Hlavní menu    Moje tvorba    Vaše tvorba    Spolecné projekty    Ostatní    Uživatel



 

 

Hlavní stránka
Něco o mě
Chat
( )
Odkazy
▪Spoilery
FF Naruto
▪Série
▪Jednorázovky
FF Harry Potter
▪Série
▪Jednorázovky
FF Ostatní
▪D. N. Angel
Originální tvorba
▪Cesta osudu
▪Kniha stínů
▪Články, úvahy atd...
Kejt
O Uživateli
Potomek dvou klanů
Evil or good
Jednorázovky
Raulon
O Uživateli
Vládci živlů
Jenorázovky
Shinoki
O Uživateli
Oznámení
Archangel
Jednorázovky
Nenávist a Smrt
Cheesik
O Uživateli
Shinobi dvou klanů
Tajná technika
Harry Potter - Jeden z mnoha
Luck Dem
O Uživateli
Jednorázovky
Jigoku Samurai
Spoilery (Anzai)
Anzai
P1NG
O Uživateli
All Night
Deamonic
O Uživateli
Krev Světla a Slzy Temnoty
tobi-sama
O Uživateli
naruto-bleach
naruto a bleach
Rochelle
O Uživateli
Zvuk zkázy
Sbírky
Jednorázovky
Fantastická zvířata a kde je najít
Fujiyuu Uchiha
O Uživateli
Jedna z devíti
Shiroi Are
Jedna z devíti: Po čtyřech letech
Sekko
O Uživateli
Černokňažka a Necromant
Jnao
O Uživateli
Narutov návrat I. - chuuninská skúška -
Jednorázovky
Narutov návrat II. -Strata blízkeho-
Lucky
O Uživateli
Ztracen v zapomění
Tenká čára
Qui trahendum tangite
jobek
O Uživateli
Naruto a Bůh smrti
Naruto a Bůh Smrti - prezentace síly
Nový sanin
Výcvikové středisko
Strážce brány
Harry Potter a Necromancer
4. Velká ninja válka
Přemožitel démonů
Guxim
O Uživateli
Harry Potter- Tahun Pertama
Harry Potter - Boj za svobodu
Harry Potter- Hrdina??
Amren
O Uživateli
Lepší život
naruto - kun
O Uživateli
Harry Potter a stratené učenie mágov
Naruto - Ťažké rozhodnutie
Titus
O Uživateli
Pokemon - Sinnoh league
Emily Cindy Mowmary
O Uživateli
Souboj Titánů
Gryf
O Uživateli
Naruto a prokletí které je darem
StarCraft vs StarWars
Bleach: Síla králů
Traileri na FF serie
Jednorázovky.
Harry Potter a síla čtyř
Arancar
O Uživateli
Harry Potter a Nový život
Markus
O Uživateli
Harry Potter a Taje magie
Myerel
O Uživateli
Les éléments invisibles de la vie
Daikara
O Uživateli
Jednorázovky
Když nás chtěli vyhnat.
Šance žít !
Bratři na zabití.
Jiný život I.
Ookami ningen.
Jiný život II.
vlastolordes
O Uživateli
Krv a slzy
kinkuro-san
O Uživateli
Návrat Namikazeho
Verxa
O Uživateli
the Dark, the Light, and the Grey
Môj najkrajší sen
Harry Potter a Bestiaire
kejhy
O Uživateli
Abrakadabra
zaza
O Uživateli
Harry Potter a světlo v temnotě
Lukasaku
O Uživateli
Cesta msty
Quesa
O Uživateli
Sulfia More
Jednorázovky
Staří vojáci nikdy neumírají
Příběhy tří... ehm, čtyř kouzelníků
Navak
O Uživateli
Prokletý
BAJAJA-KAR
O Uživateli
Atali
O Uživateli
Po pěti letech
Osudový boj
HP - Deník čistokrevné
Život ve stínu
Fairy Tail - Dračí děti
miki
O Uživateli
LáskaNinjaLoukaStrom
Navždy spolu
SaharuSanada
O Uživateli
Karioka World
Princ Tennisu(Prince of tennis)
Moje hvězda na konci Tunelu
Elitní Smrtijed
Strážce tajemství
Karen Alecta Black I.
Ginreishi(ochránci živlů) I.
Fruits Basket
Cesta za měsícem
Rikkaidai Fuzoku
Satan
Ginreishi(Ochránci Živlů) II.
Forever Together
Harryho Rozhodnutí (1)
The Last World
Potterova Zrada : Smrtijedi
NeAtTe
O Uživateli
Harry Potter a znamenie fénixa
Susan
O Uživateli
Co když se všechno změní?
Kanjira
O Uživateli
Přátelství a nenávist
Tasunis
O Uživateli
Reya
O Uživateli
Moc nikoho
Přání snů aneb Potter sebevrah
HP a pán zla
Démon spravedlnosti
HP a dech jednorožce
HP a dech jednorožce 2
HP and legend of the dark
ElisWolf
O Uživateli
Pták snící v kleci
Jednorázovky
Příběhy velké čtrnáctky
Nirvinus
O Uživateli
Syn svého otce
Leegy
O Uživateli
HP a Nová realita
Reaper
O Uživateli
Harry Potter: Probuzení
UedaAya
O Uživateli
Poslední ůtok
Cesta napříč Ayataro
Král Démonů
Gokusen I.
Black Sword Katie .
Mistr v Pokemonu
JigokuMaru
O Uživateli
Zlo a dobro
FT:Nekonečná láska
Zakladka dělá divi
Návrat Esne Black
Jednou a navždy
Přízrak temnoty
Yamato Nadeshiko Shichi Henge
Naruto,on je Nukenin
Návrat Slečny Raddle
Uedova sestřička I.
Konec KONOHY
Konoha Gakuen
Svatá Trojice
Feudální pán země Ohně
Naruto : Nukenin
Hp a Esne Blacková
Kai-san
O Uživateli
Nikol-chan
O Uživateli
Láska se Sunš nevyhýbá
Mitsuko
O Uživateli
Dívka s modrým tygrem
čtenářka
O Uživateli
Příběh Hyuri Mikon
Lord of Caer Azkaban
h0moun
O Uživateli
Novos Ordo Seclarum
SG Pegasus
xEternity
O Uživateli
Aryvenne
O Uživateli
Senna
O Uživateli
Bla Bla Bla
Zrušené
Zrušené
Zrušené
darksama
O Uživateli
Harry Potter a ...
LilithHekate
O Uživateli
Harry Potter a Majstri Elementov
BastaFidli
O Uživateli
Naruto: Mrtvý klan
juhy
O Uživateli
Návrat do Uzushiogakure
Filex9742
O Uživateli
Yami-san
O Uživateli
Maikeru
O Uživateli
Naruto - Fukutsu no seishin
sdragos
O Uživateli
akaj akuma
Sennin_Liesa
O Uživateli
Smrt není konec
Jednorázovečky
Nápravy
Ne všechno je spravedlivé
Naomie
O Uživateli
avanaka15
O Uživateli
N.U.T.
O Uživateli
Rozhodnout se
Žaneta
O Uživateli
Sonalesa
O Uživateli
frelength
O Uživateli
Albus Potter a nechcené dedičstvo
dark1987
O Uživateli
HP a Posel času
Trixirly
O Uživateli
bilales1
O Uživateli
Vzpoura
Doplňkové povídky Knížete Azkabanského
Západ Slunce nad Británií
Hrát podle pravidel
V tomto světě i v tom dalším
Naděje
Stellar
O Uživateli
Lost Soul
Lionsnake Chronicles - Hadí šach
Aritmancer
Sety
O Uživateli
Rámen ninja
Fairy Tail - Dark
Chyba - Pomsta - Láska
Harry Potter a rád Temného fénixa
HP - Dieťa z proroctva
Fairy Tail - Ranger
Tokyo Ghoul - Vnútorný nepriateľ
Pravá ruka štvrtého hokage
Chameleón
blade23mc
O Uživateli
Marsy
O Uživateli
zberateľ
O Uživateli
Pravdivá romance o květinářce a zablešenci
Mysterio
O Uživateli
Asami
O Uživateli
Bla bla bla
Neplatné
Kiru Uchiha
O Uživateli
Kronland
O Uživateli
Majo
O Uživateli
Esterie
O Uživateli
Spolupráce
Projekt Equillibrium 666
Elite Six
Unreal Tournament: Anime War
ExeqiuaS & Karlos-sama
Sentaku no Kurashi
V rekonstrukci
Download
FanFiction
Originální tvorba
Jiné
Galerie
Moje Arty
Vaše Arty
Apophysis
Jiné




Registrovat se

Pokec

Top List

TOPlist




6. kapitola - Tintagel

Naděje
6. kapitola - Tintagel

Od Jeconais

„Gabrielle?“ Zavolala Aimée jemně.

„Mami?“ Zeptala se Gabrielle ospale. „Ještě pět minut, prosím. Mám ten nejúžasnější sen.“

Aimée se tiše zasmála. „Má drahá, už ti není dvanáct a věřím, že včerejší noc mohla být lepší než sen.“

Gabrielle otevřela oči a zamrkala. „Co tady dělám?“ zeptala se.

„To je otázka, na kterou jsem se tě chtěla zeptat,“ řekla Aimée.

„Poslední, co si pamatuji je, jak mě Harry nesl zpět k domu,“ řekla, „a já jsem usnula.“

„Byl ten večer takovým zklamáním?“ škádlila Aimée jemně.

„Ach ne, mami, bylo to úžasné,“ cítila se teď více vzhůru. Posadila se a opřela se o čelo postele. „Byl úžasný.“

„Co se stalo?“

„No, konečně jsem zjistila, jaké to je být sama sebou,“ řekla pomalu, když se pokoušela projít svými vzpomínkami z předešlé noci. „Pouto začalo poprvé fungovat a všechno prostě zapadlo. Cítila jsem, co chtěl, a mohla jsem na to reagovat.“

Na vteřinu se odmlčela a pak pokračovala. „Začalo to v restauraci. Řekla jsem mu, aby se mě na něco zeptal, a tak to udělal. Zeptal se, proč jsem se před ním pokusila skrýt páření, a ne mu jen přinést problém. Takže jsem mu to znovu vysvětlila a myslím, že to tentokrát přijal. Přijal, že s ním nechci manipulovat. Jen jsem mu chtěla dát na výběr, aniž by si dělal starosti o mě, nebo o to, že všechno leží na jeho bedrech.“

„To je dobře,“ řekla Aimée.

„To je, mami,“ souhlasila Gabrielle. „A pak jsme šli do nočního klubu.“ Tiše se zasmála. „Myslela jsem, že to budu mít na starosti já, ale neměla jsem, ani zdaleka. Zařadili jsme se do fronty a on vrhl bez hůlkové kouzlo, aby mě zahřál, ale nemyslím si, že pochopil, jaké to je.“

„Jaké to bylo?“

„Jako by se mě jeho magie kompletně dotýkala. Bylo to úžasné. A pak mu v nočním klubu lidé uhýbali z cesty, mami. Víš, jak může táta procházet ministerstvem a lidé mu uhýbají z cesty, protože vědí, o koho jde?“

Aimée přikývla.

„Harry to dokáže s úplně cizími lidmi a ti cizinci si ani nevšimli, že to dělají!“ Promítl kolem sebe auru, která byla opojná mnohem více než pouhý alkohol. Mami, pak se na mě na tanečním parketu podíval tak, jak se na tebe dívá otec.“

„A?“

„A pustila jsem to. Přestala jsem přemýšlet. Jen jsem tančila na hudbu. Nebyl to žádný z kroků, které jsem plánovala, nebo o kterých jsem přemýšlela. Jen jsem reagovala na rytmus a fungovalo to, mami. Vypadal, jako bych byla jediná živá osoba, a poprvé to, co Fleur řekla, dávalo smysl. Jsem víla a reagovala jsem jako víla. Můj druh tam byl, sledoval mě a on si užíval to, co dělám.

„Ale pak se věci změnily, mami, Harry i já jsme cítili, jak se na mě dívají další muži.“

„Co udělal?“

„Začal tančit. Byl to jiný tanec než můj. Mocnější, kontrolovanější, ale bylo to tak půvabné. Opravdu umí tančit a své pohyby přizpůsobil mým. Cítila jsem, že jsem tím ovlivněna, a bránila jsem se, chtěla jsem zůstat pod kontrolou. Pohybovali jsme se společně, jeho ruce se mě dotýkaly, když jsme tančili, nárokovaly si mě, a pak se hudba změnila. Byla pomalejší a já jsem se přesunula do jeho náruče a cítila jsem se beztížná.“

„Jsi beztížná,“ povzdechla si Aimée. „Přála bych si, abys více jedla.“

„Mám na svou výšku dokonalou váhu,“ upozornila Gabrielle s lehkým úsměvem. Tento spor byl mezi nimi starý. „Ale vznášela jsem se s ním a on mě držel tak pevně, a přitom zároveň tak jemně.“

„Takže jsi tančila a pak ses vrátila domů?“

„Ach ne,“ zasmála se Gabrielle. „Táta poslal bystrozory, aby se o nás postarali.“

Aimée zvedla obočí.

„Snažili se splynout s davem, ale jak jsme tancovali, Harry mi je všechny ukázal. Šla jsem na záchod, aby se mohl k jednomu připlížit, ale otočila jsem se a šla za Harrym, abych zjistila, co udělá. Musím tátovi říct, že pan Canton vypadal vyděšeně, když s ním Harry mluvil.“

„Nebyla to chyba tvého otce, drahoušku,“ přiznala Aimée. „Požádala jsem ho, aby je poslal.“

„Proč?“

„Protože jsem se trochu obávala, že tvoje oblečení přitáhne pozornost a Harry bude rozrušený.“

„Myslela sis, že něco vyhodí do vzduchu?“ Zeptala se Gabrielle, a když její matka přikývla, zaklonila hlavu a zasmála se.

„Zničil dva akry naší zahrady,“ zdůraznila Aimée.

„Byl v té době velmi rozrušený. Rozrušený tím, že někdo právě roztrhal část jeho života,“ řekla Gabrielle a její dobrá nálada se vytratila. „Vždy má všechno pod kontrolou. Ví, jak je mocný, a i když je rozrušený, udržuje si pevnou kontrolu nad tím, co dělá.“

„Jak říkáš,“ přerušila ji Aimée, „pořád jsme ale cítili, že je to dobrý nápad.“

„Dobře, Harry jim ukázal, kde někteří mudlové prováděli ošklivé věci, jako byl prodej drog a užívání drog ke znásilnění, a řekl francouzským a španělským bystrozorům, aby se s nimi vypořádali. A když je šli zatknout, musel Harry vrhnout bez hůlkové kouzlo na jednoho ze zločinců, aby jí zabránil natáhnout se po její zbrani.“

Aimée se slabě usmála. „Takže vzrušující večer.“

Gabrielle přikývla. „A většinu večera jsme tancovali. Bylo to, jako bychom my dva byli jediní lidé na světě. A na konci mě odnesl domů a uložil do postele, jako pravý gentleman. Ale to nebylo důležité. Důležité bylo, že jsme se včera večer spojili. On viděl mě a já zase jeho.“

„Takže teď jsi optimista?“

„Velmi, mami, velmi.“

„V takovém případě bych navrhla, aby sis pospíšila a převlékla se, protože dnes ráno nechceš zmeškat školní snídani.“

Gabrielle pohlédla na hodiny na zdi a přikývla. „Děkuji, mami.“

„Promluvíme si později, má drahá,“ řekla Aimée, když vyšla z místnosti.

Gabrielle odhodila přikrývky a napůl se usmála, když se na sebe podívala. Byla stále plně oblečená a od svého druha by ani nic jiného nečekala. Definoval čestnost a nechtěl využít žádné situace.

Rychle se svlékla, položila šaty na opěradlo židle, aby je jeden ze zaměstnanců uklidil, a pak se vrhla do sprchy. Normálně by si nemyla vlasy dva dny po sobě, ale noční klub byl plný nechutného tabáku, který mudlové rádi kouřili, a nechtěla jít na snídani a smrdět, jako by strávila celou noc tancem v nočním klubu se sexy létajícím profesorem.

S vlasy umytými v rekordním čase strávila dvacet minut jejich sušením hůlkou, než se oblékla a vrátila se do svého pokoje v Krásnohůlkách.

Ani se nezastavila a zamířila přímo do Velké síně. S trochou štěstí si studenti budou myslet, že trochu zaspala.

Vešla dovnitř a usmála se pro sebe. Hladina hluku neklesla a nikdo se na ni nedíval, no, ne víc, jak normálně. V takových chvílích si přála, aby mohla jít k Harrymu a políbit ho, aby všichni věděli, že patří jemu a jen jemu.

„Těžká noc?“ Zeptal se Claude, když seděla se staršími studenty.

Přikývla. „Madame Maxime mě požádala, abych prozkoumala pravidla pro finální kolejní projekt.“

„Jaké jsou pravidla?“ Zeptala se Simone.

„Víš, že ti to neřeknu,“ řekla Gabrielle s úsměvem, když si vzala croissant.

„Kazíš náladu,“ ušklíbl se Claude.

Ladně pokrčila rameny, ukousla si a pak ucítila něco magického, co naráželo do jejího vědomí. Byl to zvláštní pocit, jako varování. Pomalu žvýkala, když to nevzrušeně zkoumala a uvědomila si, že to je cizí pocit. Nebyla to její magie - byla Harryho.

Takže ji nepřekvapilo, když se dveře prudce otevřely a vešli čtyři lidé. No, vešli dva z nich - další dva vběhli dovnitř, jako by byli vystřeleni z kánonu.

„Máš tu pěknej bejvák,“ řekl jeden z nich hlasitě s tím nejhorším francouzským přízvukem, jaký kdy slyšela.

„Ollie,“ odpověděl Harry anglicky, vstal a šel k němu. „Francouzština je jedním z nejromantičtějších jazyků na světě, ale přesto mluvíš, jako bys porážel prase.“

„Och mon,“ odpověděla Ollie s úsměvem. „Hermiona se snažila, čestně. Prostě nedokážu mít správný přízvuk.“

„A také nemusíš mluvit jako skotský rolník,“ řekl Harry suše.

„Gabrielle?“ Zeptala se Simone francouzsky. „Co říkají?“

Gabrielle tiše začala překládat jejich řeč.

„Pokud na tom trváš,“ Oliver se usmál a potom Harryho mohutně objal. „Rád tě zase vidím, kámo. Kanóni bez tebe prostě nejsou stejní.“

„Díky,“ usmál se Harry. „Katie,“ usmál se na dívku a objal ji.

„Nemohu ti říct, kolik potíží tvoje žádost způsobila,“ řekla anglicky. „Harpyje nepotěšilo, že jsem souhlasila s pomocí.“

„Promiň,“ Harry se napůl omluvil.

„Ne, neomlouvej se. Za nic na světě bych si to nenechala ujít. Řekla jsem jim, že pokud se jim to nelíbí, už mám u Kanónů dva kamarády, kteří by mi pravděpodobně mohli získat práci.“

„Sakra, správně!“ Řekli Harry a Oliver současně a pak se na sebe usmáli.

„Každopádně sklapli kramfleky jako Malfoy a jsem tady.“

„A my,“ řekl Fred, „jsme tak zklamaní, že jsi se na nás obrátil až naposledy!“

„Ale nesmíš zapomínat, drahý Frede, že nejsme světově proslulé famfrpálové hvězdy,“ zdůraznil George.

„To je pravda,“ souhlasil smutně Fred, než se rozzářil. „Ale vsadím se, že Harrymu platíme více než Kanóni!“

„Blízko,“ usmál se Harry.

„Kolik stojí tvá smlouva?“ Zeptal se George úplně nevěřícně.

Harry zakašlal a podíval se na další dva hráče famfrpálu.

„Neřekneme, že, Katie?“ Řekl nevinně Oliver.

„Ne,“ souhlasila Katie. „Pochlub se, Pottere.“

„Možná jsem vyjednal práva na image na čtyřicet pět procent brutto.“

„Harry,“ řekl Oliver a objal ho kolem ramen. „Moje smlouva má být příští rok obnovena. Prosím, PROSÍM vyjednáš ji za mě?“

Harry se zasmál. „Dovolte, abych vám představil zaměstnance a studenty. Poté půjdeme na hřiště a promluvíme si.“

„To zní jako plán, ach profesorský,“ řekl George.

Harry se otočil tváří v tvář celému studentskému sboru a profesorům. „Dámy a pánové,“ řekl a snadno sklouzl do francouzštiny. „Abych nám pomohl vyhrát mezi-školní turnaj, získal jsem několik velmi zvláštních přátel. Takže vám je bez dalších okolků představím. Nejprve můj týmový kolega z Kudlejských kanónů a předtím Puddlemerských spojenců, brankář z Anglie, Oliver Wood!“

Chvíli bylo ticho než studenti, a zejména ti, kteří chtěli být brankáři, vyskočili na nohy a začali jásat.

„Krásná brunetka po jeho levici je budoucí anglickou střelkyní a hvězdou Holyheadských harpyjí, Katie Bellová.“ Když se Katie uklonila, ozval se další jásot, tentokrát hlasitější.

„A nakonec, legendy v jejich vlastních myslích, dva moji blízcí přátelé a dva mimořádní odrážeči, kteří odmítli šanci stát se profesionály a vstoupili do světa podnikání. Majitelé divoce úspěšných Kratochvilných kouzelnických kejklů, Fred a George Weasleyovi.“

Fred a George, jako by na toto čekali, vytáhli něco z kapes a hodili to na zem. Předměty explodovaly s hlasitým třeskem a poté se zformovaly do obrovské reklamy na jejich výrobky, která se vesele vznášela až ke stropu, než vybuchla v oslnivém ohňostroji. Většina studentů hlasitě tleskala.

„Vejtahové,“ zamumlal na ně Harry anglicky.

Dvojčata se unisono uklonila s úsměvy na tvářích.

„Dobře,“ pokračoval Harry francouzsky. „Chci, aby se za hodinu všechny kolejní famfrpálové týmy hlásily na hřišti. Užijte si snídani.“

Gabrielle sledovala, jak odcházejí, a přikývla, když na ni Harry rychle pohlédl, což si vyložila jako žádost, aby se k nim přidala.

„Oliver Wood, Katie Bell a nechvalně proslulá Weasleyova dvojčata,“ málem vykřikl Claude vzrušením, když se za nimi zavřely dveře. „Každý z nich je skoro tak dobrý jako profesor Potter. To znamená, že budeme mít šanci porazit Bradavice a Kruval!“

Gabrielle se v duchu usmála, zatímco studenti odpověděli dosud nejhlasitějším jásotem. Možná ještě neměli takové dovednosti, ale tito studenti chtěli vyhrát tak moc, že to téměř ochutnala.

„Dobře,“ řekla hlasitě, „všichni dojezte snídani. Jsem si jistá, že profesoru Potterovi nebude vadit, když se někdo, kdo má zájem, bude dívat z tribuny.“

Když se studenti usadili, bylo spousta kývnutí hlavou.


Harry zavedl své přátele do své kanceláře uvnitř „kůlny“, ve které byly šatny a košťata.

„Páni,“ zahvízdal Oliver pod nosem. „Je to hezčí než naše šatny u Kanónů!“

„Jo,“ souhlasil Harry. „Všechny francouzské týmy se zapojily, aby se ujistily, že máme nějaké dobré zázemí pro práci.“

„Takže,“ zeptal se Fred, popadl židli a posadil se. „Na jaký formát hry se tady díváme?“

Harry si povzdechl a vytáhl židli zpoza stolu, aby seděl s nimi. „Není to dobré,“ přiznal. „Nikdo z nich ještě nikdy nehrál famfrpálový zápas. A nemyslím si, že by někdo z nich byl vybrán do bradavického týmu.“

„Ach,“ povzdechla si Katie, než se na chvíli odmlčela a pak se široce usmála. „Takže to není v pytli?“

„Co tím myslíš?“ Zeptal se Harry.

„Nech toho,“ ušklíbla se vesele. „Prohraješ jen tehdy, když jsi v bezvědomí. Tak jaký je plán?“

„Katie má pravdu, ó vážený vůdce,“ souhlasil George. „Ty neprohráváš. Jaký je plán?“

„To je komplikované,“ řekl Harry s dalším povzdechem. „Potřebuji váš slib, že to, co řeknu, nikdy neopustí tuto místnost.“

„Na mou magii tak přísahám,“ řekli Fred a George společně a místnost se naplnila jasně modrým světlem, které rychle vybledlo.

„Vy dva jste dali magický slib,“ vyhrkl Oliver se šokovaným výrazem ve tváři. „Jen tak?“

„Jistě,“ řekl Fred snadno. „Tohle je Harry, a pokud jsme se za ta léta extrémně ziskového partnerství a přátelství něco naučili, pak to, že se na takové věci nezeptá lehce a bude za tím vražedný příběh.“

„A nemáme rádi, když nevíme, takže když je na výběr mezi vědět a udržet tajemství a nevědět a vědět, že víme, že nevíme, pak bychom raději věděli a nemuseli se bát, že nevíme, co víme, že to bude stát za to vědět,“ pokračoval George.

„Dobře řečeno,“ uculil se Fred.

„Děkuji.“

„Na svou magii tak přísahám,“ řekla Katie. „I  to chci vědět,“ řekla, když dokončila kouzlo a zazubila se. „Je tak dobré být zpátky s vámi, lidi!“

„Nebudu vynechán,“ zabručel Oliver. „Ačkoli mám podezření, že by Harry přijal jen slib,“ zdůraznil.

Harry souhlasně přikývl.

„Ale myslím, že když jsme v tom společně, proti naší staré škole, udělám to také. Na svou magii tak přísahám.“

Harry si povzdechl, když se všichni otočili, a podívali se na něj. „Myslím, že to všechno začalo před osmi lety.“

„Můžu dostat trochu popcornu?“ Zeptal se Fred. „Příběhy jsou vždy nejlepší s popcornem.“

„Teď ne,“ řekl George a lehce uhodil své dvojče na zátylku. „Poslouchej strýčka Harryho, když nám vypráví příběh.“

„Správně,“ souhlasil Fred. „Pokračuj, strýčku Harry.“

Harry obrátil oči v sloup. „Vzpomínáte si všichni na druhý úkol Turnaje tří kouzelníků?“

„Musel jsi zachránit malého Ronnikina z obávaných jezerních lidí,“ řekl George.

„A zachránil jsi sestru té sexy víly,“ dodal Oliver trochu nadbytečně. Koneckonců Harry ještě neviděl vílu, která by nebyla sexy.

„Jo, mluvím o její sestře,“ řekl Harry. „V podstatě, když jsem před osmi lety Gabrielle Delacour zachránil, spářila se se mnou.“

„Frede,“ řekl George pomalu. „Byl jsem to jen já, nebo jsi i ty slyšel velké S ve Spářila?“

„Nebyl jsi to jen ty, bratře, můj,“ odpověděl Fred. „Takže, Harry, co je s tím velkým S?“

„Máme vílu, která hraje za Harpyje,“ řekla tiše Katie. „Říká, že páření je emocionální a fyzické otroctví. Víla doslova předá všechno, na čem jí záleží, někomu jinému. Je to ta nejunikátnější forma důvěry.“

Oliver pomalu zapískal. „Ale kolik jí bylo, osm?“

Harry přikývl. „Což je nejranější věk, kdy se mohou pářit. Páření mezi námi vytvořilo pouto, což znamená, že jsem se nikdy nedokázal citově spojit s jinou ženou.“

„Počkej,“ řekl Oliver. „Měl jsi víc než pár přítelkyň, a co tvoje rušící pole?“

„Rušící pole?“ Zeptala se Katie a způsobila, že Oliver zasténal a zčervenal.

„Promiň, Harry.“

„Zkus mě najít kouzlem,“ řekl Harry Katie.

Vytáhla hůlku a seslala kouzlo. „Nejsi tady,“ řekla zmateně.

„Neustále mám kolem sebe nízko úrovňové rušící kouzlo s několika dalšími věcmi. Znamená to, že se nespustí žádná kouzelná past, když se jich dotknu, a tahle kouzla na mě nefungují. Alespoň většina z nich. Hermiona zná jedno, které to obejde.“

„Wow.“

„Jo, no, tohle kouzlo bylo na místě dlouho předtím, než jsem vytvořil rušič, a do té doby si moje magie myslela, že je mojí součástí, a neobtěžovala se mi říct, že existuje.“

„Teď je problém s tímto pářením v tom, že pokud nepřijmu Gabrielle za svou družku do jejích sedmnáctých narozenin, zblázní se a zemře.“

„Mám pocit blížící se zkázy,“ oznámil Fred. „Bude to ještě horší, že?“

„Samozřejmě,“ řekl George trochu nepatřičně vesele. „Pokračuj, Harry.“

„Poté, co se to osm let pokoušel zrušit, místo aby mi o tom řekl, Jean-Sebastian, otec Gabrielle, požádal letos v létě Rona a Hermionu o radu a pomoc ohledně nejlepšího způsobu, jak mě a Gabrielle dát dohromady. Po nějaké diskusi Hermiona a Ron souhlasili, že mě pomohou přesvědčit, abych učil v Krásnohůlkách, aby se mě Gabrielle mohla pokusit přimět, abych se do ní zamiloval.“

„Je tu zkáza,“ řekl Fred temně. „Kdybych mohl předpokládat, Hermiona a Ron se rozhodli zahrávat si s tvým životem, aby zachránili toto vílí mládě?“

Harry přikývl. „Zdá se, že bohužel zapomněli, že jsem teď velký chlapec, a poznám, když je se mnou manipulováno. Když jsem se jim zmínil, že se mi Gabrielle líbí, která je o šest let mladší než já, byli docela povzbudiví.“

George si odfrkl. „To se vsadím.“

„Takže, šel jsem do domu Gabrielliných rodičů a trochu jsem si zahrál - choval jsem se, jako bych se do Gabrielle zamiloval, a když mě Jean povzbudil, konfrontoval jsem ho. Řekl mi, abych mluvil s Gabrielle, tak jsem to udělal.“

„Řekla mi všechno, včetně toho, jak všichni spolupracovali, aby mě přesvědčili, abych sem přišel.“

Oliver tiše hvízdl. „Co jsi dělal?“

„Zapálil část jejich sadu, asi dva akry, přemístil jsem se přes jejich ochrany, a šel na mé místo v Ilfracombe. Byl jsem trochu naštvaný.“

Katie si tiše odfrkla.

„Poté jsem zkontroloval její příběh a byla to pravda. Prohodil jsem pár slov s ​​Ronem a Hermionou. Dost důrazně jsem vyjádřil svou nespokojenost, a včera v noci jsem měl první rande s Gabrielle, které proběhlo docela dobře.“

„Říkám vám to jen proto, že v příštích několika týdnech a měsících budeme s Gabrielle řešit náš vztah a chci, abyste všichni znali pravdu a nezačali si myslet, že jdu po studentce, zvlášť ne po takové, která bude s největší pravděpodobností chytačkou.“

„To je příšerné,“ řekla Katie a zavrtěla hlavou.

„Nemyslím si, že jsem jednal tak špatně,“ protestoval Harry.

„Drž hubu, Harry,“ řekla Katie bez urážky. „Choval ses jako zatracený světec. Mám však několik otázek. Jako, když o tom její rodiče vědí už léta, co sakra celou tu dobu dělali? Proč čekali až do poslední chvíle, než tě kontaktovali?“

„Snažili se pro ni najít lék,“ odpověděl Harry. „A stejně, šestnáct je přímo na okraji mého morálního kompasu. O něco mladší a nemohl bych udělat, co je potřeba. Na můj vkus by to bylo příliš blízko zneužívání dětí.“

„Správně,“ přikývla Katie pomalu. „Myslím, že to dává smysl. Nemůžu uvěřit, že jsi jim neřekl, kde si to mají strčit, přerušit pouto a jít dál.“

„To by ji poslalo do šílenství.“

„No a co?“ Zeptala se Katie chladně. „Melissa, moje vílí přítelkyně, řekla, že o páření nikdy neuvažovala. Ne se všemi problémy, které to může způsobit, a rozhodně by to neudělala jen tak nějakému chlapci, kterého potká na ulici. To je pro začátek sebevražda a zničí to chlapcův život.“

„Neřekl bych, že byl můj život zničen,“ řekl Harry mírně. „Ale ano, pěkných pár let mi bylo velmi smutno.“

„Osm,“ odfrkl si Oliver. „Téměř třetinu tvého života. Nebo, pokud nepočítáme čas, který jsi strávil u Dursleyových, pak přes polovinu tvého magického života.“

„Udělala chybu v osmi,“ protestoval Harry. „Bylo to mokré, vyděšené dítě, které právě zachránil někdo, koho považovala za hrdinu - a přes všechna varování, která dostala, řekla, že jí to právě napadlo, a ona to prostě udělala.“

„Proč se bála? Ron říkal, že jen spal,“ ptal se Fred.

„Na to jsem se jí nezeptal,“ připustil Harry. „Ale víly a jezerní lidé se už léta navzájem nenávidí. Jezerní lidé plánovali Gabrielle zabít. Chystali se zařídit nehodu, jakmile Fleur nesplní druhý úkol.“

„To dává nějaký smysl,“ řekl Fred pomalu. „Moc ne, ale trochu ano.“

„Ale jak můžeš vůbec vědět, jestli se do ní opravdu zamiluješ?“ Zeptala se Katie. „Protože z místa, kde sedím, se zdá, že v tom vůbec nemáš na výběr. Buď se s ní spáříš, nebo se zblázní - a máte mezi sebou to pouto… jak poznáš, jestli je to láska nebo jen pouto?“

Harry překvapeně zamrkal. Opravdu o tom neuvažoval. „Nevím,“ přiznal. „Co vím je, že mi je s ní opravdu dobře. Cítím se s ní dobře, a vypadá dobře.“

„Opravdu?“

„Ano, a právě se blíží ke dveřím.“

„Jak to víš?“ Zeptal se George.

„Díky tomu poutu mohu zhruba říct, kde je.“

„Správně,“ řekla Katie.

„Harry,“ zavolala Gabrielle anglicky, když s nervózním výrazem ve tváři strčila hlavu do dveří.

„Pojď dál, Gabby,“ řekl Harry tiše. „Řekl jsem jim skoro všechno.“

„Předhodils mě lvům?“ zeptala se a vtip trochu vyprchal.

„Protože Harry je pro své dobro příliš milý,“ řekl George, když se posunul dozadu, aby jí nechal trochu prostoru, aby si mohla vzít židli.

„A jak se zdá, náš drahý bratr ho prodal proti proudu řeky,“ pokračoval Fred, „my jako Harryho přátelé ti musíme položit pár otázek.“

„Počkej,“ začal Harry.

„Harry, sklapni,“ řekl Oliver a zamračil se na něj. „Pamatuješ si na Nancy?“

Harry zčervenal. Byla jednou z dívek, které s ním spaly a poté ten příběh prodaly novinám. Oliver se ho před ní pokusil varovat, ale on tu radu ignoroval.

„Nancy?“ Zeptala se Katie.

„Zlatokopka,“ zabručel Oliver, „povím ti o ní později.“

„Harry,“ ujistila ho Gabrielle, „je to v pořádku, opravdu. Ráda zodpovím jakékoli dotazy, které by tví přátelé mohli mít.“

Harry přikývl a ztichl. Nebyl si jistý, jak má na to reagovat. Nečekal, že se k tomu jeho přátelé takto postaví. Zejména proto, že jim nebyl tak blízko jako k Ronovi a Hermioně.

Posadila se vedle něj a s klidným výrazem se podívala na ostatní. Zjistil, že cítí tichou hrdost na to, jak čelí čtyřem nepřátelským tvářím.

„Jen abys věděla,“ řekl Fred. „Všichni jsme slíbili, že neřekneme nikomu nic o tom, o čem tu dnes diskutujeme.“

„Správně,“ souhlasil George. „A Harryho příběh, stejně jako všechny jeho příběhy, postrádal podrobnosti.“

„Přesně tak. Můžeš tedy vysvětlit, co se stalo v Bradavicích, než jsi udělala to tvé páření?“

Na okamžik se odmlčela a srovnala si myšlenky. „Dovolili mi jet na výlet podpořit Fleur. I když to měl rozhodnout Pohár, všichni věděli, že to bude ona. Všichni z Krásnohůlek přidali do poháru pouze jedno jméno - její.“

Fred a George zasténali.

„Proč nás nenapadlo někoho prostě podplatit, aby dal naše jméno?“ Zeptal se Fred.

„Byli jsme na mizině, pamatuješ?“

„A jo, pokračuj, Gabby.“

„Gabrielle,“ odpověděla a letmo pohlédla na Harryho.

„Promiň?“

„Mé jméno je Gabrielle.“

„Ale…“

Harry je můj druh a jako takový má určitá privilegia, která ostatní nemají.“

„Správně,“ řekl George. „Ehm, promiň. Takže, Gabrielle, pokračuj prosím.“

Harry se pro sebe usmál a uvolnil se. Určitě se o sebe dokázala postarat a on by se nakonec dostal k tomu, aby se na to sám zeptal.

„Byla jsem samozřejmě velmi nadšená. Byla to moje první cesta od rodičů a spala jsem ve stejné místnosti jako Fleur. První úkol byl velmi vzrušující - vzpomínám si, jak jsem seděla vedle madam Maxime a držela ji za ruku. Pověz mi, Harry,“ řekla a otočila se, aby se na něj podívala. „Vždycky mě to zajímalo. Zvládl jsi Přivolávací kouzlo pro první úkol, správně?“

Přikývl.

„Proč jsi to vejce prostě nepřivolal?“

V místnosti se rozhostilo naprosté ticho, když se všichni otočili, a podívali se na Harryho.

„Nikdy nás to nenapadlo,“ řekl slabě s rozpačitým pousmáním na tváři. „Prostě, no…“

Gabrielle se usmála a pokračovala dál. Měl pocit, že to udělala, aby od něj odvedla pozornost, když se cítil trochu nesvůj. „A pak, ve druhém úkolu, Brumbál,“ řekla a téměř pohrdavě zavrčela.

„Počkej,“ řekla Katie. „Brumbál, ne profesor Brumbál?“

„Ten muž by neměl být profesorem,“ zavrčela Gabrielle a v očích jí zablýsklo. „Pozval mě do své kanceláře, kde už čekali Ron, Hermiona a Cho. Nabídl mi citrónový bonbón a zeptal se, jestli bych chtěla pomoci Fleur v dalším úkolu.“

„Miluji svou sestru, takže jsem samozřejmě řekla ‚ano‘. Chtěla jsem jí pomoci vyhrát. Řekl mi, že vrhne kouzlo, které mě uspí, a když se probudím, mohla bych jí pomoci. Řekl, že budu pod vodou, ale nezmínil jezerní lid.“

Ostatní teď přikyvovali spolu s jejím příběhem a jejich tváře trochu polevily od otevřeného nepřátelství, které projevili dříve.

„A Brumbál na mě vrhl kouzlo, abych usnula. Jsem však víla, takže spánková kouzla na mě moc dlouho nevydrží. A když jsem se probudila, byla jsem vyděšená. Jezerní lidé jsou naším ekvivalentem bubáků a já jsem jim byla Brumbálem předána. Předstírala jsem, že stále spím, když si povídali o tom, jak si Fleur vede a jak jí brání v tom, aby se ke mně dostala. Byli velmi nadšení, když v úkolu selhala. Plánovali mě zabít. Měli to všechno uspořádané do posledního detailu. Chystali se zrušit kouzlo, které mi umožnilo dýchat pod vodou, a nechat mě se utopit. Tvrdili by, že to byla nehoda.“

„Nevěděla jsem, co mám dělat. Kdybych se pohnula, zabili by mě, ale kdybych se nepohnula, zemřela bych také. Zkameněla jsem. Bylo to jako žít v nekonečné noční můře.“

Harry se mírně posunul dopředu, sklonil se a položil jí ruku na rameno. Ten vzor mu byl znepokojivě povědomý. Brumbál jí toho řekl dost na to, aby ji to uklidnilo, ale ne dost na to, aby jí umožnil učinit informované rozhodnutí.

Pousmála se na něj a pak se podívala zpět na ostatní.

„Vzpomínám si, jak jsem se modlila za někoho, kohokoli, aby mě zachránil, ale věděla jsem, že se to nestane. Ten den jsem měla zemřít.“

„Harry dorazil a já jsem nemohla pochopit, na co čeká. Krum zachránil Hermionu a Diggory Changovou a pak se stal zázrak. Nejmladší soutěžící, někdo, kdo mě neznal, udělal něco neuvěřitelného. Zachránil mě. Vzal Rona a mě a oba nás dostal na povrch. Bojoval s jezerními lidmi, kteří byli opravdu rozrušeni jeho narušením jejich plánů.

„Nemohla jsem tomu uvěřit. Bylo to jako noční můra, která se proměnila v můj největší sen. Byla jsem v bezpečí, byla jsem naživu a potkala jsem nejlepšího prince ze všech zemích. A tak, když mě napadla myšlenka spářit se k němu, udělala jsem to. Nemyslela jsem na problémy, které by mi to mohlo způsobit, ani na bolest, kterou by to mohlo způsobit jemu. Jen jsem chtěla nějak poděkovat chlapci, který mi právě zachránil život. Chlapci, který udělal to, co dělají všichni hrdinové, a říkal, že na tom nezáleží, že to, co udělal, nic nebylo.

„A tak jsem se mu odevzdala, jak jsem jen mohla.“

„Jako kouzelnický dluh?“ Zeptal se Oliver.

Přikývla. „Jen mnohem víc. V té době jsem si neuvědomovala, co zlého to Harrymu způsobí. Bylo to jen to, že mi máma a babička řekly o tom, jak dobré je pro něj páření, a jak bych to neměla dělat, pokud si nejsem velmi, velmi jistá a jak bych všechno riskovala. Ale Harry mi už zachránil život. Stejně jsem mu za všechno dlužila a toho dne jsem se do něj zamilovala.“

„Dobře,“ řekla Katie a přikývla. Teď vypadala trochu nepříjemně. „Myslím, že tomu rozumím,“ řekla. „A Harry řekl, že když jsi vyrostla, nechtěla jsi ho vyhrát kontumačně, a tak jsi na to šla oklikou?“

Přikývla.

„Ještě jedna otázka,“ zeptala se Katie. „Co kdybys zemřela?“

„Harry by se nikdy nedozvěděl, že existuji, a pouto by tiše zmizelo. V jedné fázi jsem přemýšlela o tom, že to udělám tímto způsobem, ale nikdy jsem se tou myšlenkou nezabývala příliš dlouho,“ Gabrielle hrdě zvedla hlavu. „Jsem přesvědčená, že mohu udělat Harryho šťastnějším než kterákoli jiná žijící žena. Miluji ho pro to, kým je, ne pro to, co udělal, nebo pro věci, které by mohl vlastnit. Mám své vlastní peníze, takže nikdy nebudu potřebovat ty jeho. Jsem přiměřeně hezká, naprosto loajální a inteligentní natolik, abych ho zaujala. A já jsem víla, se vším, co to obnáší.“

Nastalo na chvíli ticho, než Katie řekla: „Omlouvám se, že jsem o tobě pochybovala.“

„Proč?“ Zeptala se zmateně Gabrielle.

„Trochu jsem si myslela, že jsi jen další člověk, který jde po Harryho penězích a slávě. A jako hráči famfrpálu toho zažíváme hodně.“

„Jo,“ souhlasil Oliver.

„Přál bych si, abys nám o tom problému řekl,“ povzdechl si Fred. „Přeci jen jsi tak trochu rodina, ale chápu, proč jsi to neudělal.“

George souhlasně přikývl. „A víš, z toho všeho mě mrazí.“

„Jak to?“ Zeptal se Harry.

„Všechny ty věci, co jsme udělali v osmi, žerty, vtipy a ilegální kouzla. Co kdybychom udělali chybu a udělali něco, co by vážně ovlivnilo život někoho jiného? Zkusili bychom alespoň dát věci do pořádku?“

„Naštěstí, bratře můj, všechno, co jsme udělali, bylo to, že jsme Percymu zčernali vlasy - nezabili jsme ho.“

„Skutečně.“

„Takže to je všechno?“ Zeptal se Oliver.

„Většinou,“ usmál se Harry.

„Kromě jedné věci,“ řekl George s velkým povzdechem. Tvůj slovník.“

„Co je s ním?“ Zeptal se Harry.

„Je hrozný,“ poukázal Fred. „Kolem tebe pobíhá Gabrielle a vše, co můžeš říct je, že vypadá dobře?“

„Chodil jsi v Bradavicích na lekce podceňování, o kterých jsme nevěděli?“ pokračoval George. „Vypadá dobře? Mám dobře vypadajícího žabáka, ale neporovnával bych ho s Gabrielle.“

Harry se tiše zasmál. „Dobře,“ řekl a zvedl ruce. „Včera večer jsme šli do nočního klubu a Gabby byla oblečená a no, vypadala tak étericky krásně, že nepatřila na tuto planetu, a když tančila, bylo slyšet polknutí od každého muže v místnosti - nebo bych slyšel, kdybych nebyl ohromen tím, jak zatraceně úžasně vypadala.“

Gabrielle se teď červenala.

„To už je lepší,“ ušklíbl se Fred. „Pojďme tedy změnit téma. Jak fascinující to všechno je, není toho mnoho, co bychom mohli udělat, abychom vám dvěma pomohli s pářením právě teď.“

George vstal a pohnul se doprava, zatímco Fred se za ním přesunul doleva, a vyměnili si židle.

„Famfrpál,“ řekl George. „To je to, pro co tu opravdu jsme, že? Jaký je plán?“

„Dnes musíme vybrat dva nejlepší hráče pro každou pozici, ty s největším talentem. Budu s nimi pracovat během týdne, a až se k nám budete moci přidat, přijeďte, vezmeme ty nejlepší a uděláme, co je v našich silách, abychom je vycvičili.“

„Ale vybraný tým nemá šanci, že?“ Zeptal se Oliver.

„Sotva,“ řekl Harry. „Záleží na tom, jak moc dokážu trénovat Gabrielle.“

„Budu se snažit,“ řekla tiše Gabrielle.

Přikývli.

„Ještě jedna věc,“ řekl Harry. „Každý musí být opravdu povzbuzující, nemluvit o porážce ani o ničem jiném negativním. Chceme, aby tyto děti měly naději, že mohou vyhrát, protože pokud ji budou mít, mohly by to zvládnout, ale pokud budou očekávat, že prohrají, tak prohrají.“

„To dává smysl,“ řekl Oliver. „Víš, vždycky jsem chtěl být trenérem.“

„Jen nezapomeň mluvit pomalu, Ollie,“ zasténal Harry. Nelíbil se mu pohled v Oliverových očích. Byl fanatický a obnovil mnoho nepříjemných vzpomínek.

„Pokud chcete,“ řekla Gabrielle, „mohu s vámi později pracovat na vašem přízvuku.“

„Myslím,“ řekla Katie, „že by to byl velmi dobrý nápad. Bude příjemné tě poznat.“


Harry odpočíval ve svém pokoji a díval se na čtrnáct jmen, která si vybrali, když se ozvalo zaklepání na dveře.

Otevřel je a našel tam profesora Bayarda.

„Harry,“ řekl vesele. „Bylo by to vhodná chvíle si s tebou promluvit?“

„Jasně,“ usmál se Harry. „Pojďte dál, profesore Bayarde.“

„Ach, prosím, říkej mi, Gregu.“

„Něco k pití?“

„Mám tu láhev vína,“ Greg mu podal láhev.

„Takže něco chceš?“ uchechtl se Harry.

Greg se tiše zasmál a přikývl. „Věřím, že se Olympe zmínila, že bych jednou rád dostal tvou pomoc ve třídě.“

Harry přikývl, vešel do své kuchyně a vrátil se se dvěma skleničkami. Vzal víno, magicky uvolnil korek ven do koše a nalil víno do sklenic.

„Nikdy jsem neviděl nikoho používat magii tak nenuceně,“ řekl Greg tiše a zavrtěl hlavou.

Harry se slabě usmál. „Moc s tím nenadělám,“ vysvětlil. „Je tam - prostě ji používám.“

„Rozdíl, Harry, je v tom, jak ji používáš. Většina z nás tam má magii, a když ji použijeme, přistupujeme k ní velmi formálně.“

Harry bezmocně zvedl ruce. „Řekl jsem Gabrielle, že může udělat svůj hlavní projekt o mém vztahu k magii. Možná by ses jí na to měl později zeptat.“

„Zeptám. Jsem si jistý, že to bude velmi fascinující. Je vynikající studentkou, i když mi řekla, že zmrzla, když vás dva přepadli v Paříži?“

„Trochu, ale i tehdy udělala správnou věc - dovolila mi, abych se s tím vypořádal.“

„Což mě docela pěkně vede k mé žádosti. Říkal jsem si, jestli by ti nevadilo přijít ve středu do mé třídy maturantů a umožnit studentům, aby na tebe zaútočili?“

Harry se zasmál a zvedl obočí.

„Neočekávám, že se k tobě přiblíží,“ vysvětlil Greg. „O to nejde, ale byla by to skvělá tréninková výpomoc, aniž bychom se museli obávat, že někomu náhodou ublížíš. Zkontroloval jsem tvůj rozvrh a během této hodiny máš volno.“

„Dobře,“ řekl Harry. „Udělám to.“

„Výborně,“ odpověděl Greg a připil si na Harryho.

Harry přípitek opětoval a ochutnal víno. Nebylo zdaleka tak dobré, jako víno, které mu podal Jean, ne, že by to očekával. Přesto ho pil, aby byl zdvořilý.

„Takže, jaké byly tvoje první týdny jako učitel?“

„Unavující,“ řekl Harry s mírným úsměvem. „Nečekal jsem, že to bude tak těžká práce.“

„Ti, co nikdy neučili to nečekají,“ řekl Greg. „Je to naše věčná stížnost.“


Harry se vznášel a sledoval Clauda a Antona, jak s nimi Fred a George pracují, a předvádějí jim ukázky. Dvojčata byli překvapivě dobří učitelé, trpěliví a používali hodně humoru, aby dostali svůj názor. Nebáli se použít sami sebe jako příklady toho, jak být správný odrážeč.

Zdůrazňovali výhody týmové práce a předváděli, jak jim to spolu šlo.

Oliver byl s brankáři a trénoval s nimi. Katie to dnes večer nezvládla, a tak měli střelci večer volno.

Záložní hledač prostě neměl potřebný talent a věděl to, takže byl ochoten ustoupit a udělat vše pro to, aby se zlepšil, zatímco Harry se soustředil na Gabrielle.

Přiletěl k ní. „Nastup si,“ řekl a ukázal před sebe.

„Tady nahoře?“ zeptala se.

Jen přikývl a čekal, ani se k ní nepřiblížil.

Přehodila nohu přes koště a opřela se o něj, než skočila na jeho koště.

„Dobře,“ pochválil ji Harry, když přistála trochu hrubě před ním. „Musíme se zbavit tvého strachu,“ zašeptal.

„Jakého strachu?“ zeptala se.

Naklonil se dopředu, nakopl koště do vysoké rychlosti, a letěl rovnou dolů tak rychle, jak jen mohl. Slyšel její křik i přes prudký vítr, když se země blížila alarmující rychlostí.

Na poslední chvíli sestup zastavil a otřel jejich nohy o zem, než byli zase pryč na obloze.

Gabrielle se otočila a podívala se na něj, její obličej byl bílý a oči rozšířené. „Tenhle strach?“ zaskřehotala.

Kývl na ni.

Polkla a potom narovnala záda. „Znovu?“ zeptala se.

Harry se tiše usmál. „Znovu, Gabby,“ zašeptal. „Vezmi koště, vezmi nás oba dolů a pak vytáhni nahoru.“

„Co když udělám chybu?“

„Pak strávíme nějaký čas společně v nemocničním křídle.“

„Zabilo by mě to, kdybych ti ublížila.“

„Tak mi neubliž. Jen klesni dolů.“

Přikývla a neochotně zatlačila koště dolů. Klesla k zemi asi tří čtvrtinovou rychlostí než Harry. Zastavila klesání o několik metrů dříve a manévrovala je zpět na oblohu.

„Dobrý první pokus,“ pochválil Harry. „Jak se cítíš?“

„Trochu vzrušená,“ přiznala. „A vystrašená, že bych ti mohla ublížit.“

„Víš, kdo jsem?“ Zeptal se Harry tiše.

„Jak to myslíš?“

„Jsem Harry Potter,“ zdůraznil.

„Vím,“ odpověděla a vypadala zmateně.

„Ne, myslíš na mě jako na Harryho, na svého druha a všechno ostatní, ale nesmíš zapomínat, že jsem také Harry Potter.“

„Co to znamená?“

„Že jsem prakticky nezničitelný,“ řekl s úsměvem. „Teď to udělej znovu, jen rychleji.“

„Dobře,“ řekla Gabrielle, vrhla se dolů a tlačila sebe i koště mnohem rychleji.

Zastavila klesání tentokrát mnohem níž, ale trochu špatně to odhadla. Nos koštěte se zabořil do země a oba byli vyhozeni do vzduchu.

Očekával to, a právě kvůli tomu ji přiměl, aby to udělala s ním na koštěti. Obrátil se, oba je trochu nadzvedl do vzduchu, přitáhl si ji k sobě a nechal svou magii orientovat je tak, aby přistáli na zádech.

„Co se stalo?“ zeptala se. Oči měla ještě širší než předtím.

„Nedovolím, aby se ti něco stalo, Gabby,“ zašeptal. „A teď, až to uděláme příště, zbav se svého strachu, zbav se svých starostí a jdi do toho.“

„Proč jsi mi to předtím neřekl?“ zeptala se.

„Protože bys mi nevěřila,“ řekl.

„Oj, Harry,“ zakřičel Fred - jeho francouzština s přízvukem byla přinejmenším pochopitelná. „Jsi v pořádku?“

„Samozřejmě,“ zakřičel zpět. „Jen praktická ukázka.“

„Že ses zbláznil?“

„Je třeba někoho na poznání něčeho.“

Gabrielle se zahihňala.

„To je to, co rád vidím,“ zařval Oliver anglicky z druhého konce hřiště. „Ještě z ní uděláme profesionála. Nezapomeň ji naučit, jak vletět s protihráčem do tribuny!“

Harry odpověděl jediným gestem, které možná nebylo tou nejslušnější odpovědí, jakou člověk mohl dát, ale které jeho názor dokonale vystihovalo.

„Jsi připravena vrátit se nahoru?“ zeptal se.

Přikývla. „A tentokrát to udělám správně.“

„Ano uděláš.“ Usmál se.


„Vypadáš unaveně,“ řekla Fleur, když prošla Letaxem.

„Bolí mě na místech, o kterých jsem nevěděla, že mohou bolet,“ stěžovala si tiše. „A mám k Harrymu mnohem větší úctu než kdy předtím.“

„V jakém smyslu?“

„Množství teorie, které jde do profesionálního hraní famfrpálu, je astronomické. Myslela jsem, že si tam prostě jen tak hrají. Harry mi dnes vysvětlil jen tři pohyby a já je jen těžko zvládám. Víš, že má pomáhat střelcům, rozptylovat jejich odrážeče a pokusit se oslepit brankáře?“

„Co znamená oslepit?“

„Zablokovat jejich pohled na hru. A musí dávat pozor na druhého hledače a Zlatonku.“ Zhroutila se na židli. „Nemyslela jsem si, že to bude tak těžké. Víš, myslela jsem si, že to je létání kolem a pak honit Zlatonku. A dělám to jen čtyři dny!“

„Tvrdě na tebe tlačí?“

Gabrielle pohlédla na svou sestru. „Náš tým je hrozný,“ povzdechla si. „Většina hráčů zaostává o tři až čtyři roky za svými ekvivalenty v Bradavicích. Všichni v tuto chvíli procházejí intenzivním tréninkem a já musím být nejlepší, protože hledač může zápas vyhrát nebo prohrát.“

Fleur přikývla. „A co tvoje školní práce?“

„Nechci na to ani pomyslet,“ povzdechla si. „Chci se jen zhroutit.“

Letax zařval a Harry vešel dovnitř.

„Ahoj, Fleur,“ řekl s úsměvem.

„Harry,“ přivítala ho Fleur s úsměvem. „Slyšela jsem, že jsi udělal nemožné a odvrátil Gabrielle od jejích knih.“

Harry se tiše zasmál. „Pokud by to byla pravda, ostatní učitelé by se seřadili, aby mě zabili. Takže jsem tady, abych s tím něco udělal.“

„Ach?“ Zeptala se Fleur.

„Minulý rok jsem absolvoval fyzioterapeutický kurz,“ vysvětlil, „abych se dostal přes otravné zranění kotníku. Napadlo mě, že kdybych věděl, co to způsobuje, mohl bych s tím něco udělat. Každopádně hádám, že Gabrielle začíná mít bolesti?“

Přikývla, příliš unavená, než aby mohla mluvit.

„Takže jsem si myslel, že jí dám masáž.“

Gabrielle zamrkala a vzhlédla v čisté naději. „Opravdu?“ zeptala se.

Přikývl s lehkým úsměvem na tváři.

„Jsem si jistá, že toto je moje narážka k odchodu,“ řekla Fleur se roztomilým smíchem. „Jsem jen sestra a nemohu konkurovat nabídce masáže od druha.“

„Sbohem, Fleur,“ řekla Gabrielle a jen se chtěla cítit lépe. Ani si nevšimla, jak její sestra odešla.

„Do ložnice,“ řekl Harry. „Musíš si lehnout.“

„Poneseš mě?“ zeptala se s nadějí v hlase.

Zasmál se pod vousy, zvedl ji a hodil si ji přes rameno jako hasič.

„To nebylo to, v co jsem doufala,“ zdůraznila.

„Jsi líná.“ Slyšela v jeho hlase úšklebek.

Položil ji na postel. „Sundej si tričko a lehni si.“

Chtěla se jeho slovy vzrušit, chtěla je brát jinak, ale byla příliš rozbolavělá z tréninku, než aby dokázala víc než na to pouze pomyslet. Stáhla si tričko a zhroutila se tváří dolů na postel, aniž by se obtěžovala se sportovní podprsenkou, kterou měla na sobě.

Cítila, jak se postel pohnula, když ji Harry obkročil a nalil jí něco studeného mezi ramena. Cítila záblesk jeho magie a věděla, že její podprsenka zmizela. Pak se jí jeho ruce dotkly a ona zasténala potěšením.

Nepohnula se a zavřela oči, když jí propracovával ramena a potom záda. Netrvalo dlouho, než usnula.


Harry vešel s profesorem Bayardem do třídy Obrany proti černé magii a byl trochu nervózní. Nerad ukazoval, jak dobrý je bojovník. Byla to jediná dovednost, o které si občas přál, aby ji neměl, protože byl mnohem pyšnější na své famfrpálové dovednosti.

„Jak jsem slíbil,“ řekl Greg třídě. „Zajistil jsem pro tuto třídu pomoc profesora Pottera.“

„Jedna cvičná figurína, hlásící se do služby,“ řekl Harry s mírným úsměvem.

Třída se zasmála.

„Budeme trénovat naše souboje,“ pokračoval Greg. „Pojďme tedy přesunout stoly dozadu a pusťme se do práce.“

„Co přesně mám dělat?“ Zeptal se Harry, když studenti připravovali místnost a usazovali se po okrajích místnosti.

„Nebojuj, ale blokuj a uhýbej všemu, co můžeš.“

Harry přikývl.

„Simone,“ zavolal Greg. „Jsi první.“

Tmavovlasá dívka přikývla a dychtivě se postavila na nohy. „Riddikulus!“ skandovala a ukázala na Harryho hůlkou.

„Nejsem bubák,“ usmál se Harry a otočil své tělo o přesný stupeň potřebný k tomu, aby kouzlo projelo kolem něj.

„Jak jste to udělal?“ zalapala Simone po dechu a vrhla na něj zapuzující kouzlo.

Znovu se zkroutil a kouzlo ho nezasáhlo jen o vlásek, když proletělo kolem.

„Claude,“ zavolal. „Mohl bys na mě rychle seslat kouzlo?“

„Které kouzlo?“ Zeptal se Claude.

Diffindo bude v pořádku,“ odpověděl Harry nedbale.

Claude pokrčil rameny a seslal na Harryho sečné kouzlo, který znovu uhnul.

„Profesore Bayarde, vadilo by vám, kdybych…?“ zeptal se a zmlkl.

„Pokračuj,“ řekl Greg.

„Dobře,“ Harry přistoupil k oběma studentům. „Zdá se, že máte malý problém s technikou. Míříte hůlkou a poté kouzlíte. To dává vašemu protivníkovi několik sekund na to, aby zjistil, kam kouzlo půjde, aby mohl uhnout z cesty.“ Vytáhl hůlku a na zdi vytvořil řadu terčů. „Co chci abyste udělali, je zvednout takhle svou hůlku.“ Držel hůlku před sebou a ukázal na strop. „A pak takhle seslat.“

Diffindo!“ zakřičel a na poslední chvíli prudkým seknutím strhl hůlku tak, aby mířila na cíl.

Terč se rozdělil na dvě části a on se otočil zpět ke studentům. „Zkuste to,“ povzbudil. „Ukažte na poslední chvíli.“

Simone a Claude přikývli a seslali kouzlo.

„Lepší,“ pochválil Harry. „Když bojujete, nejlepším způsobem, jak vyhrát, je vyhnout se zásahu. A pokud váš protivník vidí, kam hodláte seslat kouzlo, už má nad vámi výhodu. Simone, znovu na mě vystřel.“

Posunul se před terče a čekal.

Diffindo!“ Zavolala Simone a v poslední chvíli mu ukázala na břicho. Nedokázal včas uhnout, a nechal kouzlo narazit do svého štítu. Štít se na okamžik rozzářil a pak zmizel.

„Dobře!“ Řekl Harry. „Ta světlice ukazuje, že jsi trefila. Claude, zkus to.“

Když skončili a všichni studenti ho zasáhli a opustili místnost, posadil se ke stolu. „To je únavné,“ řekl s mírným úsměvem. „Promiň, že jsem ukradl tvoji třídu.“

„Harry,“ řekl Greg a podal mu sklenici vody. „Jsem dobrý profesor, mohu učit, ale nejsem bojovník. Studoval jsem své řemeslo a bojoval ve formalizovaných soubojích, ale nikdy mě neučili tak, jako ty dnes. Učím své děti vyhrávat nesmyslné soutěže. Ty je chceš naučit, jak vyhrát, pokud budou někdy čelit skutečnému nebezpečí.“

Harry přikývl. „V Bradavicích jsme měli hodně špatných učitelů Obrany, takže jsme si museli vytvořit vlastní klub.“

„Obrannou asociaci,“ řekl Greg s přikývnutím.

„Pokud se chceš něco naučit, kontaktuj Nevilla Longbottoma. V dnešní době je soukromým instruktorem obrany.“

„Opravdu?“ Zeptal se Greg. „Kontaktuji ho.“

Harry přikývl a usmál se. „Musím se dostat na hřiště. Uvidíme se později.“

„Zkus se k nám jednoho dne připojit na večeři,“ zavolal za ním Greg, když už spěchal pryč.


Bylo sedm večer, takže v Anglii bylo šest, a na minutu přesně se Fred, George, Oliver a Katie přenesli přenášedlem. Všichni vypadali stejně unavení jako on. Dělali to čtyři týdny v kuse, pracovali na svých běžných úkolech a pak pracovali pozdě do večera, buď s dětmi, nebo s Harrym na taktice a strategiích.

„Myslel jsem, že dnes večer,“ řekl Harry tiše. „Bychom udělali něco jiného.“

„Jako co?“ Odsekl Oliver a omluvně zvedl ruku.

„Dejme jim cvičnou hru. My proti nim.“

Katie se pomalu usmála. „Líbí se mi to,“ řekla. „Bude zábava létat, stejně jako za starých časů.“

„Jen na ně jděte zlehka,“ usmál se Harry. „I když je jich víc, my jsme profesionálové.“

„Někteří z vás jsou,“ poukázal Fred s úsměvem. „Ale dost o famfrpálu, jak postupuje tvůj vztah s Gabrielle? Žádám drby.“

„Jsi jako stará ženská,“ odfrkl si Oliver.

„Takže bych neměl reagovat?“ Zeptal se Harry.

„To jsem neřekl,“ ušklíbl se Oliver. „Jen jsem konstatoval fakt.“

„Správně,“ řekl Harry suše. „Ve skutečnosti není co hlásit. Myslím, že jsme si oba mysleli, že pracovat společně jako hledači bude romantické. Není. Nejbližší, co máme k romantice, jsou masáže, které jí dávám, a než se vaše myšlenky dostanou do kanálu, jsou stejné jako ty fyzio, které Ollie a já dostáváme u Kanónů, a jsou stejně sexy jako Umbridgeová v bikinách.“

Všichni, kromě Olliho, se hravě otřásli.

„Takže, co s tím uděláš?“

Harry zasténal a podíval se na kalendář na zdi. „Nemám tušení,“ zabručel. „Pracuje stejně tvrdě jako já, udržuje si známky a učí se hrát famfrpál a také se na ni začíná projevovat tlak, ale zbývá nám jen dalších pět týdnů, než odjedeme do Bradavic.“

„Musíš si vzít den volna,“ řekl George. „Všichni jsme si vzali dny volna, ale ty to děláš každou noc a celý víkend. Vyhoříš. Vím, že si myslíš, že jsi nesmrtelný…“

„A pravděpodobně jsi,“ ušklíbl se Fred.

„Docela,“ souhlasil George. „Ale i ty se unavíš. Vezmi tedy Gabrielle na jeden den pryč, nazvi to Hledačská praxe někde jinde a věnuj více času tomu, abys ji poznal.“

„Mají pravdu,“ souhlasil Oliver. „A když už tam budeš, polib tu holku.“

Harry tázavě zvedl obočí.

Oliver pokrčil rameny. „Je to liška, je zralejší než já a je velmi trpělivá učitelka.“

„Souhlasím,“ řekla Katie. „Zvláště o tom, že je zralejší než Ollie. Pokud to s ní myslíš vážně, budete se v určité fázi muset líbat. Pokud to uděláte hned teď a zjistíte, že se nic neděje, pak máte čas najít způsob, jak zlomit pouto a umožnit jí žít - což je to, co chcete, že?“

Přikývl.

„Potom to udělej.“

„Udělám,“ usmál se Harry. „Zítra.“

„Vezmi ji na tu pláž, která se ti líbí, a na tvůj útes,“ navrhl Fred. „Kuřátka takové věci žerou.“

„Budu na chvíli ignorovat tvůj extrémně sexistický jazyk, kde jsi se to naučil?“ Zeptala se Katie podezíravě.

„Týdeník čarodějnic,“ ušklíbl se. „Poslali nám kopii, protože jsme tam umístili velkou reklamu.“


„Gabby?“ zavolal Harry přes Letax.

„Ano, Harry?“ zeptala se a vzhlédla od svého stolu, kde létalo její brko.

„Co děláš zítra?“

Podívala se na hromadu papírů před sebou, povzdechla si a pak se na něj podívala s jedním zdviženým obočím.

„Pokud musíš pracovat, co si myslíš o práci na svém seniorském projektu?“

Odmlčela se a otočila se k němu s částečně nadějným výrazem ve tváři.

„Oba potřebujeme den volna, takže tě někam vezmu a celý den strávíme rozhovorem o jiných věcech než o famfrpálu.“

„To zní hezky,“ usmála se. „Mám si obléct něco speciálního?“

„Obleč se trochu tepleji. Mohlo by se trochu ochladit.“

Přikývla.

„Vyzvednu tě v devět.“ Harry se v krbu odmlčel. „Dnes sis vedla opravdu dobře.“

„Děkuji,“ řekla a usmála se, když zmizel. Položila brk na stůl. Opravdu neměl tušení, co jí udělal. Její soustředění bude nyní v háji, protože by raději přemýšlela o tom, co budou zítra dělat, než aby si dělala starosti s dopady francouzské revoluce na zacházení s obry.

Přešla ke svému šatníku a začala prohlížet oblečení, které měla ve škole. Byla v pokušení zavolat Fleur o pomoc, ale chtěla to zkusit sama.

Džíny byly v podstatě dané, nejenže v nich bylo teplo, ale díky nim její nohy a zadek vypadaly dobře. Musela si vybrat co si obléct k nim. Prohlédla si košile a přešla ke svetrům.

Zvedla bílý svetr a zavrtěla hlavou nad svým odrazem. V pozdním podzimním slunečním světle by vypadala příliš bledě. Potřebovala něco temnějšího. Černý svetr byl vyloučen stejně rychle, ale modrošedý s želvím límcem byl perfektní. Její oči vypadaly šedivější než modré a záhadnější. Dvojice šedých tenisek by oblečení perfektně dokončila.

Rozhodla se nechat si volné vlasy, protože pokud měli být venku, vždycky vypadaly ve větru dobře – k tomu je vílí moc vytvořila.

Podívala se na postel a povzdechla si. I když chtěla spát, esej, kterou potřebovala udělat, byla mnohem důležitější. Nehodlala propásnout brzké promoce výměnou za pár hodin spánku navíc.


V devět hodin byla připravená. Byla připravená už čtyřicet minut, ale nikdy by se k tomu nikomu nepřiznala. Její oblečení bylo několikrát změněno a poté změněno zpět a připustila si, že byla mírně nervózní. Bylo to poprvé, co udělal krok, aby s ní něco dělal, a ona chtěla, aby to perfektně vyšlo - nebo tak perfektně, jak jen to s ním šlo.

Vrhla poslední pohled do zrcadla a usmála se na odraz. Byla to jedna z věcí, za kterou byla vděčná svému vílímu dědictví. Vždycky vypadala dobře, a těsný šedý svetr to rozhodně zdůraznil.

„Připravena?“ zavolal do ohně.

„Ale samozřejmě,“ usmála se, přešla ke krbu a prošla do jeho pokoje.

„Myslel jsem, že půjdeme do domu tvých rodičů a pak se přemístíme, jako jsme to udělali předtím.“

„Dobře,“ usmála se.

Objal jí kolem ramen a ona bojovala s nutkáním přitisknout se k němu. Sotva si všimla točení během cesty v Letaxové síti, a chvíli si zvykala na to, že ji znovu drží.

Nemyslela si, že její rodiče už budou vzhůru, takže se necítila provinile, že je nešla pozdravit.

Jakmile byli před jejím domem a mimo ochrany, přitáhl ji k sobě a přemístil je.

Objevili se na kamenné cestě. Před ní byly pozůstatky něčeho, co muselo být středověkou stavbou. „Kde jsme?“

„Tintagel.“

„Opravdu?“ zeptala se vzrušeně.

Přikývl. „Co o něm víš?“

„Je to legendární domov krále Artuše na západním pobřeží Cornwallu. Byl postaven ve 13. století.“

Usmál se a objal ji kolem ramen. „Myslel jsem, že půjdeme dolů na pláž a podíváme se trochu kolem.“

Šťastně se usmála a využila příležitosti, aby se k němu přitulila. Bylo to perfektní místo, které nikdy neviděla, bohaté na historii a možnost ponaučení, a co je nejdůležitější, příležitost být s ním sama a nemusela si dělat starosti s nikým jiným.

„Věděla jsi, že mudlové si stále nejsou jisti, jestli král Arthur vůbec existoval?“ zeptal se. „Myslí si, že to mohl být Geoffrey z Monmouthu, kdo vymyslel základní příběh, a další se k němu přidali.“

„Pouze my víme něco jiného, díky Merlinovi, největšímu kouzelníkovi v dějinách.“

„Proč to říkáš?“ Zeptala se Gabrielle tiše.

„Říkám co?“

„Že Merlin byl největší čaroděj?“

„Protože vyvedl zemi z magické doby temna a také pomohl mudlům. Přes osmdesát let vytvářel nejprve s Utherem Pendragonem a poté s Arturem období stability, které by dnes, kdyby nebyly zničeny mudlovské záznamy, bylo považováno za utopické. Byl královým poradcem, každý věděl, že je čaroděj, ale v době, kdy zbytek světa kouzelníky upaloval, byl přijat jako králův poradce. Zatímco budoval mudlovský svět, zároveň vytvářel to, co se stalo moderním ministerstvem magie.“

„Popisy, které zanechal o Kamelotu, jsou krásné. Společnost založená na svobodě, naději a poctivosti.“

„Alespoň dokud to mudlové nezničili svými aférami, podváděním a bojem,“ dokončila Gabrielle.

„Ach ne,“ řekl, když se na ni usmál, „ta aférka není pravdivá. Gwenhwyfar neměla s Lancelotem poměr. Milovala svého manžela, a když se o to Lancelot pokusil, byl odmítnut. Ani Lancelot nebyl tak čistý, jak uváděly legendy, přestože byl synem francouzského barona. Byl to prolhaný podvodník, který plýtval vlastními penězi, a poté pracoval jako žoldák. Skončil v Kamelotu, kde byl pozván, aby se připojil ke kulatému stolu jen proto, že byl dobrý v boji.“

„A celá myšlenka na Svatý grál a Galahad? Předpokládám, že Merlin nemohl říct, že poslal některé z nejlepších rytířů pryč, protože cizí mudlové plánovali napadnout to, co nyní známe jako Prasinky, a požádal je, aby je chránili tak dlouho, jak to bude nutné.“

„Merlin nalil své srdce a duši do Kamelotu. Modlil se, aby to trvalo věčně, ale neuvědomil si, že on je klíčem k jeho úspěchu. Když tedy zemřel ve věku dvou set třinácti, zůstali jen Artuš a Gwenhwyfar. Vládli nějaký čas v míru, než Lancelot viděl svou šanci, postavil armádu a zaútočil na Kamelot.“

„Bitva byla nelítostná. Jedna strana bojovala za všechny své ideály, druhá bojovala za legendární bohatství dvora krále Arthura.

„Arthur vyhrál, ale byl smrtelně zraněn v duelu s Lancelotem. Lancelot byl zabit, a Arthur krátce nato zemřel.“

„Gwenhwyfar vzala jeho tělo k Nimue, paní v jezeře, která přijala Artura a odvedla ho do Avalonu, kde leží dodnes, zachovaný na věčnost, a jedině mudlové mají povolený vstup.“

„Gwenhwyfar opustila Kamelot a nastoupila do ženského kláštera, kde žila dalších šest měsíců, než zemřela na zápal plic.“

„Bez charismatických vůdců se Kamelot brzy rozpadl a o několik let později král Pellinore nařídil zničit všechny záznamy o Kamelotu, Arturovi, Merlinovi a všech ostatních, aby lidé přestali mluvit o zlatých časech.“

„A tím se ujistil, že Arthur bude nesmrtelný.“

Gabrielle se otočila a podívala se na něj téměř s úctou. Myslela si, že svého druha zná, a přesto ji pokaždé, když byli sami, překvapil. „Jak to všechno víš?“ zeptala se.

„Merlinovy ​​deníky,“ řekl tiše. „Četl jsem je na loňském turné. Byly fascinující. Některá z kouzel, která popsal, vzbuzovala v jejich majestátu úctu. Měl skutečný cit pro magii a pro to, aby se komplikovanost jevila jako jednoduchá.“

Opřel se o zeď a zastavil se. Před nimi byl pohled na nekonečný oceán. Vyskočila na zeď a se zkříženýma nohama se posadila, aby se na něj mohla podívat. „Vždycky jsem si tě představovala jako Arthura podle pověstí.“

„Mě?“ Zeptal se Harry.

„Tebe,“ souhlasila s úsměvem. „Artur byl vzat od rodičů a vychován v nejistotě, aniž by tušil, kým je. Sloužil jako umývač nádobí, zatímco jeho nevlastní bratr žil v přepychu.“

„A jednoho dne se všechno změnilo. Zdaleka to nebylo normální, ale bylo mu řečeno, že je králem, na kterého se všichni na světě spoléhají, že je sjednotí a přivede zpět do jedné skupiny.“

„Měl starého moudrého kouzelníka, kterému bezvýhradně důvěřoval, a navzdory svému věku to byl hrdina. Udělal, co musel, protože nebyl nikdo lepší, i když by to nikdy neuznal.“

„Byl statečný a moudrý, na bitevním poli smrtící, ale ve chvíli, kdy si všichni mysleli, že ho znají, řekl nebo udělal něco, co všechno změnilo.“

Harry trochu zčervenal. „Nejsem takový,“ protestoval slabě.

„Ach, ale jsi, Harry,“ řekla, natáhla se, vzala ho za ruku a přitáhla si ji do klína, aby mohla přejet prsty přes jeho.

„Každý z vás byl dítětem osudu. První měl sjednotit národ, druhý osvobodit národ od tyranie zla.“

„Uther Pendragon dal své dítě Merlinovi. Tví rodiče byli zabiti a Brumbál převzal kontrolu nad tvým životem. Merlin umístil Arthura na místo, kde s ním bylo zacházeno jako s obyčejným občanem. Brumbál tě umístil u tety kvůli tomu samému. Ale to je místo, kde se věci mění, a máme důkaz, že Brumbál nebyl ani tak moudrý, ani tak dobrý jako Merlin.“

„Merlin Arthura bedlivě sledoval. Chtěl, aby se naučil pokoře, ale aby měl také dobrý život. Brumbál tě odkopl jako smetí a ignoroval tě, dokud jsi pro něj nebyl znovu užitečný.“

„Merlin vytvořil meč v kameni, aby Arturovi dodal potřebné sebevědomí. Brumbál nezasáhl, když jsi ty a tví přátelé zachraňovali Kámen mudrců. Kdykoli ho Arthur potřeboval, byl tam Merlin s radou, a jakmile Arthur poznal svůj osud, Merlin před ním nic netajil. Brumbál před tebou tajil věci, když jsi rostl, což způsobilo, že jsi udělal spíše více chyb než méně.“

„Ale když přišel čas a všechno spočívalo na dětech osudu, oba stáli pevně, odmítli být biti a udělali, co museli. Našli v sobě sílu, takže když byli sami a všechno vypadalo nejtemněji, mohli stále uspět.“

„Arthur vyhrál kvůli Merlinovi. Vyhrál jsi navzdory Brumbálovi. Proto si myslím, že v příštích letech, pokud se opravdu řekne pravda, budeš větší legendou než Arthur, a jsem si jistá, že skončíš na soupisce velkých čarodějů hned vedle Merlina.“

Pokusil se odtáhnout svou ruku, ale ona mu ji stiskla pevněji a přinutila ho podívat se jí do očí. Snažila se vložit do svého pohledu veškerou svou neochvějnou víru v něj, aby věděl, že myslí vážně každé slovo.

„Nejsem hrdina,“ řekl rozzlobeně a oči mu zablýskly a odtrhly se od jejích.

Najednou to pochopila. Její řeč o hrdinech ho donutila myslet si, že je jen další osobou zamilovanou do jeho slávy.

„Harry,“ zavolala, „podívej se na mě.“

S výraznou nechutí se jí podíval do očí. „Nemiluji tě kvůli slávě, kterou by tvé hrdinství mohlo přinést. Když jsem tě poprvé potkala, milovala jsem tě. Už jsi byl můj hrdina, je to v tobě tak hluboko, že tě to definuje. Hrdinství je tvou součástí, Harry, a částí tebe, kterou nemůžeš nikdy ztratit. Ale není to jediná část tebe, ani to není jediný důvod, proč tě miluji. Byl to první důvod, ale nikdy nebude poslední.“

„Miluji tě, protože když se na mě usměješ, rozproudí mi to krev v žilách. Miluji tě, protože mě vezmeš na historický hrad a vyprávíš mi příběhy dávno ztracených lidí, což mě nutí dozvědět se o nich s tebou chci víc. Miluji tě, protože máš schopnost soustředit se na to, co děláš, a chci, aby ses takhle soustředil na mě. Miluji tě, protože jsi milý, protože jsi nevrlý, protože umíš být tvrdohlavý a paličatý.“

„Jsem rozmazlená bohatá holčička a mám to tak ráda. Ale když jsem s tebou, aniž by ses o to snažil, připadám si jako nejšťastnější holka v existenci. Miluji tě, protože jsi mě nikdy neodsoudil za chybu, kterou jsem udělala, když mi bylo osm, a dáváš mi šanci získat si tvou lásku.“

„Dnes bys mohl skončit s famfrpálem a bylo by mi to jedno. Prosila bych tě, abys to neudělal, protože to miluješ, ale prosila bych za tebe, ne za mě. Mohl bys ses vzdát všech svých peněz a být chudý a já bych tě stále milovala. Protože nemůžeš rozdat části sebe, které mám nejraději. Nemůžeš se vzdát své ušlechtilosti, smyslu pro čest nebo odvahy.“

„Miluji tě, Harry, a pokud mi to dovolíš, strávím zbytek našich životů dokazováním, jak moc pro mě znamenáš.“

Přestal se snažit odtáhnout ruku těsně před začátkem její řeči a teď se na ni díval, zranitelný a trochu ztracený, a ona cítila, jak jí srdce puká ještě víc. Malý chlapec v něm stále hladověl po lásce a náklonnosti. Její nenávist k Brumbálovi rostla - což dříve nepovažovala za možné. Protože to, co udělal Harrymu, daleko převážilo nad tím, jak ji bezmyšlenkovitě předal jezerním lidem.

A to, jak se Dursleyovi mohli takhle zachovat k chlapci, jako byl Harry, jí stále způsobovalo noční můry.

Přitáhla si ho blíž. Pohnul se bez odporu a ona sklouzla na bok, klekla si na tvrdý kámen, položila mu hlavu na rameno a s pažemi kolem trupu jej tiše objímala.

Po minutě se zdálo, že se uvolnil. Objal jí rukama, zabořil jí tvář do krku a vydechl.

Zhluboka si povzdechl, než se opřel a usmál se na ni. „Dík. Můžeme pokračovat?“

Přikývla a položila ruku na zeď, aby si pomohla dolů. Natáhla ruku a usmála se, když ji vzal.

Kráčeli v přátelském tichu strmou cestou ke skalnaté pláži. Dychtivě se rozhlížela kolem a stejně dlouho se dívala na mudly, stejně jako na scenérii.

Na dně, na skalnaté pláži, ji vedl k něčemu, co vypadalo jako velká díra vytesaná v útesu. „Mudlové to nazývají Merlinova jeskyně,“ řekl. „Alfred ‚Lord‘ Tennyson to popsal v jednom z prvních moderních příběhů o králi Artušovi jako místo, kde Merlin našel Arthura a vzal ho do bezpečí.“

Vešli do šeré jeskyně a na chvíli se zastavili, aby se jejich oči přizpůsobily nízké úrovni světla. Jeskyně byla plná mudlů, kteří se rozhlíželi a chodili, ale Harry si jich nevšímal a vedl ji dozadu.

Pohyboval se tak, aby se opíral o zeď, a přitáhl si ji těsně k sobě. Neměla tušení, co dělá, a stejně jí na tom záleželo jen málo. Pokud chtěl jen tak stát v jeskyni a držet ji těsně u sebe, byla víc než šťastná, že to může dělat - připadalo jí to jako opravdu dobrý nápad.

Zašeptal něco, co nedokázala zcela zachytit, a potlačila výkřik, když oba propadli skrz zeď, o kterou se opíral.

„To je úžasné,“ zašeptala v úctě, když se rozhlížela kolem. Byli v nové jeskyni, která vypadala jako vytesaná z přírodního křemene. Malá díra ve stropě poskytovala světlo, které jeskyně milionkrát odrážela, takže byla téměř příliš jasná.

Uprostřed jeskyně byl pohřební katafalk. Na něm ležel muž v tradičním odpočinku - zcela zapouzdřený v krystalu. Muž byl dokonale zachovalý. Vypadal velmi starý s malým šedým plnovousem. Oči měl zavřené a jeho tvář budila dojem někoho, kdo si užíval života, ale byl zasažen tragédií.

„Vítej na místě posledního Merlinova odpočinku,“ zašeptal uctivě Harry. „Poté, co zemřel, ho Arthur přinesl sem dolů a nechal jiného kouzelníka vytvořit tento věčný pohřební katafalk. Chtěli, aby budoucí generace mohly vidět muže, který vytvořil utopii.“

„Spal tady nerušeně téměř tisíc let.“

„Jak jsi ho našel?“ zeptala se tiše.

„Navštívil jsem to tady loni v létě jako mudlovský turista, a když jsem tu byl, cítil jsem, že je s tímto místem něco v nepořádku. Jako by mělo být větší, a byl tam zdroj magie, který mě šimral vzadu na krku. Jednou v noci jsem se vrátil, seslal pár kouzel a našel toto místo. A tady,“ přešel do jednoho rohu, „je originál Merlinova deníku, jeho neupravená verze.“

„Harry,“ zalapala po dechu, „proč jsi o tomhle místě nikomu neřekl?“

Tiše si povzdechl. „Proč? Protože si zaslouží zůstat nedotčen. Myslím na lidi jako je Popletal nebo Brumbál nebo Brousek, kteří to používají jako politický kapitál, nebo ještě hůře, na milion kouzelníků, kteří na něj civí a mluví o faktech, o kterých nic nevědí, a to mě děsí. Zaslouží si víc než to. Zaslouží si odpočívat v míru.“

„Tak proč jsi toto místo ukázal mě?“ zeptala se tiše a natáhla ruku, aby se ho dotkla.

„Protože chci, abys mě pořádně poznala,“ řekl, když ji vzal za ruku. „Řekla jsi, že mě miluješ, ale to nemůže být pravda, protože mě znáš jen částečně. Znáš stranu, kterou ukazuji svým přátelům, stranu, kterou ukazuji veřejnosti, ale to nejsem já. Ukázal jsem ti to, protože jsem byl vždycky sám, Gabby, a už nechci být sám.“

„Jsem člověk, kterému někdy více vyhovují mrtví lidé, než ti živí, který má rád historii stejně jako sport, a který skrývá svou pravou tvář před světem pro svůj vlastní zdravý rozum.“

Pomalu zavrtěla hlavou. „Ne, Harry, ty nechápeš, co tím myslím. Můžu tě opravdu milovat, aniž bych tě úplně znala. Tohle je tvoje druhá stránka a ano, když to vím, tak tě budu milovat víc, ale to nic nezmění na tom, kým jsi uvnitř.“

Na chvíli se odmlčela a zhluboka se nadechla. „Spal jsi se čtyřmi různými dívkami.“

Zamrkal na náhlou změnu subjektu a tázavě na ni zíral. „Tři,“ řekl tiše.

S lehkým úsměvem zavrtěla hlavou. „Čtyři, Harry, i když jsi o ní nikdy nikomu neřekl, a ne, neřekla to ani ona.“

„Jak to víš?“ zeptal se.

„Protože jsem poté pokaždé onemocněla. Byl jsem letargická a apatická a ležela jsem celý den v posteli a plakala.“

„Je mi…“ začal.

„Neopovažuj se omlouvat,“ zašeptala divoce a její ukazováček mu sjel ke rtům. „Byla to reakce pouta na tvé potěšení s jinou dívkou a pokaždé jsem přemýšlela, jestli pouto selže, jestli úplně zmizí.“

„Jak?“ zeptal se.

„Přemýšlej o tom jako o rybářském vlasci, i když se mi to přirovnání nelíbí. Zatímco jsme byli od sebe, byl tam a chránil mě. Ale kdyby ses najednou hluboce zamiloval do nějaké hodné ženy, bylo by to jako snažit se chytit žraloka dětskou hračkou. Přetrhl bys pouto, aniž bys o tom věděl.“

„Ale…“

Tiše zavrtěla hlavou. „Ne, pouto tam bylo a splnilo svou práci. Nikdy ti nebylo dobře kolem jiné ženy, a tak jsi se nikdy nezamiloval jako normální člověk. Vzala jsem ze svého utrpení naději, protože to znamenalo, že pouto stále existuje, a kdyby ses do nikoho nezamiloval, znamenalo to, že bych měla šanci ti ukázat, že tě miluji a že tě můžu udělat šťastnějším než kdokoliv jiný.“

„Pamatuješ si, jak jsi se cítil, když jsi poprvé vyhrál Ligu?“

Přikývl a usmál se.

„Ta noc pro mě byla školním plesem a celou noc jsem protančila. Byla jsem tak šťastná, protože jsem věděla, že jsi šťastný, a příští ráno, když jsi měl kocovinu, jsem přemýšlela, že přetrhnu pouto.“

„Proč?“ zeptal se se zmateným výrazem ve tváři.

„Abys mohl pokračovat ve svém životě, aniž bys věděl o poutu. Mohla jsem se uvrhnout do šílenství a vrátit ti svobodu, kterou jsem ti vzala.“

„Proč jsi to neudělala?“ zeptal se. Jeho tón byl zvědavý, nikoli obviňující.

„Protože jsem měla pocit, že to bylo zbabělé východisko,“ přiznala. „Tento problém jsem vytvořila já, potřebovala jsem ho vyřešit. Umírání by tě mohlo osvobodit, ale nikdy by nenapravilo roky, které jsem ti vzala. Nechci tvé odpuštění, Harry. Chci tvé svolení, abych ti to mohla mnohokrát vynahradit.“

„Vím, že díky tomu budu znít jako zlý člověk, ale jak tě začal pronásledovat tisk, byla jsem nadšená. Věděla jsem, že jsi nešťastný, a to mě motivovalo k uskutečnění mých plánů, protože jsem věděla, že tě můžu udělat šťastným.“

„A co ty, Gabby? Říkáš, že mě chceš udělat šťastným, ale co tebe dělá šťastným?“

Rozzářeně se na něj usmála. „Dělat  šťastným  dělá šťastnou. Nedokážeš si představit ten pocit, když vím, že můj druh je šťastný, a když vím, že jsem způsobila, že je to štěstí ještě silnější.“

„Budu šťastná, když se na mě podíváš a řekneš mi, že mě miluješ. Budu šťastná, když se ráno probudím ve tvém náručí. Budu šťastná, když budu vyčerpaná v naší posteli, protože jsme se celou noc milovali. A pokud vše půjde dobře, za pár let budu ráda, když si budeme moci vytvořit naši vlastní rodinu tmavovlasých chlapců a blonďatých vílích dívek.“

Pokřiveně se usmál a oči se mu mírně zaleskly. „Ne blonďatí chlapci a tmavovlasé dívky?“

Trochu omluvně zavrtěla hlavou. „Vílí geny vždy zvítězí, Harry.“

Přikývl.

„Takže na tohle místo chodíš přemýšlet?“

Přikývl. „Za poslední rok jsem s Merlinem několikrát mluvil. Moc toho nenamluví.“

„Škoda,“ usmála se.

„Vím, že si každý myslí, že sedím na útesu, abych přemýšlel, a občas to dělám, ale toto místo a jeho okolí považuji za mnohem fascinující. Tady nejsem Harry Potter. Jsem jen další mudla prohlížející si legendární turistické místo.“ Podíval se na hodinky. „No tak, pojďme zpět na vrchol. Můžeme si udělat piknik a můžeš mi klást otázky o magii.“

Udělala krok vpřed a sebrala veškerou svou odvahu. Pomalu zvedla tvář a políbila ho na bok úst. „Děkuji,“ zašeptala. „Za to, že jsi mi ukázal toto místo a ještě víc, za to, že jsi mi ukázal další část tebe. Je to dar, kterého si budu navždy vážit.“

Přitáhl si ji blíž k sobě a přemístil je oba přímo z jeskyně zpátky na vrchol útesu.


Madame Maxime narovnala ramena a hodila do krbu nějaký prášek. „Albus Brumbál,“ zavolala.

„Má drahá Olympe,“ řekl Bradavický ředitel překvapeně. „Co pro vás mohu udělat?“

„Jen jsem chtěla dokončit podrobnosti naší návštěvy.“

Přikývl a v bleděmodrých očích mu zajiskřilo. „Přípravy jsou v plném proudu,“ řekl šťastně. „Připravujeme vás a Kruval dvě nové věže, a právě teď rozšiřujeme naše síně.“

Olympe přikývla. „To zní skvěle,“ řekla. „Dorazíme v pátek večer v sedm hodin vašeho času.“

„Budeme se těšit, až znovu uvidíme vaše kočáry,“ odpověděl Brumbál.

„Ach, obávám se, že je nepoužijeme,“ řekla.

„Ne?“ zeptal se a jiskřičky v jeho očích trochu pohasly. „Máte jiný způsob, jak přesunout všechny studenty z jedné země do druhé?“

„Doufám, že ano,“ řekla. „Moji starší studenti pro nás pracují na jiné formě dopravy. Očekávám, že to bude hotové včas.“

Jiskření se vrátilo s pomstou. „Ale kočáry pro každý případ máte.“

Přikývla.

„Pak se za pár týdnů uvidíme,“ řekl Albus a po rozloučení zavřel krb.

Olympe se otočila a zvedla nůž, kterým otevírala dopisy. Ujistila se, že její dveře jsou pevně zavřené, než hlasitě zaklela a hodila nůž do zdi. Chvěl se hluboce zabodnut do dětského obrázku bílého čmeláka. *

Otočila se, hodila do ohně trochu prášku a zavolala Jeana.

„Olympe?“

„Potřebuji na někoho křičet, a protože jsi nominálně můj šéf, jsi dobrovolník,“ řekla a upustila od formálního jazyka, který běžně používala. „Právě jsem mluvila s Brumbálem.“

Vypadáš jako někdo, kdo se právě zabýval něčím nepříjemným,“ řekl. „Ustup. Projdu skrz.“ O vteřinu později se objevila vysoká postava Jean-Sebastiana s Aimée vedle něj.

Položil na stůl tři sklenice a do každé z nich odborně nalil trochu portského. „Jak se Albus má?“ zeptal se, když se on a Aimée posadili.

„Slizký a povýšený,“ zabručela. „Nelíbila se mu myšlenka, že budeme cestovat jiným způsobem, a byl skoro škodolibý, když si uvědomil, že na tom pracují studenti.“

„Proč?“ Zeptala se Aimée.

„Protože si nemyslí, že oni nebo my jsme toho schopni.“

„Ale musí přece vědět, že je tady Harry?“

„Pochybuji, že si myslí, že by Harry něco takového vůbec navrhl,“ zabručela Olympe. „Natož pracovat s dětmi.“

„Tak proč ti to vadí?“ Zeptala se Aimée tiše.

„Protože se mi dostane pod kůži. Ví, která tlačítka mě dráždí, a mačká je pro své vlastní pobavení.“

Aimée se pomalu usmála. „A ty reaguješ, Olympe, a dáváš mu uspokojení, které hledá, protože ví, že tě vyprovokoval. Je načase, abys to napravila a už nereagovala, jak on chce. Pokud k tobě promluví, budeš reagovat vyrovnaně a pokud to bude nutné, budeš ho ignorovat.“

Olympe se zhluboka nadechla. „To se snadněji řekne, než udělá, Aimée,“ připustila. „Ale máš pravdu, zkusím to.“

„Jean a já tentokrát pojedeme s tebou. Oficiálně budeme sledovat, jak Gabrielle hraje famfrpál, ale neoficiálně bude Jean sledovat Albuse. Naší vládě začíná dělat starosti. Teď, když je Voldemort pryč, se zdá, že se vměšuje do míst mimo jeho jurisdikci.“

„No, když jsi tady, máš radu ohledně mého nejnovějšího problému?“

„Jakého?“

„Fred a George Weasley,“ povzdechla si Olympe. „Kazí mé studenty žerty.“

„Opravdu?“ Zeptal se Jean.

„Včera jeden z nich dokonce vklouzl do jídla něco, co přebarvilo vlasy celé fakulty na fialovo! Připadalo mi to docela vtipné, ale madam Prévoyezová se nebavila.“


Gabrielle se podívala na nekonečný oceán před sebou, a konečně pochopila touhu svého druha chodit na toto místo. Seděla na travnatém trsu v polovině stěny útesu, zády se opírala o Harryho hruď a on ji objímal a pevně ji držel.

Cítila, jak jeho srdce bije s uklidňující vytrvalostí, která ji zahřívala stejně jako jeho paže. To bylo nebe, ten klid a samota. Nikdy se necítila tak smířená sama se sebou a se světem. Jistě, měla zbytkovou vinu za to, co mu před těmi lety provedla, ale v tuto chvíli se to prostě nezdálo relevantní.

Měli společný piknik a celé hodiny prozkoumávali ruiny Arthurova hradu, než je zde oba přemístil. Přesnost jeho magie ji ohromila. Způsob, jakým je oba dokázal přemístit na místo, které bylo sotva dost velké na to, aby mohli stát, na místo, které bylo v polovině útesu. Doslova jí to vyrazilo dech.

Ale začínala si myslet, že je na čase pokusit se posunout se v jejich vztahu. Lehce od sebe odtáhla jeho paže a opatrně se otočila, takže před ním klečela.

Zvedla pravou ruku k jeho tváři a hluboce se mu podívala do očí. Něco hledala, i když si nebyla úplně jistá co.

Pomalu se naklonila, aby naplnila fantazii, která trvala osm let: políbit Harryho Pottera.

„Ne,“ zašeptal a položil ji ruku na hruď, těsně pod krk.

Ztuhla a pocítila děsivou směs strachu a hrůzy. Ale oči mu vesele jiskřily a prsty ji hladil kůži na krku.

„Proč?“ zeptala se a zahnala strach.

„Ne teď, ne tady,“ řekl. „Příliš mnoho lidí navrhovalo, abych tě tady políbil, ale je to příliš vyumělkované. Je to téměř umělé. Ujišťuji tě, že  chci políbit. Kromě toho musíš nejprve projít testem,“ dokončil hravě.

„A jakým?“ zeptala se.

„Pojďme se najíst a pak ti to řeknu.“

„Jsi frustrující,“ povzdechla si.

„Já vím,“ řekl s úšklebkem, který ji odzbrojil. „Ale stejně mě miluješ, že?“

Teatrálně zasténala. „Myslím,“ řekla, a ignorovala skutečnost, že celá její duše křičela ‚Ano‘ tak hlasitě, jak jen mohla.

Naklonil se dopředu, objal ji znovu rukama a zmizeli a znovu se objevili na dlážděné cestě vedoucí do malého města. „Pojď,“ zazubil se a běžel od ní pryč.

Jeho nadšení bylo nakažlivé, a tak se rozběhla za ním. „Kam jdeme?“

„Uvidíš,“ zasmál se, vzal ji za ruku a dychtivě ji táhl dolů k moři.

Zastavil se před místem, které vonělo smaženým olejem. „Počkej tady,“ přikázal a zmizel uvnitř.

Usmála se a lehce zavrtěla hlavou. Pravděpodobně si ani neuvědomil, že kdyby teď odešel, čekala by tady tak dlouho, jak by bylo třeba, než by se k ní vrátil. V určité fázi mu bude muset tento jev vysvětlit, ale ne dnes.

Vrátil se a podal jí něco, co vypadalo jako noviny zabalené ve tvaru kužele. Uvnitř bylo cosi, co vypadalo jako hromada hranolků s kouskem něčeho, co považovala za rybu namočenou v jasně oranžovém těstíčku - do boku ryby byla zapíchnutá dřevěná vidlička.

„Co tohle je?“ zeptala se.

„Ryba a hranolky,“ usmál se šťastně. „Hranolky jsou obalené v soli a octu a na rybě je tatarská omáčka.“

„A co se s tím dělá?“ zeptala se ostražitě.

„Jí, hloupá.“

„Jsi si jistý?“ zeptala se a jemně čichala. „Protože to vypadá, že někdo vynaložil velké úsilí při smažení kdysi naprosto úctyhodných brambor, aby odstranil vše, co je na nich zdravé a dobré. A tahle ryba… oranžová není dobrá barva pro jídlo.“

„Gabby,“ zasténal Harry, když opatrně položil noviny a zvedl ji na mořskou zeď. „Tohle je Anglie a ty jíš tradiční rybu s hranolkama. Ve vzduchu z oceánu cítíš sůl - slibuji, že ti přidá na chuti.“

„Ale ryba je pořád oranžová!“

„Je to těsto. Věř mi, nezabije tě to.“

Opatrně bodla rybu vidličkou, když se posadil vedle ní a jeho nohy se otřely o její. „Alespoň je mrtvá,“ zamumlala.

„Zkus to,“ přemlouval ji. Natáhl ruku, vzal jí vidličku z ruky a zkušeně odřízl kousek ryby - uvnitř těsta byla uklidňující bílá - a zvedl ji.

„Otevřít,“ přikázal.

Udělala, co jí bylo řečeno, a usilovně se snažila skrýt úsměv.

Vložil jí rybu do úst. „Jíst.“

Když zavřela ústa, upřela na něj oči, svůdně dřevěnou vidličku nasála a jazykem přejela po hrotech vidličky. Polkl a ona nakonec rybu ochutnala. Vzhledem k tomu, že to bylo královsky zničeno procesem vaření, nebylo to tak špatné. Anton by pravděpodobně omdlel, kdyby to někdy viděl.

„Je to nějak uklidňující,“ řekla trochu zmateně.

„Je to maximálně komfortní jídlo,“ souhlasil. „Je to rychlé a snadné, relativně levné a zaplní. A na nábřeží je to perfektní jídlo.“

Neřekla by, že bylo dokonalé, ale zdálo se, že odpovídá městu, ve kterém seděli. Vyzkoušela jeden z hranolků a zjistila, že i ten je jedlý. Nebylo to skvělé, ale bylo na tom něco, co bylo příjemné.

„To je lepší,“ vesele se usmál a pomstychtivě se pustil do jídla.

„Hladový?“

Přikývl, příliš zaneprázdněný, než aby mohl mluvit.

Usmála se, usadila se, a jedla normálnějším lidským tempem. Když skončila, vzal jí papír z rukou a skrčil jej, než ho hodil do koše, který byl dobrých patnáct metrů daleko.

Její ruce byly mastné, a tak rychle udělala výbuch své vílí síly.

„Proč jsi to udělala?“ Zeptal se Harry zvědavě.

„Napraví to můj problém s mastnýma rukama,“ vysvětlila.

Zasmál se, odrazil se od zdi a sundal ji zpátky dolů. „Nyní je čas představit ti další skvělou britskou instituci: Šílený Golf.“

„Golf je šílený,“ souhlasila. „Jak to mudlové mohou považovat za zábavné, to nikdy nepochopím.“

„Ne,“ zasmál se tiše. „Tak jsem to nemyslel.“ Jemně ji přitáhl k sobě a kráčel po pobřeží. Zastavil se před malou dřevěnou chatkou a vrátil se se dvěma golfovými holemi a dvěma pestrobarevnými míčky.

Zmateně se na něj podívala. Přešel k umělou trávou pokryté dráze a položil jeden z míčků dolů. „Účelem je dostat míček do jamky na konci s co nejmenším počtem zásahů.“

„Ale dráha není plochá,“ zdůraznila.

„Samozřejmě, že ne, je to šílené,“ ušklíbl se.

„A to je zábava?“

„Ryby a hranolky následované šíleným golfem to je skvělá zábava,“ ujistil ji. Podal jí jednu z holí a nedbale odpálil míček na druhý konec a do jamky. Nevypadalo to tak náročně.

Vzala míček, položila ho stejně jako on, a postavila se do podobné pozice. Podívala se dolů, trochu holí pootočila, podívala se na jamku a kompetentně se rozmáchla.

A úplně minula.

Harry se zasmál a ona na něj vrhla odporný pohled.

„Ukážu ti to,“ řekl.

Pak najednou pochopila, proč je to ten nejlepší sport na světě.

Jeho paže byly kolem jejích ramen a přes ní, jeho ruce byly lehce nad jejími, jeho hrudník byl proti jejím zádům, jeho hlava byla na její a jeho třísla byla pevně v kontaktu s jejím pozadím. Cítila se jím obklopená a připadalo ji to naprosto v pořádku.

„Takhle,“ řekl a rukama jí trochu posunul paže dozadu. „Nespouštěj z očí míček a takhle jej čistě zasáhni,“ posunul její paže dopředu a tentokrát její hůl zasáhla míček a míček putoval do jamky.

„Vidíš,“ usmál se a pevně ji objal. „Nyní udělejme druhou jamku.“

„Tu s domem uprostřed?“

„Přesně!“

Dům reprezentoval americký plantážní dům a měl tři tunely. Vybrala si prostřední z nich, odpálila k němu svůj míček a usmívala se, když proletěl přímo skrz.

„Štěstí začátečníka,“ škádlil ji, když srazil míček průchodem nalevo. „Co si myslíš o nápadech, se kterými přišli studenti?“

„Pro návštěvu Bradavic?“ zeptala se.

„Jo.“

Sehnula se nad míčkem a odpálila ho do jamky. „Nejsou tak vzrušující, jak jsem doufala,“ přiznala. „Problém je v tom, že s ochranami kolem Bradavic nevíme, co můžeme udělat, takže vše, na co jsme přišli, je variace toho, co již existuje.“

Harry přikývl a odpálil svůj vlastní míček do jamky. „Existuje nápad, o kterém jsem četl v jednom z Merlinových deníků. Bylo by to těžké…“

„Jaký?“

„Vzít Krásnohůlky s sebou.“

Gabrielle se pomalu narovnala po položení míčku u třetí jamky, a otočila se, aby se na něj podívala. „Vzít s sebou Krásnohůlky?“

Dychtivě přikývl.

„Jde to vůbec udělat?“

Kývl. „Určitě, ale musela by spolupracovat celá škola. Na spolupráci s Fredem a Georgem budou zapotřebí nižší ročníky, zatímco vyšší ročníky zajistí přepravu.“

„Proč Fred a George?“ zeptala se, a kousla se do spodního rtu, protože její míček nepřeletěl přes hrb, a skulil se zpátky k ní.

„To nebudeme počítat,“ řekl Harry. „A protože chceme-li učinit prohlášení, jsou zdaleka nejlepší. Škola, která se prostě jen tak objeví, není až tak efektní, ne ve srovnání se školou, která se objeví s ohňostrojem, hlasitými zvuky, hromy, blesky a vším ostatním.“

„Znovu se tu objevuje tvé předvádění, že?“ zeptala se, když odpálila míček trochu silněji. Míček si vesele razil cestu přes hrb.

Přikývl. „Co si o tom myslíš?“

„Myslím, že je to skvělý nápad,“ řekla zamyšleně. „Nejen, že to udělá velkolepý dojem, ale také proto, že tak nebudeme muset narušit naše vzdělávání tím, že budeme v jiné škole, a i když s nimi budeme jíst, nemusíme se starat o ostatní školy, ani nemusíme žít ve studené věži. Pokud jde o studenty, bude se jim líbit myšlenka dělat něco tak jedinečného. Naučíš nás kouzla?“

„Jo, protože zatímco vy uděláte to snadné, budu muset udělat to těžké.“

„Přesunout školu je snadné?“

Přikývl. „Ve srovnání s vytvořením díry v bradavických ochranách, abychom se jimi mohli dostat, aniž bychom cokoli zničili?“

„Můžeš to udělat?“

„Doufám, že ano,“ řekl. „Nebo se budu cítit velmi trapně.“

„Nemohl Voldemort udělat totéž?“

„Nevím. Pravděpodobně. Hrát si s ochranami je vždy obtížné a není to tiché. Každý bude vědět, že se to děje, takže možná právě proto to neudělal - pro tajný útok by to bylo k ničemu.“


„Předvídám budoucnost,“ řekla Sibyl Trelawneyová kolísavým hlasem, když vstoupila do Snapeova sklepení s lektvary.

„Co chceš?“ Zeptal se Snape hrubě.

„Buď milý, Severusi,“ řekla Trelawneyová a hlas se jí změnil. „Jelikož vím, co se děje v Krásnohůlkách, a ty ne.“

„Opravdu?“ Zeptal se podezřele Draco Malfoy. „Jak?“

„Moje kolegyně, madam Prévoyez, mi předala informace.“

„Proč?“ Zeptal se Malfoy. „Co chce?“

„Ponížit Pottera, stejně jako on ponížil ji.“

Malfoy se zlověstně usmál. „Možná jí tedy můžeme pomoci.“

Trelawneyová se hořce usmála. „Už by měl být mrtvý. Zničil moje proroctví, takže musí zaplatit. Famfrpál by neměl být problém, nejsou moc dobří. Ale mají jednu malou výhodu. Gabrielle Delacour je jejich hledačkou pod Potterovým osobním vedením a on ji učí vše, co může.“

Draco a Snape se zamračili.

„Takže ji zneškodníme a pak můžeme vyhrát?“ Řekl Draco s pokrčením ramen.

„Je tu ještě jedna věc,“ řekla Trelawneyová. „Moje kolegyně si myslí, že Potter může pro tuto dívku rozvíjet nějaké city.“

„Výborně,“ řekl Snape pomalu. „Draco, až sem dorazí chci, abys viděl, co s ní můžeš udělat.“

„V jakém smyslu?“

„Jsi Malfoy, použij ten slavný šarm. Potter může mít city, ale je příliš ušlechtilý na to, aby si něco začal se studentkou. Takové omezení nemáš.“

„To je pravda,“ souhlasil Draco vesele. „Bude zábavné ukrást mu jí přímo pod nosem.“

„A když řekne ne?“ Zeptala se Trelawneyová.

„Nepravděpodobné,“ odfrkl si Draco.

„Pak ji vyprovokuje k boji,“ ušklíbl se Snape a ignoroval mladšího muže. „Ať Potter zakročí, aby svět viděl, že se poflakuje kolem studentky. A my se ujistíme, že je Holoubková poblíž, aby o tom podala zprávu tím nejlepším možným způsobem.“

Trelawneyová se oběma uklonila a odešla z místnosti v mnohem lepší náladě, než když vešla.


Gabrielle měla spodní ret mezi zuby, když se dívala na odpaliště před sebou. Green se nakláněl doleva a potom doprava, přičemž klesl nejméně o metr na délce osmi metrů. Byla to poslední jamka hřiště a on už míček odpálil.

Aby mohla vyhrát, potřebovala získat jamku na jeden úder. Nezajímalo ho, kdo hru vyhraje, prostě to nebylo důležité. Užil si zábavný večer.

Zatímco předtím dělal všechno sám, tohle bylo poprvé, kdy někoho požádal, aby se k němu přidal a hrál si na mudlu, a on si to užil mnohem víc než dříve.

S Gabrielle byla spousta legrace. Mluvila přímo s ním, škádlila ho, když on škádlil ji, a nebála se zkoušet nové věci - i když ji bylo nutné přesvědčit, aby vyzkoušela rybu a hranolky. A byla roztomilá, když tam stála a kousala se do rtu.

Nestěžovala si na věci, jako si stěžovaly předchozí přítelkyně. Skutečnost, že se chtěl předtím projít po pláži, se setkala s nadšením a vzrušením, nekňučela o tom, že její boty nejsou určeny pro chůzi, nebo jak je to příliš daleko, nebo je příliš chladno.

Naprosto si neuvědomovala své okolí a ani si nevšimla, jak na ni mudlové, zejména mužští mudlové zírají, když jdou kolem. A dívali se všichni, kamkoli přišli. Lidé se na ni dívali kvůli jejímu vzhledu a nakažlivému vzrušení z dělání nových věcí. S tím bylo lichotivé zjištění, že jí na něm opravdu záleží. Celá její řeč těla křičela, že je s ním a že ji nezajímá, co si o tom někdo myslí.

Někteří mudlové na něj střelili nesmírně žárlivým pohledem.

Přimělo ho to však přemýšlet o tom, jak se chová na veřejnosti. Obvykle byly role obrácené. To on byl pod září pozornosti veřejnosti, a nenáviděl to. Když sledoval, jak to Gabby úplně ignoruje a nedovolí, aby ji to obtěžovalo, přimělo ho to uvažovat, že by možná měl udělat to samé.

Po celý den viděl různé aspekty její osobnosti a začínal chápat, jak do sebe všechny zapadají. Bez pauzy dokázala přejít od roztomilé přes hravou, sexy až po pilnou a zdálo se, že si všechny tyto aspekty užívá stejně. Pokud mohl soudit, nebylo to vykonstruované ani umělé, jen přirozeně reagovala na každou situaci.

A co víc, necítil se s ní osamělý. Ukázal jí věci, které nikdy nikomu jinému neukázal, a ona mu prostě poděkovala, že jí je ukázal - v jednom případě se ho dokonce pokusila políbit.

Řekl ne, ne proto, že by ji nechtěl políbit - chtěl - ale proto, že chtěl, aby to bylo přirozenější. A bylo docela zábavné nechat to mezi nimi narůstat. Hrát tuto hru šíleného golfu a současně hrát nejstarší hru na světě.

Odtáhla golfovou holi a vrhla ji vpřed. Míček se pomalu převalil přes okraj svahu, začal klesat, a kopírovat nerovnosti. Nabíral na rychlosti, dokud se nekutálel příliš rychle, než aby mohl spadnout do jamky. Přelétl přímo přes ni a způsobil, že zasténala, než se odrazil od zdi a odvalil se. Potácel se na okraji, než spadl dovnitř.

„Ano!“ vykřikla šťastně, když upustila golfovou hůl a rozběhla se k němu. Trochu se předklonil, zvedl ji do obrovského objetí a několikrát ji otočil.

„Štěstí začátečníka,“ škádlil ji.

Uculila se na něj. „Ty jen žárlíš, protože jsem tě porazila v tom tvém šíleném golfu.“

„Vůbec ne,“ popřel to s úsměvem. „Měla jsi štěstí.“

„Harry Pottere, až tě příště znovu porazím, budeš příliš zaneprázdněný přiznáním, že jsi se mýlil, když jsi mluvil o štěstí.“

Spustil ji na nohy a zvedl golfové hole. „Pojďme odsud,“ navrhl. Vrátili se k chatě a odevzdali golfové hole a barevné míčky. Stařík hleděl na Gabriellinu hruď mnohem déle, než se mu líbilo – ne, že by si toho všimla.

Vzal ji za ruku a jakmile byli z dohledu chatrče, přemístil je oba na pláž.

Úplněk zalil oblast jasem, který vypadal téměř neskutečně. Pohybovala se před ním a jemně se kymácela na hudbu, kterou slyšela jen ona. Vzala ho za ruce a opřela se.

„Tancuj se mnou,“ řekla.

Hravě zavrtěl hlavou. ona jeho ruce uvolnila, a tančila před ním, jak dál kráčel.

„Jen žárlíš na moje schopnosti,“ škádlila ho.

Téměř bez přemýšlení natáhl ruku, chytil ji a přitáhl si ji k sobě. Jednou rukou ji objal kolem těla, zatímco druhou jí zvedl bradu a políbil ji.

Zdálo se, že na krátký okamžik ztuhla, než ho objaly ruce, její tělo se přitisklo k jeho a polibek opětovala.

Její polibek křičel vášní, touhou a syrovou potřebou, která jím projela. Cítil, jak se mu pod bundu a tričko zavrtávají ruce, aby mohly hladit holou kůži, když ho líbala vším, co měla.

Bylo to jako žádný polibek, jaký kdy zažil. Měl pocit, jako by se mu krví propaloval divoký oheň, když mu její nehty škrábaly záda, a zdálo se, že se od něj snaží získat větší kontakt.

Přerušil polibek a rozhlédl se kolem sebe, když zaslechl nějaký zvuk. O kus dál na pláži byl osamělý rybář, jehož tvář byla krátce zvýrazněna cigaretou, kterou kouřil.

Gabby udělala malé protestující kňučení, začala mu líbat krk, a přitlačila se na něj.

„Promiň,“ řekl rybář se sotva viditelným pokrčením ramen.

„Gabby,“ řekl Harry jemně. „Musíme jít dál.“

„Ne,“ zamumlala, a lehce ho kousla.

„Nejsme sami.“

„To je mi jedno. Chci víc líbání.“

Zasmál se a uvažoval o zapomnění rybáře, ale rozhodl se, že k tomu nemá důvod. Sklonil se a zvedl Gabrielle do náruče. Odpověděla tím, že se posunula, aby zajistila, že s ním neztratí kontakt, když ji odnášel.

Jakmile to bylo možné přemístil je mnohem dále po pláži a ujistil se, že v okolí alespoň jedné míle nikdo není.

Nechal její nohy klesnout k zemi, ale držel ji kolem ramen, takže byla stále u něj. Otevřel ústa, ale nic neřekl, protože mu přitiskla prst na rty.

„Můžeme si promluvit později a vrátit se k líbání?“ zeptala se a vtiskla mu malé polibky na tvář, zatímco se její tělo snažilo zajistit, aby tam nebyl ani centimetr čtvereční, kterého by se nedotýkala.

„Kde ses naučila takhle líbat?“ zeptal se zvědavě.

„Proč se ptáš teď?“ stěžovala si. „Jsem víla, Harry. To byl můj první polibek. Můžeme jich udělat ještě víc, abych se je naučila dělat správně?“

„To byl tvůj první polibek?“ zeptal se šokovaně.

„Jsem víla,“ zasténala frustrovaně. „Já vím, co můj druh chce a s praxí se zlepším.“

„Bude to ještě lepší?“ Cítil se trochu ohromený.

„Pokud o tom přestaneš mluvit a necháš nás to udělat znovu.“

Zasmál se a sklonil se, aby ji znovu políbil, ale když se přiblížil k jejím rtům, odtáhla se, její ruce mu sklouzly k ramenům a povzbudily ho, aby klesl na písek. Poklekl na kolena a poté ji následoval, když ho zatahala za rameno, takže ležel na ní, mezi jejíma nohama a nadzvedával se rukama.

Znovu si povzdechla a udeřila mu do paží tak, že na ni spadl. Objala ho, takže ho pevně držela, a znovu ho políbila.

Zapomněl na své obavy z toho, že je pro ni příliš těžký, nebo že písek je trochu vlhký a studený. Poddal se naléhavému a dožadujícímu polibku.

Druhý polibek byl stejně dobrý jako ten první, ne-li ještě lepší, kvůli tomu, jak její ruce nyní zkoumaly jeho záda, lehce je škrábaly nehty a její hruď se opírala o jeho. Další myšlenky byly znemožněny, když otevřela ústa a poprvé polibek prohloubila.

Ztratil veškeré vědomé myšlenky, protože cítil každý její pohyb, každou reakci na něj. Jeho ruka sklouzla po jejím boku a ona se pod ním posunula a povzbudila jeho pohyby.

„Přestaň,“ zašeptal, přerušil polibek a ztěžka oddechoval. „Tady ne.“

„Tady je to dobré,“ zasténala Gabrielle. Oči měla zastřené vášní a rty vypadaly mírně oteklé. „Víc, prosím, Harry, víc.“

„Na pláži ne.“

„Je mi to jedno,“ řekla, když se pod ním svíjela. „Tady, tam, kdekoli. Jen nepřestávej, prosím, nepřestávej.“

„Pouto?“ zeptal se, když si uvědomil, proč chce, aby pokračoval.

„Kašlu na to prokleté pouto,“ skoro zakřičela. „Zítra ho roztrhnu, prostě nepřestávej.“ Její oči ho prosily, aby ji znovu políbil, tak to udělal, ale tentokrát to bylo pomalejší. Snažil se přijít na to, proč jí nezáleží na poutu, když pokud by pokračovali – milovali se – by ho udělalo trvalým.

„Nepřemýšlej,“ zakňučela proti jeho rtům. „Nejsi tu celý - líbej mě.“ Otočila je tak, aby byl na zádech, a znovu ho silně políbila. Její ruce se ponořily pod jeho šaty a začaly ho hladit po hrudi.

Převrátil je zpět a ona vydala zvuk potěšení, když se jí usadil mezi nohama. Vytáhl její ruce zpod košile a držel je nad její hlavou. Na chvilku cítil její úsměv na rtech.

„Gabrielle,“ zašeptal, vložil jí malé polibky na rty a odmítl její pokusy o další prohloubení polibku. „Uklidni se, moje Gabrielle, nikam nepůjdu.“

Znovu zakňučela a dívala se na něj s obnaženou nouzí v očích.

Něžně jí shrnul vlasy z obličeje. „Vrať se ke mně, Gabby.“

Pomalu, s jeho povzbuzením, se jí začaly rozjasňovat oči.

„Proč jsi přestal?“ zeptala se a v koutku oka se jí vytvořila slza. „Nebylo to dobré?“

„Byl - byl to ten nejlepší polibek, jaký jsem kdy zažil,“ zašeptal upřímně.

„Tak proč?“ zeptala se, když slza z jejího oka vytvořila na tváři stříbrnou stopu.

„Protože to není správné místo a není ten správný čas. Je zima, vlhko a bude ještě chladněji.“

„Já - je mi to jedno,“ zašeptala. „Chci tě znovu cítit, cítit tvé rty proti mým, cítit tvé tělo proti mému a cítit, že se mě dotýkáš, jako bych se narodila, abych byla takto dotýkána.“

„Jen jsme se políbili,“ řekl Harry tiše. „Pohybujeme se trochu rychle.“

„Možná pro lidskou dívku,“ povzdechla si Gabrielle. „Jsem víla, Harry.“

„Nechceš, aby tvoje poprvé bylo výjimečné?“

„Moje poprvé bude výjimečné. Bude s tebou,“ ujistila ho. „Ať je to kdekoli.“ Zavřela oči. „Nechceš mě?“

„Ano,“ zašeptal. „Velmi, velmi, ale ne takhle, ne teď.“

„Chci tě,“ zašeptala se stále zavřenýma očima, „tak hrozně moc, Harry. Myslela jsem to vážně, dej mi jednu noc s tebou a zítra pouto přetrhnu. Nemá to nic společného s poutem a vše souvisí s tím, jak moc tě chci. Prosím.“

„Ne,“ řekl jemně. „Podívej se na mě, Gabby. Prosím.“

Otevřela oči a on v nich viděl temnou bolest. Bolelo ho, když to tam viděl, a chtěl to nechat zmizet. „Nehýbej se.“

Úplně nehybně se na něj dívala, když sebral svou magii a přemístil je oba do Jezerní oblasti. Do jeho malé chatky, kde je oba položil na postel. Přemístění ve vodorovné poloze bylo trochu složitější než ve stoje.

Když dorazili, zalapala po dechu a ucítila pod zády postel. Ukázal na krb a v něm zaburácel oheň, který rychle zahřál chladnou místnost a poskytl jim trochu světla.

„Nejsem příliš těžký?“ zeptal se.

Zhluboka se nadechla. „Děláš mi to tak těžké,“ zašeptala tiše. „Ale to není tvoje chyba. Nerozumíš tomu, co to je být spojenou vílou. Vypadám jako člověk, Harry, chovám se jako člověk, a v mnoha ohledech, já jsem člověk. Ale víly jsou jiné. Když mě políbíš, cítím potěšení, ale také mám větší potěšení z tvého potěšení. Je to jako smyčka zpětné vazby. Cítím, co se ti líbí a co chceš, instinktivně, a reaguji na tebe, a když na tebe reaguji, mám z tvých reakcí větší potěšení - a když se to stane, ztratím kontrolu nad svými myšlenkami a ztrácím se v emocích a pocitech.“

„Není to špatné?“

„Ach ne - vůbec ne. Je to ta nejúžasnější věc, jaká kdy existovala. Naplňuji svůj důvod k stvoření. Je to všechno, v co jsem kdy mohla doufat a ještě víc. Jsi tak teplý, tvůj dotek mě označuje jako tvou a je to perfektní.“

Opřel si o ni čelo a usmál se. „Nečekal jsem, že se to stane.“

„Doufala jsem, že ano,“ zašeptala. „Chci ztratit samu sebe se svým druhem.“

„Já také, Gabrielle, ale ještě nejsem připraven.“

„Co tím myslíš?“

„Chci mít pocit, že se miluji s jedinou ženou, kterou kdy budu milovat, že to je můj poslední závazek vůči ní, nejen vášnivý bezstarostný čin.“

„Myslíš to vážně?“ zeptala se. Vypadala tak zranitelně, když k němu vzhlížela z postele.

Přikývl.

Zabořila mu obličej do krku a pevně ho objala. „Zničila jsem dnešek?“ zeptala se.

„Ne,“ tiše se zasmál. „Překvapivě to, že mě políbila krásná dívka, jako bych nikdy nebyl políben, a pak mě prosila, abych se s ní miloval, mi den nezničí.“

Zachichotala se.

„Víš,“ škádlil ji, odhodlaný teď trochu zlepšit náladu. „Jsi první dívka, která tu kdy byla.“

„Kde to jsme?“ zeptala se, i když si všiml, že od něj neodvrací zrak.

„V mé chatě v Jezerní oblasti.“

„Děkuji, že jsi mě sem přivedl,“ zašeptala a přejela mu rukama po zádech, což způsobilo, že se lehce otřásl, když zachytila za škrábance, které předtím udělala.

Vyklouzla zpod něj. „Posaď se a otoč se,“ přikázala a zvedla mu košili, když ji vyhověl. „Ublížila jsem ti,“ zašeptala zděšeně.

„V té době jsem si toho zrovna nevšiml,“ řekl přezíravě.

„Sundej si košili a lehni si,“ přikázala znovu.

Udělal, co mu bylo řečeno, a položil si hlavu na paže. Cítil, jak přes něj sklouzla, takže mu klečela přes záda. „Uvolni se,“ zašeptala. „Něco zkusím.“

Lehce přikývl a cítil, jak se mu na zádech šíří uklidňující stužky chladu. Škrábance přestaly bolet. Mírně se otočil a sledoval, jak z jejích rukou vyzařují útržky magie a klouzají mu po zádech.

„Jsi zraněný,“ řekla tiše po několika minutách, kdy mu přejížděla rukama nad zády.

„Právě jsi to opravila,“ odpověděl Harry.

„Ne, to ne. Tvé rameno.“

„Ach, to byl můj poslední famfrpálový zápas,“ vysvětlil.

„To bylo tvé levé rameno - sledování té hry mě téměř zabilo. Je to tvé pravé rameno, které se cítí špatně. Mohu to uzdravit, prosím?“ zeptala se prosebně.

Nemyslel si, že je s ním něco špatně, ale stejně přikývl.

Její ruce sklouzly až k jeho rameni a krouživým pohybem ho jemně třely. „Zkusím něco, o čem jsem četla,“ zašeptala. „Ale potřebuji, abys mi věřil. Prosím, vypni své nulovací pole.“

Trhl sebou pod jejími rukama. Pole bylo jako jeho ochranná přikrývka. Bylo to něco, co nikdy nevypínal. Drželo to každého dál od něj a svým způsobem i jeho od všech ostatních. Zhluboka se nadechl a krátce o tom přemýšlel. Bylo to o důvěře, vždycky ano. Zavřel oči a kouzlo deaktivoval.

„Děkuji,“ řekla tiše a on ucítil, jak se mu její rty dotýkají zadní části krku.

Přesunula se nad něj a ruce silně přitiskla na jeho rameno. Cítil enormní tah na svou magii a pak ucítil, jak se v jeho rameni něco posouvá. Uslyšel pop. Spalující výbuch bolesti z něj vynutil zasténání. Po bolesti rychle následovala vlna nevolnosti a vyčerpání.

„To je v pořádku, Harry,“ zabzučela Gabrielle. „Mám tě, nemáš se čeho bát.“

Zakňučel, když se její ruce vznášely nad jeho ramenem, a stejná uklidňující měkkost z její vílí síly odstranila bolest, kterou cítil. Její ruce se od něj odtáhly a on znovu ucítil na kůži peřový dotek jejích rtů. Sesunula se z něj a natáhla něco v ruce, když se převalil na bok.

„Je to kost?“ zeptal se.

„Můžeš na to použít svůj senzor temné magie?“

Přikývl a unaveně přivedl kouzlo spolu se svým nulovacím polem zpět k životu. Vydalo to tupou pulzující ozvěnu ducha a pak životně důležitou spalující přítomnost, kterou tak dobře poznal během druhé války. „Grasnot,“ zabručel. „Hlava jediného skřetího klanu, který spojil síly s Voldemortem.“

„Skřeti rádi přeměňovali stehenní kosti svých nepřátel na dýky,“ řekla klinicky. „Nosíš ten úlomek v rameni už roky.“

„Jak jsi věděla, že to tam je?“ zeptal se. „A jak jsi to odstranila?“

„Jsi můj druh,“ odpověděla Gabrielle prostě. „Cítila jsem uvnitř tebe něco, co jsi nebyl ty - co bylo cizí. Jednou jsem ti řekla, že jsem spojila svou magii s tvou. S tvým svolením to jde oběma směry. Mohu použít tvou magii k tomu, co potřebuji.“

Přikývl a pak zhluboka zívl.

„Jsi unavený,“ řekla tiše, „z nádherného dne a z magie, kterou jsem od tebe právě vytáhla.“ Odstoupila od něj a přešla k mahagonové skříni v rohu místnosti. Otevřela ji a stáhla z ramínka jeden z jeho tréninkových dresů. Odvrátila se od něj, sundala svetr, tričko a podprsenku, nahradila je za dres a vyhladila jej, než skopla tenisky a sklouzla si z nohou džíny.

Gabrielle si prsty prohrábla vlasy a trhla sebou, když se její prsty zachytily o nějaké spletence. Použila svoji vílí sílu a on skutečně viděl, jak se její vlasy samy čistí.

Přistoupila k němu, sundala mu tenisky a stáhla mu ponožky, než se natáhla po opasku. Mírně se posunul, aby ho mohla rozepnout, a pak se posunul dále, když mu stáhla kalhoty.

„Jak normálně spíš?“ zeptala se.

Posunul se tak, aby byl na boku, mírně stočený do klubíčka.

„Nehýbej se,“ zašeptala, když lezla do postele. Otočila se a couvla proti němu, takže jeho hruď byla proti jejím zádům a přitáhla si jeho paži kolem ní. „Jaké to je?“

„Perfektní,“ zašeptal, protože vůně jejích vlasů ho začala uspávat.

„Harry?“

„Ano, Gabby?“

„Miluji tě.“

„Vím,“ zašeptal. „Vím.“ 

Spánek ho vzal okamžitě. Byl spokojený, jeho srdce bylo v klidu. Už nebyl sám.

 

*Brumbál či brumbár je zastaralá forma slova brundibál, čili žertovný výraz pro čmeláka. Dumbledore je archaický výraz pro čmeláka.

<- Předchozí díl!                                                                            Další díl! ->