Hlavní menu    Moje tvorba    Vaše tvorba    Spolecné projekty    Ostatní    Uživatel



 

 

Hlavní stránka
Něco o mě
Chat
( )
Odkazy
▪Spoilery
FF Naruto
▪Série
▪Jednorázovky
FF Harry Potter
▪Série
▪Jednorázovky
FF Ostatní
▪D. N. Angel
Originální tvorba
▪Cesta osudu
▪Kniha stínů
▪Články, úvahy atd...
Kejt
O Uživateli
Potomek dvou klanů
Evil or good
Jednorázovky
Raulon
O Uživateli
Vládci živlů
Jenorázovky
Shinoki
O Uživateli
Oznámení
Archangel
Jednorázovky
Nenávist a Smrt
Cheesik
O Uživateli
Shinobi dvou klanů
Tajná technika
Harry Potter - Jeden z mnoha
Luck Dem
O Uživateli
Jednorázovky
Jigoku Samurai
Spoilery (Anzai)
Anzai
P1NG
O Uživateli
All Night
Deamonic
O Uživateli
Krev Světla a Slzy Temnoty
tobi-sama
O Uživateli
naruto-bleach
naruto a bleach
Rochelle
O Uživateli
Zvuk zkázy
Sbírky
Jednorázovky
Fantastická zvířata a kde je najít
Fujiyuu Uchiha
O Uživateli
Jedna z devíti
Shiroi Are
Jedna z devíti: Po čtyřech letech
Sekko
O Uživateli
Černokňažka a Necromant
Jnao
O Uživateli
Narutov návrat I. - chuuninská skúška -
Jednorázovky
Narutov návrat II. -Strata blízkeho-
Lucky
O Uživateli
Ztracen v zapomění
Tenká čára
Qui trahendum tangite
jobek
O Uživateli
Naruto a Bůh smrti
Naruto a Bůh Smrti - prezentace síly
Nový sanin
Výcvikové středisko
Strážce brány
Harry Potter a Necromancer
4. Velká ninja válka
Přemožitel démonů
Guxim
O Uživateli
Harry Potter- Tahun Pertama
Harry Potter - Boj za svobodu
Harry Potter- Hrdina??
Amren
O Uživateli
Lepší život
naruto - kun
O Uživateli
Harry Potter a stratené učenie mágov
Naruto - Ťažké rozhodnutie
Titus
O Uživateli
Pokemon - Sinnoh league
Emily Cindy Mowmary
O Uživateli
Souboj Titánů
Gryf
O Uživateli
Naruto a prokletí které je darem
StarCraft vs StarWars
Bleach: Síla králů
Traileri na FF serie
Jednorázovky.
Harry Potter a síla čtyř
Arancar
O Uživateli
Harry Potter a Nový život
Markus
O Uživateli
Harry Potter a Taje magie
Myerel
O Uživateli
Les éléments invisibles de la vie
Daikara
O Uživateli
Jednorázovky
Když nás chtěli vyhnat.
Šance žít !
Bratři na zabití.
Jiný život I.
Ookami ningen.
Jiný život II.
vlastolordes
O Uživateli
Krv a slzy
kinkuro-san
O Uživateli
Návrat Namikazeho
Verxa
O Uživateli
the Dark, the Light, and the Grey
Môj najkrajší sen
Harry Potter a Bestiaire
kejhy
O Uživateli
Abrakadabra
zaza
O Uživateli
Harry Potter a světlo v temnotě
Lukasaku
O Uživateli
Cesta msty
Quesa
O Uživateli
Sulfia More
Jednorázovky
Staří vojáci nikdy neumírají
Příběhy tří... ehm, čtyř kouzelníků
Navak
O Uživateli
Prokletý
BAJAJA-KAR
O Uživateli
Atali
O Uživateli
Po pěti letech
Osudový boj
HP - Deník čistokrevné
Život ve stínu
Fairy Tail - Dračí děti
miki
O Uživateli
LáskaNinjaLoukaStrom
Navždy spolu
SaharuSanada
O Uživateli
Karioka World
Princ Tennisu(Prince of tennis)
Moje hvězda na konci Tunelu
Elitní Smrtijed
Strážce tajemství
Karen Alecta Black I.
Ginreishi(ochránci živlů) I.
Fruits Basket
Cesta za měsícem
Rikkaidai Fuzoku
Satan
Ginreishi(Ochránci Živlů) II.
Forever Together
Harryho Rozhodnutí (1)
The Last World
Potterova Zrada : Smrtijedi
NeAtTe
O Uživateli
Harry Potter a znamenie fénixa
Susan
O Uživateli
Co když se všechno změní?
Kanjira
O Uživateli
Přátelství a nenávist
Tasunis
O Uživateli
Reya
O Uživateli
Moc nikoho
Přání snů aneb Potter sebevrah
HP a pán zla
Démon spravedlnosti
HP a dech jednorožce
HP a dech jednorožce 2
HP and legend of the dark
ElisWolf
O Uživateli
Pták snící v kleci
Jednorázovky
Příběhy velké čtrnáctky
Nirvinus
O Uživateli
Syn svého otce
Leegy
O Uživateli
HP a Nová realita
Reaper
O Uživateli
Harry Potter: Probuzení
UedaAya
O Uživateli
Poslední ůtok
Cesta napříč Ayataro
Král Démonů
Gokusen I.
Black Sword Katie .
Mistr v Pokemonu
JigokuMaru
O Uživateli
Zlo a dobro
FT:Nekonečná láska
Zakladka dělá divi
Návrat Esne Black
Jednou a navždy
Přízrak temnoty
Yamato Nadeshiko Shichi Henge
Naruto,on je Nukenin
Návrat Slečny Raddle
Uedova sestřička I.
Konec KONOHY
Konoha Gakuen
Svatá Trojice
Feudální pán země Ohně
Naruto : Nukenin
Hp a Esne Blacková
Kai-san
O Uživateli
Nikol-chan
O Uživateli
Láska se Sunš nevyhýbá
Mitsuko
O Uživateli
Dívka s modrým tygrem
čtenářka
O Uživateli
Příběh Hyuri Mikon
Lord of Caer Azkaban
h0moun
O Uživateli
Novos Ordo Seclarum
SG Pegasus
xEternity
O Uživateli
Aryvenne
O Uživateli
Senna
O Uživateli
Bla Bla Bla
Zrušené
Zrušené
Zrušené
darksama
O Uživateli
Harry Potter a ...
LilithHekate
O Uživateli
Harry Potter a Majstri Elementov
BastaFidli
O Uživateli
Naruto: Mrtvý klan
juhy
O Uživateli
Návrat do Uzushiogakure
Filex9742
O Uživateli
Yami-san
O Uživateli
Maikeru
O Uživateli
Naruto - Fukutsu no seishin
sdragos
O Uživateli
akaj akuma
Sennin_Liesa
O Uživateli
Smrt není konec
Jednorázovečky
Nápravy
Ne všechno je spravedlivé
Naomie
O Uživateli
avanaka15
O Uživateli
N.U.T.
O Uživateli
Rozhodnout se
Žaneta
O Uživateli
Sonalesa
O Uživateli
frelength
O Uživateli
Albus Potter a nechcené dedičstvo
dark1987
O Uživateli
HP a Posel času
Trixirly
O Uživateli
bilales1
O Uživateli
Vzpoura
Doplňkové povídky Knížete Azkabanského
Západ Slunce nad Británií
Hrát podle pravidel
V tomto světě i v tom dalším
Naděje
Stellar
O Uživateli
Lost Soul
Lionsnake Chronicles - Hadí šach
Aritmancer
Sety
O Uživateli
Rámen ninja
Fairy Tail - Dark
Chyba - Pomsta - Láska
Harry Potter a rád Temného fénixa
HP - Dieťa z proroctva
Fairy Tail - Ranger
Tokyo Ghoul - Vnútorný nepriateľ
Pravá ruka štvrtého hokage
Chameleón
blade23mc
O Uživateli
Marsy
O Uživateli
zberateľ
O Uživateli
Pravdivá romance o květinářce a zablešenci
Mysterio
O Uživateli
Asami
O Uživateli
Bla bla bla
Neplatné
Kiru Uchiha
O Uživateli
Kronland
O Uživateli
Majo
O Uživateli
Spolupráce
Projekt Equillibrium 666
Elite Six
Unreal Tournament: Anime War
ExeqiuaS & Karlos-sama
Sentaku no Kurashi
V rekonstrukci
Download
FanFiction
Originální tvorba
Jiné
Galerie
Moje Arty
Vaše Arty
Apophysis
Jiné




Registrovat se

Pokec

Top List

TOPlist




8. Španělsko a zvěromagie


James ve Francii déle vydržet nemohl. Bylo nedělní odpoledne, když měl všechno zabalené a byl přichystaný na cestu. Dokonce sbalil i všechno v laboratoři a zabalil také dědovi, který byl překvapen. Na odchod o den dříve nic nenamítal, tak jen zařídil předání domu zpátky majiteli a vydali se na Ministerstvo, kde je již čekal doprovod.

„Dobré odpoledne, pane Moody, Evansi,“ pozdravil je někdo ze stráže a podle malého odznáčku to byl Bystrozor.

„Jak pro koho, Müllere,“ odpověděl Moody a jmenovaný jen přikývnul, že chápe. Na Jamese se usmál a pak je odvedl na oddělení kouzelnické přepravy, kde na ně čekal další Bystrozor již s připraveným přenášedlem.

„Vidím, že jste se rozhodli zemi opustit o den dříve. Vedlo vás k tomu něco zvláštního?“ optal se jich čekající Bystrozor.

„Ale jistě, že vedlo. Nechtěl jsem dopřát jistému egoistickému blbečkovi, aby z našeho odchodu zítra udělal nějaké divadélko,“ odpověděl James se sarkasmem v hlase.

„Zdá se, že o jistých lidech nesmýšlíte zrovna moc vřele,“ podotkl Müller.

„Jen o jednom z nich. Při vší smůle to musím být zrovna náměstek Ministra kouzel,“ podotknul a uchopil přenášedlo. Stále se mu tímhle způsobem nechtělo cestovat, ale byla to cesta, jak jim ukázat, že s odchodem nemají problém a ani je dělat nebudou. Alastor následoval jeho příkladu a jen svým kolegům z jiné země kývnul. Napočítal na prstech do tří a pak se přenášedlo aktivovalo.

Jako vždy ten stejný pocit při cestování přenášedlem Jamese popadl a po chvíli zase opustil. Jako vždy se rozplácnul o zem, tentokrát ho to hodilo pod nějaký stůl a žena za ním s křikem vyskočila ze židle, o kterou se James zastavil.

„Omlouvám se,“ řekl plynulou Španělštinou i s přízvukem, který získal od Sáry. S tou omluvou se rychle odběhnul postavit vedle dědy, který se Anglicky domlouval s další ženou za vysokým pultem.

„Chlapče, odkud jste a proč vás to přenášedlo tak vyhodilo?“ optala se ona vyděšená žena.

„Kdyby to dělalo jen přenášedlo, ono mě tak vyhazuje i krb po použití letaxu, proto tohle cestování nemám rád,“ odpověděl ji a žena si ho prohlížela. Alastor jako vždy nerozuměl skoro ničemu, jen pár slovům, které pochytil při tom, jak se James učil.

„Dobrá, jména a důvod návštěvy?“ optala se žena a hleděla na Alastora, ale ten na ni jen nechápavě hleděl. Pokynul Jamesovi a ten se dal do vysvětlování. Dobrých deset minut tam strávili, než je pustili ze španělského Ministerstva kouzel.

Hlavní město Španělska, Madrid se před nimi rozprostíral jak na zlatém podnose. Město bylo ve večerních hodinách zaplaveno světli pouličních lamp i reklamních billboardů. Ve městě byl ruch, ale ne jako v jiných městech. James se zaposlouchal a mohl slyšet nahlas hrající hudbu z každé strany města.

„Dědo, kde budeme bydlet?“ optal se James zvědavě.

„No, abychom měli klid, zařídil jsem bydlení v jedné kouzelnické vesničce kousek od Valencie. Tam se budeme muset dostat vlakem, neznám to tu a přemisťovat se naslepo není bezpečné,“ odpověděl mu děda a on přikývnul.

V Madridu si našli menší hotel, kde přespali přes noc a v pondělí ráno nasedli na vlak do Aranjuez, odkud jeli přes město Cuenca, až se nakonec dostali do Valencie. Než se tam ale dostali, jednou museli přesedat a také jim cesta vlakem trvala celý den. James byl překvapen, jak je Valencie obrovská. V průvodci, který mu ve vlaku děda podal, se dočetl, že je to třetí největší město podle obyvatel. Děda mu také řekl, že kdysi ve Valencii žilo hodně kouzelníků a měli tam pevnost, ale mudlové je už dávno vyhnali a proto se rozprchli po celém Španělsku, kde založili malé vesničky a právě do jedné takové vesničky mířili.

„Jak se vlastně jmenuje ta vesnice, ve které budeme bydlet?“ optal se James, když s dědou šli pěšky mimo Valencii. Do oné vesničky nejel žádný autobus, ani ji nikdo z mudlů neznal, tak dokonale byla ukryta před jejich zraky.

„Lorca. Podle jednoho básníka, který v ní žil a byl významný hlavně v mudlovské literatuře,“ odpověděl mu děda a dál pokračoval polní cestou k lesu. James si všimnul, že je tam velmi horko, což ho překvapilo. Měl si uvědomit dříve, že budou daleko blíže k rovníku a tak bude i větší teplota. Rukávem cestovního pláště si utřel pot s čela a dál šel vedle dědy.

„Další tři čtyři měsíce tu bude snesitelná teplota, ale v období léta je tu hrozně vedro. Je pravda, že v Anglii je také vedro v jisté dny, ale tady je to neustále. Naštěstí se můžeme spolehnout na kouzla, která mohou upravovat teplotu v domech, takže horkem neumřeme,“ podotknul a jeho hlas zněl pobaveně. James si všimnul, že Alastor má teplo rád, ale zima mu také nevadí.

Do vesničky Lorca dorazili až pozdě v noci, kdy se den přehoupnul do dalšího a oni byli unaveni jak mezci. Jejich pronajatý dům stál na okraji vesničky a Jamesovi to nijak nevadilo. Pokud měl trénovat kouzla, bude radši, když jej nikdo neuvidí, než aby byl ve středu pozornosti.

 

Albus Brumbál seděl ve své pracovně v Bradavicích a četl si dopis, který dostal od Ministra kouzel Francie. Velice ho udivilo, že Alastor a James opustili zemi, i když se mohli odvolat. Nechápal Alastora, kdykoliv by se do nadřízených pustil, aby bylo podle jeho, ale tohle bylo divné. Navíc podle dalších zpráv odcestovali do Španělska.

Albus se také pousmál nad fotkou, kterou mu jeho informátor poslal. Byl na ní James s nějakou mladou dívkou, třemi dalšími lidmi a Alastorem. Chlapcovi oči plály plameny štěstí, ale spatřil v nich i smutek. Dívka ho fascinovala barvou očí, byla téměř stejná, jako u Jamese. Na zadní straně fotografie se psalo, že ona dívka se jmenovala Sára Deneuve, což mu nic neříkalo.

Informátor se dozvěděl i o tom, jak se James předvedl na jednom večírku, kde dokázal vyčarovat štít a také použil odzbrojující a omračující kletbu v rychlém sledu. To jej také překvapilo, nechápal, jak může kouzlit takhle na veřejnosti, ale to mu vysvětlil zase jiný dopis, kde se dozvěděl, že byl James oficiálně zařazen do speciálního výcviku na Bystrozora.

Pokud tohle všechno byla pravda, což na 99% byla, zřejmě pro Jamese nebude studium v Bradavicích nic nového. Měl sice ještě čtyři roky, ale pokud toho uměl tolik jen za pár měsíců, sedm let studia zvládne hravě, pokud na to bude mít sílu. Na stole mu ležela ještě jedna složka, ale ta se Jamese netýkala tak přímo, jako jiné složky.

Ona složka byla totiž naplněna papíry o domu jeho rodičů. Domu číslo sedm v Godrikově dole, který na začátku školního roku dal zrekonstruovat. Bylo to velmi těžké, protože byl zničen černou magií a její odstraňování dlouho trvá. Uplynul měsíc prací na rekonstrukci a stále zaklínači odstraňovali ochranná kouzla a černou magii, aby mohli vybudovat novou ochranu a následně začít s opravou.

Když nic jiného, měl by dostat aspoň dům po rodičích, říkával si Albus, když na rekonstrukci posílal náležité peněžní částky. Nečerpal jen ze svého fondu, ale domohl se financí i z Ministerstva kouzel, které mělo Jamesovi vyplatit plat jeho otce za dva roky služby po jeho smrti. Nicméně James nic nedostal, ani na jeho účet nic nepřibylo, tak se do toho vložil Albus a všechny peníze z Ministerstva dostal.

To se zase neobešlo bez toho, aby se o tom nedozvěděla veřejnost, takže o Harrym Potterovi se po šesti letech zase na chvíli začalo psát ve spojitosti s Brumbálem a Harryho domem v Godrikově dole. Našlo se i pár článků, které se zase pustily do toho, kde se právě Chlapec, který přežil, nalézá a co asi dělá. Jednalo se o tom i na další schůzi Fénixova řádu, ale Albus všechny ujistil, že se nic neděje a chlapec je v pořádku se svým dědou.

Albus byl rád při informacích. Několikrát prosil Fawkese, jestli by na Jamese nedohlédl, ale fénix se k ničemu neměl. Jen se na Albuse smutně díval a sem tam mu zazpíval krátkou píseň, po které usnul. Fawkes to dělal vždy, když Albus odmítal odpočinek a přepínal se.

 

Uběhnul týden od toho, co byly ve Španělsku, a James měl prozkoumanou celou kouzelnickou vesničku. Dokonce se spřátelil s několika dětmi a hrál jejich hry, které znali snad všude na světě, sice vždy s nějakou tou úpravou, ale taková schovávaná nebo slepá bába se neměnila.

James s Alastorem snídal, když si James přičichnul k čaji a šel ho vylít do dřezu. Oknem do kuchyně vletěla sova, ale James si toho nevšimnul.

„Musíš do mého oblíbeného čaje lít ty jedy? Pak mám daleko větší spotřebu a než vždy dojde nový, musím pít ty další,“ optal se popuzeně James, protože už páté ráno musel vylít čaj.

„Co takhle nechat výcvik na mě a jen plnit jeho úkoly? Navíc ve Valencii jsem našel mudlovskou školu tance, nechtěl bys tam chodit?“ optal se ho a James se na něj podíval.

„Ty mě chceš poslat do taneční školy? Proč?“

„No, ve Francii tě tanec velmi bavil, tak jsem si myslel, že by ses chtěl naučit i něco dalšího. Navíc v každé zemi se tančí a poslouchá něco jiného, takže se stále máš co učit,“ odpověděl mu Alastor a schoval si dopis do kapsy hábitu.

„Říkáš mudlovská škola tance? Zní to zajímavě, ale také se komplikuje pár věcí,“ nadhodil James a Alastor se rozesmál.

„Zopakuju ti to, co jsi mi řekl. Jako Bystrozor se budeš muset zařadit do společnosti lidí, které budeš chtít chytit při činu. Ber to jako součást výcviku, zapadnout mezi mudly a jako mudla se i chovat. Zvládneš to?“ optal se ho a James se na něj nevěřícně díval.

„Dobrá, ale moc se neraduj. Žil jsem u mudlů šest let, bude to lehké mezi ně zapadnout,“ nadhodil zase James a Alastor se zase rozesmál.

„Jak se zachováš, když se dostaneš do nebezpečí? Jako mudla nebudeš moci používat kouzla, smíříš se s tím, že do tebe narazí jakékoliv kouzlo a ty se nebudeš moci bránit?“ optal se ho a Jamesovi zmrzl úsměv na tváři.

„Tak to bude zábava,“ hlesl ironicky a odešel do kuchyně umýt nádobí ze stolu.

„Škola ti začíná od zítřka. Pondělí až pátek od tří do pěti hodin,“ oznámil mu a vydal se doplnit zásoby v laboratoři. James si povzdechnul a odešel ven. Dnes si měl stavit u vypravěče, který žil na druhé straně vesnice.

Tento starý kouzelník si jej k sobě pozval po tom, co Jamese zahlédnul, jak se astrálně přemisťuje a kouzlí neverbálně. Nejprve si James myslel, že ho bude chtít nahlásit, ale on ho pozval k sobě domů, že mu poví nějaký starý příběh, který jej určitě bude zajímat.

 

James šel přes náměstíčko vesničky a pozdravil se s několika dětmi, které denně vídával si spolu hrát. Ty starší, které museli do školy, chodily do vesnické školy. Tam se učili všechno, co se učí mudlové na základních školách. Pokud šlo o Jamese, děda mu také domů donesl knihy z oné školy, aby se naučil všemu, co se učí i mudlové. Bylo to nezbytné pro jeho budoucí krytí mezi mudly.

„Dobré ráno, chlapče,“ ozval se od dveří vesnický vypravěč. James ho slušně pozdravil a následoval ho do domu. Dům byl zevnitř krásně vybavený. Všechno bylo obloženo světlým smrkovým dřevem. Nábytek byl zase z tmavého mahagonového dřeva, takže James jen koulel očima, na to, co vidí.

„Máte to tu hezky zařízeno,“ řekl a sednul si do křesla, které mu starý muž nabídnul.

„Nejdříve bych se měl představit. Jmenuji se Demetrio Ambrosius,“ představil se a James se na něj překvapeně díval. Rychle ale své překvapení skryl a přemýšlel.

„Já jsem James Evans,“ představil se zase James a Demetrio zakroutil hlavou.

„Znám tvé skutečné jméno. Vím, že již vlastníš tři knihy Mistra Merlina Moudrého, jak jej nazýváš,“ pronesl muž a James se na něj zaměřil pohledem. Chvíli si ho zkoumal a rozmýšlel se, co říci.

„Takže jsem se setkal s někým, kdo má jméno mého předka ve svém jménu. Pokud toho víte tolik, musíte mít nějakou knihu u sebe,“ řekl klidným a rozvážným hlasem. Demetrio se usmál a odešel někam do vedlejší místnosti. Když se po pár minutách vrátil, nesl knihu vázanou v kůži.

„Knihu ti dám, ale musíš dokázat, že v ní dokážeš číst a také mi musíš říci, které knihy již máš.“ James si od něj knihu převzal a otevřel ji.

„Takže Zvěromagie. V Nejstarší a nejmocnější magičtí tvorové světa se na ní několikrát odkazovalo, protože v Nejstarší a nejmocnější magičtí tvorové světa slouží jako seznam zvířat, do kterých se může kouzelník přeměnit.

Dokonce je tu návod, jak si připravit Snový lektvar a všechny přísady mám doma v laboratoři, nebude to těžké jej vytvořit, Veritasérum je těžší. Už se nemůžu dočkat, až zjistím, do čeho se mohu přeměnit,“ říkal radostně James a ani si nevšimnul, jak se Demetrio usmívá.

„Dobrá, jaké další dvě knihy ještě máš?“ optal se ho a James si uvědomil, že mu ještě dluží tuhle část dohody.

„Mám doma ještě knihu Mým dědicům a Neverbální magie,“ prozradil a Demetrio se na něj překvapeně podíval.

„Takže Mistrovské přemisťování nemáš?“ optal se ho a James zavrtěl hlavou.

„Přemisťovat jsem se naučil v pěti letech, když mě bratranec se svojí partičkou mudlovských kluků šikanoval a já si přál jim zmizet. Zjistil jsem, že je to astrální přemisťování, není k tomu potřeba hůlka a dostanu se i do zabezpečených objektů,“ řekl a Demetrio se na něj s hravým pohledem díval. Ty jiskřičky v očích mu připomínali Brumbála, ale to bylo tak všechno.

„Co bys řekl tomu, že bych tě učil osobně? Já tu knihu již znám a dokážu se přeměnit asi do pěti zvířat, s tvým mládím a mocí bys mohl dokázat ovládnout přeměnu v jakékoliv zvíře,“ navrhnul mu a James přikývnul.

„Bude dobré mít dalšího učitele, ale budu moci jen o víkendech nebo až večer. Od pondělí do pátku budu chodit na hodiny tance do nějaké mudlovské školy ve Valencii,“ řekl mu a on mu pokynul rukou, že je to v pořádku.

„Mohu se ještě zeptat, co zatím umíš za tance? Moje vnučka mi psala, že miluje tanec a tak se snažila naučit co nejvíce tanců,“ optal se a James se na chvíli zasnil, jak by byl rád zase zpátky ve Francii a ještě jednou si se Sárou zatančil.

„Valčík, Tango, Waltz, Slowfox, Polku a Quickstep,“ vyjmenoval mu a Demetrio se zasmál.

„Vidím, že to bereš všechno krásně popořadě. Já měl nejraději Flamenco a Salsu, co se týče našich tanců,“ řekl a James se usmál.

„Vy Španělé máte asi velmi horkou krev, když každou noc vidím, jak se ve městě pořádá jedna zábava za druhou a ze všech koutů hraje hudba,“ poznamenal James.

„Ano, my máme tanec prostě v krvi. Abys dosáhnul svého vrcholu v tanci, musíš ho prožívat, cítit jak ti hudba rozpaluje krev v těle a ty chceš stále víc a víc, pak to v tom nejlepším skončí a ty si uvědomíš, že pokaždé podáváš lepší a lepší výkon a pokaždé tě to více vtahuje do víru tance,“ řekl nadšeně Demetrio, jeden by řekl, že se nad tím až rozplýval. „Flamenco většinou tančí ženy za doprovodu kytary, zpěvu a tleskání publika, ale mohou ho tančit i muži. Zato Salsa chlapče, to je něco, co tě rozproudí tak, že nebudeš moci v klidu sedět ani stát,“ vysvětloval dál Demetrio a oba se dál bavili o tom, jaké zažili nádherné chvíle při tanci. Ani jeden z nich si nevšimnul, že už dávno minula doba na oběd, takže když James od Demetria odcházel, řádně mu kručelo v břiše.

Nechtělo se mu chodit před celou délku vesnice, tak se prostě přemístil do vstupní chodby jejich domu. Tam ho málem srazil Alastor, který se ho chystal jít hledat.

„Kde se touláš? Už jsem myslel, že se ti něco stalo,“ vyjel na něj nevrle.

„Promiň dědečku, byl jsem u Demetria Ambrosiuse, který mi dal tohle,“ řekl James a ukázal na knihu vázanou v kůži. Alastor zdvihnul obočí a tak se James dal do vysvětlování. Mezitím se naobědvali, takže se Alastor zklidnil. Dokonce mu řekl, že je dobře, že ho bude učit Demetrio. Alastor nebude mít problém, až na Jamese přijdou, že je to zvěromág a navíc neregistrovaný.

„Demetrio říkal, že se dokáže měnit do více zvířecích podob, takže Ministerstvu nahlásím jednu z nich a budu používat ty ostatní, pokud se mi to povede,“ vysvětlil James a Alastor se rozesmál. Když se na něj James překvapeně díval, uklidnil se, aby mu mohl odpovědět.

„Víš, proč se tvůj otec stal zvěromágem. Jeho přeměna v dvanácteráka byla účelná kvůli Lupinovi, ale jeho patron do té doby byl jiný, aspoň podle toho co jsem se dozvěděl. Takže je možné, že kdyby chtěl, dokázal by dvě přeměny,“ vysvětloval Alastor a James stále nechápal, co ho tak rozesmálo.

„Zkus vyčarovat patrona. Vím, že se ti ještě fyzický patron nepovedl, ale je čas, aby ses ho naučil vyvolat kompletního. Postup znáš,“ řekl mu Alastor a James se vydal na dvorek, aby měl dostatek místa. Chvíli přemýšlel, jaká vzpomínka by mohla být dostatečně šťastná. Nemohl si nic vybrat, dokud nedošel až k Sáře a v tu chvíli to bylo jasné. Vzpomněl si na ten příjemný a šťastný pocit, když byli spolu na tanečním parketu a nic jiného, než toho druhého nevnímali.

„Expecto Patronum,“ pronesl zřetelně. Konec jeho hůlky zazářil bílým světlem a po chvilce napětí z něj vyskočil nádherný dvanácterák. James si ho s překvapením prohlížel, ale jeho hůlka ještě nepohasla, aby mohl řídit svého patrona. Ze špičky hůlky totiž vyskočilo ještě jedno zvíře a to kočkovitá šelma, nejspíše panter.

„To není možné, ještě jsem neslyšel o tom, že by měl někdo dva patrony zároveň,“ žasl Alastor a oba patroni zmizeli.

„Co to znamená?“ optal se James.

„To znamená, že můžeš mít dvě přeměny. Jedna ve dvanácteráka, stejně jako se měnil tvůj otec a druhá v tu kočku, nevím, co to přesně bylo,“ vysvětlil mu a James si vzpomněl na Snový lektvar.

„Dědo, půjdu vytvořit Snový lektvar, pak budu vědět, do čeho se můžu změnit,“ řekl James, schoval hůlku a rozběhnul se do laboratoře, ze které do večeře už nevylezl.

 

Alastor měl již připravenou večeři a chtěl jít pro svého vnuka, ale on došel do kuchyně dříve. Na stůl položil dva flaktonky se Snovým lektvarem a na tváři měl úsměv od ucha k uchu.

„Vidím, že se ti to povedlo. Ale nechápu, proč máš ty lektvary dva,“ divil se Alastor a James mu jeden flaktónek podal.

„Přece se nebudu učit sám,“ rýpnul si, když před něj děda postavil večeři.

„Tak na to zapomeň, nebudu se na stará kolena učit zvěromagii,“ protestoval okamžitě Alastor a vrátil flaktónek s lektvarem vedle toho druhého.

„Nejsi náhodou tak starý, na kolik se cítíš?“ optal se ho James a Alastor se musel ušklíbnout. Už v tak malém věku si všímal mnoha věcí kolem sebe a pamatoval si, co kdo řekl. Někdy jej to zaráželo a připadal si, že místo s dítětem mluví se skoro dospělým kouzelníkem.

„No tak dobrá, ale pokud se mi nebude líbit moje zvířecí podoba, jsi v tom sám,“ prohlásil nakonec Alastor, když na něj James zkusil použít psí oči, což byla jeho poslední a nejsilnější zbraň na přesvědčování lidí.

 

James se ocitnul v koruně nějakého stromu s rozložitými větvemi. Pohlédl dolů pod sebe a spatřil rozlehlou mýtinu, jen dva tři metry pod ním. Cítil, jak se jeho tělo napjalo a on skočil dolů do zelené trávy. Lekl se, že si poláme všechny končetiny, ale byl velice překvapen, když dopadl ladně na všechny čtyři nohy.

„Chtělo by to nějaké zrcadlo, abych viděl, jak vypadám,“ pomyslel si James a jeho nohy ho přestaly poslouchat. Mohl jen vnímat, jak se jeho tělo pohybuje velmi rychle a ladně. Viděl, jak kličkuje mezi stromy bez sebemenšího problému, než se nakonec dostal ven z lesa a dál běžel po zelené louce. V dálce spatřil lesknoucí se plochu. Po chvilce, když se dostal blíže, poznal vodní plochu nějakého jezera, ke kterému běžel.

K břehu jezera došel již pomalým krokem a zahleděl se do nehybné hladiny, která byla lesklá jako zrcadlo.

Díval se dolů do vody a v odraze spatřil dva velké smaragdy, až po chvíli pochopil, že jsou to jeho oči. Když se věnoval prohlížení svého těla, čekalo ho milé překvapení. Onou kočkovitou šelmou byl sametově černý panter.

Než se nadál, ucítil nějaký tlak v těle a během chvilky nad jezerní hladinou stál majestátný dvanácterák hnědé až nazlátlé srsti. Jako u minulé přeměny i nyní měl smaragdově zelené oči. Když tam tak stál pár minut a prohlížel se, zatmělo se mu před očima a on se probudil ve své posteli, na kterou sahaly sluneční paprsky vycházejícího slunce.

 

Alastor poslechnul svého vnuka a před spaním vypil Snový lektvar. Osobně byl zvědavý, jaká je jeho podoba zvířete. Nikdy na přeměňování moc nebyl a nechtělo se mu učit něco tak těžkého, ale když se bude učit jeho vnuk, proč by nemohl i on?

Když znovu otevřel oči, spatřil pod sebou údolí mezi skalisky. Na jednom z vrcholků hor seděl on sám, majestátný vládce oblohy. Pomyslel si, že by rád věděl, jak vypadá a najednou letěl vzduchem. Cítil zvláštní pocit v místech, kde měl mít ruce a když se na ně svým ostrým zrakem zaměřil, vykřikl. Z úst mu nevyšel lidský výkřik, ale ptačí skřek.

Všimnul si, jak se k jeho letu přidalo několik ptáků a připadalo mu, že mu kývají hlavami na pozdrav. To ho překvapilo ještě více, protože nebylo mnoho ptáků, kteří by měli respekt u ostatních. Když se dostal k horskému jezeru, pochopil, proč se mu každý jiný pták klaněl, měl podobu nádherného orla skalního. Délku svého těla odhadoval na metr, možná trochu více a rozpětí křídel přes dva a půl metru.

Po tomhle zjištění se usadil na skalním převisu a zavřel oči. Když je otevřel, seděl ve své posteli a do očí mu svítilo Slunce.

 

„Dobré ráno, jak ses vyspal?“ optal se James svého dědy, když se posadil za stůl a přisunul si talíř se snídaní.

„No, díky tomu lektvaru jsem měl jen jediný sen a cítím se odpočatě,“ odpověděl Alastor a James přikývnul, že ví, jak to myslí. „Tak co, víš, jaké jsou tvé přeměny?“ optal se ještě Alastor.

„Dvanácterák s hnědo-zlatavou srstí a sametově černý panter.“ Alastor se na vnuka překvapeně podíval, ale po včerejším zhlédnutí jeho patronů, to dokázal pochopit.

„No, já se měním na orla skalního. Peří mám šedohnědé,“ prozradil zase Alastor a James se rozesmál. „Čemu se směješ?“ optal se ho nevěřícně.

„Víš, že se to k tobě i hodí? Jsi Bystrozor s velkým rozhledem ve společnosti a jsi jeden z nejlepších. Orel má velmi dobrý zrak a také má rozhled, co se kde děje a je na nejvyšších místech v postavení mezi ptactvem,“ prohlásil a Alastor zakroutil hlavou. „Kde na tohle pořád chodí? Než se naděju, budu tu mít druhého Jamese Pottera,“ pomyslel si.

„Dneska ráno máš volno, nezapomeň, že jdeš odpoledne do toho tanečního kurzu. Podle toho, jak budeš zítra ráno vypadat, povedu i tvůj výcvik,“ připomenul mu ještě a James přikývnul. Když si četl o zvěromagii, dozvěděl se, že je to velmi těžká disciplína magie a nebude to lehké. Začátky jsou prý velmi těžké i s první přeměnou, ale pak to už není tak těžké a s každou další přeměnou je to lehčí a lehčí, což mu připomínalo jeho zkušenosti s astrálním přemisťováním.

 

Hodiny nad krbem ukazovaly dvě hodiny odpoledne, a protože James musel do hodin tance dorazit po mudlovsku, byl již připraven k odchodu. Obléknul na sebe modré tři-čtvrteční jeansy a tmavě modré triko bez rukávů. Oblek i boty měl zabalené ve vaku a hodlal se převléci až na místě.

Do Valencie se s dědou přemístil, ale poté šli pěšky dobrých deset minut, než se dostali na místo, kde se měly kurzy konat.

„No, máš ještě tři-čtvrtě hodiny čas, tak se nikde nezatoulej. Jsem si jistý, že paní Laura tě nechá se trochu rozcvičit a převléci se. Nejprve se jí ale zeptej, jaký oblek máš na sobě mít a v soukromí si jej uprav,“ radil mu Alastor a s mrknutím oka zmizel v nějaké uličce mezi domy, odkud se ozval jen zvuk od přemístění.

„Tak to bude ještě hodně zajímavé,“ pousmál se a vešel prosklenými dveřmi do místnosti, kde seděla za pultem nějaká recepční. U zdí bylo několik židliček.

„Budete si přát, pane?“ optala se jej recepční španělsky.

„Dobrý den, jsem tady na kurz tance, který má začínat ve tři hodiny, ale protože jsem tu nový, chtěl jsem si to tu ohlédnout a připravit se,“ odpověděl ji taktéž španělsky, což ji překvapilo, protože Španěl jistě nebyl.

„Ach ano, madam Laura je již v tanečním sále a připravuje se na kurz. Zavedu vás tam,“ řekla a pokynula mu, aby ji následoval dál chodbou.

„Mohu osobní otázku?“ optala se a James jí přikývnul. „Během několika okamžiků jsem poznala, že nejste Španěl, ale náš jazyk ovládáte i s přízvukem velmi dobře. Kde jste se narodil a učil?“

„Narodil jsem se v Anglii a do sedmi let tam i vyrůstal. Španělštinu jsem se naučil jako jeden z prvních jazyků a přízvuk jsem získal až ve Francii, kde moje taneční partnerka pocházela ze Španělska a svůj rodný jazyk ovládala stejně bravurně, jako francouzštinu a tanec.“

„To musíte být velmi nadaný, co vás přivedlo do Španělska? Francie je velmi krásná země.“

„Věřte tomu nebo ne, na jednom z večírků jsem se nepohodl s jistým představitelem jejich vlády, když jeho syn zaútočil na mě a přitom zranil moji partnerku. Jeho ego to nedokázalo ustát a postaral se o to, abychom byli s dědou vyhoštěni ze země a na nějaký čas se tam nesměli vrátit,“ odpověděl a ve tváři měl neutrální výraz. Nevěděl, jestli se smát tomu, jak to Xavierovi nandal, nebo být smutný, že musel opustit Francii dříve, než chtěl.

„Paní Lauro, máte tu prvního žáka, prý se chtěl porozhlédnout a připravit se na hodinu tance,“ řekla recepční a Laura se na ně otočila. Měla dlouhé černé rozpuštěné vlasy a zelenomodré oči. Měla metr šedesát a Harry musel uznat, že to byla velmi krásná žena.

„Dobrý den, jmenuji se James Evans, rád vás poznávám,“ řekl a mírně se uklonil. Laura se nad tím podivila, přece jen nebyla zvyklá na takové chování od tak mladých dětí, možná od starších nápadníků, ale ti ji nechtěli vzdát úctu, jen ji polichotit a dostat do postele.

„Mě také, Jamesi. Říkej mi prosím Lauro, když mi někdo vyká, připadám si stará,“ zasmála se a James přikývnul, že chápe. Rozhlížel se po tanečním sále a všimnul si, že je daleko větší než měl Damien. Také tu byla celá jedna stěna pokryta zrcadly se zábradlím ze dřeva i kovu někde ve výšce pasu u dospělého člověka, ale i dítěte.

Celý sál byl velmi dobře vybaven, spatřil několik reproduktorů zabudovaných ve zdi a velkou hi-fi věž s televizí.

Vyzul si boty, protože v nich byl venku a nechtěl zašpinit podlahu. Vak s oblekem pověsil na věšák vedle dveří a odkráčel na parkem, aby si ho prohlédnul zblízka. Pohled do zrcadla ho moc netěšil, ale nevšímal si toho. Už se chtěl vrátit, ale sálem zazněly první tóny nějaké písničky a James se podíval směrem k Lauře.

„Jaké umíš tance? Pan Moody se zmínil, že jsi ve Francii navštěvoval nějaké kurzy tance,“ řekla Laura.

„Sir Damien nás naučil Valčík, Tango, Waltz, Slowfox, Polku a Quickstep,“ vyjmenoval ji šest tanců a ona se na něj překvapeně dívala.

„To si hned ověříme,“ řekla, na hi-fi věži navolila několik písní a přišla až k němu. James poznal rytmus a během chviličky s Laurou předváděl dokonalé tango. Dost ji to překvapilo, ale byla zvědavá na další tance, proto následoval valčík a waltz, které James také zvládal bez jediné chybičky. Polka byla jako předposlední a Laura ji moc neuměla, ale James ji vedl a musela uznat, že je to velmi dobrý tanečník, který by se tím mohl profesionálně živit, kdyby měl ty správné kontakty a dokázal se probojovat na vrchol v dětských soutěžích. Quickstep ji už nepřekvapil, když jej také zvládal a ona byla jen ráda, že může pracovat s někým, kdo je tak nadaný.

„Jak dlouho jsi navštěvoval kurzy tance?“ optala se, když jí předvedl vše, co uměl.

„Dvě hodiny třikrát týdně po dobu jednoho měsíce a potom čtyři hodiny třikrát týdně po čtrnáct dní. Po tuto dobu mi trvalo, než jsem se všech šest tanců naučil a dokázal si je naplno užívat, když jsem ještě měl talentovanou partnerku,“ odpověděl na její otázku a pozoroval, jak se jí na tváři objevil překvapený výraz. Velice ho bavilo, když řekl něco, co jeho okolí překvapilo nebo doslova šokovalo. Neměl rád pozornost, ale tohle se mu líbilo.

„Mohu na oplátku vědět, jaké tance se zde naučím a co si mám vzít na sebe?“ optal se s úsměvem a Laura se vzpamatovala.

„Muži mohou nosit oblek, jako u každého jiného tance, ale někdy jen kalhoty s košilí, jindy tancují i bez košile. Později to vysvětlím, až tu budou všichni. Naučím tě Flamenco, Salsu, Rumbu a Cha-chu. Jsou to tance charakteristické jak pro Latinskou Ameriku, tak i pro Španělsko,“ vysvětlila a James se usmál ještě více.

„Půjdu se převléci, je tu někde nějaká místnost, kde si mohu nechat ostatní věci?“

„Jistě, do šaten vedou ty dveře támhle vzadu,“ ukázala mu na dveře potažené umělou kůží, pod kterou byla molitanová výztuž. James na nic jiného nečekal a běžel změnit svůj oblek.

 

Bavil se s Laurou už deset minut o zážitcích z předchozího kurzu, když se do sálu začali hrnout rodiče se svými dětmi. Laura jim vždy ukázala na dveře vedoucí do šatky a podél zdi rozestavěla několik židliček, aby se rodiče mohli dívat na své děti. Sice to neměla ráda, protože se děti nedokázaly natolik uvolnit, když měly dohled rodičů.

Byl už skoro čas na zahájení kurzu, když se dveře do sálu znovu otevřely. Stál v nich muž středního věku a před sebou měl svojí dceru s hnědými až černými vlasy. James se na příchozí dvojici podíval a jeho spodní čelist zaduněla o podlahu a nebyl jediný, komu se to stalo. Laura na tom byla úplně stejně.

 


<- Předchozí díl!                                                                            Další díl! ->