Hlavní menu    Moje tvorba    Vaše tvorba    Spolecné projekty    Ostatní    Uživatel



 

 

Hlavní stránka
Něco o mě
Chat
( )
Odkazy
▪Spoilery
FF Naruto
▪Série
▪Jednorázovky
FF Harry Potter
▪Série
▪Jednorázovky
FF Ostatní
▪D. N. Angel
Originální tvorba
▪Cesta osudu
▪Kniha stínů
▪Články, úvahy atd...
Kejt
O Uživateli
Potomek dvou klanů
Evil or good
Jednorázovky
Raulon
O Uživateli
Vládci živlů
Jenorázovky
Shinoki
O Uživateli
Oznámení
Archangel
Jednorázovky
Nenávist a Smrt
Cheesik
O Uživateli
Shinobi dvou klanů
Tajná technika
Harry Potter - Jeden z mnoha
Luck Dem
O Uživateli
Jednorázovky
Jigoku Samurai
Spoilery (Anzai)
Anzai
P1NG
O Uživateli
All Night
Deamonic
O Uživateli
Krev Světla a Slzy Temnoty
tobi-sama
O Uživateli
naruto-bleach
naruto a bleach
Rochelle
O Uživateli
Zvuk zkázy
Sbírky
Jednorázovky
Fantastická zvířata a kde je najít
Fujiyuu Uchiha
O Uživateli
Jedna z devíti
Shiroi Are
Jedna z devíti: Po čtyřech letech
Sekko
O Uživateli
Černokňažka a Necromant
Jnao
O Uživateli
Narutov návrat I. - chuuninská skúška -
Jednorázovky
Narutov návrat II. -Strata blízkeho-
Lucky
O Uživateli
Ztracen v zapomění
Tenká čára
Qui trahendum tangite
jobek
O Uživateli
Naruto a Bůh smrti
Naruto a Bůh Smrti - prezentace síly
Nový sanin
Výcvikové středisko
Strážce brány
Harry Potter a Necromancer
4. Velká ninja válka
Přemožitel démonů
Guxim
O Uživateli
Harry Potter- Tahun Pertama
Harry Potter - Boj za svobodu
Harry Potter- Hrdina??
Amren
O Uživateli
Lepší život
naruto - kun
O Uživateli
Harry Potter a stratené učenie mágov
Naruto - Ťažké rozhodnutie
Titus
O Uživateli
Pokemon - Sinnoh league
Emily Cindy Mowmary
O Uživateli
Souboj Titánů
Gryf
O Uživateli
Naruto a prokletí které je darem
StarCraft vs StarWars
Bleach: Síla králů
Traileri na FF serie
Jednorázovky.
Harry Potter a síla čtyř
Arancar
O Uživateli
Harry Potter a Nový život
Markus
O Uživateli
Harry Potter a Taje magie
Myerel
O Uživateli
Les éléments invisibles de la vie
Daikara
O Uživateli
Jednorázovky
Když nás chtěli vyhnat.
Šance žít !
Bratři na zabití.
Jiný život I.
Ookami ningen.
Jiný život II.
vlastolordes
O Uživateli
Krv a slzy
kinkuro-san
O Uživateli
Návrat Namikazeho
Verxa
O Uživateli
the Dark, the Light, and the Grey
Môj najkrajší sen
Harry Potter a Bestiaire
kejhy
O Uživateli
Abrakadabra
zaza
O Uživateli
Harry Potter a světlo v temnotě
Lukasaku
O Uživateli
Cesta msty
Quesa
O Uživateli
Sulfia More
Jednorázovky
Staří vojáci nikdy neumírají
Příběhy tří... ehm, čtyř kouzelníků
Navak
O Uživateli
Prokletý
BAJAJA-KAR
O Uživateli
Atali
O Uživateli
Po pěti letech
Osudový boj
HP - Deník čistokrevné
Život ve stínu
Fairy Tail - Dračí děti
miki
O Uživateli
LáskaNinjaLoukaStrom
Navždy spolu
SaharuSanada
O Uživateli
Karioka World
Princ Tennisu(Prince of tennis)
Moje hvězda na konci Tunelu
Elitní Smrtijed
Strážce tajemství
Karen Alecta Black I.
Ginreishi(ochránci živlů) I.
Fruits Basket
Cesta za měsícem
Rikkaidai Fuzoku
Satan
Ginreishi(Ochránci Živlů) II.
Forever Together
Harryho Rozhodnutí (1)
The Last World
Potterova Zrada : Smrtijedi
NeAtTe
O Uživateli
Harry Potter a znamenie fénixa
Susan
O Uživateli
Co když se všechno změní?
Kanjira
O Uživateli
Přátelství a nenávist
Tasunis
O Uživateli
Reya
O Uživateli
Moc nikoho
Přání snů aneb Potter sebevrah
HP a pán zla
Démon spravedlnosti
HP a dech jednorožce
HP a dech jednorožce 2
HP and legend of the dark
ElisWolf
O Uživateli
Pták snící v kleci
Jednorázovky
Příběhy velké čtrnáctky
Nirvinus
O Uživateli
Syn svého otce
Leegy
O Uživateli
HP a Nová realita
Reaper
O Uživateli
Harry Potter: Probuzení
UedaAya
O Uživateli
Poslední ůtok
Cesta napříč Ayataro
Král Démonů
Gokusen I.
Black Sword Katie .
Mistr v Pokemonu
JigokuMaru
O Uživateli
Zlo a dobro
FT:Nekonečná láska
Zakladka dělá divi
Návrat Esne Black
Jednou a navždy
Přízrak temnoty
Yamato Nadeshiko Shichi Henge
Naruto,on je Nukenin
Návrat Slečny Raddle
Uedova sestřička I.
Konec KONOHY
Konoha Gakuen
Svatá Trojice
Feudální pán země Ohně
Naruto : Nukenin
Hp a Esne Blacková
Kai-san
O Uživateli
Nikol-chan
O Uživateli
Láska se Sunš nevyhýbá
Mitsuko
O Uživateli
Dívka s modrým tygrem
čtenářka
O Uživateli
Příběh Hyuri Mikon
Lord of Caer Azkaban
h0moun
O Uživateli
Novos Ordo Seclarum
SG Pegasus
xEternity
O Uživateli
Aryvenne
O Uživateli
Senna
O Uživateli
Bla Bla Bla
Zrušené
Zrušené
Zrušené
darksama
O Uživateli
Harry Potter a ...
LilithHekate
O Uživateli
Harry Potter a Majstri Elementov
BastaFidli
O Uživateli
Naruto: Mrtvý klan
juhy
O Uživateli
Návrat do Uzushiogakure
Filex9742
O Uživateli
Yami-san
O Uživateli
Maikeru
O Uživateli
Naruto - Fukutsu no seishin
sdragos
O Uživateli
akaj akuma
Sennin_Liesa
O Uživateli
Smrt není konec
Jednorázovečky
Nápravy
Ne všechno je spravedlivé
Naomie
O Uživateli
avanaka15
O Uživateli
N.U.T.
O Uživateli
Rozhodnout se
Žaneta
O Uživateli
Sonalesa
O Uživateli
frelength
O Uživateli
Albus Potter a nechcené dedičstvo
dark1987
O Uživateli
HP a Posel času
Trixirly
O Uživateli
bilales1
O Uživateli
Vzpoura
Doplňkové povídky Knížete Azkabanského
Západ Slunce nad Británií
Hrát podle pravidel
V tomto světě i v tom dalším
Naděje
Stellar
O Uživateli
Lost Soul
Lionsnake Chronicles - Hadí šach
Aritmancer
Sety
O Uživateli
Rámen ninja
Fairy Tail - Dark
Chyba - Pomsta - Láska
Harry Potter a rád Temného fénixa
HP - Dieťa z proroctva
Fairy Tail - Ranger
Tokyo Ghoul - Vnútorný nepriateľ
Pravá ruka štvrtého hokage
Chameleón
blade23mc
O Uživateli
Marsy
O Uživateli
zberateľ
O Uživateli
Pravdivá romance o květinářce a zablešenci
Mysterio
O Uživateli
Asami
O Uživateli
Bla bla bla
Neplatné
Kiru Uchiha
O Uživateli
Kronland
O Uživateli
Majo
O Uživateli
Spolupráce
Projekt Equillibrium 666
Elite Six
Unreal Tournament: Anime War
ExeqiuaS & Karlos-sama
Sentaku no Kurashi
V rekonstrukci
Download
FanFiction
Originální tvorba
Jiné
Galerie
Moje Arty
Vaše Arty
Apophysis
Jiné




Registrovat se

Pokec

Top List

TOPlist




7. Předčasný odchod


V neděli ráno se James probudil stejně brzo, jako každý jiný den. Rychle se umyl, obléknul se a šel připravit snídani pro sebe a dědu. Přes noc se pořádně vyspal, takže ho nic ze včerejška netrápilo. Sice měl starost o to, aby byla Sára zase v pohodě a mohla se věnovat tanci, který ji bavil.

Byla pravda, že v pondělí začínal školní rok a ona by měla jít do školy, ale jak se od Maxmiliána dozvěděl, bude mít soukromé učitele, takže do školy nepůjde a bude se učit doma.

„Dobré ráno, vyspal ses dobře?“ optal se ho Alastor, když se posadil ke stolu.

„Dobré, docela jo, kdy ses vrátil?“ odpověděl James.

„Až kolem jedenácté, vystřídal mě někdo z jejich osobní ochranky. Je se Sárou všechno v pořádku?“

„Týden se nebude moci namáhat, takže mi kurzy u sira Damiena na týden odpadají. Nechal jsem ji tam tu svoji hojivou mast, tak by ji nemělo ani nic bolet,“ odpověděl mu a Alastor se s úsměvem pustil do své porce.

„Včera jsem ještě poslal do Anglie sovu se zprávou, kde žádám, abys byl zařazen do speciálního výcviku Bystrozorů. To znamená, že vysloužilý Bystrozor si vezme pod svá křídla, koho bude chtít v jakémkoliv věku a do jeho dvaceti ho připraví na zkoušky. Zkoušky se mohou konat i dříve, záleží na každém z Bystrozorů, kdy navrhnou své žáky na zkoušky,“ vysvětlil Alastor a James musel zapít sousto, aby mohl vůbec polknout.

„Je to kvůli tomu, co se stalo včera na večírku?“

„Ano i ne. Technicky vzato tě učím už přes dva roky, takže bylo mojí povinností to vedení sdělit, tudíž ti do složky zapíší, že tvůj výcvik probíhá již dva roky. Tím si kryju i své včerejší tvrzení a měli bychom se tak vyhnout problémům s náměstkem Ministra kouzel zde ve Francii,“ odpověděl mu a James chápavě přikývnul. Na chvíli se zase pustil do jídla a pak se nad něčím zase zamyslel.

„Kdybychom měli s Ministerstvem nějaké problémy, budeme tu moci zůstat aspoň ještě měsíc?“ optal se ho a Alastor se také zamyslel.

„Doufejme, proč se ptáš?“

„Nyní jsem v kurzu jediný kluk a Sára zase jediná holka, tak bych ten kurz rád dokončil a naučil se všechno potřebné. Pokud mám být Bystrozor, budu se muset dostat při vyšetřování do nejrůznější společnosti lidí a chytit je při činu, nebo ne?“ optal se ho a Alastor přikývnul, ale tenhle důvod ho moc neuspokojil. Určitě za tím bylo ještě něco jiného a on měl neblahé tušení, že je za tím žena, přesněji řečeno mladá dívka se jménem Sára Deneuve.

 

Následující týden uběhnul jako voda. James ho strávil tréninkem. S dědou měl už několik desítek soubojů a vždy prohrál, ale to ho nutilo se stále zlepšovat. Vypiloval rychlost, přesnost a jeho reflexi se zrychlily.

Také jim přišla odpověď z Anglie, že Harry James Potter pod krycím jménem James Evans byl zařazen do speciálního výcviku Bystrozorů. Jeho složka byla rozdělena na tři. Jedna byla vedena pro Harryho Jamese Pottera, kde bylo uvedeno, že si užívá dovolené se svým dědou.

Druhá složka byla vedena na ústředí Bystrozorů, která byla pod jménem James Evans a poslední, třetí složka byla v přísně tajné a chráněné místnosti, kde byly záznamy o všech Bystrozorech, kteří měli krycí jméno. Třetí složky v oné místnosti spojovali jejich pravé identity s těmi krycími.

Alastorovi se tohle nikdy nelíbilo, protože ve špatných rukou by se to stalo zbraní, jak zlikvidovat všechny Bystrozory v utajení. Všechno okolo toho ještě Jamesovi vysvětlil a on také vše pochopil. Sdílel s dědou i názor na nebezpečí, která by vznikla objevením oné místnosti, o které věděl jen vedoucí oddělení Bystrozorů.

Sára se během týdne velmi rychle uzdravila, což James viděl na vlastní oči, když ji šel v pátek odpoledne navštívit. Viděl ji, jak pobíhá mezi záhonky s květinami a na celé kolo se vesele směje. Nějakou dobu ji pozoroval, ale nechtěl ji rušit a tak se vrátil domů, aby pokračoval v lektvarech prvního a druhého ročníku.

Jedna věc byla, že znal teorii z knih, ale druhá věc byla praxe. Na tu se Alastor během celého týdne zaměřil a byl rád, že to udělal. James se sice učil rychle, ale to bylo zase na úkor něčeho jiného. Alastor si všimnul, že když se James moc věnuje knihám a jejich postupům při kouzlení, nejde mu to tak dobře, jako když se spoléhá sám na sebe.

James taky po večerech dočetl knihu Mým dědicům a dozvěděl se ještě plno zajímavostí. Nejenže od Mistra Merlina Moudrého získal schopnost astrálního přemísťování (způsob, kterým se James přemisťoval), ale také schopnost neverbální magie již od raného dětství. Byl také rád, že získal třetí knihu do své sbírky a to Neverbální magii.

V knize se také psalo, že může získat mnoho další schopností, ale také nemusí. Prý záleželo na okolnostech a na síle a moci dědice. Dalšími schopnostmi mohlo být kouzlení bez hůlky, zvěromágství a také schopnost si nechat narůst křídla, ploutve, žábra nebo blány. Všechno tohle patřilo k oboru zvěromagie, což Jamese překvapilo.

Zajímavé téma bylo to, že jako každý dědic před ním, si musí vyrobit hůlku sám, aby mohl využívat svojí plnou moc. Řekl to dědovi a ten souhlasil, že budou nadále pátrat po dalších knihách, které mu měli patřit.

Merlin na konci knihy uvedl seznam knih a zvýraznily se ty, které již James vlastnil. Bylo jich celkem třináct, ale pod tímto seznamem ho upoutal malinkatý text.

Najdi a spoj všech třináct knih v jednu a já se ti ukážu. Odpovím ti na všechny otázky, a pokud tvé úmysly budou čisté, jako tvé srdce, pomohu ti ve tvém snažení.

Mým předkům přečetl v polovině týdne a ke konci se již potýkal s Neverbální magií. Čtením si také zdokonaloval latinu, ale protože neuměl všechno, šlo mu čtení daleko pomaleji, než u jiných knih, které byly v angličtině, francouzštině nebo španělštině. Arabštinu dokázal také číst, ale to mu šlo pomaleji, protože jejich písmo bylo jiné. Pro každé písmenko měli jeden znak a ty se musel naučit, aby se vůbec mohl dát do čtení a pak i psaní.

Po dlouhém, ale zároveň i krátkém týdnu nastalo pondělí, a protože se James těšil na další kurz u sira Damiena, nemohl dospat a byl vzhůru již brzy ráno. Aby se nějak zaměstnal, zaběhal si kolem domu a v laboratoři vytvořil další hojivou mast, ale tentokrát do ní zkusil přidat něco jiného. Na stole mu ležela rudá růže a on její rudé lístky vyluhoval a slitý výluh přidal do hojivé masti.

Nad kotlík se vznesla rudá pára a hmota v kotlíku nabrala světle červený odstín. James se jemně nadechnul páry, čímž se ujistil, že hojivá mást je v pořádku a bez závad a pro sebe se usmál. Byla pravda, že musel trochu pozměnit postup, aby mast přijala výluh z rostliny, ale nebylo to tak složité, jak si myslel.

„Co to tu provádíš?“ optal se Alastor a sledoval trochu polekaného vnuka, jak z kotlíku nabírá hojivou mast do ozdobné misky s víkem.

„Trochu jsem upravil postup při výrobě hojivé masti, abych mohl přidat výluh z květů růže a povedlo se mi to. Můžeš to zkontrolovat,“ odvětil mu a podal mu misku. Alastor si k ní přičichnul a pousmál se. Doopravdy to vonělo po růžích a nenalezl na tom žádnou závadu.

„Zdá se to být bez závady, příště mi řekni předem, až se o něco budeš pokoušet. Nemuselo by se ti něco povést a já bych tě mohl najít s vážným zraněním příliš pozdě, je to jasné?“ optal se ho důrazně děda a James přikývnul, že chápe. Alastor ho sledoval, jak po sobě uklidil pracoviště a i s miskou hojivé masti odešel do svého pokoje. Když z něj vyšel, misku už u sebe neměl, ale zato držel brk s inkoustem a menším pergamenem.

Během toho, co Alastor připravil snídani, James sepsal svůj upravený postup výroby a pergamen jednoduchým kouzlem zkopíroval. Kopii podal dědovi, který na to nechápavě hleděl, ale pak se usmál. Došlo mu, že James si to nehodlal nechat pro sebe a o své poznatky se s ním hodlal podělit. Možná to byla vděčnost za to, že ho toho již tolik naučil, nebo jen projev úcty či předání znalostí dál. U Jamese si mohl být jistý všemi třemi možnostmi, ale nevěděl, která z nich je v tuhle chvíli ta správná.

Dopoledne toho dne se James učil z učebnic čtvrtého ročníku, nebo spíše začínal se učit. Kouzelné formule, Přeměňování a Obrana proti černé magii byly jeho nejoblíbenější předměty, pokud nepočítal Lektvary, které se učil rovnou od dědy a učebnice k nim měl přečtené až po sedmý ročník a dokonce si naplánoval, že si koupí další knihy o lektvarech.

Po vydatném obědě si trochu odpočinul a následně se přemístil k Sáře domů, aby ji vyzvedl na kurz. Již na něj čekala před dveřmi, tak se rychle rozloučila s otcem a odběhla za čekajícím Jamesem. Nabídnul jí ruku, a když ji přijala, přemístil je.

 

„Tak se konečně zase vidíme. Doufám, že jste za ten týden nic nezapomněli,“ optal se jich Damien a oni se jen usmívali a kroutili hlavami.

„Dobrá, rád bych vám věřil, ale hned si to ověřím a ujistím se, že říkáte pravdu,“ pronesl přátelsky, když se posadili ke stolu. James pomohl Sáře s židlí, jak jej to učil Damien a ten se souhlasně usmál.

Rozestavěl před ně nejrůznější příbory, talíře a hrnečky se skleničkami. Ptal se jich na to, čím budou jíst různé pokrmy, v čem podávat nejrůznější nápoje a taky na pravidla a zásady slušného chování u stolu. Oba dva mu na všechny jeho otázky odpovídali dobrou hodinu, když je nechal vydechnout.

Mávnutím hůlky zapnul hi-fi věž, z které se začala linout jemná melodie. Damien pokynul Jamesovi a ten se postavil a přešel k Sáře. Stejně jako na večírku, se i nyní uklonil a požádal ji o tanec. Sára přijala a oba poklidnou chůzí došli na parket, kde začali tančit Slowfox. Když se hudba změnila, změnili styl tance, až je Damien vyzkoušel ze všech tanců, které je naučil, což byl Valčík, Waltz, Slowfox a Polka.

„Dnešní dvě hodiny tance budeme věnovat tanci, kterému se říká Tango. Marieta tu bude každou chvíli, takže vám to předvedeme. Zatím se zaposlouchejte do melodie a zkuste určit tempo,“ řekl a oni jej poslechnuli. Damien si všimnul, že je tu daleko větší klid a vládne tu i pohoda a přátelská atmosféra prostupovala celým domem. Pomalu začal přemýšlet nad tím, že začne vyučovat normální děti, u kterých najde talent pro tanec.

U Jamese ten talent ze začátku neviděl, viděl jen talent na učení se, ale že se ten chlapec takhle projeví, to vůbec netušil. Sára jej také velmi překvapila a při pohledu na ty dva, jak spolu tančí, dostal nápad. Rozhodnul se, že na příští lekci tance pozve fotografa, který jim udělá několik kouzelných fotografií. Pokud to bude možné, chtěl pořídit i fotografie na dalším večírku, který za tři týdny bude on sám pořádat.

Další dvě hodinky se společně s Marietou, Sárou a Jamese nasmáli, když to mladší dvojici moc nešlo a sem tam někdo zakopnul o vlastní nohy a spadl na zem. Nikdo to nebral osobně, všichni se smáli i svým chybám a další pokus byl daleko lepší. Na konci pondělní lekce na ně byl velice pyšný.

Než se Damien nadál, byl pátek a jeho žáci mu předváděli Tango s takovou lehkostí, jako ostatní tance, které se do té doby naučili. Také pochopil, že protahování lekcí nemá význam a nabídnul jim, že je další týden naučí další tanec, který umí, ale to bude to poslední, co je naučí.

Viděl jim na očích, že jsou šťastní po tomto zjištění, ale také smutní. Uvědomili si, že jakmile se nebudou moci, co učit, tohle malé dobrodružství skončí.

Další týden utekl a nikdo si to ani pořádně neuvědomil. Damien je naučil Quickstep. Další hodiny se je rozhodnul vzít do kina na nějaký muzikál, nebo jim nějaký pustit u sebe na televizi, kterou také vlastnil.

Na konci týdne od fotografa obdržel první fotky a podle jeho soudu byly velice povedené. Několik fotek vybral a rozdělil je na dvě hromádky. Také na obě hromádky dal pár fotek sebe a Mariety a jednu společnou, jak vedle sebe na parketu oba páry tančí.

Pátečního večera se na kurzu objevil Alastor s ustaraným výrazem. James hned věděl, že něco není v pořádku a taky že nebylo. Záhy zjistí, že to, co mu děda řekne, se mu ani trošku líbit nebude.

„Dědo, co se děje?“ optal se ho, když Alastor vešel do místnosti a všichni se na něj podívali.

„Ministerský náměstek Fabian Lamure o sobě dal vědět. Už jsem začínal věřit, že na incident na nedávném večírku zapomene, když jeho žena zakročila, ale zdá se, že jeho ego bylo pochroumáno sedmiletým chlapcem,“ nadhodil a podal Jamesovi dopis s pečetí Ministerstva kouzel Francie. James si jej rychle přečetl a musel si jej přečíst ještě jednou, aby tu informaci mohl vstřebat.

„Takže máme týden a tři dny na to, abychom opustili území Francie, a další dva roky nesmíme překročit její hranice,“ hlesl nahlas rozhodnutí Ministerstva kouzel a podíval se na dědu. „Já tu mínil zůstat minimálně půl roku, než odcestujeme do Španělska. Proč musím vždy ztratit to, čeho si nejvíce cením? Když mi byl rok, vraždící maniak mi zabije rodiče a mě se také pokusí zabít. Když si začnu užívat svobodného života a najdu si něco, co mě baví, tak se objeví další maniak, tentokrát s hnusně velkým egem a vyženeme ze země. Je tohle spravedlnost?“ optal se a Alastor se smutně pousmál. Kleknul si k němu a rozcuchal mu vlasy.

„Vždy měj na paměti, že život není fér, nikdy nebyl a ani nebude. Pokud to nejde jinak, naplánujeme znovu cestu a časový plán a vrátíme se sem za tři roky a strávíš tu několik měsíců, než nastoupíš do Bradavic, co ty na to?“ optal se ho Alastor a James smutně přikývnul, že chápe.

„Tím se mění některé mé plány a tak je tedy trochu uspíším. Příští týden můžete přijít, ale nemusíte, nicméně v pátek vás tu chci všechny tři vidět ve společenských oblecích a šatech. K ukončení mého kurzu vás pozvu do jednoho kvalitního podniku, kde neustále hraje živá kapela, takže se rozloučíme i tancem,“ pronesl Damien a James se na něj vděčně podíval.

„Jamesi, dneska máš volno, můžeš se vrátit, v kolik budeš chtít, ale ber ohled na zítřejší výcvik,“ řekl Alastor a s letmým úsměvem odešel před vilu, odkud se přemístil.

„Jamesi, uvidíme se ještě někdy?“ optala se Sára trochu smutně a on se otočil jejím směrem.

„Celý příští týden. Pokud chceš, rád bych tu byl i v pondělí a ve středu. Navíc dneska mám volno, a pokud to tvému otci nebude vadit, mohu u vás zůstat nějakou chvíli. A v budoucnu? Možná někde na cestách, ale za tři roky se určitě vrátím z cest a znovu se tu setkáme,“ odpověděl a Sára se usmála. I Damien s Marietou se usmáli a všichni čtyři si dali ještě poslední tanec, kde si prostřídali partnery, což nebylo moc snadné, ale zdárně se s tím poprali a užili si to.

James se již chystal odejít, ale vzpomněl si na zítřejší výcvik a něco ho napadlo.

„Damiene, Marieto, jaké je vaše nejoblíbenější ovoce?“ optal se jich a oni se na něj zvědavě podívali. Když jim nic nevysvětlil, proč to chce vědět, odpověděli mu a on se s poděkováním rozloučil a přemístil sebe i Sáru k ní domů.

„Víš, co to mělo znamenat?“ optala se Marieta, ale Damien jen pozvednul ramena, že si není jistý, ale jistou představu měl. To si nechal pro sebe a nechal ji plavat, protože měl rád překvapení, a kdyby na tohle přišel dřív, tolik by ho to již nepotěšilo.

James u Sáry zůstal do devíti hodin, kdy ji pomohl s pár úkoly, které od soukromých učitelů dostala. Nicméně jeho pomoc byla vedena tak, jak mu pomáhal i jeho děda, když něco chtěl vědět a správně to už vědět měl. Na otázku vždy odpověděl trochu jinou otázkou a pomocí nejrůznějších spojitostí donutil Sáru, aby si na svoji prvotní otázku po chvilce odpověděla sama, takže ji nikdo nemohl obvinit, že ji někdo odpovědi nadiktoval.

Maxmilián je sem tam chodil kontrolovat a byl velice překvapen. Za ty necelé dva měsíce se James změnil a změnila se i jeho dcera. Byl si toho vědom, stejně jako toho, že jednou James odejde a jeho dcera bude zase bez přátel. Možná by ji jenom měl poslat do normální školy, než dostane dopis z některé z kouzelnických škol ve Francii nebo Španělsku. Nebude ji řídit život, nechá ji, aby si sama vybrala, co pro ni bude nejlepší.

James se loučil se Sárou u hlavních dveří, když ho chytila za ruku a zastavila ho v odchodu.

„Nešlo by nějak zařídit, abyste s tvým dědou nemuseli opustit Francii? Vaše Ministerstvo přeci může něco udělat, aby zrušilo rozhodnutí o vašem vyhostění ze země,“ hlesla a nevěděla, že ji otec pozoruje. Nevěděl to ani James.

„Také mě to mrzí, že se za týden uvidíme naposledy, ale jednou bych odešel tak i tak,“ odpověděl ji a už od ní stál jen kousek.

„Nesnáším ty čtyři za to, že tě dostali do takových problémů a nyní musíš odjet o čtyři měsíce dřív,“ hlesla a její hlas zněl naštvaně.

„Ne, nesmíš je nenávidět. Nemusíte být přátele, ale nenávist plodí zlo, čímž byli oni důkazem na tom večírku. Záviděli nám, hlavně mě. Od samého začátku mě neměli rádi, kvůli tomu, že jsem neměl žádný titul, možná mi záviděli, že jsem tak silný v magii, možná v tom bylo ještě něco jiného, nebo vůbec nic.

Ale pamatuj si, že závist se časem mění na nenávist, která ústí ve zlo, které je v každém z nás a jen my sami rozhodujeme, jestli nás ovládne nebo ne. Tohle napsal Mistr Merlin Moudrý ve své knize a má pravdu. Navíc odpouštět je božské,“ řekl a Maxmilián se zarazil nad jeho slovy. Sára na něj také hleděla s překvapením v očích.

„Navíc všechno zlé je k něčemu dobré. Budu se moci ještě vrátit před tím, než nastoupím do Bradavic. Minimálně čtyři měsíce tu pak strávím, hodlám zde oslavit i své jedenácté narozeniny, teda pokud mě v Africe nesežere nějaká sfinga, v Rusku neumrznu a v Japonsku ještě nevím, co míním dělat, ale určitě něco vzrušujícího,“ dodal ke své předchozí řeči a Sára se rozesmála.

„Až tě nějaká sfinga bude chtít sníst, tak ji řekni, že si tě k jídlu dát nemůže, že se musíš vrátit do Francie, kde na tebe čeká osoba, která tě má velmi ráda,“ řekla a rychle mu dala pusu na tvář. Pak se na něj ještě usmála a zmizela ve dveřích domu. James ještě chvíli stál na místě, jako zmražený a snažil se pochopit význam toho, co mu Sára řekla a následně udělala. Celý rozčarovaný se přemístil domů, kde si nevzal nic k jídlu a rovnou zalehnul do postele, kde usnul.

Maxmilián byl zaplaven zvláštními pocity. Byl rád, že jeho dcera byla šťastná, ale trápilo ho, když zjistil neblahou skutečnost, že její štěstí vyprchá na konci příštího týdne. Pokud si dobře vzpomínal, tak James měl odcestovat do Španělska. Několikrát ho zaslechnul, jak se o tom se Sárou bavil, jak si s dědou naplánovali cestu po několika zemích, než bude muset nastoupit do školy, jako každý jiný kouzelník.

Jeden nápad se mu v hlavě střídal s druhým a ani jeden nebylo lehké zrealizovat a většina z toho nezáležela na něm. Jedním z těch nápadů bylo, že by se i se Sárou také vydal do Španělska, kde žila jeho manželka. Sice se moc nepohodli, a proto se rozešli a on získal Sáru pro sebe, ale kvůli ní by tohle i zkusil, ale byl tu také problém, že nevěděl, kam James s dědou přesněji pojede. Ale i tak se rozhodnul, že se o to pokusí a poradí se i s Alastorem, jaký na to má názor a jestli by mu mohl něco z jeho plánů říci, nebo je popřípadě přizpůsobit.

Pondělí až čtvrtek James trávil výcvikem, který byl vždy dopoledne a odpoledne trávil se Sárou. Maxmilián se dokonce dvakrát stavil u nich doma a o něčem s Alastorem jednal, ale ani z jednoho to James nevytáhnul.

Byl pátek a on musel do obchodu pro svůj oblek a Sářiny šaty na večerní rozlučkový večírek. Strávil tam dobrou hodinu a půl, než si vybral svůj oblek a také šaty pro Sáru. Sáře vybral tmavě červené šaty a po čase, kterou u ní strávil, věděl, jakou má velikost a tak nebyl problém s tím, aby ji šaty padly.

Sám si vybral na oko černý oblek, ale když na něj posvítil, oblek házel tmavě modré odlesky. Košili si vybral světle modrou a kravatu měl také modrou, ale tmavší. Oblek mu seděl k obličeji i k vlasům, což mu i prodavač řekl a pochválil jeho výběr.

Po jedné hodině polední se dostal domů na oběd, který do sebe rychle naházel a následně se do tří hodin zavřel v laboratoři.

„Jamesi, měl by ses připravit. Za dvě hodinky se máme sejít s ostatními,“ křikl na něj Alastor a James vyběhnul celý zpocený a zamaštěný z laboratoře se dvěma miskami v rukou. Alastor si stačil všimnout, že na nich bylo japonskými kanji znaky napsány jména lidí, pro které byly misky určeny,

„Dobře, hned se dám do příprav, všechno mám hotové,“ odpověděl mu rychle a vběhnul do svého pokoje. Ve dveřích se zarazil, protože na jeho posteli byly stále dva vaky, jeden s oblekem a v druhém byly šaty. Chvíli se na to nechápavě díval a pak si uvědomil, že zapomněl Sáře donést její šaty. Rychle je tedy popadl a přemístil se před vchodové dveře jejího domu. Dveře mu otevřela služebná a usmála se na něj.

„Tati, nemůžu si vybrat šaty, pomůžeš mi?“ ozvalo se volání Sáry přes celý dům.

„Řekl ti James, v čem se chystá jít? Možná by to pak bylo snazší,“ ozval se Maxmilián z druhého konce domu a vydal se směrem k jejímu pokoji.

„Pane Deneuve, pan Evans přišel na návštěvu,“ ozvala se služebná a Maxmilián k nim dolů seběhnul. James mu podal vak se šaty pro Sáru a s úsměvem se přemístil pryč. Max se do vaku podíval a na tváři se mu objevil úsměv.

„Zdá se, že myslí na všechno,“ poznamenal jen tak do větru a vyběhnul schody do druhého patra, kde pokračoval v cestě, kterou byl nucen přerušit.

 

James se rychle přemístil zpátky do svého pokoje. Vzal si tam čisté oblečení a zalezl do koupelny. Rychle se osprchoval a ještě jednou si umyl vlasy. Pak si je kouzlem usušil a snažil se je učesat a použil k tomu i pár kouzel, ale moc se mu to nevedlo. Když už měl málo času, vzdal své snažení a obléknul se do svého obleku.

„Jamesi, kde jsi? Už je čas,“ křikl nervózně Alastor a on vyšel ze svého pokoje. Pokud by ho Alastor neznal, právě by si myslel, že před ním stojí dítě někoho s velmi vysokým postavením ve společnosti. Neměl slov a tak si jen hvízdnul.

„Takže mi to sluší? Jak asi budou reagovat ostatní?“ optal se James a Alastor se rozesmál nad představou, jak se asi ostatní budou tvářit. Nejvíce byl zvědavý na Sáru, co si o něm pomyslí. Navíc si všimnul, že se James před hodinkou a půl přemístil pryč a zase po minutě byl zpátky, takže jí koupil další šaty.

„Učí se rychle,“ pomyslel si Alastor a natáhnul k Jamesovi ruku. Ten se jí chytil a kývnutím hlavy naznačil, že se o to postará. Alastor pochopil a již jen cítil, jak ho jeho vnuk přemístil. Astrální přemístění bylo jiné, než to normální. U normálního přemístění jste měli pocit, že vás někdo protahuje potrubím a vy nemůžete dýchat, ale u astrálního přemístění jste se na zlomek vteřiny objevili na hvězdném nebi. Člověk s rychlým vnímáním svého okolí by viděl, jak se pod jeho nohama rychle otáčí Země a při zastavení se přemístění dokončí.

Na hodinách ve městě odbilo pět hodin a James se s dědou objevil vedle skupinky lidí, kteří se rozhlíželi, kde jsou.

„Jamesi, ty si svůj příchod vždy naplánuješ na tu pravou chvíli, že?“ optal se ho Maxmilián a James se pousmál. Nicméně to bylo to poslední, co kdo řekl, protože si ho všichni překvapeně prohlíželi. Jeho tmavě modrý až černý oblek je uchvátil.

„Nekoukejte se tak na mě, víte, že to nemám rád,“ hlesl a uhnul pohledem. Alastor se zasmál a ke slovu se dostal Damien.

„Dobrá. Do té restaurace jsem zařídil přenášedlo, už nás čekají, můžeme?“ optal se jich a všichni k němu přistoupili, ale James o krok ustoupil.

„Děje se něco?“ optal se ho Damien a James se trochu nervózně podíval na přenášedlo.

„Jamesi, pomůžu ti s tím. Nemůžeš se všude přemisťovat, na některá místa se přemístit nikdo nedokáže, protože jsou chráněná a jedinou cestou tam bude přenášedlo, tak nedělej cavyky a pojď,“ řekl Alastor, ale James zavrtěl hlavou.

„Promiň, ale nehodlám se zase rozplácnout o zem na místě, kam nás to přenese. Dobře víš, že tohle nesnáším, stejně jako letax, který mě vyhodí z krbu dřív, než si uvědomím, že jsem na místě,“ namítal James, ale to už Damien odpočítával. Sára k němu natáhnula ruku a on na poslední chvíli přijal, pak už jen pocítil trhnutí v okolí pupku a tažení tím stísněným prostorem. Když ho tento pocit bezmocnosti opustil, seděl v rohu místnosti a zády se opíral o zeď. Mnul si hlavu a naštvaně se díval do země.

„Nestalo se ti nic?“ optala se starostlivě Sára. James zavrtěl hlavou a postavil se na nohy. Stále si mnul temeno hlavy, kde mu rašila menší boule.

„Myslím, že do tvého výcviku zahrneme i přesun pomocí přenášedel a letaxu,“ poznamenal Alastor s šibalským úsměvem a James se na něj vyděšeně podíval.

„To mě chceš zabít? Jsem ochotný podstoupit skoro cokoliv, ale na tohle zapomeň,“ prsknul na něj a všichni se rozesmáli.

„Tak si z toho nic nedělej, nemůžeš být ve všem nejlepší,“ rýpnula si Sára a zavěsila se na jeho ruku. Damien jim pokynul a vedl je dovnitř restaurace.

James vstoupil se Sárou jako poslední a nestačil se divit. Celá restaurace byla řešena tak, že byla do oválu. Stoly byly umístěny v kójích podél stěn a uprostřed byla na pódiu živá kapela, která hrála jednu píseň za druhou. Taneční parket byl naleštěný a dost osvětlený. Jamesovi zářily oči nadšením, že zapomněl i na to, že se sem musel přemístit pomocí přenášedla.

„Tak pojďte vy dva, ať nestojíte v cestě dalším hostům,“ napomenul je Damien a oba doběhli skupinku, která si již sedala ke stolu. Damien nahlásil objednávku a číšník jim oznámil, že za deset minut bude prostírat. Nápoje jim donesl hned a oni se společně bavili. James byl ale potichu a přemýšlel nad vhodnou chvílí, kdy předat své dárky na rozloučenou.

Když po čtyřiceti minutách pojedli, rozhořela se debata o tom, jak se těm dvěma v kurzu u Damiena dařilo. James nerad poslouchal, když jej někdo chválil a šlo to mimo něj, tak vyzval Sáru k tanci a jako jediní byli na parketu. Dospělí je pozorovali se zaujetím a Maxmilián vypadal velmi šťastně. Tak šťastnou dceru už pěkně dlouho neviděl, proto doufal, že jeho plán vyjde.

„Alastore, už víš, kde ve Španělsku budete? Nechci, aby její štěstí tak rychle skončilo,“ pronesl a vysloužil si překvapený výraz od sira Damiena.

„Ptal jsem se známých a zařizoval přenášedlo na Ministerstvu a podobně. Pokud to vyjde, bydleli bychom na vesnici kousek od města, kde bydlí vaše žena,“ odpověděl Alastor a Maxmilián souhlasně přikývnul.

„Dobrá, nic jim neřekneme, a pokud to vyjde, během příštího týdne ti napíši,“ řekl Maxmilián a Damien lítal pohledem z jednoho na druhého.

„Pánové, zdá se mi to, nebo jste se rozhodli je dát dohromady?“ optal se jich a Alastor se pousmál, přičemž se otočil na Maxmiliána a nechal to na něm, aby to vysvětlil.

„Abyste věděli, Sára nikdy neměla moc přátel a my stojíme na nejnižší příčce šlechty ve Francii, takže ani jiné děti z rodin, se kterými se stýkáme, se s ní moc nebaví. James je první s kým je tak ráda, a když ji vidím tak šťastnou, nemohu dopustit, aby to štěstí zase ztratila. Aspoň pár měsíců navíc, než se s tím plně vyrovná a užije si trochu života,“ vysvětlil Maxmilián a Damien se souhlasně usmál. Vyzval Marietu k tanci a přidal se k mladému páru. Damien také zajistil, aby je při tanci několikrát vyfotil skrytý fotograf, který jim fotky dodá ještě tento večer.

V restauraci strávili ještě dvě hodiny, během kterých si James zatančil i s Marietou. Během toho času si všichni muži vystřídali obě ženy, pokud to tak jde říci a celý večer si to užívali. Ke konci je Damien požádal, aby si stoupli všichni k sobě a nechal je vyfotit. Fotograf mu za menší peníz dal všechny zbylé fotky, které udělal a Damien je doplnil do alb, které vytvořil.

Všichni se již chystali odejít, když jim Damien předal dvě alba. Jedno Sáře a druhé Jamesovi. Oba se na něj vděčně podívali, ale James je překvapil, když vytáhnul dvě misky a Damienovi a Marietě podal každému po jedné.

„Co to je?“ optala se Marieta a zkoumala látku přes misku. Přičichla a ucítila vůni jablka.

„Nevěděl jsem, co vám dát, aby to bylo účelné a někde to jen tak neleželo bez použití, tak jsem vám udělal hojivou mast. Marieto, ty máš ráda jablka, proto voní po nich a Damienova mast voní po pomerančích.

Pro tebe Sáro, jsem taky jednu vytvořil, ale je jiná, než všechny ostatní. Doufám, že poznáš čím,“ řekl a podal ji zdobenou misku. Sára si ji vzala a přičichla. Překvapeně se na Jamese podívala a pak dala přičichnout svému otci a ostatním.

„Voní to po růžích, jak je to možné? Myslel jsem, že do hojivé masti jde přidat jen výtažek z ovoce,“ optal se Maxmilián a Alastor se usmál.

„James strávil několik hodin v laboratoři, než se mu ten recept povedlo upravit, aby mohl přidat výluh z okvětních lístků růže,“ prozradil Alastor a všichni se na Jamese podívali. Mírně se začervenal a odvrátil pohled.

„Moc děkuji,“ řekla Sára a políbila jej na tvář. Zase to udělala a James zase nechápal. Mohl si myslet cokoliv, ale proč by si Sára dělala naději, že by s ní někdy byl? Cítil k ní něco víc než jen přátelství, ale nedával tomu žádnou naději. Měl před sebou ještě pár let tréninku a to ho udržovalo při zemi.

Pak se s nimi James i Alastor rozloučili a společně se přemístili domů, kde si ještě ten večer James zabalil všechno oblečení do kufru. Své dva obleky nejdříve kouzlem vyčistil a pak je dal do obalu, kde se jim nic nemělo stát.

 


<- Předchozí díl!                                                                            Další díl! ->