Hlavní menu    Moje tvorba    Vaše tvorba    Spolecné projekty    Ostatní    Uživatel



 

 

Hlavní stránka
Něco o mě
Chat
( )
Odkazy
▪Spoilery
FF Naruto
▪Série
▪Jednorázovky
FF Harry Potter
▪Série
▪Jednorázovky
FF Ostatní
▪D. N. Angel
Originální tvorba
▪Cesta osudu
▪Kniha stínů
▪Články, úvahy atd...
Kejt
O Uživateli
Potomek dvou klanů
Evil or good
Jednorázovky
Raulon
O Uživateli
Vládci živlů
Jenorázovky
Shinoki
O Uživateli
Oznámení
Archangel
Jednorázovky
Nenávist a Smrt
Cheesik
O Uživateli
Shinobi dvou klanů
Tajná technika
Harry Potter - Jeden z mnoha
Luck Dem
O Uživateli
Jednorázovky
Jigoku Samurai
Spoilery (Anzai)
Anzai
P1NG
O Uživateli
All Night
Deamonic
O Uživateli
Krev Světla a Slzy Temnoty
tobi-sama
O Uživateli
naruto-bleach
naruto a bleach
Rochelle
O Uživateli
Zvuk zkázy
Sbírky
Jednorázovky
Fantastická zvířata a kde je najít
Fujiyuu Uchiha
O Uživateli
Jedna z devíti
Shiroi Are
Jedna z devíti: Po čtyřech letech
Sekko
O Uživateli
Černokňažka a Necromant
Jnao
O Uživateli
Narutov návrat I. - chuuninská skúška -
Jednorázovky
Narutov návrat II. -Strata blízkeho-
Lucky
O Uživateli
Ztracen v zapomění
Tenká čára
Qui trahendum tangite
jobek
O Uživateli
Naruto a Bůh smrti
Naruto a Bůh Smrti - prezentace síly
Nový sanin
Výcvikové středisko
Strážce brány
Harry Potter a Necromancer
4. Velká ninja válka
Přemožitel démonů
Guxim
O Uživateli
Harry Potter- Tahun Pertama
Harry Potter - Boj za svobodu
Harry Potter- Hrdina??
Amren
O Uživateli
Lepší život
naruto - kun
O Uživateli
Harry Potter a stratené učenie mágov
Naruto - Ťažké rozhodnutie
Titus
O Uživateli
Pokemon - Sinnoh league
Emily Cindy Mowmary
O Uživateli
Souboj Titánů
Gryf
O Uživateli
Naruto a prokletí které je darem
StarCraft vs StarWars
Bleach: Síla králů
Traileri na FF serie
Jednorázovky.
Harry Potter a síla čtyř
Arancar
O Uživateli
Harry Potter a Nový život
Markus
O Uživateli
Harry Potter a Taje magie
Myerel
O Uživateli
Les éléments invisibles de la vie
Daikara
O Uživateli
Jednorázovky
Když nás chtěli vyhnat.
Šance žít !
Bratři na zabití.
Jiný život I.
Ookami ningen.
Jiný život II.
vlastolordes
O Uživateli
Krv a slzy
kinkuro-san
O Uživateli
Návrat Namikazeho
Verxa
O Uživateli
the Dark, the Light, and the Grey
Môj najkrajší sen
Harry Potter a Bestiaire
kejhy
O Uživateli
Abrakadabra
zaza
O Uživateli
Harry Potter a světlo v temnotě
Lukasaku
O Uživateli
Cesta msty
Quesa
O Uživateli
Sulfia More
Jednorázovky
Staří vojáci nikdy neumírají
Příběhy tří... ehm, čtyř kouzelníků
Navak
O Uživateli
Prokletý
BAJAJA-KAR
O Uživateli
Atali
O Uživateli
Po pěti letech
Osudový boj
HP - Deník čistokrevné
Život ve stínu
Fairy Tail - Dračí děti
miki
O Uživateli
LáskaNinjaLoukaStrom
Navždy spolu
SaharuSanada
O Uživateli
Karioka World
Princ Tennisu(Prince of tennis)
Moje hvězda na konci Tunelu
Elitní Smrtijed
Strážce tajemství
Karen Alecta Black I.
Ginreishi(ochránci živlů) I.
Fruits Basket
Cesta za měsícem
Rikkaidai Fuzoku
Satan
Ginreishi(Ochránci Živlů) II.
Forever Together
Harryho Rozhodnutí (1)
The Last World
Potterova Zrada : Smrtijedi
NeAtTe
O Uživateli
Harry Potter a znamenie fénixa
Susan
O Uživateli
Co když se všechno změní?
Kanjira
O Uživateli
Přátelství a nenávist
Tasunis
O Uživateli
Reya
O Uživateli
Moc nikoho
Přání snů aneb Potter sebevrah
HP a pán zla
Démon spravedlnosti
HP a dech jednorožce
HP a dech jednorožce 2
HP and legend of the dark
ElisWolf
O Uživateli
Pták snící v kleci
Jednorázovky
Příběhy velké čtrnáctky
Nirvinus
O Uživateli
Syn svého otce
Leegy
O Uživateli
HP a Nová realita
Reaper
O Uživateli
Harry Potter: Probuzení
UedaAya
O Uživateli
Poslední ůtok
Cesta napříč Ayataro
Král Démonů
Gokusen I.
Black Sword Katie .
Mistr v Pokemonu
JigokuMaru
O Uživateli
Zlo a dobro
FT:Nekonečná láska
Zakladka dělá divi
Návrat Esne Black
Jednou a navždy
Přízrak temnoty
Yamato Nadeshiko Shichi Henge
Naruto,on je Nukenin
Návrat Slečny Raddle
Uedova sestřička I.
Konec KONOHY
Konoha Gakuen
Svatá Trojice
Feudální pán země Ohně
Naruto : Nukenin
Hp a Esne Blacková
Kai-san
O Uživateli
Nikol-chan
O Uživateli
Láska se Sunš nevyhýbá
Mitsuko
O Uživateli
Dívka s modrým tygrem
čtenářka
O Uživateli
Příběh Hyuri Mikon
Lord of Caer Azkaban
h0moun
O Uživateli
Novos Ordo Seclarum
SG Pegasus
xEternity
O Uživateli
Aryvenne
O Uživateli
Senna
O Uživateli
Bla Bla Bla
Zrušené
Zrušené
Zrušené
darksama
O Uživateli
Harry Potter a ...
LilithHekate
O Uživateli
Harry Potter a Majstri Elementov
BastaFidli
O Uživateli
Naruto: Mrtvý klan
juhy
O Uživateli
Návrat do Uzushiogakure
Filex9742
O Uživateli
Yami-san
O Uživateli
Maikeru
O Uživateli
Naruto - Fukutsu no seishin
sdragos
O Uživateli
akaj akuma
Sennin_Liesa
O Uživateli
Smrt není konec
Jednorázovečky
Nápravy
Ne všechno je spravedlivé
Naomie
O Uživateli
avanaka15
O Uživateli
N.U.T.
O Uživateli
Rozhodnout se
Žaneta
O Uživateli
Sonalesa
O Uživateli
frelength
O Uživateli
Albus Potter a nechcené dedičstvo
dark1987
O Uživateli
HP a Posel času
Trixirly
O Uživateli
bilales1
O Uživateli
Vzpoura
Doplňkové povídky Knížete Azkabanského
Západ Slunce nad Británií
Hrát podle pravidel
V tomto světě i v tom dalším
Naděje
Stellar
O Uživateli
Lost Soul
Lionsnake Chronicles - Hadí šach
Aritmancer
Sety
O Uživateli
Rámen ninja
Fairy Tail - Dark
Chyba - Pomsta - Láska
Harry Potter a rád Temného fénixa
HP - Dieťa z proroctva
Fairy Tail - Ranger
Tokyo Ghoul - Vnútorný nepriateľ
Pravá ruka štvrtého hokage
Chameleón
blade23mc
O Uživateli
Marsy
O Uživateli
zberateľ
O Uživateli
Pravdivá romance o květinářce a zablešenci
Mysterio
O Uživateli
Asami
O Uživateli
Bla bla bla
Neplatné
Kiru Uchiha
O Uživateli
Kronland
O Uživateli
Majo
O Uživateli
Esterie
O Uživateli
Spolupráce
Projekt Equillibrium 666
Elite Six
Unreal Tournament: Anime War
ExeqiuaS & Karlos-sama
Sentaku no Kurashi
V rekonstrukci
Download
FanFiction
Originální tvorba
Jiné
Galerie
Moje Arty
Vaše Arty
Apophysis
Jiné




Registrovat se

Pokec

Top List

TOPlist




4. kapitola - Ilfracombe

4. kapitola - Ilfracombe

Od Jeconais

 „Hermiono, chtěli byste s Ronem projít?“ zeptal se Jean dvou tváří, které viděl v krbu.

Oba přikývli a on ustoupil. Po Harryho poměrně dramatickém odchodu nechal bystrozory obnovit ochrany, které byly tak snadno zničeny, a jeho zahradník dělal co mohl s nyní zničeným sadem. Jeho manželka a nejstarší dcera mezitím utěšovaly Gabriellu, která vypadala optimističtěji, než by čekal navzdory tomu, co se stalo.

Zavedl mladý pár do obývacího pokoje a posadil se vedle Aimée. Gabrielle byla vedle Fleur, která byla vedle Billa.

Ron a Hermiona se posadili na druhý gauč.

„Obávám se,“ řekl Jean anglicky, protože věděl, že Ron nemluví francouzsky, „že jsem si včera večer špatně vyložil váš vzkaz. Jako takový jsem byl…“ na chvíli se odmlčel. „Nepřipravený na rozhovor, který jsem měl dnes ráno.“

„Co se stalo?“ Zeptala se Hermiona.

„Harry se mnou chtěl mluvit o samotě. Vypadal nanejvýš nervózně. Zmínil se, jak mu Gabrielle pomohla aklimatizovat se na život v nové zemi. Věřil jsem, že vím, kam to směřuje, a byl jsem trochu ohromen rychlostí, s jakou si ho Gabrielle očividně získala. Požádal mě, jak by měl každý dobrý muž, o svolení chodit s mojí dcerou.“

Hermiona sebou trhla.

„Přesně tak,“ přikývl Jean. „Byla na mě nastražena docela chytrá past a já vešel přímo do ní. Jakmile jsem dal plné svolení, Harry se změnil. Pryč byl potenciální nápadník, a na jeho místě stál zklamaný, osamělý, světem unavený muž. Už jen z jeho samotnému vzhledu jsem se cítil provinile.“

„Co Harry udělal?“ Zeptal se Ron.

„Vyjádřil poněkud hrubým způsobem svou nedůvěru v mé neohrabané řešení situace a požadoval znát pravdu. Jakkoli jsem mu to chtěl říct, můj slib mé dceři byl silnější a udělal jsem, co požadovala: řekl jsem mu, aby si s ní promluvil.“

Ron a Hermiona se otočili ke Gabrielle. „A?“ Zeptal se Ron.

„Mluvila jsem s ním,“ řekla tiše Gabrielle, „a řekla jsem mu všechno.“ Zhluboka se nadechla. „Včetně pouta.“

„Jakého pouta?“ Zeptala se Hermiona a vypadala zmateně.

„Když se víla spáří, vytvoří se malé pouto mezi vílou a jejím vyvoleným druhem,“ řekla Aimée hladce. „Je to pud sebezáchovy a brání druhovi, aby se někdy citově spojil s jinou dívkou.“

Nastala malá pauza, když se Ron a Hermiona na sebe podívali a vypadalo to, že se tím v duchu propracovávají.

„Takže,“ řekla Hermiona tiše. „Kromě všeho ostatního tě teď Harry právem obviňuje ze své osamělosti za posledních několik let?“

Gabrielle přikývla.

„Proč jsi nám o tom sakra neřekla?“ dožadoval se Ron, až sebou Gabrielle mírně trhla. Ron se zhluboka nadechl a očividně se snažil uklidnit. „Celý tenhle bordel je jako zatracený nekonečný dort - více vrstev, než si dokážeš představit.“

„Doufala jsem, že se to nikdy neobjeví,“ řekla Gabrielle tiše.

Ron tiše zasténal a zavrtěl hlavou. „Pokud existuje jedna věc, kterou potřebuješ o Harrym vědět, tak tu, že se dozví vše, a bude to vždy v tom nejhorším možném čase. Někdy přísahám, že je prokletý.“

„Ron má pravdu,“ přikývla Hermiona. „Co Harry udělal?“

„Zničil velkou část mého sadu a potom se přemístil přímo skrz to, co měly být nerozbitné ochrany,“ odpověděl Jean. „A teď nevíme, kde je.“

Ron se podíval na Hermionu, která přikývla. Vytáhla hůlku a zašeptala kouzlo, než ji vyhodila do vzduchu. Hůlka ve vzduchu visela a chvíli se točila, než se zastavila a ukázala na západ. Objevila se malá vlajka s číslem. „Kde jsme, Jeane?“

„Blízko dna Normandie.“

Hermiona přikývla a na vteřinu přemýšlela. „Je v bezpečí,“ řekla.

Ron se usmál a trochu se uvolnil. „Má místo, kam chodí, když je kvůli něčemu rozrušený a chce přemýšlet, je to v Devonu. Bude v pořádku.“

„Neměli bychom jít za ním?“ Zeptala se Gabrielle.

„Ne,“ odpověděla okamžitě Hermiona. „Naučili jsme se to tvrdým způsobem. Harry se vrátí, až si bude chtít s někým promluvit. Když za ním půjdeme teď, bude to pro něj těžké, a to my nechceme.“ Podívala se na svého manžela.

Ron se ohlédl a povzdechl si. „Už jsme čekali na Svrček, mohli bychom také čekat na Galeon.“

Hermiona se na něj usmála a položila mu ruku na koleno. „Je ještě něco, co jsi nám neřekla?“ zeptala se.

Gabrielle zavrtěla hlavou.

„Mám otázku,“ řekl Ron. „Podle toho, co chápu, se před osmi lety Gabrielle rozhodla spářit se s Harrym, a to způsobilo něco, co mu znepříjemňovalo být v okolí ostatních dívek, že?“

„Správně,“ souhlasil Jean.

„A s tím,“ pokračoval Ron. „Gabrielle má nějaké… zaměření? Pro změny, které víla prožívá při dospívání?“

„Správně,“ řekla Gabrielle.

„A pokud Gabrielle Harryho nedostane, zblázní se, ale pokud ano, dostane vše, co kdy chtěla a o čem kdy snila, že?“

Hermiona přikývla.

„Takže,“ dokončil Ron, „co přesně z toho má Harry? Bez urážky, ale zdá se, že Gabrielle dostane lepší část dohody.“

Gabrielle otevřela ústa, ale při pohledu od své matky je znovu zavřela.

„Jsem ráda, že alespoň někdo hlídá Harryho zájmy,“ řekla Aimée suše. „Ronalde, zdá se, že máš s Hermionou dobrý vztah, založený na lásce a důvěře, správně?“

„Rozhodně,“ souhlasil Ron.

„Když se víla spáří, je to podobné, ale mnohem, mnohem, víc. Je to všechno - ústřední jádro existence víly. A když to Harry přijme, pouto poroste a on dostane vše, co Gabrielle cítí. Bez jakýchkoli pochybností bude vědět, že je milován víc než kterýkoli jiný živý člověk.“

„Samozřejmě je tu také otázka sexu,“ dodala, téměř jako dodatečnou myšlenku.

Jean skryl úsměv, když se nejdříve Gabrielle, a pak téměř současně ostatní začali červenat. Z nějakého důvodu byli mladí vždy trochu znepokojeni představou, že lidé z generace jejich rodičů mluví o sexu, jako by měli osobní, nedávnou znalost daného tématu. Samozřejmě skutečnost, že Aimée byla mistrem suchého technického hlasu, to nějak zhoršila.

„Víla se zřídka páří kvůli nerovnováze sil ve vztahu. Víla intuitivně chápe, co její druh potřebuje a po čem touží, a co je důležitější, je biologicky předurčena mu to poskytnout. Neexistují žádné hranice toho, co by si druh mohl přát. Spářená víla odpoví s nadšením. Víla spářená s obzvlášť násilným nebo brutálním mužem, se může bránit pouze přerušením pouta, což ji samozřejmě pošle do šílenství. To se stalo možná jednou nebo dvakrát za posledních pět set let. Proto podporujeme dlouhé a hluboké rozjímání, než se zavážete k něčemu, z čeho tě může osvobodit pouze smrt.“

Na několik sekund se odmlčela. „Odpovídá to na tvoji otázku, Ronalde?“

„Ano,“ zapištěl Ron a rychle pokračoval. „Jaký je další postup?“

„Madame Maxime,“ řekla Hermiona a její vlastní ruměnec pohasl. „Jeane, musíš jí říct, co se stalo, protože je více než pravděpodobné, že Harryho dalším krokem bude zjistit, zda má skutečně práci, nebo ne.“

Jean přikývl. „To můžu udělat,“ souhlasil.

„Kromě toho,“ řekla Hermiona pomalu. „Jediné, co můžeme udělat, je počkat.“

„Počkat?“ Zeptala se Gabrielle.

„Harry ví, kde všichni jsme,“ řekla Hermiona jemně. „Právě mu bylo řečeno, že všechno, co vnímá jako špatné ve svém životě, lze vysledovat zpět k tobě. Potřebuje čas, aby se tím propracoval. Ron a já mu pošleme sovu, která mu připomene, že jsme tu, abychom si za pár dní promluvili, ale kromě toho mu poskytneme soukromí a prostor, který potřebuje.“

Gabrielle si tiše povzdechla. „Tento den byl opravdu hrozný.“

„Mohlo to být mnohem horší,“ řekla rozhodně Aimée. „Buď vděčná, že máš stále šanci.“

„Ano, mami.“

Aimée se na svou dceru trochu omluvně usmála. „Pojď, Gabrielle, půjdeme a pomůžeme připravit čaj pro naše hosty.“

Gabrielle přikývla a vstala, zatímco k ní Aimée přišla a pohodlně ji objala paží.

„Nemohu nic dělat?“ Zeptal se Jean, když sledoval, jak jeho žena a mladší dcera opouštějí pokoj.

„Kromě toho, že řekneme madame Maxime o tom, co se stalo, nemůže nikdo z nás nic udělat,“ odpověděl Ron s pokrčením ramen. „Takže, Bille, jak jde život?“

Bill se na okamžik zatvářil překvapeně a pak se zazubil. „Není to špatné. Vidím, že jsi trochu dospěl.“

„Trochu?“ Zeptal se Ron s úsměvem. „Vraiment? Et comment va ton francais en ce moment, Bill? J´ai entendu dire que tu ne l´as pas encore maitrise?“

Bill zamrkal a pak zasténal. „Ale stále jsi darebák.“

Ron pokrčil rameny a zazubil se. „To je pravda. A jsem na to hrdý.“

„No, když už jste tady, a nic jiného dělat nemůžeme, Fleur a já vám to tu můžeme trochu ukázat.“

„Dobrý nápad,“ přikývl Jean. „Musím si jít promluvit s Olympe.“


Harry se podíval na vlny narážející na skály pod ním. Při pohledu na oceán se vždy cítil jako doma. Něco tak mocného a bezcitného; vypadalo to jako dobrá reprezentace jeho života.

Seděl na svém oblíbeném místě v polovině útesu, na místě, kam byste se buď potřebovali dostat na koštěti, nebo se spoustou horolezeckého vybavení - pokud jste si nebyli jisti svými přemisťovacími schopnostmi.

A on byl a to natolik, že se mu sem podařilo dorazit, zatímco udělal mezinárodní přemístění. Nebyla to snadná věc, a přestože to nikdy nikomu neřekl, byl na to docela pyšný.

Omotal se přikrývkou, kterou vytvořil, na ochranu před prudkými větry Atlantiku a snažil se rozhodnout, co bude sakra dělat.

Seděl tu většinu noci, udržoval se v teple díky své magii, a sledoval, jak se světlo kolem něj mění.

Teď už přesně věděl, proč k žádné ženě nikdy nebyl schopen cítit na nic vážného, ​​a nebylo to tak romantické, jak doufal. Doufal, že to bylo proto, že nikdy nepotkal pravou dívku, a že až se tak stane, strašlivá prázdnota v jeho nitru bude konečně zaplněna.

No svým způsobem to bylo přesně tak.

Gabrielle byla ta žena. Špatné bylo, že ten pocit způsobilo malé kouzlo. Ani si nebyl jistý, jestli to bylo kouzlo nebo kletba, protože to rozhodně vypadalo, že mu to brání mít vztah s někým jiným.

Byl připraven pouto přerušit, následky ať jdou k čertu, když k němu vzhlédla s rukama před sebou a prosila.

Cítil, jak ho něco tahá za srdce, a spustil mentální štíty tak silně, až ho z toho rozbolela hlava.

Jen aby došel k náhlému poznání.

Nepoužívala své vílí schopnosti. Vůbec ne.

Byla to jen ona, Gabrielle a prosila ho, aby nejednal ve spěchu. Oči měla obrovské, jako oblohu za teplého bezmračného dne, a na vteřinu měl pocit, že do nich padá. Požádaly ho o šanci, o nic jiného, o ​​nic víc a o nic méně.

A zjistil, že nemůže říct ne. Nedokázal to. Nemohl ji odsoudit k šílenství, ať už udělala cokoli.

A i když se na ni snažil svalit vinu za spoustu věcí, nemohl ignorovat ten hlásek v sobě, který neodbytně poukazoval na to, že ano, udělala chybu. Osmiletá udělala chybu a od té doby s ní žila.

Byla to další věc, která byla v tomto kouzelnickém světě tak úžasná, že druh mohl poskytnout osmiletému dítěti tolik síly, ale ne moudrost se s tím vypořádat. 

Povzdechl si. Jediná věc, kterou věděl, byla, že o víle nevěděl dost, aby řekl, co je pravda a co ne. A i když měl několik zdrojů, včetně Hermiony, neměl v tuto chvíli opravdu chuť s nimi mluvit, což ponechalo jen jedno místo, kam mohl jít. Jakkoli to nenáviděl, potřeboval informace, bude muset jít do Bradavic.

Povzdechl si a přemístil se do Prasinek. Ochrany kolem Bradavic byly mnohem silnější než ochrany kolem Jeanova domu a on si opravdu nepřál se jimi probojovávat, ledaže by to bylo životně důležité. A tohle nebylo.

Mávl rukou a nechal přikrývku kolem sebe přeměnit na džíny s tričkem, což zakrylo plavecké šortky, které měl na sobě ještě z předešlého dne. Když se zhluboka nadechl a vykročil k Bradavickým dveřím, objevily se mu na nohou hnědé boty.

Vracel se sem jen vzácně od té doby, co porazil Voldemorta - příliš mnoho špatných vzpomínek a rušivý stařík, kterému se chtěl opravdu vyhnout jako moru.

Dveře se před ním otevřely a on jimi klidně prošel, nevšímaje si několika profesorů, kteří stáli kolem a povídali si. Školní rok měl začít až za několik dní, takže kolem něj nebyli žádní žáci, kteří by na něj zírali.

„Tak rád tě vidím, Pottere,“ řekl posměšný obličej Draca Malfoye, když stál před Harrym. „Slyšel jsem, že učíš Francouze, jak elegantně prohrávat.“

Harry udělal malý pohyb, jako když muž odhání blechu, a Draco letěl vzduchem, než narazil do zdi a spadl v bezvědomí na zem.

Napůl se usmál. Zneužívání Draca ho vždycky rozveselilo a fretka se stále nenaučila, že ten druh keců, které snášel jako student, už nebudou fungovat.

Přesto to bylo jen pár let a Draco byl notoricky pomalý žák.

Vešel do knihovny a rovnou do sekce Stvoření. Vytáhl každou knihu o víle, kterou našel, a sedl si k jednomu ze stolů.

S lehkým povzdechem začal odpočítávat třicet minut a začal studovat.

Počítadlo ukazovalo, že uplynulo dvacet osm minut, když vzhlédl a uviděl Albuse Brumbála, jak se na něj usmívá.

„Vítej zpátky v Bradavicích,“ řekl Brumbál žoviálně.

Harry pomalu pozvedl obočí. „Mohu vám pomoci?“

„Tohle by měla být otázka, kterou bych ti měl položit já.“

„V tom případě,“ řekl Harry, „ne, nemůžeš.“

Podíval se dolů do své knihy a pokračoval ve čtení od místa, kde přestal.

Uvědomoval si, že Brumbál nikam neodejde, ale ignoroval ho a doufal, že stejně odejde. Trvalo mu to dost dlouho, ale teď konečně zjišťoval informace, které hledal.

„Žádám, aby byl zatčen,“ zařval Snape, když vtrhl do knihovny, „za útok na bradavického profesora.“

„Harry?“ Zeptal se Brumbál.

Harry podrážděně vzhlédl. „Co?“

„Máš co říct?“

„O čem?“

„K obvinění, které učinil profesor Snape?“

Harry vzhlédl k vysokému profesorovi lektvarů. Pomalu zavrtěl hlavou. „Kdybych chtěl komunikovat se zatracenými, dal bych se nekromancii.“

Snape na něj zíral.

Otočil stránku a pokračoval ve čtení.

„Nemohu tě nechat napadat mé profesory,“ přerušil ho znovu Brumbál.

„Pak nezaměstnávej lidi, kteří použili Cruciatus na mé přátele.“

„Už jsme si tím prošli,“ řekl Brumbál unaveně. „Byl pod Imperiem.“

„Ach?“ Řekl Harry a vzhlédl. „Tak to je v pořádku. Když jsem sem přišel dát fretce lekci, Snape mě dal pod Imperio.“

„Co?“  koktal Snape.

„Je mi líto,“ řekl Harry. „Chcete, abych pro vás použil menší slova? Zdá se, že senilita ovlivňuje mužskou populaci Bradavic v raném věku.“

Když Snape zčervenal vypadalo to, že každou chvíli exploduje, než sáhl po hůlce.

„Vytáhni hůlku, jen pokud chceš plný boj,“ řekl Harry klidně a vrátil se ke čtení. „Protože pokud ano, boj skončí tím, že jeden z nás bude mrtvý, a vzpomeň si, zabil jsem Voldemorta.“

Snape ztuhl a podíval se na Brumbála. „Řediteli!“

Brumbál si povzdechl. „Jsem z tebe velmi zklamaný, Harry.“

Harry znovu vzhlédl. „Mělo by mi na tom záležet?“ zeptal se se skutečným zájmem o odpověď.

Brumbál okamžitě neodpověděl a Harry si pro sebe přikývl.

Když znovu vzhlédl, byli pryč.

Z toho, co se zatím dozvěděl, všechno souhlasilo. Víla se mohla spářit, dokonce i v mladém věku, a ačkoli to nebylo běžné, už se to dříve stalo. Popis šílenství způsobeného smrtí druha byl dost šokující. Čarodějnický svět nebyl ničím, ne-li důkladným v tom, jak některé věci zdokumentoval.

S bouchnutím knihu zavřel, opřel se v židli a snažil se rozhodnout, co teď dělat.

První možností bylo jít za Gabrielle a udělat, co musel.

Druhou bylo nedělat nic a nechat ji zešílet - ne něco, s čím by byl schopen žít sám se sebou.

Třetí bylo zjistit, jestli se do ní může zamilovat.

Problém byl v tom, že si nemyslel, že by mohla nastat třetí možnost, aniž by věděl, jak vážně to Gabrielle myslí. Musel vědět, jestli opravdu chtěla, jak řekla, aby se do ní zamiloval, nebo jestli její protesty byla jen slova, která mu zabránila zlomit pouto.

Byl jen jediný způsob, jak to zjistit.

Položil knihy zpět na police a odešel z Bradavic, ignoroval lidi, kteří se s ním pokoušeli mluvit. Jakmile to bylo možné, přemístil se pryč a udělal vše, co bylo v jeho silách, aby na návštěvu své staré školy zapomněl.

Dorazil před rezidenci Delacour a vešel přímo dovnitř. Teď, když věděl, že pouto existuje, mohl ho použít k jejímu nalezení. Vyšel po schodech, a jen napůl si všiml, že ho někteří sluhové sledují, než se otočili a odešli.

Zaklepal na dveře do jejího pokoje a čekal.

Gabrielle je otevřela, aniž by měla na tváři známky překvapení. „Pojď dál,“ řekla tiše a odstoupila od dveří.

Vstoupil do místnosti a zastavil se, když viděl na její zdi jeden z plakátů s jeho famfrpálovým týmem. Podíval se na ni a ona zčervenala.

Otočil se k ní a zastavil se. „Dobře,“ pokrčil rameny. „Tak to udělejme.“

„Udělejme co?“ Zeptala se zmatená Gabrielle.

„Ať jsi v bezpečí,“ řekl Harry s dalším pokrčením ramen, „aby ses nezbláznila.“

„Nerozumím,“ odpověděla Gabrielle.

„Nemám zrovna na vybranou,“ řekl Harry. „Mé svědomí by mě trápilo po zbytek mého života, kdybych tě nechal zešílet. Tak udělejme, co musíme, a půjdeme dál.“

Gabrielle od něj ustoupila. „Ne,“ zašeptala a zavrtěla hlavou. „Ne.“

„Ne?“ zeptal se a záměrně se k ní trochu přitlačil. „To je správná věc, ne? Jsem tu a ochotný. Uděláme, co je nutné, a všechno je hotovo.“

„Ne,“ řekla znovu, tentokrát mnohem pevněji. „Takhle ne.“

„Co?“ dožadoval se. „Nabízím ti, co chceš, a ty řekneš ne?“

Přikývla a zvedla bradu. „Budu mít tvou lásku darovanou svobodně nebo vůbec ne,“ řekla pyšně. „Zasloužíš si to.“

„Do prdele,“ odfrkl si Harry. „Zásluha s tím nemá nic společného. Jde o to udělat správnou věc.“

„Ne, to ne,“ řekla Gabrielle. „Nenechám tě to udělat z nějakého smyslu pro čest nebo ušlechtilost.“

„Nenecháš?“ Zeptal se Harry záměrně pomalu.

„Přesně tak - pokud to bude nutné, přetrhnu pouto sama,“ řekla a podívala se mu přímo do očí. „Nebudu mít tygra v kleci jako svého druha.“

„Nemám na vybranou,“ zavrčel Harry. „Buď se do tebe zamiluji, nebo mě stejně zatratíš do věčné hanby.“

Gabrielle couvla, jako by ji udeřil, a její krásné oči se naplnily slzami, slzami, které nenechala sklouznout po tváři.

„Omlouvám se,“ zašeptala, „velmi se omlouvám. Ale nebyla by to věčná hanba, Harry,“ pokračovala téměř nadšeně. „Až pouto zmizí, budeš moci cítit lásku k nějaké hodné ženě a já se v tvých vzpomínkách vytratím jako letní sen. To se stane druhovi, když se pouto zlomí: úplně na mě zapomeneš. Budeš znovu volný.“

„A co ty?“ zeptal se tiše.

„Já?“ hořce se zasmála. „Za své chyby budu platit sama, jak jsem měla od začátku.“

„Určitě to neuděláš?“ zeptal se. „Dříve jsem vílu trochu zkoumal. Mohli bychom se přesunout na tvou postel a za pár hodin budeš zase kompletní.“ Sáhl dolů, stáhl si tričko a trochu se protáhl. Pohnul se, opřel se o zeď a zkřížil ruce na prsou. Byla to póza z jednoho z focení, které udělal, jenomže tehdy měl na sobě tričko.

Viděl v jejích očích nahou touhu, jak se jí rozšířily zorničky, a na tvářích se jí objevil lehký ruměnec. Sledoval, jak zápasí se svou odpovědí. Poprvé zalitoval, že ji dostal do této pozice, i když to byl jediný způsob, jak se s ní mohl pohnout kupředu.

Pokud by řekla ano, udělal by to, rozhodl se. Vyspí se s ní; nemusí to být láska, ale přinejmenším ji považoval za přitažlivou, i když byla ještě trochu mladá.

„Ne,“ řekla a kousla se do rtu. „Ne.“

Slzy jí nyní začaly stékat po tváři, odvrátila se a vykročila ke dveřím.

„Pak mi nedáváš na vybranou,“ řekl Harry s lehkým úsměvem na tváři.

Odmlčela se, ale nepodívala se na něj.

„Budeme to muset zkusit jinak.“

„Co prosím?“ zeptala se.

„Máme, co, sedm nebo osm měsíců?“

„Než se zblázním?“ zeptala se a pak přikývla, stále zády k němu.

„Pak budeme muset zjistit, jestli se do tebe za tu dobu dokážu zamilovat.“

Pomalu se otočila. „Hraješ si se mnou?“ zeptala se tiše a oči teď měla plné bolesti.

„Už ne,“ řekl. „Musel jsem vědět, jestli myslíš vážně, že mě chceš nebo ne. Nemrzí mě, že jsem tě do toho zatáhl, protože teď vím, že ano. Nejsi zrovna škaredá, Gabrielle, a mám tě rád. Nemysli si, že jsem přes všechno, co se stalo. To rozhodně ne. Jen říkám, že uvidíme, co se mezi námi stane. Můžeme pokračovat stejně jako v době, kdy jsme se potkali, a uvidíme, co se vyvine.“

„Opravdu?“ zeptala se a její výraz se změnil na výraz naděje.

Přikývl. „Půjdu si promluvit s madam Maxime a strávím nějaký čas v Krásnohůlkách.“

„Mohu se zítra vrátit do školy?“

Naklonil hlavu a podíval se na ni. „Můžeš si dělat, co chceš, Gabrielle. Budeš muset být sama sebou, protože jediná rada, kterou ti mohu dát je, že se nezamiluji do iluze.“

„Musím se zeptat,“ zašeptala, „a co můj věk?“

Harry pomalu zavrtěl hlavou. „Pokud nedokážeme překonat problém s tvým věkem, pak se to nestane. Neexistují pro to žádné předpoklady, Gabrielle. Pokud se do tebe dokážu zamilovat, stane se to.“

„Děkuji,“ řekla a pomalu se na něj usmála.

Zdálo se, že její úsměv narůstá, a znovu ucítil malý dotek na srdci. Stejný, jako když ho prosila. Přiznal si, že to nemusí být tak těžké, ale o to vlastně nešlo. Nikdy to nebude normální vztah - ne, že by ho vůbec kdy měl - kvůli okolnostem. Pokud toto pouto přijme, bude to druh závazku, díky němuž vypadalo manželství dočasně a prchavě. Některé knihy zmínily, jak některé víly věřily, že toto pouto může jít až za hranici smrti a věčnosti.

Kývl na ni. „Půjdu si promluvit s tvým otcem a vyčistím s ním vzduch.“

„Jsi si jistý?“ zeptala se.

Přikývl. „Mám Jeana rád.“

Udělala pár kroků vpřed, na vteřinu zaváhala, než se vrhla dopředu a pevně ho objala. „Děkuji,“ řekla ještě jednou a udělala pár kroků dozadu.

Přikývl a vyšel ze dveří. „Uvidíme se brzy,“ řekl trochu nepříjemně a na vteřinu se odmlčel, protože ho něco napadlo. „Gabby.“

Jasně se na něj usmála a přikývla.

Otočil se, sešel ze schodů a zamířil k Jeanově kanceláři.

„Mohu na slovíčko, Harry?“ Zeptala se Aimée Delacourová, když vešla do chodby před ním.

Přikývl a následoval ji do místnosti. Byla zřízena podobně jako Jeanova kancelář, ale tam, kde byla jeho zjevně mužská, její byla stejně zjevně ženská. Zavedla ho k několika židlím před krbem.

„Čaj?“

„Mléko, žádný cukr,“ odpověděl zdvořile.

Aimée nalila čaj z elegantního čajového setu z bílého porcelánu, podala mu šálek a posadila se k němu.

„Na okamžik zapomeň, že je Gabrielle moje dcera, jak se cítíš?“

„Otupělý,“ řekl pravdivě. „Ale lépe než dnes ráno.“

„Ach?“

Harry se na židli nepohodlně posunul. „Nabídl jsem, ehm, že dokončím pouto s Gabrielle.“

„Opravdu?“

„Jako test,“ připustil. „Musel jsem to vědět.“

„Že řekla pravdu o tom, že tě chce svobodně?“

„Přesně tak.“

„A mám to chápat tak, že řekla ‚ne‘?“

Harry přikývl.

Aimée se lehce usmála. „Moje dcera má občas neobyčejně silnou vůli. Tvrdohlavá, možná. Tak co teď budeš dělat?“

„Uvidím, co se stane,“ odpověděl.

Aimée se napila čaje a zamyšleně se na něj podívala. „Nelíbí se mi tato situace, Harry. Za jakýchkoli jiných okolností bych nedovolila, aby se k ní v tomto věku přiblížil muž starší než Gabrielle. Ale tohle nejsou normální okolnosti a shledávám, že jediná dobrá věc na tom je, že Gabrielle udělala přinejmenším vynikající volbu. Věřila jsem, že by bylo správné od začátku ti říct, co se děje, ale moje dcera přesvědčila svého otce, že to je nejlepší cesta vpřed. Stále nejsem přesvědčena.“

Harry přikývl.

„A přesto, zjišťuji, že jsem za tebe zvědavě vděčná. Pro mě, lidskou čarodějnici, bylo velmi těžké vychovat dvě dcery víly. Víš, když chodila Fleur do školy, bylo to,“ odmlčela se, jako by hledala správné slovo, „chaotické. Vyrůstání víly může být velmi obtížné. Dochází k dramatickým výkyvům nálad, obdobím melancholie následované obdobím závratí. A to bez problémů, které může způsobit vílí síla projevující se ve špatných časech. Fleur se naučila využívat svou sílu k řešení problémů, které způsobila, a i když to občas bylo bouřlivé, nakonec jsme se dostali až sem.“

Aimée se odmlčela, aby upila ze svého šálku čaje.

„Gabrielle je velmi odlišná. Nejbližší, jak to mohu vysvětlit je, že Fleur byla divoká a zachytila kohokoli, i když náhodou. Gabrielle tě měla jako kotvu ve svém srdci. Dokázala to použít k tomu, aby si nad sebou zachovala téměř úplnou kontrolu, a díky tomu pro ni bylo dospívání mnohem jednodušší. Také to znamenalo, že pokaždé, když tuto kotvu využila, se do tebe zamilovala ještě víc.

Harry přikývl. „Z toho, co jsem dnes četl, to dává smysl.“ Odmlčel se. „Nenechám Gabby zešílet,“ řekl pomalu.

„Nenecháš?“

„Ne,“ řekl. „Pokud se do ní nezamiluji, půjdu do toho a udělám to i přes její přání.“

„To nechce,“ řekla tiše Aimée.

„Ne vždy dostaneme to, co chceme.“

„To je pravda,“ souhlasila Aimée. „Řekni mi, Harry. Co udělala Gabrielle, když jsi jí řekl Gabby?“

„Usmála se na mě,“ odpověděl Harry.

Aimée si tiše povzdechla. „Když se Jean naposledy pokusil zavolat Gabrielle ‚Gabby‘, měli jsme záchvat vzteku vílí velikosti, který trval celý týden.“

Harry se ironicky usmál. „Myslím, že být vyvoleným druhem mi dává určitou volnost.“

„Vskutku.“

„Mohu se k vám přidat?“ Zeptal se Jean ode dveří.

Aimée pohlédla na Harryho, který přikývl.

Jean si přitáhl další židli a usmál se, když mu jeho žena nalila šálek čaje. Podíval se přímo na Harryho. „Je mi líto,“ řekl s galským pokrčením ramen.

„Sakra, Jeane,“ povzdechl si Harry. „Měl bys mě znát lépe než tohle.“

„Čas, Harry, dokáže věci hodně zamlžit, zvlášť když byl postaven na události, na kterou bychom raději zapomněli.“

„Většina mého života je taková,“ odpověděl Harry s nádechem hořkosti. „Sotva byl rok, kdy jsem nemusel bojovat o život, nebo jsem neskončil v nemocnici. Můj život byl určitě vzrušující, ale někdy si přeji, aby tomu tak nebylo.“ Podíval se přímo do Jeanových očí. „Přál bych si, abych mohl zapomenout na to, kdo jsem, aby mi bylo dovoleno nechat minulost za sebou, abych byl osvobozen od manipulace lidmi, kteří jsou přesvědčeni, že mají na srdci mé nejlepší zájmy, a přesto se mě nikdy nezeptají, co chci. A jsou chvíle, kdy jsem přesvědčen, že je to beznadějná naděje, která se nikdy neuskuteční.“

Jean po několika vteřinách odvrátil pohled a sklopil zrak, když mu Aimée lehce položila ruku na paži.

Vzhlédl k ní a slabě se usmál.

„Dospívání je těžké, že?“

„Je,“ souhlasil Harry a přikývl. „A vyrůstat s lidmi, kteří mají tendenci zapomínat, že jsem starší, to ztěžuje.“

„Mluvíš o svých přátelích?“

Přikývl.

„Včera večer jsem mluvila s Ronaldem a Hermionou. Z toho, co jsem slyšela, Harry, nejsi jediný, kdo vyrostl. Největší dojem na mě udělal Ronald. Vypadá velmi loajálně,“ řekla Aimée tiše.

Harry překvapeně zamrkal. Pokud správně četl Aiméinu zprávu, Hermiona na ni takový dojem neudělala. To do značné míry znamenalo, že Hermiona to řídila, a Ron se ji snažil krotit. Byla to práce, o které věděl, že je stejně obtížná jako kterákoli jiná, a o které Ron hodně mluvil v soukromí. Jak bylo manželství se silně smýšlející dívkou obtížnější, než se zdálo. Bylo podivně uklidňující vědět, že měl alespoň jednoho přítele, který v něj stále věřil.

„Děkuji,“ řekla Aimée, než se otočila tváří k Jeanovi. „Prosím, nepokoušejte se se mnou znovu manipulovat. Je to jedna z věcí, kterou nesnáším. Pokud máte problém, předložte mi ho přímo. Zjistíte, že i špatná reakce ode mě je lepší než to, jak reaguji, když vím, že jsem byl veden.“

Jean přikývl: „Jak dokazuje můj sad.“

Harry sebou škubl. „Trochu mě to mrzí,“ řekl.

„Vzhledem k tomu, co jsi mohl udělat mé Gabrielle, mé zemi a mé dceři. Obdivuji tvou kontrolu, dokonce i v sevření tak hlubokých emocí.“

„A s touto poznámkou se s vámi oběma rozloučím,“ řekl Harry a cítil se trochu rozpačitě. „Potřebuji si promluvit s Olympe a pak strávit nějaký čas o samotě a pracovat.“

Jean otevřel ústa, ale přísný pohled Aimée ho zastavil.

„Jsi zde kdykoliv více než vítán, Harry.“

„Děkuji,“ přikývl Harry a odešel z domu.


„Co se stalo?“ Zeptala se Fleur, když vešla do pokoje.

„Mám šanci,“ vysvětlila Gabrielle a bezvládně se zhroutila na postel. „Mučil mě a pak souhlasil, že do toho půjde.“

„Mučil tě?“ Zeptala se Fleur.

„Stál tam, kde jsi teď ty, bez košile, s nenuceně zkříženýma rukama a nabídl se, že mě uloží do postele. Byla to ta nejerotičtější věc, jakou jsem kdy viděla.“

„A ty jsi neřekla ano?“ Zeptala se Fleur nevěřícně.

„Chtěla jsem,“ připustila Gabrielle, „hodně. Ne kvůli páření, ale kvůli tomu, jak byl nádherný a jak moc ho chtěla každá moje část, víla i člověk. Ale odolala jsem.“ Na chvíli se odmlčela. „Byla to nejtěžší věc, jakou jsem kdy udělala, a už nikdy nechci, abych mu musela říct ne.“

„A?“

„Řekl mi, že to byl test. A teď, když jsem prošla, jsme mohli pokračovat. Že se možná nakonec zamilujeme.“

„To nezní jako Harry.“

Gabrielle se otočila a lehla si na bok. „Kolik času jsi s Harrym strávila za poslední tři roky?“

„Co tím myslíš?“

„Kolik času jsi s ním strávila za poslední tři roky?“

„Moc ne,“ řekla Fleur s roztomilým pokrčením ramen.

„Takže své reakce zakládáš na tom, jaký byl před lety?“

Fleur pomalu přikývla.

„Nemyslíš si, že hraní profesionálního famfrpálu, cestování po světě a být hvězdou, by ho mohlo přimět trochu dospět?“

„To mě nenapadlo.“

„Ani mě ne,“ povzdechla si Gabrielle. „Můj výzkum je prakticky k ničemu. Ale víš, jsem zvláštním způsobem ráda.“

„Jak to?“

„To znamená, že ho musím poznat, že budu překvapena a ohromena tím, co dělá a jak reaguje, a bude to znamenat, že s ním nebudu postupovat podle jednoho ze svých scénářů. Budu to muset být jen já, jen Gabrielle, a doufat, že ho získám.

„Připadá mi to mnohem víc… upřímnější.“

„Ale děsivé,“ poukázala Fleur.

„Celá ta věc je děsivá,“ připustila Gabrielle. „Ale mám naději a bez ní nejsem nic.“ Na několik sekund se odmlčela a pak řekla: „Líbilo se mi, když mi říkal Gabby.“

Fleur doklopýtala zpět do židle. „Opravdu? Ale ty to jméno nesnášíš!“

„Ne, když to říká on,“ usmála se. „Máma mi jednou řekla, že jí táta rád říká Aim, což je jméno, které nikdo jiný nepoužívá. Řekla, že to bylo proto, že mu to dávalo pocit jedinečnosti a, že je jen jeho - byl to jediný člověk, který jí tak říkal. Myslím, že by to mohlo znamenat totéž. Pro něj budu Gabby, ale nikdy pro nikoho jiného.“

Fleur se zasmála a zavrtěla hlavou. „To všechno mi dělá problémy,“ přiznala tiše.

„S Billem?“

„Ano. Přemýšlí, jestli s ním budu pářit, a přestože chápe, proč bych možná nechtěla, vidím mu to v očích.“

„Co budeš dělat?“

„Nevím,“ povzdechla si Fleur. „Nebudu se pářit s žádným mužem, který není mým manželem, a přesto se zdá, že nijak nespěchá, aby ze mě udělal svou manželku.“

„Uvažovala jsi o tom, že se ho zeptáš?“

„Určitě ne,“ odpověděla Fleur přísně. „Je to na celý můj život, a pokud se nemůže zeptat na tak jednoduchou otázku, pak pro mě možná není tou pravou osobou.“

„Kde je Bill?“

„Dole s Ronem a Hermionou.“

„Proč nejdeš a nepřipojíš se k nim? Budu pracovat na nějakých školních věcech.“

„Celá práce a žádná hra dělá z Gabrielle nudnou dívku.“

„Nikdy bych nemohla vypadat nudně, má drahá sestro. A umožňuje mi odpočinout si a po posledních třiceti šesti hodinách je odpočinek něco, co potřebuji.“


Harry prošel vchodem do Krásnohůlek a zamířil k Olympině kanceláři. Bylo trochu překvapivé, jak mnohem pohodlněji se v této škole cítil ve srovnání s Bradavicemi. Ve škole panoval jakýsi klid, se kterým se skutečně ztotožňoval.

Zaklepal, po vyzvání vstoupil, a posadil se před velký stůl.

Olympe se na něj zpříma podívala. „Něco objasním, Harry. Nikdo, dokonce ani Jean-Sebastian mě nemohl přimět najmout profesora, o kterém jsem cítila, že tu práci nezvládne. Teď, když jsem byla kvůli nešťastnému stavu Gabrielle ochotna trochu ohnout pravidla, nedovolila bych ti, abys byl profesorem jen kvůli tomu.“

Harry přikývl a změnil téma. „Chtěl jsem se tě zeptat na to, jaký je Jeanův vztah s Krásnohůlkami?“

„Delacourové jsou jednou z předních francouzských rodin. Mají moc podobnou rodině Malfoyů v Anglii, než přišli o peníze a vliv. Pomohli založit Krásnohůlky a mají dědičné sídlo podobné guvernérovi. Sám Jean je všeobecně považován za budoucího Ministra pro magii, i když někteří konzervativci nemají jeho předky rádi - předsudky sahají hluboko ve zdejším kouzelnickém společenství, stejně jako v Anglii. Porážka Voldemorta a jeho spoluúčast na ní ho však vrátily na správnou cestu.“

Harry pomalu přikývl. „Víš, proč jsem od toho neodešel?“ zeptal se.

Olympe zavrtěla hlavou.

„Protože jsi mě požádala o pomoc s Throbusovým pohárem. Nezkoušela jsi mě do toho přimět. Předložila jsi mi problém a nechala mě o něm rozhodnout. Vážím si toho víc než cokoli jiného.“

Ředitelka se usmála. „Musím říct, že udělat cokoli jiného mě prostě nenapadlo.“

„V tom případě,“ řekl Harry, když vstal, „odejdu.“ Chtěl bych strávit příštích několik dní memorováním jmen žáků ve třídě.“

„Víš, co budeš učit?“

Přikývl. „Začnu tím, že je odnaučím vše, co vědí, a naučím je nejprve se bavit a poté hrát. Pokud nemilujete létání, nikdy vás nebude bavit sport.“

„To zní jako vynikající plán. Včera jsem měla schůzku s hlavami ročníků a budeme pokračovat v plánu, který jste s Gabrielle navrhli. Vítězná kolej získá trofej.“

„A lístky na další mezinárodní famfrpálový zápas a možnost setkat se se všemi hráči.“

Olympe zvedla obočí.

Harry pokrčil rameny. „Spousta lidí mi dluží laskavost. Klidně si je můžu vybrat.“

„To je od tebe velmi velkorysé, Harry.“

Harry se usmál a přikývl. „Uvidíme se později.“


Harry seděl na podlaze ve svém pokoji a před ním se rozkládaly složky, když se pokoušel zapamatovat si jména studentů.

Kupodivu to bylo skoro jako studovat na zkoušku v Bradavicích, jenže tentokrát neměl své dvě normální kohorty.

Částečně proto, že už teď byli pravděpodobně v posteli, a částečně proto, že na ně byl pořád zatraceně naštvaný. Ze všech lidí měli vědět, jak moc nesnáší, když s ním někdo manipuluje, a skutečnost, že jsou ochotni to udělat, ho stále hryzala.

Nezáleželo na tom, jestli to, co udělali, bylo ‚pro dobro věci‘ - fráze, kterou nenáviděl s takovou vášní, jakou si obvykle vyhrazoval pro členy rodiny Malfoyů. Důležité bylo, že místo aby mu ten problém přinesli, pokusili se ho oklamat.

Problém, který měl, spočíval v tom, že jeho předchozí způsob, jak se s tím vypořádat zahrnoval divokou náladu a několik velmi silných slov. I když o tom stále uvažoval, nebyl si jistý, jestli je to nejdospělejší způsob řešení.

To, co chtěl, byl absolutní slib, že to už nikdy neudělají, bez ohledu na okolnosti. A i když křik a hněv, mohly něco takového dokázat, nebyl to příliš dospělý způsob, jak získat to, co chtěl.

Navzdory této anomálii byli Ron a Hermiona velmi dobří přátelé a on jim mohl věřit, což jejich činy tentokrát ještě více zhoršovalo.

A to byl celé odpoledne jeho problém. Přemýšlel v kruzích. Kdykoli se pokusil jít dospělou cestou, vzpomněl si, jak ho zatraceně štve, jak s ním manipulují.

A stále přesně nevěděl, co do pekla udělá s Gabrielle.

Ano, byla krásná, ale pak ještě nepotkal vílu, která by nebyla. Ale láska? Nebylo to, jako by si byl dokonce jistý, co je to láska. Několik dostaveníček na jednu noc rozhodně nebylo žádným náznakem toho, co by láska mohla nebo nemohla být.

Nemluvě o tom, že se zamiluje, a to bez celé věkové záležitosti, s někým, kdo je jen částečně člověk.

Jeho výzkum v Bradavicích mu ukázal několik zajímavých věcí. V neposlední řadě mužský popis toho, jaké to je být středem zájmu vílího páření, a jak úžasné to je.

Myšlenka takové lásky Harryho velmi zajímala, což vzhledem k jeho pozadí nebylo překvapením. Ale kvůli tomu nechtěl spěchat a dělat špatná rozhodnutí.

A stále nevěděl, co bude dělat s Ronem a Hermionou.

Věděl jen to, že ať už udělá cokoli, nebude zbrklý. Neztratí kvůli tomu dva přátele.


Olympe Maxime pohlédla na řady studentů před ní. Začátek nového školního roku ji vždy naplňoval nadějí a radostí.

„Vítejte, moji milí studenti, v dalším roce v Krásnohůlkách.“ Zastavila se, když studenti decentně tleskali. „Tento rok znamená pro Krásnohůlky nový začátek a bude bezpochyby dosud nejzajímavější.“

Nyní měla jejich plnou pozornost a pokračovala. „Podněcujeme novou soutěž. Všichni studenti budou rozděleni do kolejí a v průběhu roku získají pochvalu nebo pokárání založené na chování a akademické a sportovní zdatnosti. Na konci roku bude vítězná kolej oceněna trofejí Krásnohůlek.“ Dramaticky mávla hůlkou a na vzdáleném konci sálu osvětlil reflektor skleněnou vitrínu. Uvnitř byla zlatá trofej, která jako by ve světle zářila. „A,“ pokračovala, „dnem sledováním francouzského národního týmu, jak hraje famfrpál s Anglií, a setkáním s týmy předem.“

Studenti si začali navzájem šeptat a ona cítila, jak se atmosféra změnila ve vzrušenou. „Kromě toho Krásnohůlky také vstupují do dalšího turnaje s Kruvalem a Bradavicemi: famfrpálového turnaje.“

Atmosféru opět změnily vzdechy a nervózní pohledy. Věděli, stejně jako ona, že nemají ani tým, který by mohl soutěžit. Nyní byla ta správná situace, aby představila nového profesora. Musela mluvit velmi rychle, aby ho přesvědčila k takovému vstupu, protože jeho přirozená zdrženlivost způsobila, že se vyhýbal vytváření takové scény. Nicméně ho přesvědčila její velmi pravdivá tvrzení, že každý nový zaměstnanec měl podobný úvod.

„Teď,“ pokračovala poté, co na okamžik nechala narůstat nervozitu. „Jsem si vědoma, že nemáme famfrpálový tým. Vzhledem k tomu, že profesor Vol odešel do důchodu, jsme najali nového profesora, kterého podle mého názoru najdete jedinečně kvalifikovaného, a ​​který nám pomůže nejen konkurovat ostatním školám, ale také vyhrát.“

„Mohu vám představit, Harryho Pottera!“

Dveře se otevřely a Harry, oblečený ve formálním hábitu s nejtransparentnějšími brýlemi, pomalu vešel do síně ke stolu profesorů. Studenti vypadali ohromeně, když sledovali osobu, která byla téměř živým mýtem, procházet jejich školou.

Sledovala, jak byla Gabrielle první studentkou, která vstala a tleskala. Ostatní rychle následovali, když se za chvíli vzpamatovali a začali povzbuzovat. To chtěla, vášeň pro školu a možná i první známky naděje. Protože byl přijat fakt, že Harry neprohrával. Dal všechno do toho, co dělal, aby zajistil, že vyhraje - a ona viděla, jak si studenti myslí, že kdyby jim pomáhal, pak možná, jen možná, budou schopni také vyhrát.

„Děkuji, madame Maxime,“ řekl Harry a jeho hlas bez námahy prořízl jásot, takže všichni ztichli a poslouchali ho. Všimla si, že jeho přízvuk a zvolený slovník jsou mnohem sofistikovanější než neformální patos, kterému se obvykle oddával.

„Je mi potěšením tady být a nesmírně se těším na spolupráci s vámi po celý příští školní rok. Madame Maxime mi nyní prokázala tu čest rozdělit vás do vašich kolejí.“

Studenti opět ztichli, každá tvář v síni se obrátila k Harrymu a uchváceně poslouchala.

„Vaše kolej nebude jen jméno, bude symbolem vašeho přátelství a vaší konkurence. Proto jsme se rozhodli pojmenovat každou kolej podle slavné budovy v Paříži a každá kolej na konci roku vypracuje o své budově esej.“ Otočil se a zvedl ruce. Za profesorským stolem se objevily čtyři dlouhé prapory. Červený, zelený, modrý a žlutý, každý s magickým znázorněním dotyčné budovy.

Otočil se a zatleskal. Uprostřed síně se objevily a ve vzduchu se vznášely čtyři ohně.

Olympe se tiše usmála. Harry možná neměl rád pozornost, ale hraní famfrpálu mu očividně pomohlo najít svého vnitřního showmana.

Ohně, jeden v každé barvě, začaly tančit po síni a jak se to dělo, rozdělily se na polovinu a pak se každý menší kousek dělil znovu a znovu, dokud nebyl vzduch plný malých tančících plamenů.

Rozevřel paže a zdálo se, že plameny ztuhly, než se snesly dolů a ve zdánlivě náhodném výběru se vznášely před studenty.

„Podívejte se na svou barvu a pak se rozhlédněte kolem sebe. Lidé ve stejných barvách jsou vaši noví spolubydlící, vaši noví přátelé a kolegové, lidé, kteří vám budou pomáhat a podporovat vás.“ Znovu zatleskal a ohně spadly studentům do klína, kteří jako by sebou všichni trhli dozadu, dokud si nevšimli, že oheň změnil lemování jejich hábitů na správnou barvu, a pak začali jásat.

Olympe vstala a usmála se na Harryho. „Děkuji, profesore Pottere. Studenti, další podrobnosti týkající se kolejí se dozvíte dnes večer, ale prozatím pojďme jíst!“


Gabrielle zavrtěla hlavou a vyčerpaná se svalila na postel. Neočekávala, že ji oznámení způsobí tolik práce. Jako Primuska zaplavena dotazy a žádostmi o informace prakticky z celého studentského sboru.

A hodně z toho byly opravdu věci, o kterých studenti nemohli s profesory mluvit. Skutečnost, že nejlepší přátelé byli v různých kolejích a že chlapci a dívky, kteří spolu chodili, nyní soutěžili proti sobě.

„Gabby?“

Ocitla se na nohou dřív, než skončila druhá slabika. Vešla do svého obývacího pokoje a podívala se na oheň. „Harry?“

„Nevadí, když projdu?“

„Prosím,“ řekla. Od víkendu, kdy se všechno zvrtlo, s ním ve skutečnosti nikdy nebyla sama.

Prošel skrz, uvolnil se a byl zpět v džínách, které, jak se zdálo, měl na sobě nejraději.

„Dal by sis šálek čaje?“

„Posaď se, zvládnu to,“ řekl. „Vypadáš zničeně.“

Přikývla a klesla na jednu ze židlí. Nepřítomně si uvolňovala vlasy z koňského ohonu, ve kterém byly uvězněny.

Vrátil se, podal jí jeden ze dvou hrnků, a posadil se naproti ní. „Jak se držíš?“

Podívala se na něj. „Se studenty? Jsou únavní.“

Zazubil se na ni. „Teenageři, únavní? Opravdu? Nenáviděl jsem, když dělali letní tábory u Kanónů. Stovky teenagerů byly přesvědčeny, že jim chybí jen malá šance stát se profesionály. Jak to všechno berou?“

Pomalu usrkávala čaj a trochu foukala na horkou tekutinu. „Jsou nadšení a těší se. Letos je ve škole více energie, než jsem kdy viděla. Někteří starší studenti již plánují zprávu, kterou budou dělat o svých domech.“

Harry pomalu přikývl. „Brzy jim budeme muset dát několik důkladných pokynů. Budeme chtít, aby to bylo o magii i historii.“

„A samozřejmě se hodně mluví o nádherném mladém novém profesorovi.“ Znechuceně se zatvářila. „Pokud vím, jsi příjemcem čtrnácti ženských drtí, s alespoň jednou dívkou z každého ročníku a třemi mužskými drtí.“

Harry zamrkal a pak se začal smát. „No to je trochu nečekané.“

Gabrielle pokrčila rameny. „A ani jednou jsem nikoho z nich neproklela.“

„Obdivuji tvou zdrženlivost.“

„A teď se mi vysmíváš,“ Gabrielle se lehce našpulila.

„Trochu,“ souhlasil Harry s lehkým úsměvem. „Pokud toho bude příliš mnoho, dej vědět mě nebo jednomu z dalších profesorů, Gabby. Nechceme, abys vyhořela.“

Uklidňujícím úsměvem se na něj usmála. „Je to jen první den a všechno je nové. Uklidní se to.“

Přikývl a dopil čaj. „Pokud si budeš potřebovat promluvit,“ řekl, když vstal. „Víš, kde je můj pokoj.“ Na vteřinu vypadal rozpolceně a pak cvakl prsty. V ruce se mu objevila malá karta. „Můj krb je chráněn.“ Položil ji na stůl a zmizel v ohni.

Vyskočila na nohy a přeběhla k ní. Byl to klíč od jeho pokoje. Na místě trochu zatancovala, zatočila se a na vyčerpání zapomněla. Neměla tušení, proč jí dal klíč, ale bylo jí to úplně jedno. V této fázi by si od něj vzala jakékoliv malé znamení.

Podívala se na hodinky a usoudila, že spánek je důležitější než sprcha - zvláště proto, že by na jeho první ranní lekci chtěla vypadat co nejlépe.


Gabrielle vyšla s ostatními dvanácti studenty na první lekci létání v roce. Madame Maxime změnila rozvrh tak, aby byla v Harryho první lekci pro případ, že by potřeboval nějakou podporu. Soukromě o tom pochybovala, ale nebyla to ten typ člověka, který by se díval darovanému koni do úst.

Na zemi bylo třináct košťat a každý si stoupl vedle jednoho z nich, jak tomu bylo u každé lekce v minulosti. Musela si připomenout, že je nepravděpodobné, že by Harry byl tak zlý jako profesor Vol, ale viděla, že ostatní studenti to nevědí.

Uvolnila se, když viděla Harryho přilétat k nim. Na tváři měl stejný výraz čisté radosti, jaký měl při každém letu.

Přilétl před ně a pak jako by kopl do koštěte tak, aby směřovalo přímo vzhůru. Položil ruce na jeho vršek a jemně klesl k zemi, což bylo úžasné zobrazení ovládání koštěte. Musela bojovat, aby na něj nezírala jako ostatní studenti. Mnohokrát ho viděla létat, když se dívala z tribun na jeho famfrpálové zápasy, ale nikdy si neuvědomila, že je profesionál, a jako takový pravděpodobně dokáže s koštětem věci, které jsou mimo dosah normálních lidí.

„Vítejte,“ řekl s úsměvem. „Jaký je účel létání?“

„Účelem létání na koštěti je dostat se z bodu A do bodu B s co nejmenší námahou je možné,“ skandovali unisono ostatní studenti.

„Špatně,“ řekl Harry vesele. „Účelem létání je bavit se a být při tom v bezpečí. Takže první věc, kterou uděláme, je zjistit, co každý z vás dokáže na koštěti. Chci, abyste všichni vyletěli do výšky asi padesáti stop, udělali osmičku a přistáli. Takhle.“

Vyskočil do vzduchu a nasedl na koště jako onehdy; ležérní elegance ji stále uchvátila a on letěl přímo nahoru, než se vyrovnal ve správné výšce. Zdálo se, že pak letěl plnou rychlostí kolem osmičky, než se k nim vrhl zpátky a v poslední vteřině se zastavil.

„Správně, Simone, jste první. Nedělejte nic, co by vám bylo nepříjemné, a jen se uvolněte. Užijte si to a uvidíme, co můžete dělat.“

Simone přivolala své koště a posadila se na něj bokem.

„Počkej,“ řekl Harry. „Boční sedlo?“

„Je to způsob, jakým nás učili, že dívky létají,“ nervózně vysvětlila Simone.

„Zkusila jste létat - uch - normálně?“

Zavrtěla hlavou.

„Chceš?“

„Mohu? Opravdu?“

„Znám spoustu profesionálních hráček famfrpálu a všechny jsou stejně dobré jako muži. Neexistuje vůbec žádný důvod, proč byste nemohla.“

Simone se posunula a přehodila nohu přes koště. „Tohle je pohodlnější,“ řekla překvapeně.

„Nedivím se,“ přikývl Harry. „Kouzla na koštěti jsou určena pro tuto pozici. Nyní pomalu stoupejte a buďte opatrná, toto koště jsou mnohem novější než ty, které jste měli minulý rok.“

Simone statečně přikývla a letěla nahoru. Harry letěl vedle ní a jeho hlas zmizel v dálce.

„To bude v pohodě,“ zapískal André pod nosem. „Viděl někdo z vás jeho poslední zápas?“

„Když si zranil rameno?“ Zeptal se Jerome. „Ano, to byl nejúžasnější tah ve famfrpálu. Ukázal Krumovi, co to znamená být skutečným vítězem.“

Gabrielle se pro sebe usmála. „Hlásíš se do famfrpálového týmu?“ zeptala se.

„Chci to zkusit,“ odpověděl André. „Je pravda, že se profesionální kluby zapojily, aby se pokusily získat novou generaci hráčů, když se Francie ani nekvalifikovala do finále mistrovství světa?“

„Ano,“ odpověděla Gabrielle. „Podle toho, co jsem pochopila, bylo získání profesora Pottera jen velké štěstí.“

„Neměl s tím tvůj otec něco společného?“

Přikývla. „Jsou to přátelé z války.“

André a Jerome přestali klást otázky, když se Harry a Simone vrátili.

„André, jste na řadě,“ řekl Harry. „Nezapomeňte se uklidnit.“

„Jaké to bylo?“ Zeptal se Jerome dychtivě, když André a Harry odletěli.

„Zábavné,“ řekla Simone a její tvář vypadala trochu zrudlá. „Konečně chápu, proč si to někteří lidé užívají.“

„Gabrielle, jste na řadě,“ zavolal Harry asi o minutu později.

Zavolala koště do ruky, nasedla na něj a vyletěla s ním do výšky.

„Jak se mi vede?“ zeptal se, když letěli na druhý konec hřiště.

„Dobře,“ zakřičela Gabrielle do větru. „Baví se.“

„Chceš udělat smyčku?“

„Jasně,“ odpověděla.

„Dobře, jen mě sleduj a dělej to, co já.“

Jako by ho sledovat měl být problém. Její oči byly pevně upřené na jeho zadek, následovala ho, a sotva si všimla, že udělala úplnou smyčku.

„Výborně!“

Trochu zrudla a následovala ho dolů k ostatním.

„Jerome,“ zavolal Harry.

Jerome se pokusil skočit na své koště jako Harry, ale nepodařilo se mu to, a skončil na zemi.

André se zachichotal. „Hezké!“

„Nedělejte si s tím starosti,“ řekl Harry. „Pokud mě chcete později vidět, ukážu vám, jak to udělat správně.“ Rozhlédl se a potom spiklenecky letěl o kousek blíž. „Když jsem se o to pokusil poprvé, byli jsme na betonu. Minul jsem jako vy a musel jsem jít navštívit lékaře, protože jsem si rozbil kostrč.“

Gabrielle se smála s ostatními, a to výrazu na Harryho tváři, stejně jako samotnému příběhu.

Jerome vylezl na koště tradičním způsobem a oba odletěli.

„Učitelův mazlíček,“ škádlil André.

„Hmm?“ Zeptala se Gabrielle a přehodila si vlasy přes rameno.

„Udělala jsi smyčku hned napoprvé.“

„Ach,“ usmála se Gabrielle. „Měla jsem několik přátel, kteří mi během léta trochu ukázali, jak se létá.“

„Takže se chceš také dostat do týmu?“

Přikývla. „Chci být chytačkou!“

André pomalu zapískal. „Hodně štěstí.“


„Dobré odpoledne, Olympe,“ řekl Albus Brumbál skrz krb.

„Albusi,“ uznala ho.

„Myslel jsem, že by mohl být dobrý nápad stanovit nějaké termíny pro turnaj.“

„Samozřejmě,“ odpověděla a natáhla se ke školnímu deníku.

„Mohl bych navrhnout podobný formát jako u soutěže Tří kouzelníků? Bradavice budou hostit další dva týmy po dobu dvou týdnů. Každý bude hrát proti sobě a dva týmy s největším počtem bodů postoupí do finálového zápasu.“

„Kdy?“

„Přemýšlel jsem koncem listopadu, abych nenarušil zkoušky našich starších studentů.“

Olympe se podívala dolů a nekomentovala, že jim to sotva dalo dostatek času na to, aby dali dohromady tým, bez ohledu na to, aby měli šanci vyhrát. Zjevně jako vždy hrál své hry.

„To bude v pořádku, Albusi,“ řekla formálně. „Budeme se těšit.“

„Stejně jako já, má drahá, stejně jako já.“

Zavřela krb a tiše reptala. Zdálo se, že čím déle Albuse znala, tím víc ji dráždil. Znovu otevřela Letax a vyzvala Harryho, aby prošel.

Když seděl naproti ní, řekla mu o předchozím hovoru.

„To nám neposkytne vůbec žádný skutečný čas, že?“

„Ne,“ souhlasila. „Jsem otevřená nápadům.“

„Což je dobrá věc,“ řekl, když se jeho úsměv změnil ve zlý, „protože mám plán.“

„Ach?“ zeptala se dychtivě.

„Až budu mít připravený tým, zařídím, aby přišlo pár přátel a strávilo s námi nějaký čas. Dejte nám pár týdnů a budeme připraveni.“

„Přátel?“

„Přivedu Freda a George Weasleye, aby pomohli našim odrážečům, Katie Bellovou - v současné době je střelkyně u Harpií - trénovat naše střelkyně. Pak zařídím, aby Ollie ukázal našemu brankáři provazy a pomůžu chytači.

„Ollie? Myslíš Olivera Wooda?“

„Přesně tak,“ řekl Harry.

„Pomůže nám?“

„Ještě to neví, ale ano. Dluží mi několik poměrně velkých laskavostí zahrnujících sázku před nějakým rokem.“

„Výborně,“ zatleskala nadšeně Olympe. „Myslíš, že bychom mohli vyhrát?“

„Upřímně řečeno nevím. Bradavic se příliš neobávám, budou hrát stejně jako dříve Draco Malfoy - spoléhat se na fauly a špinavou taktiku místo dovedností.“

„To Kruval mě přivádí k zamyšlení. Mají opravdu dobrou akademii - koneckonců tam vychovali Viktora, a mohli by být týmem, který vyhraje.“

„Moji lidé by mohli namítat, že to říkám, ale já bych raději, aby vyhrál Kruval než Bradavice.“

Harry se usmál. „Já také.“


„Harry!“

„Olivere?“ Zeptal se Harry a překvapeně se podíval na svůj krb. „Jak jsi věděl, že jsem tady?“

„Ach, zeptal jsem se Freda a George. Podívej, chtěl jsem tě požádat o laskavost - musím ti pomoci s trénováním těch Francouzů.“

„Co?“ Zeptal se Harry překvapeně. S Olympe skončil teprve před hodinou, a ještě ho ani nenapadlo kontaktovat svého přítele.

„Jo, podívej, slyšel jsem o turnaji. Tisk z tvého návratu do Bradavic šílí.“

„A?“

„A Marcus Flint učinil několik pobuřujících prohlášení o tom, jak Bradavice zvítězí a jak pomáhá Dracu Malfoyovi proměnit famfrpálové studenty ve světové bijce.“

„Myslel bych si, že si budeš myslet, že je to dobře,“ upozornil ho Harry zvědavě.

„Ach, člověče, vůbec ne! Jak mohu být pyšný, když škole dominují zatracení Zmijozelové! Je třeba jim dát lekci, a pokud existuje jedna věc, ve které jsi dobrý, je to učit Zmijozely, že jejich místo je plazit se po podlaze jako hadi, kterými jsou. Takže necháš mě, prosím, pomoci?“

Harry se usmál. „Samozřejmě, Ollie. Také požádám Katie, Freda a George, aby přišli.“

„Báječné!“ Řekl Oliver nadšeně. „Bude to jako za starých časů. Jak jsi se naučil mluvit francouzsky?“

„Hermiona.“

„Samozřejmě, že jo, zaletaxuji ji jako další. A ještě jedna věc.“

„Ano?“

„Krum pomáhá Kruvalu. Bude to sakra turnaj!“

<- Předchozí díl!                                                                            Další díl! ->