní jako profesor, i jako hráč a ničitel Temných Pánů.

„V červené barvě máme tým z Kruvalského Institutu pod vedením profesora Voltiera a za asistence Viktora Kruma, jejich nejslavnějšího absolventa a dalšího ze tří nejlepších famfrpálových hráčů.

„Když už mluvím o osobní poznámce, dovolte mi jen říct, jak dobré je být zpátky v Bradavicích a znovu komentovat famfrpál. Kdybych přimhouřil oči, stále vidím Olivera Wooda obtěžujícího Freda a George Weasleyovy, zatímco Harry Potter, který vypadal dost malý na to, aby ho sežral troll dobré velikosti, nervózně létá okolo tribun.

„A když už mluvíme o nostalgii, rád bych přivítal profesorku Minervu McGonagallovou zpět v komentátorské kabině. Na rozdíl od dřívějška však již nejsem studentem imatrikulujícím na této škole a nelze mi hrozit zadržením a odebráním bodů.“

Nastala pauza, než Lee řekl šokovaným hlasem. „Co uděláte?“ následovalo: „Dokážete to vůbec?“

„Jak jsem říkal,“ pokračoval Lee. „Profesorka McGonagallová se postará s pomocí několika velmi ošklivých kleteb, že se mi to nevymkne z rukou.“

Anglická část davu řvala smíchy. Mnoho z nich si pamatovalo, jak Lee komentoval a jak se profesorka snažila zajistit, aby všechno bylo spravedlivé.

„Rolanda Hoochová milostivě vyšla z důchodu, aby byla rozhodčí na tomto turnaji, a svolává kapitány k sobě.

„Nádherně vypadající blondýna v modrém je Gabrielle Delacour, dcera Jeana-Sebastiana Delacoura, kterého si pamatujeme z války proti Voldemortovi a z toho, jak v ten poslední den vedl francouzské bystrozory.

„Chlapec s hladce oholenou hlavou oblečený v červeném je Gunther Stradivis. Kruvalský brankář, a obecně se uvádí, že se příští rok se přidá k Viktoru Krumovi v profesionálních ligách.“

Z davu se ozval obrovský dychtivý řev, když zápas začal.

„A Kruval má Camrál a přihrávají si s lehkostí dlouhého tréninku. Prolétávají hřištěm a snadno obcházejí krásnohůlské střelce.

„Eric Ernhand se naklání dozadu, aby střílel… A co to sakra bylo?“ Zdálo se, že Leeův hlas nabýval na výšce a intenzitě. „Gabrielle Delacourová v pohybu, který nebyl vidět od finále světového poháru, ukazuje druh tréninku, který absolvovala od Pottera rozbitím Kruvalského útoku.

„Frederick Girard má Camrál, a zdá se, že čtyři odrážeči se věnují tenisu, když si pinkají Potlouky tam a zpět. Přihrává Nicholasovi Blancovi, který střílí, ale Stradivis chytá a zahajuje protiútok na Krásnohůlky.

„Kruval se řítí po hřišti a střílí, ach, smůla, Henri, chyběla jen píď. Zdá se, že Kruvalský chytač je spokojený s následováním Delacourové. Nejsem si jistý, jestli je to taktické, nebo jestli doufá v příležitost pozvat ji na rande.“

„Lee!“ Hlas McGonagallové se k pobavení většiny davu rozléhal po stadionu.

„Ehm, správně, promiňte,“ omluvil se Lee. „Pokračujeme. Krásnohůlky útočí a dobrou střelou získávají své první body v mezinárodním famfrpálu.“


Harry zápas pozorně sledoval, a uvědomil si, že dává přednost hraní před pouhým sledováním. Bylo mnohem horší, že nemohl věci přímo ovlivňovat.

Srdce mu bušilo, jako by byl uprostřed dlouhého běhu, a měl pocit, že se potí víc, než kdyby byl tam nahoře a hrál.

Měl nové uznání pro to, čím si procházeli profesionální trenéři, a přesně věděl proč ten jeho měl dva infarkty ještě před svými padesáti sedmi lety.

Nutně potřebovali Zlatonku. I když bojovali tvrdě, byli pomalu přemoženi zkušenějšími hráči z Kruvalu.

V současnosti prohrávali o sto deset bodů a rozdíl se zvětšoval.

„Při skóre dvě stě ku devadesáti se zdálo, že se hra vyrovnala… a právě když to zakřikl tím, že to řekl, oba chytači vzlétli, protože Zlatonka byla vidět na druhém konci hřiště.

„Oba hráči jdou do toho. Z jejich příslušných pozic je patrný vliv, jaký ne ně měli profesionálové. Delacourová je nižší, přikrčenější, v pozici, kterou upřednostňuje Potter, zatímco Stradivis využívá své síly, aby zůstal ve vzpřímené poloze připomínající Kruma.

„Jsou dvacet metrů od Zlatonky, deset, pět.“ Dav zasténal, když Lee zakřičel: „A Zlatonka se vyplížila z cesty a nyní je za nimi. Stradivis vyrazil těsnou vývrtkou zpět, ale Delacourová pokračuje dál.

„Sladký Merline, Potterova otočka, zatracená Potterova otočka - Potter ji opravdu naučil všechno ze svého umění, a Delacourová střílí kolem Stradivise a chytá Zlatonku. Krásnohůlky vyhrávají! Krásnohůlky vyhrávají!“

Harry zjistil, že jásá spolu se zbytkem davu, když studenti přistáli před ním. O vteřinu později byl na dně hromady šesti velmi šťastných mužských francouzských studentů, kteří na něj jeden po druhém skočili.

S trochou magické pomoci je všechny odtlačil, aby mohl vstát, a každému zvlášť pogratulovat, přičemž dbal na to, aby s každým studentem, včetně Gabrielle, strávil přesně stejné množství času.

„Ukloňte se, hoši,“ řekl jim a ukázal na francouzskou část tribuny, kde se dav naprosto rozzuřil. „Dokázali jste to. Drželi jste se svých zbraní, hráli jsi tak tvrdě, jak jste jen mohli, tak si nyní užívejte vítězství. Zapamatujte si tento pocit. Zapamatujte si, jaký to je pocit, abyste se příště ještě více snažili, abyste ho mohli cítit znovu.“

Sedm tváří na nich mělo obrovské úsměvy, když se na něj podívali, než se otočili a uklonili se davu.

Harry přešel na hřiště, potřásl rukou Kruvalskému profesorovi a vyjádřil mu upřímnou soustrast. „Viktore,“ zakřičel.

„Pottere?“

„Chci, abys porazil Bradavice, a uvidíme se ve finále na odvetu!“

Viktor se na něj zazubil a přikývl.

Harry se vrátil do šatny, která byla nyní plná studentů a profesorů, a připomínala šatnu Kanónů poté, co získali velkou trofej.

Usmál se, opřel se o zeď a užíval si, jak jsou sami sebou.

„Gratuluji, Harry,“ řekla Olympe, když se k němu přidala.

„Jsou to oni, kdo odvedli veškerou práci,“ řekl.

„Ty jsi ten, kdo je učil, Harry. Ty jsi jim dal naději, že to dokážou, a tam venku hráli pro tebe, ne pro Krásnohůlky.“

„Ach ne,“ řekl Harry rozhodně. „Hráli za svou zemi a svou školu.“

„Ne všichni,“ řekla Olympe tiše.

Jeho oči s lehkostí našly Gabrielle v davu. Byla ostrovem klidu v okolí ostatních studentů a na okamžik se ohlédla.

„Ne,“ zašeptal. „Ne všichni.“


Gabrielle konečně dokončila sušení vlasů a podívala se na hodinky. Dala si ve sprše na čas a využila ji k uvolnění od námahy, kterou vynaložila během zápasu. Simone s ní počkala, ale jakmile Gabrielle skončila, odešla se připojit k oslavě.

Gabrielle se lehce usmála. Jediná oslava, kterou chtěla, bylo být daleko od davu, sama s Harrym. Oslava, která zahrnovala tak málo oblečení, jak jen by ji prošlo.

Pohlédla na sebe do zrcadla, pak klidně vyšla ze dveří a zamířila zpět ke Krásnohůlkám.

Její mysl byla tak pevně uzavřena pocitem tepla, který získávala z toho, že na ni byl druh hrdý, že si nevšimla postavy ve tmě.

„Dobrý zápas.“

Gabrielle překvapeně klopýtla a vzhlédla. „Děkuji,“ řekla zdvořile.

„Byl jsem ohromen,“ řekl muž a sundal si kapuci.

„Děkuji, profesore Malfoyi,“ řekla chladně.

Draco se na ni usmál a ona se snažila zachovat si ve tváři zdvořilý výraz. Poznala, že ji považuje za přitažlivou, a z toho pomyšlení se jí udělalo nevolno. Její druh nenáviděl velmi málo lidí. Ve skutečnosti nenáviděl skoro nikoho, ale toto stvoření před ní bylo jedním z lidí, které skutečně nenáviděl, což ji automaticky přimělo nenávidět ho také.

„Je vzácné najít někoho tak mladého, a tak krásného, ​​aby byl také talentovaný,“ řekl Draco tónem, o kterém se domnívala, že je jeho představou být okouzlující.

„Děkuji,“ řekla potřetí v naději, že odejde, pokud nepřestane chodit. Bohužel s ní prostě srovnal krok.

„Chápu, pod jakým jste tlakem,“ pokračoval.

„Ach?“ řekla a přemýšlela, v jaké fázi by mohla přestat být zdvořilá. Být primuskou mělo určité povinnosti, a jednou z nich byla i zdvořilost k profesorům z jiných škol. I když byl profesor nafoukaný, arogantní a urážlivý idiot.

„I já pocházím ze slavné rodiny - rodina Malfoyových byla po staletí dobře oceňována,“ chlubil se.

„Opravdu?“ Opět byla zdvořilá, a skryla své znalosti, že rodina Malfoyových je plná čistokrevných rasistů, a že její vlastní otec bojoval ve válce proti jeho otci.

„Ach ano,“ pokračoval Draco. „Malfoy Manor je jedním z divů Anglie. Je skutečně pozoruhodným místem, plným historie a bohatství.“

Opravdu nemohla uvěřit, že se s ní snaží flirtovat. A navíc s příběhy o bohatství, jako by na ni, Delacourovou, z jedné z nejbohatších rodin ve Francii, mohlo bohatství zapůsobit - zvláště když bohatství bylo irelevantní, ve srovnání s činy a osobností. Opravdu doufala, že on už na famfrpál příště nepůjde.

„Samozřejmě,“ pokračoval Draco. „Byl jsem také špičkovým famfrpálovým hráčem. Dokonce jsem ve škole několikrát porazil Pottera. Mohl jsem se stát profesionálem, ale protože jsem nepotřeboval peníze, rozhodl jsem se, že svůj čas raději věnuji pomoci ostatním.“

„To je od vás ušlechtilé,“ řekla a držela hlas vyrovnaný pouhou silou vůle. Studovala každý jednotlivý zápas, ve kterém Harry kdy hrál, včetně jeho jediné prohry v Bradavicích, a to do očí bijící lhaní bylo až fascinující nechutným, strašidelným způsobem. „Bylo hezké s vámi mluvit,“ řekla, když se otočila k bezpečí školních bran.

„Počkej,“ řekl Draco a chytil ji za rameno.

Ztuhla. Tvrdě polkla proti vlnám nevolnosti, kterou ji jeho dotek způsobil. „Prosím, dejte tu ruku pryč.“

„Uklidni se,“ řekl Draco. „Jsme tu jen my dva. Co kdybychom šli do Prasinek a lépe se navzájem poznali. Jsem profesor, nikomu to nebude vadit.“

„Prosím, sundejte ze mě tu ruku,“ Opakovala znovu se zaťatými zuby. Cítila jeho touhu, co jí chce udělat, jak ji chce využít, a cítila, jak jí v krku stoupá žluč. Čím déle se jí dotýkal, tím víc cítila jeho touhy. Cítila se zhanobená temnotou v jeho duši.

„No tak,“ řekl Draco s něčím, co očividně považoval za okouzlující úsměv. „Bude to zábava.“ Jeho druhá ruka se zvedla a mířila k její tváři.

„To je úžasný nápad,“ Gabrielle instinktivně reagovala na hrozbu a utrpení, které jí způsobil. Uvolnila svoji vílí sílu.

Dracova tvář nabyla dychtivého ​​výrazu.

„Sundej ze mě tu ruku,“ dožadovala se.

Přikývl.

„Uděláš mi laskavost?“ zeptala se.

Znovu přikývl, tentokrát dychtivě.

„Utíkej co nejrychleji do toho stromu.“

„Cokoli,“ vydechl Draco, otočil se a rozběhl se směrem, kterým ukázala.

Když ji opustil adrenalin, padla na kolena a zvedl se jí žaludek.

„Gabrielle, co se děje?“ Zeptal se Harry.

Netušila, proč tam je, ani jak se tam dostal. Prostě se na něj vrhla a rozplakala se. „Dotkl se mě a nechtěl se pustit,“ vzlykala.

„Kdo?“ Harry zavrčel a ona po svých slovech pocítila v jejich poutu nával téměř nepopsatelného vzteku a hněvu.

„On,“ řekla a ukázala na běžícího Draca. Otočila se a Malfoy s odporným úderem narazil do stromu a v bezvědomí se odrazil, než dopadl na zem.

„Pojďme tě odsud dostat,“ Harry se napjal, zmizeli a zanechali dědice dynastie Malfoyů, toho, co z něj zbylo, krvácejícího a v bezvědomí na trávě.

<- Předchozí díl!                                                                            Další díl! ->