Hlavní menu    Moje tvorba    Vaše tvorba    Spolecné projekty    Ostatní    Uživatel



 

 

Hlavní stránka
Něco o mě
Chat
( )
Odkazy
▪Spoilery
FF Naruto
▪Série
▪Jednorázovky
FF Harry Potter
▪Série
▪Jednorázovky
FF Ostatní
▪D. N. Angel
Originální tvorba
▪Cesta osudu
▪Kniha stínů
▪Články, úvahy atd...
Kejt
O Uživateli
Potomek dvou klanů
Evil or good
Jednorázovky
Raulon
O Uživateli
Vládci živlů
Jenorázovky
Shinoki
O Uživateli
Oznámení
Archangel
Jednorázovky
Nenávist a Smrt
Cheesik
O Uživateli
Shinobi dvou klanů
Tajná technika
Harry Potter - Jeden z mnoha
Luck Dem
O Uživateli
Jednorázovky
Jigoku Samurai
Spoilery (Anzai)
Anzai
P1NG
O Uživateli
All Night
Deamonic
O Uživateli
Krev Světla a Slzy Temnoty
tobi-sama
O Uživateli
naruto-bleach
naruto a bleach
Rochelle
O Uživateli
Zvuk zkázy
Sbírky
Jednorázovky
Fantastická zvířata a kde je najít
Fujiyuu Uchiha
O Uživateli
Jedna z devíti
Shiroi Are
Jedna z devíti: Po čtyřech letech
Sekko
O Uživateli
Černokňažka a Necromant
Jnao
O Uživateli
Narutov návrat I. - chuuninská skúška -
Jednorázovky
Narutov návrat II. -Strata blízkeho-
Lucky
O Uživateli
Ztracen v zapomění
Tenká čára
Qui trahendum tangite
jobek
O Uživateli
Naruto a Bůh smrti
Naruto a Bůh Smrti - prezentace síly
Nový sanin
Výcvikové středisko
Strážce brány
Harry Potter a Necromancer
4. Velká ninja válka
Přemožitel démonů
Guxim
O Uživateli
Harry Potter- Tahun Pertama
Harry Potter - Boj za svobodu
Harry Potter- Hrdina??
Amren
O Uživateli
Lepší život
naruto - kun
O Uživateli
Harry Potter a stratené učenie mágov
Naruto - Ťažké rozhodnutie
Titus
O Uživateli
Pokemon - Sinnoh league
Emily Cindy Mowmary
O Uživateli
Souboj Titánů
Gryf
O Uživateli
Naruto a prokletí které je darem
StarCraft vs StarWars
Bleach: Síla králů
Traileri na FF serie
Jednorázovky.
Harry Potter a síla čtyř
Arancar
O Uživateli
Harry Potter a Nový život
Markus
O Uživateli
Harry Potter a Taje magie
Myerel
O Uživateli
Les éléments invisibles de la vie
Daikara
O Uživateli
Jednorázovky
Když nás chtěli vyhnat.
Šance žít !
Bratři na zabití.
Jiný život I.
Ookami ningen.
Jiný život II.
vlastolordes
O Uživateli
Krv a slzy
kinkuro-san
O Uživateli
Návrat Namikazeho
Verxa
O Uživateli
the Dark, the Light, and the Grey
Môj najkrajší sen
Harry Potter a Bestiaire
kejhy
O Uživateli
Abrakadabra
zaza
O Uživateli
Harry Potter a světlo v temnotě
Lukasaku
O Uživateli
Cesta msty
Quesa
O Uživateli
Sulfia More
Jednorázovky
Staří vojáci nikdy neumírají
Příběhy tří... ehm, čtyř kouzelníků
Navak
O Uživateli
Prokletý
BAJAJA-KAR
O Uživateli
Atali
O Uživateli
Po pěti letech
Osudový boj
HP - Deník čistokrevné
Život ve stínu
Fairy Tail - Dračí děti
miki
O Uživateli
LáskaNinjaLoukaStrom
Navždy spolu
SaharuSanada
O Uživateli
Karioka World
Princ Tennisu(Prince of tennis)
Moje hvězda na konci Tunelu
Elitní Smrtijed
Strážce tajemství
Karen Alecta Black I.
Ginreishi(ochránci živlů) I.
Fruits Basket
Cesta za měsícem
Rikkaidai Fuzoku
Satan
Ginreishi(Ochránci Živlů) II.
Forever Together
Harryho Rozhodnutí (1)
The Last World
Potterova Zrada : Smrtijedi
NeAtTe
O Uživateli
Harry Potter a znamenie fénixa
Susan
O Uživateli
Co když se všechno změní?
Kanjira
O Uživateli
Přátelství a nenávist
Tasunis
O Uživateli
Reya
O Uživateli
Moc nikoho
Přání snů aneb Potter sebevrah
HP a pán zla
Démon spravedlnosti
HP a dech jednorožce
HP a dech jednorožce 2
HP and legend of the dark
ElisWolf
O Uživateli
Pták snící v kleci
Jednorázovky
Příběhy velké čtrnáctky
Nirvinus
O Uživateli
Syn svého otce
Leegy
O Uživateli
HP a Nová realita
Reaper
O Uživateli
Harry Potter: Probuzení
UedaAya
O Uživateli
Poslední ůtok
Cesta napříč Ayataro
Král Démonů
Gokusen I.
Black Sword Katie .
Mistr v Pokemonu
JigokuMaru
O Uživateli
Zlo a dobro
FT:Nekonečná láska
Zakladka dělá divi
Návrat Esne Black
Jednou a navždy
Přízrak temnoty
Yamato Nadeshiko Shichi Henge
Naruto,on je Nukenin
Návrat Slečny Raddle
Uedova sestřička I.
Konec KONOHY
Konoha Gakuen
Svatá Trojice
Feudální pán země Ohně
Naruto : Nukenin
Hp a Esne Blacková
Kai-san
O Uživateli
Nikol-chan
O Uživateli
Láska se Sunš nevyhýbá
Mitsuko
O Uživateli
Dívka s modrým tygrem
čtenářka
O Uživateli
Příběh Hyuri Mikon
Lord of Caer Azkaban
h0moun
O Uživateli
Novos Ordo Seclarum
SG Pegasus
xEternity
O Uživateli
Aryvenne
O Uživateli
Senna
O Uživateli
Bla Bla Bla
Zrušené
Zrušené
Zrušené
darksama
O Uživateli
Harry Potter a ...
LilithHekate
O Uživateli
Harry Potter a Majstri Elementov
BastaFidli
O Uživateli
Naruto: Mrtvý klan
juhy
O Uživateli
Návrat do Uzushiogakure
Filex9742
O Uživateli
Yami-san
O Uživateli
Maikeru
O Uživateli
Naruto - Fukutsu no seishin
sdragos
O Uživateli
akaj akuma
Sennin_Liesa
O Uživateli
Smrt není konec
Jednorázovečky
Nápravy
Ne všechno je spravedlivé
Naomie
O Uživateli
avanaka15
O Uživateli
N.U.T.
O Uživateli
Rozhodnout se
Žaneta
O Uživateli
Sonalesa
O Uživateli
frelength
O Uživateli
Albus Potter a nechcené dedičstvo
dark1987
O Uživateli
HP a Posel času
Trixirly
O Uživateli
bilales1
O Uživateli
Vzpoura
Doplňkové povídky Knížete Azkabanského
Západ Slunce nad Británií
Hrát podle pravidel
V tomto světě i v tom dalším
Naděje
Stellar
O Uživateli
Lost Soul
Lionsnake Chronicles - Hadí šach
Aritmancer
Sety
O Uživateli
Rámen ninja
Fairy Tail - Dark
Chyba - Pomsta - Láska
Harry Potter a rád Temného fénixa
HP - Dieťa z proroctva
Fairy Tail - Ranger
Tokyo Ghoul - Vnútorný nepriateľ
Pravá ruka štvrtého hokage
Chameleón
blade23mc
O Uživateli
Marsy
O Uživateli
zberateľ
O Uživateli
Pravdivá romance o květinářce a zablešenci
Mysterio
O Uživateli
Asami
O Uživateli
Bla bla bla
Neplatné
Kiru Uchiha
O Uživateli
Kronland
O Uživateli
Majo
O Uživateli
Esterie
O Uživateli
Spolupráce
Projekt Equillibrium 666
Elite Six
Unreal Tournament: Anime War
ExeqiuaS & Karlos-sama
Sentaku no Kurashi
V rekonstrukci
Download
FanFiction
Originální tvorba
Jiné
Galerie
Moje Arty
Vaše Arty
Apophysis
Jiné




Registrovat se

Pokec

Top List

TOPlist




5. kapitola - Barcelona

Naděje
5. kapitola - Barcelona

Od Jeconais

Bylo teplé sobotní ráno. Slunce svítilo, byl mírný vánek a téměř klid.

No, byl by klid, kdyby na trávě nestálo v malých skupinkách více než čtyři sta studentů, a všichni s koštětem.

Harry zavrtěl hlavou, když se na ně podíval a cítil se trochu ohromen. Oznámil zkoušky pro kolejní týmy a řekl, že tým pro mezi školní zápasy bude vybrán z kolejních týmů.

Určitě nečekal, že se objeví téměř polovina školy.

Vyšel do středu a okamžitě se k němu přidala Gabrielle. Zvědavě se na ni podíval.

„Potřebujete pomoc s organizací?“ napůl se zeptala, napůl uvedla.

Vděčně přikývl.

Vytáhla brk a psací desku. „Tak mě nasměrujte,“ řekla s roztomilým úsměvem.

„Jsi zachránkyně, Gabby,“ zašeptal a pak se otočil k hordě před nimi.

Zatímco si prohlížel dav, Gabrielle tiše řekla: „Navrhovala bych zavolat prefekty dopředu a pak všechny přimět, aby zaregistrovali svou kolej a preferovanou pozici.“

„Poslouchejte,“ řekl Harry za pomoci kouzla Sonorus. „Nejprve sem potřebuji dva starší prefekty z každé koleje.“

Brzy se před něj postavilo osm studentů. „Nečekal jsem tolik lidí,“ vysvětlil jim Harry. „Takže se musíme zorganizovat. Můžete se spárovat a já k vám nasměruji skupinu studentů, jednu skupinu pro každou pozici, kde si zapíšete jejich jména, kolej a věk.“

O půl hodiny později měl čtyři seznamy jmen studentů a dychtivé publikum. Po dokončení prvního týdne výuky našel širokou škálu letových schopností, od těch, kteří sotva mohli sedět rovně, až po studenty, kteří odpovídali tomu nejlepšímu, co by Bradavice mohly nabídnout – ti druzí se naučili létat sami, a ne pod rukama jeho předchůdce.

„Dobře,“ řekl Harry prefektům, kteří teď seděli na tribuně. „Když nebudete dělat zkoušku, chci, abyste seděli se mnou. Pomůžete mi rozhodnout, kdo bude v každém kolejním týmu.“

Všichni dychtivě přikývli.

„Dobře,“ oznámil Harry davu studentů. „Uděláme to popořadě. Takže, mohou se ke mně ve vzduchu připojit všichni budoucí odrážeči?“ Popadl koště, skočil na něj, při startu si vsunul násadu mezi nohy a vystřelil přímo nahoru.

Připojilo se k němu asi šedesát studentů a on je rychle rozdělil nejprve podle kolejí a poté do dvojic.

„První hra je jednoduše tréning s terči,“ řekl jim. Vytáhl hůlku a na vzdáleném konci hřiště vytvořil třicet dřevěných terčů. Poté přivolal ze země velkou krabici. „Jedná se o cvičné potlouky,“ vysvětlil. „Jsou okouzleny, aby nikoho nezasáhly, a aby se vrátili do výchozí polohy, jakmile skončí. Chci jen, abyste pracovali ve svých dvojicích a zasáhli terče. Extra body budou uděleny za sílu zásahu a přesnost.“

Když bylo vše řečeno a po jásotu sledujících studentů dole, začali odrážeči s nadšením bít do Potlouků.

Krouživě sestoupil, pozorně se díval a vznášel se vedle Gabrielle a prefektů. „Soustřeďte se na barvy své koleje,“ řekl jim. „Chci po tomhle snížit počet na šestnáct, takže vylučte každého, kdo na to nemá.“

Odletěl vzhůru a kroužil kolem pracujících párů, přičemž za pochodu činil vlastní úsudek. Záměrně to nastavil jako trénink, s nimiž pomáhal během famfrpálových letních táborů, i když se tehdy soustředil výhradně na rádoby hledače.

„Stop!“ zařval po dalších deseti minutách. Přivolal všechny Potlouky zpátky k sobě a upustil je na zem. „Dále,“ pokračoval, „otestujeme vaše letové schopnosti.“ Zvedl ruce a na oblohu se zvedla řada malých plastových zábran. „Chci, abyste proletěli touto překážkovou dráhou a pak na konci této dráhy zasáhli Potlouk na jediný cíl. Takhle.“

Od jednoho ze studentů si vypůjčil pálku, a proletěl drahou. Podlétal a přelétal nad několika z nich. Taková věc pro něj byla chlebem a máslem, a nakonec opatrně zamířil a praštil do Potlouku. Ten okamžitě letěl vysokou rychlostí a minul cíl o několik metrů. „A to,“ zakřičel na své publikum, „je přesně důvod, proč jsem chytač, a ne odrážeč. Claude, jsi první.“

Vrátil pálku zpět studentovi a vznesl se výš do nebe, aby mohl sledovat jak jejich chování na koštěti, tak i to, jak dobře se jim podařilo na konci zasáhnout stacionární Potlouk.

Zpět u Kanónů byli odrážeči nuceni provádět tento druh cvičení se zavázanýma očima.

Poté, co všichni proletěli dráhou, odletěl zpět dolů a vznášel se naproti kandidátům. „Ještě poslední test a hotovo,“ řekl jim s úsměvem. „Všichni jste si zatím vedli opravdu dobře.“ Ponořil se k zemi, převrátil se, bez zpomalení zvedl vak a vrátil se k nim.

Otevřel vak a podal dva speciální Potlouky dvěma přesnějším odrážečům. „Chci, abyste mě jimi trefili,“ řekl jim.

„Profesore?“

„Prostě to udělej,“ usmál se konejšivě Harry, když odletěl dozadu.

Přikývli, vyhodili koule do vzduchu a plácli je svými těžkými pálkami. Míče letěly přímo na něj a on zůstal stát a nechal se zasáhnout. Bylo to jako být zasažen obrovským marshmallowem.

„Jak vidíte,“ řekl. „Jedná se o speciální cvičné potlouky, které nebolí ani zdaleka tak jako skutečné. Konečným testem je tedy zabránit svému zasažení, protože k Potloukům připevňuji kouzlo ‚Hoň-mě‘. Pokud vás zasáhnou, odleťte dolů a přistaňte. Připraveni?“ Nečekal na odpověď a hodil mezi studenty obě koule.

Zavládla mírná panika, když se všichni odrážeči snažili uhnout najednou, přičemž několik studentů do sebe narazilo a ti pomalejší byli brzy zasaženi a vyloučeni.

Jeden z Potlouků letěl na Clauda, ​​který byl dosud jedním z nejlepších odrážečů. Opálil ho pálkou od sebe do blízké skupiny studentů.

Harry přikývl a usmál se. Neřekl jim, že nemohou použít své pálky, a potěšilo ho, že mladík pasivně nepřijal zásah jako někteří ostatní.

Když byl poslední hráč konečně zasažen, usmál se a snesl se dolů, takže byl těsně nad všemi uzemněnými studenty. „Všichni jste si vedli výjimečně dobře. Teď budeme mít desetiminutovou pauzu a pak poletí nahoru střelci a brankáři.“

Začali se objevovat domácí skřítci, vedeni Dobbym, a rozdávali všem pití. Harry chytil láhev, kterou na něj Dobby hodil, přikývl, přeletěl k prefektům, ledabyle seskočil ze svého koštěte a sedl si na sedadlo.

„Myšlenky?“ zeptal se.

„Máme jména, která jste chtěl,“ řekla Gabrielle za ostatní. „Nebyli jsme si úplně jistí, co vlastně hledáme, a tak jsme jim za každý úkol přidělili body.“

Vzal seznam a prohlédl si ho. Jména odpovídala jeho mentálním poznámkám - i když v jiném pořadí. Bezmyšlenkovitě si půjčil Gabrielin brk, škrtnul několik jmen a přidal několik vlastních. Byli to ti, kteří nebyli nejlepšími letci ani nejlepší střelci, ale projevili nejlepší nadšení. Mohl je naučit další dovednosti, ale nadšení muselo vycházet z jejich srdcí.

„Kolik z vás jde na střelce nebo brankáře?“ zeptal se prefektů. Všechny jejich ruce se zvedly.

„Správně,“ pomalu přikývl. Tohle mu trochu ztíží práci. „Gabrielle, pojď se mnou,“ řekl. „Nemůžeme nikomu poskytnout nespravedlivou výhodu,“ řekl ostatním, popadl koště, a vyskočil ze sedadla do vzduchu.

Otočil se a odletěl dozadu, sledoval Gabby, jak položila nohu na okraj tribuny, plynule nasedla na koště a následovala ho nahoru.

„Budeme to muset udělat ve dvou skupinách,“ řekl jí, když se vznášeli. „Beru to tak, že víš o famfrpálu víc, než jsi dala najevo?“

Trochu se začervenala, jen se jí slabě zabarvily tváře. „Viděla jsem několik her,“ připustila.

Správně,“ řekl Harry suše. „Uděláme podobné cvičení. Pro začátek budeme mít střelce ve skupinách po třech, kteří půjdou proti brankářům. Budeme sledovat schopnost létat i házet a u brankářů na poziční smysl a schopnost chytání. Nedělejte si starosti s tím, kolik gólů padne, to v tuto chvíli není relevantní.“

Gabrielle přikývla.

„Střelci a brankáři do vzduchu,“ zakřičel Harry a o minutu později se před ním vznášela obrovská vlna lidí. „Střelci do skupin po třech. Brankáři napravo.“

Trvalo dalších pár minut, než byli všichni na místě.

„Pro začátek,“ řekl Harry, „budeme mít malou hru. Každý brankář bude chránit jednu sadu obručí a skupina střelců se pokusí proti němu skórovat.“ Zamával hůlkou a kolem stadionu se objevily skupiny obručí. Brankáři k nim přiletěli a každý si vzal jednu.

„Harry,“ řekla Gabby. „Existuje o dva týmy střelců víc než brankářů.“

„Claude, Henri,“ zakřičel Harry. „Jste povoláni jako brankáři, abyste pomohli.“

Oba chlapci se vznesli do vzduchu a zamířili k prázdným obručím.

„Připomeň mi, abych je oba později odměnil,“ řekl Harry tiše Gabrielle. „Dávej pozor na skupiny nalevo, já na ty napravo.“ Odmlčel se a pak zařval: „Začněte!“

Vznášel se a pozorně se díval, ujistil se, že si prohlídl každou skupinu střelců a brankářů. V duchu si zapisoval jmen těch, kteří vykazovali nejlepší příslib.

Po gólových pokusech podrobil obě skupiny zkoušce z létání a následovalo několik rychlostních závodů pro každého ze střelců.

„Dobře,“ zakřičel. „Střelci a brankáři dolů, chytači do vzduchu!“

Chytači byli nejmenší skupinou, což ho bezesporu potěšilo. Začínal mít hlad a blížil se čas oběda.

„To je pozice, s níž jsem lépe obeznámen,“ zazubil se na studenty před sebou. „Takže začneme něčím pěkným a jednoduchým. Přímý závod na konec hřiště a zpět.“

„Můžeme udělat Potterovu-otočku?“ zakřičel jeden ze studentů.

Harry tiše zasténal.

„Co je to Potterova-otočka?“ zeptal se další.

„Budu demonstrovat,“ řekl Harry a zavrtěl hlavou. Vzlétl a zamířil ke vzdálenému konci hřiště. Když se tam dostal, spustil nohu, zahákl ji do horní části obruče a naklonil se dopředu. Výsledkem bylo, že vystřelil vzhůru nohama a opačným směrem, tak rychle, jak do ní vletěl.

„Nedoporučoval bych to,“ řekl upřímně, když se vrátil před studenty. „Pokud se nenakloníte ve správný okamžik, můžete přijít o nohu.“

Od studentů se ozval zvuk polknutí. „Takže dělejte, co vám vyhovuje. Připraveni? Leťte!“

Vyletěl přímo nahoru a skryl úsměv. Gabby byla v čele a dlouhé blond vlasy jí vlály za zády. Když doletěla na konec, provedla perfektní vývrtku vzad a odletěla zpět, čímž zvýšila svůj náskok. Ostatní provedli řadu zatáček - nikdo nezkusil Potterovu-otočku - a následovali ji zpátky.

„Výborně,“ tleskal. „Teď se trochu procvičíme v klesání.“ Spustil se dolů, přeměnil velkou plochu trávy na tlustou podložku a pak pět stop nad podložkou vytvořil paprsek. Vyletěl zpátky nahoru a znovu oslovil studenty. „Jediné, co musíte udělat, je klesnout plnou rychlostí, proletět pod paprskem a vrátit se sem.“

„Michela, jste první.“

Dívka, která vypadala na první nebo druhý ročník, přikývla a rychle klesala dolů. Sledující studenti začali jásat. Pokusila se vytáhnout, ale trochu to zle odhadla a narazila do podložky. Trochu se odrazila, zastavila se a vypadala zmateně.

Harry odletěl dolů a pomohl jí vstát. „Jste v pořádku?“

Přikývla a oči měla rozšířené.

„Nebojte se,“ řekl Harry. „Ukázala jste hodně statečnosti tím, že jste na to šla plnou rychlostí.“

Pomalu se na něj usmála.

„Nyní se vraťte na koště a leťte k ostatním.“

Přikývla, trochu roztřeseně nasedla a letěla zpět k ostatním chytačům.

„Antone, jste na řadě!“

Když se o to všichni pokusili, vypustil Harry Zlatonky a řekl chytačům, aby mu je přinesli.

Vylétl nahoru a začal sledovat studenty. Někteří náhodně létali kolem a udržovali hlavy v pohybu, zatímco jiní se soustředili na konkrétní oblasti. Michela, jako by byla rozhodnutá napravit svou dřívější chybu v létání, chytila ​​tu první – v klesání, které by se neztratilo ani v profesionálním zápase, kdyby jen bylo dvojnásobnou rychlostí - a přiletěla k němu.

„Dobrá práce,“ řekl. „Posaďte se na tribunu.“

Rozzářila, přikývla a klesla dolů.

Gabrielle chytila ​​další a trvalo jen dalších deset minut, než byl chycen zbytek a vrátil se k němu.

„Dobře,“ zakřičel Harry, „všichni na tribunu.“

Vznášel se před nimi, díval se na všechny dychtivé tváře a mírně se usmíval. Bylo to mnohem zábavnější, než čekal.

„Dnes ráno jste si všichni vedli opravdu dobře, ale bohužel je vás příliš mnoho na to, abyste byli vybráni do týmů. Takže když budete jíst oběd, chystám se zjistit, kdo se zúčastní dnešní odpolední schůzky. Bez výjimky jste se všichni snažili ze všech sil a bezvýhradně jste mě ohromili. Pokud tedy tímto vyřazováním neprojdete, trénujte a zkuste to příští rok znovu. A teď jezte!“

Studenti se trochu rozveselili, když sletěli dolů na zem a k velkým stolům, které domácí skřítci prostírali.

„Jak se jim zatím daří?“ Zeptala se madam Maxime, když se připojila k Harrymu na tribuně.

„Výborně,“ odpověděl Harry. „Je tu spousta talentů. Hodně z toho je nedostatečně rozvinutých, ale jsou tam. Musíme to jen vylepšit.“

„Musím říci, že jsem ohromena prací, kterou jsi dnes ráno odvedl. Nečekala jsem, že to bude tak populární.“

„Já také ne,“ souhlasil Harry. „Gabrielle byla neocenitelná.“

„Což je jeden z důvodů, proč je primuskou,“ řekla Olympe. „Její organizační schopnosti jsou příkladné.“

„A umí taky létat,“ usmál se Harry. „Chci ji jako chytačku do školního týmu, ale pouze pokud bude nadále excelovat. Musím k ní být fér.“

„Nečekala bych od tebe nic menšího, Harry.“

„Fred, George, Ollie a Katie všichni souhlasili, že pomůžou,“ řekl Harry, když dokončil třídění poznámek o chytačích. „V současné době absolvují intenzivní lekce francouzštiny s Hermionou.“

„Výborně,“ usmála se Olympe. „Musím přiznat, že z toho všeho cítím nádech očekávání.“

„Kdyby to nebylo v Bradavicích, tak bych také,“ zabručel Harry. „Ale protože se to nedá změnit, musíme se jen ujistit, že si povedeme lépe, než čekají.“

„Určitě ano, Harry. Věřím ti.“

„Dobře, musím si promluvit s Gabby o střelcích a brankářích.“

„Gabby?“

Harry se rychle usmál. „Vzdalovala se dál od studentů.“

Pomalu přikývla a pak se usmála. „Jaký je plán na odpoledne?“

„Více toho samého, opravdu, jen v menších skupinách. Začnu je nutit k pořádným tréninkovým cvičením, a odtud bych to měl zúžit na čtrnáct lidí na kolej.“

„Zálohy?“

„Zranění ve famfrpálu se stávají.“

„Všimla jsem si, že jsi dnes ráno byl velmi opatrný, abys zajistil, že se nikdo nezraní.“

„Je to jedna z věcí, o kterých byli Kanóni velmi neústupní,“ vysvětlil Harry. „Zranění na hřišti je součástí hry, zranění při tréninku rozhodně není.“

„No, nechám tě o samotě,“ řekla Olympe vesele. „Pokud budeš potřebovat nějakou pomoc, pošli pro mě jednoho ze studentů.“

„Pošlu,“ slíbil Harry.

Když odcházela, Gabrielle k němu přiletěla na tribunu a podala mu talíř plný jídla. „Díky,“ řekl. „Učitelův mazlíčku,“ napůl žertoval.

„Slyšel jsi to?“ popotáhla. „Je tu pár zvěstí, ale pak jsem vždy terčem zvěstí, takže to není důležité. Nevědí, že jsem s tebou spojena, takže žárlí na čas, který s tebou trávím. Moji přátelé by mě nikdy nenazvali učitelovým mazlíčkem, takže si s tím nedělám starosti,“ odmlčela se a pak se lehce usmála. „I kdyby to byla pravda,“ zamumlala.

Harry zvedl obočí.

„Podařilo se mi vybrat druha, který se stal světově proslulým díky dvěma různým věcem,“ vysvětlila a ignorovala své vlastní prohlášení. „Až budeme konečně spolu, budu terčem nejrůznějších chlípných pověstí a narážek, takže mám pocit, že bych si měla na tu myšlenku zvyknout.“

„Sebevědomá, že?“ Řekl Harry s mírným úsměvem.

„Ale samozřejmě,“ řekla a úsměv opětovala. „Jsem přece neodolatelná.“

„Ty jsi?“

„Pevně v to doufám,“ povzdechla tiše. „Tady je seznam střelců a brankářů.“

Přikývl a přijal náhlou změnu tématu. Podíval se dolů a usmál se. „Fantastické,“ zamumlal. „Máme tu dost lidí z každé koleje.“

„Neplánoval jsi to tak?“

„Snažil jsem se,“ připustil. „Ale procházet zprávami není nejjednodušší způsob, jak využít potenciál. A i když jsem se s několika lidmi zmýlil, bylo dost prostoru na to, abych mohl chyby zohlednit.“

Gabrielle přikývla, poté otevřela ústa a znovu je zavřela.

Odmlčel se, kousek sýra měl na půl cesty k ústům. „Co?“

Trochu pokrčila rameny a odvrátila pohled.

„Gabby?“

„Nechci do toho zasahovat,“ řekla rychle. „Ale, no, chtěla jsem mluvit o Ronovi a Hermioně.“

„Co je s nimi?“ Zeptal se Harry rozhodně.

„Je to moje chyba, ne jejich, že udělali to, co udělali,“ spěšně skončila.

Harry zamrkal a dojedl kousek sýra, který držel. „Ne, to není,“ odpověděl stále chladným hlasem. „Měli na vybranou. Měli volbu poradit ti, abys s tím problémem přišla přímo ke mně, nebo ti pomoci. Jsou to mí dva nejbližší přátelé a oba vědí, jak moc nesnáším, když se mnou někdo manipuluje. Rozhodli se ignorovat naše přátelství a všechno ostatní, čím jsme si prošli, aby mě dostali do situace.“

„Chtěli mi jen pomoci a dostat tě z vyjetých kolejí, v nichž jsi byl,“ pokračovala statečně.

„Moje vyjeté koleje nebyly tak vážné,“ poukázal Harry. „A i když mě to z nich mohlo dostat, vzletné rozhodování o tom, co je pro mě dobré, aniž by mě ze zdvořilosti do tohoto rozhodnutí zapojili, mi působí bolest.“

„Pokud to pomůže,“ řekla Gabrielle tiše. „Ronovi se ten nápad nelíbil. A poukázal na to, že budeš takto reagovat.“

Harry se napůl usmál a otočil hlavu. „Co Ron řekl?“

Gabrielle lehce zrudla. „Navrhl, že nás představí, a abych tě praštila vílí silou a my se dobře bavili - přes noc.“

Harry se tiše zasmál. „Řekl to před Jeanem?“

Gabrielle přikývla. „Papa se tou neomaleností tajně bavil. Ale víš, Harry, byla to moje chyba, že jsem je dostala do takové situace. Hermiona okamžitě skočila ke konečnému řešení a jen chtěla, aby to pro tebe bylo dobré – má tě moc ráda.“

„Gabby,“ povzdechl si Harry. „Oceňuji tvoji loajalitu k ní a tvoji statečnost, že mi to říkáš, ale není to poprvé, co se mi Hermiona pokusila řídit život, a musí se naučit, že nejsem hračka. Nejsem někdo, s kým si může jen tak hrát. Jsem údajně jedním z jejích nejlepších přátel a jsem svojí vlastní osobou.“

„Co budeš dělat?“ zeptala se tiše.

„Ještě jsem se nerozhodl. Pravděpodobně s nimi dnes večer promluvím.“ Na chvíli se odmlčel a pak pokračoval, když ho něco napadlo. „Je páření důvodem, proč se tvé vílí síly tak liší od Fleuřiných?“

„Co myslíš?“

„Když jsi se mě první večer pokusila okouzlit, bylo to úplně jiné, než když se o to snažila Fleur.“

„Aha, ano, je to tak. Se mnou je všechno, co se tě týká, plné emocí. S Fleur to bylo jen kouzlo. Měla jen nepatrnou touhu to udělat, zatímco já jsem to chtěla udělat víc než cokoli jiného. Je mi to přirozené.“

„Počkej,“ řekl Harry a ukousl si další sousto. „Pokud je to přirozené, jak to ovládneš, když nemůžeš?“

„Je to přirozené, ale je to úžasný pocit. Většina víl musí být opatrná se svými schopnostmi. Pokud se muž při zapnutí schopností promění v blábolivý vrak, nikdy se nedokáže skutečně uvolnit. Hlavně ne v posteli.“

„Ach?“

Gabrielle trochu sklopila oči a kousla se do rtu. „Představ si, že jsi v posteli a tvůj partner něco dělá, a ty jsi okouzlen. Muž se slabou myslí by se okamžitě zastavil a jen tam tak ležel.“

„Aha,“ přikývl Harry. „Ale musím mít zvednuté štíty Nitrobrany, abych zastavil tvé síly, když jsou plně zapnuté. Nemám tendenci je držet zvednuté pořád.“

Gabrielle se usmála a stále hleděla dolů. „Harry,“ zašeptala. „Nikdy bys nikomu nedovolil ovládat tvou mysl, jsi příliš silný, příliš nezávislý. Je to pro mě úžasné, ale pro vílu se nacházím ve zvláštní situaci. Role jsou téměř obrácené. Nemohu tě přesvědčit tak, jako jiná víla může přesvědčit svého druha. Musím k tobě přijít jako rovný s rovným, a přesto s mou povahou a silou páření, bys mohl ode mě žádat cokoli a já bych řekla ano, než bys vůbec domluvil.“

„To zní skoro jako otroctví,“ zamračil se Harry.

„Nejhlubší forma otroctví, jaká existuje,“ přikývla Gabrielle. „To je svým způsobem páření. Dává vše jedné osobě. Je to vrchol důvěry a lásky.“

„Jak jsi to mohla udělat?“ zeptal se tiše. „I v osmi jsi jistě chápala, jaké problémy to způsobí. Jak ses mohla tak úplně odevzdat někomu, koho jsi ani neznala?“

„Právě jsem to udělala,“ řekla bezmocně. „A přesto to bylo pořád správné. Nevím, proč jsem to udělala - jen vím, že jsem najednou viděla, že jsi jedinečný, že i když jsi byl mladý, vždy by ses postavil za to, v co jsi věřil, že bys vždy bojoval za ty, kteří nemohli, a že bys vždy vyhrál. Když jsem tě sledovala, byla jsem v úžasu, a pak mi to došlo, jako šepot nad větrem.

„Věděla jsem, že to nebude snadné, ale jakmile to bylo v mé mysli, nezmizelo to, a dokonce jsem v tom mladém věku nepochybně věděla, že nikdy nenajdu někoho jiného tak silného, tak ušlechtilého, tak důvěryhodného.“

„A po všech těch letech mám na ten sen šanci.“

„Šanci na sen?“

„Na všechno,“ pokračovala, skoro jako by ho neslyšela. „Šance, že budu schopna být sama sebou, že se budu moci nechat unést vášní, hněvem nebo smíchem a nebudu se muset bát, že z tebe udělám trosku. Nemáš tušení, jak moc to pro mě znamená, jak moc by to znamenalo pro jakoukoli vílu.“

Harry chvíli mlčel, opravdu si nebyl jistý, jak na to reagovat. Představa, že má někoho tak úplně pod kontrolou, mu úplně neseděla. Pokud by tomu tak bylo, vyspala by se s ním, když se jí nabídl v jejím pokoji. Ale to, co řekla, odpovídalo tomu, co četl, jen s mnohem osobnějším zvratem. Začínal si myslet, že sama není standardní víla. Vypadala až příliš nezávislá a odhodlaná získat to, co chtěla, aby byla tak submisivní.

„Aimée řekla, že je člověk, takže jsi víla jen z části?“

„Technicky vzato jsem částečná víla. Naše babička a dědeček měli jedno dítě, tátu. Oženil se s mámou a měli dvě děti, dívky. Geny víly jsou spojeny se sexem, takže jsme obdržely skoro vše, co víla může, i když nejsme pravé víly. Táta je nositelem těchto genů, ale nemá přístup k moci.“

„Myslel jsem, že Aimée je víla.“

„Máma je úžasná, že?“ usmála se Gabrielle. „Působí tím dojmem, protože je to velmi silná žena a chtěla nás chránit, když jsme vyrůstaly. Ví o víle víc než většina skutečných víl a vždy tu pro nás je.“

Harry pomalu přikývl a podíval se na hodinky. „Musím se vrátit do práce,“ řekl.

„Ale samozřejmě,“ usmála se.

„Dnes ráno sis vedla dobře.“

„Děkuji.“


Harry se zhroutil na židli a úlevně si povzdechl. Byl to jeden z nejdelších dnů, které od války zažil. Ale teď měl čtyři týmy po čtrnácti studentech. A z toho měl dalších čtrnáct favoritů pro školní tým.

A až teprve teď mu docházelo, kolik práce bude muset on i oni vynaložit, aby měli šanci. Rozhodl se, že i s Olympe bude na veřejnosti mimořádně pozitivní, aby celá škola měla naději, ale soukromě měl velmi velké pochybnosti.

Kterýkoli student čtvrtého Bradavického ročníku by byl schopen překonat v létání 95% studentů Krásnohůlek. A přeměnit čtrnáct, z nichž nikdo nikdy předtím nehrál zápas, na tým bude obtížné.

Celý jeho plán se však točil kolem toho, aby ostatní byli dost dobří, a co nejvíce usilovně pracovat s Gabrielle, aby se z ní stala velmi dobrá hledačka. Měla syrový talent, ale to nebyl jediný důvod. Rád s ní pracoval a aby vyzdvihl její talent, museli spolu trávit spoustu času.

Dokázala, aby věk vypadal do značné míry irelevantní, a on za to byl vděčný. Neexistoval vůbec žádný způsob, jak by se mohl někdy obviňovat, že pronásleduje mladou dívku, nebo dokonce, že by měl zájem, protože ona jej zcela určitě pronásledovala. Dospělí, kteří o tom věděli, chápali o co jde, a nebyl to pro ně problém.

Může to být velký případ sebe ospravedlnění, připustil, ale fungovalo to. V současné době nespěchal, aby s touto situací udělal něco víc. Měli spoustu času a bylo hezké ji poznat tak, jak ve skutečnosti nepoznal žádnou ženu, dokonce ani Hermionu. Byla k němu neuvěřitelně otevřená a řekla mu všechno, co chtěl vědět, i když to bylo trapné.

Zdálo se, že se rozhodla, že upřímnost, přinejmenším od tohoto okamžiku, je tou nejlepší politikou, a on to schvaloval.

„Harry?“ Zavolal Ron z Letaxu. „Mohu projít?“

Harry nepřítomně mávl rukou a zrušil na něm ochranné kouzlo.

Ron vešel dovnitř, tiše zahvízdal, vytáhl židli a posadil se před něj.

„Hej,“ řekl vesele.

Harry na něj zlověstně zíral.

„Víš, kdybys byl Weasley, bylo by to mnohem jednodušší,“ škádlil ho Ron.

„Ach?“

„Jasně, udeřil bys mě, udeřil bych tě zpět, trochu bychom se váleli na podlaze a bylo by to za námi.“

Harry se podíval na Rona, pak na sebe a potom zpět na Rona. Mírně zvedl pravou ruku a ohnul biceps.

„Samozřejmě,“ pokračoval Ron. „Žádný z mých bratrů není profesionální sportovec ani trénovaný bojovník.“

„Sakra, Rone,“ zavrčel Harry.

„Co kdybych nám udělal šálek čaje?“

„V ledničce mám pivo,“ zabručel.

„Ještě lepší,“ ušklíbl se Ron. „Hermiona měla v kanceláři těžký den a je v posteli, takže jsem si myslel, že si udělám čas na soukromé slovo - a nechám tě, ať si většinu svých frustrací vybiješ na mě.“

Harry vzal láhev a jedním tahem z ní vytáhl polovinu. „Ty nejsi ten, po kom chci jít,“ zdůraznil.

„Přesně proto jsem tady. Podělala to, a ona to ví.“

„Je to můj život, Rone.“

„Vím,“ souhlasil a zvedl ruku. „A ano, oprávněně se na ni zlobíš, vlastně na nás, protože jsem nakonec souhlasil, že s tím pomůžu.“

„Prostě jsi s ní souhlasil, protože jsi věděl, že by to udělala s tvým souhlasem i bez něj,“ povzdechl si Harry. „A chtěl jsi se ujistit, že mě konfrontuješ jako první, když se to pokazilo.“

„No, možná trochu,“ ušklíbl se Ron vesele.

„Práce na ministerstvu a manželství s Hermionou je pro tebe špatné.“

„Och, myslíš ‚špatné‘ tím způsobem, že jsem teď záludný a manipuluji s lidmi?“ zeptal se.

„Něco takového, jo.“ Harry vyslopal zbytek láhve a šel pro pár dalších.

„No, zkus jednat s Jeanem na politické úrovni. Ten chlap je tak zatraceně ostrý, že když si potřeseme rukama, tak si počítám prsty - a teď s ním musím hodně jednat. Nějak se rozšířila fáma, že mě Jean má rád, a mí šéfové skočili na myšlenku, že by s ním měl jednat někdo vhodný.“

Harry se slabě usmál a zhluboka se napil z láhve. „Stále jsem na tebe naštvaný,“ řekl. „A na Hermionu taky.“

„Vím,“ souhlasil Ron tiše. „A máš na to právo. Pojďme tedy dostat z tvého organismu spoustu opravdu ošklivých věcí.“

„Víš, kvůli čemu se opravdu hněvám?“ zeptal se, náhle vstal a začal přecházet sem a tam.

„Ne?“ Ron polkl a najednou vypadal nervózně.

„Zdá se, že ty a Hermiona si neuvědomujete, že mi už není patnáct.“ Jsem velký kluk, Rone. Viděl jsem více zemí než většina lidí. Hrál jsem a vyhrál Světový pohár ve famfrpálu, mám víc peněz, než kolik můžu utratit za několik stovek životů, a všechny jsou investovány, abych vydělal víc, než je inflace. Věnuji velkou pozornost svému finančnímu portfoliu, vyjednávám si vlastní smlouvu s Kanóny a mimochodem, s mými právy na image, jsem nejlépe placenou osobou v lize. Možná se mnou vyjebali s mou první smlouvou, ale já jsem se ujistil, aby to neudělali znovu, a z dlouhodobého hlediska jsem z toho měl prospěch. Jde ale o to,“ řekl Harry, vztyčil se nad Ronem a zamračil se na něj, „že jsem teď dospělý, který se dokáže s věcmi vypořádat. Možná budu chvíli trucovat, třeba i týden, ale jsem schopen dostat se ze špatné nálady a něco s tím udělat.“

„Byl jsem vděčný za to, co jsi udělal, protože mi to z větší části usnadnilo život, ale zjištění, že jsi to udělal s postranním motivem, mi z toho vzalo většinu lesku.“

„Nikdy jsme si nemysleli, že nejsi dospělý,“ řekl Ron tiše a pohlédl mu do očí. „Chtěli jsme ti pro změnu dát nějakou šanci na normální život. Každá dívka, kterou potkáš, chce buď Harryho Pottera famfrpálového boha, Harryho Pottera boha sexu, nebo Harryho Pottera nejbohatšího člověka na světě. Nikdo se ani nepřiblíží k tomu, aby viděl jen Harryho, chlapa, kterého všichni milujeme.“

„A Gabriellin nápad byl jiný. Jistě, narafičili jsme to na tebe. Ale tohle je dívka, která tě miluje pro tebe samého, Harry, a moc se nestará o tvou slávu, peníze nebo moc.“

„Takže jsi se rozhodl, do koho se zamiluji, aniž by ses obtěžoval se mnou poradit? To bylo od tebe tak milé.“

Ron otevřel ústa, potom je zavřel a Weasleyovsky zčervenal. „Víš, když to tak řekneš, zní to opravdu špatně.“

„Máš lepší způsob, jak to vyjádřit?“

„Ve skutečnosti ne,“ povzdechl si Ron. Dlouze se napil ze své láhve. „Více?“

Harry vešel do kuchyně, vytáhl další dvě lahve a dalších šest dal do ledničky. Hodil další Ronovi a otevřel si třetí.

„Na zdraví,“ zasalutoval Ron a na jeden zátah vyprázdnil většinu lahve. „Takže, co s tím uděláš?“

„Nevím,“ zasténal Harry, když se posadil. „Vy dva jste byli zatraceně arogantní, projevovali jste druh poctivosti a přátelství, jaké očekávám od Brumbála, a přesto jste stále moji přátelé a nemám jich dost na to, abych je zahodil - ani bych nechtěl.“

„A zmlátit mě není správné, že?“

„Násilí nikdy není odpověď.“

„Ne, otázka je násilí, odpověď je ‚ano‘. Pokud ovšem otázka nezní: „Co bychom měli dělat s Malfoyem? Pak je násilí velmi dobrá odpověď,“ poznamenal Ron zamyšleně.

„To nedává smysl.“

„Zkus dávat smysl po sestřelení tří piv na prázdný žaludek,“ poukázal Ron.

„Nebudeš mě sakra nutit vařit pro tebe, že?“

„Ochutnal jsem tvé vaření,“ zdůraznil Ron, „a není to dobré. Ale ještě jsme nedokončili rozhovor. Pomůže ti omluva a slib, že to už nikdy neudělám?“

Harry přikývl, dopil pivo a šel pro další.

„Je mi to líto, kamaráde,“ řekl Ron vážně, když dopil pivo a otevřel své čtvrté. „Naše srdce byla na správném místě, ale to, co jsme udělali, bylo zatraceně hrozné. A slibuji, že to už nikdy neudělám.“

„Rone,“ řekl Harry vážně. „To opravdu bolelo, víš? Že moji dva nejlepší přátelé by se mnou manipulovali a uvrhli mě do takové situace.“

„Vím,“ povzdechl si Ron. „Hodně jsme to posrali.“

„Ano,“ souhlasil Harry. „To ano.“


Gabrielle dokončila sušení vlasů a usmála se do zrcadla. Nepřítomně přemýšlela, jaké by to bylo, kdyby byla okouzlena stejným způsobem, jako četla o bradavických zrcadlech, když uslyšela, jak se aktivuje Letax a dvě rány.

Vběhla do svého malého obýváku a našla na podlaze Harryho a Rona, jak se na ni šklebí.

„Mohu vám pomoci?“ zeptala se pomalu anglicky kvůli Ronovi.

„Ahoj,“ řekl Harry vesele. „Jsme opilí.“

„Opravdu?“

„Ano,“ Ron dychtivě pokýval hlavou.

„A mysleli jste si, že mi to řeknete, protože…?“

„Proč jsme to udělali?“ Zeptal se Harry Rona.

„Protože to byl dobrý nápad,“ poukázal Ron vážně.

„Ach ano,“ souhlasil Harry. „Protože to byl dobrý nápad,“ řekl vážně.

„A proč to byl dobrý nápad?“ Zeptala se Gabrielle a skryla pobavení.

„Protože,“ začal Harry a zastavil se. „Protože…“

„Diskuse,“ napověděl mu Ron, když se pokusil vstát a spadl zpátky na podlahu.

„Ach, jasně,“ řekl Harry vesele. „Chtěli jsme ti říct, že jsme si promluvili, a už nebudu strkat Ronovy kousky do mlýnku na maso.“

„Což je dobře,“ řekl Ron. „Opravdu jsi to chtěl udělat?“

„Byla to jedna z mých možností,“ řekl Harry vesele. „Ale pak jsem si vzpomněl, že jsi můj nejlepší přítel, a miluji tě.“

„Také tě miluji,“ odpověděl Ron a Harryho objal.

„Děkuji ti za tu informaci,“ řekla Gabrielle suše.

„Ach, nebuď tak vážná, Gabby,“ řekl Harry a vzhlédl k ní štěněčíma očima.

„Gabby?“ zeptal se Ron: „Myslel jsem, že se jmenuje Gabrielle.“

„Jo,“ souhlasil Harry. „Ale ona je moje Gabby.“

Gabrielle se při nečekaně majetnickém prohlášení rozbušilo srdce, ale hodně to přičítala podnapilému stavu svého druha. „Takže vy dva jste si povídali u piva a teď jste zase přátelé?“

„Není chytrá?“ Řekl Harry.

„Téměř tak chytrá jako Hermyio… Hermyoh…“

„Her-My-Oh-Knee?“

„To je ona!“ Řekl Ron vesele. „Nepřišli jsme sem z jiného důvodu?“

„Udělali jsme?“ Zeptal se Harry. „Myslel jsem, že jí řekneme, že jsme zase přátelé, a pak se něco stane.“

„Jak jste se tak rychle opili?“ vmísila se Gabrielle do hovoru dříve, než se mohl dále zvrhnout.

„Jak jsme to udělali?“ Zeptal se Ron.

„Celý den jsem pracoval, jen s trochou chleba a sýra na oběd,“ řekl Harry. „Musím být lehký.“

„Ach, Harry,“ povzdechla si Gabrielle. „Začal jsi pít na lačný žaludek?“

„Och-och,“ řekl Ron. „To je stejný tón, Hermeo, Heyme… moje žena na mě používá!“

„Opravdu?“

Ron přikývl. „Nelíbí se jí, když jsem trochu pod parou.“

„Pod parou?“

„Nemám dovoleno klít,“ řekl spiklenecky Gabrielle.

„Správně,“ přikývla a mírně ustoupila. „Co kdybych řekla Hermioně, aby tě vzala domů, Rone, a pak se mohu postarat o Harryho?“

„Vidíš,“ řekl Harry. „Říkal jsem ti, že je chytrá.“

„Opravdu sexy taky,“ souhlasil Ron.

„Jo, já vím,“ přikývl Harry a položil hlavu na koberec.

Ron zívl a také položil hlavu dolů.

Gabrielle znovu zavrtěla hlavou, přešla k ohni a zavolala Hermioně. Trvalo několik minut, než odpověděla velmi ospale vypadající Hermiona.

„Gabrielle?“

„Chceš přijít a vyzvednout si manžela? Aktuálně omdlel na mé podlaze.“

„Co se stalo?“ Zeptala se Hermiona.

„Mám podezření, že se rozhodl promluvit si s Harrym sám a že to udělali s několika pivy na prázdný žaludek.“

„Ach, Merline,“ řekla Hermiona a začala se usmívat. „Říkali něco?“

„No, Ron si myslí, že jsem ‚sexy‘ a Harry souhlasí,“ řekla Gabrielle.

„Ustup a já projdu.“

Posunula se o pár kroků dozadu a posadila se na židli. Ron a Harry teď společně chrápali. Hermiona se objevila o vteřinu později v županu a povzdechla si, když se na ně podívala.

„Byla bych na něj naštvaná,“ ​​řekla Hermiona, „ale myslím, že se mě chtěl pokusit ochránit.“

„Harry je na tebe velmi naštvaný,“ řekla Gabrielle tiše.

„Vím,“ povzdechla si Hermiona. „Uvidím, jestli s ním budu moci zítra mluvit, až budou oba střízliví. Potřebuješ nějakou pomoc?“

„Vůbec ne. Můžu ho dostat zpět do jeho pokoje.“

„Můžeš?“

Mlčky přikývla.

„Takže to tedy jde dobře?“

„Nejsem si jistá,“ odpověděla Gabrielle, protože jí v této fázi opravdu nechtěla nic říct. „Je to velmi matoucí.“

„To vystihuje Harryho,“ přikývla Hermiona a vytáhla hůlku. Levitovala Rona do krbu, s děkovným úsměvem vstoupila dovnitř a oba zmizeli.

„No tak, Harry,“ Gabrielle poklekla vedle něj. Harry otevřel oči a podíval se na ni.

„Nejsem tak opilý, jak si možná myslíš,“ řekl.

Přikývla. „Nemyslela jsem si, že jsi.“

„Jsem docela opilý,“ připustil. „Měl jsem více jíst.“

„Proč jsi opilý?“

„Pomohlo to vyčistit vzduch s Ronem. A to byl dostatečný důvod.“

„Takže jsi s ním znovu spokojený?“

Přikývl. „Máš nějaké jídlo?“

„Řeknu Dobbymu, aby nám něco přinesl.“

„Dobrý nápad,“ povzdechl si a posadil se ke stolu. „Je to bizarní mužská záležitost,“ vysvětlil. „Tím, že jsme se spolu opili, se projevuje zvláštní druh důvěry.“

„A přivedl jsi ho ke mně, protože?“

Mírně se usmál. „V té době to vypadalo jako dobrý nápad.“

Potichu se zasmála a zavrtěla hlavou. „Počkej tady.“

„Nejsem zrovna ve stavu, abych mohl někam jít,“ odpověděl.

Vešla do své kuchyně a zavolala Dobbyho. Harryho stav nebylo třeba nijak zvlášť vysvětlovat, než se vrátil s velkým džbánem vody a dvěma miskami naplněnými něčím, co vypadalo jako nějaký druh hovězího masa.

„Díky,“ řekla a odnesla tác zpět k Harrymu, který měl skloněnou hlavu.

„Proto nepiju,“ povzdechl si.

„Už jsi to někdy udělal?“

„Jo, když poprvé Kanóni vyhráli ligu. Ollie a já jsme šli oslavovat a skončili jsme spaním na střeše autobusového přístřešku uprostřed Hertfordshire. Probudili jsme se, a bylo nám tak špatně, že jsme potřebovali čtyři pokusy k přemístění domů. Moje kocovina mě přiměla přísahat, že se už nikdy neopiju.“

„A přesto jsi to udělal.“

„Copak nevíš, že Nebelvíři jsou ďábelsky odvážní?“

Tiše se zasmála. „Vypij trochu vody, Harry, to tě znovu hydratuje. Alkohol je diuretikum, které pomáhá odvádět chemikálie z těla. Kocovina je obvykle způsobena nedostatkem vody.“

Harry se zhluboka napil ze sklenice a potom se na ni lehce usmál, než vzal vidličku a začal jíst.

„Co tohle je?“ zeptala se opatrně.

„Hovězí guláš,“ odpověděl Harry.

„A je to jedlé, že?“

„Pokud to vařil Dobby, tak ano.“

„Nikdy předtím jsem to neviděla.“

„Neboj se,“ usmál se Harry. „To tě nezabije, slibuji.“

Lahodně si kousla. „Není to špatné,“ řekla diplomaticky a rozhodla se vzít Harryho do pořádné restaurace - a co nejdříve poslat Dobbyho na kurz vaření. Toto jídlo bylo jednou z nejbláznivějších věcí, jakou kdy ochutnala, ale byla sytá a zdálo se, že mu to chutná. Pravděpodobně to bylo způsobeno jeho nepravidelným jídlem v dětství a tím hrozným jídlem, kterým se živil, že neměl ve skutečnosti potřebu vyvinout si sofistikované patro.

Zkoumat hranice jídla by s ním byla velká zábava a doufala, že se mu podaří vypěstovat si ho tak, aby se mu líbily některé z jejích oblíbených. Doposud neměl žádné problémy se školním jídlem, a to bylo o něco více než dostačující.

„Dnes večer jsem s ním mluvit nechtěl. Jsem příliš unavený,“ řekl nakonec Harry. „Ale když požádal, že chce projít Letaxem, cítil jsem, že je lepší to dostat z cesty. Je úžasné, jak moc vyrostl.“

„Opravdu?“ zeptala se, protože ho vlastně neznala, když byl mladší.

„Jo,“ souhlasil. „Práce na ministerstvu mu prospěla. Než začne mluvit, má tendenci zapojit mozek a opravdu Hermionu miluje.“

Přikývla a znovu si vzala sousto guláše - který začala mít ráda.

„Chtěl se ujistit, že nepůjdu přes vrchol, a nabídl mi, abych ho udeřil.“

Tiše se zasmála. „Nemyslím si, že by tě musel nechat, kdybys chtěl.“

Souhlasně přikývl. „Dobrý nápad, i když.“

Dojedl guláš, znovu se dlouze napil vody a usmál se na ni. „Dík.“

„Vždy,“ odpověděla jednoduše. „Bylo to zajímavé.“

„To se vsadím,“ zasmál se tiše. Vstal a klopýtl. „Pomůžeš?“ zeptal se a podíval se na ni přes své řasy.

Vstala, objala ho paží a vydala se ke dveřím.

„Ne, Letaxem,“ řekl.

„Nemohu se dostat dovnitř,“ připomněla mu.

„Je načase, abych to změnil,“ povzdechl si. „No tak, Gabby.“

Usmála se, přikývla a vešla s ním do krbu. „Potterův pokoj,“ zavolal Harry. „Přijmi Gabrielle Delacour natrvalo.“

Letax spěchal a cítila, jak ji to vymrštilo z ohně, a ona se ho chytila. Skončili na podlaze a ona ležela na jeho hrudi.

„Promiň,“ zamumlal. „Zapomněl jsem na kouzlo, které mě udržuje ve vzpřímené poloze. Příliš mnoho magické síly mě nutí letět skrz příliš rychle.“

„To dává smysl,“ řekla a snažila se rozhodnout, zda se chce hýbat, či nikoli, a způsob, jakým se jeho paže ovinuly kolem jejího pasu, velmi ztěžoval vymýšlení jediného důvodu, proč by měla.

Pohnul se, posadil se a s vnitřním povzdechem se od něj vzdálila.

Klesl na židli. „Díky,“ řekl tiše.

„Kdykoli,“ odpověděla a ustoupila zpět do Letaxu.

Jakmile se dostala do svého pokoje, svlékla se, oblékla si nadrozměrné tričko a vlezla do postele.

Několikrát praštila do polštáře. Opravdu se jí nelíbilo, že bere věci pomalu. To, že leželi na podlaze, mohla být ideální doba na polibky. A on zatraceně ani nevěděl, jak jím byla ovlivněna, jak dobře se cítila v jeho náručí, jak bylo dobré starat se o něj.

Bylo to požehnání i prokletí. Prokletí, protože ho možná nedostane, jelikož se to může pokazit, a ona jej ztratí. Ale požehnání v tom, že alespoň měla šanci, vlastně velkou šanci ho získat.


„Harry?“

Harry otevřel oči a rychle je znovu zavřel. „Takže se mi nezdálo,“ zavrčel. „Opravdu jsem se včera v noci opil a šel tě navštívit?“

„Ano,“ souhlasila. „Přinesla jsem ti další drink a snídani, o které mě Dobby ujistil, že je nejlepším lékem na kocovinu.“

Znovu otevřel oči a přivřel je před ostrým světlem, které zjevně pálilo jeho optické nervy na uhel.

Posadil se a ucítil, jak mu Gabby položila podnos na klín. Statečně otevřel oči a sledoval, jak se posadila na postel k jeho nohám.

„Neměla bys být na snídani?“ zeptal se, když si naléval pomerančový džus.

„Řekla jsem madam Maxime, že budu snídat s tebou,“ řekla vesele. „A nezmínila jsem, že budeš mít kocovinu.“

„Díky,“ usmál se a podíval se dolů. „Dobby řekl, že bych to měl jíst?“ zeptal se pochybovačně.

„Ano,“ řekla Gabrielle a vzala si pro sebe malý talíř se dvěma croissanty. Posadila se zkříženýma nohama a kousla si.

Harry pomalu zavrtěl hlavou a nakrájel jednu z klobás z plné anglické snídaně.

„Nemáme šanci vyhrát famfrpálový turnaj, že?“

„Co tím myslíš?“

„Viděla jsem, jak se nám včera vedlo, a za několik měsíců, které máme k dispozici, nebudeme zdaleka tak dobří jako ostatní týmy, které hrají již roky.“

Harry vzhlédl a zhluboka se nadechl. „Nikomu jinému o tom ani slovo, Gabby. Je důležité, aby si mysleli, že máme šanci, i když ji nemáme.“

„Celá škola se snaží, Harry. A já nechci, abychom prohráli.“

„To je dobře,“ lehce se usmál a zamyslel se. Poté, co překonal svou počáteční nechuť, se už cítil lépe, když měl v sobě nějaké jídlo. „Protože to bude na tobě.“

„Na mě?“ Zeptala se Gabrielle a vypadala překvapeně.

„Skvělý tým se skvělým chytačem je prakticky neporazitelný. Špatný tým s brilantním nebo s chytačem co má štěstí může stále vyhrát.“

„Nejsem však skvělá chytačka,“ řekla.

Mírně se usmál. „Než s tebou skončím, budeš,“ řekl sebevědomě.

„Ach?“ zeptala se a oči měla rozšířené.

„No, myslel jsem si, že by to byl dobrý způsob, jak trávit spoustu času společně, a to létáním. A podle tvé povahy a tvaru siluety se hodíš na pozici chytačky nejlépe ze všech.“

Mírně se usmála a vyhýbala se jeho očím. „Proč myslíš?“

Počkal, až se na něj přímo podívala. „Podíváš se na cíl a neuhneš očima, dokud ho nezískáš, bez ohledu na to, jak dlouho musíš čekat.“

Zčervenala a znovu odvrátila zrak. „Nikdy jsem o tobě nepřemýšlela, jako o Zlatonce,“ zašeptala.

„Ale stejně je to pravda. Tímto způsobem budeme moci trávit spoustu času společně, aniž by o tobě lidé klebetili.“

„To mi nezůstane moc času na studium,“ řekla pomalu. „Takže budeme muset udělat dohodu.“

„Ach?“ zeptal se, potají pobaven jejím způsobem pohledu na situaci.

„Ano. Pokud s tím budu souhlasit, budeš souhlasit s tím, že o tobě mohu udělat svůj hlavní projekt.“

„O mě?“ zeptal se překvapeně.

„Konkrétně o tvém vztahu k magii. Liší se od kohokoli, koho jsem kdy viděla nebo kdy poznala, a nenechám si ujít šanci odpromovat o rok dříve.“

„Proč chceš odejít o rok dříve?“

„Protože se nechystám strávit celý rok bez tebe. Příští rok se vrátíš hrát profesionální famfrpál a já nechci být stále ve škole a toužit z dálky.“

Pod vousy se zasmál a dojedl snídani. Jedna jeho část jí chtěla okamžitě říct ‚ne‘ jen na základě obecného principu zachování jeho soukromí, ale další větší část uznala, že její žádost je spravedlivá. Chtěl jí vzít hodně času a ona by měla být schopna z toho něco vytěžit.

„Přemýšlela jsi o profesionálním hraní?“ zeptal se zvědavě.

„Ach ne,“ usmála se. „Budu tím nejlepším, čím můžu být, abych dokázala sobě i tobě, že to dokážu, ale rozhodně netoužím strávit celý život sportem. Kromě toho, že chci být s tebou, si nejsem jistá, co chci dělat se svým životem, ale nespěchám to zjistit.“

„Dobře,“ řekl tiše. „S výhradou několika omezení, jako je nediskutování o mém rušícím poli, můžeš o mě udělat svůj projekt.“

Jeho odměnou za souhlas byl jeden z největších úsměvů, který od ní viděl.


„Nemysli si, že to udělám pokaždé, když se opiješ,“ řekla Hermiona, když položila kouřící lektvar do manželova klína.

„Zabije mě to?“ Zeptal se Ron s malou nadějí v hlase.

„Je to lék na kocovinu.“

„Páni,“ řekl a rychle to vypil. „Chutná to odporně!“

„To by mělo,“ souhlasila Hermiona. „Pokud by to chutnalo dobře, neměl bys důvod zůstat střízlivý.“

„Správně,“ řekl Ron suše.

„Takže, co se stalo včera v noci?“

„Popovídal jsem si s Harrym, ujistil jsem se, že ze sebe dostal většinu svého hněvu, a znovu jsme se spřátelili.“

„Říkala jsem ti, abys mě nechránil.“

„A já tě ignoroval,“ prohlásil Ron.

„Co s tebou budu dělat?“

„Oblečeš si uniformu zdravotní sestry?“ Zeptal se Ron s úsměvem.

„Když budeš mít štěstí,“ odpověděla s mírným úsměvem. „Ale vážně, co se stalo?“

„Harry je na tebe velmi naštvaný, ale než se do toho pustíme, víš, kdo je nejlépe placeným hráčem famfrpálu v zemi?“

„Co? Ne, kdo?“

„Harry.“

„Opravdu?“

„Ano,“ pokračoval Ron. „A víš, kdo vyjednával Harryho smlouvu?“

„Err, ne.“

„On sám, včetně něčeho, co se nazývá práva na image. Věřím, že to znamená, že dostane podíl z každého plakátu, hračky, hry a všeho ostatního s Harrym Potterem a jeho jménem nebo tváří.“

„Snažíš se tím něco naznačit, Rone. Co je to?“

„Že Harry dospěl, Hermiono. Už není nejistý osmnáctiletý. Je to muž, který vydělává jmění, vlastní jmění a procestoval většinu světa. Že opravdu nepotřebuje, aby se o něj někdo staral.“

„Ale byl v depresi a žil ve tmě!“

„No a co?“ Zeptal se Ron. „Dává nám to právo jednostranně rozhodnout, do koho se zamiluje?“

„Ale…“

„Ano, tak jsem se cítil včera v noci, když mi to Harry řekl. Přirovnal také naše chování k Brumbálovu, a víš, že v jeho mysli, to je ta nejhorší urážka, jakou si lze představit.“

Hermiona si tiše povzdechla. „Musím s ním jít promluvit,“ řekla.

„To ano,“ souhlasil Ron, „dnes odpoledne.“

Předklonila se a něžně ho políbila. „Děkuji, a jestli budu po návratu stále v jednom kuse, možná zjistíš, že si pamatuji, kde je ta uniforma.“

Ron se usmál.


Poté, co Harry sdílel snídani s Gabby, strávil ráno sezením na podlaze a snažil se vypracovat slušný tréninkový režim pro každý domácí tým. Ale už ho to nudilo a nutilo ho to přemýšlet o jeho bezprostředním oficiálním návratu do Bradavic, kde by pravděpodobně nebyl schopen jednat s Malfoyem tak, jak by si zasloužil.

Vyskočil na nohy a zamířil dolů do společenské místnosti sedmého ročníku. S dětmi rozdělenými podle let to ulehčilo možnost mluvit se všemi staršími studenty najednou.

Vešel přímo dovnitř - jako profesor byl více než povzbuzen, aby je během dne kontroloval.

„Má někdo zájem mi pomoci s magickým projektem?“ zeptal se a jeho hlas přehlušil tlachání.

„Udělat co?“ Zakřičel Claude.

Rozpustile se zazubil. „Jak všichni víte, za pár týdnů se vracíme k mé Alma Mater a naposledy byl vstup Krásnohůlek skvělý. Tentokrát to chci překonat! Co však potřebuji, je návrh, který mohu vzít k madam Maxime.“

„Chcete, abychom vám pomohli přijít s úžasným vstupem?“ Zeptal se Claude a přišel k němu.

Harry přikývl.

„Simone,“ řekl Claude, „utíkej a přiveď Gabrielle a pak seber ty chytré šesťáky. Víš, které.“

Dívka přikývla a vyběhla ze dveří, zatímco všichni zbývající studenti srazili židle k sobě. „Gabrielle je pravděpodobně nejlepší magická teoretička ve škole,“ vysvětlil Claude, „a jako Primuska vám pomůže přesvědčit madame Maxime, aby nám to dovolila. Pokud jde o šestý ročník, vždy je dobré získat nějakou inteligentní pomoc.“

Harry si sedl na své vlastní místo a seděl se zkříženýma nohama.

„Co se děje?“ Zeptala se Gabrielle, když vtrhla do místnosti a blonďaté vlasy jí vlály za zády. „Simone říkala něco o tom, že potřebujete pomoc?“

Claude hlasitě zasténal. „Simone je trochu vzrušená,“ vysvětlil Harrymu. „Profesor Potter požádal o pomoc při sestavování návrhu na změnu našeho příjezdu do Bradavic na něco trochu dramatičtějšího.“

Gabrielle se usmála. „Skvělý nápad. Simone sbírá šestý ročník?“

„To skutečně ano,“ řekl Claude vesele. „To je pro hrdost Francie,“ řekl Harrymu. „A proto jsme pozastavili veškerou běžnou roční rivalitu a budeme spolupracovat, abychom pomohli obnovit trochu hrdosti.“

Harry se usmál a přikývl.

„Když už jste všichni tady,“ Gabrielle se otočila tváří v tvář studentům. „Můžeme se rychle vypořádat s jednou fámou?“

„Jakou?“ Zeptal se Claude.

„Že jsem okouzlila profesora Pottera, abych získala lepší známky a strávila s ním více času,“ řekla a dala si ruce v bok. „Už toho mám dost.“

Harry viděl, jak některé tváře zčervenaly.

Gabby se k němu otočila a její vlasy se začaly pohybovat ve vánku, který ani ne vteřinu předtím neexistoval. Tiše si povzdechl a nechal zvednout štíty, zatímco nevzrušeně seděl a sledoval ji. Lehce se usmál, když viděl, jak některé výrazy studentů pohasly, protože byli zachyceni v okrajích její síly. Zdálo se, že jí rostou oči, když zvýšila sílu, a jemu bylo vlastně trochu teplo a zjistil, že mu spojení posílá malé zprávy. Byl to nový pocit a něco zcela jedinečného.

Gabrielle vypnula vílí sílu a otočila se zpět k ostatním. „Jak vidíte,“ řekla suše. „Nemohla bych ho okouzlit, i kdybych chtěla. A stejně to nemám zapotřebí. Známky mám poctivě.“

„Jak jste to udělal?“ Zeptal se Claude Harryho s výrazem úcty ve tváři.

„Nikoho do své mysli nepustím,“ řekl tiše. „Od té doby, co mě posedl Voldemort, ne.“

Při jméně bývalého Temného lorda došlo k viditelnému zachvění a některé tváře, které dříve zčervenaly, začaly v rozpacích jasněji rudnout.

„Mám je,“ Simone vzrušeně vtrhla do společenské místnosti. Následovala ji další skupina studentů.

„Dobře,“ řekl Claude a vstal. „Všichni si udělejte pohodlí. Právě jste propásli důkaz, že profesor Potter je imunní vůči vílí moci, takže kdokoli jiný, kdo o tom bude šířit zvěsti, bude vypadat dost hloupě.“

„Ale jsme tu všichni, protože, jak víte, brzy pojedeme do Bradavic a když jsme jeli naposledy, objevili jsme se v kočáru taženém létajícími koňmi. To je příliš v minulém desetiletí, takže musíme přijít s nápadem, který je mnohem úžasnější a umožní nám ukázat Angličanům, že jsme se také zlepšili.“

„Jaká jsou naše omezení?“ zeptala se jedna ze šesťaček.

„Pouze vaše představivost,“ řekl Harry hladce. „Myšlenka je přijít s něčím vzrušujícím a já to vezmu madame Maxime, a pokud se do toho pustíme, budu s vámi všemi pracovat na tom, abychom to zvládli.“ Vstal a usmál se na skupinu.

„Až vás něco napadne, přijďte za mnou a promluvíme si o tom.“

Vyšel z místnosti a nepřekvapilo ho, když vedle něj šla madame Maxime. „Vědí všechny ředitelky pořád co se děje?“ zeptal se.

„Samozřejmě,“ usmála se. „No, v mém případě jsem byla náhodou v místnosti, když tam vtrhla Simone, jako by někde hořelo. Řekni mi, Harry, nelíbil se ti můj kočár?“

„Myslel jsem, že by to pro ně mohl být pěkný projekt,“ Harry pokrčil rameny a vyhnul se přímé odpovědi. „A abych byl upřímný, chtěl bych se vrátit ve velkém stylu, a protože tentokrát pojede celá škola, myslel jsem si, že budeme potřebovat něco většího.“

„Vymyslet něco, čím bych Albuse dostala na jeho místo, se nikdy nedostane na mou špatnou stránku,“ řekla Olympe vesele. „Teď, jak se cítíš?“

„Co tím myslíš?“

„Strávila jsem v Anglii dost času, abych poznala lék na kocovinu, když ho vidím, a školní protokoly ukazují, že tě pan Weasley včera večer navštívil.“

Harry zčervenal a podíval se dolů. „Mluvili jsme u několika piv a pak jsme o tom řekli Gabby.“

Olympe se tiše zasmála a pak její tvář zvážněla. „Tato situace je pro mě těžká,“ připustila. „Mým přirozeným instinktem je vážně si s tebou promluvit o tom, že jsi byl ve studentském pokoji, ale tohle není přirozené, že?“

„Ve skutečnosti ne,“ povzdechl si Harry. „Obvykle většinou zapomínám, že je mnohem mladší než já.“

„Neřekla bych mnohem mladší,“ řekla Olympe jemně. „A s pravidly je to tak, Harry, že vždy existují výjimky. Vím, že pravděpodobně hodně přemýšlíš o tom, jak tě to ovlivnilo, ale ovlivnilo to také ji.“

„Ach, já vím,“ souhlasil Harry, otevřel dveře svého pokoje a uvedl ředitelku dovnitř. „Nedávno jsem o tom přemýšlel a jsem vděčný, že chyby, které jsem udělal v osmi, neměly takové důsledky.“

„Takže Gabrielle neobviňuješ?“

„Čaj?“ Nabídl Harry a vešel do své kuchyně.

„Prostý, bez cukru.“

Postavil na čaj a vrátil se ke dveřím. „Ne,“ povzdechl si. „Trochu. Snažím se jí to nemít za zlé a několikrát jsem s ní o tom mluvil.“

Olympe pomalu přikývla. „Bereš to velmi odlišně od toho, jak jsem ti poradila.“

Harry si odfrkl. „Vaše rada byla zastaralá.“

„Ano, vidím to a musím říct, Harry, že mě to velmi těší. A abych byla upřímná, jsem vděčná, že jsem nemusela projít další Fleur. Možná bych odešla do důchodu.“

Harry se zasmál, když se vrátil do kuchyně a připravil dva šálky čaje. „Tady,“ řekl, když se posadil naproti ní. „Už jsem sestavil týmy a mám nějakou představu o tom, jak je budu trénovat.“

„Pověz mi,“ řekla Olympe a napila se. „Jak přesně jsi přiměl Gabrielle, aby souhlasila s tím, že bude trávit tolik času sportem, když studium je její pravou láskou?“

„Dává jí šanci trávit čas se mnou?“

„Harry,“ pokárala jej Olympe a znělo to velmi pobaveně.

„Souhlasil jsem, že ji nechám udělat její hlavní projekt o mém vztahu k magii.“

Olympe odložila čaj a zatleskala rukama. „Perfektní,“ řekla s úsměvem. „To je Gabrielle, kterou znám.“

„Vskutku,“ řekl Harry. „Pro někoho, kdo je údajně podřízený, se nebojí ukázat svou vůli.“

„Respektoval bys ji, kdyby nechtěla - nebo nemohla?“

Otevřel ústa a znovu je zavřel. Na to neměl žádnou odpověď.


„Mohu mu aspoň vzít láhev vína?“ Zeptala se Hermiona.

„Dnes nebude chtít pít,“ zdůraznil Ron rozumně. „A ty otálíš.“

„Vím,“ povzdechla si. „Jsem jen nervózní.“

„Toto je tvůj nejlepší přítel, pamatuješ?“

„Nejlepší přítel, který si myslí, že nejsem o nic lepší než Brumbál,“ podotkla Hermiona.

„Prostě jdi, omluv se, znovu se spřátel a přiveď ho domů na večeři. Uvařím pro nás tři něco pěkného.“

„Jsi tyran,“ řekla Hermiona.

„Vím,“ odpověděl Ron, strčil ji do ohně a poslal ji k Harrymu, než mohla zareagovat.

Dorazila, překvapeně zamrkala a poprvé jí došlo, že se Harry opravdu změnil a dospěl. Dělal u stolu papírování, jeho pohyby byly pevné a rozhodné, když škrábal brkem po papírech.

„Za chvilku jsem u tebe, Hermiono,“ řekl chladným hlasem.

Rozhlédla se a nervózně se posadila na jednu ze židlí, na tu, u které nebylo pití, protože nechtěla zaujmout jeho místo. Nelíbilo se jí takhle se cítit a vědět, že si to způsobila sama, jí zrovna nepomohlo. Bylo to v pořádku, když jsi byl muž, pomyslela si nevrle. Právě jste si dali pár piv, křičeli na sebe, udělali jste chlapácké pózování a skončili opilí na podlaze nějaké dívky.

„Chceš něco na pití?“ Zeptal se Harry.

„Čaj, prosím.“

Poslouchala zvuky jeho pohybů a najednou si uvědomila, že se cítí jako ve škole, když musela vysvětlovat, proč porušila pravidla - jen tentokrát neměla dobrou výmluvu.

Položil šálek před ní na stůl. Věděl, jak se jí líbí, a posadil se na židli naproti.

Zdálo se, že nespěchá, aby něco řekl, a jí to trochu nahánělo strach. Zhluboka se nadechla. „Omlouvám se,“ řekla a vydechla.

Podíval se na ni. „Proč, Hermiono? Ty, víc než kdokoli jiný přesně víš, jak moc nesnáším, když mi někdo bere rozhodnutí z rukou a rozhoduje místo mě.“ Zklamání, které k ní cítil, bylo jasně vidět v jeho tváři a slyšet v jeho hlase.

Tiše si povzdechla a zalomila rukama. „Protože mi to všechno připadalo tak dokonalé, že mě to ani nenapadlo,“ připustila. „Když nám Jean vyprávěl o Gabrielle, zdálo se, že všechno do sebe zapadá, jako by to bylo předurčeno. Jen jsem skočila na konec, přes střední fázi, kde jsi byl šťastný.“

„Takže ses prostě rozhodla, do koho se zamiluju - po zbytek svého života?“

„Neznělo to lépe, když to řekl Ron,“ zamumlala a podívala se dolů na své ruce. „Ano,“ řekla upřímně a podívala se na něj. „Cítila jsem, že ta situace a všechno, co s ní souvisí, by bylo perfektní, abys byl šťastný. Och, zavedla jsem nějaká ochranná opatření. Strávila jsem nějaký čas s Gabrielle, abych se ujistila, že je ve všem upřímná, a udělala jsem nějaký průzkum o víle, a když se všechno potvrdilo, bylo mi příjemně.“

Harry, jako by se zhroutil a ona ucítila, jak skrz ni projela nová vlna viny. Její omluvy se jí zdály slabé, dokonce i pro její vlastní uši.

„Proč sis se mnou prostě nepromluvila?“

„Myslela jsem, že to vím lépe než ty,“ připustila tichým hlasem.

Vzhlédl k ní s překvapeným výrazem ve tváři. Pohnul se, poklekl před ní a díval se jí přímo do očí. „Ublížila jsi mi, Hermiono,“ zašeptal. „Více, než si dokážeš představit - bolelo to, že si moje nejlepší kamarádka myslela, že by mohla řídit můj život, jak se o to za posledních dvanáct let pokoušeli všichni ostatní. Jsem dospělý, Hermiono. Mám svůj vlastní život, své vlastní motivace, a pokud chci udělat něco hloupého a destruktivního, mám na to zatraceně právo.“

„Je mi to líto,“ řekla a cítila, jak jí po tvářích najednou stékají slzy. Podívala se mu do očí tak otevřeně, jak jen dokázala. „Prosím, odpusť mi. Slibuji, že to už nikdy neudělám.“

„Neodpustím ti,“ zašeptal a ona se napjala, protože měla pocit, že ještě jedno slovo rozbije její svět na milion kousků a ukončí její život, jak ho znala.

„Odpuštění je povolení udělat to znovu, a to ty nemáš. Jsem ochoten se přes to přenést, zapomenout na to, ale pokud to uděláš znovu, nebudeme kamarádi. Poškodila jsi moji důvěru v tebe, Hermiono, a jakékoli další poškození ji úplně rozbije a už ti nikdy nebudu věřit. Ale jsem ochoten to odložit stranou.“

Přikývla a zaplavil ji divoký pocit naděje. „Myslíš to vážně?“

Přikývl a otevřel náruč.

S pláčem se do ní vrhla, objala ho a zabořila mu obličej do krku. Cítila jeho paže kolem sebe, uvolnila se a nechala zmizet chladný uzel, se kterým žila poslední týden. „Děkuji,“ zamumlala. „Přísahám, že to už nikdy neudělám.“

„Neudělej to,“ řekl a ona se mu znovu podívala do očí a znovu viděla bolest, kterou mu způsobila.

„Přísahám,“ zašeptala. Držela ho další minutu a pak pomalu vzhlédla. „Opravdu dospíváš, že? Ty i Ron?“

„Snažím se,“ řekl s mírným pousmáním. „A zdá se, že to zvládl i ten blb.“

Tiše se zasmála a otřela si oči o jeho košili. „Skoro bych upřednostňovala, abys byl mladší. Temperament byl zvládnutelný mnohem snáz než logika.“

„Ach?“

Horlivě přikývla, „ale slova jsou mnohem efektivnější.“

Potichu se zasmál a pustil ji.

„Přijdeš dnes večer na večeři?“ zeptala se. „Ron slíbil něco zvláštního.“

„Je dost zvláštní,“ řekl Harry. „Dokázal mě odradit od těch exotičtějších věcí, které jsem ti chtěl udělat.“

Souhlasně přikývla, její manžel byl dost zvláštní. A i když si ho mohla dobírat, věděla přesně, kde je uniforma zdravotní sestry, a až nají a Harry odejde domů, ukáže Ronovi, jak vděčná za jeho tiché a promyšlené činy.


„Madame Maxime,“ zavolala Gabrielle, když zaklepala na dveře do kanceláře ředitelky.

„Vstupte, Gabrielle.“

„Mám týdenní zásluhy a nedostatky,“ řekla, když položila složku před sebe. Jejím úkolem bylo je každý pátek shromáždit.

„Děkuji,“ řekla Olympe jemně. „Posaďte se.“

Gabrielle se posadila na okraj židle a svrběly ji prsty, aby vytáhla psací podložku.

„Povězte mi, jak probíhá vaše akce s Harrym?“

„Pomalu,“ povzdechla si a uvolnila se, když si uvědomila, že tady nejde o školní práci. „Ale mám plán, který s tím doufám pomůže.“

„Ach?“

„Ano, chtěla bych vaše svolení opustit zítra večer školu.“

„Ach?“

„Ráda bych vzala Harryho na večer do Barcelony. Bude to místo, kde můžeme být sami sebou, aniž bychom se museli starat o ostatní, a nemyslím si, že si Harry skutečně uvědomil, že výuka je tak tvrdá práce.“

„Vypadal trochu vyčerpaný,“ uznala Olympe.

„Pracuje příliš tvrdě, snaží se vytvořit tým pro každou kolej a po škole pracuje se všemi studenty. Ale jeho přátelé přijedou v neděli na první návštěvu, a to ho povzbudí.“

„Vím,“ přikývla Olympe. „Jak jste na tom se španělštinou?“

„Skoro tak dobře jako s mou angličtinou,“ odpověděla Gabrielle. „Bylo hezké naučit se pro zábavu další jazyk.“

„Přesně,“ souhlasila Olympe suše.

„Takže ho mohu vzít s sebou?“

Ředitelka přikývla.

„Výborně,“ usmála se. „V tom případě, s vaším svolením, půjdu Harryho pozvat na naše první oficiální rande.“

Olympe se tiše zasmála. „To je od vás velmi moderní.“

„Ale samozřejmě,“ ušklíbla se Gabrielle. „Pronásleduji ho, a přestože musím být opatrná při pronásledování svého tygra, je to kuriózní směs obav, vzrušení a naděje. Díky tomu je život zajímavý.“

Po rozloučení se snažila udržet tempo normální chůze, když šla do svého pokoje.

Přišla k Letaxu a zavolala Harrymu.

„Gabby?“ Zeptal se Harry s úsměvem, když se objevil v ohni.

„Máš nějaké plány na zítřejší večer?“ zeptala se.

„Vůbec žádné.“

„Pak bych tě chtěla pozvat na večerní rande do Barcelony.“

Harryho obočí se zvedlo. „Rande?“

Přikývla a najednou cítila napětí.

„Bylo by mi potěšením,“ řekl.

Nemohla skrýt obrovský úsměv, který bublal z hloubi jejího nitra. „V sedm,“ řekla.

Přikývl a ona ukončila letaxové spojení a podívala se na hodinky. Teď měla na přípravu přesně dvacet dva a půl hodiny. Bude potřebovat pomoc.

„Fleur,“ zavolala dychtivě skrz oheň. Trvalo minutu, než se její sestra objevila. „Potřebuji tvou pomoc,“ řekla. „Zítra mám první rande s Harrym a musím vypadat dokonale.“

„Tak se trochu vyspi,“ řekla Fleur suše. „A ráno za tebou přijdu. Bez spánku ti žádné množství vílí síly nepomůže.“

„Ale já jsem vzrušená,“ povzdechla si Gabrielle.

„Vím,“ řekla Fleur tiše. „Dej si šálek toho nechutného čaje, který máš tak ráda, a odpočiň si. Zítra přijdu a přivedu také mámu.“

Gabrielle přikývla a udělala, co jí bylo doporučeno. Vklouzla do postele a brzy usnula, její mysl se zabývala tím, co by si mohla vzít na sebe, aby ho odfoukla.


Gabrielle se probudila, když jí chladná ruka lehce odhrnula vlasy z obličeje.

„Mami,“ řekla, když se usmála, a natáhla se, aby matku silně objala.

„Jsem tady,“ řekla Aimée s úsměvem, „jak bylo požadováno. Jaký vzhled chceš na dnešní večer s Harrym?“

„Myslím, že je načase, aby si Harry uvědomil, že rozhodně nejsem tak mladá, jak by můj věk mohl naznačovat,“ odpověděla. „A opravdu si myslím, že je čas, aby si uvědomil, že jsem víla. Viděl mě ospalou, viděl mě ležérní, viděl mě formální, a dokonce mě viděl v plavkách. Nyní je čas, aby viděl, že i já mohu být odvážná a dobrodružná.“

Aimée sebou lehce trhla. „Takže chceš, abych ti pomohla vypadat sexy?“

Gabrielle přikývla. „Půjdeme do Comercu a pak do Mitsy na tanec.“

Aimée si tiše povzdechla: „Je to těžké, Gabrielle, pamatovat si, že nejsi já, že jsi jiná.“

„Mami,“ zašeptala Gabrielle. „Pokud si vzpomínáš, sama jsi mi říkala, že víly s druhem dospívají rychleji, takže o mě nepřemýšlej jako o šestnáctileté. Přemýšlej o mě jako o dvacetileté ženě, která se dvoří svému budoucímu manželovi.“

„Jsi příliš chytrá pro své vlastní dobro,“ zašeptala Aimée.

„Ale pomůžeš mi, nebo ne?“

„Pomůžu. Budeme však muset jít nakupovat.“

„Dobře,“ řekla Gabrielle dychtivě.

Nyní ráda nakupuješ,“ Aimée si teatrálně povzdechla. „Vzpomínám si, že jsem tě musela táhnout do obchodů, když jsi byla mladší.“

„Dospěla jsem. Teď mám motivaci,“ řekla Gabrielle s úsměvem.

„Obleč se, drahoušku, a já připravím tobě a Fleur snídani.“

„Ano, mami.“


Harry odhodil poslední papír na stůl a povzdechl si. Představa být instruktorem létání ve škole vypadala, jako by to byla velká zábava. A také byla. Byla to veškerá byrokracie, kterou musel vyplnit mezi látáním, co nebyla zábava. Pokud se to pohnulo, zdálo se, že to musí být hodnoceno a klasifikováno.

Když jste k tomu přidali jeho posedlost snahou zajistit, aby děti nebyly poníženy, i kdyby nevyhrály, vysvětlilo to, proč byl unavený a trochu nevrlý.

Ještě ani jednou nejedl s ostatními profesory, protože jediná doba, kdy mohl dělat s dětmi práci navíc byla, když nebyly na hodinách. Což do značné míry odpovídalo každé dostupné době jídla.

Přesunul se do své koupelny a nedbale se svlékl. To byla další věc, byl více než trochu nervózní. Chystal se na rande s jednou ze svých studentek, a bylo mu jedno, že je mladší, a že je studentka. Chodil s někým, kdo ho rozesmál, byla vždy ochotná pomoci a byla také docela hezká.

Několik minut stál pod horkou vodou, než ji nastavil na vařící, aby se trochu probudil. Zcela čistý, vyšel ze sprchy a rychle se oholil, než šel nahý do své ložnice, aby se rozhodl, co si oblékne.

Gabby mu vlastně ještě neřekla, kam jdou, takže nevěděl, co na sebe. Rozhodl se pro opatrnost a jednoduchost, a oblékl si elegantní černou košili, kterou nechal otevřenou u límce, nějaké spodní prádlo, černé kalhoty, boty a ponožky.

Podíval se do zrcadla a mírně se usmál. Bylo mnohem snazší oblékat se bez zrcadla, které by dělalo sarkasticky užitečné komentáře.

Podíval se na hodinky, byl připravený v dostatečném předstihu. Když už neměl co dělat, vzal do rukou návrhy studentů na jejich příjezd do Bradavic, a začal je číst.


„No, jak vypadám?“ Zeptala se Gabrielle.

„Myslím, že žárlím,“ řekla Fleur a pohodila vlasy. „Nevypadala jsem tak dobře, když jsem byla ve tvém věku.“

Gabrielle se zářivě usmála. „Mami?“

„Vypadáš, že jsi příliš stará,“ povzdechla si Aimée. „Prosím, kvůli mému manželství nedovol, aby tě tvůj otec takhle několik let viděl. Víš, že tě stále považuje za svou malou Gabrielle.“

„Slibuji,“ souhlasila Gabrielle. „Bude se to Harrymu líbit?“

„Pokud ne, pak se do tebe nikdy nezamiluje,“ řekla Aimée tiše. „Dnes večer budeš opatrná, že?“

„Co tím myslíš?“

„Jsi oblečená tak, abys přitahovala pozornost, a nepůjde tu jen o Harryho. Pamatuješ si své hodiny obrany?“

„Ano, mami, ale Harry nedovolí, aby se mi něco stalo.“

„Což je jediný důvod, proč tě nechávám na veřejnosti vypadat takhle,“ řekla Aimée a jen trochu škádlila. „Ale pořád je lepší být připravena.“

„Už znovu nezmrznu,“ řekla pevně.

„Dobrá. Jak se tam dnes večer dostaneš?“

„Vezmeme Letax do našeho domu, a pak nás tam Harry může přemístit. Nebylo by dobré, kdyby mě s ním viděli ostatní studenti, takhle oblečenou.“

Aimée přikývla. „Je čas, abys šla, Gabrielle. Hodně štěstí, má drahá.“

„Ano,“ dodala Fleur. „Hodně štěstí, andílku.“

Gabrielle se usmála, hodila do ohně trochu prášku a s šepotem zmizela.

Aimée se na vteřinu podívala na svou nejstarší dceru, pak přikývla a hodila do ohně trochu prášku. „Jeane,“ zavolala.

„Aimée?“

„Můžeš dnes večer postrádat nějaké bystrozory?“

„Proč?“

„Gabrielle bere Harryho na první rande do Barcelony. Byla bych raději kdyby měli klidný večer.“

„Harry se o to postará,“ podotkl Jean.

„Společně s Fleur jsem pomohla Gabrielle vybrat její oblečení, aniž bych si přesně uvědomila, jak to bude vypadat,“ přiznala. „To bude přitahovat pozornost.“

„Nechci to vědět,“ povzdechl si Jean. „Opravdu ne!“ Promluvím si s několika přáteli ve Španělsku a pošlu několik svých lidí, aby ovládli dav.“


Harry vzhlédl, když Letax vtrhl do života, a Gabrielle vstoupila dovnitř. Udělala krok stranou a zaklonila se dozadu. Ruce zvedla za hlavu, v póze zničující rafinované nevinnosti.

Harry po ni pomalu přejel očima a jedinou myšlenkou, která mu přišla na mysl, bylo to, že dobře vypadající, jak ji předtím nazval, bylo možná to největší podhodnocení, jaké kdy udělal.

Jeho oči zalétly vzhůru a setkaly se s těmi jejími - v jejích očích byla jasná výzva podívat se na vše, na co chce, a tak to udělal.

Nohy měla pokryté poloprůsvitným bílým materiálem, který dodával její kůži téměř nadpozemskou záři. Nohy měla v botách na podpatku a tři jednoduché řemínky je držely na místě. Byl si docela jistý, že bílý materiál jsou punčochy, protože její nohy jako by mizely v sukni sahající až do půli stehen, a sukně vypadala, že je vyrobena z průsvitného materiálu připomínajícího vzorovanou krajku - krajku, která na horní části nohou dávala náznak holé kůže, ale ve skutečnosti ji neukazovala. Čím výše se díval, tím neprůhlednější byl vzor, ​​který účinně zakrýval to, co bylo pod ním, a přitom dokázal všechno naznačit.

Sukni držel palec široký stříbrný opasek, který se ve světle, které bylo k dispozici, leskl a třpytil.

Nad ním byla ohromující rozloha čisté a hladké pokožky ukazující její břicho před vrškem ze stejného materiálu jako sukně, který zakrýval její ňadra způsobem, který dráždil a škádlil spíše, než přímo odhaloval. Vršek jí držely dva bílé řemínky, které jí ležely na holých ramenou, což kontrastovalo s jejím zlatým opálením.

Vlasy měla vyčesané ve stylu, jaký ještě neviděl, jen s několika volnými prameny, které jí rámovaly tvář. A navzdory její sugestivní póze měla v očích lehce zranitelný výraz, jako by pro ni jeho souhlas znamenal všechno.

„Páni,“ zašeptal a najednou si velmi dobře uvědomoval, že to možná celé není tak špatné, jak si myslel. „Jsi krásná.“

Usmála se na něj a on už potřetí ucítil, jak na ni reaguje jeho srdce. „Půjdeme?“ zeptala se, spustila ruce a jednu mu podala.

Přikývl, udělal krok vpřed a vzal ji za ruku. Lehce se pohnula, jako by to bylo přirozené, a on ji objal kolem pasu, ruku na teplé, hladké kůži.

Společně vstoupili do Letaxu a zmizeli. Dával si pozor, aby udržel svá kouzla aktivní, protože v žádném případě nechtěl, aby její oblečení bylo poškozeno cestováním Letaxem s ním.

„Proč jsme tady?“ zeptal se, když se rozhlédl po rezidenci Delacourových.

„Musíme se přemístit a nechtěla jsem, aby nás někdo ve škole viděl spolu,“ řekla tiše.

Přikývl. „Dobrý nápad.“

„Pojď,“ pokračovala. „Pak nás tedy přemístíš do Barcelony.“

Znovu přikývl a šel s ní do teplého nočního vzduchu. V tuto chvíli neviděl potřebu něco říkat, tak to neudělal a byl potěšen, že necítila potřebu ticho něčím vyplnit.

„Jsme za ochranami,“ řekl, když cítil, jak kolem něj klesá magický tlak.

„Vezmi si z mé mysli, kam jdeme,“ řekla, lehce ho popadla za ruku a přisunula si jí k čelu. Ten pohyb nebyl nutný, ale dodal momentu intimitu.

S lehkostí vstoupil do její mysli a zalapal po dechu, když ucítil, jak ho pohltilo jasné světlo. Bylo teplé, čisté a jaksi všeobjímající.

„Musíš vědět,“ zašeptala tiše, „že to, co k tobě cítím, je skutečné. Je to pouze zesíleno pářením.“

Tiše přikývl a vzal si od ní polohu, a s mírným nádechem lítosti se stáhl z její mysli.

Přistoupil k ní blíž a ona ho objala kolem krku a přitiskla se k němu. Sklouzl rukama na její záda a přemístil je.

Dorazili do malé boční ulice a ona od něj bez protestů odstoupila a vzala ho za ruku.

Dnes večer se mu už v mysli několik věcí obrátilo a tahle směsice nevinnosti, rozpustilosti a přímo sexappealu vyvolávala v jeho myšlenkových pochodech zmatek.

Zdálo se, že se nad ním slitovala, když ho vedla k rušné ulici. Přešli ji, vyhnuli se provozu a vešli do moderně vypadající restaurace. Mluvila s maitre‘d, který je pozdravil ve španělštině, a o minutu později byli usazeni pod velkým klenutým oknem, před nimi láhev vína a jejich objednávka se připravovala.

Kolika jazyky mluvíš?“ zeptal se zvědavě.

„Pěti,“ odpověděla. „Mluvím také italsky a německy. Je vždycky zábavné se učit jazyku. Táta trval na tom, abychom se jako děti naučili mluvit anglicky. Ostatní jsem se učila ve škole.“ Odmlčela se a pak se trochu předklonila, což přimělo jeho oči soustředit se na stín způsobený pohybem jejího vršku: „Mluvím jimi, ale moje psaní není zdaleka tak dobré.“

Potichu se zasmál. „Jsem ohromen,“ řekl, odtrhl oči a vrátil je k její tváři. Nalil víno a neobtěžoval se ho ochutnat, jak ho to naučil Jean. Nepřipadalo mu to správné, ne dnes večer.

„Zeptej se mě na něco,“ řekla a podívala se na něj s něžným úsměvem.

„Co tím myslíš?“

„Určitě o mě chceš něco vědět. Zeptej se mě a já ti to povím.“

Naklonil hlavu na stranu a na vteřinu přemýšlel. „Myslím, že jsem to uhodl, ale stejně chci slyšet, jak mi to říkáš.“

„Co ti mám říct?“

„Proč jsi vlastně přišla s celým tím plánem?“

Oči jí trochu potemněly a téměř polohlasně si povzdechla: „To mě naučí. Nekladeš jednoduché otázky.“

Upila vína a neřekla nic, když se objevil číšník s jejich prvním chodem.

„Vina, strach,“ zašeptala nakonec, „a možná naděje, naděje, že nikdy nebudeš potřebovat znát stinnou stránku.“

„Pokračuj,“ řekl tiše.

„V sadu jsem ti řekla, že chci, aby ses do mě zamiloval, a to je pravda. Ale je to víc než to. Chtěla jsem od tebe všechno a nechtěla jsem, abys měl pocit, že tě někdo nutí. Chci tě, ale nechci, abys byl zlomený. Uvnitř tebe je oheň, Harry, a když jsem poblíž tebe, zahřívá mě, ale nutit tě, abys mi pomohl, by ten oheň uhasilo a musela bych žít navždy s pocitem viny, že ten oheň uhasila chyba, kterou jsem způsobila.

„To jsem nemohla udělat sobě ani tobě.“ Dívala se přímo na něj, oči měla otevřené a vytřeštěné, bez stopy lži nebo nepoctivosti. „Když jsem nás oba dostala do této situace, chtěla jsem jít tou nejlepší možnou cestou, a tak jsem přesvědčila tatínka, že je to nejlepší cesta vpřed - máma nesouhlasila - a on se zeptal Rona a Hermiony.“

„Ale stejně jako všichni ostatní jsem nevzala v úvahu, jak ses za poslední roky změnil. Získat přesné informace o tobě bylo obtížné. Ani tví přátelé si plně neuvědomili, jak moc jsi se změnil od mladého muže, který porazil Voldemorta.“

„Myslím, že to je částečně moje chyba,“ řekl tiše. „Když jsem byl doma, dokázal jsem se uvolnit a žertovat. Nemusel jsem si na nic hrát a nikdy jsem se nedostal k tomu, abych jim řekl, jak jsem se změnil, ale pak jsem si toho ani já moc nevšiml - prostě to tak bylo.“

Tiše přikývla. „Věděla jsem, když jsem vyrůstala, že mě táta nebude schopen vyléčit, protože jsem být vyléčena nechtěla. Věděla jsem, že to, co dělám, je riskantní a chápala jsem to stále víc, jak jsem rostla, ale umožnilo mi to tuhle naději, ten pocit hluboko uvnitř, že kdybych všechno vsadila, mohla bych všechno vyhrát. A pokud prohraju, alespoň jsem to zkusila.“

„Pokud dokážeš udělat jednu hromadu všech svých výher a riskovat to všechno jedním tahem,“ citoval Harry tiše.

„A prohrát, a začít znovu od svých začátků, a nikdy o své ztrátě nevydechnout ani slovo,“ pokračovala Gabrielle.

„Moje oblíbená báseň,“ řekl Harry, ztichl a studoval její tvář. Podívala se mu do očí také, bez váhání, což mu umožnilo vidět ji takovou, jaká byla, bez strachu a váhání.

A on pomalu přikývl, přijal její vysvětlení a rozhodl se, že už se nebude trápit tím, co se stalo. Byla to podivná dichotomie, protože nenáviděl, když s ním někdo manipuloval, ale ta manipulace ho přivedla sem, ke krásné dívce, která se netajila tím, že ho miluje pro něj, a ne pro jednu z veřejných tváří, kterou za posledních několik let ukázal. Věděl, že by jí nevadilo, kdyby nebyl slavný. Nestarala se o to. Jediné, co chtěla, byl on.

Číšník uklidil předkrm a přinesl pro ně hlavní chod.

Přejel očima po její tváři a viděl výraz, který pocházel z genů víly stejně jako z přírody. Když poprvé uviděl vílu, vzpomněl si, že si myslel, že to jsou nejkrásnější ženy, jaké kdy viděl, a Gabrielle byla nejkrásnější víla, jakou kdy viděl - a za posledních několik let jich na famfrpálových zápasech viděl docela dost.

Usmála se na něj a na okamžik vypadala étericky, jako mentální obraz něčeho, o čem vždycky snil, ale nikdy nenašel. Pomalu natáhl ruku a vzal ji za ruku, jako by chtěl zabránit jejímu zmizení.

„Nikdy,“ zašeptala.

Tázavě se na ni podíval.

Usmála se s náznakem tajemství v očích. „Můžu říct, jen trochu, na co myslíš.“

Pomalu přikývl. Pouto by jí to umožnilo.

Po zbytek jídla byli zticha a trávili více času tím, že si navzájem hleděli do očí, než ve skutečnosti mluvili. Když skončili, vzala účet dřív než on, a předala kreditní kartu. Podepsala se a on vstal, obešel stůl a nabídl jí ruku, aby jí pomohl vstát.

Vzala ji a odešli do noci. „Pověz mi,“ řekla. „Umíš tancovat?“

Usmál se na ni. „Trochu.“

Usmála se také a zvedla ruku, aby si uvolnila vlasy. Zastrčila sponky, které je držely, do kapsy a trochu zavrtěl hlavou.

Když byli z dohledu, Harry je přemístil k dalšímu cíli, který mu Gabby dala. Připojili se k dlouhé frontě před nočním klubem. Zachvěla se a přistoupila blíž k němu. Objal ji pažemi, a šeptem na ni vrhl oteplovací kouzlo. Rozhodl se, že si zaslouží něco malého za to, co má na sobě.

Byli ve frontě jen několik minut, než je jeden z vyhazovačů odvedl dopředu a umožnil jim vstup, přičemž obešli zbytek fronty.

Při překvapeném Gabriellině pohledu se ušklíbl a zašeptal: „Noční kluby milují nádherné dívky ve skromných šatech.“

Zasmála se, vzala ho za ruku a vtáhla ho do hlasitého nočního klubu. „Chceš něco k pití?“

Zavrtěl hlavou. Dnes večer opravdu nechtěl žádný alkohol. „Pojďme tančit,“ navrhl.

Přikývla a on se ujal vedení. S lehkostí se prodíral mezi davem lidí a vytvořil jí cestu přímo doprostřed.

Zasmála se, zaklonila hlavu a zastavila se, jelikož píseň skončila, a počkala, až začne další.

Začala hrát hudba a ona zvedla ruce vysoko do vzduchu, s očima upřenýma do jeho, a začala se pohybovat na hudbu. Tančila s přirozeným rytmem a opuštěností, která způsobovala, že se od ní lidé vzdalovali, aby se na ni mohli dívat, ale nezdálo se, že by si toho všimla. Ani jednou od něj neodvrátila pohled, kromě případů, kdy se zatočila, a pak, jakmile to šlo, se mu znovu dívala do očí.

Tanec byl vášnivý, a přesto hluboce intimní, jako by tam ostatní lidé byli pouhé iluze, protože dívka s vílími silami použila vše, co měla, aby ukázala svému druhovi, jak moc ho chce, jak moc po něm touží, jak moc ho miluje.

Sledoval ji, očarovaný způsobem, který by nikdy nedokázala zvládnout s pouhou magií. Ignoroval každého a všechno ostatní, věnoval jí pozornost, po které toužila, a kterou si přála, a uznal v tom svou roli. Vypadala svobodná, šťastná, jako by pro něj tancovala navždy, kdyby o to jen požádal.

Ale nebyli sami a on viděl muže, muže tmavé pletí s tmavýma očima, jak pozorují její tělo stejně jako on, a on se pohnul a ladně k ní přešel.


Tohle byla svoboda, tohle bylo vzrušení a tohle skoro vypadalo jako to, pro co byla stvořena. Bylo to na ní, na Gabrielle Delacourové, která našla cestu skrz jeho obranu.

Nikdy předtím se tak necítila. Jistě, tančila se svou sestrou, se svou rodinou, na školních večírcích, ale nikdy sama, nikdy v oblečení, které toho tolik naznačovalo, a nikdy v nočním klubu.

Ale jeho oči - byly nejotevřenějšími, jaké kdy viděla, když se pohybovala. Pohladily ji, zahřály a dovolily jí věřit, že to bude fungovat, že vyhraje.

Noc byla zatím dokonalá, a když se cítila trochu promrzlá větrem, podržel ji a zahřál. Neměla tušení, co může v nočním klubu očekávat, ale on vypadal sebevědomě a ona si uvědomila, že byl v nějakých mnohokrát.

Nabídla mu drink, spíše ze zvyku než z jakékoli touhy po opilosti. Jeho pohled poté byl víc než dost, aby ho následovala na taneční parket. Procházel davem lidí a ti mu ustupovali z cesty, jako by to bylo pro ně přirozené. A jakmile se ocitla uprostřed tanečního parketu, prošla kolem něj a zastavila se, protože nevěděla, jestli umí tančit, ale bylo jí to jedno, dokud nezačala hrát hudba.

Cítila to hluboko v sobě, něco primitivního reagovalo na situaci, na to, jak se na ni její druh díval, jako by ji chtěl pohltit, a ona se pohnula, poslechla své instinkty, a upustila od formálnějších pohybů, které plánovala. Zadívala se mu do očí a pila každou jeho odpověď, když pro něj tančila.

A dokud se na ni díval, nezastavila se. Stalo se něco primitivního, něco, co odstranilo všechny formality a jen jim umožnilo zůstat o samotě. Harry a jeho Gabrielle.

A potom, co vypadalo jako celý život, se pohnul, přišel k ní a začal tančit.

Přizpůsobil se jí, oči upřené do jejích, když se také hýbal, reagoval na ni a ukázal jí, že má také moc, že ​​dokáže najít cestu přes její obranu.

Reagovala na výzvu, pohybovala se rychleji, exotičtěji a odhalovala vršky jejích punčoch - poprvé, co je měla na sobě -, když bojovala o znovuzískání převahy.

To bylo to, co jí Fleur řekla, ale ona nevěřila této neuvěřitelné směsi pohledů a zvuků, vůně a chuti, doteků. Jeho ruce se jí lehce dotýkaly, stejně jako se ona dotýkala jeho, když se společně pohybovali.

Tanec byl jedinečný, opojný, jako nic, co kdy zažila, a ona vzhlédla k zrcadlovému stropu a téměř se nepoznala, když tančila pro něj a jen pro něj samotného, ​​uprostřed přeplněného nočního klubu.

Vypadala jako zamilovaná dívka, dívka, která našla vše, o čem kdy snila, dívka, která se nechává unášet svými emocemi bez ohledu na to, jak by se chovala za normálních okolností.

Hudba se zastavila a ona také, ruce ve vlasech a zírala na něj. Neodvrátil pohled a ona cítila, jak oheň v jejím nitru plápolá jasněji. Poprvé na sobě ucítila oči jiných mužů a přála si, aby tam nebyli - aby ona a Harry byli sami, aby to pro něj mohla udělat bez jakýchkoli překážek.

Hudba začala znovu a ona tančila, tentokrát to bylo pomalejší. Uzavřela mezeru mezi nimi a v rytmu hudby dělala drobné pohyby. Byla s ním v bezpečí, nikdy by nenechal nikoho jiného v její blízkosti, nikdy by nedovolil, aby se jí dotkl někdo jiný. Ocejchoval ji jako svou a jeho doteky jí to pokaždé připomněly, když jí jeho ruce přejížděly přes záda, břicho, boky a prohlašoval ji za svou tak, jak si to přála.

Přitiskla se k němu a tančila v jeho náručí. Na ostatní zapomněla, a vznášela se po podlaze, aniž by si všimla, jak jim lidé ustupují z cesty. Věděla jen, že se cítí beztížná, a že nikdy nechce opustit posvátnost jeho paží.


Eric Caton sledoval pár, jak tančí. To, co považoval za hrozný úkol, se dramaticky změnilo. Nevšiml si, že šéfova nejmladší dcera vyrostla, a teď, když si to uvědomil, téměř šíleně žárlil na Harryho Pottera.

To, že by nějaký muž měl mít ženu, která by takto tančila, s takovým stupněm opuštěnosti, nebylo fér. Způsob, jakým se pohybovala, způsob, jakým se jí při otočce kroutila sukně, byl v jejím svádění téměř lyrický. Její vlasy, dlouhé a blonďaté, z ní udělaly nějaké stvoření shora, které sestoupilo z nebe, aby dalo smrtelníkům ochutnat, co mohou očekávat, když zemřou, protože žádný člověk nemohl vypadat takhle, nemohl se pohybovat takhle, nemohl mít takové tělo.

A pak se také přesunul.

Harry Potter, známý jako válečník, jako bojovník, jako člověk, který se nikdy nevzdal, a Eric se cítil neadekvátní. Harryho pohyby byly jemnější, ale vyzařovaly moc a autoritu. Autoritu, které by nikdo v jeho věku neměl být schopen velet.

Prohlašoval - že každý, kdo chce anděla, se kterým tančil, bude muset nejprve projít skrz něj, a zdálo se, že nikdo se této výzvy nechce chopit. Muži, kteří se přibližovali k blondýnce, se v pokoře vytratili, a přesto si jich Harry vlastně nikdy ani nevšiml.

Politicky chápal, proč Jean-Sebastian dovolí Gabrielle chodit s Harrym. Bylo to spojení, které by Jeana pozvedlo na nejvyšší pozici v zemi - i když také věděl, že Jean politiku dříve opustí, než by takhle použil svou dceru. Nechápal, proč byl na tuto misi vyslán, když všichni věděli, že Harry Potter si v boji poradí sám - ale pak mu vysvětlili, že než aby byl Harry rozrušený z toho, že mu zkazili večer a omylem zničil polovinu Barcelony bude lepší, když bude Eric a jeho tým pracovat v pozadí a odstraňovat problémy dříve, než se dostanou k němu.

Právě frázování, že „omylem“ zničí polovinu jednoho z největších měst na světě, potvrdilo skutečnost, že příběhy jsou pravdivé. Že se Potter dokázal přemístit přes jedny z nejlepších ochran ve Francii a v záchvatu vzteku zničil velkou část ovocného sadu - a přesto si udržel dostatečnou kontrolu, aby neublížil andělovi, s nímž tančil.

Znovu si prohlédl dav, a když se ohlédl, byli pryč. Zamrkal a jeden z jeho mužů zašeptal, že zamířili do koupelny – dnes večer byli spojeni komunikačními kouzly.

„Proč nás sledujete?“

Otázka byla ve francouzštině a vycházela zpoza jeho pravého ucha. Otočil se, už si uvědomoval, co najde. Podíval se do očí Harryho Pottera a přemýšlel o tom, jak skončí jeho život.

„Aimée a Jean-Sebastian nás požádali, abychom dohlédli na dnešní večer, a abychom se ujistili, že se dobře bavíte,“ vyhrkl a myšlenka na lhaní ho ani nenapadla.

„Proč?“ zeptal se.

„Protože vědí, že se o to dokážete postarat sám, ale nechtěli, aby se to dostalo do takového stádia,“ koktal. „Vzhledem k tomu, že Gabrielle vypadá jako anděl, věděli, že přitáhne pozornost, a cítili, že bude lepší, když se s tím nebudete muset zabývat osobně.“

Harry mu pohlédl hluboko do očí. „Je vás šest z francouzského ministerstva, že? A pět od španělských bystrozorů?“

Eric mírně ohromený přikývl, že je Harry všechny viděl.

„Muž v bílé bundě po mé levici prodává drogy. Žena v červených šatech vedle něj má zbraň. A v baru jsou dva kousky slizu v riflích a žlutých tričkách, které dávkují nápoje s Rohypnolem.“

„S čím?“

„Je to droga užívaná ke znásilnění,“ vysvětlil Harry. „Vyřiď to s nimi.“

Přikývl, a když vzhlédl, byl Harry pryč. Zhluboka se nadechl a zašeptal: „Slyšeli jste?“

Od všech dostal okamžité potvrzení a řekl: „Aaróne?“

Hlas jednoho ze španělských kolegů se silným přízvukem odpověděl o vteřinu později. „Drogy a zbraně nejsou v nočním klubu povoleny. Moji mudlovští kolegové budou rádi, pokud uděláme, co požaduje.“

Eric přikývl. Harry a Gabrielle byli zpět na tanečním parketu a pohybovali se po něm, jako by ho vlastnili, a svým způsobem to tak bylo.

„Budeme vás krýt, Aaróne.“

Aarón vydal pokyny drsným šepotem ve španělštině a poté je zopakoval ve francouzštině.

Podle pokynů Eric následoval Aaróna k drogovému dealerovi. Jakmile se tam dostali, dívka se začala hýbat a její ruka sáhla po kabelce, ale ztuhla. Otočil se a setkal se s Harryho očima, mírně se zachvěl.

Tolik síly, tolik schopností a tolik ušlechtilosti. Možná měla Jean pravdu, možná byl Harry posledním Chevalierem na světě.


Gabrielle byla unavená, téměř vyčerpaná, ale šťastnější než kdykoli za posledních osm let.

„Pojďme odsud,“ zašeptal Harry a ona přikývla.

Když vyšli z horkého nočního klubu do studeného vzduchu, držel ji kolem ramen. Zachvěla se a on znovu vrhl kouzlo, aby ji zahřál. Jakmile byli z dohledu, přitiskl ji k sobě a přemístil je k jejímu rodinnému domu.

Usmála se a on ji zvedl, jednu paži pod koleny, druhou pod rameny. Objala ho kolem krku a přitulila se k němu. Nechtěla teď mluvit - nepotřebovala mluvit. Předtím svým tancem řekli všechno. Jejich vztah se posunul dál. Nebyla si úplně jistá kam, ale byla si jistá, že ano. A byla ohledně toho všeho mnohem optimističtější.

Přemýšlela o tom, že ho políbí, ale rozhodla se, že to neudělá - samozřejmě, pokud ji nepolíbí on - ale nějak jí nepřipadalo správné, aby to iniciovala. Dnešní večer byl o jiných věcech, o slibech a příkladech. Další den bude o polibcích a intimních dotycích.

A tak, když ji nesl domů, dovolila si mu usnout v náručí.


Bylo to správné, držet ji tak pevně v náručí, cítit slabý parfém, který měla na sobě, a udržovat ji v teple.

Byla to noc, jakou nikdy nezažil. Prvotní tanec, pobavení z poznání, že jeho malá ukázka toho, jak reagoval, když byl rozzuřený, přiměla Jeana, aby se ujistil, že náhodou nezničí nic jiného. A Gabrielle: starší a dospělejší Gabrielle, která ho okouzlila svou nevinnou smyslností, která ho fascinovala svým pohybem a naprostou otevřeností.

Stejná Gabrielle, která teď spala v jeho náručí, Gabrielle, kterou byl ochoten chránit svým životem. Gabrielle, do které si teď byl docela jistý, že se zamiluje, pokud už nezačal.

Ale nechtěl to uspěchat. Nepřipadalo mu to správné. Měli čas, spoustu času a dělat to správně bylo pro něj teď důležité. Její předchozí vysvětlení mu umožnilo potlačit zášť a umožnilo mu postavit se čelem skutečnosti, že situace způsobená chybou dítěte, nakonec nedopadla tak špatně.

Ta věc mezi nimi byla zábavná, bylo to skoro namlouvání, ale po dnešní noci bude všechno jinak. Už se nehodlal smířit s pasivním pronásledováním – to nebyla žádná zábava. Ne, po dnešní noci, a když budou sami, bude jí trochu nadbíhat. Samozřejmě, když budou pryč od ostatních studentů.

Odnesl ji domů do jejího pokoje. Rozhodl se ji nevzbudit tím, že by ji vzal přes Letax do školy, a položil ji na postel. Sundal jí boty, něžně ji pohladil po kotnících a na tváři se jí objevil úsměv.

Chvíli se na ni díval, pak natáhl ruku a odhrnul ji vlasy z obličeje, než ji něžně přikryl přikrývkou. Přešel místnost, zhasl světlo, zastavil se u dveří, aby se otočil, a ještě jednou se podíval na spící ženu. Byla prostě krásná, a dokonce i když spala vyzařovala nevinnost, díky níž ji chtěl chránit před všemi ostatními. Usmál se a tiše zašeptal: „Dobrou noc, má Gabrielle,“ než odešel z místnosti a tiše za sebou zavřel dveře.

<- Předchozí díl!                                                                            Další díl! ->