Hlavní menu    Moje tvorba    Vaše tvorba    Spolecné projekty    Ostatní    Uživatel



 

 

Hlavní stránka
Něco o mě
Chat
( )
Odkazy
▪Spoilery
FF Naruto
▪Série
▪Jednorázovky
FF Harry Potter
▪Série
▪Jednorázovky
FF Ostatní
▪D. N. Angel
Originální tvorba
▪Cesta osudu
▪Kniha stínů
▪Články, úvahy atd...
Kejt
O Uživateli
Potomek dvou klanů
Evil or good
Jednorázovky
Raulon
O Uživateli
Vládci živlů
Jenorázovky
Shinoki
O Uživateli
Oznámení
Archangel
Jednorázovky
Nenávist a Smrt
Cheesik
O Uživateli
Shinobi dvou klanů
Tajná technika
Harry Potter - Jeden z mnoha
Luck Dem
O Uživateli
Jednorázovky
Jigoku Samurai
Spoilery (Anzai)
Anzai
P1NG
O Uživateli
All Night
Deamonic
O Uživateli
Krev Světla a Slzy Temnoty
tobi-sama
O Uživateli
naruto-bleach
naruto a bleach
Rochelle
O Uživateli
Zvuk zkázy
Sbírky
Jednorázovky
Fantastická zvířata a kde je najít
Fujiyuu Uchiha
O Uživateli
Jedna z devíti
Shiroi Are
Jedna z devíti: Po čtyřech letech
Sekko
O Uživateli
Černokňažka a Necromant
Jnao
O Uživateli
Narutov návrat I. - chuuninská skúška -
Jednorázovky
Narutov návrat II. -Strata blízkeho-
Lucky
O Uživateli
Ztracen v zapomění
Tenká čára
Qui trahendum tangite
jobek
O Uživateli
Naruto a Bůh smrti
Naruto a Bůh Smrti - prezentace síly
Nový sanin
Výcvikové středisko
Strážce brány
Harry Potter a Necromancer
4. Velká ninja válka
Přemožitel démonů
Guxim
O Uživateli
Harry Potter- Tahun Pertama
Harry Potter - Boj za svobodu
Harry Potter- Hrdina??
Amren
O Uživateli
Lepší život
naruto - kun
O Uživateli
Harry Potter a stratené učenie mágov
Naruto - Ťažké rozhodnutie
Titus
O Uživateli
Pokemon - Sinnoh league
Emily Cindy Mowmary
O Uživateli
Souboj Titánů
Gryf
O Uživateli
Naruto a prokletí které je darem
StarCraft vs StarWars
Bleach: Síla králů
Traileri na FF serie
Jednorázovky.
Harry Potter a síla čtyř
Arancar
O Uživateli
Harry Potter a Nový život
Markus
O Uživateli
Harry Potter a Taje magie
Myerel
O Uživateli
Les éléments invisibles de la vie
Daikara
O Uživateli
Jednorázovky
Když nás chtěli vyhnat.
Šance žít !
Bratři na zabití.
Jiný život I.
Ookami ningen.
Jiný život II.
vlastolordes
O Uživateli
Krv a slzy
kinkuro-san
O Uživateli
Návrat Namikazeho
Verxa
O Uživateli
the Dark, the Light, and the Grey
Môj najkrajší sen
Harry Potter a Bestiaire
kejhy
O Uživateli
Abrakadabra
zaza
O Uživateli
Harry Potter a světlo v temnotě
Lukasaku
O Uživateli
Cesta msty
Quesa
O Uživateli
Sulfia More
Jednorázovky
Staří vojáci nikdy neumírají
Příběhy tří... ehm, čtyř kouzelníků
Navak
O Uživateli
Prokletý
BAJAJA-KAR
O Uživateli
Atali
O Uživateli
Po pěti letech
Osudový boj
HP - Deník čistokrevné
Život ve stínu
Fairy Tail - Dračí děti
miki
O Uživateli
LáskaNinjaLoukaStrom
Navždy spolu
SaharuSanada
O Uživateli
Karioka World
Princ Tennisu(Prince of tennis)
Moje hvězda na konci Tunelu
Elitní Smrtijed
Strážce tajemství
Karen Alecta Black I.
Ginreishi(ochránci živlů) I.
Fruits Basket
Cesta za měsícem
Rikkaidai Fuzoku
Satan
Ginreishi(Ochránci Živlů) II.
Forever Together
Harryho Rozhodnutí (1)
The Last World
Potterova Zrada : Smrtijedi
NeAtTe
O Uživateli
Harry Potter a znamenie fénixa
Susan
O Uživateli
Co když se všechno změní?
Kanjira
O Uživateli
Přátelství a nenávist
Tasunis
O Uživateli
Reya
O Uživateli
Moc nikoho
Přání snů aneb Potter sebevrah
HP a pán zla
Démon spravedlnosti
HP a dech jednorožce
HP a dech jednorožce 2
HP and legend of the dark
ElisWolf
O Uživateli
Pták snící v kleci
Jednorázovky
Příběhy velké čtrnáctky
Nirvinus
O Uživateli
Syn svého otce
Leegy
O Uživateli
HP a Nová realita
Reaper
O Uživateli
Harry Potter: Probuzení
UedaAya
O Uživateli
Poslední ůtok
Cesta napříč Ayataro
Král Démonů
Gokusen I.
Black Sword Katie .
Mistr v Pokemonu
JigokuMaru
O Uživateli
Zlo a dobro
FT:Nekonečná láska
Zakladka dělá divi
Návrat Esne Black
Jednou a navždy
Přízrak temnoty
Yamato Nadeshiko Shichi Henge
Naruto,on je Nukenin
Návrat Slečny Raddle
Uedova sestřička I.
Konec KONOHY
Konoha Gakuen
Svatá Trojice
Feudální pán země Ohně
Naruto : Nukenin
Hp a Esne Blacková
Kai-san
O Uživateli
Nikol-chan
O Uživateli
Láska se Sunš nevyhýbá
Mitsuko
O Uživateli
Dívka s modrým tygrem
čtenářka
O Uživateli
Příběh Hyuri Mikon
Lord of Caer Azkaban
h0moun
O Uživateli
Novos Ordo Seclarum
SG Pegasus
xEternity
O Uživateli
Aryvenne
O Uživateli
Senna
O Uživateli
Bla Bla Bla
Zrušené
Zrušené
Zrušené
darksama
O Uživateli
Harry Potter a ...
LilithHekate
O Uživateli
Harry Potter a Majstri Elementov
BastaFidli
O Uživateli
Naruto: Mrtvý klan
juhy
O Uživateli
Návrat do Uzushiogakure
Filex9742
O Uživateli
Yami-san
O Uživateli
Maikeru
O Uživateli
Naruto - Fukutsu no seishin
sdragos
O Uživateli
akaj akuma
Sennin_Liesa
O Uživateli
Smrt není konec
Jednorázovečky
Nápravy
Ne všechno je spravedlivé
Naomie
O Uživateli
avanaka15
O Uživateli
N.U.T.
O Uživateli
Rozhodnout se
Žaneta
O Uživateli
Sonalesa
O Uživateli
frelength
O Uživateli
Albus Potter a nechcené dedičstvo
dark1987
O Uživateli
HP a Posel času
Trixirly
O Uživateli
bilales1
O Uživateli
Vzpoura
Doplňkové povídky Knížete Azkabanského
Západ Slunce nad Británií
Hrát podle pravidel
V tomto světě i v tom dalším
Naděje
Stellar
O Uživateli
Lost Soul
Lionsnake Chronicles - Hadí šach
Aritmancer
Sety
O Uživateli
Rámen ninja
Fairy Tail - Dark
Chyba - Pomsta - Láska
Harry Potter a rád Temného fénixa
HP - Dieťa z proroctva
Fairy Tail - Ranger
Tokyo Ghoul - Vnútorný nepriateľ
Pravá ruka štvrtého hokage
Chameleón
blade23mc
O Uživateli
Marsy
O Uživateli
zberateľ
O Uživateli
Pravdivá romance o květinářce a zablešenci
Mysterio
O Uživateli
Asami
O Uživateli
Bla bla bla
Neplatné
Kiru Uchiha
O Uživateli
Kronland
O Uživateli
Majo
O Uživateli
Spolupráce
Projekt Equillibrium 666
Elite Six
Unreal Tournament: Anime War
ExeqiuaS & Karlos-sama
Sentaku no Kurashi
V rekonstrukci
Download
FanFiction
Originální tvorba
Jiné
Galerie
Moje Arty
Vaše Arty
Apophysis
Jiné




Registrovat se

Pokec

Top List

TOPlist




4. Francie a její taje


Do hotelového pokoje se dostali během pár minut, kde se také unaveně sesuli do postelí a během chvíle spali jak zabití. Dnešní den je oba dost vyčerpal, ale oba byli šťastní.

Alastor si užíval života, tak jako ještě nikdy předtím. Pro něj se prostě znovu otevřel svět, ve kterém kdysi vyrůstal, v době, kdy ještě Voldemort neřádil a všichni mohli spokojeně a poklidně žít své životy.

James zase denně zažíval stále něco nového a byl velmi šťastný. Také měl dědu, který se o něj staral, ne že by se o sebe neuměl postarat sám, ale bylo příjemné, když člověk věděl, že je tu někdo, kdo se za něj postaví a pomůže mu. Také věděl, že to nebude trvat věčně a on se bude muset postavit na vlastní nohy, ale do té doby si hodlal užít života s dědou, jak jen to půjde.

Ani jeden z nich netušil, co se právě děje v Anglii a že se tam teda něco dělo. Po pěti letech relativního klidu od Voldemorta a jeho Smrtijedů se znovu sešel Fénixův řád.

 

„Dobře, jsme tu všichni,“ pronesl klidně Albus a sledoval překvapené tváře všech starých známých. Mezi ně bych mohl zařadit Weasleyovi, Snapea, Lupina, Minervu a plno dalších členů Řádu, kteří přežili první válku s Voldemortem.

„Brumbále, co se děje, že jste nás povolal? A pokud se nemýlím, chybí ještě Moody,“ ozval se Artur.

„Alastor je nyní ve Francii na dlouhé dovolené a pokud jsem ho pochopil, do Anglie se vrátí až za čtyři roky. Prý se chce projet po světě,“ vysvětlil Albus a několik členů se zasmálo.

„Ten a jet se jen tak projet po světě? Není v tom nějaká ženská?“ ptal se Kopál.

„Spíše jeho vnuk, ale to teď jde trochu stranou. Již několik let několik členů plnilo tajný úkol,“ pronesl a sledoval překvapené tváře svých podřízených.

„Jaký úkol? Copak se objevil nějaký nový černokněžník?“ optala se Molly, která se vždy bála o svoji rodinu.

„Pět z nás mělo úkol dohlížet na dům, ve kterém žil Harry Potter. Hlídání není již déle nutné, chlapce jsem přemístil jinam, na bezpečné místo,“ pronesl a všichni se po sobě podívali. Každý z nich věděl, jaký ten chlapec měl dětství. Všichni v Řádu si předávali informace o tom, jak se k němu mudlové chovají a stále víc a víc jich nesouhlasilo s tím, aby tam déle zůstával.

„Mohu vědět, kam jste jej přemístili?“ ozval se poprvé za celou tu dobu Severus.

„Pokud se nepletu, nyní by měl být už někde ve Francii. Ten kluk se za dva roky dokázal naučit několik jazyků. Také už od pěti umí číst a psát. Jo, a abych nezapomněl, až uvidíte dítě, které se přemisťuje způsobem, že se rozplyne a někde se jen tak objeví jako bílá šmouha, s určitostí budete vědět, že je to on,“ pronesl a všichni si mysleli, že si z nich střílí, ale jeho výraz mluvil za vše.

„Moody v zahraničí na čtyři roky. Pokud se nepletu, Potterovi je sedm a za čtyři roky by měl nastoupit do Bradavic. Řekl jste, že Moody cestuje s vnukem. Je v tom spojitost?“ optal se znovu Severus a všimnul si, že všichni nyní přemýšleli nad tím, nad čím již bloumal nějakou chvíli.

„Práce špeha ti vždycky šla a naučil ses nacházet maličkosti a spojit si je dohromady. Ano, Harry Potter je Alastorův vnuk. Kvůli chlapcovu bezpečí jsem mu ho nechtěl svěřit, protože po Alastorovi vždy šlo plno Smrtijedů, ale ti dva o sobě ví už dva roky a včera mě oba přesvědčili, tak jsem zařídil změnu opatrovnictví. Harry si také změnil jméno, takže pokud byste rádi věděli něco zajímavého, ptejte se na Jamese Evanse,“ řekl všem a Severus sebou otřásl. Takže slavný Harry Potter změnil jméno, ale proč? Vždyť mu může přinést plno výhod, byl slavný po celém světě a mohl by po všech žádat výjimky, které by nejspíše dostal.

„Severusi, za tu chvíli, co jsem s ním včera strávil, jsem zjistil, že sláva, kterou získal onen večer, pro něj nic neznamená. Jeho oči mi řekly, že by všechno na tomhle světě vyměnil za to, aby mohl být s milující rodinou. Neznám jeho úmysly, ale je to jen dítě, které chce mít klid a konečně trochu začít žít po boku svého dědy. Ale dost dobře si i v tomhle věku uvědomil, že není bezpečné ukázat svojí pravou identitu.

Obdivuji toho chlapce, jeho rozhodnutí a také jak se do mě pustil, když jsem mu odmítal o Alastorovi říci. Viděl jsem, jak mě respektoval a byl ke mně milý, ale jakmile jsem mu zalhal, jeho respekt byl pryč. Dokázal využít situace a slibu, který jsem mu dal v domnění, že o Alastorovi neví.

Alastor ho učil jen dva roky a mohu říci, že to kouzlo na skrytí jizvy dokázal provést dokonale. Ví někdo z vás o někom, kdo kouzlil již v sedmi letech a v pěti se dokázal již přemisťovat? Rád bych věděl, jak velká bude jeho moc a kde má asi hranice,“ řekl Brumbál a ze začátku se zaměřil na Severuse, protože zachytil jeho myšlenky, nebo mu je spíše vyčetl z očí. Minerva se zadívala do stropu a o něčem přemýšlela.

„Albusi, neříkal jsi, že jsi uměl kouzlit již v devíti?“ optala se ho a Albus přikývnul.

„Takže on umí kouzlit už v sedmi? Nebude to kvůli tomu, že má jizvu a ON na něj nepřenesl nějaké schopnosti? Žádný kouzelník v celé historii nedokázal kouzlit v tak nízkém věku,“ pronesl Kopál a jedna žena se rozesmála.

„V historii je jeden kouzelník, který tohle dokázal. Pokud se nepletu, přemisťování je také magie, takže ji umí používat již od pěti let. Navíc dnes byl u mě v obchodě a neuvěříte, co si odtamtud odnesl,“ pronesla a Albusovi se zablesklo v očích.

„On si odnesl tu knihu? Zjistila jsi, kdo byl předchozím vlastníkem a kdo autorem?“ optal se jí zvědavě a žena pokývala hlavou.

„Autorem té knihy byl samotný Merlin. Předchozí vlastník knihy, Godrik Nebelvír. Nynější majitel knihy Harry James Potter,“ odpověděla a Albus si rukou přejížděj po plnovousu.

„Říkal něco, nebo si ji jen odnesl a nic neřekl?“ optal se jí Severus a žena se na něj podívala.

„Jo, řekl něco ve smyslu, že se mu to jen asi zdá, když vlastní již druhou knihu od Mistra Merlina Moudrého,“ odpověděla a Brumbál se rozesmál. Všichni se na něj nechápavě podívali.

„Doopravdy ho nazval Mistrem Merlinem Moudrým?“ optal se a žena přikývla. Nikdo stále nechápal, čemu se Brumbál směje, ale Severusovi to po chvilce došlo.

„Brumbále, on je… jeho dědicem?“ optal se tiše, ale v tu chvíli zavládlo v celé síni ticho a Albus s úsměvem na tváři přikývnul.

„Ano, vysvětlovalo by to, proč dokáže magii ovládat tak mladý a ten způsob přemisťování, celý den jsem jej dnes hledal v knihách, až mi jeden z bývalých ředitelů prozradil, že tak se přemisťoval Merlin a Zakladatelé Bradavic. Od jejich smrti se prý ještě nenašel nikdo tak schopný, aby tuhle schopnost ovládnul.“

„Nedělejte si z nás srandu, Brumbále. Není možné, aby pětileté dítě dokázalo ovládat magii na takové úrovni,“ protestoval Artur a skoro všichni se k němu přidali.

„Když mi nevěříte, počkáme si čtyři roky. Až přijde do Bradavic, všichni poznáme jeho potenciál. A protože už není nic důležitého na probírání, co takhle nějakou oslavu, když jsme se tu sešli v tak hojném počtu?“ optal se jich a tlesknutím rukou změnil výzdobu síně a na stole se objevila hromada jídla. Když se z gramofonu začala linout poklidná hudba, byl to pokyn k tomu, aby se všichni začali bavit. Každý si začal s někým povídat. Probírali politiku, nejnovější vynálezy z různých oborů a plno dalšího.

 

Druhý den ráno vstal James zase dříve jak jeho děda a v hotelové kuchyňce připravil větší snídani. Měl hlad a věřil, že děda ho bude mít taky.

Rychle zaběhnul do Alastorovi ložnice, která byla hned vedle té jeho, a vzbudil jej. Nejdříve přemýšlel, jestli nepoužít nějaké kouzlo, ale nechtěl dědu zbytečné trápit.

„Dědo, vstávej, snídaně je hotová,“ řekl a zatřásl s ním. Alastor se vzbudil a chvíli se rozhlížel kolem sebe. Jeho nos nasál vůni snídaně a usmál se.

„Takže jsi zjistil, co mám na snídani rád? Nemusel ses s tím ale zabývat, od toho je tu pokojová služba nebo restaurace v prvním patře,“ poznamenal Alastor a James se na něj překvapeně podíval.

„Mně to vůbec nevadí, když vařím, můžu být pak hrdý na to, když ostatním chutná,“ odvětil a děda se na něj podíval. Pravačkou mu rozcuchal vlasy, pokud to tedy ještě více šlo a společně se šli nasnídat.

 

„Co budeme dneska dělat?“ optal se James zvědavě a hlavně energicky.

„No, můžeme se jít podívat na Eiffelovo náměstí. Jistě tam bude plno obchůdků, které na Příčné nenalezneš. Také tam mají velkou knihovnu,“ řekl Alastor a James se usmál od ucha k uchu. Knihy ho přitahovaly, sice je od malička nesnášel, ale díky dědovi si je zamiloval. Také miloval jazyky, docela ho fascinovaly. Každý jazyk byl něčím jedinečný a měl své kouzla, která byla v různých jazycích silnější, nebo slabší, aspoň to zjistil z toho, co nastudoval.

Rychle do sebe naházel snídani, ale ničím si nepomohl, protože musel počkat na dědu, který jedl pomalu. Alastor jej trochu provokoval tím, že jedl pomaleji než normálně. James jej propaloval pohledem, ale Alastor se jen usmíval.

James se dočkal odchodu až po půl hodině, ale o to více se těšil. Prošli recepcí hotelu do zadní místnosti, jejíž dveře viděli jen kouzelníci. Místnost byla nádherně zdobená, což Jamese překvapilo. Také vchod na Eiffelovo náměstí byl jiný než vchod na Příčnou. Na náměstí vedla cesta přes pozlacený oblouk. Byl tam vyryt citát samotného Eiffela, ale James neměl dost času, aby si to celé přečetl.

Prvně navštívili menší obchůdky, kde si Alastor doplnil zásoby do lektvarů. Prošli si i obchody, které se na Příčné ulici nenacházely. Nakonec se podívali do knihkupectví, které bylo spojeno s knihovnou. Jamesovi jen zářily oči, když viděl tolik knih.

„Jamesi, kroť se trochu s těmi knihami. Máš jich dost a všechny jsi ještě nepřečetl,“ mírnil ho děda, když James běhal od jednoho regálu k druhému a četl si čím dál zajímavější knihy. James stihnul proběhnout půlku knihkupectví a knihovny, když jej za hábit chytnul nějaký cizí muž a zastavil jej.

„Co tu tak pobíháš? Tohle není místo na hraní,“ řekl mu svým rodným jazykem, tudíž francouzsky.

„Já si tu nehraju, hledám nějakou zajímavou knihu,“ odpověděl mu James také francouzsky a muž se zarazil. Už při vstupu do obchodu si toho kluka s jeho doprovodem prohlížel a byl si jistý, že se spolu bavili anglicky.

„Ty umíš anglicky a francouzsky? Kdo tě učil?“ optal se ho muž a pustil mu hábit a dřepnul si k němu, aby mu viděl do očí.

„Čtyři, pane a učím se další dva a ty čtyři stále zdokonaluji. Učil jsem se většinou sám, cizí jazyky se mi strašně líbí,“ odpověděl mu James a muž si jej překvapeně prohlédnul.

„Tak to musíš být velmi nadaný, kolik ti je?“

„Sedm, proč se ptáte?“

„Sedm? Tak to jsi hodně mladý. Jistě musíš mít rodiče, kteří toho po tobě chtějí hodně,“ namítnul muž a Alastor si je z dálky prohlížel. Nezdálo se, že by Jamesovi nějak chtěl ublížit, tak do toho nezasahoval. Chtěl vědět, jak si jeho vnuk bude rozumět s cizími lidmi a jak to zvládne.

„Rodiče zavraždil Voldemort, žiju s dědou,“ odpověděl mu a všimnul si, jak sebou muž trhnul při vyslovení černokněžníkova jména. „A pokud jde o to, co umím, baví mě se učit nové věci a kouzla jsou tak úžasná,“ dodal a vyděšeného muže si nevšímal.

„Chlapče, nikdo ti neřekl, že se jeho jméno neříká? Není to bezpečné,“ napomenul ho muž, ale James se zamračil.

„Nebojím se vyslovit jméno prachsprostého vraha mých rodičů. V knize jsem četl, že strach ze jména jen posiluje strach z jeho nositele a jak vidím, je to pravda. Pokud dovolíte, rád bych se porozhlédnul po nějaké knize od Mistra Merlina,“ pronesl a vydal se znovu k průzkumu regálů.

„Mitra Merlina? Tak tohle jméno jsem dlouho neslyšel,“ poznamenal šeptem muž a sledoval chlapcovo počínání. Po pár minutách k němu přistoupil onen starší muž a chlapec se na něj usmíval a něco mu rychlou angličtinou odpovídal. Muž se otočil do míst, kde stále stál a on si mohl všimnout, že si ho znovu prohlíží, ale tentokrát kouzelným okem.

„Alastor Moody,“ pomyslel si okamžitě muž, protože ho poznal podle kouzelného oka, kusu uraženého nosu a dřevěné nohy.

James vypověděl dědovi vše, o čem se s cizím mužem bavil a Alastor si ho ještě jednou prohlédnul. Pak položil vnukovi ruku na záda a vedl ho hlouběji do knihovny.

Mezi regály procházeli už téměř hodinu, když se vedle nich objevil onen muž, se kterým se James bavil.

„Omlouvám se, že ruším. Znám tohle místo velmi dobře a mohl bych vám pomoci v hledání,“ ozval se muž a tentokrát mluvil plynulou angličtinou.

„Tak mi rovnou můžete říci, jestli se tu nenachází nějaká kniha od Mistra Merlina,“ pronesl James a muž se na něj usmál.

„O jedné knize bych věděl, ale zde ji nenajdete. Už strašně dlouho se v naší rodině jedna kniha dědí a otec mi říkal, že ji napsal samotný Merlin. Také řekl, že jednoho dne si pro ni někdo přijde a bude v ní schopen číst,“ pronesl muž a Alastor si ho prohlížel ještě více.

„Jak se jmenujete?“ optal se ho.

„Jmenuji se sir Damien Lefebvre. Učitel etiky a tance dětí ze šlechtických rodů,“ představil se a mírně se uklonil.

„Já zapomněl, že ve Francii stále mají šlechtické tituly. Zajímalo mě, od koho to Voldemort převzal,“ hlesl Alastor a Damien sebou už podruhé za den trhnul.

„Mohli bychom vidět tu knihu? Rád bych se na ní podíval,“ pronesl prosebně James a Damien se pousmál.

„Jistě, ale mám jednu podmínku,“ navrhnul Damien.

„Mluvte,“ poručil Alastor.

„Budu tady chlapce učit etiku a francouzské tance. Také bych chlapce vzal na jednu či dvě návštěvy ke dvoru,“ pronesl Damien a James se na něj překvapeně díval. Alastor na tom nebyl jinak, ale moc mu nevěřil, to ho vždy učili. Nevěř nikomu, kdo se jen tak nabízí, že s něčím pomůže a ty ho neznáš.

„Proč byste se obtěžoval s mým vnukem? Pochybuji, že by to někdo udělal jen tak,“ poznamenal Alastor.

„Máte pravdu, ale každý máme jiné hodnoty. Mým přáním je učit nejnadanější děti, které se za pár let dostanou na místo svých rodičů. Nyní jsem stále při penězích za učení, ale kdykoliv se může stát cokoliv a mít známosti se hodí, nebo se pletu? Navíc by to bylo mrhání talentem, kdyby se tak nadaný mladík nenaučil slušnému chování a tanci, který se na společenských akcích vyžaduje,“ vysvětlil a téměř se rozplýval nad tím, jak je James talentovaný a pro něj bude ctí ho naučit všemu, co zná.

„Bude to zábava. Nikdy jsem netančil a chci to zkusit. Navíc mi to stojí za to, abych se na tu knihu podíval,“ pronesl James směrem k dědovi a on tedy souhlasil.

„Kde a kdy se sejdeme?“ optal se Alastor a Damien mu podal navštívenku se svým jménem, adresou a časem, kdy vyučuje, následně se jim mírně uklonil a odešel. James byl rád, že se dostane k další knize svého předka. Tolik ho ty knihy zajímaly. V té první, co od něj četl, se dozvěděl, že mocný kouzelník se dokáže změnit do magického zvířete a proto o nich napsal celou knihu. Napsal tam sice, že není možné, aby se kouzelník změnil do několika z nich, ale do většiny se změnit mohl.

James si v knihkupectví koupil sbírku francouzských pověstí, bájí a legend. Tohle ho také zajímalo. Každá země měla svojí minulost a své dědictví, které se předávalo z generace na generaci, ale jak tomu bylo u všeho, na všechno se postupem času zapomínalo.

Alastor si prohlédl navštívenku a zjistil, že Damien vyučuje každý druhý den na svém sídle od jedné do pěti odpoledne. Pokud se to bude Jamesovi zamlouvat, rozhodně pro něj bude mít program na potřebnou dobu dopředu. Rozhodnul se také odejít z hotelu a přestěhovat se mimo město do nějaké menší vesničky nebo městečka. Měl rád klid a tady ho rozhodně nenacházel, ale pár dní v hotelu ještě určitě zůstanou, než si s Jamesem prohlédnou Eiffelovu věž.

 

Alastor druhý den ráno vstal dříve než James a nechal donést snídani přes hotelovou službu. Také v menším pokojíku zhotovil laboratoř pro výrobu lektvarů, které chtěl vnuka začít učit.

„Dědo, dědo, kde jsi?“ ozvalo se Jamesovo volání bytem a on vykouknul ze dveří.

„Tady jsem. Připravuju něco pro tvojí dnešní výuku. V kuchyni máš snídaně, tak se najez a pak přijď sem,“ zavolal na něj Alastor a jen slyšel, jak James odbíhá do kuchyně. Díky vycvičenému sluchu rozeznal srkání čaje, cinkání příboru a také tekoucí vodu, když James dojedl a umyl po sobě nádobí.

„Co se dneska budu učit?“ optal se nadšený James, když vtrhnul do laboratoře.

„Teď ještě nic, ale budeš se dívat a já ti ukážu, jak se připravuje hojivá mast a lektvar proti bolesti,“ odpověděl mu Alastor a ukázal mu na vyvýšenou židličku na levé straně stolu.

James se usadil a pozoroval, jak jeho děda připravuje vše potřebné pro výrobu hojivé masti. Na stole kolem kotlíku si položil přísady, do kotlíku nalil dva litry vody a zapálil pod ním oheň, který nevydával žádný kouř. James o něm četl, byl to magický oheň a podle síly kouzla hořel různě dlouho.

„Musíš si pamatovat, že je důležité si rozložit všechny potřebné věci v přesném pořadí, jak je budeš přidávat. Většina kouzelníků si připravuje ingredience během výroby lektvaru, ale je lepší, když si je všechny připravíš předem a rozmístíš si je kolem kotlíku.

Když byla Lily ještě malá, tak jsem ji také učil, jak se připravují lektvary, protože ji to bavilo a vždy chtěla vytvořit lektvar, který by pomohl její sestře nebo nemocným lidem. Byla zklamaná, když jsem ji řekl, že mudlům naše lektvary moc nepomohou. Jejich nemoc sice trochu zmírní, ale nevyléčí jako u nás kouzelníků, to si také zapamatuj.

Lektvary jsou vytvořené pomocí magie a kouzelných rostlin. Aby lektvar účinkoval, musí mít člověk magické jádro, o kterém jsi jistě už četl.“ James mu přikývnul a tak pokračoval dál.

„Pro Bystrozora jsou lektvary stejně důležité, jako Obrana proti černé magii a umění souboje. Mnoho černokněžníků, ale i jiných čarodějů se ti bude chtít pomstít a nejlépe toho dosáhnout pomocí nějakého jedu.

Jed tě může zabít velmi rychle a bezbolestně, ale také velmi, velmi hodně pomalu a s během toho budeš trpět takovou bolestí, že se dříve zblázníš, než umřeš a smrt pro tebe bude jen vysvobozením z toho pekla, které v tu chvíli budeš prožívat.

K tomu se Bystrozorové učí lektvary, aby si mohli vytvořit protijed, kdyby byl někdo otráven. Také se učíme základní léčivé lektvary a hojivé masti proti různým zraněním, jako je popálení, sedřená kůže nebo alergická vyrážka a další. O něčem už víš z učebnic a další věci se z nich také dozvíš. Pokud budeš mít otázky, tak se ptej, jinak tiše sleduj moji práci,“ ukončil svojí řeč a dal se do práce.

James svého dědu pozorně pozoroval a všímal si všeho, co udělal. Intenzita míchání, také jeho směr. Časová prodleva mezi přidáváním ingrediencí, zchlazení nebo zahřátí obsahu kotlíku. To všechno bylo důležité a po půl hodince pozorování James zjistil, že jeho děda hojivou mast dokončil.

Alastor vzal porcelánovou misku a naplnil ji nažloutlou hmotou. James nechápal, proč je to žluté, vždyť četl, že barva masti má být bílá, maximálně trochu béžová.

„Dědo, proč to má žlutou barvu? V knize se psalo, že má být spíše bílá,“ optal se James a Alastor se pousmál.

„Dobrý postřeh. Nicméně tohle je upravená verze. Ke konci jsem přidal výtažek z citrónu, takže mast dostane žlutý nádech a také příjemně voní po citrónu. Vymyslela to Lily,“ vysvětlil mu a James se pousmál. Teď pochopil, že lektvary mohou být ještě poupraveny, aby byly přijatelnější.

„Tahle hojivá mast se dá použít k čemukoliv menšímu. Účinkuje na bolest kloubů, otekliny a pohmožděniny,“ pronesl Alastor a podal vnukovi misku s hojivou mastí. Ten si k ní přičichnul a ucítil vůni citrónu.

„Voní to hezky. Dal by se místo výtažku z citrónu přidat třeba výtažek z jahod nebo jiného ovoce?“ optal se ho a Alastor se pousmál.

„To víš, že se to dá. Tahle hojivá mast se dá upravit pomocí jakéhokoliv ovoce. Připomínáš mi Lily, když tohle zjistila, každého se ptala na jeho oblíbené ovoce a pak každému připravila speciální hojivou mast,“ zasmál se a James se také usmíval. Byl rád, když mu jeho děda vyprávěl o rodičích, vždy ho to povzbudilo, aby se ještě více snažil a vyrovnal se jim.

Další hodinku a půl sledoval, jak jeho děda připravuje lektvar proti bolesti a snažil se všechno zapamatovat. Oba lektvary, nebo spíše lektvar a hojivá mast byly v učebnici pro druhý ročník.

Podle učebnic poznal, že v první ročníku budou probírat hlavně teorii a také ty nejjednodušší lektvary, nebo spíše budou chystat prostředí, do kterých se pak nalijí jiné lektvary a vytvoří tak jiný a silnější lektvar, než by byli schopni normálně namíchat. Někdy spojením několika lektvarů vznikl velmi silný lektvar se speciálními účinky, jindy vznikla jen bezcenná břečka a pak tu byla možnost vzniku jedu, na který se pak těžko hledal protijed.

„Jamesi, co říkáš na to, že by sis připravil vlastní hojivou mast? Jaké ovoce si vybereš?“ optal se ho Alastor a James rychle přiskočil ke stolu s kotlíkem.

„Kiwi. Měl jsem ho jen jednou a strašně mi chutnalo,“ odpověděl a Alastor mu pokynul, aby si zatím připravil všechny ingredience a počkal na něj, než mu přinese kiwi.

James se dal tedy do přípravy ingrediencí, které si po vzoru svého dědy rozložil do půlkruhu kolem kotlíku. Do kotlíku nalil dva litry vody a zapálil pod ním oheň jediným pohybem hůlky. Zjistil, že strašně lehce dokáže kouzlit bez toho, aby kouzla pronesl nahlas. Děda mu řekl, že je to výhoda v souboji, protože nikdo neví, co od něj čekat a bude tak mít výhodu, ale měl by ji před ostatními ukrýt a kouzlit nahlas. „Výhoda přestane být výhodou, pokud o ní někdo jiný ví.“ Řekl mu děda a on si uvědomil, že měl pravdu.

„Tak jsem zpátky s tím kiwi. Můžeš se dát do vaření,“ řekl Alastor a položil mu na stůl půlku kiwi, do druhé se totiž zakousnul, aby zjistil, co to přesně jeho vnukovi chutná. Okamžitě se ale otřepal, protože nečekal takhle sladko kyselou chuť a dokonce i s mírnou hořkostí. Musel uznat, že jakmile si tohle člověk chvíli převaloval po chuťových pohárcích a přišel tomuto ovoci na chuť, nemohl ho nemít rád.

Pozoroval počínání svého vnuka a zjistil, že dělá přesně to, co mu ukázal. Mast měla celou dobu správnou barvu, dokud James nepřidal výtažek z kiwi a hojivá mast nabrala světle zelenou barvu a z kotlíku se vzneslo trochu sladkokyselé páry, která provoněla celou laboratoř.

„Na první pokus se ti podařilo připravit hojivou mast a podle té páry na konci i velmi kvalitní. Teď si vezmi keramickou misku a naplň ji mastí. Také si vezmi malou mističku s vrškem a trochu si ji naber i tam, budeš to vždy nosit u sebe. Nikdy nevíš, co se může stát a kdy se ti to bude hodit,“ pronesl Alastor a James se řídil jeho pokyny.

Zbytek dne jim uběhnul dost rychle. Alastor ho celý den učil a poučoval o důležitosti lektvarů, jejich využití a jak účinně zjistit protijed na určitý jed.

Také se dohodli, že ve dny, kdy nebude mít etiku a hodiny tance, mu bude namátkově do jídla přidávat lehké jedy, které mu způsobí nevolnost nebo různé bolesti. Cílem tohoto mělo být, aby se James naučil podle čichu poznat, jestli je jídlo v pořádku, nebo ne a vyhnul se tak případné otravě.

Všichni Bystrozorové tohle neuměli, jen několik nejlepších, ale i tak se James rozhodnul, že na tohle přistoupí a naučí se to už teď. Pozdě večer šel spát, protože si četl knihu, kterou na Příčné získal. Kniha nesla název: Mým dědicům.

 


<- Předchozí díl!                                                                            Další díl! ->