Hlavní menu    Moje tvorba    Vaše tvorba    Spolecné projekty    Ostatní    Uživatel



 

 

Hlavní stránka
Něco o mě
Chat
( )
Odkazy
▪Spoilery
FF Naruto
▪Série
▪Jednorázovky
FF Harry Potter
▪Série
▪Jednorázovky
FF Ostatní
▪D. N. Angel
Originální tvorba
▪Cesta osudu
▪Kniha stínů
▪Články, úvahy atd...
Kejt
O Uživateli
Potomek dvou klanů
Evil or good
Jednorázovky
Raulon
O Uživateli
Vládci živlů
Jenorázovky
Shinoki
O Uživateli
Oznámení
Archangel
Jednorázovky
Nenávist a Smrt
Cheesik
O Uživateli
Shinobi dvou klanů
Tajná technika
Harry Potter - Jeden z mnoha
Luck Dem
O Uživateli
Jednorázovky
Jigoku Samurai
Spoilery (Anzai)
Anzai
P1NG
O Uživateli
All Night
Deamonic
O Uživateli
Krev Světla a Slzy Temnoty
tobi-sama
O Uživateli
naruto-bleach
naruto a bleach
Rochelle
O Uživateli
Zvuk zkázy
Sbírky
Jednorázovky
Fantastická zvířata a kde je najít
Fujiyuu Uchiha
O Uživateli
Jedna z devíti
Shiroi Are
Jedna z devíti: Po čtyřech letech
Sekko
O Uživateli
Černokňažka a Necromant
Jnao
O Uživateli
Narutov návrat I. - chuuninská skúška -
Jednorázovky
Narutov návrat II. -Strata blízkeho-
Lucky
O Uživateli
Ztracen v zapomění
Tenká čára
Qui trahendum tangite
jobek
O Uživateli
Naruto a Bůh smrti
Naruto a Bůh Smrti - prezentace síly
Nový sanin
Výcvikové středisko
Strážce brány
Harry Potter a Necromancer
4. Velká ninja válka
Přemožitel démonů
Guxim
O Uživateli
Harry Potter- Tahun Pertama
Harry Potter - Boj za svobodu
Harry Potter- Hrdina??
Amren
O Uživateli
Lepší život
naruto - kun
O Uživateli
Harry Potter a stratené učenie mágov
Naruto - Ťažké rozhodnutie
Titus
O Uživateli
Pokemon - Sinnoh league
Emily Cindy Mowmary
O Uživateli
Souboj Titánů
Gryf
O Uživateli
Naruto a prokletí které je darem
StarCraft vs StarWars
Bleach: Síla králů
Traileri na FF serie
Jednorázovky.
Harry Potter a síla čtyř
Arancar
O Uživateli
Harry Potter a Nový život
Markus
O Uživateli
Harry Potter a Taje magie
Myerel
O Uživateli
Les éléments invisibles de la vie
Daikara
O Uživateli
Jednorázovky
Když nás chtěli vyhnat.
Šance žít !
Bratři na zabití.
Jiný život I.
Ookami ningen.
Jiný život II.
vlastolordes
O Uživateli
Krv a slzy
kinkuro-san
O Uživateli
Návrat Namikazeho
Verxa
O Uživateli
the Dark, the Light, and the Grey
Môj najkrajší sen
Harry Potter a Bestiaire
kejhy
O Uživateli
Abrakadabra
zaza
O Uživateli
Harry Potter a světlo v temnotě
Lukasaku
O Uživateli
Cesta msty
Quesa
O Uživateli
Sulfia More
Jednorázovky
Staří vojáci nikdy neumírají
Příběhy tří... ehm, čtyř kouzelníků
Navak
O Uživateli
Prokletý
BAJAJA-KAR
O Uživateli
Atali
O Uživateli
Po pěti letech
Osudový boj
HP - Deník čistokrevné
Život ve stínu
Fairy Tail - Dračí děti
miki
O Uživateli
LáskaNinjaLoukaStrom
Navždy spolu
SaharuSanada
O Uživateli
Karioka World
Princ Tennisu(Prince of tennis)
Moje hvězda na konci Tunelu
Elitní Smrtijed
Strážce tajemství
Karen Alecta Black I.
Ginreishi(ochránci živlů) I.
Fruits Basket
Cesta za měsícem
Rikkaidai Fuzoku
Satan
Ginreishi(Ochránci Živlů) II.
Forever Together
Harryho Rozhodnutí (1)
The Last World
Potterova Zrada : Smrtijedi
NeAtTe
O Uživateli
Harry Potter a znamenie fénixa
Susan
O Uživateli
Co když se všechno změní?
Kanjira
O Uživateli
Přátelství a nenávist
Tasunis
O Uživateli
Reya
O Uživateli
Moc nikoho
Přání snů aneb Potter sebevrah
HP a pán zla
Démon spravedlnosti
HP a dech jednorožce
HP a dech jednorožce 2
HP and legend of the dark
ElisWolf
O Uživateli
Pták snící v kleci
Jednorázovky
Příběhy velké čtrnáctky
Nirvinus
O Uživateli
Syn svého otce
Leegy
O Uživateli
HP a Nová realita
Reaper
O Uživateli
Harry Potter: Probuzení
UedaAya
O Uživateli
Poslední ůtok
Cesta napříč Ayataro
Král Démonů
Gokusen I.
Black Sword Katie .
Mistr v Pokemonu
JigokuMaru
O Uživateli
Zlo a dobro
FT:Nekonečná láska
Zakladka dělá divi
Návrat Esne Black
Jednou a navždy
Přízrak temnoty
Yamato Nadeshiko Shichi Henge
Naruto,on je Nukenin
Návrat Slečny Raddle
Uedova sestřička I.
Konec KONOHY
Konoha Gakuen
Svatá Trojice
Feudální pán země Ohně
Naruto : Nukenin
Hp a Esne Blacková
Kai-san
O Uživateli
Nikol-chan
O Uživateli
Láska se Sunš nevyhýbá
Mitsuko
O Uživateli
Dívka s modrým tygrem
čtenářka
O Uživateli
Příběh Hyuri Mikon
Lord of Caer Azkaban
h0moun
O Uživateli
Novos Ordo Seclarum
SG Pegasus
xEternity
O Uživateli
Aryvenne
O Uživateli
Senna
O Uživateli
Bla Bla Bla
Zrušené
Zrušené
Zrušené
darksama
O Uživateli
Harry Potter a ...
LilithHekate
O Uživateli
Harry Potter a Majstri Elementov
BastaFidli
O Uživateli
Naruto: Mrtvý klan
juhy
O Uživateli
Návrat do Uzushiogakure
Filex9742
O Uživateli
Yami-san
O Uživateli
Maikeru
O Uživateli
Naruto - Fukutsu no seishin
sdragos
O Uživateli
akaj akuma
Sennin_Liesa
O Uživateli
Smrt není konec
Jednorázovečky
Nápravy
Ne všechno je spravedlivé
Naomie
O Uživateli
avanaka15
O Uživateli
N.U.T.
O Uživateli
Rozhodnout se
Žaneta
O Uživateli
Sonalesa
O Uživateli
frelength
O Uživateli
Albus Potter a nechcené dedičstvo
dark1987
O Uživateli
HP a Posel času
Trixirly
O Uživateli
bilales1
O Uživateli
Vzpoura
Doplňkové povídky Knížete Azkabanského
Západ Slunce nad Británií
Hrát podle pravidel
V tomto světě i v tom dalším
Naděje
Stellar
O Uživateli
Lost Soul
Lionsnake Chronicles - Hadí šach
Aritmancer
Sety
O Uživateli
Rámen ninja
Fairy Tail - Dark
Chyba - Pomsta - Láska
Harry Potter a rád Temného fénixa
HP - Dieťa z proroctva
Fairy Tail - Ranger
Tokyo Ghoul - Vnútorný nepriateľ
Pravá ruka štvrtého hokage
Chameleón
blade23mc
O Uživateli
Marsy
O Uživateli
zberateľ
O Uživateli
Pravdivá romance o květinářce a zablešenci
Mysterio
O Uživateli
Asami
O Uživateli
Bla bla bla
Neplatné
Kiru Uchiha
O Uživateli
Kronland
O Uživateli
Majo
O Uživateli
Esterie
O Uživateli
Spolupráce
Projekt Equillibrium 666
Elite Six
Unreal Tournament: Anime War
ExeqiuaS & Karlos-sama
Sentaku no Kurashi
V rekonstrukci
Download
FanFiction
Originální tvorba
Jiné
Galerie
Moje Arty
Vaše Arty
Apophysis
Jiné




Registrovat se

Pokec

Top List

TOPlist




2. kapitola - Paříž

2. kapitola - Paříž

Od Jeconais

Harry se na sebe podíval v zrcadle, když zapínal knoflíky své černé košile. Hermiona trvala na tom, aby si vylepšil svůj šatník, a jednu sobotu ho táhla po mudlovském Londýně, aby se ujistila, že má oblečení vhodné pro jeho novou práci.

Sklonil se, rychle si zavázal tkaničky na svých černých botách, a nepřítomně kroutil ramenem. Cítil, že se zlepšuje, ale bylo mu řečeno velmi důrazně, jak křehké skutečně je.

Nepřítomně si prošel prsty přes vlasy, které byly i přes Hermioninu nejlepší snahu stále nezvládnutelné. Nakreslil čáru, když chtěla začít sesílat identifikační kouzla, aby zjistila, zda nejsou jeho vlasy prokleté.

Na dveře se ozvalo jemné zaklepání, otevřel je a vpustil Gabrielle dovnitř.

Gabrielle měla na sobě plisé šaty slonovinové barvy, s černým sakem přes ramena a na nohou černé flamenco sandály.

„Vypadáš velmi elegantně,“ řekla Gabrielle s úsměvem a prohlížela si ho shora dolů způsobem, který neočekával.

„Děkuji,“ řekl, otočil se zpět k pultu a vytáhl hodinky. „Vypadáš také velmi dobře.“

„Nu, děkuji,“ odpověděla se širokým úsměvem. „Je to speciální Yves Saint Laurent.“

„Mudlovský návrhář?“

„Jeden z nejlepších,“ přikývla.

„Sluší ti to,“ usmál se. „Můžeme?“

„Ale samozřejmě,“ řekla Gabrielle s roztomilým malým pukrle. „Myslela jsem, že bychom mohli začít venku na famfrpálovém hřišti.“

Harry se usmál: „Zní to jako dobrý nápad.“ Sledoval ji ze svého pokoje a dolů po jedné z chodeb.

„Neměl by ses tady ztratit,“ řekla. „Je to velmi logické. Všechny pokoje jsou označeny podle podlaží, ve kterém se nacházejí, a podle jejich umístění.“

Harry přikývl. „V Bradavicích se některé místnosti pohybují, když se tak cítí. Občas je to velmi obtížné.“

„Bradavice mě vždycky fascinovaly z vědeckého hlediska,“ usmála se Gabrielle. „Ale nemyslím si, že bych tam chtěla chodit do školy. Nevypadá to moc přátelské ke studentům.“

„Není to tak špatné,“ odpověděl Harry. „Prostě to znamená, že musíš věnovat mnohem více pozornosti.“ Sestoupili z jednoho ze širokých schodišť a vyšli ven do slunečního svitu. „Mohl bych si na tohle počasí zvyknout.“

„Nejsi blond,“ zasmála se Gabrielle. „Pokud strávím příliš mnoho času bez ochranných kouzel, proměním se v ohavného humra.“

„Pochybuji, že bys mohla být vůbec někdy ohavná,“ odpověděl Harry, a zastavil se předtím, než řekl něco dalšího. Trochu se obával, že se zapojuje do mírného flirtování s jeho budoucí studentkou.

Gabrielle se na něj usmála a zašla za roh.

„Vypadá to nové,“ řekl Harry, když se podíval na famfrpálové hřiště.

„To je,“ souhlasila Gabrielle. „A studenti se nemohou dočkat, až se naučí, jak správně hrát.“

„Promiň?“ Zeptal se Harry trochu zmateně.

„Ještě nikdy jsme ve škole nehráli famfrpál,“ vysvětlila Gabrielle. „Bylo to považováno za příliš nebezpečné pro studenty. Avšak poté, co Gambie zahanbila náš národní tým, když ho vyřadila ve Světovém poháru, se naši politici rozhodli, že musíme být učeni, jak hrát v mladém věku, abychom mohli najít přirozený talent a rozvíjet ho.“

Harry se lehce usmál. „Pomůžu Francii najít lidi, kteří proti mně budou v budoucnosti hrát.“

„Ano.“

Harry přikývl a vyšel doprostřed hřiště. „Vypadá to velmi dobře,“ usmál se.

„To by mělo být, madam Maxime si půjčila plány od profesora Brumbála. Tady,“ řekla a šla do jednoho rohu. „Zde je bouda s vybavením.“

Harry ji následoval a skryl úsměv. Bouda to nebyla. Stejně jako část školy, kterou dosud viděl, byla luxusní. Proti jedné ze zdí bylo dvacet zbrusu nových košťat, z nichž všechny byly špičkové. Přešel k nim a pozorně si je prohlédl.

„Košťata byla věnována každým z klubů Francouzské ligy. Chtěli tento projekt podpořit. Všichni poukázali na to, jak ty a Oliver Wood, abychom jmenovali dva, jste produkty Bradavického schématu a Viktor Krum Kruvalského.“

„Máte tady ekvivalent kolejí?“

„Nemáme,“ povzdechla si Gabrielle. „Věřím, že madam Maxime s tebou bude mluvit o nejlepším způsobu, jak podpořit soutěž mezi studenty.“

Harry zamyšleně přikývl. Pravděpodobně by navrhl systém kolejního typu, pouze bez třídícího klobouku. Myšlenka samotné školní soutěže byla dobrá, ale když jste měli koleje roztříděné podle osobnosti, nedostali jste příliš rozmanitosti, což samo o sobě vedlo k tomu, že Zmijozel byl živnou půdou pro Smrtijedy.

„Jak jsou studenti rozděleni pro účely spánku?“

„Jsme rozděleni podle ročníku,“ vysvětlila Gabrielle, když ho vedla zpět ven na slunce. „Každý ročník má k dispozici vlastní společenskou místnost a ložnice.“

„Jako primuska, jak si myslíš, že by studenti reagovali na koncept kolejí? Nechci jít Bradavickou cestou oddělující lidi podle osobnosti, ale cestou náhodného seskupení, aby odpovídalo lidem všech talentů a zkušeností.“

„Myslím, že by to považovali za divné, ale také trochu vzrušující. Myslím, že již nějakou dobu trpíme nedostatkem konkurence. Jakmile jsme ve skutečném světě je pro nás často několik let obtížné soutěžit se zbytkem světa, dokud si nezvykneme na to, že život není fér. Minulý rok jsem udělala projekt, kde jsem hovořila s některými našimi absolventkami, abych poznala, co si o životě po Krásnohůlkách myslí. Bylo to velmi poučné.“

Harry se na ni slabě usmál. „Zdálo se, že Fleur neměla problémy s turnajem Tří čarodějů.“

„Myslíš kromě toho, že skončila poslední?“ Gabrielle poukázala. „Byla úplně mimo a použila svou aroganci a síly víly, aby to úhledně zakryla.“

Harry přikývl. Zpátky ve škole vešli do jedné ze společenských místností. Vypadalo to jako obrovská knihovna se studijními psacími stoly seskupenými po čtyřech, které byly rozptýleny po místnosti. Byl tam pohodlný nábytek uspořádaný před několika velkými krby. „Tato místnost by v Bradavicích dlouho nevydržela,“ řekl s úsměvem. „Zvláště ne v Nebelvíru. Měli jsme starý nábytek z nějakého důvodu.“

„Kvůli žertům?“ Zeptala se Gabrielle. „Moc se tu nežertuje.“

Harry se pokřiveně usmál. „Mohou být dobré pro přerušení napětí, zejména v době stresu.“

Gabrielle přikývla a nekomentovala to, což mu dávalo dojem, že si není jistá, zda má pravdu.

Pohlédla na tenké hodinky na zápěstí a pak se podívala na něj. „Máme čas vidět jednu z učeben, než se setkáme u večeře. Je nějaká třída, kterou bys rád viděl?“

„A co lektvary?“ Zeptal se Harry zvědavý, jak vypadají ve srovnání se sklepením v Bradavicích. Protože neměli moc času, rozhodl se, že si důležitější místnosti prohlédne později.

Gabrielle přikývla: „Ty jsou ve čtvrtém patře.“

Vyšli ven a nahoru po dvou dalších schodištích. Harry se zastavil u okna a podíval se ven.

„Pohled ze střechy je ještě lepší,“ řekla Gabrielle s lehkým úsměvem, když se dívala na pozemky.

Harry přikývl a následoval ji po elegantní chodbě do učebny. Uvnitř byla zřejmě na míru navržená místnost. Každý stůl měl malý kotlík a oheň. Kolem zdí mezi velkými okny byly poučné plakáty, které studentům připomínaly správné chování, a také jim ukázaly, jak provádět některé z jednodušších úkolů. Bylo to něco, co považoval za velmi užitečné, spíše než nekonečný křik, který obdržel od Snapea.

Gabrielle se znovu podívala na hodinky. „Pokud teď odejdeme, měli bychom přijít vhodně pozdě,“ řekla s úsměvem.

„Pozdě?“ Zeptal se Harry.

„Ale samozřejmě,“ usmála se Gabrielle. „Nikdy není zdvořilé objevit se včas. Zpozdit se o patnáct minut je mnohem lepší.“

Harry přikývl, následoval ji dolů a trochu se napřímil. Bylo to už dlouho, co jedl s tolika lidmi, a byl z toho víc, než trochu nervózní.

„Neboj se, Harry,“ řekla Gabrielle tiše. „Součástí mé práce je ujistit se, že zapadneš a užiješ si to. Jen mě následuj a budeš v pořádku. Mohou ti být položeny některé osobní dotazy. Pokud nechceš odpovědět, řekni to zdvořile. Madame Maxime a já dáme pozor, abychom zajistili, že s tebou lidé nepřekročí hranici.“

Lehce naklonil hlavu, podíval se na dívku a pomalu se usmál. Bylo trochu znepokojující, že ho mohla tak dobře číst.

Zastavila se před impozantní sadou dvojitých dveří, pak se natáhla a lehce stiskla malý roh jednoho z ozdobných panelů. Dveře se před nimi královsky otevřely a odhalily místnost, která byla prostě velkolepá.

Každou zeď lemovaly mahagonové skříně oddělené sochami a obrazy, z nichž většina byla kouzelná. Uprostřed místnosti byl jediný dlouhý stůl, i když tam byl prostor pro mnohem víc. Na rozdíl od Bradavic nebyl strop okouzlen. Byl namalován světle modrou barvou s vtisknutými bílými fleur-de-lis tvary.

Kolem místnosti stály malé skupinky lidí zapojené do rozhovorů. Zdálo se, že všichni drží sklenku vína. Uviděl Olympe na druhém konci místnosti.

„Papa,“ řekla Gabrielle, když se k nim přiblížil starší pán. „Ráda bych ti představila Harryho Pottera, Harry, tohle je Jean-Sebastian, můj otec.“

Harry natáhl ruku a jak ji druhý muž chytil, tleskal druhou rukou proti lokti. „Je dobré tě zase vidět, Jeane.“

„Jako tebe, Harry,“ usmál se Jean. „Nebyl jsem si jistý, jestli si mě pamatuješ.“

„Jak bych nemohl?“ Harry se usmál. „Kdyby nebylo tvé pomoci, možná bychom nikdy neměli francouzské bystrozory zapojené do boje.“

„Bylo to to nejmenší, co jsem mohl udělat,“ usmál se Jean. „Můžu ti nabídnout aperitiv?“

Harry přikývl a zvedl sklenici, která mu byla nabídnuta k nosu, a přivoněl. Byl zasažen bohatou vůní a pomalu se usmál.

„Chateau de Laubade, 1948,“ řekl Jean s úsměvem. „Jedno z našich nejlepších.“

Harry přikývl, napil se a skryl překvapení, že pila i Gabrielle. Zapomněl, že mu Hermiona řekla, že francouzským dětem bylo často dovoleno pít víno se svými staršími.

„Už ti Gabrielle ukázala famfrpálové hřiště?“

„Byla velmi užitečným a trpělivým průvodcem,“ odpověděl Harry s úsměvem. „Byla víc než ochotná stát kolem, když jsem se podíval na každé koště.“

Gabrielle se po chvále roztomile zarděla. „To nic nebylo.“

„Někteří z našich profesorů dorazí brzy přenášedlem,“ řekl Jean. „Večeře začne brzy poté.“

Harry přikývl. „Celé to místo je krásné.“

„Opravdu,“ souhlasil Jean. „Mám to štěstí, že jsem tady ve správní radě. Snažím se zde strávit alespoň jednu noc v týdnu. Také mi to dává šanci sledovat pokroky mé dcery,“ zakončil s milujícím úsměvem na Gabrielle.

„Papa,“ usmála se Gabrielle a rychle ho objala.

„Gabrielle se zmínila o tom, že máš druhé líbánky?“

„To vskutku mám,“ odpověděl Jean s lehkým úsměvem. „Přišli jsme včera domů poté, co jsme strávili nějaký čas na Kanárských ostrovech.“

Velké hodiny v rohu odbily půl sedmou a s lehkým popem dorazili další čtyři profesoři.

Harry se pohyboval, než se vůbec objevili. Jeho smysly byly v plném proudu; jeho magie se naplno projevila. „Nikdo se nepohne,“ zavrčel s francouzským přízvukem, který byl o něco běžnější než ten, který předtím používal. Hůlku měl v levé ruce; jeho pravá ruka mírně svítila.

V místnosti bylo naprosté ticho, když na něj všichni hleděli.

„Jeden z vás nese Temnou magii. KDO?“ požadoval. Byl to další produkt války, schopnost vnímat temnou magii - magii určenou k tomu, aby způsobila ostatním smrt nebo utrpení.

Když se žádný z nich nepohnul, udělal pravou rukou několik ostrých gest. Oddělil je a postavil je do řady. Rychlým pohybem vystřelil na každého z nich paprsek bílého světla. Jedna z nich na vteřinu zářila. Lhostejným pohybem pustil další tři a kráčel směrem k jediné zbývající profesorce.

Připomněla mu trochu Trelawneyovou, se stejným účesem ve stylu ptáka a rozcuchanými šaty.

Levou rukou na ni namířil hůlku a posunoval ji shora dolů. Zastavil se u pravé ruky. Aniž by na to opravdu myslel, zmrazil ji na místě s upraveným kouzlem Petrificus. Tak opatrně jak jen mohl, stáhl magií prsten z ruky a svolal vedle sebe misku s vodou.

Položil prsten do vody a zašeptal: „Odhal se,“ pod dechem v angličtině. Polovina jeho soustředění byla stále na profesorce. Pokud by se pohnula, byl docela připraven ji nejprve zabít a položit otázky později.

Kolem místnosti se ozvalo zalapání po dechu, když se nad vodou objevila malá postava s kapucí. „Já jsem Prsten atentátník,“ intonoval ve francouzštině. „Jeden můj dotek s velením síly je smrtelný. Zabil jsem čtyřicet šestkrát.“ Postava klesla zpět do vody a byla pryč.

Harry se obrátil k profesorce, která na něj šokovaně zírala. „Proč přesně neseš vrahův prsten?“ požadoval chladně. Uvolnil kontrolu nad její hlavou, aby mohla reagovat.

„Já-já-já nevím,“ odpověděla.

„Lhářko,“ vyštěkl Harry.

Zoufale se rozhlédla. Zdálo se, že nikdo není ochoten jí pomoci nebo jej zastavit.

„Je to rodinné dědictví,“ řekla. „Slyšela jsem o tom zvěsti, ale to je vše.“

„Proč to nosíš?“

Odvrátila se od něj.

„Podívej se na mě,“ zavrčel. Její hlava praskla zpět k němu.

Pomalu zčervenala. „Slyšela jsem zvěsti, že dokážeš detekovat Temnou magii, a chtěla jsem zjistit, jestli to je pravda.“

Harry se na ni znechuceně podíval. To byly přesně tyhle věci, kterým se chtěl vyhnout, aby se k němu chovali jako k nějaké formě výstavního poníka. Zavrčel a použil svou náladu k pohonu kouzla zaměřeného na misku s vodou obsahující její prsten. Miska propukla v plamen, a voda se okamžitě vypařila. Nalil do ní více své magie, až ucítil, jak temná magie zmizela, což znamenalo, že prsten byl zničen.

Rozhlédl se a povzdechl si, když na něj lidé šokovaně a zděšeně hleděli.

Obrátil se k Olympe, která se na něj zvědavě dívala. „Pokud mě omluvíte,“ řekl s povzdechem. „Ztratil jsem chuť k jídlu.“ Nečekal na její reakci. Mávl rukou, aby uvolnil profesorku, a vyšel ze síně. Dveře se mu otevřely a zabouchly se za ním.


Gabrielle sledovala, jak Harry vyšel ze síně a mírně se zachvěla. Slyšela, hlavně od Rona a Hermiony, že Harry může být nejvíce impozantním člověkem na planetě, ale ve skutečnosti tomu nevěřila, dokud neuviděla tuto ukázku. Ve svém životě nikdy necítila tolik čisté magie. Vlasy na zátylku se jí zježily.

Najednou jí bylo jasné, jak porazil Voldemorta. Věci, jako je sebezáchova, vyšly z okna a nahradily je odhodlání dělat to, co bylo potřeba, bez ohledu na osobní náklady.

Otočila se k profesorce a velmi usilovně se snažila udržet svůj temperament pod kontrolou. Nefungovalo to, a tak udělala krok vpřed, připravená co nejpřesněji ji říct, jaký je její názor.

Zastavila ji ruka na jejím rameni a vzhlédla. Její vlastní temperament zmizel, když viděla výraz na tváři svého otce. V jeho očích byl vidět tichý vztek a ona byla vděčná, že nebyl namířen ni.

Jako Harry dříve, Jean kráčel kupředu. „Na co jsi přesně myslela,“ zasyčel.

Profesorka nervózně vzhlédla.

„Máte nějakou představu, jak tvrdě jsem pracoval, abych přivedl pana Pottera do Krásnohůlek?“ požadoval. „Dal jsem jeho přátelům slovo, že by se zde mohl uzdravit, aby si vzpomněl, jaké to je být normální osobou. Slíbil jsem jim, že to pro něj bude prospěšné.“

„Viděl jsem ho, když porazil Voldemorta. Zatímco jsi se krčila ve své třídě, osmnáctiletý chlapec stál před tím nejhorším stvořením, jaké jsem kdy viděl, a vyhrál. Byl úžasný a získával zranění, kdy jsem mu chtěl říct, aby se zastavil a vzdal se. Bojoval, aby měl zbytek světa klid. Bojoval, abys mohla bezpečně pokračovat ve výuce.“

„Francouzská vláda mi ve vzácném projevu kompetentnosti poskytla plnou podporu, abych se ujistil, že je tady o Harryho postaráno. Francie vždy platí své dluhy a dlužíme tomuto mladému muži neuvěřitelně mnoho. Každá vláda na světě by se ráda ocitla v situaci, ve které se nacházíme, aby mu poskytla nějakou odměnu. Přestože mu nebyla představena, byl vyznamenán Čestnou legií.“

„Jeho odvahu a schopnosti předčí jen jeho skromnost. Opravdu si nepřeje nic víc, než aby se s ním zacházelo normálně. Bylo to něco, co jsem cítil, že Krásnohůlky by pro něj byly perfektní.“ Odmlčel se a otočil se na všechny ostatní v místnosti. „Doufám, že se to nebude opakovat,“ řekl tiše a v jeho hlase byla patrná slabě zastřená hrozba.

„Nebude,“ zavrčela Olympe pevně. „Madame Prévoyez, počkáte na mě v mé kanceláři.“

Profesorka přikývla a doslova vyběhla z místnosti.

„Je mi líto, Jeane,“ řekl Olympe tiše. „Měla jsem očekávat, že někdo bude tak hloupý, aby to udělal.“

Jean si povzdechl, přešel k židli a zhroutil se do ní.

„Co chci vědět,“ řekl profesor Bayard, který byl profesorem obrany v Krásnohůlkách. „Bude ochoten pracovat s naší třídou obrany? To byla ta nejpůsobivější magie, jakou jsem kdy viděl.“

Jean se lehce usmál. „Měl bys ho vidět, když se opravdu zlobí. Nevím. Mám podezření, že pokud se ho zeptáš správným způsobem, nemusí být příliš neochotný. Nezapomeň však, že byl dva roky trénován těmi nejlepšími na světě, a stejně jako všichni dobří studenti mu netrvalo dlouho, než překonal své učitele. A když to zkombinuješ s nezdolnou vůlí a odhodláním, pevným souborem mravů, které ho jasně vedou ve věcech správného a špatného, ​​máš Chevaliera.“

„Papa,“ řekla Gabrielle, když k němu přistoupila. „Harry od oběda nejedl.“

„Jak ti to s ním jde?“ zeptal se.

Chvíli přemýšlela. „Bylo to v pořádku, dokud profesorka Idiot nezasáhla.“

„Nebojíš se jeho magie?“

„Samozřejmě, že ne,“ zavrčela. „Nemám na sobě temnou magii.“

Jean se lehce usmál a sáhl do kapsy. Vytáhl peněženku a podal jí několik bankovek. „Tady. Mudlovské peníze. Vezmi ho do Paříže a dej mu něco k jídlu. Měl by být s tebou v pořádku.“

„Jak se tam dostaneme, neumím se přemístit?“

„Harry by pravděpodobně mohl přemístit celou školu,“ řekl Jean suše. „Nebude mít potíže s jednou dívkou.“

Gabrielle se usmála a rychle políbila otce na tvář. „Udělám, co bude v mých silách, abych ho ujistila, že byla idiot, a neměl by podle ní posuzovat všechny ostatní.“

„Dobrá holka,“ ocenil. „Teď jdi; pravděpodobně se cítí trochu provinile za to, jak to zvládl.“

„Souhlasím, i když nechápu proč,“ čichala. „Já bych ji udeřila.“ Zašklebila se na svého otce, nabídla formální úklonu paní Maxime a vyrazila z místnosti.

Vyběhla po schodech k Harryho pokoji a opatrně poslouchala u dveří. Mohla jen rozeznat zvuk nadávek.

Trochu se uklidnila a lehce poklepala na dveře.

Když se dveře otevřely, nastala pauza a ona musela zadržet zalapání po dechu. Oči měl vášnivé koule smaragdového ohně. Košili měl mírně rozepnutou, ukazoval trochu z jeho hrudníku a rukávy měl stočené.

Chtěla, aby se na ni takto podíval. Chtěla ho vidět, že kvůli ní nemá kontrolu, chtěla, aby ji políbil, aby vypadal takhle, jako by všechno, co chtěl udělat, bylo spotřebovat její duši. Chtěla ho. Špatně. Právě teď.

Bezohledně odstrčila tyto pocity pryč. „Je mi líto,“ řekla a dívala se dolů. „Neočekávali jsme, že profesorka Idiot udělá něco tak hloupého.“

Chvíli bylo ticho a ona s nadějí vzhlédla. Zdálo se, že vášeň opouští jeho oči, a nahrazuje ji pobavení. Opřel se o zárubeň a zasmál se. „Profesorka Idiot?“

„Neformální přezdívka,“ odpověděla Gabrielle s malým úsměvem. „Její skutečné jméno je Prévoyez. Je to naše profesorka věštění.“

Harry slyšitelně povzdechl. „Má profesorka věštění byla posedlá předpovídáním mé smrti.“

Gabrielle přikývla. Slyšela o Trelawneyové. „Každopádně,“ řekla tiše. „Můj otec mi řekl, že můžeš přemístit dva lidi?“

Harry přikývl a zvědavě na ni pohlédl.

„V tom případě pojďme a dáme si něco k jídlu.“

Harry vypadal překvapeně.

„Nechceš dnes večer jíst s ostatními, že ne?“

Přikývl.

„Potom tě vezmu do Paříže a budeme jíst mezi mudly, kde zůstaneme sami.“

Pomalu se na ni usmál. „Myslím, že by se mi to líbilo,“ přiznal.

„Tak pojď,“ řekla. „Nepotřebuješ kabát, počasí bude dnes večer perfektní.“

Přikývl, vykročil vpřed, a nepřítomně si zapnul jeden z knoflíků na košili.

„Můj otec je naštvaný na profesorku Idiota,“ řekla, když ho vedla od vchodu a další chodbou. „Slíbil tvým přátelům, že se tady nebudeš muset zabývat takovými věcmi. Cítí, že jeho slovo bylo porušeno a své pocity vyjádřil velmi jasně.“

Harry se zamračil: „Nebyla to Jeanova chyba. Vždycky jsem ho považoval za čestného muže.“

Gabrielle otevřela dveře do místnosti se složitě vzorovanými dveřmi. „To je náš přemísťovací bod,“ řekla. „Ochrany ti odtud umožní odejít, ale nevrátit se.“

Harry se lehce usmál. „To by bylo v Bradavicích užitečné. Kam jdeme?“

„Můžeš vzít cíl z mé mysli?“ zeptala se. Neměla žádné starosti s tím, že by jí četl myšlenky do hloubky. To by prostě nikdy neudělal. Na to byl příliš čestný.

Přikývl, pak se odmlčel a trochu rozpačitě se na ni podíval. „Obávám se, že budeš muset být blízko mě, abych nás přemístil,“ vysvětlil.

Usmála se na něj. To jí připadalo perfektní. Přistoupila k němu, objala ho a cítila, jak ji obejmul. Otočila hlavu na stranu, ucítila teplo jeho hrudi a uslyšela uklidňující tlukot jeho srdce. Cítila se jako doma, což jí umožnil pocítit pouze dotek jejího druha. Její hlava mu dokonale zapadla pod bradu. Začala se snažit zabránit tomu, aby na něj reagovala. Opravdu jej chtěla - její povaha víly po tom volala s vášní, kterou nikdy předtím nezažila.

Než dorazili do uličky, nastal krátký pocit nicoty. Vybrala si ji, protože byla z cesty a mudlové by je neviděli. Cítila, jak ji uvolnil, a neochotně odstoupila. Okamžitě jí chyběl ten pocit a použila to k udržení svého odhodlání. Držet jej celý život bylo to, co chtěla s každým vláknem jejího bytí, a ať už to stálo cokoli, byla připravena. No, téměř cokoli. Nebyla připravena mu říct pravdu - takhle ho nechtěla, bez ohledu na to, co ji to stálo. Raději by se zbláznila, než aby ho uvěznila na celý život kvůli její vlastní hlouposti.

„Tady dole,“ řekla, když se na něj usmála, setřásla své depresivní myšlenky a směřovala k rušné ulici. Udělala jen pár kroků, když zpoza rohu vyšli čtyři mladí lidé oblečení v červených kožených bundách.

„Co to tady máme,“ ušklíbl se jeden z nich. „Je to náš šťastný den. Dej nám svou peněženku a tu dívku,“ řekl Harrymu. „A možná tě necháme žít.“

Gabrielle cítila, jak se jí kolem srdce ovinula chladná ruka strachu. Podívala se na čtveřici, neschopná pohybu. Nikdy předtím nebyla v takovéto situaci a při pokusu si vzpomenout na své třídy Obrany našla svou mysl prázdnou.

„Nebo,“ protáhl Harry. „Se otočíš a utečeš, a já tě nezabiju, že jsi přerušil můj večer.“

Hrdlořez vytáhl velký nůž. „Jo?“ posmíval se.

Přistoupila o krok blíž k Harrymu, a trochu se za ním schovala. Potřebovala být blíže k němu, když zírala na muže před sebou.

Harry se jen usmál a oni zalapali po dechu. „Zahráváš si s věcmi, kterým nerozumíš,“ řekl mrazivě. „Můžeš očekávat, že za to zaplatíš.“

Cítila, jak se kolem ní ovinula jeho paže a snadno ji zvedla. „Má krásná paní,“ řekl a jeho hlas se hypnoticky rozléhal tam a zpátky uličkou. „Budeš tady na mě čekat a nebudeš se hýbat. Vezmu tě do nejvyšší extáze, a ty mi odevzdáš svou životní sílu. Ale prozatím naučím ty darebáky, co se stane, když přeruší upírovu večeři.“

Než se od ní odvrátil měla oči upřené na tesáky, kterých si předtím nevšimla. Nemohla pohnout ničím jiným než očima, takže se podívala na čtyři hrdlořezy.

„O čem to sakra mluvíš?“ požadoval jejich šéf.

Harry se chladně zasmál. „Malí kluci si za soumraku hrají s noži. Další čtyři statistiky pro policii. Pojď ke mně. Pojď ke svému věčnému spánku.“

Nastal okamžik dokonalého ticha.

Jako jeden se čtyři muži otočili a rozběhli se tak rychle, jak jen mohli. Přímo přes ulici, což způsobilo, že některá auta prudce brzdila a vybočovala, aby se jim vyhnula.

Otočil se k ní, tesáky zmizely a jemně se usmál. „Jsi v pořádku?“

Propukla v pláč a cítila, jak ji k sobě přitahuje.

„Ššš,“ zašeptal. „To je v pořádku.“

„Je mi to tak líto,“ vzlykala.

„A co?“ zeptal se.

„Jen jsem tam stála,“ vykřikla do jeho ramene. „Ztuhla jsem. Ani jsem se ti nepokusila pomoci.“ Cítila se tak provinile, jako by ho osobně zklamala, a ten pocit nenáviděla. Nikdy předtím se tak nebála, jak o něj, tak o sebe.

„Ššš,“ zašeptal a jemně ji poplácal po zádech. „To je v pořádku. Upřímně, je to v pořádku. Nikdy to nebyl problém.“

„Ale měla jsem něco udělat,“ zašeptala. „Jsem víla, měla jsem je uchvátit nebo tak něco. Udělat cokoliv, ne tam jen tak stát jako citron.“

Tiše se zasmál. „Chceš se vrátit do školy?“

„Ne,“ řekla a zavrtěla hlavou. Nechtěla se vrátit a říct svému otci, že selhala. Řekla, že se ujistí, že bude v pořádku, a to udělá. „Pojďme se najíst.“

Usmál se na ni a otočil se.

„Jen jednu sekundu,“ zavolala. Sáhla do kapsy, vytáhla zrcátko a podívala se, jakou škodu jí její pláč způsobil na tváři. Naštěstí to nebylo nic moc, a ona byla schopna opravit to s kapesníkem a krátkým výbuchem její vílí síly. Napřímila svá ramena.

Předtím to vypadalo tak snadné. Naučila se bojovat ve třídách jako ostatní a byla v tom nejlepší. Akademicky měla dovednosti, ale když poprvé měla šanci na něj zapůsobit, zamrzla a byla horší než zbytečná. Bylo to něco jiného, ​​na čem bude muset zapracovat. Musela být schopna se vypořádat se svým strachem, aby mohla stát po jeho boku.

A pak tu bylo jeho zosobnění upíra. Vypadal tmavě, tajemně a elegantně. Vypadal tak nebezpečně, jako vlk. Byla to nejvíc sexy věc, jakou kdy viděla. Dokonce i přes její strach byla představa, že mu podřídí svůj život a nechá ho z ní pít, tou nejerotičtější věcí, jakou kdy zažila.


Gabrielle vešla do svého pokoje a odkopla své boty. Odhodila bundu na postel a nedbale si svlékla zbytek oblečení.

„Jsi zpátky?“ Zeptal se Fleuřin hlas skrze Letax.

„Projdi skrz, Fleur,“ zavolala, než vešla do koupelny. Vrátila se o několik minut později, oblečená v pyžamových kalhotách a pytlovitém tričku.

Její sestra seděla v křesle a usrkávala z šálku kávu.

„Jaký je?“

„Sexy? Krásný? Úžasný?“ Řekla Gabrielle, když vešla do svého malého kuchyňského koutku a připravila si šálek čaje.

„Jak to můžeš pít?“ Zeptala se Fleur.

„Chtělo to trénink, ale teď jsem trochu závislá.“

„Táta mi řekl, co se stalo.“

Gabrielle přikývla a stočila se na židli naproti sestře. „Šla jsem za ním a viděla jsem, jak vypadá, když je do něčeho zapálený. Chtělo to všechno, abych na něj přímo tam neskočila.“

„Objal mě, abychom se mohli přemístit, a já tak mohla strávit zbytek života v naprostém potěšení.“

Zhluboka se nadechla. „A když jsme dorazili, čtyři násilníci se nás pokusili přepadnout.“

„Cože?“ Dožadovala se Fleur.

„Čtyři násilníci se nás pokusili přepadnout,“ zopakovala Gabrielle.

Fleur se začala smát. „Ach bože. Nechal je Harry v rozpoznatelném stavu?“

Gabrielle se lehce usmála. „Byl úžasný. Udělal kouzlo bez hůlky, aby vypadal jako mudlovská představa upíra. Řekl mi, abych zůstala v klidu, než jim řekl, že zaplatí cenu za přerušení upířího oběda.

„Myslím, že jeden z nich ztratil kontrolu nad svými útrobami, protože se všichni otočili a utíkali jakoby, no, upír jim byl v patách.“

„A?“ Zeptala se Fleur.

Gabrielle se podívala na prsty u nohou. „Ztuhla jsem. Byla jsem tak vyděšená. Postaral se o všechny čtyři a já jsem zapomněla, že jsem dokonce víla a čarodějnice.“

Fleur k ní přistoupila a klesla na kolena. „To je v pořádku. Napoprvé jsem také ztuhla. Stane se to většině lidí. Když máš štěstí, jsi s někým, kdo se o tebe může postarat.“

„Harry poprvé nezmrzl.“

„Nemůžeš se s ním srovnávat. Harry je hrdina - je jedinečný.“

Gabrielle si odfrkla a přikývla. „No, potom jsme si dali dobré jídlo. A znovu mě přemístil ve své náruči. Ale bude si myslet, že jsem k ničemu. Nebo hůř, jako ta dívka Changová.“

Fleur se tiše zasmála. „Ne on ne. Bude si myslet, že jsi Gabrielle. A to je dobrá věc.“

„To je?“

„Ano,“ řekla pevně Fleur. „To je. Teď už je pozdě, tak si jdi lehnout. Na pár dní se vracím k Billovi. Jestli mě budeš chtít, zavolej.“

„Díky sis.“

„Jsi vítána,“ usmála se Fleur. „A pověs si šaty, než půjdeš spát,“ řekla, když skočila do ohně.

Gabrielle si povzdechla a prošla místností. Zhasla světla, než vstoupila do koupelny, aby si vyčistila zuby, a nakonec vlezla do postele.

Snažila se představit si, jaké by to bylo, kdyby s ní byl Harry v posteli, jak by vytvářel tělesné teplo, a jaké by to bylo mít ho tam pod konečky prstů.

Cítila, jak jí po tváři stéká slza a dopadá na polštář pod ní. Poprvé byla v těžkém pokušení říct mu pravdu. Bylo snazší mít její morálku, než se s ním setkala, než ji držel, bez ohledu na to, jak platonicky.

Jak slzy padaly dál, stočila se do klubíčka kolem polštáře, a nakonec upadla do neklidného spánku.


„Dobré ráno,“ řekl Harry, když vstoupil do kanceláře ředitelky.

„Dobré ráno, Harry,“ usmála se Olympe. „Spal jsi dobře?“

„Já, ano. Trvalo mi pár minut, než jsem si zvykl na postel, ale byl jsem unavený.“

„Líbila se ti Paříž?“

Usmál se a přikývl. „Podívej, chci se omluvit za včerejšek.“

„Nemáš se absolutně za co omlouvat,“ Olympe ho rázně přerušila. „Byla to ta nejpitomější věc, jakou jsem kdy viděla. Madam Prévoyez a já jsme si dlouze povídali o jejím chování a teď je v podmínce. Takové věci se zde netolerují.“

Harry se pomalu usmál, příjemně překvapený. „Děkuji.“

„Mám však jednu otázku.“

„Prosím.“

„Vadilo by ti, kdyby sis promluvil s naším instruktorem Obrany? Byl velmi nadšený z toho, že tě viděl v akci, a rád by si promluvil o některých technikách, které jsi použil a jak je může naučit naše studenty.“

Harry se na poloviční obryni zamyšleně podíval. „Setkám se s ním,“ řekl pomalu. „Pod podmínkou, že mě nebude nutit k odpovědím, které nechci dát. Je mi líto, ale jsou tu nějaké věci, které nejsou pro veřejnost.“

„Samozřejmě, Harry,“ řekla Olympe s úsměvem. „Předem si s ním promluvím, abych to zdůraznila. Postarala se o tebe Gabrielle dobře?“

„Odvedla skvělou práci,“ řekl Harry s úsměvem. „Trochu se ale obávám o korektnost. Vzpomínám si ze školních dnů, že jsem nikdy nebyl v profesorském bytě.“

Olympe přikývla. „Tato pravidla se na Gabrielle ve skutečnosti nevztahují,“ řekla opatrně. „Kromě toho, že je primuska, je i víla. Víš o nich něco, Harry?“

„Velmi málo,“ přiznal otevřeně.

„Dospívají jiným tempem než lidé, ale protože žijí v kouzelnické společnosti, musí dodržovat stejná pravidla jako my. Snažili jsme se jí pomoci tím, že jsme jí umožnili být primuskou dřív. V některých ohledech je daleko za svými roky.“

Harry přikývl. „Minulou noc si vedla dobře.“

„Mohu se zeptat, co se stalo?“

„Nějací mudlové se nás pokusili okrást,“ řekl s pobaveným úsměvem. „Byla vyděšená, ale měla natolik chladnou hlavu, aby mi uhnula z cesty a udělala přesně to, co jsem jí řekl.“

„Co jsi těm mudlům udělal?“

Harry se usmál a ukázal zuby.

„Upír?“

Harry přikývl a znovu se usmál, když mu zuby zmizely. „Jo. Přiměl jsem je, aby si mysleli, že přerušili upírovo krmení na Gabrielle a oni utíkali jako vítr.“

Olympe se tiše zasmála.

„Gabrielle byla na sebe docela tvrdá, protože měla pocit, že měla udělat víc než jen ztuhnout. Abych byl upřímný, byl jsem potěšen, že nic neudělala. Jinak se to mohlo zvrtnout.“

„Je na vrcholu své třídy Obrany,“ řekla Olympe pomalu. „Ale s velmi malými praktickými zkušenostmi.“

Harry přikývl. „Poté jsem byl ohromen. Neodradilo ji to a jednala jako by se nic nestalo. Byl jsem docela vděčný za tichý večer.“

„Mluvila s tebou o nějakých plánech, které mám pro zahájení famfrpálových her?“

Olympe přikývla, naklonila hlavu a zírala na něj. „Myslím, pane Pottere, že k tobě budu mnohem vstřícnější, než jsem si myslela. Na pár dní budu v Paříži. Až se vrátím, ráda bych slyšela tvé návrhy na famfrpál a také jak bys chtěl sestavit týmy. Očekávám, že budeš s Gabrielle úzce spolupracovat, protože je zástupkyní studentů.“

Harry se lehce usmál. „Mohu prosazovat i jiná doporučení než tohle, nebo se striktně držet famfrpálu?“

Olympe se na něj zašklebila. „Můžeš dát doporučení ohledně všeho, co se ti líbí. Nemusím je brát v potaz.“

„Pravda,“ ušklíbl se Harry. „Existuje způsob, jak mluvit s Jeanem? Gabrielle říkala, že včera večer byl trochu rozrušený tím, co se stalo, a chtěl jsem ho ujistit, že to nebyla jeho chyba.“

„Skvělý nápad, Harry,“ řekla, když se obrátila ke svému krbu. Hodila do něj nějaký prášek a zašeptala jméno.

„Olympe?“ Zeptala se Jeanova hlava.

„Jsem na cestě do Paříže,“ odpověděla. „Ale Harry s tebou chtěl o něčem mluvit, takže vás dva nechám o samotě. Harry, uvidíme se za pár dní.“

Harry přikývl a posadil se, když vyšla ven.

„Ahoj, Jeane,“ řekl s úsměvem. „Chtěl jsem ti jen říct, aby sis nedělal starosti ohledně včerejška.“

„Bylo to od ní idiotské,“ povzdechl si Jean. „Ale ulevilo se mi, že jsi stále ve formě. Fleur mi vyprávěla o tom, co se stalo včera v Paříži. Musím obdivovat tvou zdrženlivost. Z právního hlediska, i kdybys udělal něco jiného, ​​bylo by to jedno.“

„Nemám rád boj,“ odpověděl Harry. „Ale budu chránit ostatní. Nebyli ani nepatrnou hrozbou. Mohl jsem je zastavit bez magie, ale usoudil jsem, že dobrý strach může být z dlouhodobého hlediska účinnější.“

„Dnes ráno je sebrala mudlovská policie. Byli velmi opilí a mluvili o upírech, kteří pijí krev andělům.“

Harry se tiše zasmál. „Gabrielle může mít na lidi takový vliv.“

Jean přikývl a usmál se. „Proč nepřijdeš na víkend ke mně domů? Fleur s Billem tu budou a moje žena by tě ráda poznala.“

Harry přikývl. „Přijdu,“ souhlasil.

„Výborně,“ řekl Jean. „Tak tě uvidím.“ Uklonil se a zmizel z krbu.

Harry se natáhl, popadl Letaxový prášek a zavolal Ronovi a Hermioně.

„V pořádku, kámo?“ Řekl Ron s úsměvem. „Jak je ve Francii – už jsi se setkal s nějakými prodejci cibule?“

„Rone,“ povzdechla si Hermiona a odstrčila ho na stranu. „Ahoj, Harry,“ usmála se na něj. „Jaký byl tvůj první den?“

„Zajímavý,“ řekl s mírným povzdechem, když provedl mentální změnu, aby znovu promluvil anglicky. „Včera v noci jsem šel na večeři a jeden z profesorů si myslel, že by bylo dobré přivést s sebou vrahův prsten.“

Obě tváře v plamenech sebou trhly jako jedna. „Tvé detektory temné magie se zbláznily?“ Zeptal se Ron.

„Jo. Zničil jsem ho, ale je to věc, o které jsem opravdu doufal, že už je za mnou. Olympe a Jean se však omluvili, takže je to vyřešeno.“

Oba přikývli a přiměli ho k úsměvu. „Takže kromě odcizení většiny mých budoucích kolegů, myslím, že jsem si udělal přítele.“

„Koho?“ Zeptala se Hermiona.

„Gabrielle Delacourovou.“

Ron i Hermiona se usmáli. „Je to báječná osoba,“ řekla Hermiona. „A pokud bys přišel na více rodinných recepcí, zjistil bys to předem.“

Harry pokrčil rameny. „Mimochodem měla jsi pravdu, Hermiono. Mudlové se bojí upírů.“

„Co jsi udělal?“  povzdechla si Hermiona.


Harry pomalu procházel školou a prohlížel si ty úžasné detaily. Občas se zastavil, aby si promluvil s obrazy, a zjistil, že v Krásnohůlkách nejsou žádní duchové.

Aniž by si to uvědomil, skončil přede dveřmi, o kterých Gabrielle naznačila, že jsou její. Jemně zaklepal.

„Harry?“ řekla s úsměvem, když otevřela dveře.

„Jdu se proletět,“ řekl. „Myslel jsem, že bych tě pozval, když madam Maxime pro mě najala tvé služby.“

„Jako víc než průvodkyni?“ Zeptala se Gabrielle.

Harry přikývl. „Vysvětlím to později.“

„Nech mě se převléknout,“ řekla. „Pojď dál.“

Následoval ji dovnitř. Její pokoj byl trochu jako jeho, jen s mnohem menší kuchyňskou linkou. Hádal, že to bylo proto, že většinou jedla spolu s ostatními studenty.

Posadil se na jednu ze židlí a lehce se usmál. V pokoji byly nějaké šaty, které měla na sobě předešlou noc, nedbale rozházených po místnosti. To dalo místnosti živý vzhled, který se v kombinaci s obrázky náhodně roztroušenými, přidal k pocitu domova.

Gabrielle vyšla ze své ložnice. Převlékla se do džín a bílé košile. „Připraven?“ zeptala se.

Přikývl a šli k famfrpálovému hřišti.

„Nepoužíváš vlastní koště?“

„Ne,“ řekl Harry a vytáhl ze stojanu dvě školní košťata. „Mé je tady trochu přes vrchol. Je to zakázkový model. Firma Kulový blesk je postavila pro Viktora a mě, abychom je mohli použít ve Světovém poháru.“

„Potřebuji používat stejné koště jako ostatní, abych věděl, co dokážou.“

Gabrielle přikývla a následovala ho do středu hřiště. „Jak dobrý jsi letec?“ zeptal se.

„Průměrný,“ řekla s úsměvem.

„No, pojďme se vznést do vzduchu.“ Sledoval, jak Gabrielle metodicky položila koště na zem, a pak si ho přivolala do ruky. Půvabně nasedla a vzlétla do výšky asi padesáti stop.

„Jdeš?“ křičela.

Mírně se usmál a nenuceně vyskočil do vzduchu, vsunul si koště mezi nohy a jediným pohybem vzlétl. O sekundu později se vznášel před ní vzhůru nohama. „To byl velmi formální start,“ poznamenal.

„Tak nás to učili,“ vysvětlila a podívala se trochu dolů.

„Co jsi udělala poté, co jsi byla ve vzduchu?“

„Létala dokola,“ vysvětlila. „Účelem létání na koštěti je dostat se z bodu A do bodu B s co nejmenší námahou to jde.“

Harry sklouzl koštětem na stranu a provedl vodorovnou smyčku, aby byl tím správným směrem. „To ti řekl tvůj učitel?“

Gabrielle přikývla.

„Copak jsi neletěla, aby ses bavila?“

„Nesměli jsme,“ vysvětlila Gabrielle. „Létání je trochu nudné, pokud ovšem nehraješ famfrpál.“

Harry pomalu zavrtěl hlavou. Znělo to, jako by osoba, kterou nahradil, vysála z létání veškerou zábavu. „Věříš mi?“ zeptal se.

„Samozřejmě,“ odpověděla okamžitě Gabrielle, jako by to byla hloupá otázka.

„Následuj mě dolů,“ přikázal a padl jako kámen. Zastavil těsně předtím, než se jeho nohy otřely o zem.

Gabrielle sestoupila klidněji a s naprostou přesností se dotkla země.

„Přesedni na mé,“ řekl a trochu si poposedl dozadu.

Přikývla, opustila koště a přešla k němu. Seděla před ním ve stejné formální póze, jakou použila předtím.

Natáhl se, chytil ji za pas a přitáhl si ji k sobě. Znovu jej trochu překvapilo, jak je lehká. „Správně,“ řekl jí do ucha. „Tvůj učitel zapomněl na jednu z nejdůležitějších věcí o létání.“

„A to je co?“ zeptala se.

„Bavit se,“ zazubil se a vystřelil koště svisle nahoru. Držel se pevně, zatímco se mu Gabriellina záda přitiskla k hrudi, když pobízel koště. Tlačil koště rychleji a rychleji, než ho zatlačil do oblouku.

„Několikrát polkni,“ zakřičel, „Normalizuje to tlak v uších.“

Cítil, jak se řídí jeho radou, a pak otočila hlavu a hodila na něj pohledem. „Zbláznil ses?“ zeptala se s širokým úsměvem na tváři.

„Ale samozřejmě,“ zašklebil se. „Všichni famfrpáloví hráči jsou šílení. Jsi připravena se pobavit?“

„Jsem tvoje,“ zasmála se.

„Tak se pevně drž,“ usmál se, šťouchl příď dolů a poslal je do vývrtky.

Slyšel její křik i přes prudký vítr.


Olympe si povzdechla a odkopla boty. Její rozpočet ani zdaleka nebyl snížen. Pro nadcházející rok byl zvýšen. Věděla přesně proč a nebyla si jistá, jestli by z toho měla mít radost. Francouzská vláda, jak Jean předpověděl, padala přes sebe, aby se ujistila, že se Harrymu daří dobře. Politická prestiž, kterou získávala z celého světa, ji dělala velmi šťastnou.

Skutečnost, že Harry opustil svou vlastní zemi a pobýval v Krásnohůlkách, pro ně byla zdrojem hrdosti.

Harry chtěl jen zůstat sám, aby mohl žít svůj život. Nezajímal se o politickou stránku věci, a proto se za svůj rozpočet cítila provinile. Cítila, jako by těžila z věcí, které ho dělaly nešťastným.

Byla velmi zvědavá na to, s čím přišel pro famfrpálové zápasy. Vzrušení z profesionálních klubů ve Francii bylo ohromné, když uslyšeli, že se Harry chystá učit ve škole, a ona dostala prakticky rozkaz, aby jim pomohla. Výsledkem bylo nejlepší hřiště pro famfrpál na světě.

„Olympe?“ ozval se hlas z jejího krbu.

„Albusi?“ řekla překvapeně, když k němu přicházela.

„Je dobré tě zase vidět,“ řekl Bradavický ředitel vesele perfektní francouzštinou. Vždycky jí bylo trochu nepříjemné, že jeho francouzština byla lepší než její angličtina, a nebyla si jistá, zda to dělal záměrně.

„I tebe,“ odpověděla suše. Stále mu neodpustila, že vystavil Gabrielle nebezpečí, a přestože tvrdil, že to netušil stejně jako ona, nebyla si tím tak jistá.

„Slyšel jsem, že teď pro tebe pracuje jeden z mých bývalých žáků.“

Bývalá žák nebyla slova, která by použila k jeho popisu. „Ano,“ souhlasila.

„Výborně,“ usmál se Albus. „Věřím, že budete letos hrát několik famfrpálových zápasů.“

„Albusi,“ povzdechla si. „Měla jsem dlouhý den. Opravdu s tebou nechci hrát hry. Můžeš se prosím dostat k věci?“

„Myslel jsem, že by bylo hezké, kdybychom měli mezi-školní famfrpálový turnaj,“ řekl s úsměvem. „Už jsem mluvil s Kruvalem a jsou ochotni.“

„Sotva si myslím, že bychom se měli zúčastnit prvního ročníku,“ povzdechla si.

„Nesmysl,“ nesouhlasil Albus a jeho modré oči vesele jiskřily. „Bylo by dobré zapojit studenty do nějaké pěkné soutěže, která je o něco méně nebezpečná než turnaj Tří kouzelníků.“

„Omlouvám se, Albusi,“ odpověděla. „Příští rok by mě to mohlo zajímat víc.“

„Samozřejmě,“ řekl Albus, jako by ji neslyšel. „Byl bych ochoten dát cenu. Řekněme, Throbusův pohár.“

„Máš ho?“ zalapala po dechu.

„Opravdu,“ řekl s úsměvem. „Pro vítěznou školu by to byla vhodná cena, nemyslíš?“

Zamračila se, když si uvědomila, že byla zmanipulována, aby přijala. „Dobře,“ vzdala se s povzdechem. Nemohla riskovat, že se její příbuzní doslechnou, že ustoupila od šance na získání dědictví jejich předků. „Budeme hrát ve tvém turnaji.“

„Výborně,“ řekl s úsměvem Albus. „Promluvím si s Kruvalem a můžeme domluvit zápasy. Navrhuji, abychom hráli každý s každým a dva týmy s nejlepšími výsledky sehrají finálový zápas, který určí vítěze.“

Přikývla. „To zní přijatelně,“ souhlasila. „Každý tým bude samozřejmě složen ze studentů, kteří již navštěvují danou školu, takže převedení studentů by bohužel bylo zakázáno.“

Albus se na okamžik odmlčel a pak přikývl. „Souhlasím.“

„V tom případě, Albusi, jestli mě omluvíš, měla jsem dlouhý den.“

„Gratuluji k tvému rozpočtu,“ řekl a zavřel Letax.

Přešla a posadila se před velké zrcadlo, najednou velmi znepokojená. „Jak řeknu Harrymu, že se musí vrátit do Bradavic?“ zeptala se svého odrazu.


„O čem jsi se mnou chtěl mluvit?“ Zeptala se Gabrielle, když se půvabně posadila do trávy.

Harry se mírně zamračil, luskl prsty, a v rukou se mu objevila deka.

Byla to taková nenucená ukázka magie, kterou hypnoticky sledovala. Pro většinu lidí byla magie hudebním nástrojem. Bylo to něco, co hodně cvičili a za normálních okolností dokázali vytvořit slušnou melodii. U Harryho se zdálo, že magie je jeho součástí, jako je myšlení nebo dýchání. Bylo to, jako by se podíval na normální pravidla a rozhodl se, že se jimi nebude řídit, a naprosto je ignoruje.

Neměla tušení, jestli deku vykouzlil, vytáhl ji ze skrytého úložného prostoru, nebo ji dokonce Accio. Právě se rozhodl, že to chce, a zařídil, aby se to stalo. Přemýšlela, jestli by ji nechal udělat o něm projekt. Pozitivní na tom bylo, že by jí to dalo fascinující téma k disertační práci, ale na druhou stranu by to mohlo trochu narušit jeho soukromí.

Rozložil deku na trávě a pohodlně si lehl na bok. Doplazila se k dece a se zkříženýma nohama se posadila před něj. Skryla ruměnec, když si uvědomila, že kdyby si oblékla sukni, byl by v perfektní pozici, aby to viděl. Rychle se proklela za to, že nemyslela dopředu a neměla ji na sobě. Nikde v knihách, které četla, nebylo napsáno, že byste měli vždy plánovat dopředu pro případ, že by se objevila příležitost.

„O čem jsi se mnou chtěl mluvit?“ zeptala se a prozatím zahnala rozptylující myšlenky.

Harry se na ni usmál a ona si přála, aby si sundal sluneční brýle. Vypadal dobře, ale neviděla jeho oči, a to se jí nelíbilo. „Mluvil jsem s paní Maxime a ona mi laskavě dala svolení učinit jakékoli návrhy ohledně organizace školy na konkurenceschopnou úroveň.“

Usmála se a vytáhla brk a poznámkový blok. Byl to pohyb, který nacvičovala donekonečna, a teď to mohla udělat tak rychle, že si většina lidí myslela, že je to kouzlo.

„K tomu jsi nepoužila kouzlo,“ řekl.

Většina lidí, kromě Harryho, samozřejmě.

„Jak jsi to poznal?“ zeptala se.

„Sledoval jsem tvou magii,“ řekl s lehkým úsměvem. „Nebyl žádný záblesk.“

To byla možná ta nejpodivnější věc, jakou kdy slyšela. Neměla vůbec ponětí, co tím myslí, a rozhodla se, že si promluví s Ronem a Hermionou o radu, jak ho požádat, aby ji nechal ho studovat. Přikývla a informace uložila na později. „Takže chceš jít cestou typu kolejí?“

„Ani ne,“ řekl zamračeně, převalil se na záda a zíral na oblohu. „Nechci nic změnit příliš radikálně, zvláště ne, pokud by to zahrnovalo změnu spánkového uspořádání studentů. A docela se mi líbí myšlenka, že lidé ve stejném roce budou spolu, protože to znamená, že všichni se v určité fázi setkají se všemi ostatními. V mém ročníku byli lidé, které jsem sotva potkal.“

„Potřebujeme však způsob, jak spojit lidi způsobem, který bude vzbuzovat hrdost.“

Gabrielle nepřítomně okusovala konec brku. „Ve Francii je pravděpodobně příliš mnoho regionů, než aby se daly použít. Kolik jich chceš?“

„Čtyři nebo pět je dobré číslo,“ řekl nepřítomně. „A co důležité budovy v Paříži?“

„Hmm,“ řekla zamyšleně. „Mohli bychom mít Pont Neuf, Notre Dame, Versailleský palác a La Bastille.“

„Slyšel jsem o Notre Dame, ale co jsou další tři?“ Zeptal se Harry.

„Pont Neuf je nejstarší most, který přetíná Seinu. Byl postaven v roce 1548 některými z nejlepších inženýrů ve Francii a některými z nejlepších kouzelníků. Od té doby obstál při každé povodni.“

„Palác Versailles byl napřed malá lovecká chata pro Ludvíka XIII. Byl to Ludvík XIV s pomocí jeho rady kouzelníků, kdo ji rozšířil na obrovský palác, jakým je dnes. Je slavný, protože tam podpisem Versailleské smlouvy skončila mudlovská první světová válka.

„La Bastille je domovem francouzského ministerstva kouzel. Pokud se na ni dívají mudlové, vidí pomník Bastille, vězení, na které v roce 1789 zaútočil dav, což znamenalo začátek revoluce.“

„Zní to perfektně,“ řekl tiše Harry, když se na ni podíval způsobem, který předtím od něj neviděla.

„Mohli bychom to také udělat tak, aby každá skupina na každou budovu udělala akademický projekt v magickém a mudlovském mixu.“

„Dobrý nápad,“ usmál se Harry a znovu se převalil na bok. „Víš o Bradavickém bodovém systému?“

Přikývla. „Náš disciplinární postup je založen na osobní odpovědnosti. Pokud uděláš něco špatně, ​​dostaneš špatné známky a neuspěješ v kurzu.“

„Přidání bodového systému k tomu může přidat prvek konkurence, ale také by to mohlo zajít příliš daleko. Spíše než body, co třeba schéma zásluh? Odvedeš dobrou práci, získáš pozitivní zásluhy, uděláš špatnou práci a dostaneš negativní. Na konci roku se sečtou.

„Odstraní to despotický charakter bodů a zastaví to jednoho profesora, který nepříznivě ovlivňuje výsledky.“

Přikývla a zaznamenala všechno, co řekl. Bylo zřejmé, že to založil na Bradavickém schématu, ale snažil se odstranit nedostatky. „Bude mít každá skupina famfrpálový tým?“

„Samozřejmě,“ zašklebil se na ni. „A kapitána, kterého vyberu. Kdokoli ve škole bude mít nárok hrát za svou skupinu. A my jim musíme dát jména.“

Mírně se usmála. Byla to legrace, ležet v trávě na jasném slunci, mluvit se svým druhem a vést inteligentní rozhovor. Kéž by to mělo příslib polibku na konci. „Myslím, že bychom mohli skončit s kolejemi,“ řekla pomalu. „Každé slovo, které mě napadne, zní špatně.“

„Jo,“ souhlasil. „Dobře, tak jim stejně budeme říkat koleje.“

„Musíme se ujistit, že lidé, kteří si vedou ve studiu dobře, jsou odměněni,“ řekla po několika minutách ticha. „Možná bychom měli mít na konci roku uměleckou soutěž a nějakou formu kvízu. Umění a studium by mělo být stejně důležité jako sport.“

Posadil se, zkřížil nohy a seděl jako ona. „A to znamená, že se může zapojit více lidí,“ řekl. Zářivě se na ni usmál. „Dobrý nápad.“

„Děkuji,“ řekla a bojovala s ruměncem i nutkáním skočit na něj.

„Jaký je plán na toto odpoledne?“ zeptal se.

„Co chceš dělat?“ odvětila.

„Létat,“ byla jeho jednoduchá odpověď.


„Líbí se mi tvé nápady, Harry,“ řekla Olympe, když skončil s prezentací. Poslední dva dny strávil hlavně s Gabrielle, zkoumáním školy do hloubky. Byl si docela jistý, že se tu teď vyzná.

Byl připraven jít s ní dnes večer Letaxem do domu jejích rodičů.

„Ale než odpovím, obávám se, že ti musím něco říct.“

„O?“ zeptal se a přemýšlel, o čem asi. Zatím se dobře bavil – nejlépe za dlouhou dobu, protože neviděl ani jediného fotografa od novin. Tiskové zprávy o jeho návštěvě byly věcné a nenápadné, za což byl velmi vděčný.

„Když jsem byla v Paříži, Albus mi zaletaxoval.“

„Ach?“ řekl znovu a uvědomil si, že jeho hlas zchladl.

Přikývla a vypadala trochu nervózně. Výraz na její velké tváři se zdál nepatřičný. „Požádal Krásnohůlky, aby se připojily k Bradavicím a Kruvalu na mezi-školním turnaji ve famfrpálu.“

„Opravdu se tam nechci vrátit.“

„Já vím,“ povzdechla si. „A řekla jsem ne, ale Albus vytáhl trumf. Má pohár Throbus a nabízí ho jako cenu.“

„Co je to pohár Throbus?“ zeptal se pomalu.

„Je to ekvivalent Svatého grálu,“ vysvětlila tiše. „Je to pohár, který první obr vyřezal na úsvitu času.“

„Jako obvykle,“ odfrkl si Harry. „K hraní jeho malicherných malých her používá neocenitelnou položku.“

„Nemohla jsem říct ne. Moji lidé by mi nikdy neodpustili.“

„Uvědomuješ si, že šance, že vyhrajeme, se studenty, kteří ještě nikdy předtím soutěžně nehráli, jsou mizivé?“

Přikývla. „Jestli to někdo dokáže, tak to budeš ty.“

„Považuji tvou víru za uklidňující, i když není na místě. Nikdy jsem neučil lidi, jak hrát famfrpál.“

„To je moje nejmenší starost,“ řekla a pokrčila rameny. „Pomůžeš mi?“

„Je to moje práce,“ řekl a zněl rezignovaně. „Měl jsem vědět, že bych mohl uniknout tisku, ale nikdy neuniknu manipulacím toho starého muže.“

„Nemusíš to dělat,“ řekla tiše.

Naklonil hlavu a zíral na ni. „Jaký bych byl příklad pro studenty, kdybych nepřišel na jejich zápas?“

„Harry, můžu se zeptat, proč jsi tak neochotný vrátit se do Bradavic?“

Zamračil se a pak si povzdechl. „Není to ani tak Albus, s ním si poradím. S čím se nedokážu vyrovnat, je můj protějšek, jejich letový instruktor.“

„Kdo to je?“

„Draco Malfoy,“ vyštěkl Harry. Dokonce i jeho jméno ho naplnilo touhou přemístit se do Bradavic a jednou provždy to s ním skončit.

„Myslela jsem, že je Smrtijed?“ Zeptala se Olympe zmateně.

„Tvrdil, že byl pod Imperiem. Stejná obrana, jakou použil jeho otec. Použil své jmění k podplácení soudců a unikl jako nevinný, ale je na mizině. Albus mu dal práci a prohlásil, že je to tak nejlepší.“

„A ty si to nemyslíš?“ zeptala se.

„Vrhl kletbu Cruciatus na Hermionu. Když to udělal, nebyl pod kletbou Imperio. Zlomil jsem mu nos, ale neměl jsem čas udělat nic jiného. Z toho, co jsem o něm slyšel, je přesně jako Snape. Oni dva ničí další generaci Zmijozelů.“

„Nebyla by to výzva ho porazit?“

Mírně se usmál, protože poznal její taktiku. „Ve spravedlivém boji by neměl šanci, což je pravděpodobně důvod, proč to Albus takhle zorganizoval. Takže pokud chce turnaj, dostane ho. Mohlo by ho to stát jeho instruktora létání, ale to je malá cena, kterou zaplatí.“

„Můžeš být občas docela děsivý.“

„Já vím,“ řekl trochu chmurně.

„Není to špatná věc, Harry. Alespoň když nejsi cíl.“

Mírně se usmál. „Díky, myslím.“

„V tom případě,“ usmála se Olympe. „Prověřím tvé návrhy s Jeanem. Líbí se mi myšlenka, že sport, umění a akademici mají stejné postavení. Pravděpodobně bych to jinak odmítla.“

„V tom případě jsi byla velmi moudrá, když jsi ke mně přidělila Gabrielle. Byl to její nápad.“

Olympe pomalu přikývla. „Myslela jsem si to. Pokud se dnes večer chystáš k Jeanovi, raději jdi.“

Harry přikývl. Postavil se a uklonil se ředitelce, než vyšel ze dveří a šel do svého bytu.

Podíval se na hodinky, skočil na postel a natáhl se. Dělo se něco velmi zvláštního a chtěl vědět, co to je. Všichni byli vůči němu a Gabrielle velmi povzbuzující a nedávalo to smysl. Dokonce i pokud by byla starší, byl stále profesorem.

Všiml si, že se o něj určitě zajímá. Už chodil s dost dívkami, aby to rozeznal, a už mu nebylo čtrnáct a nebyl osamělý panic.

Sama Gabrielle nebyla problém. Kromě toho, že byla nejkrásnější dívkou, jakou kdy viděl, byla chytrá, vzdělaná a uměla vést rozhovor. Také s ním zacházela, jako by ho znala celý život. Když se ho Fleur pokusila podmanit, bylo to úplně jiné, než když to udělala Gabrielle, a on měl trochu podezření.

Přešel ke krbu a hodil do něj nějaký prášek. „Ahoj Harry,“ řekl Ron vesele. „Těšíš se na víkend?“

„Jo,“ odpověděl anglicky. „Podívej, mám otázku.“

„Jdi do toho,“ řekl Ron a posadil se před oheň.

„Myslíš si, že je pro profesora a studenta vhodné se zapojit?“

„To záleží na studentovi,“ řekl Ron rychle.

„Gabrielle,“ řekl.

 „No, nejsi skutečný profesor,“ poznamenal Ron s lehkým úsměvem na tváři. „A Gabrielle je víla a všichni víme, že vyrůstají jinak. A je to úplná liška, tak bych do toho šel.“

„Mohl bys, Ronalde Weasley?“ Požádala Hermiona, aby si mohla sednout vedle něj.

„Kdybych neměl krásnou ženu,“ řekl Ron s úsměvem.

Hermiona převrátila oči. „Líbí se mi Gabrielle,“ řekla Harrymu.

„Nevěděl jsem, že jsi s ní strávila tolik času,“ odpověděl Harry pomalu.

„Ach, strávila jsem s ní nějaký čas během léta,“ přiznala Hermiona svobodně.

„Takže si myslíš, že by to byl někdo, s kým bych mohl bez problémů chodit?“

„Ano,“ řekla Hermiona pevně.

„Dobře, díky lidi,“ řekl. „Možná se v neděli zastavím a uvidíme se.“

„Přiveď Gabrielle,“ navrhl Ron.

„Prostě bych mohl,“ souhlasil a uzavřel spojení.

Teď byl velmi podezřívavý. Z celé té konverzace měl pocit, že ho balamutí. Tiše si povzdechl. Přes své občasné změny nálady už nebyl teenager. A jestli ho to, že byl s Albusem tak dlouho něco naučilo, pak to, jak poznat, kdy s ním někdo manipuluje.

Ale proč, byla otázka. A proč s tak atraktivní návnadou. Proč byli všichni tak dychtiví, aby se s Gabrielle sblížil? Proč byl Jean, muž, o kterém věděl, že je čestný, úplně v pohodě, když vzal Gabrielle na večer do Paříže? Většina otců, o nichž věděl, by byla alespoň trochu zvědavá na jejich vztah.

Znovu si tiše povzdechl. Zdálo se, že bez ohledu na to, kam jde, nemohl uniknout tomu, že je pěšákem ve hře někoho jiného, ​​a měl toho víc než dost.

Zavrtěl hlavou a rozhodl se. Nebyl si jistý, jestli chce mít s tou dívkou vztah, ale dnes večer požádá Jeana přímo o svolení chodit s Gabrielle. Zdálo by se, že bylo trochu úskočné takhle úmyslně situaci řešit, ale potřeboval vědět, že není paranoidní, a to by mu velmi dobře naznačilo, zda je s ním manipulováno, nebo zda si to všechno jen představuje.

<- Předchozí díl!                                                                            Další díl! ->