Hlavní menu    Moje tvorba    Vaše tvorba    Spolecné projekty    Ostatní    Uživatel



 

 

Hlavní stránka
Něco o mě
Chat
( )
Odkazy
▪Spoilery
FF Naruto
▪Série
▪Jednorázovky
FF Harry Potter
▪Série
▪Jednorázovky
FF Ostatní
▪D. N. Angel
Originální tvorba
▪Cesta osudu
▪Kniha stínů
▪Články, úvahy atd...
Kejt
O Uživateli
Potomek dvou klanů
Evil or good
Jednorázovky
Raulon
O Uživateli
Vládci živlů
Jenorázovky
Shinoki
O Uživateli
Oznámení
Archangel
Jednorázovky
Nenávist a Smrt
Cheesik
O Uživateli
Shinobi dvou klanů
Tajná technika
Harry Potter - Jeden z mnoha
Luck Dem
O Uživateli
Jednorázovky
Jigoku Samurai
Spoilery (Anzai)
Anzai
P1NG
O Uživateli
All Night
Deamonic
O Uživateli
Krev Světla a Slzy Temnoty
tobi-sama
O Uživateli
naruto-bleach
naruto a bleach
Rochelle
O Uživateli
Zvuk zkázy
Sbírky
Jednorázovky
Fantastická zvířata a kde je najít
Fujiyuu Uchiha
O Uživateli
Jedna z devíti
Shiroi Are
Jedna z devíti: Po čtyřech letech
Sekko
O Uživateli
Černokňažka a Necromant
Jnao
O Uživateli
Narutov návrat I. - chuuninská skúška -
Jednorázovky
Narutov návrat II. -Strata blízkeho-
Lucky
O Uživateli
Ztracen v zapomění
Tenká čára
Qui trahendum tangite
jobek
O Uživateli
Naruto a Bůh smrti
Naruto a Bůh Smrti - prezentace síly
Nový sanin
Výcvikové středisko
Strážce brány
Harry Potter a Necromancer
4. Velká ninja válka
Přemožitel démonů
Guxim
O Uživateli
Harry Potter- Tahun Pertama
Harry Potter - Boj za svobodu
Harry Potter- Hrdina??
Amren
O Uživateli
Lepší život
naruto - kun
O Uživateli
Harry Potter a stratené učenie mágov
Naruto - Ťažké rozhodnutie
Titus
O Uživateli
Pokemon - Sinnoh league
Emily Cindy Mowmary
O Uživateli
Souboj Titánů
Gryf
O Uživateli
Naruto a prokletí které je darem
StarCraft vs StarWars
Bleach: Síla králů
Traileri na FF serie
Jednorázovky.
Harry Potter a síla čtyř
Arancar
O Uživateli
Harry Potter a Nový život
Markus
O Uživateli
Harry Potter a Taje magie
Myerel
O Uživateli
Les éléments invisibles de la vie
Daikara
O Uživateli
Jednorázovky
Když nás chtěli vyhnat.
Šance žít !
Bratři na zabití.
Jiný život I.
Ookami ningen.
Jiný život II.
vlastolordes
O Uživateli
Krv a slzy
kinkuro-san
O Uživateli
Návrat Namikazeho
Verxa
O Uživateli
the Dark, the Light, and the Grey
Môj najkrajší sen
Harry Potter a Bestiaire
kejhy
O Uživateli
Abrakadabra
zaza
O Uživateli
Harry Potter a světlo v temnotě
Lukasaku
O Uživateli
Cesta msty
Quesa
O Uživateli
Sulfia More
Jednorázovky
Staří vojáci nikdy neumírají
Příběhy tří... ehm, čtyř kouzelníků
Navak
O Uživateli
Prokletý
BAJAJA-KAR
O Uživateli
Atali
O Uživateli
Po pěti letech
Osudový boj
HP - Deník čistokrevné
Život ve stínu
Fairy Tail - Dračí děti
miki
O Uživateli
LáskaNinjaLoukaStrom
Navždy spolu
SaharuSanada
O Uživateli
Karioka World
Princ Tennisu(Prince of tennis)
Moje hvězda na konci Tunelu
Elitní Smrtijed
Strážce tajemství
Karen Alecta Black I.
Ginreishi(ochránci živlů) I.
Fruits Basket
Cesta za měsícem
Rikkaidai Fuzoku
Satan
Ginreishi(Ochránci Živlů) II.
Forever Together
Harryho Rozhodnutí (1)
The Last World
Potterova Zrada : Smrtijedi
NeAtTe
O Uživateli
Harry Potter a znamenie fénixa
Susan
O Uživateli
Co když se všechno změní?
Kanjira
O Uživateli
Přátelství a nenávist
Tasunis
O Uživateli
Reya
O Uživateli
Moc nikoho
Přání snů aneb Potter sebevrah
HP a pán zla
Démon spravedlnosti
HP a dech jednorožce
HP a dech jednorožce 2
HP and legend of the dark
ElisWolf
O Uživateli
Pták snící v kleci
Jednorázovky
Příběhy velké čtrnáctky
Nirvinus
O Uživateli
Syn svého otce
Leegy
O Uživateli
HP a Nová realita
Reaper
O Uživateli
Harry Potter: Probuzení
UedaAya
O Uživateli
Poslední ůtok
Cesta napříč Ayataro
Král Démonů
Gokusen I.
Black Sword Katie .
Mistr v Pokemonu
JigokuMaru
O Uživateli
Zlo a dobro
FT:Nekonečná láska
Zakladka dělá divi
Návrat Esne Black
Jednou a navždy
Přízrak temnoty
Yamato Nadeshiko Shichi Henge
Naruto,on je Nukenin
Návrat Slečny Raddle
Uedova sestřička I.
Konec KONOHY
Konoha Gakuen
Svatá Trojice
Feudální pán země Ohně
Naruto : Nukenin
Hp a Esne Blacková
Kai-san
O Uživateli
Nikol-chan
O Uživateli
Láska se Sunš nevyhýbá
Mitsuko
O Uživateli
Dívka s modrým tygrem
čtenářka
O Uživateli
Příběh Hyuri Mikon
Lord of Caer Azkaban
h0moun
O Uživateli
Novos Ordo Seclarum
SG Pegasus
xEternity
O Uživateli
Aryvenne
O Uživateli
Senna
O Uživateli
Bla Bla Bla
Zrušené
Zrušené
Zrušené
darksama
O Uživateli
Harry Potter a ...
LilithHekate
O Uživateli
Harry Potter a Majstri Elementov
BastaFidli
O Uživateli
Naruto: Mrtvý klan
juhy
O Uživateli
Návrat do Uzushiogakure
Filex9742
O Uživateli
Yami-san
O Uživateli
Maikeru
O Uživateli
Naruto - Fukutsu no seishin
sdragos
O Uživateli
akaj akuma
Sennin_Liesa
O Uživateli
Smrt není konec
Jednorázovečky
Nápravy
Ne všechno je spravedlivé
Naomie
O Uživateli
avanaka15
O Uživateli
N.U.T.
O Uživateli
Rozhodnout se
Žaneta
O Uživateli
Sonalesa
O Uživateli
frelength
O Uživateli
Albus Potter a nechcené dedičstvo
dark1987
O Uživateli
HP a Posel času
Trixirly
O Uživateli
bilales1
O Uživateli
Vzpoura
Doplňkové povídky Knížete Azkabanského
Západ Slunce nad Británií
Hrát podle pravidel
V tomto světě i v tom dalším
Naděje
Stellar
O Uživateli
Lost Soul
Lionsnake Chronicles - Hadí šach
Aritmancer
Sety
O Uživateli
Rámen ninja
Fairy Tail - Dark
Chyba - Pomsta - Láska
Harry Potter a rád Temného fénixa
HP - Dieťa z proroctva
Fairy Tail - Ranger
Tokyo Ghoul - Vnútorný nepriateľ
Pravá ruka štvrtého hokage
Chameleón
blade23mc
O Uživateli
Marsy
O Uživateli
zberateľ
O Uživateli
Pravdivá romance o květinářce a zablešenci
Mysterio
O Uživateli
Asami
O Uživateli
Bla bla bla
Neplatné
Kiru Uchiha
O Uživateli
Kronland
O Uživateli
Majo
O Uživateli
Esterie
O Uživateli
Spolupráce
Projekt Equillibrium 666
Elite Six
Unreal Tournament: Anime War
ExeqiuaS & Karlos-sama
Sentaku no Kurashi
V rekonstrukci
Download
FanFiction
Originální tvorba
Jiné
Galerie
Moje Arty
Vaše Arty
Apophysis
Jiné




Registrovat se

Pokec

Top List

TOPlist




1. kapitola - Krásnohůlky

Naděje

Napsal Jeconais

Muž, který je ztracen ve své vlastní zemi. Dívka, která potřebuje svého druha, aby přežila. Příběh o famfrpálu a romantice, hněvu a zradě, přátelství a nepřátelství. Příběh o síle a naději.


1. kapitola – Krásnohůlky

 

Vítr, který mu províval skrz vlasy, jej vždy přiměl zapomenout na jeho problémy. Umožnilo mu to zapomenout, že je se svým životem v podstatě nespokojený. Nikdy by si nepomyslel, že se jeho život po porážce Voldemorta ještě zhorší, ale svým způsobem se tak stalo. Ztratil svobodu, za kterou bojoval. Všude kam přišel, s ním zacházeli jako s rockovou hvězdou. Tisk ho pronásledoval pokaždé, když vyšel ze svého malého domku.

Když slunce zapadlo za obzor, teplota vzduchu trochu poklesla, takže mu znecitlivěly tváře a zbělely klouby. Nebylo to příjemné, ale bylo to jasné znamení, že je navzdory všemu stále naživu.

Vztahy byly nemožné s takovým tlakem, jakému byly vystaveny jeho přítelkyně. Dokonce i pokus o něco víc, než platonický vztah s Ginny trval, dokud se nepolíbili a neuvědomili si, že se tak vůči sobě opravdu necítí. Jeho další přítelkyně pod tlakem zvadly nebo s ním chtěly být jen kvůli jinému aspektu jeho života, který nenáviděl: jeho slávě. Byl přinucen zažít to z první ruky, když v tisku objevil článek od bývalé přítelkyně „Polibek a vyprávění“ o jejich společném čase. Ani skutečnost, že to bylo velmi lichotivé, nebyla útěchou.

Podruhé, když se to stalo – zvlášť když důvod, proč se rozešli, byl ten, že nebyl ochoten vzít ji na všechny večírky, na které chtěla jít – ho přimělo úplně se zříct žen.

Převrátil se a letěl vzhůru nohama pod jedním z protihráčových střelců, čímž jej tak rozptýlil, že nechytil přihrávku, a jeden z jeho spoluhráčů ji zachytil a skóroval.

Jelikož Ron a Hermiona žili jako v pohádce a byli právě teď dva roky svoji, zůstal velmi osamělý s několika málo přáteli, které mohl opravdu požádat o společnost. Dokonce i jeho vztah s Ginny se v průběhu let zhoršoval. Hlavně proto, že byla ještě ve škole, když konečně porazil Voldemorta, a nikdy nezískali zpět tu blízkost, které se těšili, než odešel. Byl u Weasleyových stále vítán, ale nechtěl se vnucovat.

Nepomohlo mu ani to, že odešel dělat kariéru v jediné věci, kterou miloval - hrát famfrpál.

Důvod, proč mu to nepomohlo byl ten, že se ve hře ukázal jako velmi dobrý. Výjimečně dobrý.

A nyní, o tři roky později, byl chytačem Anglie ve finále Světového poháru. Pod ním ho povzbuzovaly tisíce a tisíce kouzelníků a čarodějnic. Naproti němu kroužil kolem tribun a hledal Zlatonku Viktor Krum.

Zápas byl vyrovnaný. Každý tým měl sto bodů, a oba hrály svou nejlepší hru. Bylo zřejmé, že o hře rozhodnou dovednosti chytačů.

Bylo to označeno jako rozhodující zápas mezi dvěma nejlepšími mladými hvězdami ve hře. Ale tam, kde se Viktor dvořil slávě, ji Harry nenáviděl. Ale on se s tím vyrovnal jako s nezbytným zlem pro hraní sportu, který miloval.

Když se snesl nad tribunu, uviděl, jak ho Ron a Hermiona povzbuzují. Ron každého překvapil tím, že nastoupil na ministerstvo, a Hermiona strávila dva roky na mudlovské univerzitě a v rekordním čase promovala s nejlepšími známkami. Nyní byla vedoucí mudlovského výzkumu na ministerstvu a v současné době pracovala s léčiteli na způsobu integrace mudlovské medicíny s magickou.

Přerušil své myšlenky, protože jeho oko upoutal záblesk zlata, ale odvrátil se, když si uvědomil, že to jsou kapesní hodinky nějakého funkcionáře.

Zavřel oči, lenivě křižoval hřiště a uhýbal Potloukům, aniž by se o to opravdu snažil. Tuto dovednost nezískal snadno. Několikrát byl zraněn, a jednou měl zničené rameno, když se nechal zasáhnout, aby mohl chytit Zlatonku. To bylo minulý rok ve čtvrtfinále Ligového poháru. Kanóni, tým, za který hrál během sezóny, byli vyřazeni v semifinále, protože nemohl hrát.

Ron mu to stále neodpustil.

Jeho stále rostoucí sláva znamenala, že i vyjít z domu nakupovat se stalo nemožným. Lidé se kolem něj shromažďovali, kladli mu otázky a dožadovali se jeho pozornosti. Jako by všechno, co obětoval, nestačilo. A tisk byl nenasytný. Všechno, co udělal, bylo hodné tisku a pseudo-skutečné psychoanalýzy.

Byl ve fázi, kdy se cítil jako vyvrženec ve své vlastní zemi. Neměl žádnou svobodu ani šanci na nové přátele. Dokonce i BA, jeho přátelé ze staré školy, s ním zacházeli více s úctou než s přátelstvím. Způsob, jakým bojoval s Voldemortem, neustále ovlivňoval jejich vědomí.

Řev davu zaostřil jeho pozornost a on uviděl Zlatonku. Vznášela se asi čtyřicet stop nad zemí. Navedl koště do prudkého klesání, a z jeho periferního vidění si uvědomil, že Viktor dělá totéž.

Držel oči pevně na Zlatonce, a nalehl na koště, když se z něj snažil dostat ještě větší rychlost. Viktor do něj vrazil, a snažil se ho vychýlit z kursu, ale on druhého chytače ignoroval a soustředil se na malou zlatou kouli.

Natáhl se dopředu, aby se pokusil získat další centimetr a viděl, jak ho Viktor zrcadlí.

Když se přiblížili, Zlatonka náhle vystřelila přímo nad jejich hlavy.

Harry bez přemýšlení zvedl nohy na koště a vyskočil dozadu. Udělal jedno salto, vystřelil ruku a tou rukou Zlatonku chytil.

Od radosti zvedl pěst, než si uvědomil, že stále padá.

Udeřil do země s bouchnutím, které se ozývalo kolem náhle tichého stadionu.

Nejistě zvedl ruku a ukázal, že Zlatonku stále má, než omdlel od bolesti ve druhém rameni.


„Hermiono, Ron, ty je můj otec, Jean-Sebastian,“ řekla Fleur s malým úsměvem a roztomilou malou úklonou. O několik kroků ustoupila a postavila se vedle Billa.

„Enchanté, ale prosím, říkejte mi Jean,“ řekl Jean, natáhl ruku k Ronovi a poté, co s ní potřásl, zdvořile políbil ruku Hermioně. „Je mi potěšením se s vámi setkat. William mi o vás hodně vyprávěl.“

„Děkuji,“ odpověděla Hermiona. „Je mi také potěšením vás potkat. Musím vás pochválit za váš přízvuk.“

„Ach,“ usmál se Jean. „Obávám se, že mé dceři se její přízvuk líbí a nemá zájem to změnit. Já na druhé straně nepotřebuji žádnou rafinovanost.“

„Tatínku!“  stěžovala si Fleur.

Jean na svou dceru střelil úsměv. „Neposadíte se, prosím?“

Ron, Hermiona, Bill a Fleur se posadili kolem elegantního stolu a Jean seděl v čele.

„Mám problém,“ řekl Jean pomalu. „A potřebuji vaši radu, jak postupovat. Jsem v, jak se to říká, nepříjemné situaci pro muže?“

Hermiona si vyměnila dlouhý pohled se svým manželem a otočila se k francouzskému politikovi. „Proč nám neřeknete, v čem je problém a jak vám můžeme pomoci?“

„Co víte o víle?“ zeptal se.

„Pochází z horských nymf. Víla má moc okouzlit muže prostým pohledem a když se rozzlobí, může se změnit do ptačí podoby,“ zarecitovala Hermiona okamžitě.

„Bravo,“ tleskala Fleur. „Je vynikající, že ano?“

„Vskutku,“ souhlasil Jean.

„Takže, jde o Harryho?“ hádala Hermiona. Nebylo mnoho jiných důvodů, proč by je vysoce postavený francouzský politik chtěl vidět.

Jean přikývl.

„A?“ Pobídl ho Ron.

„Týká se to vašeho čtvrtého ročníku a druhého úkolu turnaje Tří kouzelníků.“

Ron se zamračil: „Harry mě zachránil před jezerními lidmi. A zachránil i Gabrielle.“

„Oui,“ zašeptala Fleur tiše. „E zachránil život mé sestřičky.“

„Ale my jsme nebyli ve skutečném nebezpečí,“ poznamenal Ron.

„Nebyl jsi,“ odpověděl tiše Jean. „Gabrielle byla naopak zcela určitě v nebezpečí.“

„V jakém?“

„Od ohavných jezerních lidí,“ vyštěkla Fleur vztekle. „Nelíbí se jim víla. Ony jsou žárlivá svině.“

Ron a Hermiona otočili hlavy a podívali se na Jeana.

„Zjednodušeně řečeno, Fleur má pravdu,“ souhlasil. „Není všeobecně známo, že víly a jezerní lidé jsou po několik století ve stavu permanentního nepřátelství. Když se Gabrielle dostala pod jejich kontrolu, přesvědčili ďasovce, aby se zaměřili na Fleur. Doufali, že když bude z cesty stane ‚nehoda‘ a Gabrielle zemře.“

„Ale proč?“ Zeptala se Hermiona.

„Abych byl upřímný, nejsem si jistý,“ vysvětlil Jean. „Je to nepřátelství, které trvá velmi dlouho, a pravda o tom, jak to začalo, je pohřbena v písku historie.“

„Ono nás zradili,“ zamumlala Fleur, ale ztichla, když na ni Jean vyčítavě pohlédl.

„Byl jsem velmi nespokojen, když jsem slyšel, že byla Gabrielle umístěna do nebezpečí, a měl jsem velmi důrazný rozhovor s madam Maxime. Když to zjistila, byla zděšená. Věřila Albusovi, který ji ujistil, že žádné nebezpečí nehrozí. Souhlasila s tím, že už nikdy nevystaví dítě žádnému nebezpečí, a to ani v takovém turnaji, bez úplného souhlasu rodičů. Nechal jsem Gabrielle jít do Bradavic, protože jsem si myslel, že to pro ni bude poučné, ne život ohrožující.“

„Tak jaký je problém?“ Zeptal se Ron a vrátil se k tématu.

„Když si Gabrielle uvědomila, že ji Arry zachránil, okamžitě se rozhodla, že se stane jeho družkou, a spářila se s ním.“

Ron sklonil hlavu a jemně s ní udeřil o stůl. „Opravdu nechci vědět odpověď, ale co přesně to znamená?“

„Víla není člověk, Rone,“ vysvětlil Jean. „Víla může být jako normální člověk, ale jakmile si vybere partnera, je to na celý život. Víla svého druha nikdy neopustí, nikdy ho nepodvede a zůstane mu věrná po zbytek svého života. Pokud její druh zemře dřív, víla pomalu slábne. Je to nejsilnější forma závazku, jakou kouzelnický svět zná.“

„Ale bylo jí jen osm!“

„Věk není překážkou pro emoce víly,“ povzdechl si Jean. „Osm, osmnáct, osmdesát, na tom nezáleží. Když se víla rozhodne, je to neměnné.“

„Měl jsem štěstí, že Fleur to ještě neučinila,“ vmísil se do hovoru Bill s úsměvem.

„Nemůžete prostě přivést Gabrielle, ona udeří na vílí sílu, Harry má zábavnou noc a uvidí, jestli jsou kompatibilní, a pokud ne, všichni jdeme domů?“

Hermiona Rona silně udeřila loktem do boku. „Musíte ho omluvit, stále se ještě zcela nevynořil z kromaňonského období.“

Jean naklonil hlavu na stranu a přikývl. „S vaším scénářem jsou dva problémy,“ vysvětlil tiše. „Zaprvé, Harry se ukázal imunní vůči vílím silám, a zadruhé, má dcera s ním chce mít plnohodnotný vztah. A moje dcery nejsou nic jiného než tvrdohlavé.“

„Tati!“  stěžovala si Fleur podruhé. „Zdědily jsme to od tebe.“ Otočila se k Ronovi. „Snažila jsem se dát Arryho pod kouzlo víly, s Billem vedle mě. E se na mě jen podíval a zdvořile mě požádal, abych toho nechala.“

„Nemyslel jsem si, že by to někdo mohl dokázat?“ Ron napůl uvedl, napůl se zeptal.

„Nitrobrana,“ vysvětlila Hermiona, která na to rychle přišla. „Nyní je mistrem v udržování svých myšlenek pod zámkem. Dokonce ani my netušíme, o čem většinu času přemýšlí.“ Znovu se otočila k Jeanovi. „Takže máme tyto problémy: dostat Harryho a Gabrielle dohromady, přimět Harryho, aby přehlédl skutečnost, že je o šest let starší než ona, a přesvědčit ho, aby s ní navázal vztah.“

Jean jednou ostře přikývl. „Alors, to jsou opravdu problémy.“

„Počkejte chvíli,“ přerušil ho Ron. „Z jakého důvodu bychom to měli udělat? Co z toho Harry bude mít? Nesnášel by, kdyby ho někdo vmanipuloval do vztahu a vypadá to, že Gabrielle dostane to, co chce, ale co o tom, co chce od života Harry?“

„Před chvílí jsi navrhoval jedno noční dostaveníčko,“ podotkl Bill podrážděně.

„Přesně tak,“ souhlasil Ron. „Trochu legrace - nic život měnícího. Celá tato věc zní, jako byste pro něj plánovali nějaké manželství. Je mu teprve dvacet dva a nejeví vůbec žádné známky toho, že by se chtěl usadit.“

„Musí, Rone,“ řekla Hermiona tiše. „Protože pokud ne, Gabrielle se zblázní.“

„Huh?“ Zeptal se Ron.

„Vílí emoce jsou svázány s jejich magií. Spářila se s ním, a pokud ho nebude mít ve svém životě natrvalo, zblázní se, protože její magie převezme její emoce.“

„Skvělé. Někdy kouzelnický svět opravdu nenávidím,“ povzdechl si Ron. „Takže jen řekneme Harrymu, v čem je problém. Je to nejčestnější chlápek, jakého jsem kdy potkal. Takže udělá správnou věc a Gabrielle může být zachráněna. Vzdá se své budoucnosti pro každého, kdo ho potřebuje.“

„Ale Gabrielle chce, Arry jako milenec, ne jako muže, který dělá svou povinnost. Chce, aby byl i šťastno.“

„No, to je všechno velmi pěkné a dobré,“ řekl Ron suše. „A tleskám té myšlence, ale jak přesně plánuje Harryho získat? Naposledy, když jsem to kontroloval, se Harry zrovna se studenty z Krásnohůlek nestýkal.“

„To je místo, kde můžete pomoci,“ řekl Jean s kyselým úsměvem. „A proto jste tady.“

„Zdá se, že to berete klidně,“ zabručel Ron.

„Alors, neberu. Zvykal jsem si však na tuto myšlenku osm let.“ Obrátil se k Billovi. „Opravdu se chceš zaplést s vílou?“

„Tatínku!“ stěžovala si Fleur potřetí.

„Zcela jistě,“ řekl Bill s úsměvem. „Výhody převažují nad nevýhodami.“

„Souhlasím,“ Jean se na svou dceru hrdě usmál. „Ale odbočili jsme. Chci, aby moje dcera byla při smyslech a šťastná. Abychom toho mohli dosáhnout, musíme dostat Harryho a Gabrielle na stejné místo, aby se Gabrielle mohla alespoň pokusit získat jeho srdce. Řekl jsem jí, že má osm měsíců, než Harrymu řeknu pravdu.“

„To je špatný nápad,“ povzdechl si Ron. „Pokud Harry něco nenávidí, je to být manipulován. Stále si myslím, že bychom mu jen měli říct pravdu.“

„Nemůžeme, Rone,“ odpověděla Hermiona. „To by mohlo Harrymu prospět. Oba si myslíme, že potřebuje správnou dívku. Proč ne Gabrielle?“

„Protože ji stěží zná? Protože jí je jen šestnáct? Protože máme schůzku, na které diskutujeme o tom, jak oklamat Harryho?“

„Ale kromě toho?“ Zeptala se Hermiona.

Ron se lehce usmál. „Mohl by to být dobrý nápad.“ Podíval se na Jeana. „Harry má nyní rok volno. Zranění, které utrpěl ve finále Světového poháru, mu znovu zničilo rameno. Léčitelé mu řekli, že ho Potlouk nemůže zasáhnout nejméně rok - pokud ano, ztratí užívání té ruky. Takže v tuto chvíli je v šoku, že jediná věc, kterou miluje, od něj byla odebrána.“

„Pořád je u Sv Munga na soukromém oddělení, aby se k němu nedostal tisk.“

Jean se zamračil: „To jsou nešťastné zprávy. Zdráhám se mít radost se z toho, že nám to pomáhá.“

„Jo,“ souhlasil Bill. „Může stále létat?“

„Ano, ale ne závodně,“ řekla Hermiona. „Měl svoji lopatku úplně zničenou, a i když jsme ji dokázali nechat znovu dorůst, nemůžeme uzdravení dále urychlit.“

„To je řešení. Krásnohůlky potřebují nového instruktora létání,“ řekl Jean.

Hermiona se obrátila k Ronovi. „Mohl by to být dobrý nápad, lásko. Prozatím ignorujme celou věc s Gabrielle. Oba víme, že Harry není v tuto chvíli šťastný. Mohl by jít do Bradavic, ale s Brumbálem sotva mluví. V této zemi nemůže dělat nic jiného, ​​protože tisk ho nenechá na pokoji.“ Odmlčela se a otočila se k Jeanovi. „Můžete udržet tisk mimo školu?“

„Můžu,“ řekl jednoduše. „Madam Maxime si je plně vědoma toho, jaká je situace s Gabrielle a cítí se za to poněkud zodpovědná. Kdyby nedovolila, aby byla Gabrielle rukojmí, Gabrielle by se nikdy nerozhodla, že Harry je její druh.“

Hermiona se obrátila zpět k manželovi. „Harry tak bude mít místo, kde se může zotavit, dostane ho to z jeho domu, aby nestrávil rok trápením, a mohlo by to vést k tomu, aby si uvědomil, že může být k lidem o něco otevřenější.“

„Nemluví francouzsky,“ řekl Ron.

„Dokážu ho naučit magicky,“ řekla vzrušeně Hermiona, když si uvědomila, že se Ron vzdává. „Za týden bude mluvit plynně.“

„Stále se mi to nelíbí,“ povzdechl si Ron. „Ale připouštím, že kromě Gabrielliny záležitosti by mu to mohlo prospět. Nelíbí se mi představa, že bude tak daleko, ale je to pro něj pravděpodobně to nejlepší.“

„Škola je na mezinárodní Letaxové síti,“ dodal Jean tiše.

„A pořád si myslím, že bychom to měli Harrymu prostě říct, ale chápu, proč nemůžeme.“ Obrátil se k Jeanovi. „Pokud zajistíte, aby madam Maxime pozvala Harryho, aby se na jeden rok ujal postu, přesvědčíme ho, aby to udělal.“

„Děkuji,“ řekl Jean tiše a sklonil hlavu. „Budu se těšit na jednání s vámi na ministerstvu.“

Ron zčervenal a vrátil úklonu.

„Výborně,“ tleskla nadšeně Fleur. „Takže teď to můžeme říct Gabrielle?“

„Oui,“ přikývl Jean. Zvedl hůlku a namířil ji na velké dvojité dveře. Dveře se otevřely a odhalily dívku, která ztuhla uprostřed kroku, když vzhlédla ke dveřím.

Ron tiše hvízdl a zamumlal: „Mohlo to být snazší rozhodnutí, kdybychom ji napřed viděli.“

Hermiona ho tvrdě udeřila loktem.

„Tati?“ Zeptala se Gabrielle, když vešla do místnosti.

Jean se lehce usmál. „Souhlasili, že nám pomohou. Pokusíme se Harryho přesvědčit, aby se stal tvým instruktorem létání v Krásnohůlkách.“

Gabrielle se začala masivně usmívat: „Děkuji vám, oběma,“ řekla bezchybnou angličtinou. „Nemůžu vám říct, co to pro mě znamená.“

„Tvá angličtina je stejně dobrá jako angličtina tvého otce,“ okomentovala Hermiona s úsměvem.

„Samozřejmě,“ usmála se Gabrielle. „Pokud budu manželkou Harryho Pottera, nemůžu chodit kolem, vyslovovat nesprávně slovíčka a rozkošně se na něj usmívat.“

„Oi,“ řekla Fleur. „Spratek.“

Gabrielle se na ni ušklíbla. „Potrefená husa se vždycky ozve, drahá sestro.“ Otočila se zpět k Hermioně. „Vadilo by ti, kdybych se zeptala, jak špatné je jeho rameno?“

„Zničená lopatka,“ odpověděla Hermiona tiše.

Gabrielle si povzdechla: „Tušila jsem, že je to špatné. Pád byl hrozný. Měla jsem pocit, že exploduji, když skočil z koštěte. Byla to ta nejstatečnější idiotská věc, jakou jsem kdy viděla.“

Ron se náhle zasmál. „Pokud to nevystihuje Harryho tak už nic.“ Přímo se podíval na Gabrielle. „Víš, že v těchto dnech není zrovna šťastný?“

„Je se čemu divit?“ Zeptala se Gabrielle a na její tváři se objevilo lehké zamračení. „Když vaši nechutní paparazzi nedovolí, aby navštívil koupelnu bez jeho fotografie na straně čtyři.“

„To od dívky, která si vylepuje každou z těch fotek,“ ušklíbla se Fleur.

„Neměla jsem na vybranou,“ protestovala Gabrielle. „Protože někteří lidé mě nechtěli pustit za Harrym, když jsem chtěla.“

„Je dost špatné, že musím pomáhat své šestnáctileté dceři,“ řekl Jean přísně. „Na této planetě není způsob, jak bych za ním pustil svou čtrnáctiletou dceru.“

„Nejsem člověk,“ podotkla Gabrielle. „Fleur měla svého prvního přítele ve čtrnácti.“

Jean se otočil a podíval se na Fleur.

„To nic nebýt,“ zavrčela. „Jen malý romantika. On byl idiot - nemohl vydržet s vílu.“

Jean si povzdechl a zavrtěl hlavou. „Pokud se s ním dva měsíce před svými narozeninami nedohodneš,“ připomněl Gabrielle. „Řeknu mu naprosto přesně, co se děje.“

Gabrielle přikývla. „Já vím, tati.“ Otočila se, posadila se ke stolu a podívala se na Rona a Hermionu. „Nevadilo by vám, kdybychom si o Harrym trochu promluvili? Chci zkontrolovat, zda jsou mé výzkumné poznámky aktuální.“

Ron se na ni zamyšleně podíval a pak přikývl. „Pokračuj.“


Harry si povzdechl a zíral na strop. Uvažoval, že vstane z pohovky, ale pokyny jeho lékaře byly, aby se do toho nepraštil a nedělal nic stresujícího, ani nic namáhavého, jako létání, takže ve skutečnosti nemohl dělat nic.

Jediným světlem v místnosti byla tenká čepel slunečního světla, která prosvítala přes těsně zatažené závěsy v rohu.

Nikdy si nepředstavoval, že skončí takhle sám. Myslel si, že když porazí Voldemorta, bude mít normální život. Jak se mýlil. Místo toho se schovával ve své chalupě v dobrovolném vyhnanství.

Pospíchající zvuk oznámil, že jeho Letax byl aktivován.

„Chováš tady zatuchlého?“ zaslechl Hermionu, jak si stěžuje, a o několik minut později byly jeho závěsy násilně odestřeny a místnost zaplavena slunečním svitem.

„Také tě rád vidím, Hermiono,“ řekl suše a rychle mrkal, aby si jeho oči zvykly na denní světlo.

„Kdy jsi se naposledy holil?“

„Před několika dny, mami,“ odpověděl Harry a zazubil se, když zaslechl, jak se Ron hihňá.

„To stačí,“ zamumlala Hermiona na svého manžela.

„Ano, drahá,“ ušklíbl se Ron, když vešel do přední místnosti. „A do háje, potřebuješ sprchu, kámo.“

„Nemám dovoleno zvlhčit sádru,“ zamumlal Harry.

„Jsi nebo nejsi kouzelník?“ Ptala se Hermiona. „Přísahám, necháme tě pár dní samotného a proměníš se v upíra.“

„Hej,“ stěžoval si Harry. „Bylo mi dobře.“

„Rone,“ řekla Hermiona a Harryho úplně ignorovala. „Dostaň ho do sprchy, než uklidím ten nepořádek.“

„No tak,“ řekl Ron a přitáhl Harryho za jeho dobrou paži. „Smrdíš.“

Harry chtěl protestovat, ale pak si přičichl. „Možná ano,“ řekl s rozpačitým úsměvem.

Osprchovat se poté, co Ron použil kouzlo zůstat-suchá na jeho dlahu, bylo nesmírně příjemné a po umytí několikadenní špíny se ocitl v lepší náladě.

Zvládl se obléknout, a dokonce na tričko obsadil kouzlo zvětšení tak, aby mu padlo, a sešel do přízemí.

Ron byl v kuchyni a vařil, zatímco Hermiona vrhala různá kouzla pro čištění domu, aby se zbavila prachových zajíčků, kteří poskakovali v rohu.

„Jdi si sednout do kuchyně,“ nařídila mu Hermiona.

Harry se pro sebe usmál a prošel kolem ní do své kombinované kuchyně / jídelny. Byl to čas jako tenhle, který mu připomněl, jak byli ve škole, a ona mu nařídila, aby si s Ronem udělal domácí úkoly. Byly to jedny z jeho nejlepších vzpomínek.

„Posaď se, kámo,“ zazubil se Ron. „Těstoviny by měly být hotové za pár minut.“

„Neuvědomil jsem si, že mám hlad.“

„To určitě ne. Sedět v zatuchlině nepomáhá tvým chuťovým pohárkům skákat nahoru a dolů.“

„Přemýšlel jsem,“ odvětil Harry tiše.

„Trápil ses,“ opravil jej Ron.

„No, to taky. Nemám ponětí, co budu příští rok dělat.“

„Naštěstí,“ ušklíbl se Ron. „Tví přátelé ano.“

„Och?“ Zeptal se Harry opatrně. Ronův úšklebek obvykle znamenal, že se něco děje.

„Máme pro tebe práci,“ řekl vesele.

„Cože máte!?“

„Máš práci,“ odpověděl Ron vesele, zamíchal hrnec před sebou, ochutnal obsah a přidal další sůl a pepř.

„Proboha proč?“

„Protože nemůžeš sedět rok na zadku, lenochu.“

„Máš nějakou představu, jak je pro mě nemožné jít ven, a zároveň si udržet kariéru, když mě zatracený tisk nenechá na pokoji déle než třicet sekund? A to jen, když jsem v převleku. Jinak je to deset.“

„To je důvod, proč máš práci na místě, kde za tebou tisk nemůže,“ odpověděl Ron.

Harry zamrkal a pak zavrčel: „Pokud máš na mysli Bradavice?“

„Ne, nemám,“ přerušil ho Ron. „A zklidni svou magii, srazíš mléko.“

Harry se na chvilku odmlčel a pak se náhle zasmál. „Máš vůbec ponětí, jak moc jsi zněl jako tvá máma?“

Ron pokrčil rameny a vytáhl ze skříňky tři talíře. „Fungovalo to, ne? Přísahám, pokud ukážeš tuhle náladu na veřejnosti, nechá tě tisk víc o samotě.“

„A zacházeli by se mnou jako s Voldemortem,“ zabručel Harry. „Ale neměň téma. Proč přesně potřebuji práci? Nejsem zrovna bez peněz.“

„Ne, jsi druhý nejbohatší člověk v zemi,“ řekla Hermiona, když vešla do kuchyně. „Ne, že by se to dalo poznat podle toho, jak žiješ. Utratit trochu peněz pro sebe není špatná věc.“

Harry pokrčil rameny. „Není nic, co opravdu chci.“

Každopádně,“ přerušil je Ron, když nandal těstoviny na tři talíře a přidal omáčku. Potřebuješ práci, protože pokud ji nevezmeš, budeš čím dál víc rozmrzelý, a nakonec budeš všechny nenávidět, včetně nás.“

Harry chtěl protestovat, ale odmlčel se. Opravdu by se měl více dostat ven, prostě nemohl najít místo kam jít - a dobrá, utápět se ve svém vlastním utrpení bylo docela pohodlné.

„Takže,“ řekla Hermiona a zabořila se do těstovin. „Za tři týdny začínáš v Krásnohůlkách.“

Harry, který právě kousl do těstovin, je vyplivl. „Co!?“

Ron sklouzl stranou, aby se vyhnul letícím těstovinám, a řekl: „Ty jsi jejich nový instruktor létání. Madam Maxime byla velmi vděčná, když jsme jí řekli, že jsi přijal její nabídku.“

„Ale…“ vyprskl Harry.

„Ano, já vím,“ přerušila ho Hermiona. „Ale vzala jsem jsi týden volna, abych tě naučila francouzsky, takže nemáš žádnou výmluvu.“

„Ale…“ zkusil to Harry znovu.

„Bude to pro tebe dobré a znamená to, že si vytvoříš nové přátele. Zjistíš, že kouzelnický svět má nějaké dobré stránky, a ty budeš rok zaneprázdněn. Pak se můžeš vrátit k vítězství poháru pro Kanóny. Krásnohůlky jsou na mezinárodní Letaxové síti, takže tě budeme moci stejně jako teď navštívit. A pokud se ti začne stýskat po domově, tak si vzpomeň, kdo z nás se může bez námahy přemístit přes půlku světa.“

„Ale…“

„Všechno je zařízeno,“ řekla Hermiona vesele a vzala další sousto. „To je opravdu dobré drahý,“ ocenila, než se otočila zpět k Harrymu. „Dostaneš to, co potřebuješ, dostanou to, co potřebují, a budeš se bavit. Samozřejmě, pokud to nevezmeš, no, můžu říct Albusovi, že jsi je odmítl a že potřebuješ pomoc.“

„To je vydírání,“ protestoval Harry.

„Ano, to je,“ souhlasila Hermiona vesele. „Teď sněz své těstoviny.“

Harry si povzdechl a vzal sousto. Nikdy se nedokázal hádat, když se jeho dva nejlepší přátelé na něčem shodli. A od té doby, co se vzali, shodli se mnohem více než kdy předtím. Přestali se spolu hádat a usadili se v dospělém vztahu, kde se navzájem podporují.

Pokud by měl říct pravdu, trochu na ně žárlil. Měli takový vztah, o kterém vždy snil, a byli v něm velmi spokojení.

„Lidi,“ řekl, když dojedl.

„Ano, Harry?“ Zeptala se Hermiona.

„Dík.“

„Jsi vítán,“ řekl Ron. „Ale samozřejmě se stále musíš naučit francouzsky.“

Harry jen zasténal.


Harry se přemístil před ochrany Krásnohůlek a okamžitě si svlékl kabát. Zatímco Anglie měla své standardní deštivé léto, Středomoří si užívalo obvyklé nádherné počasí.

S poklepáním prstů jeho brýle ztmavly, což mu umožnilo vidět bez jiné ochrany zraku. Poté, co se Hermioně nepovedlo vyléčit jeho zrak, dala mu s Ronem k jeho dvacátým prvním narozeninám nové brýle. Kromě toho, že byly stylové, byly očarované, aby odpuzovaly vodu, proměnily se v případě potřeby na sluneční brýle a mohly být přivolány slovem.

Pokrčil rameny a zamířil k elegantnímu zámku. Kde Bradavice vypadaly, jako by byly stvořeny, aby vydržely obléhání, vypadaly Krásnohůlky, jako by patřily do pohádky.

Před ním byla obrovská zahrada s cestou vedoucí přímo k zámku. Uprostřed zahrady byla největší fontána, jakou kdy viděl. Za fontánou stál zámek obklopený z každé strany hlubokým lesem. Na levé straně zámku byla velká kruhová věž, která se tyčila pár pater nad zbytkem hradu. Zprava byla velká přístavba, která dala hradu tvar L, a zatímco to nebylo symetrické, bylo to stejně krásné jako byly Bradavice impozantní.

Jeho zavazadlo se za ním poslušně vznášelo, když začal kráčet k zámku. Bylo velmi divné znovu nabalit kufr, ale zdálo se, že je to nejlepší způsob, jak zabalit vše, co chtěl. Nebylo toho moc; jeho koště, nějaké oblečení a nějaké knihy. Hedvika přiletěla do školy sama.

Byl si vědom toho, že žil jednoduchý život, ale vyhovovalo mu to.

Vedle něj byl pop a on v tom směru otočil rukou. Staré návyky umíraly těžce a jeho reakcí na překvapení stále bylo připravit se na boj. „Dobby?“ zeptal se.

„Harry Pottere, pane!“ Řekl Dobby s potěšením. „Dobby slyšel, že Harry Potter přichází pracovat pro Krásnohůlky, takže Dobby změnil školy, aby se ujistil, že je o Harryho Pottera řádně postaráno.“

Harry zamrkal. „Rád tě vidím, Dobby,“ připustil. Bylo to kupodivu uklidňující, a díky tomu se cítil o celé té záležitosti lépe, protože věděl, že někdo, s nímž se cítil dobře, byl kolem.

„Dobby vezme vaše zavazadlo,“ pokračoval Dobby a s dalším popem zmizel a nechal Harryho samotného.

„Zajímalo by mě, jestli přišel sám nebo byl poslán,“ zašeptal si Harry, než pokrčil rameny a prozatím to odsunul z mysli.

Pokračoval v chůzi ke dveřím zámku, a nepřítomně pohnul ramenem, které už teď bylo bez dlahy, a užil si pocitu, že s ním může znovu pohybovat. Udělal si mentální poznámku, aby se později podíval na fontánu.


„Tak co, jsi v pořádku?“ Zeptala se Fleur svou obvyklou francouzštinou.

„Nervózní,“ odpověděla Gabrielle. „Jak vypadám?“

„Krásná, samozřejmě,“ odpověděla Fleur s úsměvem. „Ale jak bys mohla vypadat jinak?“

„O to tady nejde,“ povzdechla si Gabrielle. „Poprvé po osmi letech se chystám setkat s mužem, za kterého se hodlám vdát. Nemám dovoleno být trochu nervózní?“

„Neboj se, budeš v pořádku. Harry umí být trochu mrzutý, ale uvnitř je to stále příjemný citlivý chlapec.“

„Jak jsi prošla školou, aniž by ses do někoho nezamilovala?“ Zeptala se náhle zvědavá Gabrielle. „Díky tomu je pro mě všechno mnohem snazší. Mám zaměření na změny, kterými procházíme.“

„Bylo to obtížné,“ řekla Fleur s elegantním pokrčením ramen. „Ale podařilo se mi většinu lidí rozptýlit. Byla to jediná věc, která to zlepšila. Nenáviděla jsem, že jsem dospělejší než všichni ostatní, takže jsem jednala jako mladší.“

Gabrielle přikývla. „Pořád se o tobě mluví jako o legendě v obtěžování. Kdybys nebyla tak krásná a okouzlující, vyloučili by tě.“

„Já vím,“ ušklíbla se Fleur. „A já jsem si to užila. Mé vílí schopnosti mě dostaly z tolika problémů, že si už ani nevzpomínám.“

„Papa si pořád myslel, že jsi zlatá dívka.“

„Já vím,“ chichotal Fleur a pak si povzdechla. „Nemůžu uvěřit, že moje sestra je spojena.“

„Mohla bys být také,“ poukázala Gabrielle. „Nech k sobě přiblížit Williama.“

„Myslela jsem na to,“ přiznala Fleur. „Ale trochu mě to děsí. Jsem nespojena tak dlouho, že myšlenka usadit se s jedním mužem je děsivá.“

„Jsi s ním skoro pět let,“ řekla Gabrielle.

„Já vím, a je to zábava, a já si to užívám,“ povzdechla si Fleur.

„Tak to udělej, Fleur.“

„Musím vědět, jestli to chce,“ odpověděla její sestra tiše. „Pokud mě požádá o ruku, spojím se s ním.“

„Výborně,“ tleskla Gabrielle. „Teď musím začít pracovat na mém spojení.“

„Víš, že se budeš muset opravdu snažit?“

„William je o sedm let starší než ty,“ podotkla Gabrielle.

„Ale potkala jsem Billa, když mi bylo devatenáct,“ odpověděla Fleur. „A já jsem ukončila školu.“

„Nemám ten luxus,“ řekla Gabrielle s pokrčením ramen. „A protože nemám žádné zvláštní přání se zbláznit, musím to dát do pořádku.“

„Jsi si jistá, že mu to prostě neřekneš?“

„Ne,“ řekla Gabrielle bez pochyb. „Nechci tygra v kleci. Chci, aby si mohl svobodně vybrat.“

„Je to velký hazard.“

„Stejně jako život, stejně jako probuzení. Mohla bych všechno vyhrát, nebo bych mohla všechno ztratit. Ale pokud vyhraji, bude to stát za to.“

Fleur si povzdechla a objala ji. „Hodně štěstí, můj andílku.“

„Děkuji,“ řekla Gabrielle a na několik sekund se uvolnila v sestřině náručí. Bez ohledu na to, co se stane, věděla, že Fleur tu pro ni vždy bude.

Odtáhla se z objetí své sestry, zvedla psací desku a napřímila ramena. Podle jejího výzkumu byl Harry přitahován inteligencí a sebedůvěrou. Dvě hlavní ženy v jeho životě, Cho a Hermiona, byly mimořádně chytré. I když ona sama možná neodpovídá Hermioninu standardu a ráda přiznala, že takových není mnoho, byla akademicky nad Cho. Sebevědomí… no, na tom pracovala.

Ostatní dívky v jeho životě se opravdu nepočítaly. Podle Fleur, která tomu věnovala velkou pozornost a dávala jí hlášení, to s Ginny skončilo dříve, než to začalo.

Zkontrolovala hodinky, její sestra zapomenuta a zamračila se, když si uvědomila, že má ještě několik minut, než se s ním setká.

S nemilosrdnou účinností odstrčila nervy pryč a znovu si prohlédla poznámky. Harry byl neobyčejně komplikovaný. Jeho oblíbeným jídlem byl Pastýřský koláč s omáčkou. Bez znalosti toho, jak vařit, nebylo těžké přesvědčit Dobbyho, aby změnil školy a pomohl jí. Bylo od ní trochu nespravedlivé použít vílí kouzlo na domácího skřítka, ale to jí nezastavilo. Harry potřeboval přítele, aby se mu nestýskalo po domově.

Samozřejmě, pokud by se mu po domově stýskalo. Nebylo to tak, že by měl domov. Zpráva, kterou měla o místě, kde žil, byla o malé chatce, kterou v podstatě používal jako základnu. Podle jejích poznámek neměl na krbové římse žádné osobní artefakty a byla tam pouze jeho fotografie, jak vyučuje BA.

Bylo to, jako by neměl skutečné kořeny. Bylo to něco, co bude muset změnit. Bylo zřejmé, že neměl ani ponětí, co je to domov, a chtělo by to někoho, kdo by mu ukázal, jak si ho udělat.

Znovu pohlédla na hodinky a na tváři vytvořila zdvořilý úsměv. Nebyl to její původní plán - skočit na něj a líbat ho, dokud se nevzdá, ale tušila, že přinejmenším plán, který hodlá následovat neskončí tím, že se přemístí zpátky do Anglie rychleji, než by mohla říct: „Zlatonka“.


„Pane Pottere, vítejte v Krásnohůlkách.“

„Děkuji, madam Maxime,“ řekl Harry a lehce se uklonil.

„Prosím, říkejte mi Olympe. Jste člen mého personálu a já na tom musím trvat,“ řekla učitelka s úsměvem. „A musím vás pochválit za váš přízvuk - velmi Pařížský.“

Harry se lehce usmál. „Děkuji, ale obávám se, že veškerá zásluha musí připadnout mé kamarádce Hermioně. Když se do něčeho pustí, jako třeba do výuky francouzštiny, je mnohem jednodušší s ní prostě jít než s ní bojovat. Vlastně jsem si docela užíval učení jiného jazyka. Je to jedno ze selhání kouzelnického světa, že neučíme naše děti mluvit druhým jazykem.“

„Proč, pane Pottere,“ řekla Olympe a srovnala s ním krok. „Mám pocit, že spolu budeme skvěle vycházet.“

„Budeme,“ řekl Harry suše. „Pokud mi přestanete říkat, pane Pottere, a začnete mi říkat Harry.“

Ředitelka zvrátila hlavu a hlasitě se zasmála. „To vskutku udělám, Harry. Je od tebe hezké, že jsi souhlasil, že s námi strávíš rok. Nedokážu ti říct, jak jsou studenti nadšení, že se mohou učit létat od vítěze Světového poháru.“

„Jen doufám, že budu učit dobře. Předtím jsem skutečně správně neučil.“

„Nesmysl,“ nesouhlasila Olympe rozhodně. „Mám úplnou zprávu o tvém úsilí s BA. Jsi slavný po celém světě. Je pozoruhodné, jakou úroveň dovedností jsi dokázal předat.“

Harry se začervenal. „Byli to hlavně moji přátelé, byl jsem jen vůdce.“

„Také jsi skromný, Harry. Obávám se, že jsem měla mnoho nezávislých zpráv a oba tví přátelé velmi pevně poukázali na tvé neúnavné úsilí.“

Harry pokrčil rameny, nebyl si jistý, co by mohl říct.

„Pokud půjdeš tudy,“ řekla Olympe s gestem. „Dojdeme do mé kanceláře.“

„Samozřejmě,“ řekl Harry nepřítomně, když se rozhlížel po areálu. „Nebyl jsem si jistý, co mám očekávat.“

Olympe se jeho výrazu zasmála. „Tento zámek byl postaven před francouzskou revolucí a byl nám předán v roce 1769. Samozřejmě byl předán tehdejšímu řediteli Gastonu Robértovi, který strávil dalších dvacet let přidáváním potřebné magie, aby se z něj stala plnohodnotná magická škola. Přestěhovali jsme se sem z našich starých prostor přibližně tři týdny před revolucí, a tak nás úplně minula.“

„Výzdoba od té doby zůstává stejná. Nyní je to téměř stejně muzeum jako škola a je jedním z nejlepších příkladů práce té doby. Sám král Ludvík zde byl na návštěvě krátce před tím, než byl dokončen, a žasl nad jeho naprostou krásou.“

Harry přikývl. „To je úžasné.“

„V té době jsme měli fantastické řemeslníky. Lidi, kteří by mohli doslova malovat magii. Bohužel, dovednost upadla z módy, a všechno co lidé chtějí dělat, je hrát famfrpál nebo pracovat pro ministerstvo.“

„Ehm, promiň?“

Olympe zamrkala a pak ho praštila po rameni. Váha plácnutí mu připomněla, že jedná s poloviční obryní. „Nemluvila jsem o tobě, Harry,“ řekla s úsměvem.

„A abych byla upřímná, byla bych mnohem raději, kdyby tě tví studenti měli za hrdinu než za někoho neschopného na našem ministerstvu.“

„Francouzské ministerstvo není tak špatné,“ pousmál se Harry a rozhlédl po elegantních portrétech lemujících chodbu.

„Neviděl jsi, jak dlouho trvalo je přesvědčit, aby pomohli během války. Byli přesvědčeni, že o Voldemortově návratu mluvím nesmysly. Teprve když se zapojili Jean-Sebastian a někteří politici na vysoké úrovni, nakonec souhlasili s tím, aby povolili pomoc bystrozorů.“

Harry se lehce usmál a přikývl - věděl, že francouzské ministerstvo není vůbec tak špatné jako jejich anglický protějšek. Pokračovali chodbou se vzorovaným kobercem a obrázky na zdi je zdravily, když procházeli kolem.

Madam Maxime položila ruku na kliku dveří s jejím jménem vyraženým na přední straně a otevřela je. „Zjistíš, že všechny dveře jsou zde okouzlené, takže hesla nejsou potřebné,“ vysvětlila. „Přidám tě brzy. Budeš mít stejný přístup jako ostatní zaměstnanci.“

„Děkuji,“ řekl Harry s úsměvem.

„Teď, Harry,“ řekla Olympe a posadila se za svůj obrovský stůl. Ve skutečnosti byl větší než Brumbálův v Bradavicích. „Obávám se, že příští týden mám v Paříži několik schůzek. Byrokraté se znovu snaží snížit můj rozpočet, a já jim musím připomenout, že je to špatný nápad.“

Poněkud překvapený Harry přikývl.

„Takže,“ pokračovala. „Zařídila jsem, abys měl průvodce.“

„Och, dobře,“ řekl Harry s pokrčením ramen. Alespoň by měl někoho, kdo by mu ukázal školu.

Ozvalo se zaklepání na dveře. „Vejdi,“ řekla Olympe.

Harry se otočil, zvědavý, kdo bude jeho průvodce.

Dívka, která otevřela dveře, byla možná nejkrásnější dívka, jakou kdy viděl.

Její dlouhé blonďaté vlasy se elegantně stáčely kolem jejího obličeje a spadaly v měkké vlně na její ramena. Její jasné pleti dominoval největší pár azurových očí, jaké kdy viděl, a který spočíval nad nádherným francouzským nosem a rty ve tvaru Amorova luku.

„Gabrielle?“ Zeptal se Harry, který ji okamžitě poznal podle fotografií, které mu Fleur za posledních několik let ukázala.

„Harry,“ vřele se na něj usmála.

„Přemýšlela jsem, jestli si na ni budeš pamatovat,“ řekla Olympe s úsměvem.

„Jak by mohl zapomenout na dívku, které zachránil život?“ Zeptala se Gabrielle.

„Ach, nic jsem neudělal,“ pokrčil rameny Harry.

„Myslím, že zjistíš, že udělal,“ zdůraznila ředitelka ostře. „V určité fázi budeme muset mluvit o tvém sebevědomí. Je to velmi dobré být skromný, ale v určité fázi musí být člověk hrdý na své úspěchy.“

„Tak jako tak Gabrielle ti ukáže tvůj pokoj a bude příštích pár dní tvým průvodcem.“

„Jestli půjdeš tudy, ukážu ti nejprve tvůj pokoj a potom tě provedu školou.“

Harry přikývl. „Uvidíme se později?“ zeptal se ředitelky.

„Ano, u večeře,“ řekla s přikývnutím. „Zítra ráno odjedu do Paříže.“

Harry přikývl a vyšel ven, když dal v úctě poloviční úklonu. Následoval Gabrielle chodbou a zpět k hlavnímu vchodu.

„Proč jsi během prázdnin ve škole?“ Zeptal se Harry, zatímco šli.

„Papa je zaneprázdněn druhými líbánkami,“ vysvětlovala s roztomilým pokrčením ramen. „Fleur je příliš zaneprázdněna Billem, aby se starala o svou mladší spratka sestru, takže jsem se rozhodla, že bych si mohla vzít další kurz nebo dva a získat před školním rokem náskok.“

Harry přikývl a usmál se. „Zní to jako něco, co by udělala Hermiona. Vadilo by ti, kdybys přerušila své studium a ukázala mi to tu kolem?“

„Vůbec ne. Stejně jsem napřed. Ubytování profesorů je v prvním patře,“ řekla, když ho vedla nahoru na jedno ze dvou širokých schodišť, které dominovaly obrovské vstupní hale.

„Ubytování profesorů v Bradavicích bylo velmi skryté,“ poznamenal Harry a sledoval ji.

„Kvůli žertům?“ Zeptala se Gabrielle. „Odkaz Pobertů je slavný i tady, nemluvě o Weasleyových dvojčatech.“

„Takhle jsem o tom nepřemýšlel,“ zasmál se Harry.

„No, kolem této chodby jsou rozmístěny ochrany, které brání studentům ve vstupu.“

„Nezastavují tě.“

„Ach, ale já nejsem jen tak nějaký student. Jsem primuska,“ usmála se.

„Myslel jsem, že ti je jen šestnáct, takže jsi v šestém ročníku?“

„Překvapuje mě, že jsi si vzpomněl.“

„Pamatuji si, že ti bylo během turnaje osm. Není těžké přidat k tomu dalších osm.“

Gabrielle se slabě usmála. „Vskutku. Ale ano, vždycky jsem byla trochu předčasně vyspělá a mé známky to ospravedlnily.“

„Sedmý ročník si nestěžoval?“

„Trochu, ale špetka vílího kouzla s tím pomohla.“

„Aha,“ přikývl Harry.

Gabrielle se zastavila a otočila se přímo na něj. „Je pravda, že jsi imunní vůči vílím silám?“

Harry ostře přikývl.

„Nevadilo by ti, kdybych je spustila? Nikdy jsem nepotkala nikoho, kdo by nebyl okamžitě okouzlen. Bylo by to pro mě nesmírně poučné.“

Harry se lehce usmál. Chystal se říct ne, než poukázala na to, že je to pro její vzdělání, a on chápal proč. „Jdi na to,“ vyzval ji.

„Můžeme to udělat uvnitř?“ Zeptala se Gabrielle a ukázala na dveře. „Nechci, aby byl chycen někdo jiný.“

„Dobrá poznámka,“ souhlasil Harry, ačkoli ještě nikoho jiného neviděl.

„Dveře jsou okouzleny na tvůj magický podpis, když je chceš otevřít,“ řekla Gabrielle. „Jen se dotkni kliky.“

Harry natáhl ruku, vzal za kliku a podíval se na dívku, protože se nic nestalo.

Zamračila se, a tento výraz ve skutečnosti zvyšoval její roztomilost. „To je divné,“ řekla pomalu. „Měly by poznat, kdo jsi.“

„Ach,“ řekl Harry a najednou se cítil trapně. Na okamžik zavřel oči a vypnul anulující pole, které kolem sebe držel. Ozvalo se cvaknutí, když se dveře otevřely, a on vešel dovnitř a nechal Gabrielle, aby ho následovala.

Místnost byla pravděpodobně nejúžasnější místností, do jaké kdy vstoupil. Stěny byly krémové s obrovskými tmavě lemovanými krémovými panely. Před malým krbem stála řada starožitných židlí ve smetanové a červené barvě, nalevo byl velký stůl s poněkud nepohodlně vypadající židlí. Přešel doprava a podíval se dveřmi do své ložnice.

Ložnice byla podobné kvality. Před velkým zlatým oválným zrcadlem stála jediná starožitná komoda. Samotná postel byla zakrytá karmínově červeným přehozem se čtyřmi žlutě povlečenými polštáři. Postel byla lemována dvěma malými nočními stolky se svícny se zapálenými věčnými svíčkami. Na konci postele byly dva páry sedátek.

Otočil se a zjistil, že Gabrielle ostýchavě sedí na jedné ze židlí před ohněm. Rozhodl se prozkoumat více později a posadil se naproti ní. Okamžitě ho potěšilo, když si uvědomil, že židle má komfortní kouzlo. Šťastně se usadil.

„Mohu se zeptat, proč pro tebe kouzlo dveří nefungovalo?“ Zeptala se Gabrielle. V levé ruce držela brk a nechala na koleni ležet psací podložku.

Harry se na ni pomalu podíval a pokoušel se rozhodnout, jestli jí to má říct. „Ocenil bych, kdybys to nikomu neřekla.“ Odmlčel se a byl mírně překvapen, když se zdálo, že brk z její ruky zmizel. „Neustále kolem sebe udržuji nízko úrovňovou magii rušící kouzla,“ vysvětlil tiše. „To neguje většinu magických zařízení a spoustu kouzel a kleteb.“

„To ti pomohlo porazit Voldemorta,“ řekla vzrušeně Gabrielle. „Nevěděla jsem, že je to vůbec možné.“

„Normálně není,“ usmál se Harry. Zjistil, že její nadšení je nakažlivé, stejně jako její ochota se učit. Trochu mu připomínala Hermionu, když byla mladší. „Je to kouzlo, které v Bradavicích vyvinula Hermiona, Ron, Padma Patilová a několik dalších. Většina lidí prostě nemá sílu ho udržet v chodu. Je pro mě obtížnější létat na koštěti, protože aby koště mohlo létat, musím ho zahrnout do kouzla. Ačkoli mi to nedává žádnou výhodu, musel jsem nechat úředníky Ligy, aby mě zkontrolovali, než mi s ním dovolili hrát.“

Gabrielle přikývla. „Jak udržuješ kouzlo stále v chodu? Normálně, když vrháš trvalé kouzlo na externí objekt, dáváš mu dostatek energie, aby vydrželo tak dlouho, jak chceš, a pak na něj zapomeneš. Je to jediné kouzlo.“

„Funguje to jinak. Zapojil jsem kouzlo do svého energetického centra, takže je to trvalý odtok, ale energie potřebná k udržování chodu skutečně pomáhá mé úrovni výkonu.“

„Jak?“

„Je to jako posilování svalů.“

„Aha,“ přerušila ho Gabrielle a potěšeně tleskla. „Takže tvá magie je zvyklá na udržování kouzla v chodu a zvětšila se tak, aby jej zvládla, a pokud ho vypneš, máš k dispozici více magie.“

„Docela dost,“ souhlasil Harry. „Takže jsem to na několik sekund vypnul a nechal kouzlo působit. Znamená to, že budu muset být trochu opatrný, abych si to pamatoval.“

„Zajímalo by mě, jestli bys mohl okouzlit kartu, která by pracovala místo tebe,“ řekla Gabrielle. „Jako nějaký klíč.“

„Dobrý nápad,“ řekl Harry trochu ohromeně.

Usmála se na něj a brk se objevil zpět v její ruce. „Takže mohu zapnout své vílí síly?“

„Pokračuj.“

Usadil se na židli a zamyšleně se na ni podíval. Když je na něj naposledy vyzkoušela Fleur, trochu ho to zlobilo, zvláště když byl v místnosti i Bill.

Když se na ni podíval, sklonil Nitrobranné štíty. Chtěl poznat, jaké to je být jí zasažen. První věcí, které si všiml bylo, že se zdálo, že se její oči zvětšují, a že vidí hluboko do její duše, a že vše, co chtěla, byl on. Cítil, jako by zbytek místnosti zmizel do nicoty, když se celý soustředil na ni. Zdálo se, že její vlasy mírně povlávají, jako by byly zachyceny jemným vánkem.

Cítil, jak se zvyšuje její výkon, a zvedl štít tak, aby odpovídal, než ho pevně zabouchl na jeho místo. Psychologická bitva s Voldemortem ho nechala s více než několika duševními jizvami a neproniknutelným štítem. Několik let byl ovládán a napadán a tvrdě se naučil, jaké to je. Ani Albus z něj dnes nemohl nic dostat.

Nezaujatě sledoval Gabrielle a uvědomil si, že její vzhled byl díky síle vylepšen jen málo - vlající vlasy a zvětšující se oči, ale obrovské množství účinku bylo duševní.

Nechala toho, usadila se a těžce dýchala. Zamyšleně se na něj podívala. „Bylo to jako vrhat se proti hradbám,“ řekla tiše.

Harry tiše přikývl. „Bylo zajímavé to sledovat.“

Gabrielle si poznamenala několik věcí do své psací podložky a usmála se. „Chtěl bys hodinu na odpočinek a vybalení, než začneme s prohlídkou?“

Harry na chvíli přemýšlel a pak přikývl. „Ano, prosím.“

Gabrielle vstala a vyšla ke dveřím, než se zastavila, lehce se otočila a pohlédla na něj přes rameno. „Je dobré tě zase vidět,“ řekla, trochu se začervenala a usmála se na něj.

Usmál se na ni: „Je fajn vidět přátelskou tvář.“

Přikývla a odešla z místnosti.

Harry se pomalu rozhlédl a potřásl hlavou. Místnost byla luxusnější než cokoli, co kdy viděl. Dokonce mohla zahanbit i Malfoy Manor. Bylo to daleko od jeho chaty se dvěma ložnicemi v Jezerním kraji.


Gabrielle klesla na židli a zírala na strop.

„No?“ Zeptala se Fleur vzrušeně. „Jak to šlo?“

Gabrielle unaveně zavrtěla hlavou. „Kolik energie jsi použila, když jsi se ho pokusila uchvátit?“

„Moc ne - nechtěla jsem dostat také Billa. Jen jsem se na něj zaměřila a pokusila se ho přimět, aby nějakým způsobem reagoval.“

Gabrielle přikývla. „Právě jsem na něj šla plnou silou.“

„Gabrielle!“ Zakřičela Fleur. „Víš, že bys to neměla dělat.“

„Měla jsem jeho svolení,“ odpověděla unavená dívka. „A chtěla jsem poznat, jaké to je se skutečně nehlídat. Všechno, co jsem mohla nakonec udělat bylo, že jsem se na konci nepřeměnila. Bylo to jako útočit na pevný kov - nebyly tam žádné trhliny. Nic, čím bych mohla proniknout. Bylo to téměř bolestivé. Nikdy jsem neviděla někoho tak mocného, ani profesora Brumbála.“

„Děsí tě to?“

„Ne,“ usmála se Gabrielle pomalu. „Víš, co to znamená?“

„Co?“

„Můžu mít normální život,“ usmála se Gabrielle. „Nemusím se hlídat, aniž bych se musela bát nehod.“

Fleur chvíli mlčela. „Myslím, že trochu žárlím,“ řekla tiše.

„Možná by Harry mohl pomoci naučit to Williama?“

Fleur se slabě usmála. „Pomohlo by to, ale Bill je jen normální kouzelník.“

Gabrielle přikývla. „A Harry rozhodně není. Dnes jsem měla příklad toho, jak výjimečný je.“

„Ach?“

„Promiň, slíbila jsem, že to nikomu neřeknu.“

„Nejsem nikdo. Jsem tvoje starší sestra.“

 Gabrielle mávla rukou vzduchem: „Tak buď milá sestra a podej mi pití. Za hodinu ho to provedu a pak ho přivedu na večeři.“

„Jeho první francouzské jídlo,“ usmála se Fleur, když přešla ke kuchyňské lince a nalila své sestře sklenici pomerančového džusu. „Bude to pro něj kulturní šok, když uvidí, jak jedí skuteční lidé.“

„Harry je skutečný člověk“ povzdechla si Gabrielle.

„Já vím, já vím, škádlím,“ odpověděla Fleur defenzivně. „A proč mi neřekneš, co jsi myslela tím dříve?“

„Poněvadž jsem dala Harrymu své slovo a potřebuji, aby mi důvěřoval. To se nestane, pokud budu prozrazovat jeho tajemství na každém kroku.“

Fleur se pomalu usmála a přikývla hlavou. „Řekl ti o rušícím poli. Jsem ráda, že to udělal. To znamená, že tě považuje za přítele a těch mnoho nemá.“

„Víš?“

„Jsem Billův partner. Harry dal Billovi svolení, aby mi to řekl. Bill mě před tím, než mi to řekl zapřísahal, že je to tajemství, ale hodně to vysvětlilo. Jako třeba to, že mu musíme posílat poštu s pomocí speciálních sov, protože když se ho normální sovy snaží najít, tak to nedokážou. Speciální sovy jsou vycvičeny, aby našly jeho dům.“

Gabrielle přikývla a usmála se. Otočila se k sestře, odkopla boty a složila si nohy pod sebe. „Zapomněla jsi zmínit, že je osobně krásnější než na fotografiích.“

„Opravdu?“ Zeptala se Fleur se zlomyslným úsměvem. „No ne.“

„Nebylo to fér,“ našpulila rty Gabrielle. „Když jsem tam přišla, znehodnotilo to všechno, co jsem zkoumala, a byla jsem téměř ohromena.“

„Výzkum není všechno, můj malý andílku. Nemůžeš zkoumat svou cestu do jeho srdce. Musíš to cítit.“

„Cítím,“ protestovala Gabrielle. „Ale pokud se poddám svým pocitům, vyděsím ho. Musím k tomu přistupovat vědecky.“

„Myslím, že se podceňuješ.“

„Neseděla jsi tam pod plnou mocí a necítila, jak se do tebe zavrtávají jeho oči, a neuvědomila sis, že má nad tebou moc, kterou nad ním nemáš. Jsem vůči němu zranitelná a není to něco, na co jsem zvyklá. To je věc, na kterou jsem nikdy nepomyslela. Jistě, plánuješ se spářit s Billem, ale nikdy nebudeš rozumět tomu, jaké to je být před mužem bezmocná. Žádná víla se s tím nikdy nemusela vypořádat. Navíc nemám na výběr. Získám ho nebo se zblázním.“

„A s tím já vím, že jsem mu kdykoli mohla říct pravdu a mohla jsem ho mít. Mohla bych s ním zítra spát a být v bezpečí. A vím, že pokud to udělám, část jeho já zabiji.“

„Doposud ve svém životě obětoval všechno. Cítí se jako vyvrženec ve své vlastní zemi. Jeho rodina je mrtvá, má přesně dva blízké přátele a trochu širší okruh dobrých přátel a už nemůže dělat ani tu jednu věc, kterou miluje.“

Zastavila se, slzy v očích, její hrudník se zvedal. „Takže prosím, má drahá soudící květino*,“ zašeptala. „Neříkej mi, že se podceňuji. Vím přesně, co musím udělat a jak to musím udělat.“

O chvíli později se Gabrielle znovu ocitla v náručí své sestry a nechala po tvářích stékat slzy.

 

 

*Fleur = květina

                                                                           Další díl! ->