Hlavní menu    Moje tvorba    Vaše tvorba    Spolecné projekty    Ostatní    Uživatel



 

 

Hlavní stránka
Něco o mě
Chat
( )
Odkazy
▪Spoilery
FF Naruto
▪Série
▪Jednorázovky
FF Harry Potter
▪Série
▪Jednorázovky
FF Ostatní
▪D. N. Angel
Originální tvorba
▪Cesta osudu
▪Kniha stínů
▪Články, úvahy atd...
Kejt
O Uživateli
Potomek dvou klanů
Evil or good
Jednorázovky
Raulon
O Uživateli
Vládci živlů
Jenorázovky
Shinoki
O Uživateli
Oznámení
Archangel
Jednorázovky
Nenávist a Smrt
Cheesik
O Uživateli
Shinobi dvou klanů
Tajná technika
Harry Potter - Jeden z mnoha
Luck Dem
O Uživateli
Jednorázovky
Jigoku Samurai
Spoilery (Anzai)
Anzai
P1NG
O Uživateli
All Night
Deamonic
O Uživateli
Krev Světla a Slzy Temnoty
tobi-sama
O Uživateli
naruto-bleach
naruto a bleach
Rochelle
O Uživateli
Zvuk zkázy
Sbírky
Jednorázovky
Fantastická zvířata a kde je najít
Fujiyuu Uchiha
O Uživateli
Jedna z devíti
Shiroi Are
Jedna z devíti: Po čtyřech letech
Sekko
O Uživateli
Černokňažka a Necromant
Jnao
O Uživateli
Narutov návrat I. - chuuninská skúška -
Jednorázovky
Narutov návrat II. -Strata blízkeho-
Lucky
O Uživateli
Ztracen v zapomění
Tenká čára
Qui trahendum tangite
jobek
O Uživateli
Naruto a Bůh smrti
Naruto a Bůh Smrti - prezentace síly
Nový sanin
Výcvikové středisko
Strážce brány
Harry Potter a Necromancer
4. Velká ninja válka
Přemožitel démonů
Guxim
O Uživateli
Harry Potter- Tahun Pertama
Harry Potter - Boj za svobodu
Harry Potter- Hrdina??
Amren
O Uživateli
Lepší život
naruto - kun
O Uživateli
Harry Potter a stratené učenie mágov
Naruto - Ťažké rozhodnutie
Titus
O Uživateli
Pokemon - Sinnoh league
Emily Cindy Mowmary
O Uživateli
Souboj Titánů
Gryf
O Uživateli
Naruto a prokletí které je darem
StarCraft vs StarWars
Bleach: Síla králů
Traileri na FF serie
Jednorázovky.
Harry Potter a síla čtyř
Arancar
O Uživateli
Harry Potter a Nový život
Markus
O Uživateli
Harry Potter a Taje magie
Myerel
O Uživateli
Les éléments invisibles de la vie
Daikara
O Uživateli
Jednorázovky
Když nás chtěli vyhnat.
Šance žít !
Bratři na zabití.
Jiný život I.
Ookami ningen.
Jiný život II.
vlastolordes
O Uživateli
Krv a slzy
kinkuro-san
O Uživateli
Návrat Namikazeho
Verxa
O Uživateli
the Dark, the Light, and the Grey
Môj najkrajší sen
Harry Potter a Bestiaire
kejhy
O Uživateli
Abrakadabra
zaza
O Uživateli
Harry Potter a světlo v temnotě
Lukasaku
O Uživateli
Cesta msty
Quesa
O Uživateli
Sulfia More
Jednorázovky
Staří vojáci nikdy neumírají
Příběhy tří... ehm, čtyř kouzelníků
Navak
O Uživateli
Prokletý
BAJAJA-KAR
O Uživateli
Atali
O Uživateli
Po pěti letech
Osudový boj
HP - Deník čistokrevné
Život ve stínu
Fairy Tail - Dračí děti
miki
O Uživateli
LáskaNinjaLoukaStrom
Navždy spolu
SaharuSanada
O Uživateli
Karioka World
Princ Tennisu(Prince of tennis)
Moje hvězda na konci Tunelu
Elitní Smrtijed
Strážce tajemství
Karen Alecta Black I.
Ginreishi(ochránci živlů) I.
Fruits Basket
Cesta za měsícem
Rikkaidai Fuzoku
Satan
Ginreishi(Ochránci Živlů) II.
Forever Together
Harryho Rozhodnutí (1)
The Last World
Potterova Zrada : Smrtijedi
NeAtTe
O Uživateli
Harry Potter a znamenie fénixa
Susan
O Uživateli
Co když se všechno změní?
Kanjira
O Uživateli
Přátelství a nenávist
Tasunis
O Uživateli
Reya
O Uživateli
Moc nikoho
Přání snů aneb Potter sebevrah
HP a pán zla
Démon spravedlnosti
HP a dech jednorožce
HP a dech jednorožce 2
HP and legend of the dark
ElisWolf
O Uživateli
Pták snící v kleci
Jednorázovky
Příběhy velké čtrnáctky
Nirvinus
O Uživateli
Syn svého otce
Leegy
O Uživateli
HP a Nová realita
Reaper
O Uživateli
Harry Potter: Probuzení
UedaAya
O Uživateli
Poslední ůtok
Cesta napříč Ayataro
Král Démonů
Gokusen I.
Black Sword Katie .
Mistr v Pokemonu
JigokuMaru
O Uživateli
Zlo a dobro
FT:Nekonečná láska
Zakladka dělá divi
Návrat Esne Black
Jednou a navždy
Přízrak temnoty
Yamato Nadeshiko Shichi Henge
Naruto,on je Nukenin
Návrat Slečny Raddle
Uedova sestřička I.
Konec KONOHY
Konoha Gakuen
Svatá Trojice
Feudální pán země Ohně
Naruto : Nukenin
Hp a Esne Blacková
Kai-san
O Uživateli
Nikol-chan
O Uživateli
Láska se Sunš nevyhýbá
Mitsuko
O Uživateli
Dívka s modrým tygrem
čtenářka
O Uživateli
Příběh Hyuri Mikon
Lord of Caer Azkaban
h0moun
O Uživateli
Novos Ordo Seclarum
SG Pegasus
xEternity
O Uživateli
Aryvenne
O Uživateli
Senna
O Uživateli
Bla Bla Bla
Zrušené
Zrušené
Zrušené
darksama
O Uživateli
Harry Potter a ...
LilithHekate
O Uživateli
Harry Potter a Majstri Elementov
BastaFidli
O Uživateli
Naruto: Mrtvý klan
juhy
O Uživateli
Návrat do Uzushiogakure
Filex9742
O Uživateli
Yami-san
O Uživateli
Maikeru
O Uživateli
Naruto - Fukutsu no seishin
sdragos
O Uživateli
akaj akuma
Sennin_Liesa
O Uživateli
Smrt není konec
Jednorázovečky
Nápravy
Ne všechno je spravedlivé
Naomie
O Uživateli
avanaka15
O Uživateli
N.U.T.
O Uživateli
Rozhodnout se
Žaneta
O Uživateli
Sonalesa
O Uživateli
frelength
O Uživateli
Albus Potter a nechcené dedičstvo
dark1987
O Uživateli
HP a Posel času
Trixirly
O Uživateli
bilales1
O Uživateli
Vzpoura
Doplňkové povídky Knížete Azkabanského
Západ Slunce nad Británií
Hrát podle pravidel
V tomto světě i v tom dalším
Naděje
Stellar
O Uživateli
Lost Soul
Lionsnake Chronicles - Hadí šach
Aritmancer
Sety
O Uživateli
Rámen ninja
Fairy Tail - Dark
Chyba - Pomsta - Láska
Harry Potter a rád Temného fénixa
HP - Dieťa z proroctva
Fairy Tail - Ranger
Tokyo Ghoul - Vnútorný nepriateľ
Pravá ruka štvrtého hokage
Chameleón
blade23mc
O Uživateli
Marsy
O Uživateli
zberateľ
O Uživateli
Pravdivá romance o květinářce a zablešenci
Mysterio
O Uživateli
Asami
O Uživateli
Bla bla bla
Neplatné
Kiru Uchiha
O Uživateli
Kronland
O Uživateli
Majo
O Uživateli
Esterie
O Uživateli
Spolupráce
Projekt Equillibrium 666
Elite Six
Unreal Tournament: Anime War
ExeqiuaS & Karlos-sama
Sentaku no Kurashi
V rekonstrukci
Download
FanFiction
Originální tvorba
Jiné
Galerie
Moje Arty
Vaše Arty
Apophysis
Jiné




Registrovat se

Pokec

Top List

TOPlist




10. kapitola - Antverpy

Naděje
10 – Antverpy

Od Jeconais

Harry sledoval Gabrielle z druhé strany síně v Krásnohůlkách, jak poskytuje rozhovory tisku, a začal vážně uvažovat o tom, že by se s ní chtěl oženit dřív, než původně plánoval.

Ničilo ho sledovat svou družku z dálky, zvlášť když cítil, že vše, co chtěla, bylo objetí, dotek, a jeho polibek.

I teď, o několik dní později, dokázal přesně určit okamžik, kdy jeho touha postupovat pomalu pominula. Bylo to v okamžiku, kdy se jí Draco Malfoy dotkl. Ta samotná myšlenka na něj, na všechny lidi, kteří se Gabrielle dotkli, vyvolala reakci tak neuvěřitelně silnou, že si to musel připustit.

Představa, že by měl postupovat pomalu, mu teď připadala hloupá. Teď, když věděl, že ho Gabrielle miluje. Už mu nezáleželo na tom, jestli je to magií nebo dívkou. Měl podezření, že to je dívkou, protože cítil totéž.

„Děláš toho hodně,“ ozvala se mu Aimée u ramene.

„Dělám kravské oči na Gabrielle?“

Tiše se zasmála. „Ach ne, tvá tvář je bez výrazu. Svá tajemství tak snadno každému nerozdáváš. Mně, na druhou stranu…“

Pousmál se na ni. „Myslím, že jí to ještě chvíli potrvá.“

„Jean u ní zůstane, zatímco bude jednat s tiskem. V budoucnu to bude tvoje práce.“

„Ano,“ souhlasil Harry s povzdechem. „Potřebuji něco dělat, abych přestal dumat. Máš chuť na výlet?“

„Kam to bude?“

Harry se zazubil, vzal Aimée za paži a přemístil je pryč z Bradavic přes půl Evropy. Objevili se v malé tmavé uličce a on ji vyvedl na nádvoří.

„Katedrála Panny Marie,“ zašeptala Aimée užasle. „Takové je mezinárodní přemístění?“

Přikývl. „Vítej v Antverpách.“

Naklonila hlavu. „Tohle je hlavní město diamantů v Evropě, že?“

„Pokud koupím Gabby prsten, musí to být ten nejlepší.“

„Nechceš použít rodinné dědictví?“

Harry zavrtěl hlavou. „Podíval jsem se a žádný z nich není pro Gabby vhodný - moje rodina má ve zvyku brát si brunetky a zrzky. Kromě toho mají všechny na sobě kouzla a bylo by nepříjemné je odstranit.“

„Proč bys je chtěl odstranit?“ Zeptala se Aimée.

„Protože můžu udělat lepší kouzla. Strávím nějaký čas s Filiusem a ujistíme se, že prsten bude ten nejmocnější od doby, kdy Merlin dal ten svůj Morganě. Merlin samozřejmě udělal se svým prstenem chybu a ten ji začal korumpovat, což nakonec vedlo k její zradě. Věděl však, jakou chybu udělal a jak ji napravit. Kromě toho nikdy neměl s Morganou pouto - byla to jen velmi krásná brunetka se zlým pravým hákem.“

Aimée se na něj podívala se zdviženým obočím.

„Jednou byli v Artušově paláci, když se ji Lancelot, který byl odmítnut Gwenhwyfar, pokusil svést - myslel si, že když Merlin vypadá jako stařec, bude otevřená jeho kouzlu.“

„Dala mu pěstí a pak ho kopla kolenem do břicha. Potom ho praštila znovu, než ho kopla a zlomila mu nos. Merlin Lancelota uzdravil a poté vzal Morganu zpět domů, a týden je nikdo neviděl.“

Povzdechl si a usmál se.

To byla opravdová láska. Byla to Merlinova největší lítost a noční můra, že se podílel na jejím pádu.“

„Mělo to jakýsi šťastný konec. Morganě se nakonec podařilo odrazit účinky prstenu, společně jej zničili a dali se znovu dohromady - ale bitva z ní vzala příliš mnoho a o několik let později zemřela.“

„Opravdu si myslím, že to byl jeden z důvodů, proč Merlin zemřel, když to udělal. Nejprve ztratil lásku a pak byl zničen jeho sen o utopické společnosti. Stále měl vinu za to, co se stalo s Morganou, a myslím, že už nechtěl dál žít.“

Odmlčel se a pohlédl na Aimée, která měla ve tváři užaslý výraz.

„Aimée?“

Mlčky ho vzala za ruku a odvedla do malé kavárny. Objednala jim čaj, posadila se u jednoho ze stolů na terase a zvědavě na něj zírala.

„Co?“ zeptal se a cítil se pod jejím pronikavým pohledem trochu nesvůj.

„Myslím,“ řekla pomalu, „že jsem právě zjistila, proč tě moje dcera miluje víc než svůj vlastní život.“

Harry zrudl a odvrátil zrak.

„Máš hloubku, Harry. Měla jsem obavy, že jsi, no, jen sportovec a bojovník. Jean tě často popisoval jako Chevaliera, ale nebyla jsem si jistá. Chevalier není jen rytíř, je to jemný a rytířský muž. Nebojuje jen se ctí, ale také myslí.“

„Pověz mi, jak to, že toho o legendě tolik víš? Legendě, která je v rozporu s tím, co vím o událostech z minulosti.“

„Mám Merlinovy ​​deníky,“ přiznal Harry tiše. „Takže jsem četl, co se skutečně stalo, a ne to, co mudlové proměnili ve velký příběh. A prosím tě, abys to nikomu neřekla.“

Přikývla. „Mohl bys je prodat za jmění.“

Harry se slabě usmál. „Neprodal bych je, i kdybych byl bezdomovec a hladověl. Jsou cennější než cokoli, co by mi kdy někdo mohl dát. Jsou mým pojítkem s minulostí, o které se mi může jen zdát.“ Odmlčel se. „A abych byl upřímný, pochybuji, že by byly většině kouzelníků k užitku.“

„Proč?“

„Protože potřebuješ moc k vytvoření kouzel, která si Merlin zapsal do svých deníků. Skutečnou moc. Byl to Merlin, kdo mě naučil, jak ohnout hranice magie, která pak dovolila Krásnohůlkám proklouznout starověkými ochranami Bradavic.“ Zvedl šálek a dlouze se napil.

„Harry,“ řekla Aimée po chvilce ticha.

Podíval se na ni.

„Máš mé požehnání.“

„Ale…“

„Měl jsi mé svolení vzít si Gabrielle už dřív, ale jen proto, že to bylo nutné udělat, aby se napravila její hloupá chyba. Nemáš ponětí, jaký strach jsem po tolik let cítila, že by se z tebe vyklubal normální člověk, který by podlehl pokušení mít krásnou otrokyni. I když mě Jean uklidňoval, nikdy jsem tomu opravdu nevěřila.“

„Od začátku jsem tě považovala za čestného muže, ale teď, když tě znám, jsem klidnější. Moje dcera potřebuje jen tvou náklonnost, ale to mi nestačí. Chci, aby moje dcera měla všechno, a teď věřím, že jí to můžeš dát. Spokojila by se málem, ale já bych nikdy nebyla šťastná.“

„Pověz mi, co jsi udělal na rande?“ Zeptala se Aimée.

„Vzal jsem ji do Tintagelu a ukázal jí místo Merlinova posledního odpočinku.“

Aimée spolkla čaj. „Je něco, co nevíš?“

Tiše se zasmál. „Tam venku je celý vesmír. Merlin věděl zlomek toho, co se dá zjistit, a já vím zlomek toho, co věděl on. Někdy v budoucnosti bych rád vyzkoušet některá z jeho experimentálních kouzel.“

„Ach?“

Přikývl. „Až budeme starší, projdeme je společně a uvidíme, jak dokážeme otřást světem. Uvidíme, jestli byl Merlin opravdu tak skvělý, jak si myslím.“

„A ty si myslíš, že byl?“

Harry přikývl. „Myslím, že jeho legenda je podceňována, pokud vůbec. Byl to muž, který za svých sto šedesát let vynalezl více kouzel, než dokázala většina zemí od úsvitu času. Magie pro něj byla přirozená, jako dýchání, a on si v ní liboval. Kdyby neměl v poslední třetině svého života více důležitých věcí, o které se musel starat, neexistovaly žádné hranice toho, co by mohl udělat.“

„Je to tvůj hrdina,“ řekla Aimée beze stopy ironie.

Harry dychtivě přikývl. „A můj vzor. Nikdy se nespokojil s průměrností, ne když mohl dosáhnout dokonalosti. A to je to, co musím udělat.“ Pousmál se. „Bude mi trvat dalších padesát let, než budu alespoň trochu rozumět tomu, co napsal, ale s Gabriellinou pomocí to společně zvládneme.“ Odmlčel se a podíval se přímo na ni. „Když jsem vyrůstal, neměl jsem to lehké. Poté, co byl Voldemort poražen, jsem byl ztracen. Moji přátelé pokračovali ve svých životech, ale já jsem byl sám. Tlačil jsem se do famfrpálu a studoval jsem, ale pak po mém zranění na Světovém poháru jsem famfrpál ztratil a měl jsem pocit, že se studiem nikam nedostanu, a nechal jsem se rozptylovat dírou, ve které byl můj život.“

„Pak mi do života vklouzla Gabrielle. Její nevinnost prosvítala od samého začátku a já jsem zjistil, že v její společnosti nemohu být mrzutý. Ale pak jsem zjistil, že je se mnou manipulováno.“

Aimée sebou trhla.

„Měl jsem na vybranou. Myslel jsem, že jsem se rozhodl - chtěl jsem to pouto přerušit. Ale pak mě Gabrielle prosila o šanci. Bylo to vše, co chtěla, a já jí to nemohl odepřít.

„Kdyby použila magii vílí síly, pouto bych přerušil, ale neudělala to. Klečela před jediným mužem, který nad ní měl Boží moc. Věděla, že chybný krok by ji uvrhl do šílenství, přesto se stáhla a požádala, abych se rozhodl, ne v hněvu, ale po zvážení.“

„Její odvaha byla šílená.“

Aimée pohnula rukou a lehce jí zakryla tu jeho. „Neřeknu nikomu, ani Jeanovi, co jsi dnes řekl, Harry, ale děkuji ti.“

Harry se na ni usmál. „Jsi jediný člověk, který byl v tom všem normální a budeš mojí tchýní. Mám pocit, že si víc, než kdokoliv jiný zasloužíš vědět víc o tom, kdo jsem, a ne na koho si většinu času hraji.“

„Jaký druh vztahu se mnou chceš, Harry?“

„Nejsem si jistý, co tím myslíš.“

„Slyšela jsem od Fleur historky o tom, jak se k tobě chová Molly Weasleyová. Zjistila jsem, že s tebou chci mít tak dobrý vztah, jak jen mohu, ale nechci ti to znepříjemňovat.“

Harry si povzdechl: „Mám rád Molly a Arthura, ale Molly je trochu panovačná - a ve svém srdci si stále myslí, že se s Ginny dáme dohromady. Mám sklon je vidět jen na rodinných akcích, a to není moc často.“

Aimée přikývla. „Nechci přijít o svou dceru, Harry, ani o tebe. A spíše než riskovat, že něco uděláme náhodou, chci vědět, co ode mě přijmeš.“

Velmi dlouho se na ni díval a pak se pomalu usmál. „Myslím, Aimée, že přijmu všechno, co mi chceš dát.“

Vypadala trochu překvapeně. „Nečekala jsem takovou odpověď.“

„Ne, to asi ne. Můj největší problém s Molly spočívá v tom, že nepřijímá a nebude akceptovat, že jsem teď dospělý. Od začátku jsi se mnou zacházela jako s dospělým, a právě teď jsi se mě zeptala na mé přání. Jako dospělého. Chci s tebou mít velmi dobrý vztah, Aimée. Chci někoho, s kým si mohu promluvit, kdo je trochu starší, je trochu zralejší a snad mi rozumí lépe než mí přátelé - kteří, i když se snaží, nemohou pochopit tlak mladí, bohatství a slávy.“

Aimée přikývla a usmála se na něj. „Vždy jsi se choval jako dospělý, Harry, takže nemám důvod, abych s tebou jako takovým nezacházela. I tváří v tvář extrémní provokaci jsi si zachoval svou čest a svou důstojnost.“ Odmlčela se a poté úplně změnila téma. „Kolik lidí ví o Merlinových denících?“

„Teď dva: ty a Gabrielle.“

„Ani Hermiona ne?“

Harry zavrtěl hlavou. „Vždy to bylo moje tajemství. Jediná věc, která byla jen moje, o kterou jsem se nemusel dělit. Ale dovol mi, abych ti položil otázku. Co děláš?“

„Myslíš profesionálně?“

Harry přikývl. „Jo, chci říct, viděl jsem tě číst Financial Times, ale zdá se, že nemáš kancelář ani práci.“

Aimée si povzdechla. „Do loňského roku jsem byla ředitelkou jedné z největších kosmetických firem ve Francii.“

„Co se stalo?“

„Dosáhla jsem povinného důchodového věku šedesáti pěti let a byla jsem nucena odejít do důchodu. Používala jsem make-up, abych vypadala starší, aby mudlové nebyli podezřelí ze starší ženy, která jako by přestala ve čtyřiceti stárnout. Ale mají svá pravidla a já jsem se musela podvolit. Teď se rozhlížím kolem, zatímco se snažím rozhodnout, co chci dělat dál.“

Dopila čaj.

„Pojď, najdeme mé dceři prsten, který jí ukáže, že je nejšťastnější dívkou na světě.“

„Myslím, že já jsem ten šťastný,“ zamumlal Harry a snažil se ovládnout ruměnec.

Aimée sáhla do kabelky a položila na stůl pár eur, než vzala Harryho za paži a vešla s ním do malého obchůdku s pouhými dvěma pulty. Postarší muž k nim vzhlédl s lehkým úšklebkem na tváři.

Aimée se na něj jednou podívala a pokrčila nos. Prudce se otočila a vyšla ven.

„Aimée?“ Zeptal se Harry, když ji následoval.

„Jeden tak slepý nám nemůže pomoci,“ odpověděla chladně.

„Ach?“

„Možná jsme oblečeni ležérně, ale tvoje hodinky mají větší cenu než polovina jeho obchodu, stejně jako moje náušnice. Oba se chováme jinak než průměrný zákazník, a pokud tomu nevěnoval pozornost, nezaslouží si naši přízeň.“

Harry se zasmál. „Regály za ním byly také trochu zaprášené – to svědčí o nedostatku péče. Pravděpodobně past na turisty.“

„Zkusíme tenhle,“ rozhodla Aimée a společně vešli do jiného obchodu. Tento byl o něco větší a většinu podlahové plochy zabírala řada mahagonových vitrín.

„Vítejte,“ řekl muž za pultem vesele francouzsky. „Jsem Tomáš. Mohu vám pomoci něco najít?“

Aimée se na něj zamyšleně podívala, než krátce pohlédla na vystavené zboží. „Máte něco opravdu kvalitního?“

Ve tváři se mu mihl pobavený výraz. „Předpokládám, že na dámu, která nosí takové náušnice, by moje normální zboží neudělalo dojem. Co hledáte?“

„Potřebuji zásnubní prsten,“ odpověděl Harry. „Nic moc křiklavého. Musí to být elegantní a zdrženlivé.“

Tomáš se na něj chvíli díval. „Jako tvoje hodinky,“ řekl s přikývnutím. „Prosím, počkejte tady. Brzy se vrátím.“ A zmizel z místnosti.

„Šťastná?“ Zeptal se Harry.

Aimée se usmála. „Jsem opravdu pobavená, že zmínil stopy, které jsem zmínila. Samozřejmě se obvykle oblékám na nákupy, ale dnes jsem nechtěla odvádět pozornost od své dcery. A nedal jsi mi čas na převlečení.“

„Ten den, kdy vypadáš jinak než krásně, je velmi daleko,“ odpověděl Harry. „Vypadáš sotva dost stará na to, abys mohla být matkou Gabby, natož Fleur.“

Aimée se na něj usmála. „Lichocení tě dostane všude.“

„To není lichocení,“ zazubil se Harry. „Když jsme se zastavili na čaj, byl jsem příjemcem mnoha žárlivých pohledů. Byl to pro mě docela zážitek být tím mladším partnerem.“

„Nevadilo ti to?“ Zeptala se Aimée s hravým flirtujícím výrazem ve tváři.

„Myslíš? Tisíc básníků by se mohlo rok snažit zachytit desetinu tvé krásy a elegance a desetiletí popisovat pohledy nenávisti a závisti, které jsem dostal, když jsem tě měl na paži.“

Místností se ozýval Aiméein smích. „Ty uhlazený darebáku! Toto je aspekt tvé osobnosti, který jsem ještě neviděla.“

„To málokdo,“ souhlasil. „Všichni malí chlapci vyrostou, jen někteří z nás musí skrývat, kým jsme se stali.“

„Proč to skrývat, Harry?“

Pousmál se. „Mám dost problémů projít se po některých místech v Anglii, aniž by mě přepadly přehnaně zamilované fanynky, a to s mou pověstí, že jsem chladný a rezervovaný. Třesu se při pomyšlení, jak zlé by to bylo, kdybych byl opravdu sám sebou.“

„Jsem soukromá osoba. Dokud mě znají mí přátelé, jsem šťastný.“

Aimée přikývla. „Už tě moje dcera viděla flirtovat?“

„Ne vážně. Až donedávna jsem si nemyslel, že je to dobrý nápad.“

„Měl bys. Rozesměje ji to a Gabrielle je často až příliš vážná.“

Tomáš se vrátil se zdvořilým kašlem. „Měl bych se zeptat, jestli cena bude problém?“ zeptal se jemně.

„Ne,“ odpověděl Harry s konečnou platností.

Tomáš přikývl a položil na pult malou rakev z vlašského ořechu. Pomalu ji otevřel. „Jedná se o některé z mých nejlepších prací,“ řekl uctivě.

Harry se na ně podíval. V krabičce bylo osmnáct různých prstenů, některé s obrovskými diamanty jako ohniskem.

„Tenhle,“ Harry ukázal na jeden zcela vlevo. „To je on.“

Aimée se usmála.

Tomáš prsten jemně vytáhl a podal mu ho. Platinový prsten byl o něco těžší, než očekával. Platina procházela křížem krážem kolem prstenu a každý pramen byl obklopen malými broušenými diamanty. Z dálky to vypadalo zdrženlivě, ale když to zachytilo světlo, jiskřilo to a zářilo.

„Mám odpovídající snubní prsten,“ pokračoval Tomáš. „Při společném nošení se vzory shodují a efekt se zvyšuje.“

„Máte pro mě odpovídající snubní prsten?“

„Ano, mám.“

„Vezmu si zásnubní prsten,“ rozhodl se Harry. „A přivedu sem Gabrielle, aby se podívala na vaše snubní prsteny.“

„Jste moudrý muž,“ řekl Tomáš pochvalně. „Muž může vybrat zásnubní prsten, ale je to pošetilý muž, který vybírá snubní prsteny sám.“

„Co myslíš?“ zeptal se Harry Aimée.

„Myslím, že moji radu opravdu nepotřebuješ,“ odpověděla s úsměvem. „Znáš mou dceru dobře.“

„Potřebujete přizpůsobit velikost prstenu?“

Aimée vykročila kupředu, vzala Harrymu prsten a navlékla si jej na prst. „Ne,“ řekla. „Ruce mé dcery jsou stejně velké jako moje.“

Tomáš vypadal trochu překvapeně, ale neřekl nic, když mu vrátila prsten zpět. Vytáhl malou koženou krabičku a opatrně do ní prsten vložil. Harry vytáhl peněženku a podal mu kreditní kartu.

Tomáš se otočil a vytáhl překvapivě moderní terminál. „Byl jsem nucen přejít na technologie PIN,“ vysvětlil s povzdechem. „Za starých časů bylo slovo muže jeho závazkem a obyčejný šek udělal svou práci. Nyní je většina mých zákazníků Američané a ani jim nezáleží na tom, že šperky, které kupují, jsou pouze přiměřené. Přesto musí majitel obchodu poskytnout to, co si klientela přeje. Zadejte prosím své číslo,“ dokončil a podal terminál zpět Harrymu.

Harry vyťukal číslo a pousmál se nad cenou. Přestože měla pět číslic, byla to ještě dlouhá cesta k jeho dvou měsíčnímu platu. Ale byl si velmi dobře vědom, že utratit tolik, by vyžadovalo diamant o velikosti vejce, který by Gabrielle na ruce neseděl.

„Děkuji,“ řekl Harry, když se zmocnil prstenu.

„Ne, pane Blacku, já děkuji vám,“ odpověděl Tomáš. „Doufám, že se ještě uvidíme.“

„To ano.“

„A pokud později narazíte na majitele obchodu dvoje dveře dolů od vašich, možná mu budete chtít připomenout sílu prvního dojmu,“ dodala Aimée.

Tomášovi se rozzářily oči. „Gauthier není zrovna nejpozornější muž. Dělá nějaké dobré prsteny - samozřejmě ne tak dobré jako já, ale přesto dobré. Dnes večer ho budu škádlit.“

Vyšli z obchodu do slunečního světla. „Co takhle oběd?“ Navrhl Harry. „Gabrielle je s Jeanem v bezpečí a tisk je pravděpodobně udrží ještě hodinu nebo déle.“

„Byla bych ráda, Harry. Můžeš mi říct víc o Merlinovi a jak plánuješ napodobit jeho práci.“


„Byl to nejvíce frustrující den,“ stěžovala si Gabrielle, když odhazovala hábit na postel.

„Gabrielle,“ povzdechla si vyčítavě Aimée, když hábit zvedla.

„Chtěla jsem to udělat, mami.“

„Samozřejmě, že ano, má drahá,“ zamumlala Aimée.

„Chtěla jsem být s Harrym, ne s tátou, když jsem čelila těm hrozným supům,“ pokračovala Gabrielle. „Ale byl tam aspoň táta, aby se jim to nevymklo z rukou. Ron byl také dobrý.“

„Vím, že Harry chtěl být s tebou.“

„Kam jsi šla?“ Zeptala se Gabrielle, když odložila šortky a tričko na prádelník a snažila se rozhodnout, co si vezme na sebe.

„Vezmi si černou mušelínovou halenku a sukni,“ navrhla Aimée. „Jíš s Ronem a Hermionou, takže chceš vypadat formálně, ale zároveň pohodlně.“

„Ano, mami,“ odpověděla Gabrielle, když si vytahovala vzorovanou černou blůzu a odpovídající sukni. Rychle se převlékla do černé podprsenky, než si natáhla si halenku a zapnula knoflíky. Posunula si tulipánovou podkolenní sukni nahoru po nohou a vstoupila do černých kožených sandálů, které jí matka položila na podlahu.

„Vypadáš krásně,“ usmála se Aimée.

„Děkuji, mami,“ odpověděla Gabrielle a podívala se na hodinky. „Tak, kam jsi dnes s Harrym šla?“

„Vzal mě do Evropy,“ odpověděla Aimée. „Měli jsme velmi pěkný německý oběd.“ Odmlčela se. „Posaď se, Gabrielle.“

Gabrielle udělala, co jí bylo řečeno, a formálně se posadila.

„Dnes jsem dala Harrymu své požehnání,“ řekla Aimée. „Doufám, že si uvědomuješ, jaké máš obrovské štěstí.“

„To ano.“

Aimée přikývla. „Jsem hrdá na ženu, kterou ses stala, Gabrielle. Byly chvíle, kdy jsme se hádaly, a chvíle, kdy jsme bojovaly. Ale vždy jsem tě milovala, má drahá, a vždy jsem byla hrdá na to, jak jsi bojovala abys získala to, co jsi chtěla.“

„Mami…“

„Nepřerušuj,“ řekla Aimée jemně. „Byla to tvá odvaha, která tě dovedla až sem, a navzdory mým obavám máš všechno, co jsem pro tebe kdy chtěla. Omlouvám se, že jsem o tobě pochybovala, Gabrielle. Dokázala jsi, že jsem se celé ty roky mýlila, a za to ti dlužím omluvu.“

„Mami,“ Gabrielle propukla v pláč. Vrhla se ze židle do matčiny náruče a pevně ji objala. „Vždycky jsem věděla, že mě miluješ,“ prohlásila vroucně. „A že jediné, co jsi chtěla, bylo, abych byla šťastná. To, co jsem udělala před osmi lety, bylo hloupé a měla jsem neuvěřitelné štěstí, že mě můj druh přijal. Měla jsi pravdu, mami.“

Aimée pevněji objala svou dceru a chvíli tak zůstaly.

„Mami,“ řekla Gabrielle tichým hlasem.

„Ano drahá?“

„Děkuji.“

„Nemáš zač.“

„Nejen kvůli tomuhle,“ pokračovala Gabrielle. „Ale za všechno, co jsi pro mě udělala, že jsi mě podpořila, i když jsi se mnou nesouhlasila. Tak jsem to věděla, víš? Věděla jsem, že tu pro mě vždycky budeš, ať se děje cokoliv.“

„A vždycky budu,“ dodala Aimée. „A teď i pro Harryho.“

„Takže si tě získal?“

Aimée přikývla. „Řekl mi o denících. Mluvil s tebou o svých dlouhodobých plánech?“

Gabrielle zavrtěla záporně hlavou.

„Pak navrhuji, aby ses ho na ně zeptala.“

„Zahrnují tedy i mě?“

Aimée se tiše zasmála. „Má drahá, bude tě tlačit dále a silněji, než si dokážeš představit, ale dost - neprozradím jeho tajemství tobě ani nikomu jinému. Teď si uprav obličej.“

Gabrielle přikývla a opřela se. Na nejkratší okamžik se soustředila a nechala svou vílí silou opravit slzami potřísněný obličej, než se na matku zářivě usmála. „Jsem vzrušená,“ řekla. „Je to poprvé, co mě takhle pustili do jeho života.“

„Budeš v pořádku,“ řekla Aimée rozhodně. „Jsi Delacourová.“

Gabrielle se usmála a něžně políbila matku na tvář. „Miluji tě, mami.“

„Já vím, že ano, dítě.“

Gabrielle vstala a uhladila si sukni. Podívala se na hodinky a přesně na čas se aktivoval Letax a objevil se Harry.

„Vypadáš nádherně,“ řekl, když k ní přistoupil a políbil ji.

„Ty sám vypadáš moc hezky,“ odpověděla Gabrielle. Harryho smysl pro oblékání byl vždy jednoduchý, ale oblečení mu vždy dokonale sedělo a ukazovalo jeho štíhlou a silnou postavu.

Harry přešel a jemně políbil Aimée na tvář, než vzal Gabrielle za ruku. „Připravena?“

„Uvidíme se zítra ráno,“ řekla Aimée. „Dnes večer potřebujete strávit nějaký čas rozhovorem.“

„Budeme, mami,“ odpověděla Gabrielle, než je Harry přemístil pryč.

Dorazili do docela moderního obývacího pokoje. Černá kožená pohovka ladila s tmavou mahagonovou dřevěnou podlahou. Stěny byly natřeny smetanově a byly plné knihoven.

„Vítejte,“ řekl Ron vesele, když vešel dovnitř, v jedné ruce láhev vína a v druhé vývrtku. „Jako vždy jdeš načas - což znamená, že Hermioně zbývá ještě pár minut, než bude připravena.“

„Ve Francii,“ zazubil se Harry. „Je zdvořilé dostavit se pozdě. Mám podezření, že právě z tohoto důvodu.“

Ron přikývl. „Jean mi to říkal také. Samozřejmě, kdybychom ti řekli, abys dorazil ve správném čase, mnohým z těchto problémů bychom se vyhnuli.“ Zkušeně otevřel láhev vína, přešel ke stolu a nalil čtyři sklenice. „Trávení času s Jeanem mě naučilo o víně tolik, jako o politice.“

„Táta je trochu posedlý,“ řekla Gabrielle s láskou. „Ale každému by měla být dovolena jeho vlastní slabost.“

„A je to mnohem lepší než Kudlejští kanóni,“ řekla Hermiona, když vešla do obývacího pokoje. Měla na sobě úzké černé šaty s perlovým náhrdelníkem. „Rona, který kupuje slušné víno, mohu ocenit - touhu namalovat naši ložnici oranžovou barvou ne.“

Gabrielle a Harry se zasmáli, zatímco Ron laškovně trucoval.

„Moc se mi líbí tvoje šaty,“ řekla Gabrielle Hermioně, když Ron s Harrym odešli do kuchyně.

„Není to špatné,“ souhlasila Hermiona. „Nejsou to však originální šaty od Yves St Laurenta.“

Gabrielle taktně pokrčila rameny. „Maminka byla vždycky do módy. Je to jako můj otec a jeho víno. Je to také její aktuální koníček. Baví ji kupovat mi nové oblečení a Harry si jich jistě váží. Ale stejně dobře se cítím v džínách a tričku.“ Lehce se usmála: „I když v těch šatech se cítím, no, trochu sexy a líbí se mi to.“

Hermiona přikývla. „Vím přesně, co tím myslíš. Někdy je hezké se obléct, i když jen proto, abychom určitým lidem připomenuly, že můžeme vypadat krásně a elegantně,“ pokračovala se škádlivým úsměvem namířeným do kuchyně. „Nemůžu uvěřit, jak dlouho ta dnešní tisková konference probíhala.“

Gabrielle zasténala. „Všechno, co jsem chtěla, bylo objetí od Harryho,“ stěžovala si. „Stále se ptali na ty nejšílenější otázky.“

„Dala jsi jim, co chtěli,“ řekla Hermiona. „Zmínila jsi se o práci, kterou ti ​​Harry a Viktor věnovali při výcviku. Byla jsi klidná a vyrovnaná a dala jsi úplné odpovědi ve třech různých jazycích.“

Gabrielle přikývla. „Brzy doufám přijde čas, kdy vedle mě bude Harry, ne táta, a tohle byla dobrá praxe, jak zacházet s havětí. Přesto jsem nečekala, že to skončí tak pozdě.“

„Viděla jsem Harryho zmizet s tvou matkou krátce poté, co to začalo?“

„Šli do Německa, kde se Harrymu podařilo mámu okouzlit. Užili si spoustu zábavy.“

Hermiona se usmála. „Vím, že Harryho studuješ, takže pokud dostanu jeho svolení, řekneš mi, jak funguje jeho magie? Snažila jsem se na to přijít od té doby, co jsem ho viděla dělat díry v Bradavických ochranách. Odmlčela se a sebekriticky se usmála: „Samozřejmě, vidět ho, jak se v Bradavicích přemísťuje, byl větší šok.“

„Přemístění skrz ochrany je jako brodění melasou,“ řekla zamyšleně Gabrielle. „Je to těžší, ale prostě musíš pokračovat.“

„Udělala jsi to také?“

„Vypůjčila jsem si Harryho kouzlo, abych nám jednou ráno přinesla snídani.“

Hermiona se zasmála. „Naprosto dobrý důvod pro použití tohoto druhu síly.“

Gabrielle se souhlasně usmála. „Přinejmenším tak dobrý, jako chránit se nedávno jeho mocí. Žasla jsem, že jsem necítila vůbec nic, když na mě Malfoy vrhl kletbu Cruciatus.“

Hermioně zablýsklo v očích. „Takže ano?“ zeptala se v návaznosti na svou předchozí otázku.

„Pokud Harry dá svolení, pak samozřejmě ano.“ Na okamžik se odmlčela. „Nebuď však naštvaná, pokud to neudělá. A protože jsem mu to zatím neřekla, prosím, neptej se, dokud to s ním neproberu.“

„Nebudu,“ slíbila Hermiona. „Co si myslíš o jeho londýnském bytě?“

„Bude to v pořádku, když budeme mít pár obrázků, ještě nějaké oblečení a přidáme nová světla.“

Hermiona se tiše zasmála. „Myslíš si, že to to místo zahřeje?“

Gabrielle se zazubila. „To, nebo když se milujeme na balkoně. Ať tak či onak, až tam budu, bude se mu to místo líbit mnohem víc.“

„Ušla jsi dlouhou cestu, Gabrielle.“

„A my máme před sebou ještě dlouhou cestu,“ souhlasila. „Ale alespoň teď vidím konec. Když jsem začínala, zdálo se mi to hrozně daleko.“

„Doufám, že máte hlad,“ zavolal Ron z kuchyně. „Pokud se vy dvě posadíte, přineseme jídlo.“

Gabrielle přešla ke skleněnému stolu a posadila se vedle Hermiony, aby Harry seděl naproti ní. Harry vyšel z kuchyně, nesl dva talíře a jeden položil před ni a druhý před Hermionu.

Jako další se objevil Ron s dalšími dvěma talíři, zatímco Harry přinesl otevřenou láhev vína a jeho a Ronovy sklenice. „Nestůjte v pozoru,“ řekl Ron vesele. „Pro začátek jsou to kachní jarní závitky.“

Gabrielle jemně kousek uřízla a kousla si. „Páni,“ řekla překvapeně. „Tohle je opravdu dobré.“

„Děkuji,“ rozzářil se hrdě Ron.

„Cesta k srdci mého hrdiny je chválit jeho jídlo,“ řekla Hermiona jevištním šepotem.

„Ticho, ty,“ přikázal Ron.

Hermiona se nekajícně ušklíbla.

„Je to dobré, Rone,“ souhlasil Harry. „Už mi vy dva řeknete, co se děje?“

Ron a Hermiona se na sebe podívali.

„Něco se děje?“ Zeptala se Gabrielle a soustředila se na jídlo. Nejedla od té velké snídaně, kterou jí Harry ráno připravil, a první sousto v ní probudilo chuť k jídlu. Kachní jarní závitky měly pěkný doprovod švestkové omáčky spolu s plátky okurky.

Harry přikývl. „Pan a paní Jemnost jsou příliš formální, což obvykle znamená, že se něco děje, a snaží se to skrýt.“

„Sakra, Harry,“ povzdechl si Ron. „Nemohl jsi počkat, až poté, co jsme dojedli?“

„Ne, pokud si chci vychutnat jídlo,“ namítl Harry. „A já chci - vůně v kuchyni byla báječná.“

„Tak by to mělo být,“ řekl Ron nevrle. „Vaří se to už osmnáct hodin. Hermiono, proč to neřekneš Jeho Vnímavosti, pak se můžeme pobavit.“

„Jednoho dne se to naučíme,“ přiznala Hermiona s hlubokým povzdechem. „Chtěla jsem se ti řádně omluvit za své chování letos v létě, tak jsem pracovala a našla způsob, jak pozastavit pouto, které vy dva máte. Nezničí ho, ani to Gabrielle nevyvolá šílenství, ale oběma vám umožní vidět, jaký je život bez něj, a možná vás ujistí, že to, co cítíte, je skutečné - nebo ne. Není to nic jiného, než že jsem vám chtěla dát tu možnost.“

Harry přikývl a usmál se na ni. „Vidíš, to nebylo těžké, že? Děkuji, že jsi to udělala, ale není to nutné.“

„Harry,“ řekla Gabrielle tiše. „Myslím, že bychom to měli udělat.“

„Skutečně?“ zeptal se překvapeně.

„Vím, že tě miluji víc, než by mě dokázalo přinutit pouhé páření,“ řekla s naprostou jistotou. „Byla bych ráda, kdybys to věděl také.“

„Vím to,“ řekl tiše a jeho zelené oči jako by se jí vpálily do duše. „Nemám žádné pochybnosti.“

„Ty pochybuješ,“ odporovala opatrně a ignorovala mírný protest své magie, když se hádala se svým druhem. Bylo to snazší s pevným vědomím, že chtěl, aby se hádala. „Myslím, že by to tvoji mysl uklidnilo.“

Zavrtěl hlavou, ale souhlasil. „Dobře. Uděláme to, ale není to potřeba.“ Odmlčel se: „Můžeme teď mluvit o něčem zábavnějším?“

„Rozhodně,“ souhlasil Ron. „Kdy se vracíš ke Kanónům? Bez tebe těžko vyhrají.“

„Famfrpál, Rone?“ zasténala Hermiona.

„Teď, když to zmiňuješ,“ řekl Harry tiše. „Opouštím Kanóny.“

Hermiona upustila vidličku. „Cože to děláš !?“

Harry se podíval na Gabrielle a usmál se.

„Harry opouští Kanóny,“ zopakovala Gabrielle. „Protože souhlasil s vytvořením nového týmu s Ollie, Katie, Angelinou, Alicií, Fredem a Georgem. Já to budu řídit.“

„Nenávidím tě, Pottere,“ zasténal Ron. „Všechny ty roky podpory, dva roky slávy, a teď odcházíš, štípl ty nejlepší hráče třem klubům a nabídl něco ještě lepšího.“

„Jsi si tím jistý, Harry?“ Zeptala se Hermiona. „Je to velký risk.“

„Takový je život,“ řekl Harry pokrčením ramen. „Mám peníze na jeho financování, nebudeme mít problém sehnat diváky, a i když možná budeme muset strávit sezónu ve druhé divizi, nebude to problém, protože nám to umožní začít před tím, než bude stadion plně postaven. Smyslem je umožnit nám bavit se hraním famfrpálu a nebýt na povel majitelů našich současných týmů, kteří s námi rádi zacházejí jako s dobře placenými a dobře vycvičenými psy.“

„Myslím, že je to dobrý nápad,“ řekla Hermiona po chvilce přemýšlení. Dojedla předkrm a se sklenkou v ruce se usadila. „Kde plánuješ své sídlo?“

„Durham. Mám tam dost půdy, abych mohl postavit nejlepší stadion v zemi.“

Gabrielle se náhle usmála, když jí v mysli vyskočil důvod, proč Durham. „Durhamské psí-hvězdy?“ zeptala se.

Harry se stydlivě usmál a přikývl.

„Dobré jméno na počest Siriuse,“ řekl Ron tiše. „Pojmenuješ některou z tribun po Tonksové a Remusovi?“

„To mě nenapadlo, ale byl by to dobrý způsob, jak uctít některé z lidí, kteří padli.“

Na několik vteřin nastalo trapné ticho. „Co budeme jíst dál?“ Zeptala se Gabrielle.

Zdálo se, že se Ron okamžitě vzpamatoval. „Francouzské jídlo,“ řekl hrdě. „Dušená volská líčka s gratinovanými bramborami.“

„Cítím, jak se mi kila usazují kolem boků,“ řekla Hermiona s úsměvem. „Ale chlapče, stojí to za to.“

„Jak to, že ty umíš vařit, Rone, ale Harry neumí?“

„Poté, co jsme opustili Bradavice, byl Harry příliš zaneprázdněný tím, že byl slavný a bojoval s temnými pány,“ vysvětlil Ron. „Šel jsem domů k mámě.“

„A pak odjel na čtyřtýdenní kurz vaření,“ dodala Hermiona. „Byl to dárek k jeho jedenadvacátým narozeninám od Harryho a ode mě.“

„No jo,“ řekl Ron. „Ale to není důležité.“ Vstal, začal sbírat talíře a Harry mu pomáhal.

„Ron má celoživotní milostný poměr k jídlu a nechtěl, aby to něco narušilo,“ řekla Hermiona, když se oba muži vraceli do kuchyně. „Když jsme se připravovali na závěrečný boj s Voldemortem, živili jsme se vším, co bylo jednoduché - otevřeli jsme spoustu krabic a plechovek - někdy dokonce jedli přímo z nich. Bylo to poprvé, co Ron neměl nikoho, kdo by mu uvařil skutečné jídlo a rozhodl se, že se to naučí, abychom už nikdy nebyli v takové situaci.“

Gabrielle se zasmála. „Těším se, až zjistím všechny Harryho zvláštnosti.“

„Proč si myslíš, že nějaké mám?“ zavolal Harry z kuchyně.

Mrkla na Hermionu. „Jsi muž, že?“

Hermiona se zachichotala.

„Jsem,“ odpověděl Harry. „A jednou z mých zvláštností je, že mě neustále překvapuje blondýnka, která se mi vetřela do života.“

Harry se vrátil se čtyřmi talíři a vedle něj se vznášel modrý litinový pekáč. Ron ho následoval se zapékací miskou a třetí lahví vína. Harry dal každému talíř a pak lusknutím prstů otevřel víno.

„Vždycky jsem to chtěl umět,“ řekl Ron, když Harry všem plnil prázdné sklenice.

„Stačí trocha cviku,“ řekl Harry s pokrčením ramen. „A hůlku používáš jen na oko.“

„Jen,“ zamumlal Ron. „Obsluž svou přítelkyni, Harry. Dala by mi zdvořilou odpověď, kdybych se jí zeptal, kolik chce.“

Gabrielle cítila, jak se červená, a vyplázla na Rona jazyk.

„Ne, to není výzva pro tebe,“ řekl Harry dřív, než Ron stačil něco říct. „Ano, bylo to pro mě a ano, vyřídím si to s ní později.“

Opravdu cítila, jak se jí rozpaluje obličej. Harry ji obešel a položil před ni velmi plný talíř. Naklonil se k ní a něžně ji políbil: „Jen tě škádlíme,“ zašeptal.

Gabrielle ho krátce vzala ​​za ruku a usmála se na něj.

„V tomhle je skoro jako Ron,“ podotkla Hermiona. „Beru to tak, že jsi dnes nejedla?“

„Ne od té doby, co mi Harry připravil nádhernou snídani. Nebyla jsem si úplně vědoma toho, jak moc by ze mě Harryho kouzlo vzalo. Bylo to jako,“ odmlčela se a snažila se přeložit analogii, která by dávala v češtině smysl. „Bylo to jako být připojená k obrovskému zdroji energie. Moje magie ovládala, zatímco jeho magie poskytovala moc. Ovládání bylo obtížné, protože Harryho magie chtěla Malfoye prostě zabít.“

Harry se na ni usmál. „A veškerá gymnastika se mnou neměla nic společného,“ dodal. „Byla to čistě Gabrielle.“

„Byla jsem ohromená,“ řekla Hermiona.

„Mnoho let baletu a tanečních lekcí v dospívání,“ vysvětlila Gabrielle mezi sousty nádherného jídla. Obecná konverzace se trochu roztříštila, protože se všichni soustředili více na jídlo než na mluvení.

Harry seslal kouzlo na láhev s vínem, díky němuž měli všichni plné sklenice, a když se blížili ke konci, konverzace znovu nabrala na obrátkách.

„Vždycky si myslím, že Ron toho navaří až moc,“ řekla Hermiona, když se opřela a sklenku na víno držela ležérně mezi dvěma prsty. „Ale pak vidím, kolik toho zbylo, a jsem ráda, že to udělal.“

„Pokud něco vím, tak to, že vždy navaříš víc,“ řekl Ron. „Pokud tam něco zbyde, je z toho skvělé druhé jídlo, a pokud ne, znamená to, že jídlo všem opravdu chutnalo.“

„To opravdu chutnalo,“ souhlasil Harry. „A jako vždy, zítra budu muset zasáhnout posilovnu dvojnásobně.“

„Ty i já,“ souhlasil Ron. „Ale stojí to za to.“

„Naprosto.“ Harry nepřítomně zamával rukama a talíře a pekáč se vznášely směrem do kuchyně a krátce nato byl slyšet zvuk mytí.

„Stále čekám, že uvidím tisíce miniaturních košťat, jak se za tebou honí, když to děláš,“ řekla Hermiona.

„Myslíš, že bych měl přidat trochu hudby?“

„Prosím, ne,“ zasténala Hermiona. „Už takhle si budu celý večer broukat L‘apprenti sorcier.“

„Jsem zmatená,“ řekla Gabrielle. „Co má francouzský skladatel monsieur Dukas, který zhudebnil příběh vyprávěný Goethem, společného s kouzelnickým světem?“

„Jsi opravdu vzdělaná, že?“ Řekla Hermiona obdivně. „No, tato anglická dívka poprvé uslyšela hudbu od francouzského skladatele, která byla použita v mudlovském filmu Fantazie, a doprovázely ji obrazy kouzelníka, jak dělá nějaké domácí práce.“

„Pocházím z dlouhé linie velmi vzdělaných žen,“ odpověděla Gabrielle. „Můžeme vystopovat náš mateřský strom mnoho, mnoho století nazpět.“

„Máš tam nějaké slavné lidi?“

„Hlavně mudly - o míchání tehdy panovaly menší obavy - ale ano.“

„Marie Antoinetta?“

Gabrielle pokrčila nos. „Řekla jsem vzdělané,“ řekla vyčítavě. „Ne notoricky známé. Nejznámější a nejúspěšnější z mých předků by byla Jeanne-Antoinette Poisson. Vždy byla mou hrdinkou, když jsem vyrůstala. Fleur je první z naší mateřské linie, která má vílí moc, takže Jeanne byla čistě lidská.“

„Promiň,“ omluvila se Hermiona. „Moje znalosti francouzské historie nejsou takové, jaké by měly být, a vlastně jsem o životě Marie Antoinetty nepřemýšlela, než jsem ji navrhla.“

„Kdo je ta Poisson dáma?“ Zeptal se Ron. „Neznamená to poisson rybu?“

„Byla to nejmocnější žena, která Francii nikdy nevládla,“ řekl Harry tiše. Když na něj Gabrielle a Hermiona překvapeně pohlédly, pokrčil rameny. „Přezdívali jí Reinette neboli ‚malá princezna‘ a byla jednou z nejkrásnějších žen na světě. Ludvíka XV. naprosto uchvátila a po mnoho let byla jeho milenkou. Byla hudebnicí, návrhářkou interiérů a úžasnou konverzátorkou.“ Gabrielle cítila, jak se Harryho oči zabodávají do jejích. Pohled, který jí věnoval, ji zaplavoval emocemi a udržoval ji pod jeho kouzlem. „Zemřela ve čtyřiceti dvou letech a její nepřátelé se pokusili pošpinit její jméno tím, že ji obvinili ze Sedmileté války. Byla to velmi pozoruhodná a odhodlaná žena, která dokázala vtěsnat tolik života do tak málo let.“

Kolem stolu se na několik sekund rozhostilo ticho.

„Odkdy jsi se začal zabývat historií?“ Zeptal se Ron.

V tu chvíli mohla Gabrielle Rona zvesela bodnout za narušení intimní nálady.

„Rone,“ řekla Hermiona tiše. „Proč trváš na tom, že nepoužiješ své dobře fungující politické instinkty?“

„Ehm, kdoví?“ Řekl Ron omluvně. „Ale moje otázka platí. Odkdy jsi expertem na něco historického?“

„Rone, i ty jsi musel slyšet o madam de Pompadour,“ řekl Harry.

Ron zavrtěl hlavou.

„Hermiono?“ Zeptal se Harry.

„Pamatuj, Harry, že bradavický vzdělávací systém byl omezený. Pokud se to netýkalo magie, tak to neučili. Ale přiznám se, že jsem zvědavá na to samé.“

Harry pokrčil rameny. „Moc toho nenaspím - nepotřebuji. Požádal jsem Olympe o několik slušných historických knih a jednou z těch, které poskytla, byl životopis Jeanne-Antoinette. Jak jsem o ní tak trochu věděl, přečetl jsem ji jako první.“ Odmlčel se a znovu pohlédl na Gabrielle. „Myslel jsem, že je to jeden z jejích jemnějších tahů,“ dodal.

Cítila, jak se znovu červená.

„No, proč se nepřesuneme někam, kde je to trochu pohodlnější?“ Navrhla Hermiona. „Nebudu moci jíst dezert, dokud se to trochu neusadí.“

Harry přikývl, všichni vstali a přešli ke koženým pohovkám. Harry spadl do jednoho rohu a Gabrielle se posadila proti němu, zatímco Hermiona se stočila vedle Rona.

„Jak tedy funguje ten způsob blokování pouta?“ Zeptal se Harry.

„Je to kouzlo, které blokuje spojení. Pářicí pouto funguje přibližně jako Nitrozpyt, ale s mnohem nižší a mírnější silou. Je to velmi jemné. Moje kouzlo napodobuje účinek Nitrobrany, ale obsahuje smyčkové zařízení, takže Gabriellina magie si bude myslet, že je stále na svém místě.“

„Chceš to udělat hned?“ Zeptal se jí Harry.

Gabrielle přikývla. Vůbec se jí do toho nechtělo, ale věděla, že je to nejlepší způsob, jak ho přesvědčit.

Hermiona vstala a prošla jedněmi z dalších dveří. Vrátila se s hůlkou. Gabrielle se posunula tak, aby byla k Harrymu čelem, a uklidňujícím způsobem ho vzala za ruku.

„Připravena?“ zeptal se jí.

Přikývla a usmála se na něj.

„Udělej to, Hermiono.“

Hermiona začala kouzlit řadu slov, která zněla latinsky.

Najednou to bylo pryč.

Pouto bylo pryč.

A s tím i zaměření jejího života za posledních osm let.

Rozplakala se. Připadalo ji, jako by jí bylo vytrženo srdce. Necítila svého druha. Bylo to, jako by pro ni byl mrtvý.

„Zruš kouzlo,“ zavrčel Harry. Viděla, že jeho hůlka míří přímo na Hermionu, a že jeho ruka září.

Kouzlo ustalo a ona ho znovu cítila.

„Gabby.“

Vzhlédla a viděla stopy slz na jeho tváři. Ruka už mu nezářila.

„Za minutu jsme zpátky,“ zamumlal, než je oba přemístil pryč.

Přistáli vedle jeho postele v jeho chatě v Jezerní krajině. Strčila do něj tak, aby seděl na posteli, a roztrhla mu košili, než se pokusila odstranit svou vlastní. Cítila jeho ruce v pase, když jí vyhrnul sukni.

Dokázala si svléknout svršek a nedbale ho odhodit, než si se stejným spěchem sundala podprsenku. Už nemohla déle čekat a tvrdě ho políbila, ve snaze dostat se do dovnitř. Zároveň ho objala nohama a seděla mu na klíně.

Jeho polibek byl stejně vroucí, když ji k sobě přitiskl. Rukama se pohyboval po jejích zádech a zadku, čímž zajistil, že mezi nimi nebyla žádná mezera. Přerušila ten zběsilý polibek a zabořila mu tvář do krku, vdechla ho a hluboce se třásla.

Nevěděla, co se děje. Jen věděla, že musí být blízko u něj, blíže k němu.

„Miluji tě,“ řekl Harry tiše.

Ztuhla.

„Harry?“ zašeptala.

„Miluji tě,“ opakoval, tentokrát o něco hlasitěji.

Sáhla do pouta a hledala.

„Miluješ mě,“ zašeptala znovu.

„Miluješ mě.“

Chvíli ji mlčky držel, než se začal velmi zhluboka nadechovat. „Už se tak nechci nikdy  cítit,“ řekl pevně.

Úplně a naprosto souhlasně přikývla. „Cítila jsem, že tě miluji, ale ty jsi tam nebyl. Bylo to, jako bys byl mrtvý.“

Přikývl.

„To bylo přesně ono,“ odpověděl Harry. „Stále jsi byla v mém srdci a mohl jsem tě vidět přímo přede mnou, ale bylo to, jako bych se díval na ducha.“

Zhluboka se nadechla. „Miluješ mě?“

Tiše se zasmál.

„Ano.“

Znovu se rozplakala, ale tentokrát z čiré úlevy. Po tom všem, co se stalo za posledních osm minut a za posledních osm let, se konečně mohla uvolnit. Všechno ostatní přijde ve svůj čas, ale právě teď má svého druha. Cítila, jak jí jeho ruce přejíždějí po zádech, a pomalu znovu získala sebeovládání.

Jemně ho políbila na krk, než se stáhla. „Myslím, že bychom se měli vrátit k Ronovi a Hermioně?“

Povzdechl si, přikývl, pak zvedl ruku a lehce jí odhrnul vlasy z očí. „Až skončí famfrpálový zápas, oznámíme to světu,“ řekl. „Nechci, aby to něco zastínilo.“

Gabrielle se usmála a přikývla. Rozhlédla se po místnosti. „Udělali jsme trochu nepořádek.“

„Potřebovali jsme kontakt s kůží,“ řekl Harry a pohladil ji, než ji pokračoval. „Příště se nezastavíme v horní polovině.“

Šťastně se usmála a slezla z něj, než z rohu zvedla podprsenku. Harry vstal a zvedl košili. Podíval se na trhliny tam, kde bývaly knoflíky, a usmál se.

„Promiň,“ omluvila se, natáhla si vlastní košili a zavrtěla se zpátky do sukně. „Jak vypadám?“

„Krásná, sexy a mírně zhýralá.“

„A to je dobrý pohled na mě?“

„Jen když jsem jediný, kdo to uvidí,“ řekl s úsměvem. Otevřel skříň a vytáhl čistou košili. „Pojď, lásko, vrátíme se a vysvětlíme jim, co se stalo.“

Gabrielle se zachvěla potěšením. To byl výraz náklonnosti, na který si mohla velmi zvyknout. Svou vílí silou rychle upravila svůj vzhled a vklouzla mu do náruče.

Dorazili zpět k Ronovi a Hermioně, aby našli pár na druhé pohovce. Hermiona vypadala, jako by plakala.

„Co se stalo?“ zvolala. „Nechtěla jsem vám ublížit, jen…“

„Hermiono,“ Harryho hlas přerušil její mírně hysterickou omluvou. „Není to tvoje chyba!“

Zhluboka se nadechla a přikývla.

„A omlouvám se, že jsem na tebe namířil hůlku. Když jsi seslala to kouzlo, zablokovalo to spojení, které s Gabby sdílíme. To, co jsme si neuvědomovali bylo, do jaké míry se na toto spojení spoléháme. Připadalo mi, jako by Gabrielle někdo zabil a že jsem znovu sám.“

Hermiona zbledla.

„To, co cítíme, je skutečné, a víš, nezáleží na tom, zda to bylo způsobeno kouzlem, nebo kouzlem očí, které se setkaly v přeplněné místnosti. Důležité je, že mám veškerou lásku, kterou chováš k Ronovi, a navíc mám železnou záruku.“

Pomalu přikývla. „Jsi si jistý?“

„Chci, abyste se vy dva na sebe podívali,“ řekl Harry tichým hlasem, ale příkaz byl absolutní. Ron a Hermiona se na sebe podívali. Harry něco tiše zašeptal.

Gabrielle sáhla do pouta, aby se pokusila zjistit, co dělá, a současně ho vzala za ruku.

O minutu později kouzlo přerušil.

To je to, co cítíte?“ Zeptal se Ron.

Harry přikývl.

„Neodpočinu si, dokud nepřijdu na to, jak to napodobit,“ prohlásila tiše Hermiona. Otočila se tváří k nim. „Věřím vám,“ zašeptala. „A závidím vám vaši jistotu a vášeň.“

Harry se zvedl z pohovky a objal Hermionu a pak i Rona. „Někdy může být magie úžasná věc,“ řekl. „A Hermiono, když jsi našla, jak to zablokovat, nemělo by být těžké to napodobit.“

Přikývla. „Je nepravděpodobné, že bychom někdy dosáhli plné shody, kterou máte vy dva, ale desetina by byla lepší než nic.“

„Jo,“ souhlasil Ron, když se podíval na Hermionu. „Harry, starý příteli, starý brachu, myslíš, že bys to mohl vydržet celý večer?“

Harry zamrkal a pak přikývl.

„Prosím?“

Znovu přikývl a seslal kouzlo, ale tentokrát se stáhl. Jemně vytáhl Gabrielle na nohy a objal ji. Další věc, kterou věděla, že jsou v jeho bytě v Londýně.

„Proč tady?“ zeptala se.

„Čím dále od nich jsem, tím lépe,“ řekl s mírným zachvěním. „Musím udržet část své mysli, abych je udržel propojené, aniž bych věnoval pozornost tomu, co se děje.“

„Co se děje?“

Podíval se na ni, pozvedl obočí a ona pomalu zčervenala.

„Ach, oooochhhh.“

„Přesně tak,“ souhlasil. „Myslím, že si budeme muset promluvit, dokud neskončí. To, co mí nejlepší kamarádi dělají v posteli, není to, co bych měl vědět - nikdy.“

Gabrielle přikývla. „Už tento krb někdy viděl oheň?“ zeptala se.

Zakroutil hlavou.

„Pak rozděláme oheň a posadíme se před něj.“

Zvedl ruku, ale ona ji lehce popadla. „Udělejme to po mudlovsku.“

Přikývl a přešel k hromadám dřeva. „V zásuvce v kuchyni jsou nějaké zápalky a můžeme také použít Věštce na podpal.“

Usmála se a odtančila do kuchyně, aby získala to, co potřebovali. Vrátila se, podala mu zápalky a noviny a pak se rozhlédla. Chtěla být na podlaze před ohněm, ale neviděla ani jeden pohodlně vypadající koberec, a tak vyběhla nahoru do ložnice a sebrala peřinu.

Když ji stáhla dolů, Harry už měl rozdělaný oheň a byl v kuchyni.

Roztáhla peřinu a poklekla před ohněm. Zdálo se nespravedlivé, že se dnes večer nemohli milovat jen kvůli spojení, které Harry musel udržovat se svými přáteli. Nakonec oni byli manželé už léta.

Harry se vrátil s lahví červeného vína a dvěma sklenicemi. Podal ji jednu a naplnil ji, než se posadil a opřel se. Slabě se usmála a sedla si před něj se zkříženýma nohama. V duchu se vrátila k letnímu dni před mnoha měsíci, kdy si přála, aby měla na sobě sukni, když seděli na trávě.

„Harry,“ řekla po dlouhém tichu. „Co se dnes stalo?“

„Kdy přesně?“

„Mluvila jsem s Hermionou o tom, jak tvoje magie odnesla bolest Cruciatusu a v očích se jí zablýsklo. Co se opravdu stalo?“

Povzdechl si a pohnul se tak, že ležel na zádech. Otočil hlavu tak, že na ni vzhlížel. „Vzal jsem bolest.“

Mírně svraštila obočí. „Kam jsi vzal tu bolest?“

Pousmál se. „Ne, Gabby, vzal jsem bolest - pryč od tebe a do mě.“

Odpověď nebyla velkým překvapením, jak by mohla kdysi být.

„Proč?“

„Protože jsem věděl, že to udělá, a protože jsem ti slíbil, že ti neublíží.“

„Ale co tvoje bolest?“

„Moje bolest byla v tomto případě zanedbatelná. Byl jsem pod Cruciatem mnohokrát v životě a je to něco, co mohu přijmout. Ty ne, a co víc, nedovolím ti cítit tu bolest. Změní tě to, hluboko uvnitř.“

Pomalu přikývla, než se k němu naklonila a políbila ho. „Děkuji.“

Vypadal trochu překvapeně.

„Divíš se, proč nejsem naštvaná?“ hádala.

Přikývl.

„Protože jsem přijala, kým jsi, Harry. Nikdy bys nenechal trpět nikoho jiného, kdybys tomu mohl zabránit. Bude na mně, abych se ujistila, že se situace už nebude opakovat. Nemám tě ráda v bolesti, v jakékoli bolesti, zvláště ne v bolesti, kterou jsi vzal pro mě, ale přijímám tvůj důvod a děkuji ti za ochranu.“

Natáhl ruku a jemně ji pohladil po tváři. „Budu tě chránit po zbytek našich životů,“ slíbil vroucně.

„Stejně jako já udělám vše, co budu moci, abych tě ochránila,“ slíbila. „Máma říkala, že pro nás máš nějaké dlouhodobé plány, o kterých jsi se ještě nezmínil?“

„Pamatuješ si, jak jsme společně pracovali na vznášení malého modelu Krásnohůlek?“

„Ale samozřejmě,“ řekla s jemným úsměvem.

„To je to, co budeme dělat. Je to dlouhá cesta, než se tam dostaneme, čtyřicet nebo padesát let, ale my rozluštíme a pochopíme, jak fungují Merlinova největší kouzla - a my je použijeme.“

„Jaká jsou to kouzla?“ zeptala se tiše.

„Je jich tolik. První, co chci zkusit, je vytvořit něco, co se navždy vznáší - třeba hrad, abychom mohli žít na obloze. Trik spočívá v tom, že se změní struktura hradu, místo aby se k jeho vznášení použila magie.“

„Jak bys s tím vůbec začal?“

„Opatrně,“ řekl s úsměvem. „Merlin zanechal poznámky, ale jejich teorie je nesmírně komplikovaná. To je místo, kde přichází studium. Budeme muset být schopni porozumět magii na zcela nové úrovni.“

„A můžu pomoci, protože můžu použít tu tvoji,“ řekla pomalu. „Jaké další nápady měl?“

„Náhrada za systém Letaxu, která umožní okamžité cestování kdekoli na světě, aniž bys musela používat přenášedlo nebo přemisťování.“

„A než budeme připraveni, můžeme hrát famfrpál a bavit se svými životy?“

„Jo,“ souhlasil, když se posunul tak, aby byl na její straně.

Pohnula se tak, aby ležela s ním, a přesunula se mu do náruče. „Je to ode mě špatné, že se mi nelíbí, že se milují, když jsme to ještě neudělali?“

„Ne,“ řekl s povzdechem. „Snažím se být dobrým kamarádem a utěšit se tím, že máme před sebou mnoho nocí, ale ve skutečnosti to nefunguje.“

„Ne, nefunguje,“ souhlasila, když se posunula vpřed, aby byla proti němu. „Už nechci mluvit, chci být jen s tebou. Dnešek byl plný vrcholů a já si chci jen odpočinout.“

„Miluji tě,“ zašeptal. „Můžeš si odpočinout, Gabby. Mám tě a nikdy tě nenechám odejít.“


Sibyla Trelawneyová pomalu kráčela Příčnou uličkou. Měla na sobě prostý šedý plášť přes nejprostší hábit. Nechtěla, aby si ji dnes ráno někdo všiml.

Otevřela dveře do budovy Denního věštce a vyšla nahoru do kanceláře Rity Holoubkové. Byla tam dlouho předtím, než Holoubková obyčejně začala pracovat, ale byl to jediný způsob, jak se vyhnout tomu, aby ji někdo viděl.

Usadila se a čekala, nečinně si ještě jednou prohlédla fotografie.

Holoubková přiběhla o hodinu později. „Kdo jste a co děláte v mé kanceláři?“

Trelawneyová se ušklíbla. „Mám pro tebe sólokapra.“

„To odpovědělo jen na polovinu mé otázky. Sklopte si kapuci.“

Trelawneyová udělala, co jí bylo řečeno.

„Sibyle,“ povzdechla si Holoubková. „Co je to za ‚sólokapr‘, který tě v tuto ranní dobu vytáhl ze zvonice?“

Usmála se a předala fotografie. „Potter, ve vztahu se studentkou.“

„Gabrielle Delacour,“ řekla Holoubková nepřítomně. „Dcera příštího ministra kouzel ve Francii, talentovaná chytačka, a včera vymlátila z Draca Malfoye duši. Co přesně čekáš, že s těmi fotkami udělám?“

„Znič Potterovu pověst stejně jako předtím.“

Holoubková si povzdechla a posadila se. Zvedla hůlku a zašeptala kouzlo. Dveře za Trelawneyovou se zabouchly. „Ve škole jsi byla cvok, Sibyle, a teď jsi stále na hlavu. Dovol mi, abych ti do toho vnesla trochu reality.“

„Posledních pár let si tisk s Potterem zahrává. Až do určité míry o něm tiskneme vše, co o něm najdeme, protože prodává noviny po trakařích.“

„Dráždíme ho a tlačíme ho tak daleko, kam víme, že můžeme bezpečně jít, protože víme, s kým máme tu čest. Je to jako píchat do tygra peřím. Rozčileně jej odpaluje, protože mu nestojíme za pozornost a my naplňujeme potřebu, o které chápe, že existuje.“

„Je to mezi námi jakási patová situace.“ Odmlčela se. „Takže, dovol mi, abych se pokusila přečíst budoucnost. Jsem si jistá, že tě ohromí, jak umím věštit.“

„Vytiskneme tyto fotografie a rukavice jsou dole. Potter půjde do protiútoku. Potter vyhraje. Skončíme ve stoce a budeme žebrat o Svrčky.

„Jsem si jistá, že tě zajímá, jak může Potter zvítězit, když jsme novináři, a do jisté míry ovládáme obecné názory lidí. Dovol mi, abych ti to jednoduše vysvětlila.“

„Za prvé, je to Harry Potter, přemožitel Voldemorta. Pro většinu populace by mohl pokračovat ve vražedném řádění a stále by s ním bylo zacházeno jako s bohem.“

„Zadruhé, je to Harry Potter, hvězdný chytač Chudleyských kanonů a Anglie. Každý sportovní fanoušek by za ním stál, protože spolu s Oliverem Woodem a Viktorem Krumem je jedním ze tří nejlepších hráčů na světě.“

„Zatřetí, je to Harry Potter-Black, dědic dvou nejstarších a nejprestižnějších rodin v kouzelnickém světě, a má větší moc a více zdrojů, než se většině lidí může zdát. Párkrát se proti nám pokusil jít, ale nikdy vážně.“

„Začtvrté, je to Harry Potter, nejmocnější kouzelník od dob Merlina. Možná ti to uniklo, ale vytvořil díru v Bradavických ochranách, aby umožnil Krásnohůlkám - pomocí kouzla, které vymyslel - spadnout na místo, což je něco, o čem by všichni v magickém světě řekli, že je nemožné.“

„Pokud tyto fotografie vytiskneme, přestaneme do tygra šťouchat pírkem a začneme píchat velmi velkým klackem a tygr nám to určitě vrátí. Použije své peníze, svou moc, své zdroje a svou slávu a vyhladí nás rychleji, než stačíš kýchnout. Nebude odpočívat, dokud nebude každý člověk spojený s touto hloupostí venku na ulici.“

„A to ještě předtím, než se do toho zapojí sám Delacour. Není bezdůvodně považován za nejobávanějšího diplomata ve Francii. Ovládá francouzskou bystrozorskou sílu.“

„A nakonec,“ Holoubková v tuto chvíli téměř křičela. „Nenechám ze sebe zase udělat zatraceného hlupáka. Ty tvoje fotky ukazují, že Potter a nejmladší Delacourová mají zatracenou kávu! Nejsou v posteli, ani se nelíbají, zatraceně snídají ráno poté, co vybuchl ten bordel s idiotem Malfoyem. Delacourová včera prokázala, že je nevinná, takže je snadno v mezích realismu, že se ji Potter jen pokusil rozveselit po pokusu o znásilnění.“

„I kdyby se něco dělo, jedná se o Harryho zatraceného Pottera, se kterým máme co do činění. Bude pro to důvod, a ten důvod bude čestný a ušlechtilý, a vyjde z toho vonící jako růže a moje pověst bude ještě jednou v troskách. No, to už se znovu nestane, Sibyle. Kde jsi vzala ty zatracené fotky?“

„Předvídala jsem…“

„Nedokážeš předpovědět cestu ven z papírového sáčku, ty stará podvodnice,“ rozhořčeně zařvala Rita. „Pravdu!“

„Má duchovní přítelkyně na ně narazila na dovolené,“ zamumlala dokonale zastrašená Trelawneyová. „Je profesorkou věštění v Salemu. Poslala mi je.“

„Proč se mu vlastně snažíš zničit pověst?“ dožadovala se.

„Protože se k madame Prévoyezové choval se skandální neúctou!“

„Myslíš poté, co se ho pokusila otestovat, a on ji praštil jako to hloupé štěně, kterým byla?“ ušklíbla se Rita.

„Nikdy si nás nevážil! Zaslouží si být zničen, jako on zničil nás!“

„Proč by tě měl sakra respektovat? Všechno, co kdy děláš, je předpovídat jeho smrt. Přiznej si to, nezemře, dokud se mu nebude chtít, a to nebude ještě po celá desetiletí! A nezničil tě. Tvá vlastní zatracená neschopnost ti zničila kariéru!“

„Ale -“ zakňučela Sibyle.

„Udělám ti laskavost, Sibyle, kvůli starým časům,“ přerušila ji Rita. „Pokud mě neposlechneš, pak ti slibuji, že na tvém pohřbu řeknu pár hezkých slov.“

„Co?“

„Tvůj pohřeb. Hraj dál ve hrách daleko nad tvé možnosti a budeš zabita. Ne Potterem, ale lidmi, kteří ho potřebují a kteří tě jen shledají přitěžující a otravnou. Jsi zde překonána na všech úrovních, Sibyle. Jsou to jediné kopie těch fotografií?“

„Ano,“ odpověděla Sibyle, než o tom mohla vůbec přemýšlet.

„Dobře. Incendio.“ Fotografie pomalu shořely na popel.

„Vrať se do své věže, Sibyle. Prožij zbytek života a ukaž dětem, jak číst čajové lístky. Přestaň se snažit hrát si s dospělými.“

Sibyl trhaně přikývla a vstala. Otočila se a mlčky vyšla ven. Všechny myšlenky na pomstu proti Harrymu byly pryč.

Otřásla se a cítila, jak ji smrt těsně míjí u boku.


Holoubková se za ní dívala, jak odchází, a v duchu se ušklíbla. Otočila se k Letaxu. „Percy Weasley,“ zavolala.

„Holoubková,“ pozdravil ji Percy, jeho tvář a oči úplně prázdné. „Čemu dnes ráno vděčím za tu čest?“

Holoubková zvedla jedinou fotografii, kterou držela v dlani a nespálila. „Právě tu byla Trelawneyová se spoustou fotek s Potterem a poloviční vílou.“

„Ale?“ Zeptal se Percy tiše a jeho tvář nedávala najevo žádný skutečný zájem.

Rita přikývla. Měla Percyho ráda. Byl čestný, ale hrál hry ve skutečném světě a byl užitečným spojencem. „Poslala jsem ji pryč se včelkou v kapuci - proti Potterovi už nic nezkusí, - ale chci první rozhovor.“

„Ten příběh je pohřben?“ Zeptal se Percy.

Přikývla. „Nikdo jiný neví, že to existovalo. Vím, že se mezi těmi dvěma něco děje - nikdy jsem neviděla Pottera tak otevřeného. Když se to dostane do novin, chci exkluzivitu.“

Percy se na ni dlouze zadíval. „To není věc, kterou by se Věštec obvykle zabýval.“

„Vím,“ souhlasila. „Ale Věštec mele z posledního. Majitel je příliš zaujatý a nevidí, jak se otáčí vítr. Tento rozhovor mi přinese lepší práci v Jinotaji nebo někde jinde a budu mít vystaráno.“

„Jsme dohodnuti,“ řekl Percy. „Požádám Harryho a Gabrielle, aby vám zajistili první oficiální exkluzivní rozhovor, až budou připraveni vztah zveřejnit.“

Holoubková se usmála. „Ráda s tebou jednám.“

„Nemyslel jsem si, že to řeknu, ale dnes jsi udělala dobrou věc, Rito. Děkuji.“

Zavřela Letax a lehce se usmála. Dnes byl určitě dobrý den. Zajistila svou budoucnost, získala exkluzivitu s první opravdovou královskou hodností, která se objevila za několik století, a Percy jí nyní dluží laskavost - a to všechno jen proto, že si kryla vlastní záda.

Otevřela dnešního Věštce a skoro se zasmála. Potter bude zuřit, až si to přečte - a ona teď byla v bezpečí před jeho hněvem.


Gabrielle se luxusně protáhla a přitulila se k Harrymu hlouběji.

„Dobré ráno,“ zašeptal tiše.

Něco zamumlala, nebyla si jistá co, když neochotně otevřela oči. Z předešlé noci byli stále na podlaze. Oheň dohořel a oni byli zabaleni do peřiny.

„Už velmi dlouho jsem nespal na podlaze,“ řekl s pobaveným tónem v hlase.

„Myslím, že jsem nikdy nespala na podlaze,“ odpověděla. „Byla to zábava.“

„To říká osoba, která usoudila, že se v noci necítí dobře a vylezla na mě.“

Souhlasně přikývla. „Musíme se dnes vrátit do školy?“

„Jo,“ povzdechl si. „Mám v devět třídu a ty máš lekce.“

„Čím dříve budu moci složit zkoušky a opustit školu, tím lépe,“ povzdechla si. „Ale přinejmenším, až skončí tento famfrpálový zápas, budu s tebou moci trávit veškerý svůj volný čas.“

„Na co máš chuť k snídani?“

Položila mu ruce na hruď a protáhla se. „Něco lehkého,“ rozhodla se. „Jsem stále plná jídla, které včera večer připravil Ron.“

Harry se na ni usmál. „Víš, jsi opravdu krásná.“

Usmála se a sklonila se, aby ho mohla políbit. Slezla z něj a podívala se na sebe. „Moje šaty rozhodně nebyly navrženy ke spaní,“ řekla se smíchem. Pokusila se narovnat sukni, která se jí kroutila kolem nohou, ale poté, co si všimla hlubokých záhybů, to vzdala.

Harry vstal a sundal si vlastní košili. „Nech oblečení v rohu, mám službu, která je nechá vyčistit.“

Přikývla a uvolněně se svlékla do spodního prádla. Poté odešla do koupelny a využila její vybavení.

O několik minut později, když se cítila mnohem probuzenější a mnohem čistší, přešla k jeho šuplíkům a použila jedno z jeho triček jako provizorní šaty. To byla jedna z nevýhod toho, že byla mnohem menší než on - žádné z jeho oblečení jí nesedělo.

Připojila se k němu v kuchyni. Stále měl na sobě jen kalhoty z předchozího dne a ona tiše povzdechla, a jen obdivovala tok jeho svalů, když se pohyboval po kuchyni. Položil před ni trochu cereálií a opřel se o jednu ze skříněk, když jedl ty svoje.

Usmála se na něj a nechala se unášet myšlenkami, zatímco automaticky jedla. Měla hotové všechny domácí úkoly na celý týden a byla na vrcholu svého seniorského projektu, takže na ni opravdu nic netlačilo. Škrábání na okno ji přimělo vzhlédnout. „Cici,“ usmála se, když otevřela okno. „Sova mých rodičů.“ Vzala od sovy balíček a několikrát ji pohladila po hlavě. „Hodná holka,“ pochválila ji.

Cici zahoukala, vzlétla a odletěla z okna. Gabrielle otevřela balíček a podívala se na přiložený lístek. „Je to Věštec z dnešního rána,“ řekla Harrymu. „Rodiče by se s námi rádi setkali v mém pokoji, až si ho přečteme.“

Přikývl.

Položila noviny vedle své misky a nalistovala je na označenou stránku. „Poslouchej,“ řekla, než začala číst vytištěné odpadky.

Francouzská víla ukazuje své pravé barvy

Včera, nejdychtivěji očekávaný souboj od doby, kdy Barnaby Druhý svedl v sedmnáctém století souboj s Horace Hablem o titul velmistra, skončil kontroverzí.

Očekávalo se, že Draco Malfoy, potomek dynastie Malfoyů, snadno prokáže svou nevinu proti sprostým obviněním, která proti němu vznesla známá koketa a víla, Gabrielle Delacourová.

Do očí bijící falešné obvinění z pokusu o znásilnění ze strany Delacourové - zkušené nevěstky, o níž se proslýchá, že je k dispozici za pevně stanovenou cenu - mělo být řešeno ctěným způsobem v podobě rozsudku bojem, kde by Malfoy, známý válečný hrdina, úspěšně získal zpět pošpiněnou čest.

Jak vám může říct každý, kdo se této parodie zúčastnil, nestalo se tak.

Dokázala, že kroky, které naše milované ministerstvo podniklo k ochraně a kontrole chování těchto dravých temných tvorů, byly jak potřebné, tak velmi vítané. Slečna Delacourová ukázala všem přítomným a zbytku kouzelnického světa prostřednictvím těchto novin, že je monstrum zahalené do dívčího převleku. Poloviční plemeno, které se nespokojilo s vysmíváním se ubohému bradavickému profesorovi, prokázalo znalosti kouzel a magie, které dalece přesahovaly to, čemu by mohl být vystaven jakýkoliv člověk. Její použití kouzel pochybného původu a pochybných úmyslů bylo daleko za hranicí všeho, co by mělo být povoleno v oficiálně schváleném souboji.

Profesor Malfoy, jehož šedé oči odhalovaly hloubku jeho zrady, udělal vše, co bylo v lidských silách, aby čelil těmto stínovým uměním, a galantně zůstal v mezích soubojové etikety.

Poté, co ho pochybná a nečestná taktika víly zatlačila na hranici možností, byl statečný bojovník donucen uprchnout pro záchranu vlastního života, protože nikdo z přítomných, dokonce ani údajný ‚hrdina‘ nedávné války, Harry Potter, neuznali za vhodné pokusit se ovládnout nechutné nelidské chování.

My v Denním věštci vyjadřujeme hluboké sympatie panu Malfoyovi a také doufáme, že zůstane v bezpečí před odplatou od cizinců, kteří v současnosti pobývají v Bradavicích, dokud ministerstvo a Starostolec nezvrátí toto rozhodnutí a pan Malfoy nebude moci pokračovat ve své humanitární výuce v Bradavicích.

„Je to bez podpisu autora,“ dokončila tiše. „Je to názor na straně dvě.“ Vzhlédla, ale Harryho tvář byla jen prázdná maska.

„Jak se cítíš?“

Měla pocit, že je to nějaký druh testu, takže pouto nepoužila. Otevřela ústa, aby odpověděla, ale pak se zarazila a chvilku o tom přemýšlela. Pomalu se začala usmívat. Nemohla si pomoci a začala se smát.

„To je ono?“ zeptala se, „Pár poznámek o temném stvoření a naprosté patolízalství k Malfoyovi? Tohle mi má ublížit? Je to tak očividný výmysl, a každý, kdo tam včera byl, to ví.“ Zamyšleně se odmlčela. „A pokud je to špatné, tak počkej, až zjistí, že jsem úplně zamilovaná do Harryho Pottera - a on je úplně zamilovaný do mě!“

Pomalu se na ni usmál, ale než mohla zareagovat, pohnul se a zvedl ji ze židle. Než se stačila nadechnout, měla záda opřená o jedno ze skleněných oken a on ji líbal, jako by chtěl pohltit její duši.

Zasténala do jeho úst a zakroutila se, aby kolem něj mohla omotat nohy. Tohle chování rozhodně chtěla podporovat, jak jen mohla. Nechala ruce vlétnout do jeho vlasů a přitiskla si ho k sobě, když prohloubila polibek.

„Jsem na tebe pyšný,“ zašeptal, když přerušil polibek.

Zářivě se na něj usmála, když se vzpamatovávala z pocitů, které procházely poutem. Byly opojné.

„Bál jsem se, jak zareaguješ, když na tebe poprvé zaútočil tisk,“ řekl napjatě. „Asi to poslední, co jsem očekával, bylo pobavení.“

„Jak se cítíš?“ zeptala se.

„Zatraceně zuřivý,“ připustil. „Ale myslím, že tohle nechám na Jeanovi, aby to zvládl.“

„Opravdu?“

Přikývl. „Musel jsem se vypořádat s Malfoyem. Je fér, že se pustí do Věštce.“

Políbila ho. „Musíme si pospíšit, jestli se máme před vyučováním setkat s mými rodiči.“

„Pravda,“ povzdechl si. Neochotně ji položil na zem a pak ji poplácal po zadku. „Dopřej si snídani, zatímco použiji koupelnu a převléknu se.“

„Jsem snad koketa?“ zeptala se stydlivě a vzhlédla k němu přes řasy, když se lehce opřela a stáhla si přední část vypůjčené košile dolů, aby měl dobrý výhled na její dekolt.

„Pro mě rozhodně ano,“ řekl se směsí pobaveného pohledu a povzdechu. Odtrhl se od ní a odešel do koupelny.

Šťastně se usmála, rychle dosnídala a poté si pomocí vílí síly upravila obličej a vlasy. Sledovala, jak vešel do ložnice, aby se převlékl, a rozhlédla se po kuchyni.

Vyskočila na jeden z pultů a pózovala na boku. Jednou rukou si podložila hlavu a vyhrnula si tričko tak, aby byly vystaveny její kalhotky. Usmála se tak sexy, jak jen mohla, a čekala na něj.

Sešel dolů a podíval se na ni. Zastavil se mrtvým krokem. „Snažíš se mě zabít, ženo?“ zasténal.

Posadila se co nejpomaleji, sundala si tričko a dramaticky si roztřásla vlasy. Dala ruce nad hlavu, protáhla se dozadu a hruď tlačila dopředu. „Snažím se prolomit tvé sebeovládání,“ zašeptala. „Miluji tě a teď vím, že mě miluješ. Už nebudeš litovat, že jsi se probudil vedle mě - a kromě toho víš, že tě to škádlení baví, takže tě budu dráždit, jak jen to půjde, dokud už to nebudeš moci vydržet a pomiluješ se se mnou.“

Přišel k ní tak, že stál mezi jejíma nohama. Jeho ruce klesly, aby se lehce dotkly jejích stehen. „Máš pravdu. Těším se, až se s tebou pořádně vyspím, a těším se, až tě nechám omdlít rozkoší.“ Jemně ji políbil. „Ale právě teď si musíš obléct košili, abych tě mohl vzít zpět do školy a mohla ses správně obléknout.“

Roztomile se na něj našpulila, ale udělala, co jí bylo řečeno. Stáhl ji do objetí a přemístil je oba zpět do jejích pokojů v Krásnohůlkách. Jean a Aimée si užívali ranní kávu, když na ně čekali.

„Dobré ráno,“ řekl uvolněně Harry, když ji pustil. Usmála se na rodiče a vešla do svého pokoje, aby se oblékla. Její matka ji promyšleně rozložila uniformu, takže se mohla během několika sekund obléknout.

Vyšla zpět, pevně se usadila na Harryho klíně a rozzářila se na rodiče.

„Vypadáš vesele,“ všimla si Aimée.

Dychtivě přikývla. „Včera v noci mi Harry řekl o práci, kterou uděláme, aby se splnily Merlinovy ​​sny,“ řekla. „Ach, a on mi řekl, že mě miluje,“ dokončila tak vesele, jak jen mohla.

Aimée se usmála, zatímco Jean si zhluboka povzdechl. „Beru to tak, že jste četli, co jsme vám poslali?“ Zeptal se Jean.

Přikývla. „Bylo dobré začít ráno se smíchem.“

„Nejsi naštvaná?“ Zeptal se Jean překvapeně.

„Tati, jsem víla, která je spojena s nejmocnějším a nejvlivnějším mužem v zemi, možná na světě. Budou mě nazývat kurvou a děvkou jen proto, že jsem se zamilovala do Harryho - několik poznámek o temných stvořeních a patolízalství je prostě zábavné.“

„Jsi nemožná,“ povzdechl si Jean. „Harry, co si myslíš?“

„Myslím, že má Gabrielle pravdu,“ řekl. „Ale to neznamená, že se s tím musíme smířit. Měl jsem Malfoye, takže Věštec můžeš zničit ty.“

„Opravdu?“ zeptal se s potěšeným překvapením.

„Fér je fér,“ řekl Harry. „Bylo to přinejmenším nactiutrhání.“ Odmlčel se. „Oznámíme náš vztah po skončení závěrečného famfrpálového zápasu. Opravdu nechci, aby můj osobní život zastínil práci, kterou do toho vložila Gabrielle a ostatní.“

Jean přikývl. „Dnes ráno se spojím se svými právníky. Do oběda budeme mít soudní příkaz proti Věštci.“

„Nezapomeň si promluvit s Percym a Ronem,“ navrhl Harry. „Zvláště Percym. Pravděpodobně o nich bude vědět více podrobností než kdokoli jiný.“

„Nezapomenu.“

Harry se podíval na hodinky. „Musíš se dostat do třídy,“ řekl Gabrielle.

„Mohla bych přeskočit,“ navrhla hravě.

Aimée šokovaně zalapala po dechu. „Gabrielle, chceš vynechat hodinu?“

Našpulila rty na matku. „Je to jen pro jednou.“

„Také musím jít do třídy,“ zdůraznil. „Aimée, jaké máš dnes plány?“

„Nemám nic v plánu, kromě sledování toho, jak Jean roztrhne Věštce na kusy.“

„Tak proč nestrávíš celý den se mnou?“ Navrhl Harry. „Pomocník by se mi hodil.“

„Myslím, že ano,“ odpověděla Aimée. „Děkuji.“

Gabrielle se vyškrábala na nohy a dala Harrymu dlouhý polibek - měla v plánu v příštích několika desetiletích dostat tolik, kolik dokázala - vzhledem k tomu, že byla asi osm let pozadu - rozloučila se s rodiči, a pak odklusala do třídy.


„Včera v noci se něco změnilo,“ řekla Aimée, když Gabrielle odešla.

„Ano,“ souhlasil Harry. „Hermiona našla způsob, jak zablokovat pouto, abychom viděli, jaké to je bez něj. Snažil jsem se Gabrielle přesvědčit, že to nepotřebujeme, ale byla odhodlaná.“

Aimée se tiše zasmála. „Moje dcera, odhodlaná?“

Harry si povzdechl. „Bylo to hrozné. Bylo to, jako by byla mrtvá. Zdá se, že definujeme naše životy prostřednictvím okamžiků měnících život - to byl rozhodně jeden z nich.“

„Ty jsi tedy nepožádal o ruku?“

„Prsten nebyl připravený. Mluvil jsem s Filiusem včera odpoledne a on je dnes odpoledne ochoten pomoci.“

„Harry,“ řekl Jean, „přemýšlel jsi o tom, jak špatný bude tisk? Budeš muset mluvit o páření, aby sis udržel svou pověst, a tisk Gabrielle ukřižuje.“

„Ne, to neudělají. Dnes půjdeš s Věštcem příkladem, co se stane, když budou o Gabby špatně mluvit, a já jim dám jasně najevo, že to je moje volba.“

Jean přikývl a podíval se na hodinky. „No, s tím časovým rozdílem by moji právníci už měli být vzhůru a plni kofeinu. Je čas, aby si na sebe vydělali.“ Lehce políbil Aimée a odcestoval Letaxem z místnosti.

„Mohu se dívat, jak sesíláš kouzla na Gabriellin prsten?“ Zeptala se Aimée.

„Jako můj asistent si můžeš dělat, co chceš,“ odpověděl Harry se škádlivým úsměvem.

„Víš, že je teď nejšťastnější a nej bezstarostnější, co jsem svou dceru viděla za velmi dlouhou dobu?“

„Dnes mě plánuje přivést k šílenství. K tomu mohu bez jakékoli pochybnosti říct jednu věc. Nikdy se s ní nebudu nudit. Je tak neuvěřitelně přirozená v tom, co dělá.“

„Myslel sis, Harry, že to, že toužíš po takové družce, je ta příčina?“

„Myslel, ale pak jsem to zavrhl. Gabrielle má příliš silnou vůli, než aby byla řízena poutem. Je to svá vlastní osoba, a to až do okamžiku, kdy zavolám pouto. Pokud to udělám, pak se řídí diktátem, který na ni klade, ale jinak je rozhodně svá vlastní osoba.“

„Ale Harry,“ řekla Aimée s jemným úsměvem. „To je to, co chceš.“

Harry se usmál.

„Přiznáváš, že je tvoje dcera tvrdohlavá? Je a porazila magii do podrobení. Upřímně věřím, že by to nebylo kouzlo, které by ji přivedlo k šílenství, kdyby selhala, ale její vlastní zklamání.“

„Mluvíš jako zamilovaný muž, Harry - a přiznám se, že pokud někdo dokáže zjistit, jak moje dcera přemýšlí, jsi to ty.“

„Aimée, můžeme si o tom na pár minut promluvit?“

Slavnostně přikývla a z tváře ji zmizel škádlivý úsměv.

„Poprvé jsem Gabrielle políbil, poškrábala mě na zádech a pak byla velmi překvapená a omlouvala se, že to udělala.“

„Pokračuj.“

„Teď, kdyby jí její vílí síla řekla, že to chci, pak by se neomlouvala, protože by reagovala na to, co jsem chtěl.“

„Chápu,“ řekla Aimée tiše. „Myslíš si, že její vášeň přemohla omezení, která na ni páření uvalilo?“

Přikývl. „Existují i ​​další příklady, když si dělá, co chce, bez ohledu na to, co by jí mohla diktovat její magie. Je těžké to vysvětlit, protože většinou si magii užívá a ochotně se jí podvoluje.“

Aimée přikývla. „Vidím, že jsi nad tím přemýšlel a možná máš skutečně pravdu. Některé věci, které dělala, když vyrůstala, byly nemožné, ale nikdy nedovolila, aby jí to stálo v cestě. Je skutečně jedinečná.“

„Víla se normálně nepáří a velmi zřídka v tak mladém věku. V minulosti to bylo ekvivalentem dohodnutého sňatku za účelem upevnění spojenectví - některé věkové rozdíly byly skutečně obscénní. Nicméně, všechny měly jednu společnou věc, víla byla okamžitě u svého druha.

„S tebou měla Gabrielle osm let o samotě, aby přemýšlela o tom, co od života chce, a možná máš pravdu, omezení magie nejsou tak pevná, jak by měla být. Stále tam jsou, jak se jasně ukázalo, když reagovala na tvůj přímý rozkaz.“

Přikývl a vesele se usmál. „Mám dost času na to, abych přesně zjistil, co je přesně Gabrielle Delacourová zač.“

„Je ještě něco?“ Zeptala se Aimée.

„Jo,“ připustil Harry a usilovně se snažil, aby nezčervenal. „Já…“

„Chceš vědět, jak bys měl odpanit mou dceru?“ zeptala se stejným suchým technickým tónem, jaký použila, když se rozhovor někdy stočil k něčemu takovému.

„Jo,“ zopakoval Harry a rozpačitě se poškrábal na zátylku. „Stále očekávám, že Gabrielle bude víc…“

„Lidská?“ Nabídla Aimée.

„Jo, přesně tak. Víš, všechny ty okvětní lístky růží na posteli.“

„A ty jsi zmatený, protože se nezdá, že by ji zajímalo, co, jak nebo proč, pokud jsi to ty?“

Přikývl.

„Harry, musíš přijmout, že ti Gabrielle říká pravdu. Pokud chceš být romantický, udělej to a ona to bude milovat. Pokud se chceš nechat unést vášní, udělej to a ona to bude milovat.“

Tiše vydechl. „Někdy je to těžké,“ přiznal. „Pomyslet na všechnu tu moc, kterou mám nad opravdu krásnou ženou.“

„Liší se to od moci, kterou máš ve svém každodenním životě? Moc peněz, které máš, moc magie, kterou máš?“

Harry vypadal překvapeně. „Víš, nemyslím si, že ano,“ řekl nakonec. „Takže v podstatě bych měl vytáhnout hlavu ze zadku a jen si užívat mého štěstí?“

Aimée se zasmála. „Vskutku, Harry. Ale dost toho planého tlachání, máme lekci, že?“

Harry přikývl a vstal, přešel k Aimée, vzal ji za ruku a okamžitě ji přemístil na bradavické famfrpálové hřiště.

Hluk, ve kterém se objevili, byl neuvěřitelný.

„Ticho!“ zařval Harry - a i bez kouzla Sonorus dokázal všechny umlčet. Na jedné straně viděl Minervu s úšklebkem na tváři.

„Profesorko McGonagallová?“ zeptal se tázavým tónem.

„Vzhledem k tomu, že náš profesor létání je v současné době pronásledován kvůli pokusu o znásilnění a použití neodpustitelné,“ řekla uhlazeně. „Bylo rozhodnuto, že spojíme třídy Krásnohůlek a Bradavic.“

„A rozhodl jsem se, že se Kruval účastnit jako také,“ oznámil Viktor zpoza něj.

„Což,“ pokračovala Minerva, „se nabalilo na tři nejlepší ročníky, které nemají vyučování.“

Vedle sebe slyšel, jak se Aimée potichu směje.

„Jen si pamatuj, že jsi souhlasila s pomocí,“ řekl jí Harry s povzdechem. Otočil se zpět ke studentům. „Dobře, chci abyste se všichni uspořádali do skupin podle ročníků - všichni se začnou hýbat. Sedmý ročník nalevo, potom v sestupném pořadí doprava.“ Opakoval pokyny ve francouzštině a němčině.

Když se studenti začali hýbat, udělal pár kroků zpět. „Viktore, Minervo, zůstanete, abyste mi pomohli?“

„Nemůžu,“ řekl Viktor omluvně. „Mít setkání.“

Harry přikývl. „Uvidíme se později?“

Viktor přikývl, udeřil Harryho do zad, a poté odešel.

„Minervo?“

„Považuj to za moji pomstu za to, co se stalo s mými lekcemi,“ zašeptala. „Ale ano, jsem tu, abych pomohla, kdybys mě potřeboval.“

„Takže je to výzva, že?“

Přikývla.

„Správně, jdi se posadit. Ukážeme ti, jak děláme věci v krásnohůlském stylu.“

Minerva se zasmála a udělala, co jí bylo řečeno.

„Umíš létat?“ zeptal se, když se otočil k Aimée.

„Samozřejmě,“ odpověděla Aimée. „Co máš v plánu?“

„Myslím, že uděláme překážkovou dráhu.“

Přikývla. Harry se usmál, luskl prsty a vytáhl ze vzduchu dvě košťata. První bylo jeho specializované koště pro chytače a druhé bylo normální koště, které používal při vyučování. Podal ho Aimée.

„Správně, všichni do vzduchu!“ zařval a pak to zopakoval v němčině, když to Aimée přeložila do francouzštiny. Vyskočil, švihl koštětem mezi nohy a raketově vystřelil do vzduchu, zatímco Aimée vylétla se studenty klidněji.

Harry pracoval co nejrychleji, aby vytvořil překážkovou dráhu. Většina materiálu přivolal z Krásnohůlek, a nechal jej vznášet se ve vzduchu. Dráha by byla pro první kolo statická. Ve druhém kole by se věci daly do pohybu, který by se postupně zrychloval. Nejvyšší úroveň používala simulátory Potlouků, - které by neublížily, kdyby někoho zasáhly, - aby to bylo ještě těžší. Byly tam také plovoucí vlajky, které ukazovaly, jak se dostat kolem každé překážky. Když skončil, podíval se na počet studentů v kombinované třídě a dráhu duplikoval.

Přiletěl vedle Aimée a vznášel se. Všichni se na něj dívali. „To, co vidíte před sebou, je verze tréninkové dráhy, kterou používáme v Kanónech. Aby to bylo zábavné, uspořádáme soutěž. Vítěz dostane dnes večer u večeře cenu.“ Stejně jako předtím spolupracoval s Aimée, aby zajistil, že to všichni pochopí. Bylo to jednodušší než to opakovat ve všech třech jazycích.

Studenti hlasitě jásali.

„Takže proletíte překážkovou dráhou, a pokud to uděláte, aniž byste se čehokoli dotkli, pak se můžete zúčastnit druhého kola. Druhé kolo bude těžší a budeme pokračovat, dokud nebude jasný vítěz.“

„Jestli budete vyřazeni, odleťte dolů k profesorce McGonagallové, vyberte si svého favorita a začněte fandit.“ Podíval se na Aimée. „Tohle je moje asistentka, madame Delacourová. Bude pro mě sledovat druhou dráhu. Máte nějaké otázky?“

Studenti zavrtěli hlavami. „Profesore Pottere,“ zavolala Aimée.

Harry na ni pozvedl obočí.

„Bylo by fér, kdyby studenti nejprve viděli dráhu v akci. Jinak by studenti, kteří jdou jako první, měli nevýhodu. Proč to nepředvedete?“

Zasmál se a přikývl. „Dobře, udělám to pěkně pomalu, takže uvidíte, co můžete očekávat.“ Otočil koště a vyrazil na začátek dráhy. Ve skutečnosti bylo pro něj těžší uhýbat, sklánět se a klesat skrz dráhu pomalou rychlostí, než by to bylo v plné rychlosti.

Na druhém konci se otočil a vrátil se zpět na start. „Aimée, pokud se dostaneš na místo, začneme.“

Usmála se a ladně odletěla na druhý start.

„Správně,“ zavolal Harry, „ty a ty, leťte.“ Vybral náhodně dva studenty. V dráze nezáleželo na věku - vše bylo o talentu a schopnostech.

Někteří studenti začali povzbuzovat. Bylo to skoro jako ve škole, když fandili svým přátelům.

Brzy bylo jasné, že Krásnohůlky a Kruval mají mnohem lepší letce. Zdálo se, že bradavičtí hráči příliš spoléhají na sílu oproti technice, což bylo proti překážkové dráze k ničemu.

Viděl, jak někteří Zmijozelové znechuceně padli na zem, když dráhu nezvládli, a brzy se k nim přidali další studenti z Bradavic. Po vyčerpávající hodině se závod zúžil na Krásnohůlský šestý ročník jménem Marie a studenta z Kruvalu, kterého neznal jménem.

„Toto je poslední kolo,“ zařval. „Pokud to oba proletíte čistě, vítězem se stane ten, kdo skončí jako první. Připraveni? Pozor, teď!“

Oba hráči vzlétli. Jásot ze země byl ohlušující. Jak se zdálo, že se k davu přidalo více studentů, Harry pohlédl dolů. Cítil, že se Gabrielle přidala k ostatním studentům, a pomáhala je udržet na uzdě. Dokonce i bradavičtí studenti jásali.

Oba závodníci se zkušeně vyhýbali, a uhýbali zavírajícím se polstrovaným překážkám, než se vrhli do kruhu, který se otevíral a zavíral. Potlouky se honily za letci. Bylo to těsné, ale Němci se podařilo proletět jako první.

„Gratuluji,“ řekl mu Harry německy. „Dobrá práce.“

„Děkuji,“ odpověděl s obrovským úsměvem na tváři, než odletěl dolů ke svým přátelům. Harry přiletěl k Marii, která vypadala zničeně.

„Hej,“ řekl a přepnul na francouzštinu, „vedla sis neuvěřitelně dobře.“

„Ale nevyhrála jsem.“

„Marie, vítězství není všechno. Na začátku roku jsi si myslela, že ti to na koštěti půjde tak dobře? Myslela sis, že porazíš tolik studentů ze tří různých škol?“

Pomalu zavrtěla hlavou.

„Tak jsi nevyhrála - to, co jsi udělala je, že jsi do toho dala všechno, co jsi měla, a došla jsi tak daleko, jsem na tebe velmi hrdý.“

Pomalu se začala usmívat. „Teď,“ pokračoval Harry, „leť dolů a přidej se ke svým spolužákům. Také oni jsou s tebou spokojeni.“

„Děkuji, profesore Pottere,“ řekla vděčně, když se vrhla dolů, aby se setkala se svými jásajícími přáteli.

Harry se usmál a snesl se dolů. Napravo byl Marcus Flint obklopen většinou bradavického týmu a vypadal rozzlobeně. Děti se jeho pohledu vyhýbaly.

„Můžete být všichni zticha, prosím?“ Nad studenty se vznášel Gabriellin hlas, zesílený kouzlem Sonorus. Zopakovala svou žádost ve francouzštině a němčině. „Myslím,“ pokračovala, „že soutěž, kterou jsme právě viděli, byla vynikající, ale máme velmi vzácnou příležitost mít s námi dva profesionální hráče famfrpálu. Vím, že bych byla ráda, kdyby touto dráhou proletěl profesor Potter a profesor Flint. Souhlasíte všichni?“ Jak nejrychleji dokázala, přeložila svůj malý proslov do dalších dvou jazyků a musela křičet, když studenti začali jásat. Hluk sílil a sílil. Podíval se na Aimée a Minervu, které povzbudivě přikyvovaly.

Zvedl ruce. „Dobře,“ řekl prostě. Řev souhlasu ho téměř vyhodil do správné výšky. „Marcusi?“

Flint se na něj ušklíbl a štěkl na studenta, který se rozeběhl pro jeho koště.

„Udělám to trochu zajímavější,“ zakřičel Harry a zaslechl, jak mu dole Gabrielle překládá. „Přepnu to do profesionálního režimu. Rozdíl je v tom, že je tam Potlouk navíc a všechny překážky se pohybují rychleji.“

Student se vrátil a nesl Flintovo koště. Flint vyletěl do vzduchu poblíž Harryho a zamračil se na něj. „Ukážu ti to,“ ušklíbl se.

„Co mi ukážeš?“ zeptal se. „Že měl Lee pravdu, a že Malfoy zničil šance těchto dětí, že se někdy stanou profesionály?“

„Že nejsi tak dobrý, jak říkáš.“

„Nikdy jsem nic netvrdil. Jsou to jiní, kteří říkají, že jsem jedním ze tří nejlepších na světě,“ odpověděl Harry chladně. „Ale uvidíme, že?“

Aimée vzlétla mezi ně. Vrhla kouzlo Sonorus: „Na tři, pane Pottere, pane Flinte. Jeden, dva, tři!“

Harry vystřelil co nejrychleji, ale ne plnou rychlostí - plná rychlost by znemožnila proletět dráhou. Prvními překážkami byly jednoduše bloky, pod kterými musel uhýbat. Sledoval dráhu a stěží jim věnoval pozornost. Další sada bloků se pohybovala, takže musel let správně načasovat. Nepřítomně se otočil kolem osy svého koštěte, vyhnul se několika Potloukům, a pak se tlačil dopředu.

Existoval způsob, jak dráhu zvládnout mnohem rychleji, pokud jste na to měli dovednosti. Načasování bylo v osmdesátce stejné jako ve čtyřicítce, takže objal koště a raketově vyrazil vpřed, vznášel se nahoru a dolů, když se vyhýbal vodorovným překážkám. Protáhl se první uzavírající se překážkou a těsně minul svisle se houpající překážky. Potom se vrhl dolů, převrátil se, aby se mohl přiblížit k další překážce, a otočil se o devadesát stupňů, aby se mohl protáhnout přes vodorovné bariéry.

Letěl teď jen podle instinktu - nic jiného mu nezbývalo, - když proletěl otvorem, který byl sotva dost velký pro jeho ramena, a hnal se dál. Potlouky zůstaly daleko za ním. Byly okouzleny na normální rychlost, ne na sebevražedné tempo, které udržoval.

S převalením žaludku prorazil poslední mezeru a překročil čáru. Když zpomalil, setkaly se jeho uši se známým schvalujícím řevem davu. Otočil se a podíval se na Flinta, který byl teprve v polovině dráhy. Flint znechuceně zařval a odpadl. Vrhl se dolů a vyrazil k Bradavicím.

Harry se pomalu snesl dolů. První, kdo se s ním setkal, byla Bradavická primuska. Zvědavě se na ni podíval.

„Profesore Pottere,“ řekla formálně a ignorovala hluk kolem nich. „Zajímalo by mě, jestli bych mohla mít minutu vašeho času?“

„Aimée, můžeš to za mě dokončit?“ zavolal francouzsky.

Přikývla a usmála se na něj, než se otočila a začala křičet anglicky, poté následovala francouzština. Gabrielle se přesunula vedle ní a přeložila to do němčiny. Stálo to hodně jeho vůle, aby nestrávil několik minut sledováním své družky.

„Jak vám mohu pomoci?“ zeptal se, když otočil koště stranou, jednou rukou ho ovládal a opřel se o něj boky, jako by se opíral o lavičku.

Usmála se na něj, naklonila hlavu a stáhla si dlouhé hnědé vlasy za ucho. „Jsem Natalie Jenkinsová,“ představila se, „ačkoli mi moji přátelé říkají Nat.“

Pobaveně přikývl.

„Každopádně, zajímalo by mě, jestli bys mi dokázal pomoci a Bradavicím taky.“

„Natalie, co to děláš?“ vykřikl nový hlas.

Natalie si povzdechla, když se k nim přiřítil bradavický primus. „Co chceš, Johne?“

„Chci vědět, co děláš,“ zavrčel John.

„Upravíš svůj tón a budeš mluvit zdvořile,“ řekl Harry tiše. „Netoleruji takové chování v Krásnohůlkách a nebudu to tolerovat ani tady.“

John se podíval na Harryho, který se nepohnul ze své ležérní pozice, a otočil se k Harrymu zády.

Harry se zatvářil pobaveně a mávl rukou. John zmizel.

Natalie zamrkala. „Kam jste ho poslal?“

„Do pokoje primuse,“ pokrčil rameny. „Může se tam několik hodin zchladit.“

„Zamkl jste ho?“

Harry přikývl. „Každopádně jste se mě chtěla na něco zeptat?“

„Ach, ano, promiňte. S Johnem se v tomto neshodneme, - ale on je Zmijozel a posledních sedm let byl oddaným členem kultu Snapea a Malfoye. Bradavický famfrpál je v háji. Dnes jste je viděl, samá síla a žádná kultivovanost. Pomohl jste Krásnohůlkám je ponížit. Ale teď máme šanci s tím něco udělat. Až tohle skončí, profesor Flint odejde a my budeme potřebovat nového profesora.“

Harry přikývl.

„Každopádně každý ví, že jste Harry Potter a že jste nejlepší - doufala jsem, že nám budete schopen pomoci vybrat někoho, kdo by nás skutečně dokázal správně učit.“

„S profesorem Brumbálem už spolu moc nevycházíme,“ řekl Harry tiše. „Ale rád profesorce McGonagallové někoho navrhnu a promluvím si s několika dalšími profesory, abych zjistil, co se dá dělat. Osoba, na kterou myslím, je mimořádně dobrý trenér létání a mohl by být schopen vyřešit nepořádek, do kterého hráče dostala Malfoyova nekompetentnost.“

Natalie se na něj usmála, trochu naklonila hlavu a vzhlédla skrz řasy: „Nepředpokládám, že bychom vás dokázali přesvědčit, abyste se vrátil do své vlastní školy, že?“

Zakroutil hlavou. „Až tento školní rok vyprší, vrátím se k famfrpálu. Technicky bych se měl vrátit po Vánocích, ale podepsal jsem smlouvu s Krásnohůlkami a budu ji ctít.“

Přikývla a ledabyle si přejela rukama zepředu dozadu – díky čemuž se jí podařilo stáhnout si kolem hábit sebe trochu těsněji a předvést svou postavu. „Pokud někdy budete potřebovat průvodce, který vám ukáže, jak se Bradavice za poslední čtyři roky změnily, ráda vám pomůžu.“

„Děkuji,“ řekl Harry klidně. „Ještě dnes si promluvím s profesorkou McGonagallovou a uvidíme, kam to odtud povede.“

Natalie přikývla a věnovala mu další úsměv, než se otočila a odešla. Boky se jí pohybovaly trochu přehnaně.

Harry zavrtěl hlavou, posunul se tak, aby byl zpátky na koštěti, a šel demontovat překážkovou dráhu.


„A tak nám Věštec nabídl tisíc Galeonů,“ řekl Jean. „Zasmál jsem se jim a řekl jsem jim, že jediný způsob, jak bychom zrušili soudní příkaz, je, kdyby zítra zaručili úplné stažení titulní strany a dali Lize pro rovnost deset tisíc Galeonů. Majitel Tiberius to odmítl a nazval mě několika jmény. Soudce poté rozhodl, že pohrdá soudem, a nařídil jeho zatčení. Mezitím zítra nebude vydán žádný Věštec. Jejich právníci podali odvolání, ale to se projedná až zítra odpoledne.“

„Jak jsi to všechno zvládl, drahý?“ Zeptala se Aimée.

Jean se usmál. „Percy,“ řekl tiše. „Poukázal na několik málo známých zákonů a podařilo se mu zajistit, aby náš případ projednal nezaujatý soudce. V zásadě, protože Gabrielle je nezletilá a obvinění se týkalo znásilnění, šlo o případ sexuálního deliktu - a protože Gabrielle byla zcela zproštěny viny tím, že souboj vyhrála, neměli nohu, na které by mohli stát, a skutečnost, že naznačovali, že Gabrielle byla prostitutka, byl hřebík do jejich rakve.

„Pokusili se namítnout, že Gabrielle není nezletilá, protože je to tvor, ne člověk, ale zákon mluví jasně. Uvádí, že každá žena mladší osmnácti let je klasifikována jako nezletilá bez ohledu na druh.“

„Takže se omluví?“ Zeptal se Harry.

Jean přikývl. „Ach ano. Peníze jsou irelevantní a myslím, že právě to je nejvíce rozhodilo. Jsou zvyklí jednoduše házet lidem peníze, kteří je pomlouvali. To, že nepotřebujeme peníze, ponechává jim soud jako jedinou možnost a my máme zákon na naší straně.“

„Dobrá práce,“ pochválil Harry.

Aimée se naklonila blíž k Harrymu a zašeptala: „Všem jsem řekla, že se Gabrielle necítí dobře. Čeká na tebe ve svém pokoji.“

„Díky,“ odpověděl Harry. „V tom případě řeknu, co musím, a vypadnu odtud.“

„A necháme nás, abychom tomuto jídlu čelili sami?“ Zeptal se Jean hravě.

„To si piš,“ souhlasil Harry. „Mohu, prosím, požádat o vaši pozornost,“ řekl a rychle zopakoval svůj požadavek v němčině a francouzštině. Přešel do středu rozšířené Velké síně a ignoroval pohledy, které dostával od Snapea.

K jeho překvapení, Simone a Gunther přistoupili vedle něj. „Mluvte anglicky, my vám to přeložíme,“ řekla Simone.

„Díky,“ odpověděl. Mluvil s pauzami pro své překladatele a pokračoval. „Dnes ráno jsme uspořádali neformální turnaj famfrpálových dovedností, abychom zjistili, kdo jsou nejlepší letci. Dnešním vítězem se stal Stephan z Kruvalu!“

Ozval se obrovský jásot, když předstoupil červenající se Stephan. Harry mu podal malou obálku. „To jsou lístky na příští finále Světového poháru,“ řekl. Stephan vypadal ohromeně, a pak se na jeho tváři objevil široký úsměv.

Harry počkal, až se hluk trochu utiší. „Tak, jsem si vědom, že ne každý se dnes dostal do hry, takže jsem měl rozhovor s profesorem Krumem a s profesorkou McGonagallovou jako zástupkyní za Malfoye a dohodli jsme se, že uspořádám dalších sedm setkání jako bylo to dnešní. Deset nejlepších studentů z každého ročníku dostane lístky na profesionální famfrpálový zápas podle vlastního výběru a postoupí do velkého finále, - kde vítěz získá na příštím mistrovství světa soukromý box a předem se setká s týmem dle svého výběru.“

Došlo k další explozi hluku, jak všechny tři školy unisono jásaly.

„Zítra začnu s prvním, druhým a třetím ročníkem, takže se uvidíme ve čtyři na hřišti!“

Ozvalo se další hlasitý jásot. „Děkuji vám oběma,“ řekl Harry svým překladatelům, kteří se zazubili. Mávnutím ruky se přemístil domů, aby se převlékl, a poté se znovu přemístil do Gabriellina pokoje.


Gabrielle položila brk a otočila se k rohu. O mikrosekundu později dorazil Harry. Usmála se na něj.

„Bavil ses dneska dobře?“ zeptala se, když po něm a elegantním obleku, který měl na sobě, přejela očima. Zdůraznil jeho dokonalý pas a mohutná ramena. Milovala, když se formálně oblékl. Dával najevo podvědomý dojem, že je nejdůležitějším mužem na světě.

„Porazit Flinta bylo docela zábavné,“ připustil.

„Myslela jsem si, že se ti to bude líbit,“ odpověděla. „A líbila se ti pozornost bradavické primusky?“

Harry hravě obrátil oči v sloup. „Snažil jsem se ji ignorovat - nechtěl jsem jí říct, že nemá šanci.“

Gabrielle přikývla. „Cítila jsem, že jsi hodný.“ Odmlčela se a škádlivě se na něj usmála: „Neláká tě vysoká brunetka s velkými ňadry?“

„To záleží,“ škádlil ji zpátky. „Plánuješ si nabarvit vlasy a nosit vysoké podpatky?“

Zasmála se a uklidila pergamen. „Co budeme dnes večer dělat?“ předla, když se k němu záměrně proplížila.

Otevřel náruč. „Myslím, že si dáme něco dobrého k jídlu a uvidíme, kam nás večer zavede.“

„Takže bych se měla převléct?“ zeptala se, když ho rychle, ale intenzivně objala.

„Pokud máš pod hábitem stále školní uniformu, pak ano. Budeme jíst v mudlovském světě.“

„A ty nechceš, aby se na tebe lepila školačka?“ zeptala se škádlivě.

„Jenom v posteli, lásko,“ odpověděl Harry a ona musela bojovat s ruměncem.

„Takže se ti ta uniforma docela líbí?“

„Na tobě, ano,“ řekl, než dodal, „a mimo tebe taky.“

„Loňská uniforma byla roztomilejší,“ odpověděla, když vešla do ložnice a rychle se svlékla do spodního prádla. Líbilo se jí, že s ní nyní více než rád flirtuje. Už měla na sobě své sexy prádlo - pro každý případ, takže to nezměnila. „A je to místy trochu těsnější a sukně mi teď sotva zakrývá zadek - trochu jsem to zkrátila,“ zvolala a prohlížela si šatník. Vytáhla černé hedvábné nabírané šaty a rychle do nich vklouzla. Měly téměř délku až k podlaze, ale s rozparkem, který jí šel až ke stehnu. Oblečení dokončily asi třípalcové černé lodičky.

„Vážně? Proč?“

Vytáhla vlasy ze svého ohonu. „Protože to vypadá opravdu sexy, a budeš to milovat, když to budu nosit,“ odpověděla. Soustředila se a pomocí své vílí síly si vlasy rychle upravila do trochu propracovanějšího vzhledu. Její blonďaté vlasy se mírně zvlnily, a stékaly jí po zádech a přes ramena. „Tak co, vypadám dost dobře na to, aby ses najedl?“

„Ano,“ odpověděl, když si ji pomalu prohlédl od hlavy k patě. „Předtím však budu potřebovat skutečnou obživu.“

„Tak pojďme,“ a přešla mu do náruče. Nemohla si vzpomenout, že by někdy byla tak šťastná.  

Přitulila se k němu a zhluboka se nadechla. Když vzhlédla, byli přemístěni a před impozantně vypadajícím hotelem se širokým schodištěm. Harry jí naznačil, aby šla před ním, a tak opatrně vyšla po schodech do hotelu.

Harry přešel ke stolu a měl s recepčním tichý rozhovor. Zdálo se, že jeho již tak formální póza ztuhla, když se Harry představil. Lehké potřesení rukou - kde si byla docela jistá, že předal nějaké peníze - a recepční přešel k Harrymu.

„Tudy, prosím, pane, madam,“ řekl recepční a zavedl je do krásné velké jídelny stylizované do teplé zlaté barvy s židlemi s červenými opěradly. Pomalu procházeli restaurací a ona opatrně dovolila, aby si vyšlo hrát malé množství její vílí síly. Dnes večer chtěla Harrymu dokázat jednu poslední věc, - že ho může doprovázet kdekoli, kam ho jeho kariéra a moc zavede.

Recepční málem zakopl, když vytáhl židli pro Gabrielle a poté pro Harryho.

„Děkuji,“ řekl Harry, když se posadil. Recepční se neochotně vzdálil a snažil se ji udržet ve svém zorném poli.

„Objednej mi,“ řekla, aniž by se podívala na jídelní lístek.

Tázavě na ni povytáhl obočí, ale ona se na něj jen tajemně usmála.

„Nemohu se rozhodnout, kdo z nás je v tuto chvíli nejvíce nenáviděn,“ řekl a pobavený úsměv mu zahrál v koutcích úst.

„Ach?“ zeptala se.

„Muži mě kvůli mému štěstí nenávidí, protože jsem do této restaurace přivedl tu nejkrásnější ženu, jakou kdy viděli. A ženy tě nenávidí, protože máš tu drzost způsobit, že jeden z nejdražších hotelů na světě vypadá jako obecní hotel.“

Usmála se. „Myslím, Harry, že muži nenávidí tebe. Závidí ti a chtěli by tě znát, aby zjistili, jak jsi mě dokázal najít.“

Potichu se zasmál. „Poukázala jsi na další bod, Gabrielle.“

„Nevadí ti, že se takto bavím?“

„Ne, pokud si to užíváš.“

„Tolik let jsem se schovávala,“ řekla tiše. „Skrytá a čekala jsem, až vyrostu a budu schopna být pro svého druha vším. Dnes večer jsem v bezpečí, mám tvou lásku, a to je víc, než jsem si odvážila kdy přát. Dnes večer chci být středem pozornosti. Dnes večer chci, aby ti všichni záviděli, když ukážu světu, jak moc tě miluji. Zítra se znovu schovám a budu šťastná, když to udělám, ale dnes večer se cítím svobodná a ten pocit si užiji.“

Natáhl ruku a lehce ji pohladil po tváři. Jemné a něžné pohlazení se jí rozlévalo po duši.

Vedle nich se ozval zdvořilý kašel.

Harry nevzhlédl a řekl: „Dáme si konfitovaného bio lososa, a po něm cornwallské jehněčí maso pečené na roštu. Prosím, požádejte someliéra, aby navrhl to nejlepší víno pro každý chod.“

„Samozřejmě pane.“

 Poté, co odešel, se Harry slabě usmál. „Jedl jsem tu několikrát - diskrétnost za to stojí, - ale je to poprvé, co mě tak rychle obsluhují.“

Zavrtěla hlavou a usmála se na něj.

„Těším se, až strávím zbytek života zjišťováním, kdo vlastně jsi, Gabrielle Delacourová.“

„Jak to myslíš?“ zeptala se překvapeně. „Nejsem komplikovaná.“

„Jsi dívka, která je doma v džínách, stejně jako v exkluzivním značkovém oblečení. Jsi dívka, která mě může v jednu chvíli dráždit tím, že nosí starou školní uniformu, a příště vypadat o pět let starší. Jsi dívka, která může mluvit o klasické hudbě se stejnou hloubkou znalostí, jakou může mluvit o famfrpálu. Jsi dívka, která může ignorovat své okolí, ať už je to noční klub nebo škola, a pak se rozhodne všechny uchvátit, abych vypadal dobře.“

„A to je dobře?“

„Jsi nejlepší, Gabby,“ zašeptal.

Objevil se další uniformovaný muž, tentokrát s láhví v ohbí paže. Otevřel ji nacvičeným pohybem a nalil malé množství do Harryho sklenice.

Harry z ní nikdy nespustil oči, když ochutnával víno. Každý pohyb jí byl tak povědomý, a přesto tak odlišný od jejího otce. „Děkuji,“ řekl tiše, když jim someliér naplnil obě sklenice a postavil víno na stůl.

Zvedl sklenici a ona zvedla svou. „Na nás.“

„Na nás,“ ozvala se, když jí projel výbuch rozkoše a hrdosti.

Byli teď ‚my‘ - fakt, který v ní plál.

Poté si už nikdy nepamatovala, o čem si povídali nebo jak chutnalo jídlo. Dělala všechno, co mohla, aby vstřebala pocity, které od něj cítila.

Když byl odstraněn poslední talíř, pozval: „Chtěla bys tančit?“

„Nic víc bych si nepřála,“ odpověděla.

Vstal a přesunul ji na taneční parket. Několik dalších párů vytancovávalo jídlo.

Přesunula se mu do paže a její mírný pocit introspekce pomalu slábl. Kapela hrála pomalý valčík a ona pokrčila nos.

„Nelíbí se ti hudba?“

„Na pohřeb je to v pořádku,“ odpověděla, „ale teď chci tančit.“

„Počkej tady,“ přikázal.

Lehce se zachvěla a zůstala stát ve stejné pozici. Už se nebála, že se k ní nevrátí. Teď si prostě užívala pocit vlastní magie reagující na rozkaz, kterému se podřídila.

Harry přešel ke čtyřčlenné kapele a něco zašeptal hlavnímu kytaristovi. Další jemné potřesení rukou a Harry se otočil s lehkým úsměvem na tváři. Když hudba nabrala na obrátkách, udělal malé gesto, které ji osvobodilo, a ona k němu sklouzla. „Tohle je vhodnější,“ souhlasila, když se mu točila v náručí. „Nedrž se zpátky.“

„Nedržet se zpět?“

„Dnes večer Harry Potter neexistuje, stejně jako Gabrielle Delacourová,“ řekla se smíchem a opřela se mu do náruče tak, že k němu musela vzhlédnout. „Dnes večer jsme neznámí, dva zamilovaní lidé tančící před našimi vrstevníky. Neexistují žádné povinnosti, žádný tisk. Jsme jen my.“

Vrhl na ni chlapecký úsměv, pak ji vzal za ruku a vytáhl ji zpět nahoru. Odmlčel se a čekal na správný rytmus a začal s ní tančit svižné tango. Šťastně se zasmála, stejně jako on, než se musela soustředit na tanec. Tančila tango už tisíckrát, ale nikdy ne s takovou intimitou, nikdy s pocitem svého druha přitlačeného k jejímu tělu a nikdy s takovou svobodou.

Taneční parket byl jejich doménou, ostatní tanečníky ignorovali, když se pustili do tance. Cítila, jak ji povede těsně předtím, než tak učinil, takže ho mohla následovat, jako by spolu tančili věčně.

Vždy v minulosti tancovala se svou sestrou, s matkou, s otcem a se svou taneční instruktorkou. Myslela si, že tanec s Harrym bude něco jako tanec s jejím otcem, ale nebylo tomu tak. Nebyla to jen skutečnost, že jeden byl její otec, druhý její budoucí láska. Bylo to víc, že ​​Harry byl profesionální sportovec a měl neuvěřitelné množství moci a přítomnost, které se její otec nemohl vyrovnat jen díky své osobnosti.

Ani se nezadýchal, když přestali hrát. Zvuk zdvořilého potlesku se nad nimi přehnal, když čekali, až hudba znovu spustí.

Vzduch naplnil rychlý úder samby a ona se na něj usmála a úmyslně ho vyzvala.

Jeho odpovědí byl úsměv, že přijal její výzvu, a než se stačila nadechnout, točila se a musela se soustředit, aby s ním držela krok, zatímco ji tlačil, aby se vyrovnala jeho odrazovým krokům.

Jeden tanec plynule přecházel do druhého a počet lidí, kteří je sledovali, rostl. Někteří z nich byli přitahováni jejím vzhledem, nepochybovala o tom, ale víc je přitahoval jejich vášnivý tanec a způsob, jakým její druh nebyl zastíněn. Byla přesvědčena, že jakýkoli jiný muž na světě by vybledl do pozadí vedle víly, která by využívala jen zlomek své síly. Harry ne. Jeho osobnost a sebedůvěra mu umožňovaly zářit stejně silně, jako jí.

Když skončil poslední tanec a zazněl nový potlesk, zazubil se na ni a ona věděla, že udělala správnou věc.

Vzal ji za ruku a odvedl ji z tanečního parketu, dav se před nimi rozestoupil. Jakmile byli venku, Harry ji rychle odvedl na odlehlejší místo, daleko od příležitostného pohledu. Odtamtud se přemístili a přistáli na balkóně jeho londýnského bytu. Před nimi byl nádherný panoramatický výhled na noční Londýn. Temná obloha tvořila nádherné pozadí osvětleného města.

Mávnutím ruky otevřel dveře a poté vrhl oteplovací kouzlo na celý balkon, než ji přivedl k lavičce. Jednou z výhod lásky k Harrymu bylo, že jí nikdy nebyla zima - vždy se o ni staral.

Seděla a zvědavě ho pozorovala.

„V poslední době jsem měl hodně času na přemýšlení, Gabrielle, a přemýšlel jsem o naší situaci a všem ostatním, co s tím souvisí.“

Přikývla.

To otevření by ji vyděsilo, dokonce i jen před týdnem.

„A hodně jsem přemýšlel o tom, co od svého partnera chci. A dospěl jsem k závěru, že jsi to, co chci, protože jsi všechno, co jsem si myslel, že chci, a milionkrát víc.“

Zářivě se na něj usmála.

Přesunul se vedle ní, poklekl před ní a lehce ji vzal za ruku. „Mám tvou lásku, Gabrielle, mám pouto, které mi říká, že mě budeš navždy milovat, ale to nestačí.“

Zamrkala, co jiného by mu mohla dát? Už měl její mysl, její tělo, její srdce a její duši.

Sáhl do kapsy a vytáhl malou koženou krabičku. „Gabrielle Delacourová, vezmeš si mě?“

Zdálo se, že se všechno zastavilo. Viděla jen prsten, jak se třpytil ve světle, a výraz v Harryho tváři.

„Nemusíš to dělat,“ zašeptala.

„Jsi žena, vedle které se chci probouzet po zbytek mého života, Gabrielle.“

„Ano,“ zašeptala, „ach, ano, prosím, Harry.“

Usmál se, vzal ji za ruku a nasunul jí prsten na prst. Zavřela oči, když skrz ní prolétl příval radosti, a potom rychle následoval druhý příval moci.

„Harry?“

„Jsi moje, Gabrielle,“ zašeptal a nepohnul se z podlahy. „Ten prsten tě ochrání, i když já nemohu.“

Nečekala, že dnešní večer skončí takhle. Byla zasnoubená, aby se provdala za svého druha.

Manželství.

Nikdy o manželství doopravdy nepřemýšlela. Všechny její myšlenky byly o tom, být se svým druhem jakýmkoli možným způsobem. Manželství se jí nezdálo nutné. Jediný závazek, který od něj potřebovala byl, aby ji vzal do postele.

Představa, že se jednoho dne nějakým způsobem může oženit s jinou, se vkrádala do jejích nočních můr, aby je po probuzení rychle vyhnala, když zdvojnásobila své úsilí jej studovat, aby zajistila, že mu bude stačit pouze ona sama.

To byl jeho závazek vůči ní, že si nikdy nevezme jinou, nikdy ji neopustí a vždy tu pro ni bude. Cítila, jak začala plakat, když sklouzla z lavičky, pevně ho objala a zabořila mu tvář do krku.

„Děkuji,“ zašeptala.

Rukama ji přejížděl po zádech nahoru a dolů. „Gabrielle?“

„Nikdy se mi nesnilo, nikdy jsem se neodvážila doufat, že si mě vezmeš,“ zamumlala. „Proč bys to měl dělat? Jsem hloupá holka, která udělala chybu. Takovou ohleduplnost nepotřebuji.“

„Nikdy nejsi jen hloupá dívka, jsi Gabrielle, moje Gabrielle.“

„Navždy,“ slíbila. „Navždy.“

Zhluboka se nadechla a poté si pomocí vílí síly očistila tvář. Nyní byl ten správný čas. Celý večer čekala na tento okamžik a už nehodlala čekat.

Pomalu vstala, vzala ho za ruku, pomohla mu z kolen a vedla ho dovnitř. Tíha prstenu na její ruce byla neustálou připomínkou, že ji požádal o ruku.

Zavázal se jí k něčemu, co nečekala. Znala svého druha lépe než kdokoli jiný na světě, a věděla, co tento prsten představuje. Než učinil tento krok, zeptal by se jejích rodičů a matčina slova o jejím požehnání ji teď dávala větší smysl.

Vedle jeho postele se otočila a postavila se mu tváří v tvář. Rukama mu vytáhla košili a rozepnula knoflíky.

„Gabby?“

Zavrtěla hlavou a lehce se dotkla jeho rtů. Už nechtěla slova, nepotřebovala slova. Prsten na jejím prstu říkal všechno. Sundala mu košili ze zad a sáhla po opasku. Klekla si před něj, stáhla mu kalhoty a sundala mu ponožky a boty, když se pohyboval, aby jí pomohl. Natáhla ruku a stáhla mu boxerky dolů, usilovně se snažila nenechat se odvést stranou zdrcujícím nutkáním, které v této pozici měla.

Na to bude čas později, ne teď. Vstala a jemně ho zatlačila zpět na postel. Pohyboval se podle pokynů na záda uprostřed postele. Postavila se, rozepnula si zip a setřásla šaty tak, aby se jí složily u nohou. Vystoupila z podpatků a plazila se na postel. Klečela u jeho nohou, těsně mimo dosah.

Hladově se na ni díval a jeho touha byla zřejmá. Odepnula přední úchyt podprsenky, pomalu ji sundala a užívala si jeho ostrého nadechnutí. Přesunula ruce zpět k pasu a klesla na bok, aby si mohla pomalu sundat kalhotky. Když si předtím oblékala spodní prádlo, užívala si představy, jak se pro něj sexy svléká a tančí pro něj v prádle. Udělá to později, ale ne teď, ne když se mu právě podařilo dát jí víc, než byly její sny.

Chtěl ji. Miloval ji, a když hledala v jeho očích, viděla, že v nich není ani náznak pochybností, ani náznak nedůvěry, a ani náznak obav.

Její druh chtěl, aniž by byla připojena jediná struna.

Pomalu se plazila po jeho těle a otírala se o něj, jak postupovala nahoru, až se nadzvedla a rty měla milimetr od jeho. „Miluji tě,“ zašeptala a něžně ho políbila.

Oplatil ji polibek, obejmul ji rukama, přitiskl si ji k hrudi a pak polibek zvážněl.


Gabrielle se přepychově protáhla a usmála se. Okamžitě jí byly jasné dvě věci: prsten měla stále na prstu a bolela ji místa, která ji nikdy předtím nebolela.

„Vyspala ses dobře?“

Vzhlédla ke svému budoucímu manželovi. „Lépe než kdy jindy,“ zašeptala, naklonila hlavu a natáhla se, aby ho něžně políbila.

„Jak se cítíš?“

„Mírně bolestivě,“ přiznala, „ale stálo to za to!“

Harry se uchechtl. „To jsem nemyslel. Zkontrolovala jsi pouto?“

„Proč?“ zeptala se, než jí to došlo. „Ach, na to jsem zapomněla,“ zalapala po dechu. „Nemůžu uvěřit, že -“

Zkontrolovala ho a znovu zalapala po dechu. Vždy předtím k ní bylo pouto připoutáno lehce. K jejímu srdci a mysli byly připoutány tenké úponky magie. Byly nepříjemně křehké, někdy se zdálo, že je může roztrhnout letní vánek. Úponky byly ostnaté a pokud by jejich magie byla vytržena, ať už jejím rozbitím, nebo vnějším zdrojem, zničily by vše, čeho by se dotkly.

Nyní bylo pouto solidní, obrovský dub ve srovnání se semenáčkem. Nezdálo se, že by se to někdy roztrhlo.

„Jsem v bezpečí,“ zašeptala v šoku. „Nezblázním se.“

„Zatraceně správně,“ souhlasil Harry.

„Děkuji, děkuji, děkuji,“ zašeptala a znovu a znovu ho líbala na tvář. „Tak dlouho jsem se na to snažila zapomenout. Nejen kvůli sobě, ale také abys necítil, jak se kvůli tomu trápím,“ vysvětlila. „Ale byl tam neustálý tlak v mém životě tak dlouho, že to, že najednou zmizel, je neuvěřitelné.“

Jeho ruka si hrála s jejími vlasy, lehce je hladila a pouto jí dávalo silné poselství lásky, uspokojení a spokojenosti. Včerejší noc byla tou nejúžasnější nocí její existence. Hrál si s jejím tělem a nutil ji jít na místa, o kterých si nikdy nepředstavovala, že existují, a nikdy se neodvážila snít o tom, že by jich mohla dosáhnout.

Konečné dovršení jejich vztahu bylo kontrolovanější. Bylo pro ni důležité, aby snížila všechny své bariéry, aby byl schopen vzít její mysl, když si bral její tělo. Nečekala však, že jí to odplatí. Vypnul svou magickou ochranu a snížil svou duševní ochranu, takže byl stejně zranitelný jako ona.

„Kolik je hodin?“ zeptala se.

„Pět ráno.“

Šťastně se usmála. Rychlý výbuch její vílí síly ji zbavil veškeré zbývající bolesti, a ona na něj vylezla. Včerejší noc byla úžasná, byla něžná a láskyplná, ale teď byl čas na zábavu.

Zvědavě se na ni podíval.

Soustředěně ho políbila a vlasy jí spadly kolem obličeje. „Snila jsem o tobě osm let,“ zašeptala s úsměvem na tváři. „Máš co dohánět.“

Harry se usmál na její rty.

„Výzva přijata,“ odpověděl stejně intenzivně.

<- Předchozí díl!                                                                            Další díl! ->