Hlavní menu    Moje tvorba    Vaše tvorba    Spolecné projekty    Ostatní    Uživatel



 

 

Hlavní stránka
Něco o mě
Chat
( )
Odkazy
▪Spoilery
FF Naruto
▪Série
▪Jednorázovky
FF Harry Potter
▪Série
▪Jednorázovky
FF Ostatní
▪D. N. Angel
Originální tvorba
▪Cesta osudu
▪Kniha stínů
▪Články, úvahy atd...
Kejt
O Uživateli
Potomek dvou klanů
Evil or good
Jednorázovky
Raulon
O Uživateli
Vládci živlů
Jenorázovky
Shinoki
O Uživateli
Oznámení
Archangel
Jednorázovky
Nenávist a Smrt
Cheesik
O Uživateli
Shinobi dvou klanů
Tajná technika
Harry Potter - Jeden z mnoha
Luck Dem
O Uživateli
Jednorázovky
Jigoku Samurai
Spoilery (Anzai)
Anzai
P1NG
O Uživateli
All Night
Deamonic
O Uživateli
Krev Světla a Slzy Temnoty
tobi-sama
O Uživateli
naruto-bleach
naruto a bleach
Rochelle
O Uživateli
Zvuk zkázy
Sbírky
Jednorázovky
Fantastická zvířata a kde je najít
Fujiyuu Uchiha
O Uživateli
Jedna z devíti
Shiroi Are
Jedna z devíti: Po čtyřech letech
Sekko
O Uživateli
Černokňažka a Necromant
Jnao
O Uživateli
Narutov návrat I. - chuuninská skúška -
Jednorázovky
Narutov návrat II. -Strata blízkeho-
Lucky
O Uživateli
Ztracen v zapomění
Tenká čára
Qui trahendum tangite
jobek
O Uživateli
Naruto a Bůh smrti
Naruto a Bůh Smrti - prezentace síly
Nový sanin
Výcvikové středisko
Strážce brány
Harry Potter a Necromancer
4. Velká ninja válka
Přemožitel démonů
Guxim
O Uživateli
Harry Potter- Tahun Pertama
Harry Potter - Boj za svobodu
Harry Potter- Hrdina??
Amren
O Uživateli
Lepší život
naruto - kun
O Uživateli
Harry Potter a stratené učenie mágov
Naruto - Ťažké rozhodnutie
Titus
O Uživateli
Pokemon - Sinnoh league
Emily Cindy Mowmary
O Uživateli
Souboj Titánů
Gryf
O Uživateli
Naruto a prokletí které je darem
StarCraft vs StarWars
Bleach: Síla králů
Traileri na FF serie
Jednorázovky.
Harry Potter a síla čtyř
Arancar
O Uživateli
Harry Potter a Nový život
Markus
O Uživateli
Harry Potter a Taje magie
Myerel
O Uživateli
Les éléments invisibles de la vie
Daikara
O Uživateli
Jednorázovky
Když nás chtěli vyhnat.
Šance žít !
Bratři na zabití.
Jiný život I.
Ookami ningen.
Jiný život II.
vlastolordes
O Uživateli
Krv a slzy
kinkuro-san
O Uživateli
Návrat Namikazeho
Verxa
O Uživateli
the Dark, the Light, and the Grey
Môj najkrajší sen
Harry Potter a Bestiaire
kejhy
O Uživateli
Abrakadabra
zaza
O Uživateli
Harry Potter a světlo v temnotě
Lukasaku
O Uživateli
Cesta msty
Quesa
O Uživateli
Sulfia More
Jednorázovky
Staří vojáci nikdy neumírají
Příběhy tří... ehm, čtyř kouzelníků
Navak
O Uživateli
Prokletý
BAJAJA-KAR
O Uživateli
Atali
O Uživateli
Po pěti letech
Osudový boj
HP - Deník čistokrevné
Život ve stínu
Fairy Tail - Dračí děti
miki
O Uživateli
LáskaNinjaLoukaStrom
Navždy spolu
SaharuSanada
O Uživateli
Karioka World
Princ Tennisu(Prince of tennis)
Moje hvězda na konci Tunelu
Elitní Smrtijed
Strážce tajemství
Karen Alecta Black I.
Ginreishi(ochránci živlů) I.
Fruits Basket
Cesta za měsícem
Rikkaidai Fuzoku
Satan
Ginreishi(Ochránci Živlů) II.
Forever Together
Harryho Rozhodnutí (1)
The Last World
Potterova Zrada : Smrtijedi
NeAtTe
O Uživateli
Harry Potter a znamenie fénixa
Susan
O Uživateli
Co když se všechno změní?
Kanjira
O Uživateli
Přátelství a nenávist
Tasunis
O Uživateli
Reya
O Uživateli
Moc nikoho
Přání snů aneb Potter sebevrah
HP a pán zla
Démon spravedlnosti
HP a dech jednorožce
HP a dech jednorožce 2
HP and legend of the dark
ElisWolf
O Uživateli
Pták snící v kleci
Jednorázovky
Příběhy velké čtrnáctky
Nirvinus
O Uživateli
Syn svého otce
Leegy
O Uživateli
HP a Nová realita
Reaper
O Uživateli
Harry Potter: Probuzení
UedaAya
O Uživateli
Poslední ůtok
Cesta napříč Ayataro
Král Démonů
Gokusen I.
Black Sword Katie .
Mistr v Pokemonu
JigokuMaru
O Uživateli
Zlo a dobro
FT:Nekonečná láska
Zakladka dělá divi
Návrat Esne Black
Jednou a navždy
Přízrak temnoty
Yamato Nadeshiko Shichi Henge
Naruto,on je Nukenin
Návrat Slečny Raddle
Uedova sestřička I.
Konec KONOHY
Konoha Gakuen
Svatá Trojice
Feudální pán země Ohně
Naruto : Nukenin
Hp a Esne Blacková
Kai-san
O Uživateli
Nikol-chan
O Uživateli
Láska se Sunš nevyhýbá
Mitsuko
O Uživateli
Dívka s modrým tygrem
čtenářka
O Uživateli
Příběh Hyuri Mikon
Lord of Caer Azkaban
h0moun
O Uživateli
Novos Ordo Seclarum
SG Pegasus
xEternity
O Uživateli
Aryvenne
O Uživateli
Senna
O Uživateli
Bla Bla Bla
Zrušené
Zrušené
Zrušené
darksama
O Uživateli
Harry Potter a ...
LilithHekate
O Uživateli
Harry Potter a Majstri Elementov
BastaFidli
O Uživateli
Naruto: Mrtvý klan
juhy
O Uživateli
Návrat do Uzushiogakure
Filex9742
O Uživateli
Yami-san
O Uživateli
Maikeru
O Uživateli
Naruto - Fukutsu no seishin
sdragos
O Uživateli
akaj akuma
Sennin_Liesa
O Uživateli
Smrt není konec
Jednorázovečky
Nápravy
Ne všechno je spravedlivé
Naomie
O Uživateli
avanaka15
O Uživateli
N.U.T.
O Uživateli
Rozhodnout se
Žaneta
O Uživateli
Sonalesa
O Uživateli
frelength
O Uživateli
Albus Potter a nechcené dedičstvo
dark1987
O Uživateli
HP a Posel času
Trixirly
O Uživateli
bilales1
O Uživateli
Vzpoura
Doplňkové povídky Knížete Azkabanského
Západ Slunce nad Británií
Hrát podle pravidel
V tomto světě i v tom dalším
Naděje
Stellar
O Uživateli
Lost Soul
Lionsnake Chronicles - Hadí šach
Aritmancer
Sety
O Uživateli
Rámen ninja
Fairy Tail - Dark
Chyba - Pomsta - Láska
Harry Potter a rád Temného fénixa
HP - Dieťa z proroctva
Fairy Tail - Ranger
Tokyo Ghoul - Vnútorný nepriateľ
Pravá ruka štvrtého hokage
Chameleón
blade23mc
O Uživateli
Marsy
O Uživateli
zberateľ
O Uživateli
Pravdivá romance o květinářce a zablešenci
Mysterio
O Uživateli
Asami
O Uživateli
Bla bla bla
Neplatné
Kiru Uchiha
O Uživateli
Kronland
O Uživateli
Majo
O Uživateli
Esterie
O Uživateli
Spolupráce
Projekt Equillibrium 666
Elite Six
Unreal Tournament: Anime War
ExeqiuaS & Karlos-sama
Sentaku no Kurashi
V rekonstrukci
Download
FanFiction
Originální tvorba
Jiné
Galerie
Moje Arty
Vaše Arty
Apophysis
Jiné




Registrovat se

Pokec

Top List

TOPlist




7. kapitola - Milán

Naděje
7. kapitola - Milán

Od Jeconais

 „Dobré ráno,“ řekla Gabrielle, když vešli do rodinné rezidence Delacourů.

„Dobré ráno, Gabrielle,“ odpověděla Aimée s přívětivým úsměvem.

„Co se děje?“ Zeptal se Harry, čímž obešel běžné formality.

Aimée tázavě zvedla obočí.

„Atmosféra tady je téměř tak napjatá, jako když teta Marge navštívila Dursleyovy,“ vysvětlil Harry.

Gabrielle se zamračila a soustředila se. „Jak jsi to tak rychle pochytil?“

„Praxe.“

„Mami?“ Zeptala se Gabrielle.

„Harry má pravdu,“ připustila Aimée.

„William a Fleur se dnes ráno hodně hádali,“ dodal Jean.

„O čem se hádali?“ Zeptala se Gabrielle.

„Páření,“ řekla Aimée. „Fleur se nechce pářit a Bill nechápe proč.“

Gabrielle se tiše zamračila. „Jestli má Fleur nějaké pochybnosti, pak by to neměla dělat,“ řekla pevně. „Není to tak, že bys později mohl změnit názor. Promluvím si s ním a vysvětlím mu, o co přesně žádá.“

„Než to uděláš, promluvím si s Billem,“ řekl Harry Gabrielle.

„Uděláš to?“ zeptala se.

Harry přikývl. „Bill je Weasley a před vážným rozhovorem potřebuje jemnou a láskyplnou péči.“

Gabrielle natáhla ruku a něžně ho políbila na ústa. „Děkuji.“

Když ho políbila, natáhl se a odhrnul jí vlasy z obličeje. „Je venku?“ zeptal se Aimée a Jeana.

„Je u bazénu,“ řekla Aimée.

Přikývl a vyšel ze zadní části domu směrem k bazénu. Bill vztekle přecházel sem a tam a zamračil se, když k němu Harry přistoupil.

Harry se nezastavil, když se k Billovi přiblížil. Vyššího muže snadno zvedl a hodil ho přímo do bazénu.

Jazyk, kterým Bill popisoval své pocity z Harryho akce, zobrazoval délku a šířku jeho slovní zásoby, dokonce se ponořil do některých obzvláště ošklivých skřetích výrazů.

„Lepší?“ Zeptal se Harry, když se Bill odmlčel, aby se nadechl.

Další salva dokázala, že Bill ještě úplně neskončil.

„Proč jsi to udělal?“ požadoval nakonec Bill ze středu bazénu.

„Za to může Ron, on to navrhl,“ usmál se Harry. „Řekl, že kdykoli je nějaký Weasley rozrušený, trocha násilí je často nejrychlejší způsob, jak se k němu dostat. Takže jsem se rozhodl, že tě buď praštím, nebo hodím do bazénu, aby ses ochladil. Pokud bych tě uhodil, byl bys v bezvědomí.“

„Jsi si tak jistý sám sebou?“ Bill se napůl ušklíbl.

Harry pobaveně zavrtěl hlavou a zamumlal zaklínadlo. Bill vyplul z bazénu a přistál před Harrym.

„Jak se zdá, potřebuješ to ze sebe dostat,“ řekl Harry suše, stáhl si svetr a s lehkostí dlouhého tréninku zaujal bojový postoj. „Tak pojď.“

„Možná máš pravdu,“ zamumlal Bill a díval se na Harryho trochu ohromeně.

„Mám. I bez magie se mi nemůžeš rovnat. Byl jsem trénován příliš tvrdě, příliš dlouho těmi nejlepšími. To přece víš. Můžeme teď přestat s tím chlapáckým pózováním?“

„Bolelo to,“ řekl Bill a přitáhl si židli. „Víš?“

„Ne,“ řekl Harry tiše. „Já ne. A teď, když jsi se uklidnil, tě nechám promluvit s někým, kdo to ví.“

„Gabrielle?“

Harry přikývl a otočil se, aby se vrátil zpět do domu. „Bille,“ řekl přes rameno a odmlčel se. „Neubliž Gabby.“ Přednesl hrozbu tím nejchladnějším hlasem, jakého byl schopen, a přikývl, když Bill zbledl.

Vešel zpět do domu. „Je celý tvůj,“ řekl. „Vzal bych mu ručník.“

„Ne lékárničku?“

„Nepraštil jsem ho - jen jsem ho nechal - trochu vychladnout,“ usmál se Harry.

Přikývla, rychle ho objala, a cestou ven popadla ručník.

„Fleur je nahoře?“

„Později si promluvíme o tom, že jsi strávil celý večer s mou dcerou,“ řekl Jean a dočasně se vyhnul otázce.

Harry vypadal pobaveně. „Chceš pár vteřin přemýšlet o tom, co jsi právě řekl?“

Jean otevřel ústa a znovu je zavřel, zatímco Aimée se tiše zasmála.

„Pořád je to moje dcera.“

„A má družka,“ poukázal Harry. „Nebo brzy bude.“ Lehce se usmál. „Ale pokud ti to udělá dobře, můžeme všechny ty věci přesto udělat. Můžeš mě zpovídat ohledně mých úmyslů a já budu lhát jako když tiskne a předstírat, že se nesnažím dostat do jejích kalhotek.“

„Zvláštní fráze,“ přerušila ho Aimée. „Beru to tak, že se něco ztratilo v překladu?“

Harry se zamračil, když se vrátil ke svým posledním slovům. „Ach ano, trochu. V češtině z toho nevyplývá, že bych je měl na sobě, ale měl bych neomezený přístup k tomu, co obvykle obsahují.“

„Aha,“ přikývla Aimée. „Rozumím. Ale prosím, nenech mě přerušit tvou testosteronovou soutěž s Jeanem.“

„Víš, že jsem právě obvinil Billa ze stejné věci?“ Řekl Harry a cítil se docela rozpačitě. „Skončili jsme, Jeane?“

„Myslím, že ano,“ souhlasil Jean a sám vypadal trochu rozpačitě.

„Výborně,“ řekla Aimée vesele. „Teď, Harry, věřím, že jsi šel nahoru.“

Harry přikývl, otočil se a skryl úsměv. Od té doby, co chodil do školy a pravidelně jednal s Minervou McGonagallovou, ho nepropustili s takovou lehkostí. Vybavil si díky tomu několik hezkých vzpomínek ze školy a v duchu si poznamenal, aby si později toho dne promluvil s Minervou. Byla jedinou osobou z Bradavic, se kterou zůstal v kontaktu.

Nebylo pro něj těžké najít Fleuřin pokoj. Nadávky a zvuk rozbíjejících se váz ho dovedly přímo tam.

Otevřel dveře a okamžitě uhnul před blížícím se projektilem. Aspoň, že neplýtvá, všiml si. Vytvořila řadu identických váz a ničila je jednu po druhé.

Fleuřino uvítání ukázalo, že ze spojení s Billem pochytila víc než pár věcí a jedno obzvláště odporné prokletí ho přimělo škubnout sebou. Sklonil se, aby se vyhnul další váze, udělal několik rychlých kroků vpřed a přitáhl ji do velkého objetí.

Reagovala tak, že mu bušila do zad a křičela, že ji musí pustit. Ignoroval ji a dál ji držel, dokud se její hněv nezměnil v slzy. Brzy zjistil, že nejlepší způsob, jak se vypořádat se svou druhou přítelkyní, bylo jen ji držet během jejího záchvatu vzteku a nechat si svůj názor pro sebe. Byl to jeden z důvodů, proč vztah netrval déle než pár dní. Nedokázal si představit, že by se oženil a strávil zbytek svého života s někým s tak vznětlivým.

Objetí Fleur mu zvláštním způsobem pomohlo dokázat, že to nebyla ta vílí část Gabby, která ho tolik bavila. Fleur byla víla stejně jako Gabrielle, ale nijak ho neovlivnila.

„Lepší?“ zeptal se tiše, když ji pustil.

Přikývla a popotáhla.

„Neboj se,“ řekl Harry, když vzletně zamával rukama.

Fleur se na něj podivně podívala a uvolnila svoji vílí moc. Ve vteřině odstranila stopy svých slz. „To je zvláštní,“ zašeptala.

„Co?“

„Moci takto používat své schopnosti,“ vysvětlila. „Normálně musím být velmi obezřetná.“

„Abys náhodou neuchvátila Billa?“

Přikývla a posadila se na postel.

Přešel k ní, popadl židli a posunul ji před ni. „A to je ten problém, že?“

Pomalu zavrtěla hlavou. „Ne, ani ne.“

„Tak v čem je problém?“

„Bill chce, abych se s ním spářila, ale já nechci.“

„Proč ne?“ Zeptal se Harry jemně. Snažil se ze všech sil, aby to neznělo jako obvinění.

„Myslí si, že je Gabrielle šťastná, a nevidí stinnou stránku páření.“

„Pokračuj,“ pobídl ji Harry.

„Nejsem si jistá, jestli bych měla,“ řekla tiše. „Gabrielle…“

„Pravděpodobně mi to pomůže. Stále existují věci, o kterých nevím.“

„Mohlo by,“ připustila Fleur. „Pro vílu je páření nejmocnější silou v našich životech. Může přepsat všechno, čím jsme. Všiml jsi si, že jsem vysoká, stejně jako oba moji rodiče?“

Harry přikývl.

„A přesto je Gabrielle menší.“

Harry znovu přikývl.

„Řekni mi, Harry, chodil jsi někdy s vysokou dívkou?“

„Chceš říct, že jí páření zastavilo v růstu?“

„Ne v růstu,“ vysvětlila Fleur rychle. „Vyrostla správně, ale vyrostla přesně do výšky, kterou upřednostňuješ. To je druh moci, kterou má páření, a to mě děsí víc než cokoli jiného. Gabrielle to nechápe, nemůže to chápat, protože si nepamatuje nic jiného, ​​než být s tebou spojena.

„Jsem dospělá žena, mám kariéru, život, který mě baví, a myšlenka na otroctví muži, každému muži, je pro mě téměř odporná. A ta skutečnost, že bych byla šťastná ze své ztráty svobody a identity není uklidňující myšlenka. Vtipkovala jsem o páření s Billem a řekla jsem, že to udělám, až se vezmeme. Zjistila jsem však, že když se k tomu přibližujeme, prostě to nechci udělat - nemohu to udělat Harry.

„Nemohu ztratit samu sebe.“

„Zdá se, že Gabrielle má identitu a svobodu,“ jemně poukázal.

Fleur se zasmála nádechem sebe posměchu. „Moje sestra je mnohem silnější než já.“ Povzdechla si a podívala se přímo na něj. „Řeknu ti věci, které jsem slíbila, že je neřeknu, protože si myslím, že bys to měl vědět. A nemysli si, že ti o nich Gabrielle neřekla, aby s tebou mohla manipulovat nebo tak něco. Jde o to, že nestojí o tvou lítost. Chce tvou lásku čestně a na ničem jiném jí nezáleží.“

Přikývl. „Smířil jsem se s tím,“ řekl tiše.

„Miluji Gabrielle víc než kohokoli jiného. I když je to hloupé, obviňovala jsem se za její páření s tebou. Kdybych nebyla tak arogantní, nebyla bych na tom zatraceném turnaji a ona by nebyla umístěna v nebezpečí. Kdybych byla zdatnější čarodějnicí, zachránila bych ji sama a ona by se do tebe nezamilovala.“

„Její další život byl tak blízko peklu, jak jen mohl být.“

„Co tím myslíš?“

„Začněme fyzickou náklonností. Pamatuješ si, jaké to bylo, když jsi vyrůstal v Bradavicích? Pamatuješ si, jak tě objímala Hermiona, Ron, Molly, dokonce i ta Changová?“

Harry přikývl.

„Jediní lidé, kteří se Gabrielle dotkli od té doby, kdy se s tebou spářila, byli máma, táta a já. Gabrielle nedovolila, aby se jí dotkl někdo jiný a nenechala se vidět v ničem, co by bylo atraktivní nebo odhalující. Hystericky křičela, když jsme uvažovali o tom, že ji necháme vyšetřit mužskými lékaři. Z pomyšlení na to, že se jí dotýká někdo jiný ​​než ty, se jí dělalo špatně. Gabrielle v mžiku přešla z rozkošné a přátelské dívky k samostatnému dítěti, které se bálo, že se jí dotkne někdo mimo její rodinu.“

„A pak byly problémy způsobené tím, že osmiletá měla dospělé emoce a touhy. Slzy a zoufalství, které cítila, když jsme jí řekli, že za tebou nemůže jít, byly neuvěřitelné,“ Fleur se odmlčela a podívala se přímo na něj. „Nedokázala pochopit, proč jsme ji nenechali dělat to, co chce.“

Harry přikývl. „Nemohl jsem nic udělat.“

„Víme,“ povzdechla si Fleur. „Věděli jsme to. Osmiletá dívka by neměla znát podrobnosti milování, natož aby jí tělem proudily ohromující ​​touhy dospělých.“

„Téměř šest měsíců jsme nevěděli, co se s ní stane. Málem jsem ve škole propadla, protože každou vteřinu, kterou jsem mohla postrádat, jsem strávila tady. Naštěstí Olympe pochopila, co se děje - cítila svou vlastní vinu - a kryla mě, jak jen mohla.“

„Gabrielle ztratila svoji osobnost. Byla téměř nepopsaným listem. Za normálních okolností by svou osobnost načerpala z kontaktu se svým druhem. Uměla mluvit, reagovat, ale nebyla tam žádná jiskra - nic, co by se dalo říct, že byla Gabrielle. Bylo to jako mluvit s golemem.“

Harry sklonil hlavu do dlaní. „Zabilo to její osobnost?“ zašeptal. „To je hroznější, než jsem si představoval.“

Fleur se natáhla a zlehka ho vzala za ruce, takže se na ni podíval. „Ale pak se mámě podařilo se k ní dostat. Řekla Gabrielle, že k prázdné skořápce bys nikdy nic necítil. A Gabrielle poprvé reagovala jako dívka. Vzhlédla a přikývla. Kladla otázky, jednoduché otázky, ale byli jsme schopni na ně odpovědět. Zeptala se na tvého nejlepšího přítele a na to, koho máš rád. Věděli jsme, že Hermiona je tvůj nejlepší přítel a že jsi se zamiloval do Cho.“

„Gabrielle se nebála tvé zamilovanosti. Věděla o poutu, ale podívala se na dívky, které se ti líbí, a dospěla k závěru, že inteligence je jedním z klíčových faktorů. To byl začátek její lásky k akademikům. Také věděla, že miluješ famfrpál, takže se ujistila, že umí létat, ale na tom příliš nepracovala. Cítila, že jediný člověk, který by ji to dokázal správně naučit, jsi ty.“

„Sestavila plán - aniž by to komukoli z nás řekla – jak ze sebe udělat ženu, o které si myslela, že bude mít největší šanci se k tobě dostat. A to by nemělo být možné. Páření ji mělo přinutit, aby zůstala v tom prázdném stavu, a čekala na tebe.“

„Mámina slova ji dostala do situace, kdy byla magie zmatená. A Gabrielle se tím propraco-vala, aby se stala tím, čím chtěla být. Byla to ta nejstatečnější věc, jakou jsem kdy viděla.“

„Některé věci se nezměnily. Pořád by se jí nedotkl nikdo kromě nás tří. Jak vyrůstala, ani trochu se nezajímala o ostatní chlapce. Všechno, co měla, bylo věnováno tomu, aby se proměnila v to, co si myslela, že budeš chtít. Tím, kdo jsi a jaký jsi, jsi jí dal ten největší možný dar, aniž by ses snažil.“

„Co?“ Zeptal se Harry zmateně.

„Nezávislost. Gabrielle věděla, že chceš nezávislého partnera. Myslela si, že mít otroka by se ti hnusilo. Je to pravda?“

Harry pevně přikývl. „Rozhodně!“

„Gabrielle se podařilo získat nezávislost na páření tím, že pracovala v rámci omezení, že je spářena. Nemáš tušení, jak se cítím, jak se všichni cítíme, když tě vidíme s Gabrielle pohromadě. Je to, jako bychom znovu získali naši Gabrielle. Usmívá se, směje se a je z ní opět dívka.“

„Ale právě to způsobilo problém. Bill nikdy neznal hloubku problémů s Gabrielle. Je to muž, a proto by s ním ani nebyla delší dobu sama ve stejné místnosti. Takže vše, co Bill jen viděl je, že tichá dívka vykvetla do této úžasné krásy, a je šťastná a on nechápe, proč to nechci.

„Nemám sílu bojovat jako Gabrielle. A Bill není ty. Jsi jiný, Harry. Jsi ochranný, silný a věříš v pohádky.“

„Pohádky?“

Fleur tiše přikývla. „Věříš, že láska je nejmocnější silou ve vesmíru. Chceš princeznu, kterou můžeš milovat a chránit, a která tě může milovat a chránit. Chceš kouzelnou romanci.“

„Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel,“ řekl Harry pomalu.

„Jsi princ, Harry. Jsi silný, odvážný a hrdinský. Máš nad Gabrielle takovou moc, kterou bys mohl použít k tomu, abys ji donutil udělat cokoliv, cokoliv, o čem by se normálnímu muži mohlo zdát. Mohl bys ji přinutit dělat ponižující činy, ale myšlenka na to by tě ani nenapadla. Jediné, co děláš, je povzbudit ji, aby byla nezávislejší.“

„Myslím, že mě přeceňuješ,“ řekl tiše. „Ale jedna z věcí, které se mi na Gabrielle líbí, je její nevinnost. Jsem starší, unavenější, ale zdá se, že ona vidí věci svěží a krásné, a to chci ve svém životě. Nenechám tu její nevinnost zkazit - ani mnou, ani nikým jiným.“

„A o tom mluvím. Miluji Billa, ale stejně jako žena miluje muže. Ne tak, jako Gabrielle miluje tebe, nebo, jak doufáme, že budeš nakonec Gabrielle milovat. Nemohu se mu odevzdat, jako se Gabrielle odevzdala tobě.“

„A Bill to nemůže pochopit?“

„Neumím to dost dobře anglicky vysvětlit. Slyší jen to, že ho nechci. A jeho francouzština není dost dobrá pro pojmy, které se mu snažím vysvětlit.“

„Gabrielle s ním právě mluví.“

Fleur se pomalu usmála. „Ona to napraví,“ řekla sebejistě. „Gabrielle ví lépe než kdokoli jiný, jaké to je. Doufám, že to Bill pochopí,“ odmlčela se a pak změnila téma. „Pověz mi, co jsi včera s Gabrielle dělal? Oba jste byli mimo školu a Fred mi řekl, že jste na rande.“


Gabrielle mlčky podala Billovi ručník, který nesla, a přitáhla k němu pár křesílek. Posadila se - dávala pozor, aby byla trochu mimo dosah jeho dotyku - a sledovala ho, jak se suší.

Bill byl vyšší než Harry a vypadal docela dobře. Ale s ní to neudělalo vůbec nic, kromě pocitu přátelství, protože byl láskou její sestry.

Bill si konečně promnul dlouhé vlasy a podíval se přímo na ni. „Harry může být nejděsivější osobou na planetě,“ povzdechl si anglicky.

„Pro mě ne,“ řekla prostě.

„Ne,“ souhlasil Bill. „Pro tebe ne. Ale pro každého, kdo se na tebe jen podívá způsobem, který se mu nelíbí.“

Jemně se usmála a nehádala se s ním. Představa, že ji její druh bude chránit, ji uvnitř zahřívala. „Takže,“ řekla. „Proč jste se s Fleur hádali?“

Bill od ní odvrátil zrak.

„Prosím,“ řekla Gabrielle. „Myslím, že zjistíš, že vím o problému víc než kdokoli jiný.“

„Tak proč se ptáš?“ Řekl Bill.

„Zjistíš, že být mrzutý tě příliš daleko nedostane,“ řekla tiše Gabrielle. „Na druhou stranu, když mi přesně řekneš, v čem je problém, mi na druhou stranu pravděpodobně umožní vysvětlit, proč Fleur reagovala tímto způsobem.“

„Nechce se se mnou spářit,“ řekl Bill, když se ponořil do křesílka.

„Pověz mi,“ řekla Gabrielle. „Řekl jsi jí, možná přímo během hádky, aby odešla?“

Bill vzhlédl, přikývl a na tváři se mu objevil rozpačitý výraz.

„Kdyby mi Harry řekl, abych odešla, neměla bych na výběr. Nemohla bych tam stát a hádat se s ním. Musela bych odejít, bez ohledu na to, že každý krok od něj by mi lámal srdce, a bez ohledu na to, že bych se bála, že mě už nikdy neuvidí, a že se od něj budu navždy vzdalovat.“

„Co?“ Zeptal se Bill a vypadal zděšeně.

„Pokud mi dá Harry přímý rozkaz, musím poslechnout. Bez ohledu na to, co to je. Bez ohledu na to, jak moc to může bolet, nebo jak to může být trapné. Udělám to bez zastavení nebo zaváhání.“

„Ale…“

„Ale co?“ Zeptala se Gabrielle. „Žádáš otroka, takže musíš být připraven se o něho náležitě postarat. Beru to tak, že se staráš o mou sestru?“

Bill přikývl. „Samozřejmě, že ano.“

„To je dobře. Nebude ti vadit, když nebude schopná dělat několik let svou práci, protože vše, co chce a potřebuje, jsi ty? Nebude ti vadit, že z ní bude jiná dívka než ta, na které ti záleží? Nebude ti vadit, že budeš absolutním středem jejího vesmíru, a že pokud tě někdy začne nudit, zblázní se a pak zemře?“

„S Harrym taková nejsi.“

„S Harrym jsem spářena osm let. Musela jsem bojovat s magií, abych znovu získala svou nezávislost, a dokázala jsem to jen proto, že si to Harry přeje. Jsem si jistá, že to dokáže i Fleur - nakonec.“

Bill se zamračil, naklonil se dopředu a ona se trochu zaklonila.

„To dělá páření?“ zeptal se.

Gabrielle přikývla. „Je to otroctví, Bille, a vílu to změní. Snaží se z nás udělat to, po čem náš druh touží víc než po čemkoliv jiném na světě. Druh má obrovskou odpovědnost se o vílu starat, protože na něm bude zcela závislá. Samozřejmě o tom mluvíme z negativní stránky. Totéž, z pozitivní stránky je, že spářená víla tě bude milovat navždy, nikdy tě neopustí, nikdy se tě nezřekne a bude ochotna udělat cokoliv, co se ti líbí v ložnici nebo mimo ni.“

„Ale to zní jako - mít panenku,“ řekl Bill a rukama si prohrábl vlasy.

„Na chvíli ano,“ souhlasila Gabrielle. „Dokud buď nezíská novou osobnost, která ti bude vyhovovat, nebo se jí nepodaří získat zpět tu současnou.“

„A co hádky?“

„Žádné by nebyly. Souhlasila by s tebou a určitě by ti nikdy neřekla ne.“

„Ale to by znamenalo žádný udobřovací sex,“ protestoval Bill a pak prudce zčervenal.

„K čemu bys potřeboval udobřovací sex?“ Zeptala se Gabrielle. „Měli byste vášnivý sex, kdykoli byste chtěli - se ženou geneticky uzpůsobenou tak, aby odpovídala tvé náladě.“

Bill otevřel ústa a pak je znovu zavřel.

„Jsem víla jen z části a myslím si, že mi to pomohlo uchovat si alespoň zdání mé původní osobnosti. Vílí páření je svázáno v našich genech tak hluboce, že je všezahrnující. Být druhem víly vyžaduje mít čestnost a péči hluboko uvnitř sebe, což většina lidí prostě nemá. Vyžaduje to povahu, při které můžeš upřímně dát ostatní před sebe, vrozenou šlechetnost, která ti zabrání využít situace, kdy držíš všechny karty.“

„Co by se stalo, kdyby Harry nebyl Harry?“

„Nevím,“ zašeptala Gabrielle. „A nikdy to nechci vědět. Děsí mě to hluboko uvnitř.“

„Takže abych to shrnul,“ řekl Bill a znovu se opřel. „Mohl bych získat družku a opravdu dobrý sex, ale na nějakou dobu ztratím skoro všechno, co na Fleur miluji, a až se mi to vrátí, pokud se mi to vrátí, může to být jiné, a v té fázi je už příliš pozdě a jsem za ni zodpovědný - a vždy budu mít tu otravnou vinu, že to pro mě udělala.“

Gabrielle přikývla.

„A ty jsi to udělala dobrovolně?“

Slabě se usmála. „Ano. Přirovnávám to k hraní ruské rulety se svou vlastní existencí. A jen aby to bylo zajímavé, měla jsem v šesti komorách pět střel. Začíná to vypadat, že úderník zasáhl prázdnou komoru.“

„Roztomilá analogie,“ usmál se Bill. „Byl jsem trochu sobecký, že?“

„Neznal jsi všechna fakta.“

„Myslím, že ne,“ připustil Bill a promnul si zátylek. „Ale slyšel jsem jen to ‚Ne‘.

„Takže,“ řekla Gabrielle s takovou nevinností, jak jen dokázala. „Teď se Fleur omluvíš a budeš mít udobřovací sex?“

Bill se na ni podíval a potom zrudl ještě jasněji než předtím.

„No tak,“ zasmála se tiše. „Myslím, že Harry a Fleur už skončili.“

„Jak to můžeš vědět?“

„Cítím, jak se směje.“

Bill přikývl a následoval ji. Když se dostali na vrchol schodiště, Bill se natáhl, aby se dotkl jejího ramene, ale když ucítila, že se k ní přibližuje jeho ruka, uhnula.

Vypadal zmateně.

„Je to součást páření,“ řekla tiše, ale bez omluvy. „Nechci, aby se mě kromě táty a Harryho dotýkal nějaký muž.“

„Jen jsem chtěl říct ‚děkuji‘“ řekl Bill. Mírně se usmál: „To vysvětluje, proč jsi byla vždy trochu rezervovaná.“

„Ve vaší rodině je těžké věřit v doteky, ale zvládla jsem to.“ Otevřela dveře do Fleuřina pokoje a zastavila se.

„A,“ zasmál se Harry. „Podívala se na mě s nejroztomilejším výrazem, jaký jsem kdy viděl, a řekla zcela upřímným hlasem: ‚Protože to vypadá, že někdo vynaložil velké úsilí, aby usmažil kdysi naprosto úctyhodné brambory, a odstranil vše, co na nich bylo zdravé a dobré!‘“

Fleur zaklonila hlavu a zařvala smíchy.

„Prozrazuješ moje tajemství?“ Zeptala se Gabrielle.

„Jo,“ řekl Harry s úsměvem. Jeho oči přelétly k Billovi a on přikývl, když se postavil na nohy. „No tak, Gabby, nechme je o samotě.“

Usmála se na něj a přikývla.

Vyšel z místnosti a zavřel dveře, když Bill vstoupil. „Fleur mi toho hodně vyprávěla o tom, čím jsi prošla, když jsi vyrůstala,“ řekl jí.

Škubla sebou. „Nestojím o tvou lítost, Harry.“

„A co o můj obdiv?“ zeptal se.

Zvědavě se na něj podívala.

„Nelituji tě, Gabby. Ale vím, jaké to je bojovat proti magii, jakou je potřebné mít vůli, a dokázat ze sebe něco udělat, když s ní bojuješ, je působivé.“

„Děkuji,“ řekla a sklopila oči, zatímco její srdce bušilo po chvále od jejího druha.

„Půjdeme strávit zbytek dopoledne s tvými rodiči a odpoledne se vrátíme do školy?“

„To by bylo fajn.“

Natáhl ruku a přitáhl si ji do objetí.

Šťastně si povzdechla a přitulila se k němu. Vzhlédla, když z ložnice uslyšela hlasitý smích, následovaný bouchnutím.

„Udobřovací sex,“ řekla.

Harry zasténal, zvedl ruku a zašeptal umlčovací kouzlo. Odvedl ji dolů do obývacího pokoje, kde Jean četl noviny velkého formátu a Aimée se dívala do novin, které vypadaly jako anglický Financial Times - lososově růžová to prozrazovala.

Harry se posadil na pohovku a ona se posadila vedle něj a přitulila se k němu. To bylo to o čem snila tolik let, že bude nenuceně sedět vedle svého druha. Bylo pro ni těžké neusmívat se jako idiot.

„Jsou zase šťastní?“ Zeptala se Aimée, když složila noviny a položila je na stoleček vedle ní.

„Jsou,“ souhlasil Harry.

„A právě teď se jeden druhému osobně omlouvají,“ dodala Gabrielle s úsměvem.

Aimée zvedla obočí. „Takže bych se měla tomu podlaží na chvíli vyhýbat?“

„Ne, Harry pro ně přidal tlumící kouzlo.“

„Moje dcera je pokrytec,“ povzdechla si Aimée. „Nepoužije to kouzlo a je to omyl - Jean a já na to kouzlo zapomeneme a jsme obviněni, že se ji snažíme dohnat k šílenství.“

„Netuším, jak na to reagovat,“ řekl Harry. „Takže změním téma.“

„Děkuji,“ řekla Gabrielle a cítila, jak se jí rozpalují tváře.

„Je to magická verze FT?“

„Samozřejmě,“ řekla Aimée. „Ráda sleduji, jak si vedou naše investice a akcie.“

„Já také,“ souhlasil Harry. „Připouštím, že mi trvalo téměř dva měsíce studia, než jsem zjistil, co to všechno znamená.“

„Kdy jsi to udělal?“ Zeptal se Jean, složil své vlastní noviny a zapojil se do konverzace.

„Na turné, jako u většiny jiných věcí.“

„Co jsi vlastně na turné dělal?“ Zeptala se Gabrielle.

„Normálně vstáváme kolem šesté ráno, zvláště když je někde horko a dáváme si velkou snídani. Půl hodiny jsme odpočívali a pak jsme se vydali na tréninkové hřiště. Normálně bychom strávili létáním jen pár hodin, protože v té době jsme obvykle ve špičkové fyzické kondici a vše, co musíme udělat, je udržovat si náš současný stav. A v době oběda jsme mohli po zbytek dne dělat to, co jsme chtěli.“

„Normálně jsem chodil s některými svými spoluhráči po památkách a pak v noci, jsem trávil čas odpočinkem ve svém hotelovém pokoji a dělal, co jsem mohl, abych se zaměstnal.“

„Zní to trochu nudně,“ řekl Jean.

„Někteří z dalších mladých hráčů šli do nočního klubu a dobře, ehm, bratříčkovali se s fanoušky. Jednou jsem to zkusil a musel jsem udělat kombinované přemístění/Obliviate, abych se odtamtud dostal s oblečením. Fanoušci byli trochu vzteklí.“

„To není překvapení,“ dobírala si ho Gabrielle. „Harry Potter, famfrpálový bůh, venku na veřejnosti pro všechny ty dívky.“

„Počkej, až budeš se mnou,“ řekl Harry s úsměvem. „A ty jsi terčem několika strašných posměšků.“

„Nebude to pravda,“ odpověděla klidně. „Některé z nich pravděpodobně budou, ale to nebude jejich věc.“

Harry zavrtěl hlavou a zasmál se.

„Vy dva vypadáte, že je vám spolu příjemněji,“ řekla Aimée.

„Myslím, že jsme včera mezi námi vyřešili spoustu věcí.“

„To nezabránilo tomu, aby Harry a Jean měli dnes ráno problémy s testosteronem,“ řekla Aimée Gabrielle s dráždivým zábleskem v očích.

„Tati,“ povzdechla si Gabrielle.

„Proč obviňuješ mě?“ protestoval Jean a zvedl ruce.

„Protože Harry tyto věci neiniciuje, pouze reaguje,“ řekla jednoduše.

„Pořád jsi moje dcera,“ pokrčil Jean rameny. „Vyhrazuji si právo se tak chovat za všech okolností.“

„A mohl jsem to zvládnout lépe,“ vložil Harry. „Nicméně Aimée naše ega úhledně propíchla a já nevím jak Jean, ale já jsem se tak necítil od té doby, co jsem byl v Bradavicích.“

„Jsem s ní ženatý,“ řekl Jean, „To se mi stává pořád.“

„No, nabídl bych útěchu, ale upřímně řečeno, každý, kdo má po svém boku někoho jako Aimée, od nikoho žádnou útěchu nepotřebuje.“

Jean se zasmál a přikývl. „Nejlepší rozhodnutí mého života,“ souhlasil.

Aimée se pěkně začervenala a skromně sklopila zrak.

„Vždy jsem věděl, že se budu muset zamilovat do někoho výjimečného,“ pokračoval Jean a laskavě pohlédl na svou ženu. „Musela by pochopit, že všechny dívky, které budeme mít, budou víly, a že by to byly bezbožné hrůzy.“

„Nebyla jsem hrůza,“ protestovala Gabrielle s úsměvem.

„Správně,“ řekl Jean nevěřícně. „Samozřejmě jsem neměl jinou volbu než si vzít Aimée.“

„Ach?“ Zeptala se Aimée delikátně.

Jean přikývl. „Aimée byla moje čtvrtá přítelkyně.“

„Vlastně pátá,“ popotáhla Aimée.

„Fajn, pátá,“ zabručel Jean. „Každopádně vzal jsem jich pár domů, aby se setkaly s mojí matkou, a ona je všechny okamžitě propustila a učinila pár komentářů týkajících se mé inteligence ohledně toho, že mě přitahují takovíto motýli.“

„Vzal jsem Aimée poprvé domů.“

„Cestu jsem strávila poslechem varování před jeho matkou,“ vložila se do hovoru Aimée.

„Ano,“ souhlasil Jean. „A vešli jsme do domu a maminka řekla: ‚Další, Jeane?‘“

„Chystal jsem se odpovědět, když přede mě vstoupila Aimée a podívala se na matku. ‚Nejsem další,‘ řekla chladným hlasem. ‚Jsem poslední.‘“

„Máma se na ni podívala a na vteřinu jsem si myslel, že dojde k násilí. Ještě nikdo nikdy něco takového mamince neřekl.“

„Co se stalo?“ Zeptala se Gabrielle.

„Máma se ke mně otočila a řekla. „Ožeň se s touto dívkou, Jeane-Sebastiane, protože pokud to neuděláš, bude to velká chyba.“

Harry a Gabrielle se zasmáli.

„Vždy se mi Jeanova matka líbila,“ řekla Aimée s úsměvem. „Měla v sobě úžasnou přímočarost a byla ochotná odpovědět na všechny mé otázky týkající se víl, a byla obrovskou pomocí při výchově Fleur a Gabrielle.“

„Je smutné, že minulý rok zemřela,“ povzdechl si Jean. „Měla mě v pozdním věku a byla velmi stará.“

„Je mi to líto,“ řekl Harry tiše.

Gabrielle mu položila ruku na nohu a něžně ho hladila. „Máma a babička si byly hodně podobné,“ řekla s úsměvem. „A když se hádaly, což se nestávalo často, jediné, co jsme mohly s Fleur udělat, bylo schovat se pod Tátův stůl.“

„Tam jste šly?“ Zeptal se Jean. „Vždycky mě to zajímalo. Já osobně jsem chodil po pozemcích.“

„Nebyly jsme tak zlé,“ protestovala Aimée.

„Ne,“ souhlasil Jean. „Vážně špatné byly tvé hádky s Gabrielle o…“ utichl, jako by si najednou uvědomil, že toho řekl příliš.

„O tom, že chci jít za Harrym,“ dokončila Gabrielle tiše.

„Víš, že by to nefungovalo?“ Zeptal se Harry tiše, když se posunul, aby se jí mohl podívat do očí.

„Teď už ano,“ povzdechla si. „Máma měla pravdu, ale tehdy jsem cítila, že jediné, co musím udělat, je ukázat se. Ty to pochopíš, a přesunuli bychom se do ložnice.“ Vesele se usmála. „Vysvětlit tvrdohlavé desetileté dívce, která ještě nedosáhla puberty, že ještě není připravená, když má v hlavě všechny tyto znalosti a v těle ohromující ​​pocity, nebylo snadné.“

„Nemožné,“ souhlasila Aimée s úsměvem.

„A během našich hádek jsme rozbily mnoho váz.“

„Takže to tedy máte v rodině?“

„Ne v celé rodině,“ řekl Jean lehce.

„Zůstaneš na oběd?“ Zeptala se Aimée s hladkou změnou tématu.

Harry přikývl: „Dnes odpoledne máme trénink, na který musíme být připraveni.“


„Jak se vám dvěma daří?“ Zeptal se Harry, když podal Fredovi a Georgovi láhev vody. „Trávíte tady více času než ostatní.“

Fred se zatvářil mírně provinile. „No,“ řekl. „Mohli jsme tady narazit na nevyužitý zlatý důl.“

„Ach?“

„Jo,“ souhlasil George. „Celá škola plná dětí, které nevědí, co jsou to žerty a nikdy předtím nepotřebovaly naše výrobky.“

„A to je důvod, proč jsem musel tento týden čtyřikrát odeklínat jídlo?“

„Ano,“ připustil Fred. „Prodáváme tady naše produkty jako v první baště naší expanze do Francie. S Hermionou a nyní Gabrielle, která nám teď pomáhá mluvit jazykem, jsme mnohem spokojenější s myšlenkou přestěhovat se do Evropy. Někteří ze sedmáků vyjádřili zájem přijít pro nás pracovat, až vystudují.“

Harry přikývl. „Dobře, potřebujete další investiční kapitál?“

„Ne,“ odpověděl George. „Dávali jsme stranou dvacet pět procent našich zisků na financování budoucí expanze.“

„A kdybychom to neudělali, zaplatili bychom ti více než Kanóni,“ ušklíbl se Fred.

„Já vím,“ připustil Harry. „Věnuji velkou pozornost vašim finančním výkazům. Co si myslíte, chlapci, pokud jde o plovoucí nabídku akcií na burze?“

„Nechceme to dělat, pokud se tomu dokážeme vyhnout,“ řekl George vážně. „Nelíbí se nám skutečnost, že bychom se museli zodpovídat ostatním. Naše práce závisí na tom, že Fred a já riskujeme, a přidání vrstvy by zničilo naši schopnost rychle jednat. Jistě, mohlo by nám to vydělat hodně peněz, ale peníze nejsou všechno.“

„Ale ty jsi náš partner,“ řekl Fred a jeho tvář byla stejně vážná. „A jsme ochotní poslouchat, pokud máš odlišné rady.“

„Uvolni se,“ řekl Harry s úsměvem. „Souhlasím. Pokud potřebujete hotovost, poskytnu ji jako půjčku s nízkým úrokem.“

Fred a George se na sebe podívali a pak se zasmáli.

„Nechal jsi nás dělat si na chvíli starosti, kámo,“ řekl George.

„Jo,“ souhlasil Fred a ovíval se.

„Hej, lidi,“ řekl Oliver, když vešel do místnosti. „Jak to jde?“

„Skvěle,“ odpověděl George. „Díváme se na expanzi do Francie.“

„Zní to jako dobrý nápad,“ řekla Katie, když vešla dovnitř. „A podívej se, koho jsem našla, jak tu bloudí jako ztracená koťata.“

„Angelino, Alicie,“ řekl Harry překvapeně. „Co vás dvě přivádí do Francie?“

„Oficiálně jsme jen na návštěvě u přátel,“ řekla Angelina.

„A neoficiálně?“

„Jsme tady, abychom vám pomohly.“

„Skutečně?“

„Falmouthští sokoli si všimli, že Kanónům a Harpyjím se dostává hodně dobré publicity, když vám Katie a Ollie pomáhají. A když Flint a Wingtownští tuláci vznesli několik divokých tvrzení, dostaly jsme neoficiální rozkaz zjistit, jestli můžeme pomoci.“

„No páni, dostávám zimnici,“ řekl Oliver. „Nejlepší tým, jaký kdy Nebelvír vytvořil, se dal znovu dohromady.“

„A to mi vnuklo myšlenku,“ řekl Harry pomalu.

„Ach?“ Zeptal se Fred.

„Ani se neptej,“ poradil George. „Má ten výraz: ‚Chystám se udělat něco nejasného, ​​co se za pár týdnů vyplatí.‘“

„Opravdu,“ souhlasil Fred.

Harry se jen usmál a přešel k Letaxu. „Olympe,“ zavolal.

„Ano, Harry?“

„Jak je na tom tvůj školní rozpočet?“

„Napjatý,“ řekla, aniž by se rozesmála.

„Rozbij ho,“ odpověděl. „A přines sem šest Galeonů.“

„Uvidím, co dokážu,“ řekla Olympe suše.

„Šest Galeonů?“ Zeptal se Ollie. „Všichni si za minutu vyděláme víc.“

„Samozřejmě,“ usmál se Harry. „Jak řekl George, jen plánuji dopředu.“

„Správně,“ řekla Katie suše. „Necháme vás tři, abyste si promluvili o věcech - jsou připraveni na své magické sliby - zatímco my půjdeme a rozjedeme večerní trénink.“

„Dobře, ať si Gabby procvičí předstírání.“

„Takže,“ zeptala se Angelina, když ostatní odcházeli. „Co je tak tajného, že potřebuješ naše magické sliby?“

„Kdybys nejdřív mohla …“ řekl Harry.

„A jo.“

Obě čarodějnice vrhly kouzlo.

„Všechno to začalo před osmi lety…“


„Harry!“ Zařval Oliver. „Mohu si tě na pár minut půjčit?“

„Dej si pauzu, Gabrielle,“ řekl Harry s úsměvem a snesl se dolů k brankáři.

Gabrielle se s úsměvem dívala, jak odchází a rozhlédla se po famfrpálovém hřišti. Angelina a Alicia si povídaly, když letěly po obvodu a sbíraly Camrály, které používaly pro trénink.

Katie odstraňovala z branek nějaká kouzla přesnosti. Aniž by o tom opravdu přemýšlela, přiletěla ke starší dívce.

„Ahoj, Gabrielle. Začíná ti to opravdu jít,“ řekla vesele Katie.

„Děkuji,“ řekla s úsměvem. „Můžu s tebou několik minut mluvit?“

„Jasně,“ odpověděla Katie a mávla hůlkou na zbývající branku. Sestoupily na zem a vešly do Harryho kanceláře.

„Co se děje?“ Zeptala se Katie a posadila se na konec stolu.

Gabrielle si nervózně navlhčila rty. „Víš o poutu, které mám s Harrym? A že ho mám už osm let? Umožnilo mi to vidět momentky z Harryho života, když vyrůstal.“

„Uh-huh,“ řekla Katie, a její řeč těla se změnila na defenzivní.

„No, některé věci mi nedávají smysl,“ řekla pomalu. „Zdálo se, že Harryho chráníš až příliš, mimo pouhé přátelství, a něco na tobě tahá za pouto.“ Vzhlédla a podívala se Katie do očí. „Jsi ta druhá žena, s níž Harry spal?“

Katie pomalu zčervenala a doklopýtala k židli. Sklonila hlavu do dlaní.

„Katie?“ Zeptala se Gabrielle a přistoupila k ní blíž. Nečekala, že její otázka bude mít takovou odezvu.

„Co ti Harry řekl?“

„Potvrdil to, co jsem už věděla, - že spal se čtyřmi ženami, ale nic jiného. Pokusil se předstírat, že byly jen tři, protože se snažil udržet čtvrtý vztah v tajnosti,“ odpověděla Gabrielle. „Ale kdykoli byl v důvěrném vztahu s někým, koho jsem znala, z pouta se mi dělalo špatně, byla jsem apatická, celý den jsem ležela v posteli vyděšená, že o Harryho přijdu dříve, než budu mít vůbec možnost vidět ho jako svého druha.“

Katie přikývla a trpce se usmála. „Držel náš vztah v tajnosti,“ souhlasila. „Kolik toho víš o tom, co se mezi námi stalo?“

„Od Harryho? Nic.“

Katie si prsty prohrábla vlasy. „Začalo to tak dobře,“ řekla tiše, téměř sama pro sebe. „Jedné noci jsme se potkali v baru. Chtěl se dostat na večer ven. Byla jsem venku se svými týmovými kolegy. Moje rande se jednou podívalo na Melissu, mou kamarádku vílu, a v mžiku mě opustil. Harry a já jsme si povídali, srovnávali špatná rande a na konci večera mě doprovodil domů. Oba jsme byli trochu opilí. Pozvala jsem ho dál, ale můžeš hádat, co Harry řekl.“

„Ne,“ nabídla Gabrielle.

„Přesně tak,“ povzdechla si. „Ale viděli jsme se znovu, buď v mém domě v Somersetu, nebo v jeho bytě v Londýně.“ Katie se odmlčela a podívala se na Gabrielle. „Víš něco o tom, co se stalo?“

„Dostávala jsem od Harryho obrazy a pocity, kdykoli cítil silné emoce. Nikdy dost na to, abych někoho viděla, nebo co se skutečně děje.“ Gabrielle se odmlčela a pak tiše řekla. „Na spodní části zad máš vytetovaný Camrál a zdálo se, že jsi ho měla v této pozici raději, zatímco on by byl raději tváří v tvář.“

„V téhle pozici byly pocity mnohem intenzivnější,“ vysvětlila Katie. „Chvíli to bylo neuvěřitelné. A pak jsem to podělala.“

„Co tím myslíš?“

Slzy teď Katie volně stékaly po tváři. „Udělala jsem spoustu věcí, na které nejsem hrdá. Ale nikdy jsem nebyla s ženatým mužem a nikdy jsem ve vztahu nepodváděla. A to samé očekávám i od svého muže.“ Odmlčela se. „Byl to týden před finále Ligového poháru. Obvinila jsem Harryho, že mě podvádí.“

„Záleželo nám na sobě, víš, ale prostě jsme se nikdy nespojili - jediná dobrá věc byl sex. Takže jsem usoudila, že mě jen využívá. Přivádělo mě to k šílenství – věděla jsem, že musí existovat někdo jiný. Byla jsem tak vyvedená z míry, že jsem ho dokonce obvinila ze zrady jeho přátelství s Ronem tím, že bokem šukal Hermionu.“

„Nedovedu si představit, že to proběhlo dobře,“ povzdechla si Gabrielle.

„Měl mě udeřit - místo toho mi věnoval velmi zraněný pohled. Věděla jsem, že je po všem,“ řekla Katie. „Udělala bych cokoli, abych ta slova vzala zpět, jakmile jsem je řekla.“

„Nebyla to tvá chyba.“

Katie nic neřekla.

„Pořád mu na tobě záleží, víš,“ pokračovala Gabrielle. „Po světovém poháru, když byl v nemocnici, doufal, že ho navštívíš. To bylo jedinkrát, co plakal,“ dokončila.

„Nikdy jsem se mu neomluvila, víš? A když mě sem pozval, bylo to svým způsobem horší. Protože jediné, co jsem z něj cítila, bylo jen přátelství.“ Vzhlédla. „Měla bych se omluvit i tobě.“

„Proč?“ Zeptala se Gabrielle upřímně.

„Za to, že jsem se dotkla toho, co bylo zjevně tvé,“ řekla Katie a podívala se dolů na podlahu. „Za to, že jsem ti způsobila takovou bolest.“

„Nevěděla jsi to, nemohla jsi to vědět. Ale jestli ti to pomůže, odpouštím ti,“ řekla Gabrielle jemně. „Koneckonců, svým způsobem jsi měla pravdu.“

„Jak to?“

„Byla tam ještě jedna žena. Bohužel Harry v tu chvíli neměl nejmenší tušení, kdo jsem.“

„No, teď už to ví. Znám ho dost dobře na to, abych poznala, že je tebou uchvácený.“

„Je mu ze mě špatně?“ Zeptala se zmatená Gabrielle.

„Promiň, to nebyl moc dobrý překlad - Harry je do tebe zamilovaný,“ řekla Katie.

„A ty si přeješ být na mém místě?“

Katie zavřela oči a přikývla. „Není jako ostatní muži, že? Dokázal mi zahřát krev pohledem, a to díky čemu to bylo tak účinné bylo, že vůbec neměl tušení, že to dělá. Je tak krásný, vychází to z jeho nitra, ale to famfrpálové tělo opravdu pomáhá. Chybí mi, ale teď si uvědomuji, že jsem ho vlastně nikdy neměla.“

Gabrielle se zhluboka nadechla. Věděla, co by po ní Harry v této situaci chtěl, a tak navzdory skutečnosti, že se za osm let dobrovolně nedotkla nikoho, kdo by k ní nebyl svázán krví nebo magií, přistoupila ke Katie a plačící brunetku objala.

Dlouho mlčely. Nebyla nutná žádná další slova.


„Frede, Georgi,“ zavolala Gabrielle.

„Zazvonila jsi, ach chráněná?“

Gabrielle zvedla obočí.

„Mluvili jsme s Billem,“ zazubil se Fred. „Spotřeboval dva páry spodního prádla, aby se dostal přes to, čím mu Harry pohrozil.“

Tiše se zasmála. „Chtěla jsem vás oba požádat o laskavost. Pomůžete nám s přesunem Krásnohůlek?“

„Co chceš, abychom udělali?“ Zeptal se George. Jeho hlas byl přátelský, ale nezávazný.

„Budeme potřebovat speciální efekty, ohňostroje a výbuchy, aby bylo vše dramatičtější. Zaplatit za to není problém, ale potřebuji pomoc s výukou nižších ročníků, jak je používat a jak si vytvářet vlastní.“

„Chceš, abychom pracovali se stovkami dětí a učili je, jak používat naše produkty?“ Zeptal se Fred.

Přikývla.

„Kolik chceš, abychom za tu příležitost zaplatili?“

„Promiň?“ zeptala se.

Fred se usmál. „Bude to obrovská příležitost propagovat naše výrobky, bude to sledovat světový tisk a výrazně nám to zvýší odbyt. A také budeme mít děti zvyklé používat naše věci, takže to zvýší i budoucí prodej. To je sen, životní šance.“

Gabrielle se zasmála a zavrtěla hlavou. „Stačí souhlasit, že nám pomůžete.“

„Měla jsi to předtím, než ses zeptala,“ řekl George. „Takže poskytneme naše odborné znalosti a produkty zdarma. Takové věci se nestávají příliš často.“

„Děkuji. Ačkoli,“ sklopila zrak a předstírala, že je nervózní. „Mám pro vás nějaké špatné zprávy.“

„Co?“ zeptali se jednohlasně.

„K tomu budete muset být odbornými asistenty. Což znamená, že vy dva klauni se stanete součástí učitelského sboru!“

Gabrielle nikdy nezapomene na výraz hrůzy, který se objevil na jejich identických tvářích.


Gabrielle se v duchu usmála, když se podívala na moře tváří před sebou. Fred a George byli po její levici a Harry po její pravici. Před ní byli studenti z každého ročníku, stejně jako ředitelka a několik vybraných profesorů. Profesor Idiot nebyl pozván.

„Děkuji vám všem, že jste přišli,“ řekla pomalu. „Jsme tady, abychom vám přesně řekli, jak se dostaneme do Bradavic na nadcházející famfrpálový turnaj.“

Viděla vlnu vzrušení probíhající davem studentů. Odmlčela se, aby napětí ještě vzrostlo.

„Budeme spolupracovat na přepravě Krásnohůlek do Bradavic v jednom kuse.“

Před nimi se rozhostilo ticho, než vypukla exploze hluku, jak se snažili vykřiknout otázky všichni najednou.

Harry udělal krok vpřed vedle ní a zvedl ruku.

Všichni, včetně profesorů, se rychle uklidnili.

Gabrielle na něj vděčně pohlédla. „Tento troufalý kousek magie bude mít tři fáze, a abychom to dokázali, budeme muset spolupracovat.

„První až čtvrtý ročník bude spolupracovat s našimi dvěma novými odbornými asistenty. Vaším úkolem bude vytvořit s nimi magickou exhibici, aby byl náš příchod co nejúžasnější.

„Starší studenti budou pracovat se mnou, aby nám umožnili Krásnohůlky skutečně přesunout.“

„A ta třetí část?“ Zakřičel Claude.

„Profesor Potter udělá díru v Bradavických ochranách, kterou se můžeme dostat dovnitř.“

„Opravdu to dokáže?“ zeptal se do ticha osamělý hlas.

„Ano,“ řekl Harry prostě se sebevědomím, díky kterému všichni v místnosti přikývli, jako by právě nepřiznal, že je schopen udělat nemožné.

„Je důležité, aby to bylo tajemství,“ pokračovala Gabrielle. „Chceme, aby si každý myslel, že budeme cestovat kočárem, aby to bylo naprosté překvapení. Takže o tom nemluvte s nikým jiným, dokonce ani s vašimi rodiči. Je to pro hrdost Francie a my ukážeme, že jsme stejně dobří jako kterákoli jiná škola na světě!“

Claude byl první na nohou s hlasitým jásotem, ke kterému se ostatní brzy připojili.

Počkala, až se trochu uklidní. „Takže nižší ročníky vlevo, vyšší ročníky vpravo a pojďme začít.“

Došla s Harrym ke starším studentům. Všichni si přitáhli židle a čekali na ni.

Natáhla ruku a odkryla tabuli, kterou předtím připravila. Na ní bylo kouzelné znázornění Krásnohůlek a všech okolních pozemků.

„S pomocí profesora Pottera jsem vypracovala logistiku přepravy školy do Skotska na severu Spojeného království. Není to tak jednoduché, jako jen přesunout budovu a její obsah.

„Nejdřív musíme kolem Krásnohůlek vytvořit obrovskou bublinu. To bude práce pátého a šestého ročníku. Tato bublina nás uzavře v ochranném poli, takže žádný vnější pohyb neovlivní vnitřní. Nikdo uvnitř bubliny neucítí vůbec žádný pohyb.“ Mávla hůlkou na tabuli a kolem hradu se objevil obrovský kruh, který se pak vznesl a zanechal v zemi velkou díru.

„Sedmý ročník bude mít na starosti skutečný přesun této obrovské bubliny do Bradavic.“ Hrad se pak vznášel přes papír a zmizel.

„Bublina je pro mudly samozřejmě neviditelná. Čarodějky a kouzelníci ji však budou moci vidět a skutečně vidět skrze ni.“

„Otázka!“ Zeptal se Henri hlasitě. „Už se to někdy uskutečnilo?“

„Ne tak docela v tomto měřítku,“ odpověděla Gabrielle.

„V jakém měřítku to bylo provedeno?“

Podívala se na Harryho, který se mírně usmál. „Gabrielle a já jsme dnes ráno vznášeli malou dětskou hračku.“

„Hračku?“ Zeptal se Henri. „A chcete přesunout Krásnohůlky?“

„Teorie je správná,“ řekla rozhodně Gabrielle. „A jakmile máte teorii, stačí jen cvičit a vynaložit úsilí.“

„Gabrielle, jsi šílená,“ povzdechl si Claude. „Ale právě proto jsme se smířili s tím, že letos budeš primuskou. Upřímně si myslíš, že to dokážeme?“

Vztyčila se v celé své výšce, což nebylo tak zastrašující, jak by se jí líbilo, a na všechny upřímně pohlédla. „Nenavrhovala bych to, kdybych si nemyslela, že to dokážeme a uděláme to dobře. Nedovolím, aby se na nás Bradavice a Kruval dívali svrchu jako tomu bylo v minulosti. Objevíme se ve velkém stylu, budeme hrát famfrpál tak, jak se má hrát, a budeme reprezentovat Francii způsobem, na který může být hrdá!“

„Gabrielle má pravdu,“ řekl Harry rozhodně. „Pokud budete spolupracovat, dokážete cokoliv. Magie je stejně tak o víře, jako o schopnostech. Věřím ve vás - věříme ve vás!“

„Nenecháme vás na holičkách,“ řekl Claude poté, co studenti skončili s tleskáním a jásotem.

„Já vím,“ odpověděla Gabrielle. „Takže jste připraveni se naučit nějaké nové kouzlo, díky kterému budou Krásnohůlky slavné?“


„Marjolaine?“

„Dobrý večer, Sibyll.“

„Co pro tebe mohu udělat?“

„Něco se děje, a tak mě napadlo, jestli nevíš, co to je?“

„Co tím myslíš?“

„Proběhla školní schůzka, kterou celou vedl ten nafoukaný malý Delacourský spratek.“

„Řekni mi, proč ji nemáš ráda?“ Zeptala se Sibyll Trelawneyová a usrkla ze šálku mátového čaje.

„Je to rozmazlené a arogantní malé dítě, které by nemělo být primuskou. Jen proto, že její otec je slavný Jean-Sebastian Delacour, dostala zvláštní privilegia.“

Sibyll pokrčila rameny. „To se stává i tady. Například Draco Malfoy nebyl jednou nebo dvakrát vyloučen jen proto, že jeho otec byl ve správní radě. Co se na té schůzce stalo?“

„Nevím,“ stěžovala si Marjolaine Prévoyez. „Nesměla jsem se zúčastnit. Od té doby, co se objevil ten zatracený Potter, to tu je příšerné. Všichni studenti ho uctívají a mně se už nedostává žádné úcty. Myslím, že to mohlo mít něco společného s famfrpálovým turnajem.“

„Nerespektuje hodnotu našeho učení,“ řekla Sibyll chladně. „Je to chyba, za kterou zaplatí. Albus však zmínil, že Krásnohůlky doufají, že dorazí bez použití létajícího kočáru, kterým dorazili naposledy.“

„Byla by škoda, kdyby nemohli,“ Marjolaine se pomalu usmála.

„Rozhodně,“ souhlasila Sibyll s úsměvem. „Trapné. Zvlášť, když předám tisku několik zvěstí, že je za tím Potter, - a když se nic nestane, semínko pochybností bude zaseto.“

„Anglický tisk to udělá?“

„Ach, rozhodně,“ řekla Sibyll s mávnutím ruky. „Anglický tisk rád vytváří postavy a poté je ničí. Naplňuje hluboko zakořeněnou potřebu anglické psychiky, aby lidem bylo připomínáno jejich správné místo.“

„Udělám, co budu moci, abych to sabotovala,“ řekla Marjolaine.

„Buď opatrná,“ varovala Sibyll. „Potter už není tak nevinný jako kdysi, a pokud se o tom dozví, mohl by podniknout nějaké přímé kroky.“

„Je to stále jen člověk,“ odfrkla si Prévoyez. „Budu opatrná.“


„Názory?“ Zeptal se Harry, když se sedm z nich posadilo a uvolnilo. Bylo téměř deset hodin a oni pracovali s dětmi pracovali čtyři hodiny v kuse, než je poslali jíst a spát.

„Víš,“ řekl Oliver pomalu. „Ve skutečnosti si vedou dobře. Prošli brutálním tréninkem, Gabrielle víc než kdokoli jiný, ale opravdu na tom zapracovali. Musím říct, že to na mě udělalo dojem.“

„Také na nás,“ řekla Angelina. „Katie je už dostala na správnou cestu a my jsme je dokázali proměnit v dobré střelce.“

„A Claude a Henri začínají být opravdu násilní,“ řekl George šťastně a mnul si ruce.

„Skoro náruživě,“ zazubil se. „Říkali jsme jim příběhy o tom, jak Zmijozelové hrávali, a zmínili jsme, jak se budou zaměřovat na Gabrielle. Nelíbilo se jim to. Velmi ji chrání.“

„Dobře,“ zabručel Harry. „Gabrielle se zlepšila - jak jsem věděl, že ano. Teď, když překonala svůj strach z koštěte, dala by většině ligy, co proto.“

„Můžeme ji naverbovat?“ Zeptala se Katie. „Nový hledač by se nám hodil.“

„Můžeš to zkusit,“ zasmál se Harry. „Ale myslím, že zjistíš, že nechce hrát profesionálně.“

„A nehrála by proti Harrymu,“ podotkla Angelina.

„Jo,“ souhlasil Fred s úšklebkem. „Už to vidím, ti dva se ženou za Zlatonkou a oba se snaží zajistit, aby to dostal ten druhý.“

Otevřely se dveře a vešla Gabrielle. Přistoupila k Harrymu a natáhla ruce.

Harry se usmál a stáhl si ji do klína. Gabrielle obrovsky zívla. „Takže, jsme připraveni?“

„Jste,“ řekl Oliver.

„Děkuji Merlinovi,“ povzdechla si. „Další taková noc nás zabije.“

„Angelina, Alicia, Katie a Oliver nám v pátek pomohou s kouzly.“

„Ach, dobře,“ usmívala se na ně Gabrielle vděčně. „Budeme potřebovat veškerou pomoc.“

„Žádný problém,“ usmála se Alicia. „Ale existuje nějaký způsob, jak tě přesvědčit, aby ses stala profesionálkou?“

„Ve famfrpálu?“

„Jo.“

„Ne,“ řekla s lehkým smíchem. „Budu mít kariéru, ve které budu moci cestovat s Harrym po celém světě, když pojede na turné. Mít jiný plán by nefungovalo.“

„Jsi opravdu dobrá,“ poukázala Katie.

„Ale není to úplně fér,“ odpověděla Gabrielle. „Hodně toho mám od Harryho. Jsem si docela jistá, že pouto, které máme, nám pomáhá a dalo mi některé z jeho famfrpálových dovedností.“

„To si nemyslím,“ řekl Harry. „Pokud vím, je to přirozené. Pokud by to byla pravda, byla bys mnohem lepší ve Vronského fintě a mnohem horší v otáčce Banka-Chucka.“

Gabrielle se otočila v jeho náručí, aby se na něj podívala. „Opravdu?“

Kývnul. „Je mi líto, že ti to říkám, ale až sem tě dostala tvoje tvrdá práce a talent.“

Podívala se na něj hlubokýma modrýma očima, jasnýma a širokýma a zarývala se mu do duše. „Takže jsi na mě hrdý?“

„Velmi,“ zašeptal.

Naklonila se k němu, políbila ho s neuvěřitelnou měkkostí a něhou a rukama mu stiskla tvář.

George hlasitě zakašlal, což způsobilo, že oba vzhlédli.

„Promiň,“ zatvářil se omluvně. „Ale vy dva způsobujete, že se my ostatní cítíme neadekvátně.“

„Cože?“ Zeptal se Harry.

Fred se tiše zasmál. „Můj drahý bratr tím myslí, bez ohledu na to, jak špatně to řekl, že jsme normální lidé, a ne pohádkové postavy.“

„Jsem zmatená,“ řekla Gabrielle s malým našpulením, kvůli kterému Harry potřeboval veškerou vůli, aby ji nepolíbil.

„Dvojčata s emocionální zácpou se tím snaží říct, že to bylo krásné,“ řekla Katie s nuceným úsměvem. „A je to něco, co se běžně vidí v knihách, ne na vlastní oči, a všichni trochu závidíme.“

„Promiňte,“ omluvil se Harry.

„Ach, neomlouvej se,“ řekla rozhodně Angelina. „Oba si tu pohádku zasloužíte.“

„Nečekej, že něco řeknu,“ řekl Oliver s úsměvem. „Jsem v tom s dvojčaty se zácpou.“

„Něco jsem zaslechla,“ řekla ledově Angelina. „S kolika fanynkami jsi loni spal?“

„Ztratil jsem přehled,“ odpověděl Oliver vyrovnaně.

„Jako vždy,“ odfrkla si Angelina.

„Ach,“ řekla Gabrielle, než se rozhovor mohl ještě zhoršit. „Potřebuji nějakou radu.“

„Jakou?“ Zeptala se Katie.

„Potřebuji sehnat dárek pro Bradavice a Kruval. Je to tradice. Prostě nevím, co jim koupit.“

„Harry,“ řekla Angelina. „Proč ji nevezmeš do Milána, do tamních kouzelnických obchodů? Mají všechny druhy vzácných artefaktů.“

„Dobrý nápad,“ řekl Harry.

„A můžete mít také večeři,“ řekla Alicia vesele. „Vy dva jste pracovali příliš tvrdě a netrávíte mezi sebou romanticky dost času.“

„Je to normální?“ Zeptala se Gabrielle Harryho. „Že ti všichni nařizují jít na rande?“

„Jsem notoricky známý tím, že mi uniká pointa,“ Harry se lehce usmál. „Takže se jen snaží pomoci.“

„Ale naše rande bylo perfektní,“ zdůraznila pevně Gabrielle.

„A to bylo před několika týdny,“ řekla Katie suše. „A od té doby jste vy dva jen pracovali, pracovali, a pracovali.“

„Ale už jsem se toho tolik naučila,“ protestovala Gabrielle. „Naučila jsem se nové pohyby, novou magii a objevila jsem jednu z věcí, díky níž je Harry tak silný.“

„Mluvíš jako pravý akademik,“ řekl George s předstíraným znechucením. „My naopak chceme slyšet příběhy o polibcích, které vám vyrazí dech a o nevhodně umístěných rukou - víš, o tom dobrém.“

„Jsem si jistá, že ti to uniklo,“ řekla Gabrielle s úsměvem. „Ale já jsem víla a Harry je můj druh. Takže kategoricky neexistuje nic jako nevhodně umístěné ruce.“

„Sakra, potřebuji randit s vílou,“ řekl závistivě Oliver.

„Bohužel, Ollie,“ zdůraznila Katie, „Víla je také inteligentní a utekla by, kdyby tě viděla přicházet.“

„Pokračuji dál,“ přerušil Harry rodící se hádku. „Později si promluvím s Olympe a dostanu povolení vzít zítra Gabrielle.“

„Budeme mít zítra volno,“ řekla Angelina za ostatní. „A pak se v pátek ráno vrátíme a strávíme celý den pomáháním.“

„Ano,“ souhlasil Oliver. „Zájem novinářů o tyto zápasy je teď astronomický, protože je do něj zapojeno tolik profesionálů a Kanóni si hromadně zarezervovali spoustu sedadel.“

„Kolik lidí plánuje přijít?“ Zeptal se Harry.

„Ach,“ zasmál se znovu Fred. „Zapomněl jsem, Harry nečte noviny, že?“

„Ne,“ souhlasil George. „Neví to.“

„Nevím co?“

„Že v Bradavicích zvětšili velikost tribun.“

„Nyní pojmou sedmdesát pět tisíc lidí.“

Gabrielle slyšitelně polkla.

„Budeš v pořádku,“ řekl Harry tiše a jemně ji mnul paže. „Slibuji.“ Cítil, jak se proti němu uvolnila, a otočil se zpět ke dvojčatům. „Sedmdesát pět tisíc lidí?“

„Novináři to pokládají za budoucnost famfrpálu. Celá Francie je za Krásnohůlky, celé Německo je za Kruvalem, a dobrá, Anglie je rozdělena.“

„Opravdu?“

„Jo,“ zasmál se Oliver. „Existuje tolik Nebelvírů, kteří pomáhají Francii, že si lidé kladou otázky o tom, co přesně se v Bradavicích děje, a mnoho lidí si po dobu trvání vyměnilo spojenectví s tvrzením, že Francie vedená Harrym Potterem je alespoň trochu Anglická. V každém případě je to dost velký rozruch.“

„A náš příchod způsobí ještě větší rozruch, že?“ Řekl Harry s mírným úsměvem.

„Říká se,“ řekl Fred, „že Brumbál vyprávěl tisku o tom, jak moc se jim budou líbit vaše kočáry.“

„Jak to víš?“ Zeptala se Katie.

„Percy po celou dobu působí jako úředník ministerstva odpovědný za Bradavice,“ řekl ležérně Fred. „Dali jsme mu pár vodítek o tom, co se děje, a on se na to vrhl.“

„V jakém smyslu?“ Zeptala se Gabrielle.

Fred se podíval na George a pak na ostatní v místnosti. Pomalu, jeden po druhém, všichni přikývli.

„Percy je součástí Harryho posádky,“ řekl George jednoduše.

„Moje posádka?“ Zeptal se Harry podezíravě.

„Generace lidí, kteří tě sledovali vyrůstat, z nichž někteří se zúčastnili B.A., kteří pomáhali při závěrečné bitvě, kteří vědí, že pokud se sračky někdy znovu přiblíží k ventilátoru, budeš první člověk v řadě s deštníkem. Je dobře známo, že ty a Brumbál spolu nevycházíte, takže ho všichni sledují.“

„Jsou to hlavně ti mladí,“ pokračoval George. „Lidé, kteří byli vychováni, aby si Brumbála vážili, ale kteří dokázali přemýšlet sami za sebe a viděli manipulaci a nekompetentnost, což nás během války tolik stálo, - a jak se nakonec nedostavil ani na finálovou bitvu.“

„Proč jsem o tom nevěděl?“ dožadoval se Harry.

„Nepotřeboval jsi,“ řekla Katie. „Nikdy to nebylo nic formálního. Bylo to jen pár starých přátel, kteří spolu udržovali kontakt. Byl to Neville, kdo jednou v noci v hospodě vymyslel to jméno.“

„Takže Percy sleduje, co se děje v Bradavicích a jak Brumbál hraje hry, a podporuje to. Byl to jeho návrh, aby byl pozván tisk, aby pomohl přivítat všechny školy, a Brumbál souhlasil, že to je perfektní nápad.“

„A když se ukážeme ve velkém stylu, všichni tam budou, aby to viděli,“ dokončila Angelina.

Harry pomalu zavrtěl hlavou. „Takže mám tajnou armádu?“

„Jo,“ řekl Oliver. „Loajální tobě, příteli, a také se tam můžeš dostat pouze na pozvání několika dalších členů a každý přísahá starý BA slib mlčení. Katie před několika lety přijala mě, Angelinu a Alicii.“

„Ron a Hermiona?“

„Vůbec nic o tom neví,“ řekl hrdě Fred.

„Cože?“ Zeptal se Harry šokovaně.

„Jsou to tví nejbližší přátelé,“ řekl George. „Nemusí v tom být, už jsou na tvé straně.“

„Páni,“ zašeptala Gabrielle.

„Jo,“ přikývl Harry s naprostým souhlasem. „Páni. Jsem ohromen, že jsi to před Hermionou utajil.“

Fred pokrčil rameny. „Nebylo to nic těžkého. Většina našich setkání je v hospodě s několika pivy - to není zrovna místo, kde bys ji normálně našel. Je bezradná.“

„Stejně jako náš drahý bratr,“ souhlasil George. „Charlie je uvnitř, Bill ještě není - zatím.“

„Takže se neboj, Harry,“ Oliver vstal a s úsměvem dodal. „Možná si myslíš, že půjdeš do Bradavic sám, ale bude tam spousta lidí, kteří ti budou krýt záda. A proto jsme se dohodli, že ti o tom dnes večer povíme. Vracíš se do Bradavic a potřebuješ vědět, že máš tento zdroj k dispozici.“

„Tak,“ řekl Fred, když se také postavil na nohy. „Zítra chci slyšet příběhy o putování rukou. Vy dva strávíte nějaký čas polibky na dobrou noc a zítra se pobavíte v Itálii.“

„Ahoj,“ řekli ostatní, když odcházeli.

Harry se opřel a tiše se zasmál, když sledoval, jak všichni odcházejí.

„Máš tam několik velmi dobrých přátel, Harry,“ řekla tiše Gabrielle.

„Lepší přátelé, než jsem si myslel,“ souhlasil. „Tím spíše, že mě nechali na pokoji, když jsem potřeboval zůstat sám.“

„A měl by ses řídit jejich radou.“

„Jakou radou?“ zeptal se, když se mu znovu otočila v klíně.

Předklonila se a pomalu ho políbila. „Radou o dech beroucích polibcích a toulavých rukou,“ zašeptala mu do rtů.

Jeho odpověď byla tlumená, když ho znovu políbila.


„Možná se dnes večer nevrátíme,“ řekl Harry Olympe. „Po nakupování jdeme na večeři.“

Olympe přikývla. „Udělala bych pár poznámek o Gabrielliných známkách, ale protože zůstaly po celou dobu dokonalé, nemělo by to smysl. Prostě nezruinuj školu s těmi dárky. Gabrielle má příkladný vkus, i když poněkud drahý.“

Harry se mírně usmál. „Neboj se, jsem si jist, že to, co koupíme, bude v rámci školního rozpočtu.“

Olympe přikývla. „Musím říct, že jsi letos překonal má nejdivočejší očekávání, a jsem ti neuvěřitelně vděčná. Pracoval jsi s dětmi tvrději než kterýkoli jiný učitel a oni, zejména famfrpálové týmy, tě zbožňují. Nikdy jsi s žádným z nich nezacházel jako s dítětem, a oni na to zareagovali.“

„Samozřejmě, že někteří zaměstnanci pod vedením paní Prévoyezové na váš vztah žárlí,“ poznamenala uvážlivě, „ale pečlivě je sleduji.“

Harry přikývl. „Stále mě staví na hranu,“ povzdechl si. „Nejsem si jistý, co to s ní je, ale něco se nezdá v pořádku. A nemyslím si, že je to proto, že mi připomíná Trelawneyovou v Bradavicích.“

„Podívám se hlouběji do její minulosti. Máš vynikající instinkty, Harry, a bezdůvodně nejsi držitelem zášti.“

Ozvalo se zaklepání na dveře a vešla Gabrielle. Měla na sobě bledě modré šaty Krásnohůlek.

„Připravena?“ Zeptal se Harry.

„Jsem,“ odpověděla. „Dnes se snadněji dostaneme ze školy. Každý ví, že jdeme nakupovat školní dárky, takže se nemusíme schovávat.“

Harry přikývl a podíval se na Olympe. „Uvidíme se tedy později.“

„Bavte se,“ řekla s úsměvem.

Harry přikývl, vyšel s Gabrielle ven, a odolával nutkání se jí dotknout. „Máš nějaké nápady?“ zeptal se.

Zavrtěla hlavou. „Doufám, že mě zasáhne inspirace, když se rozhlédneme kolem.“

Prošli školou do bodu přemístění, a protože byl volný, přitáhl si Harry Gabrielle k sobě a oba je přemístil do Milána.

Jakmile dorazili, Harry k sobě Gabrielle přitáhl a hluboce ji políbil.

Natáhla ruku, objala ho kolem krku, políbila ho zpátky, a vydávala malé spokojené zvuky v zadní části krku.

Přerušil polibek a usmál se na ni.

„Co musím udělat, abych toho získala víc?“ vydechla se zářivým úsměvem.

„Buď sama sebou,“ zasmál se tiše.

„Nemohu být nic jiného než Gabrielle,“ usmála se. Zvedla ruku a něžně ho políbila. „Děkuji.“

„Nikdy mi za to nemusíš děkovat. Ve skutečnosti bys neměla,“ zašeptal. „Užil jsem si to stejně jako ty.“

Její úsměv jako by říkal, že s tím nesouhlasí, ale nechtěla na to tlačit. Ustoupila o krok, rozepnula si knoflíky na hábitu a pak ho rychle zmenšila. Pod ním měla džíny a tričko, standardní oblečení, které Harry obvykle nosil, když šli ven.

„Budeme ti muset pořídit nové šaty,“ řekl zamyšleně, když setřásl profesorský hábit a odhalil tmavý oblek, který měl na sobě.

Gabrielle se zatvářila zděšeně tím, že je nevhodně oblečená.

„Potom půjdeme někam na večeři,“ řekl, „a ne, neřekl jsem ti to předem, protože ti chci něco koupit. Budeš potřebovat něco pro Bradavice, a když s tebou nebudu moci tancovat, alespoň budu vědět, že máš na sobě něco mého.“

„Ach,“ řekla a vypadalo to, že usilovně přemýšlí.

„Žádné přemýšlení, Gabby,“ řekl s úsměvem. „V tomto vztahu jsi se ujala vedení, dnes jsem na řadě já.“

„Ano, Harry,“ odpověděla okamžitě. „Ale nemusíš to dělat. Nestarám se o tvoje peníze ani o nic jiného.“

Natáhl ruku a lehce jí poklepal na nos. „Žádné argumenty, Gabby. Vím, že ti nejde o peníze, ale protože je mám, a chci je utratit za tebe, uděláme právě to. Teď pojďme nakupovat,“ řekl s úsměvem. Natáhl ruku, vrhl na svou jizvu zakrývací kouzlo, seslal kouzlo vidění před oči a vložil si brýle do kapsy.

„Jsi v přestrojení?“ Zeptala se Gabrielle se škádlivým pohledem.

„Jsem,“ souhlasil. „Jsem jen normální kouzelník na rande s nejkrásnější dívkou na světě.“ Usmál se, když Gabrielle po jeho chvále zrudla. Trvalo mu dost dlouho, než se dostal k tomu, aby s ní flirtoval, a chystal se jí dnes večer ukázat nejlepší čas, jaký mohl.

Objal ji kolem ramen, vešli do rušné ulice a brzy vstoupili do podivně vypadajícího obchodu. Připomínalo mu to některé ošuntělejší obchody, které viděl v Obrtlé uličce. Byl plný magických předmětů, díky nimž se jeho detektor temné magie zbláznil. Zdálo se, že téměř polovina všeho, co tady bylo, bylo v minulosti použito pro temné účely.

Procházel se kolem a hledal něco, co by mohli dát Bradavicím. Nebyl si jistý, co je vhodné dát jako dárek pro školu. Zvedl jeden předmět a pečlivě so ho prohlédl, vypadal jako sklo-nepřítele, ale magický podpis byl obtížný. Podíval se skrz to, rychle to upustil a na tvářích cítil ruměnec.

„Co je to?“ Zeptala se Gabrielle.

„To - ehm - umožňuje vidět skrz oblečení,“ zamumlal.

„Ach,“ ušklíbla se, ustoupila o pár kroků a rozpřáhla ruce. „Nebo existuje jiná póza, ve které bys mě chtěl mít?“ zeptala se, když se k němu otočila zády a předklonila se v pase.

Zamračil se na ni a bojoval s ruměncem. Potěšeně se zasmála, přistoupila k němu a políbila ho na ústa. „Nevadí mi, že se díváš,“ připomněla mu šeptem, než odplula, aby se podívala do další uličky.

Podíval se na sklo na pultu a musel bojovat s nutkáním udělat, co mu navrhla.

Nechal Gabrielle rozhlížet se kolem, mírně se od ní vzdálil a sledoval, jak si prohlíží vystavené předměty. Přišel k ní prodavač a brzy se zapojili do rychlého hovoru v italštině. Zachytil z něj malé kousky a zdálo se, jako by se s ním hádala kvůli jednomu z kousků.

Nakonec prodavač poraženecky zvedl ruce a Gabrielle se na něj široce usmála.

„To bude pro Kruval perfektní,“ řekla a ukázala na starožitný dalekohled před sebou. „Vyrobil ho jeden z jejich prvních primusů poté, co v sedmnáctém století odešel. Zbývá jich jen pár.“

„Kolik?“

Lehce sebou trhla. „Podařilo se mi dostat ho za pouhé tři tisíce Galeonů.“

„Nemyslím si, že Olympe plánovala tolik utrácet.“

„Možná ne,“ odfrkla si Gabrielle. „Ale já ano. Dám jí později menší účet. Nebudeme vypadat levně,“ poznamenala pevně.

Harry se usmál, vzal dalekohled k pultu a předal svou vlastní debetní kartu. Prodavač jí projel malou krabičkou a přidržel krabičku až k Harrymu. Přitiskl na ni palec a cítil, jak kolem něj víří magie, když byla ověřena jeho totožnost.

„Děkuji, pane Blacku,“ řekl skladník lámanou angličtinou.

Harry se usmál a kývl na něj. „Můžeš ho požádat, aby to poslal do Krásnohůlek?“

Gabrielle přikývla a promluvila na skladníka rychlopalnou italštinou. Když skončila, otočila se a dala si ruce v bok. „Řekla jsem, že za to zaplatím,“ připomněla mu.

„Ano,“ souhlasil Harry, protáhl paži skrz její a přitáhl si ji k sobě.

„Snažíš se mě rozptýlit,“ povzdechla si.

Vyvedl ji ven a zastavil se, aby ji něžně políbil. „Funguje to?“

„Ale samozřejmě,“ řekla s malým našpulením. „Ale je to nefér.“

„Pravděpodobně, ale myslíš, že nade mnou takovou moc nemáš?“

„Co tím myslíš?“

Vážně se na ni podíval. „Můžeš mě také rozptýlit, Gabrielle. Možná to není magický edikt, ale moje srdce může být tebou ovlivněno.“

Zamrkala na něj a on viděl zmatek v jejích očích.

„Zavři oči,“ přikázal.

Téměř předtím, než dokončil větu, měla zavřené oči.

„Vím, jakou mám nad tebou moc,“ řekl, když jí přejel prsty přes rameno a do vlasů. „Vím, co páření udělalo s tvou svobodnou vůlí. Nelíbí se mi to, ale vím to a slibuji, že to nebudu zneužívat.“

„Nikdy bys to nezneužil,“ řekla Gabrielle s plnou vírou. „Ale jsem ráda, že to víš.“

„Říkal jsem ti to,“ řekl s úsměvem. „Udělal jsem průzkum o víle.“

„Nemyslela jsem si, že to víš,“ přiznala. „Myslela jsem, že ti to budu muset později říct.“

„Můžeš znovu otevřít oči,“ řekl nedbale. „Teď pojďme najít něco pro Bradavice.“

Gabrielle přikývla a vydali se dál po kamenné dlažbě. „Prodavač řekl pan Black? Po Siriusovi?“

„Jo,“ přikývl Harry. „Mám druhou legální identitu, která mi při nakupování umožňuje určitou míru anonymity. Harry Potter, který kupuje tolik Merlinových deníků, kolik jich najde, je velká novinka. Harrymu Blackovi se to samé nestane.“

Gabrielle zůstala stát, ztracená v myšlenkách.

„Na co myslíš?“ Zeptal se Harry.

„Znamená to, že si tě vezmu dvakrát?“ zeptala se s rozpustilým úsměvem.

Harry se zasmál. „Možná, ale s tím se vypořádáme, až přijde čas.“

„Všimla jsem si, že jsi použil kouzelnou debetní kartu?“ Zeptala se Gabrielle a hladce změnila téma.

„Jo, byl jsem jeden z prvních, kteří ji dostali. Už mě nebavilo, pořád sebou nosit peníze. Skřeti s tím odvedli fantastickou práci. Funguje to jako normální mudlovská karta, když to potřebuji.“

„Máš dobrý vztah se skřety?“

„Zjistil jsem, že pokud jsi k nim zdvořilá, pak jsou ochotni být zdvořilí k tobě. A samozřejmě skutečnost, že u nich mám spoustu peněz, ze mě dělá důležitého zákazníka. Často se řídím jejich radami a štědře jim za to platím.“

„Máš nějakou představu o tom, co bychom měli koupit pro Bradavice?“ zeptala se, když se rozhlédla po malých krámcích.

„Ve skutečnosti ne,“ připustil Harry. „Nechci koupit nic, co by Brumbála jakýmkoli způsobem podporovalo.“

„Uvažoval jsi o tom, že bys pro ně něco vyrobil?“

„Jako co?“ zeptal se zvědavě.

„Můžeš manipulovat s ochranami, správně?“

Přikývl.

„Co třeba zařízení, které pro ně vytvoří bod přemístění?“

„Dobrý nápad, můžu to k něčemu připevnit a oni si to mohou aktivovat, kdekoli chtějí. Pokud to udělám zítra ráno, bude to dobrý trénink na to, aby Krásnohůlky prošly ochranami.“

Usmála se. „Takže, co teď?“

„Teď půjdeme a koupíme ti nové šaty pro večeři.“

„Kam chceš jít?“

„To by měla být otázka, kterou ti položím já,“ usmál se Harry. „Máš ráda značkové oblečení a my jsme v Miláně.“

„Versace?“ zeptala se s nadějí.

Potichu se zasmál. „Víš, kde je jejich butik?“

„Ale samozřejmě,“ usmála se. „Mnohokrát jsem sledovala, jak je Fleur vybavena - a neochotně jsem to udělala i já sama.“

„Proč neochotně?“

„Jaký to mělo smysl vypadat co nejlépe, když jsi tam nebyl, abys to viděl?“ zeptala se vážně. „Nechtěla jsem být přitažlivá pro někoho jiného.“

Pomalu přikývl a vyšli z magické oblasti Milána do mudlovské části.

„Mají otevřeno tak pozdě?“ Zeptal se Harry.

„Pro zákazníky, jako jsme my, jsou vždy otevřeni,“ odpověděla jistě Gabrielle.

Silně zaklepala na černé dveře, které jen malá zlatá deska označovala za butik. Okna vpředu měla tlusté závěsy, které z vnější strany blokovaly pohled dovnitř.

Dveře se otevřely a postarší pán vyhlédl ven. Řekl něco v italštině a začal zavírat dveře.

Gabrielle odpověděla rychlejší italštinou, a její hlas byl chladný a energický.

Stařec pokrčil rameny a řekl něco přes rameno.

Objevila se mladší asi čtyřicetiletá žena a předtím, než úplně otevřela dveře, pohlédla na Gabrielle.

„Malá Gabrielle!“ vykřikla žena francouzsky. „Jsem tak ráda, že tě zase vidím.“

„Také vás ráda znovu vidím, madam Valerio,“ odpověděla Gabrielle. „Madame Valerio, chtěla bych vám představit Harryho Blacka. Harry, tohle je majitelka butiku, madam Valerio.“

„Okouzlující,“ řekla madam Valerio, když natáhla ruku.

Harry se slabě usmál, sklonil hlavu a lehce ji políbil na hřbet ruky. „Je mi potěšením,“ řekl.

„Pojďte dál,“ nařídila. „Nápoje, Lucio, a rychle.“

Postarší Ital potichu reptal, když vycházel z jasně osvětlené místnosti.

„Co pro tebe mohu udělat?“

„Potřebuji oblečení na dnešní večer,“ řekla Gabrielle vesele.

„A ty jsi tady z vlastní vůle?“ Zeptala se překvapeně madam Valerio.

„Nikdy předtím jsem nepotřebovala vypadat dobře. Teď ano,“ odpověděla a pohlédla Harryho směrem. „Co máte?“

„Pokud byste se posadil, pane Blacku,“ řekla madam Valerio a ukázala na pohodlně vypadající křeslo na jedné straně. „Začneme.“

Harry si sedl a pohodlně si zkřížil nohy.

„Nechápu, proč jsi malá, když celá tvá rodina je vysoká,“ zamumlala madame Valerio bezstarostně, když obcházela Gabrielle a zkušeně ji měřila.

„Moje teta byla malá,“ pokrčila rameny Gabrielle. „Mám to po ní.“ Rychle na Harryho mrkla.

Usmál se na ni a přijal od Lucia šálek černé kávy.

Madame Valerio hlasitě zatleskala a zakřičela několik příkazů v italštině. Vstoupily dvě dívky, které vypadaly na pětadvacet, a obě mu věnovaly hodnotící pohledy, které ignoroval. Chvíli poslouchaly a pak zmizely. O několik minut později se vrátily s rukama naloženýma šaty.

„Chceš…?“ Zeptala se madam Valerio a ukázala na malou šatnu.

„Ach ne,“ odpověděla Gabrielle, „pokud Lucio nebude nablízku.“

„Pořád jsi zvláštní,“ řekla pobaveně Madame Valerio. „A pan Black musí být zvláštní.“

„Velmi,“ potvrdila Gabrielle, když si stáhla tričko a horní část těla nechala jen v podprsence.

„Jsi velmi šťastná dívka, Gabrielle,“ řekla madame Valerio s povzdechem. „Znám mnoho dívek, které by za tvůj vzhled a postavu zabíjely.“

Gabrielle se lhostejně usmála. „Důležité je jen to, že mě má rád Harry,“ ​​řekla.

„Je to tedy láska?“

Gabrielle se ohlédla přes rameno přímo na Harryho a tiše se na něj usmála. „Ach ano,“ zašeptala.

Usmál se na ni.  

Madame Valerio pomalu obešla Gabrielle a prohlížela si na oblečení na stojanu. „Sundej si džíny, dítě.“

Gabrielle odkopla boty, rozepnula si džíny a ohnula se v pase, když s nimi sklouzla po nohou.

Harry ztěžka polkl, a byl si jistý, že pozice, kterou si vybrala, má naprosto všechno do činění se skutečností, že mu poskytla dokonalý pohled na její delikátní prdýlku.

Madame Valerio vybrala šaty, řekla asistentkám několik ostrých slov, a ony odnesly zbytek.

„Krok,“ nařídila ostře starší žena a držela šaty před Gabrielle, která do nich poslušně vstoupila.

Madame Valerio zvedla šaty na Gabriellino tělo a odborně ji zapnula ramena a záda.

Gabrielle se otočila, podívala se na Harryho a roztáhla ruce, aby na ni měl dokonalý výhled.

„Páni,“ řekl a tiše zahvízdal. Šaty byly o jeden či dva odstíny tmavší než její blonďaté vlasy a vypadaly, jako by byly vyrobeny ze šifonového materiálu. Kolem pasu měla pás materiálu vysoký asi devět palců, který dodával šatům tvar, než se rozevřely z jejích boků až těsně nad kolena.

„Líbí se ti?“ Zeptala se Gabrielle.

„Naprosto,“ souhlasil.

„Muž s vkusem,“ řekla pochvalně madam Valerio. „Mám také boty.“ Znovu zakřičela v italštině a jedna z dívek se vrátila s hnědými sandály.

Gabrielle se přikrčila a rychle si obula boty, než vstala. Podpatky jí přidaly dalších pár palců na výšce a šaty jí zdůrazňovaly nohy.

„Madame Valerio je úžasná,“ řekla Gabrielle Harrymu. „Nikdy tu nejsme dlouho. Vždy napoprvé vybere ty správné šaty pro všechny své klienty.“

„Je to dar,“ řekla skromně madam Valerio.

„Bude ti v tom dost teplo?“ Zeptal se Harry.

„Venku je dost teplo,“ uklidňovala ho Gabrielle.

„A nebude se chtít schovávat pod kabátem,“ odfrkla si madam Valerio, když přešla k malému stolku se staromódní pokladnou.

Harry poznal svou narážku, přistoupil k ní a podal jí svou kartu. Protáhla ji a podala mu klávesnici, na kterou zadal svůj čtyřmístný PIN. Autorizace proběhla okamžitě.

„Děkuji,“ řekla madam Valerio.

„Ne,“ řekl Harry s mírnou úklonou. „Já děkuji. Můžete poslat Gabriellino oblečení do domu jejích rodičů?“

„Samozřejmě,“ řekla. „Lucio!“ zakřičela.

Gabrielle italskou dámu rychle objala a políbila na obě tváře, než vyvedla Harryho ze dveří.

„Gabrielle?“ Zavolala madam Valerio. „Řekneš Fleur, že moje nabídka je stále otevřená?“

„Řeknu,“ odpověděla Gabrielle, když vyšli na ulici.

„Jaká nabídka?“ Zeptal se Harry zvědavě.

„Madame Valerio by chtěla, aby pro ni Fleur dělala modelku.“

„Proč ne ty? Jsi hezčí než Fleur.“

„Ale jsem příliš malá,“ řekla Gabrielle s úsměvem. „Modelky musí mít určitou výšku.“

„A jo.“

„Kromě toho,“ pokračovala Gabrielle. „Nechci, aby se na mě ostatní dívali, jen ty.“

Harry přikývl a vzal její ruku do své. „Pojďme se najíst,“ řekl.


Ve vzduchu bylo téměř viditelné vzrušení, když se studenti a profesoři shromáždili ve Velké síni v Krásnohůlkách.

Harry, Fred, George, Oliver, Katie, Angelina a Alicia si povídali v jednom rohu místnosti.

„Mohu poprosit o vaši pozornost,“ ozvala se madame Maxime zepředu, když vstala.

Všichni rychle ztichli a otočili se k ní.

„Je čas,“ řekla prostě. „Gabrielle?“

Gabrielle vyšla před studenty a otočila se k nim tváří v tvář. „Než začneme,“ řekla formálně, „chci si s vámi trochu promluvit o očekávaném chování během turnaje. Nedávno se v Krásnohůlkách objevila spousta žertů.“ Viděla, jak tváře některých studentů klesly. „Plně očekávám, že studenti z Krásnohůlek projeví příkladné chování.“ Úmyslně se odmlčela a poté na tváři ukázala úsměv. „Také plně očekávám, že dokážeme, že nejsme žádné padavky, a pokud nás ostatní školy napálí, budou žerty, které jim oplatíme, vhodné.“

U studentů nastalo ohromené ticho, jako by úplně nechápali, co řekla. „Bude šance zúčastnit se několika lekcí s ostatními školami. Důrazně doporučuji neúčastnit se lektvarů nebo lekcí létání od Bradavic nebo lekcí obrany od Kruvalu. Zjistíte, že profesoři a osnovy se velmi liší od toho, co se učíme.“

„Profesor Brumbál, profesor Andropov a paní Maxime se shodli, že po celou dobu turnaje budou mít všichni profesoři vůči studentům stejná disciplinární práva, ačkoli každý student bude potrestán nebo odměněn v souladu s jeho školním řádem. Takže pokud budete hrát žerty, nenechte se chytit!“

„O tuto událost bude mít také velký zájem tisk. Dohodli jsme se s francouzskými Národními listy, že s vámi bude veden rozhovor pouze s přítomným profesorem, a dostali jsme stejné sliby od Bradavic a Kruvalu. Je to pro vaši vlastní ochranu a každý student, který toto pravidlo poruší, bude okamžitě vrácen do Francie.“ Znovu se odmlčela, a nechala hrozbu doznít. Byla si dobře vědoma toho, jak Rita Holoubková zacházela s Harrym, a chtěla se ujistit, že žádný ze studentů neprojde podobnou zkušeností.

„Přijedeme v devět večer místního času. Oficiální zahajovací ceremoniál bude zítra a bude se konat na famfrpálovém hřišti. Dnes večer sdílíme jídlo s Kruvalem a Bradavicemi.“

„Pamatujte, že když jsme v Bradavicích, zastupujeme Francii i naši milovanou školu. Ani jednoho z nich nezklameme. Budeme jednat tím nejlepším možným způsobem a ukážeme světu, co dokážeme.“

Odmlčela se a zhluboka se nadechla. „Teď,“ řekla s jasným úsměvem na studenty. „Jste připraveni ukázat světu, co dokážeme?“

‚Ano‘, které se ji vrátilo, bylo zakřičeno z plných plic.

„Profesore Pottere,“ zavolala.

Harry se mírně pousmál a přešel před studenty. „Pamatujete si, co jsme se naučili?“ zeptal se. Viděl dychtivost ve tvářích žáků sedících před ním.

„Kde jsou kočáry?“ přerušila ho Madame Prévoyez.

„Nepoužijeme je,“ řekla Gabrielle. „Pátý…“

„Počkejte,“ přerušila ji znovu madame Prévoyezová. „Jak se tam dostaneme?“

„Kouzly,“ řekl Harry a zamračil se na ni, což způsobilo, že ztichla a ustoupila z dohledu.

Gabrielle se krátce usmála. „Pátý a šestý ročník, začněte.“

Jedna řada studentů za druhou vytáhla hůlky a začala skandovat. Kouzlo bylo v latině a bylo změněno tak, že místo toho, aby každé kouzlo vytvářelo jednotlivou bublinu, všichni společně pracovali na vytvoření bubliny větší.

Harry natáhl svou magii, kontroloval bublinu, jak rostla, a posiloval ji na několika malých místech, jak dále rostla.

Když dosáhla plné výšky, kývl na Gabrielle.

„Sedmý ročník, vzhůru,“ zavolala.

Celý sedmý ročník provedl stejné pohyby hůlkou, když seslal podobné kouzlo jako Wingardium Leviosa, aby obrovský hrad vzlétl.

„Nefunguje to,“ zamračila se Gabrielle a po tváři jí přeběhl výraz znepokojení. „Znovu!“ volala. „A nedržte se zpátky.“

Harry věnoval velkou pozornost kouzlům a množství magie. Mělo to stačit zvednout ještě víc, než kolik plánovali. Zdálo se však, že to něco blokuje.

Roztáhl ruce doširoka a nechal svou magii stoupat k obloze. Když se podíval dolů, viděl bublinu a také viděl něco na ní, jak ji drží dole.

Zavrčel a sledoval magii až k jejímu zdroji. Jakmile objevil viníka, vrátil se do svého těla.

Mdloby na tebe,“ zavrčel a vrhl kouzlo na Prévoyezovou.

Staly se dvě věci. Profesorka letěla vzduchem a narazila do zdi, kde byla držena na místě. A Krásnohůlky začaly stoupat do vzduchu.

„Harry?“ Zeptala se Olympe.

„Držela nás při zemi,“ napůl zavrčel Harry. „Může tam zůstat, dokud bezpečně nepřistaneme.“

Olympe zaútočila na profesora s bouřlivým výrazem ve tváři. „Dostala jste poslední varování,“ řekla tiše. „Vaše zaměstnání v Krásnohůlkách je ukončeno.“

„Ach,“ řekl Harry. „Pokud ji už nepotřebujeme.“ Mávl rukou a Prévoyezová zmizela.

„Harry,“ řekla Olympe, když se na něj podívala. „Nejsem si jistá, jestli se mi líbí tvůj úsměv. Co jsi jí udělal?“

„Vrátil jsem ji na pozemek Krásnohůlek,“ odpověděl nevinně Harry.

„Harry?“

„No, možná by mohlo být přesnější říct, do té díry, kterou jsme po sobě zanechali,“ ušklíbl se. „Může jí trvat několik hodin, než se probrodí bahnem, aby se dostala ven.“

Mladší studenti hlasitě jásali, zatímco starší byli příliš zaneprázdněni udržováním svých kouzel neporušených, než aby se k nim přidali.

Usmál se a otočil se zpět ke Gabrielle.

Gabrielle pohlédla na bývalý nebelvírský famfrpálový tým. „Pokud jste připraveni?“ zeptala se jich.

Přikývli a všichni seslali kouzlo spolu s Gabrielle a Krásnohůlky vyrazily na cestu do Bradavic.


Hermiona zdvořile zatleskala, když ponorné lodě zmizely zpět pod vodou poté, co Kruvalští studenti vystoupili.

Oficiálně byla na uvítacím ceremoniálu jako Ronova partnerka. Za účasti vysoce postavených francouzských a německých politiků dostal Ron rozkaz zúčastnit se - rozkaz, který rád splnil.

Neoficiálně byla na místě, aby hostujícím novinářům poskytla fakta o příjezdu Krásnohůlek. Trochu ji mrzelo, že ji nepožádali o pomoc s tak velkým magickým projektem, ale připustila, že Gabrielle je více než schopná najít a upravit svá vlastní kouzla.

„Přílet Krásnohůlek by měl nastat každou chvíli,“ řekl Brumbálův zesílený hlas. Profesoři v Bradavicích vrhli na celou oblast velké oteplovací kouzlo, aby studenti z Kruvalu a z Bradavic i návštěvníci mohli stát venku chráněni před rychle se blížící skotskou zimou.

„Támhle!“ zařval Neville Longbottom také zesíleným hlasem, když ukázal na východ. V dálce mohla Hermiona rozeznat tvar Krásnohůlek, jak se k nim honosně blíží.

„To není kočár,“ zakřičela Susan Longbottomová, rozená Bonesová. Hermiona si nebyla úplně jistá, proč je v okolí polovina jejích starých přátel. Zdálo se, že se všichni náhodou objevili, aby pomohli, a všichni zřejmě věděli, co se děje.

„Sladký Merline,“ křičel Ernie Macmillan. „Přivezli s sebou Krásnohůlky!“

Jakmile se všichni otočili, došlo k obrovskému vzedmutí hluku. Tisk začal rychle psát, a fotografové začali fotografovat snímek za snímkem.

„Věděli jste,“ řekla Hermiona ledabyle, „že Krásnohůlky váží přes sto patnáct tisíc tun, a že množství magie k pohybu něčeho tak velkého představuje jedno z největších kouzel, o jaké se kdy někdo v historii pokusil?“

Reportéři se zastavili, podívali se na ni a pak pokračovali v psaní na pergamen. Za nimi moderátoři z rozhlasových stanic popisovali přílet tóny úžasu.

„S tímto nápadem přišla Gabrielle Delacour, primuska v Krásnohůlkách,“ pokračovala Hermiona ve svém připraveném projevu. Její pověst všechno-to-vím znamenala, že se nikdo ani neobtěžoval zpochybnit, odkud bere svá fakta. „A všichni studenti pomáhají se sesláním kouzla.“

Hrad už byl nyní plně na dohled a vznášel se těsně za hranicí způsobenou neviditelnými ochranami.

„Nemohou se dostat přes ochrany!“ zakřičel jeden z novinářů.

„Počkejte,“ poradila Hermiona. „Pochybuji, že by se dostali tak daleko, kdyby na to neměli plán.“ Dole viděla Rona, Percyho a Charlieho, jak začínají evakuovat lidi z části pozemků hned vedle jezera.

Nad nimi se ze spodní části Krásnohůlek vynořilo jasně fialové světlo a zvuk hromu znemožnil další konverzaci.


„Dobře,“ zakřičel Harry. „Lidi, přestaňte pohybovat hradem – už to převezmu. Pomozte studentům udržet bublinu!“

Unavení bývalí Nebelvíři a Gabrielle přikývli a změnili svá kouzla, což způsobilo, že se na tvářích studentů objevila úleva, když se jejich zátěž zmenšila.

„První až třetí ročník, odpalte ohňostroj!“ Zařvala Gabrielle.

Mladší studenti, dychtiví konečně pomoci, začali kouzlit na výrobky tak, jak je Fred a George naučili.

Harry zavřel oči a sáhl hluboko do své magie. To, co se chystal udělat, nemohlo být provedeno pouhým kouzlem - vyžadovalo to přímou manipulaci s jeho mocí. Obklopovala ho vlna fialového plamene, když se víc soustředil a vytáhl svou magii na povrch.

S nesrozumitelným výkřikem nalil svou magii podlahou a proti bradavickým ochranám.

Když se ochrany postavily jeho magii, nastalo ticho. Zavrčel a zaměřil svou magii na jedno místo, do kterého nalil více. Ochrany se rozestoupily a umožnily jeho magii projít.

Zamručel a roztáhl ruce, nutil díru v ochranách růst, dokud nebyla dost velká na to, aby umožnila průchod zámku.

„Teď,“ zašeptal skrz zaťaté zuby Gabrielle.

„Klesejte s hradem,“ zakřičela Gabrielle. „Čtvrtý ročník, vytvořte efekty!“


Colin Creevey zvedl fotoaparát a pořídil několik snímků nevěřícího zamračení na Brumbálově tváři, než otočil fotoaparát zpět na pomalu klesající zámek nad sebou.

Fialové světlo, které vytvořilo díru v ochranách, bylo stále viditelné, ale jen sotva. Z každého ze čtyř rohů hradu vystřelil obrovský výbuch plamene, jako ze dna mudlovské rakety, a zdálo se, že sestup mohutné létající budovy zpomaluje.

„Ohňostroj vytvořili Fred a George Weasleyovi speciálně pro Krásnohůlky,“ zaslechl Hermionu pokračovat, když fotografoval fantastické představení, které se odehrávalo nad hradem.

Kruhy plamenů a výbuchů doprovázely stále klesající Krásnohůlky, protože byla vytvářena stále větší kouzla ohňostrojů.

Colin viděl, že Ron, Percy a Charlie dokončili vyklízení oblasti, a udělal ještě několik snímků Brumbála. Prorok by je nikdy nevytiskl, ale výraz nelibosti by se rozšířil mezi členy Harryho posádky a bude s nimi zacházeno s potěšením.

Obří zámek, který vypadal, jako by patřil do pohádky, se snášel dolů, tak pomalu a jemně, jako by ho svíral gigantický pár neviditelných rukou. Fialové světlo pod ním, které vytvořilo díru v ochranách, vystřelilo do jezera a způsobilo, že se voda rozdělila, a zanechala díru, do které se mohl zámek usadit. Když dosedl, všechny ohňostroje a všechna světla úplně zhasly.

Ticho bylo brzy přerušeno strategicky nastrčenými členy Harryho posádky, kteří začali tleskat a jásat. Studenti se brzy přidali, stejně jako fanoušci a politici. Brzy byli téměř všichni na nohou a ukazovali svůj souhlas s velkolepým příchodem.

„Nemyslel jsem si, že to Francouzi mají v sobě,“ řekl s úžasem fotograf vedle něj. „Ale myslím, že na to nikdy nezapomenu.“

„Myslíš, že to byl Potter, kdo vytvořil díru v ochranách?“ zeptal se další.

„Kdo jiný by mohl vytvořit takovou díru, aniž by je zničil?“


Harry se vyčerpaně zhroutil na kolena a lapal po dechu. Všude kolem něj byli studenti buď na kolenou, nebo leželi na zádech.

„Nikdy jsem nebyla na Krásnohůlky tak pyšná,“ zazněl Olympin hlas. „Každý z vás dělá škole čest.“

Harry se vyškrábal na nohy a rozhlédl se. Trhl sebou. Žádný ze studentů nevypadal, že je schopen stát, natož, aby vyšel ven, a setkal se s Bradavicemi a Kruvalem.

„Gabby,“ zavolal a pomalu k ní přešel.

„Harry?“ zeptala se.

Sáhl dolů a použil poslední magii, kterou měl k dispozici, aby na ni seslal kouzlo Enervate.

Zachvěla se a vyšplhala se na nohy. Nahradil její fyzickou energii, ale ne duševní, a k tomu mu mohla pomoci jen jedna věc.

„Jděte s Olympe ven a pozdravte Bradavice,“ nařídil. „Kupte nám nějaký čas a nenechte na sobě poznat, jak jste unavená. Nezklamte mě, Gabrielle.“

Oči se jí rozšířily, když převzala příkaz, a přikývla, když si narovnala záda. „Pojďte, madam Maxime,“ nařídila Gabrielle, když hrdě vyšla z haly kolem profesorů, kteří s nimi nešli.

Simone a Claude unisono zasténali, když se oba neúspěšně pokusili posadit.

„Dobby,“ zavolal Harry.

Domácí skřítek se v mžiku objevil.

„Jdi najít Hermionu a přiveď ji sem. Potřebujeme hodně Pepřového lektvaru, a potřebujeme ho rychle.“

„Dobby přivede paní Grangy,“ řekl Dobby a zmizel s popem. Neuplynulo ani třicet sekund, než se Dobby vrátil s velmi překvapeně vypadající Hermionou.

„Harry?“ zeptala se a přiběhla k němu.

„Máme tu velký případ magického vyčerpání,“ vysvětlil. „Potřebujeme Pepřový lektvar, abychom se všichni postavili na nohy, musíme podpořit Gabby a ostatní a ukázat, že to nebylo nic neobvyklého, co se týče Krásnohůlek. Dnes v noci můžeme všichni spát a získat svou magii zpět.“

„Dobře, Harry,“ řekla Hermiona bez námitek. „Dobby, potřebuji následující přísady tak rychle, jak je můžeš získat, a velký kotel.“

Skřítek nic neřekl, když se přemístil, a začali se objevovat další skřítci, kteří postavili stůl, kotel a založili oheň.

„Měli jsme na to myslet předem,“ řekl Harry se zasténáním. „Nebyl jsem tak zničený od té doby, co jsem bojoval s Voldemortem.“

„Pokud to pomůže,“ řekla Hermiona, „na každého to udělalo neuvěřitelný dojem. Bezdrátoví reportéři to nazývali nejlepší ukázkou magie za více než pět století.“

Harry se mírně usmál, když se podíval na řadu vyčerpaných studentů, kteří se začali zvedat z podlahy. V rohu viděl své přátele - byli zpátky na nohou a mířili k němu. Nebyl překvapen, jako profesionální hráči famfrpálu byli zvyklí testovat své limity.

„Sakra,“ řekl Oliver. „Víš, nevěřil jsem, že se to povede, ale tyhle děti jsou úžasné.“

„Sakra je správně,“ souhlasil Fred. „A až se postaví na nohy, budeme pro ně muset uspořádat pořádnou párty.“

„Dobrý nápad,“ souhlasil Harry hlasem dostatečně silným na to, aby se rozléhal síní. „Zaslouží si to, všichni do jednoho.“

Sledoval, jak Hermiona začala připravovat lektvar, její pohyby byly plynulé, přestože pracovala rychleji, než ji kdy viděl.

O necelé dvě minuty později se na něj podívala. „Hotovo.“

„Již?“

„Nová verze,“ řekla s hrdým úsměvem, než pohasl. „Ačkoli, protože jsem to právě vynalezla, nemusí to fungovat.“

Přistoupil k ní, vzal sklenici, a aniž by odvrátil zrak od jejích očí, namočil ji do kotle a potom se napil.

Výraz v jejích očích se téměř shodoval s lektvarem, který vypil. Vděčnost za projev důvěry ho přiměla k úsměvu. Cítil, jak mu z uší vychází kouř, a okamžitě cítil, jak vyčerpání mizí.

„Dobrá práce, Hermiono,“ řekl tiše.

„Děkuji,“ odpověděla.

„Frede, Georgi, Ollie, Katie, Angelino, Alicie, pojďte sem a vezměte si něco z toho, pak to pomozte rozdat.“

O několik minut později byli studenti opět na nohou.

„Claude, Simone,“ zavolal Harry, „vyveďte je ven.“

„My?“ Zeptal se Claude. „Měl byste to udělat vy.“

„Ne,“ odpověděl Harry. „Pokud půjdu ven, bude v titulcích Harry Potter, ne studenti z Krásnohůlek.“

„Ale udělal jste tu těžkou věc,“ protestoval Claude.

„Ne, neudělal. Všichni jste pracovali společně na přesunutí Krásnohůlek, a to bylo mnohem působivější. Nyní tam jděte a podpořte Gabrielle. A nezapomeňte, že jen proto, že se cítíte dobře, neznamená to, že vaše magie je zpět!“

„Dobře,“ přikývl Claude. „Studenti, za námi. Nezapomeňte mít hlavy vztyčené a pojďme ukázat světu, co v nás je!“

Vyšli ze dveří a úhledně zapadli do řady.


Gabrielle pomalu kráčela ke shromážděným hodnostářům před hlavním vchodem do Bradavic. Trochu za ní byli profesoři. Jako primuska zastupovala studenty a Olympe jí řekla, aby šla jako první.

Přesunutí hradu bylo těžší, než kdokoli čekal - žádný z jejich výpočtů nepočítal se silnou bouří nad Lamanšským průlivem, která je donutila probojovat se přes ni.

Byla psychicky vyčerpaná, ale její vílí síla ji udržovala v chodu. Harry byl nesmírně chytrý, když přinutil její magii pracovat pro ni, ne proti ní.

„Omlouvám se za zpoždění,“ řekla anglicky s výrazným přízvukem, když se přiblížila k Brumbálovi, Snapeovi, McGonagallové a Andropovovi - řediteli Kruvalu. „Ale ze studentz se převlékají do jich hábite.“ V duchu si poznamenala, aby si později vypláchla ústa mýdlem za to, že tak ošklivě zmasakrovala jazyk, ale nechtěla, aby se tady již někdo dozvěděl o jejích schopnostech. Šetřila si to na zítřejší oficiální uvítací hostinu.

„To je v pořádku,“ řekla McGonagallová s úsměvem. Brumbál se zamračil, když se podíval na nádherný zámek, který se nyní usadil na místě, jež bylo kdysi součástí jeho jezera. Krása a elegance Krásnohůlek ostře kontrastovala se silnými a impozantními Bradavicemi.

Několik minut stáli v nepříjemném tichu, dokud se neotevřely dveře Krásnohůlek a nepřipojili se k nim ostatní studenti vedeni Claudem.

„Má drahá Olympe a studenti Krásnohůlek,“ řekl Brumbál hlasitě a jeho zamračený výraz náhle zmizel, jako by nikdy nebyl. „Vítejte v Bradavicích! Vidím, že jste se rozhodli vzít si svůj zámek s sebou.“

„Mí studenti cítili, že mé kočáry jsou zastaralé,“ odpověděla formálně Olympe. „Děkujeme vám za přivítání.“

„Naši domácí skřítci připravili jídlo na večer,“ pokračoval Brumbál. „Doufáme, že se k nám připojí i studenti Krásnohůlek a Kruvalu. Slavnostní uvítací ceremoniál bude zítra v poledne.“

„Samozřejmě,“ řekla Olympe. „Rádi se k vám připojíme u večeře.“

„Skutečně působivý příjezd, Olympe,“ řekl Picup Andropov, ředitel Kruvalu, když šel dopředu a nabídl jí rámě. „Zdaleka nejlepší, co jsem za mnoho let viděl.“

„Gabrielle!“ zařvali reportéři v mnoha různých jazycích. „Můžeš nám říct něco o tom kouzlu?“

Krátce se na ně usmála a bezmocně pokrčila rameny, když přešla ke Claudovi a Simone.

„Teď jsou tvoji,“ řekl Claude s mírně vynuceným úsměvem, když ustoupil zpět ke studentům shromážděným za ním.

„Jsem na vás všechny tak pyšná,“ řekla Gabrielle francouzsky. „Jdeme se připojit k ostatním, najíst se a pak jít do postele. Jídlo bude divné, jak víte, ale nezapomeňte zachovat zdvořilý výraz ve tváři. Pokud to nebudeš moct jíst, naši skřítci vám později zajistí správné jídlo.“

Otočila se a vešla do Bradavic, studenti ji následovali. Za nimi kráčeli kruvalští studenti, následovaní bradavickými studenty, kteří se přiloudali dovnitř a hlasitě mluvili o příchodu, který vytvořili krásnohůlští.


Ke konci večera to byla jen pýcha, která jí zabránila usnout. Jednoduše odmítla projevit slabost před jakýmkoli cizincem. Večeře byla nekonečná a jídlo špatné, jak ji Fleur varovala.

Ale Harryho nezklamala. Seděl s ostatními členy personálu Krásnohůlek - pobavila ji představa, že Harry s nimi poprvé povečeřel v Bradavicích - zatímco ona seděla se staršími studenty z Krásnohůlek.

Claude jí pověděl o Pepřovém lektvaru a trochu jí nalil do jejího nápoje, ale účinky netrvaly tak dlouho - být vílou znamenalo, že měla jinou tělesnou chemii než lidé.

Ale jakmile se všichni jejich studenti vrátí do školy, mohla konečně jít do svého pokoje a zkolabovat.

„Ahoj,“ řekl Harry, když vstoupila do svého pokoje. Seděl pohodlně před ohněm.

„Harry,“ usmála se a šla si sednout naproti němu.

„Omlouvám se,“ řekl vážně.

„Za co?“ zeptala se trochu zmateně.

„Za to, že jsem takhle použil páření proti tobě.“

„Ach, Harry,“ řekla s tichým smíchem. „To byla jediná věc, kterou jsi pro mě mohl udělat. Pepřové lektvary na vílu neúčinkují.“

„I tak…“ odtáhl se.

Seskočila z křesla, sklouzla k němu, a klekla si k jeho nohám. „Víš, jak jsem se cítila?“

Zakroutil hlavou.

„Energetizována,“ zašeptala tiše. „Přinutil jsi moji magii, aby se mnou pracovala, a neselhalo by to. Bez ní bych usnula v tom nepořádku, kterému říkali bujabéza. Našel jsi pro nás způsob, jak udělat, aby to vypadalo, jako bychom nebyli všichni mrtví na nohou „A víš, co ještě? Cítila jsem hrdost a smysl života. Dělala jsem něco, co mi řekl můj druh abych udělala, jak jsem uměla nejlépe.“

Harry si tiše povzdechl. „Vím to tady,“ a ukázal si na hlavu. „Ale tady,“ ukázal na své srdce. „Se cítím špatně.“

„Chceš mi dát rozkaz a zároveň abych byla z toho šťastná, když to uděláš?“

Přikývnul.

„A přesto jsem, Harry. Nejsem člověk, nemám lidské reakce.“ Odmlčela se a chvíli přemýšlela. „Ale pokud tě trápí zbytečná vina za to, co jsi udělal, tak mi to můžeš vynahradit.“

„Jak?“ zeptal se.

„Postarej se o mě. Jsem tak unavená, Harry. A prosím, spi dnes večer se mnou. Nikdy jsem nespala lépe než tu noc ve tvém náručí.“

Chvíli se na ni díval. Cítila, jak prohledává pouto a kontroluje, zda mluví pravdu. Pomalu se na ni usmál, sehnul se, zvedl ji z kolen a jemným pohybem ji otočil tak, aby ji nesl v náručí. Vděčně si povzdechla a přitulila se k němu.

Odnesl ji do její ložnice a jemně ji položil na postel. Nebránila se, když ji svlékal hábit a vychutnávala si pocit, že se o ni její druh tak důvěrně stará.

Napůl se usmála, když pomocí magie proměnil její podprsenku na tričko - měl nějaké zvláštní představy o tom, aby ji neviděl nahou - ale byla příliš unavená na to, aby protestovala. Zasunul ji do postele a o chvíli později ho ucítila na zádech. Stejně jako předtím si přetáhla jeho paži přes sebe a upadla do hlubokého spánku. Byla přesně tam, kam patřila.

<- Předchozí díl!                                                                            Další díl! ->