Hlavní menu    Moje tvorba    Vaše tvorba    Spolecné projekty    Ostatní    Uživatel



 

 

Hlavní stránka
Něco o mě
Chat
( )
Odkazy
▪Spoilery
FF Naruto
▪Série
▪Jednorázovky
FF Harry Potter
▪Série
▪Jednorázovky
FF Ostatní
▪D. N. Angel
Originální tvorba
▪Cesta osudu
▪Kniha stínů
▪Články, úvahy atd...
Kejt
O Uživateli
Potomek dvou klanů
Evil or good
Jednorázovky
Raulon
O Uživateli
Vládci živlů
Jenorázovky
Shinoki
O Uživateli
Oznámení
Archangel
Jednorázovky
Nenávist a Smrt
Cheesik
O Uživateli
Shinobi dvou klanů
Tajná technika
Harry Potter - Jeden z mnoha
Luck Dem
O Uživateli
Jednorázovky
Jigoku Samurai
Spoilery (Anzai)
Anzai
P1NG
O Uživateli
All Night
Deamonic
O Uživateli
Krev Světla a Slzy Temnoty
tobi-sama
O Uživateli
naruto-bleach
naruto a bleach
Rochelle
O Uživateli
Zvuk zkázy
Sbírky
Jednorázovky
Fantastická zvířata a kde je najít
Fujiyuu Uchiha
O Uživateli
Jedna z devíti
Shiroi Are
Jedna z devíti: Po čtyřech letech
Sekko
O Uživateli
Černokňažka a Necromant
Jnao
O Uživateli
Narutov návrat I. - chuuninská skúška -
Jednorázovky
Narutov návrat II. -Strata blízkeho-
Lucky
O Uživateli
Ztracen v zapomění
Tenká čára
Qui trahendum tangite
jobek
O Uživateli
Naruto a Bůh smrti
Naruto a Bůh Smrti - prezentace síly
Nový sanin
Výcvikové středisko
Strážce brány
Harry Potter a Necromancer
4. Velká ninja válka
Přemožitel démonů
Guxim
O Uživateli
Harry Potter- Tahun Pertama
Harry Potter - Boj za svobodu
Harry Potter- Hrdina??
Amren
O Uživateli
Lepší život
naruto - kun
O Uživateli
Harry Potter a stratené učenie mágov
Naruto - Ťažké rozhodnutie
Titus
O Uživateli
Pokemon - Sinnoh league
Emily Cindy Mowmary
O Uživateli
Souboj Titánů
Gryf
O Uživateli
Naruto a prokletí které je darem
StarCraft vs StarWars
Bleach: Síla králů
Traileri na FF serie
Jednorázovky.
Harry Potter a síla čtyř
Arancar
O Uživateli
Harry Potter a Nový život
Markus
O Uživateli
Harry Potter a Taje magie
Myerel
O Uživateli
Les éléments invisibles de la vie
Daikara
O Uživateli
Jednorázovky
Když nás chtěli vyhnat.
Šance žít !
Bratři na zabití.
Jiný život I.
Ookami ningen.
Jiný život II.
vlastolordes
O Uživateli
Krv a slzy
kinkuro-san
O Uživateli
Návrat Namikazeho
Verxa
O Uživateli
the Dark, the Light, and the Grey
Môj najkrajší sen
Harry Potter a Bestiaire
kejhy
O Uživateli
Abrakadabra
zaza
O Uživateli
Harry Potter a světlo v temnotě
Lukasaku
O Uživateli
Cesta msty
Quesa
O Uživateli
Sulfia More
Jednorázovky
Staří vojáci nikdy neumírají
Příběhy tří... ehm, čtyř kouzelníků
Navak
O Uživateli
Prokletý
BAJAJA-KAR
O Uživateli
Atali
O Uživateli
Po pěti letech
Osudový boj
HP - Deník čistokrevné
Život ve stínu
Fairy Tail - Dračí děti
miki
O Uživateli
LáskaNinjaLoukaStrom
Navždy spolu
SaharuSanada
O Uživateli
Karioka World
Princ Tennisu(Prince of tennis)
Moje hvězda na konci Tunelu
Elitní Smrtijed
Strážce tajemství
Karen Alecta Black I.
Ginreishi(ochránci živlů) I.
Fruits Basket
Cesta za měsícem
Rikkaidai Fuzoku
Satan
Ginreishi(Ochránci Živlů) II.
Forever Together
Harryho Rozhodnutí (1)
The Last World
Potterova Zrada : Smrtijedi
NeAtTe
O Uživateli
Harry Potter a znamenie fénixa
Susan
O Uživateli
Co když se všechno změní?
Kanjira
O Uživateli
Přátelství a nenávist
Tasunis
O Uživateli
Reya
O Uživateli
Moc nikoho
Přání snů aneb Potter sebevrah
HP a pán zla
Démon spravedlnosti
HP a dech jednorožce
HP a dech jednorožce 2
HP and legend of the dark
ElisWolf
O Uživateli
Pták snící v kleci
Jednorázovky
Příběhy velké čtrnáctky
Nirvinus
O Uživateli
Syn svého otce
Leegy
O Uživateli
HP a Nová realita
Reaper
O Uživateli
Harry Potter: Probuzení
UedaAya
O Uživateli
Poslední ůtok
Cesta napříč Ayataro
Král Démonů
Gokusen I.
Black Sword Katie .
Mistr v Pokemonu
JigokuMaru
O Uživateli
Zlo a dobro
FT:Nekonečná láska
Zakladka dělá divi
Návrat Esne Black
Jednou a navždy
Přízrak temnoty
Yamato Nadeshiko Shichi Henge
Naruto,on je Nukenin
Návrat Slečny Raddle
Uedova sestřička I.
Konec KONOHY
Konoha Gakuen
Svatá Trojice
Feudální pán země Ohně
Naruto : Nukenin
Hp a Esne Blacková
Kai-san
O Uživateli
Nikol-chan
O Uživateli
Láska se Sunš nevyhýbá
Mitsuko
O Uživateli
Dívka s modrým tygrem
čtenářka
O Uživateli
Příběh Hyuri Mikon
Lord of Caer Azkaban
h0moun
O Uživateli
Novos Ordo Seclarum
SG Pegasus
xEternity
O Uživateli
Aryvenne
O Uživateli
Senna
O Uživateli
Bla Bla Bla
Zrušené
Zrušené
Zrušené
darksama
O Uživateli
Harry Potter a ...
LilithHekate
O Uživateli
Harry Potter a Majstri Elementov
BastaFidli
O Uživateli
Naruto: Mrtvý klan
juhy
O Uživateli
Návrat do Uzushiogakure
Filex9742
O Uživateli
Yami-san
O Uživateli
Maikeru
O Uživateli
Naruto - Fukutsu no seishin
sdragos
O Uživateli
akaj akuma
Sennin_Liesa
O Uživateli
Smrt není konec
Jednorázovečky
Nápravy
Ne všechno je spravedlivé
Naomie
O Uživateli
avanaka15
O Uživateli
N.U.T.
O Uživateli
Rozhodnout se
Žaneta
O Uživateli
Sonalesa
O Uživateli
frelength
O Uživateli
Albus Potter a nechcené dedičstvo
dark1987
O Uživateli
HP a Posel času
Trixirly
O Uživateli
bilales1
O Uživateli
Vzpoura
Doplňkové povídky Knížete Azkabanského
Západ Slunce nad Británií
Hrát podle pravidel
V tomto světě i v tom dalším
Naděje
Stellar
O Uživateli
Lost Soul
Lionsnake Chronicles - Hadí šach
Aritmancer
Sety
O Uživateli
Rámen ninja
Fairy Tail - Dark
Chyba - Pomsta - Láska
Harry Potter a rád Temného fénixa
HP - Dieťa z proroctva
Fairy Tail - Ranger
Tokyo Ghoul - Vnútorný nepriateľ
Pravá ruka štvrtého hokage
Chameleón
blade23mc
O Uživateli
Marsy
O Uživateli
zberateľ
O Uživateli
Pravdivá romance o květinářce a zablešenci
Mysterio
O Uživateli
Asami
O Uživateli
Bla bla bla
Neplatné
Kiru Uchiha
O Uživateli
Kronland
O Uživateli
Majo
O Uživateli
Spolupráce
Projekt Equillibrium 666
Elite Six
Unreal Tournament: Anime War
ExeqiuaS & Karlos-sama
Sentaku no Kurashi
V rekonstrukci
Download
FanFiction
Originální tvorba
Jiné
Galerie
Moje Arty
Vaše Arty
Apophysis
Jiné




Registrovat se

Pokec

Top List

TOPlist




21. Dopisy, dary a Anglie


Pokud by se ve Francii kontrolovala pošta ze zahraničí, daný úředník by se podivil nad tím, kolik zahraniční pošty a objemných balíčků míří do Paříže k jedinému kouzelníkovi.

Bylo docela zábavné pozorovat, jak se 31. Července k rodinnému domku sneslo hned několik druhů sov nebo jiných ptáků. Polovina z nich měla u nožek přivázané jen dopisy, ale druhá polovina nesla balíčky všech velikostí i tvarů. Čtyři sovy, dva ptáci marabu a dva orlové mořští. Obyvatelé domu se docela podivili nad záplavou těchto tvorů. Aby toho nebylo málo, přilétlo pár dalších sov, ale tentokrát pro jinou osobu.

„Jamesi, Sáro, pošta vám přišla,“ zavolal Max do horního patra domu, kde si Sára s Jamesem společně hráli u ní v pokoji. Aby Alastor nemusel platit za hotel nebo pronájem nějakého domku, Maxmilián jim nabídl ubytování u nich doma, když už James se Sárou trávili většinu všech dní společně.

„Jaká pošta?“ zajímala se Sára a oněměla, když spatřila tolik druhů ptáků. Dvě sovy se vznesly a do rukou ji hodily dva dopisy. Zbytek ptáků čekal na Jamese. Každý pták počkal, než na něj přijde řada, kromě sov, které se hned hrnuly dopředu a pak, že jsou sovy inteligentní.

James prvně odvázal všechny balíčky a pak teprve dopisy. Poznal hned písmo přátel, které si našel v jiných zemích. Egypt, Rusko, Japonsko; z těchto zemí mu přišly balíčky i dopisy. Z Francie a Anglie mu přišly jen dopisy a podle pečetí mohl hádat, že to byly dopisy ze škol.

„Bradavice, Krásnohůlky, Faraonský institut, Kruvál, Japonská univerzita magie. Zdá se, že o tebe projevilo zájem více škol, než si předpokládal,“ řekl Alastor, když si prohlédl pečetě na dopisech.

„Divné, v Egyptě se do školy chodí už od chvíle, co se u dítěte projeví magie, tak proč až teďka?“ podivil se James a pohlédl na svého dědu.

„Možná protože jsi národnostně Angličan a ti chodí do školy v jedenácti letech,“ argumentoval Alastor.

„Možná,“ poznamenal James. Sára si mezitím prohlížela svůj dopis z Krásnohůlek a usmívala se jako sluníčko.

„Byla jsem přijata,“ vypískla nadšeně a běžela svůj dopis ukázat matce, neboť otec byl také v místnosti a již ho viděl.

James otevřel dopis z Japonska.

 

Evans James-san,

Zasíláme Vám dopis s nabídkou studia na Japonské univerzitě magie. Byl jste doporučen některými studenty Mistra Saoto-sama. Jsme si vědomi Vaší národnosti i toho, že nejspíše nastoupíte na jinou školu magie, ale chtěli jsme, abyste věděl, že je tu i další možnost studia.

Svou odpověď nám prosím zašlete co nejdříve po školním orlu.

Ať Vás magie provází,
ředitel Japonské univerzity magie

Nakamura Sosuke.

 

James nevěřícně kroutil hlavou a zasedl ke stolu. Přivolal si brk s inkoustem a pergamenem, aby se dal do odepsání.

 

Nakamura Sosuke-sama,

Velice mě těší Vaše nabídka ke studiu na vaší univerzitě magie, ale jak jste předpokládal, nastoupím na školu ve své rodné zemi, abych uctil přání svých rodičů.

Ať Vás magie provází,

James Evans.

 

Ještě jednou si po sobě rychle přečetl odpověď a odeslal ji po jednom z orlů. Druhý orel stále vyčkával na otevření balíčku s dopisem, který doručil.

James otevřel i následující dopisy z různých škol a na všechny odpověděl stejně, jako na ten z Japonska. Teda až na dopis z Bradavic, na který neodepisoval, neboť s jeho studiem počítali na sto procent a navíc musejí během prázdnin navštívit Brumbála.

Konečně se dostal k dárkům, které mu přátele poslali. Od Mistrů z Japonska obdržel nádherné ručně vyřezávané pole a kameny pro Shogi. Věděl, že mu ta hra bude chybět, ale nyní si ji mohl zahrát s dědou, kdykoliv to bylo možné. Poslal jim děkovný dopis a vyjádřil v něm naději nad návštěvou, aby mohl složit zkoušky z druhého stupně z ovládání elementů, které do té doby zvládne.

Od Naily, Inus a Amiry z Egypta dostal zlatý náramek s vyobrazením skaraba. Psaly, že náramek má ochrannou moc, která zabrání, aby jej někdo proklel pomocí nějakého rituálu. Také jim poslal děkovný dopis a připsal i plno otázek. S děvčaty si také během svých cest psal, sice ne tak často, jako se Sárou, ale občas jim poslal dopis a on pak dostal také jeden nebo dva na oplátku.

Z Ruska mu došla krabička s velmi vzácnými kousky dřeva a kovu, které mohl využít na vytvoření hůlky nebo magických předmětů. Svému učiteli v oboru výroby hůlek a magických holí poslal také dopis a zprávu o tom, jak hůl jeho dědy funguje perfektně a že se už několikrát dobře osvědčila.

Vyřídit korespondenci mu trvalo bezmála tři hodiny. Když odeslal i poslední dopis, nebylo v domě po ptácích ani památky. Spokojeně si oddechl a podíval se z okna ven, bylo tam hezky, Slunce o sobě dávalo vědět velkými horky, ale James si v Egyptě zvyknul na horší vedra, takže mu a Alastorovi to vůbec nevadilo, ostatní byli raději skryti ve stínech nebo domech.

„Jimi, půjdeme dneska ještě zkoušet?“ vyrušila ho z odpočinku Sára.

„Myslím si, že to zvládáme vítečně, tak není potřeba cvičit i dneska. Raději si odpočiň, ať máš zítra plnou sílu,“ mrknul na ní a zase zaklonil hlavu. Vzpomínal na to, co prožil a vůbec nelitoval svého rozhodnutí odejít od Dursleyovích. S ubíhajícím časem se spíše strachoval o to, aby se ve škole nenudil.

Sára byla už dávno pryč a ze vzpomínek ho vytrhl až Alastor, který si k němu přisedl.

„Jamesi, dostal jsem dopis od Rufuse Brouska, vedoucího oddělení Bystrozorů. Rád by měl někoho v Bradavicích, aby věděl o tom, co se děje. Nejspíše budeš mít další misi a přišel jsem se optat, jestli ji přijmeš, nebo ne.“

„Jakého charakteru je ta mise?“

„Zdá se, že v Bradavicích bude ukryta nějaká cenná věc. Na zabezpečení se budou podílet všichni profesoři, aspoň podle toho, co se mu podařilo zjistit, a napsal mi v dopise.“

„Takže mě chce jako špeha v Bradavicích?“

„Tak něco, tvá mise by se týkala ověření ochran daného předmětu. Mám mu dát vědět obratem,“ upozornil ho děda.

„Dobrá, stejně bych se ve škole asi nudil,“ usmál se a Alastor s pokýváním napsal odpověď na druhou stranu dopisu a vydal se pryč, aby dopis odeslal zpátky do Anglie.

 

James si ani neuvědomil to, že šel večer spát a ráno vstával. Nevnímal ani snídani, byl stále ponořen do vzpomínek, které si postupně promítal. Začal vnímat až v době oběda, kdy polknul horkou polévku a hned na to se rozkašlal.

„Jsi v pořádku?“ ptala se Sára starostlivě.

„Jo, jen jsem si nevšimnul, že je ta polévka horká,“ ušklíbnul se a od té chvíle dával pozor na to, co jí. Byli domluveni, že jejich společná oslava narozenin začne ve tři hodiny odpoledne. Sára pozvala pár přátel, které si našla ve městě. James přemýšlel nad tím, že by pozval někoho z Anglie, ale nechtělo se mu zneužívat pohostinství, kterého se jim dostalo.

„Jimi, co si bereš na sebe?“ zajímala se Sára, která vtrhnula do jeho pokoje, který byl pokojem pro hosty.

„Tmavě modré kraťasy a světle modrý nátělník, asi,“ odpověděl, měl to oblečení na sobě, jen zakouzlil čistící kouzlo, aby na něm neměl žádný flek.

„Tak já si vezmu světle červené letní šaty, co mám ve skříni,“ rozhodla se Sára a odběhla pryč. James si povzdechnul, nikdy neslavil narozeniny, vždy jen od dědy dostal dárek s blahopřáním a někam si zašli, když byla možnost, jinak to neřešil.

 

Čekal na zahradě u fontánky, kousek od něj byl připravený stůl s jídlem a dárky, které byly pro něj a hlavně Sáru. I on jí dal dárek, jednou brzy ráno se přemístil do Egypta. Navštívil i Najiho, Faraona Egypta, ale tajně. Chtěl jen vědět, kde se dají sehnat nádherné šaty. Poté se přemístil do Španělska, Anglie a nakonec něco koupil i ve Francii na Eiffelově náměstí. Do Japonska nechtěl riskovat přemístění, když ho to minule vyčerpalo.

Na zahradě byla celá Sářina rodina, sir Damien s Marietou a asi pět dětí v jejich věku. Minimálně tři z nich viděl v Krásnohůlkách, takže všichni byli kouzelníci a čarodějky. Každý Sáře gratuloval a předával ji dary. On s Alastorem stáli bokem a sledovali dění kolem sebe.

„Připomeň mi, že nechci na oslavě narozenin tolik lidí, až budu mít tendenci jich pozvat strašně moc,“ hlesl James, udělal pečeť a se zafoukáním větru se posadil do vzduchu. Alastor ho chtěl chytat, ale pak pochopil, že to nebylo třeba.

„Celou dobu jste někam mizeli, co vy dva chystáte?“ zajímal se Alastor, ale to James už neseděl ve vzduchu, ale seděl nad vodou ve fontánce. Musím poznamenat, že fontánka měla v průměru čtyři metry a do výšky měla dva a půl metru, takže fontánka byla menší fontána. Alastor mohl jen vidět, jak se z vody začaly formovat dvě hlavy čínských draků.

„Co máš v plánu?“ ptal se Alastor tiše, ale rázně. Nechtěl, aby byla oslava nějak narušena, ale to už tam přiběhla i Sára a skočila jednomu z draků na hlavu, kde zůstala stát. James se postavil na hlavu druhému draku. Vše bylo připraveno.

James dal pokyn a oba draci se vydali opačným směrem od sebe, ale záhy se zase setkali na druhé straně fontánky, kde se ve spirále kolem středu fontánky začali zvedat do výšky. James tímto dával Sáře čas, aby mohla vytvořit i svého vodního draka. Hlava třetího draka vykoukla z fontánky a drak okamžitě vystřelil vzhůru kolem prvních dvou draků. Plazil se po nich, jako když had obtáčí svou kořist.

Drak proplul mezi Sárou a Jamesem, kolem kterých se začal točit ve vlnitém kruhu. James ovládal draky, na kterých stály, proto je nechal pohybovat se tak, jako by tancovali, takže se přesunuli kousek od fontánky, se kterou neměli nic společného, teda až na vodu, která ve fontánce chyběla. Na dracích se dokázali udržet jen pomocí nohou, tak mohli dělat různé otočky, přemety a bůh ví, co ještě by dokázali, ale oni si připravili jen tohle malé představení s velkým finále. James nechal oba draky obrovskou rychlostí padat zpátky k fontánce, když sebe a Sáru půl metru před dopadem přemístil za záda hostů, přesněji oba stáli na stolech mezi dárky.

„Kde jsou?“ strachovala se Laura.

„Tenhle dárek jsem pro tebe sám vybíral a také koupil,“ ozval se James a všichni se otočili na dvojici dětí, stojících na stole. James zrovna předával Sáře větší zabalený balík. V tu chvíli Alastor začal tleskat a Damien s Marietou a Demetriem se k němu přidali.

„ To vaše představení bylo docela působivé. Nevěděl jsem, že zvládneš ovládat tři vodní draky,“ prohlásil Damien.

„Taky nedokážu. Můj limit jsou zatím jenom dva draci, každou rukou ovládám jednoho,“ odpověděl.

„Ale jak potom ten třetí?“ optal se Damien, ale zarazil se. Pohlédl na Sáru, která se usmívala od ucha k uchu. „To ty?“ optal se překvapeně. Sice každou chvíli byli u něj, ale on neměl čas je sledovat a kontrolovat, co dělají u jezera.

„Ano, moje schopnost telekineze mi v tom hodně pomáhá,“ usmála se a seskočila ze stolu, aby mohla rozbalit dárek, který dostala od Jamese. Ten se pro změnu přemístil k dědovi, který také usmíval.

„A pak že by ses v Bradavicích nudil. S tímhle si můžeš jít létat nad Černým jezerem. Nechtěl bych proti tobě bojovat, až budeš mít plnou kontrolu nad všemi elementy,“ popichoval ho děda a on ho objal. Měl ho tak moc rád, že to nedokázal vyjádřit slovy, byl pro něj naprosto vším.

„Páni,“ ozvalo se několik povzdechů. Oba se otočili ke stolu, kde Sára rozbalila celý balík a vytáhla z něj čtvery šaty z různých látek i barev. Dokonce každé šaty byly určeny pro něco jiného. Nicméně v balíčku nebyly jen šaty, ale také pouzdro na hůlku, prstýnek, který odhalil jed v pití a jídle a nakonec řetízek s přívěskem tančícího páru.

„Sedm darů v jednom dárku,“ usmál se Alastor a hrdě poklepal Jamese po zádech. James se usmíval, nikomu nedošlo, co se právě stalo, když všechny ty dary Sára přijala. Bylo jich sedm, sedm darů darovaných z přátelství nebo lásky, přijaté s láskou. Nikomu neřekl o tomhle způsobu, jak provést jistý rituál, který byl skoro dokončen. Chyběla poslední věc, ale to už nebylo na něm, jestli se to stane nebo ne.

„Ty dárky jsou úžasné, tak nádherné šaty jsem ještě neviděla,“ rozplývala se Sára, když k němu přiběhnula a rychle jej políbila na rty. V tu chvíli se kolem Sáry zvedla světle červená záře, která následně pohasla.

„Co to bylo?“ ptali se všichni, jen Demetrio si Jamese prohlížel. Nechtěl jim to vysvětlovat, pak by to ztratilo účinek a tak pokrčil rameny. Pravda byla taková, že mu uvěřili všichni, kromě Demetria a Alastora.

„Musíme si promluvit,“ hlesl Demetrio a Alastor přikývnul. Všichni tři se trochu vzdálili a oba muži se podívali na Jamese stylem, že by to měl okamžitě vysvětlit.

„No dobrá, provedl jsem jeden prastarý rituál, který dokáže Sáru uchránit. Sedm darů darovaných z přátelství nebo lásky. Sedm darů přijatých s láskou. Sedm let ochrany nejvyšší osobou srdci nejbližší,“ prohlásil James a Demetrio vytřeštil oči. Slyšel od svého dědečka o tomhle rituálu, který musí být proveden bez vědomí osoby, která má být chráněna. Je to nejvyšší ochrana, kterou člověk může získat.

„Děkuji ti za mou vnučku, postarám se o to, aby se nedozvěděla, že tohle byl pradávný rituál ochrany,“ usmál se Demetrio.

„Už to může vědět, ale nechci, aby se zbytečně vystavovala nebezpečí, i když nemůže umřít žádným kouzlem,“ prohlásil tiše James, pak zmizel u paty třešně, která na zahradě rostla. Pozoroval dění oslavy a moc se nezapojoval, Sára mu vždy donesla talířek s kouskem dortu nebo nějaký zákusek.

Večer, když se začalo stmívat, Damien vyčaroval hudební nástroje a jakmile začala hrát hudba, vyzval Sáru k tanci. Byl proti ní sice hodně vysoký, ale to nikomu nevadilo, užili si spousty legrace. U tance se vystřídali doopravdy všichni a dobře se bavili, když Laura tančila sambu a ostatní tleskali do rytmu.

Nakonec se James přeci jen bavil a všichni ulehli do postelí v ranních hodinách. To také zapříčinilo, že první člověk, který vylezl z postele, byl právě James a to byla jedna hodina odpoledne. Docela se nad tím podivil, že dokázal spát tak dlouho. Nechtěl nikoho budit, tak se vydal do kuchyně, aby zjistil, jestli není něco k jídlu.

Dole v kuchyni byla jen stará paní, která v domě sloužila. James s ní vycházel bez problémů a nikdy se k ní nechoval jako ke služce. Věděl, jaké to je někomu sloužit, proto to nechtěl ani po druhých.

„Chceš něco k jídlu, chlapče? Když chvíli počkáš, něco ti připravím,“ usmála se na něj stařenka.

„Není třeba, madam. Pokud zbylo něco ze včerejší oslavy, bude mi to stačit,“ odvětil a díval se na zeleninové mísy a tác s chlebíčky. Vzal si menší talířek a na něj si naložil pár chlebíčků, tmavé pečivo a několik plátků šunky. Do hodinky byli vzhůru všichni a každý z nich si po Jamesovu vzoru vzal něco ze včerejška. Každý byl ještě plný a tak jim stačilo něco lehkého.

 

Dalších čtrnáct dní uběhlo jako voda a do začátku školního roku zbývalo posledních šestnáct dní. James nesnášel loučení, připadalo mu to divné a nevěděl, jak se správně chovat.

„Jimi, stavíš se ještě někdy?“ optala se ho Sára šeptem.

„Pokud mě děda nebude hlídat na každém kroku,“ pokrčil rameny. „A navíc vím, kde je tvá škola, můžu tě navštěvovat tam,“ mrknul na ní. Sára mu naposledy dala pusu a pak se přidala ke svým rodičům, kteří stáli kousek od nich.

„Jsi připravený, Jamesi?“ optal se Alastora a dostalo se mu pokývání hlavou. „Tak nás přemísti domů,“ dodal. V tu chvíli obě postavy zmizely.

 

Ochrany kolem Alastorova domu zazářily, když se majitel vrátil po takové době zpátky domů.

„Sladký domov,“ usmál se Alastor, ale hned se rozkašlal, neboť všude bylo plno prachu. Okamžitě s Jamese vytáhli hůlky a dali se do uklízení. Trvalo jim to jen pár minut, než prošli celý dům a zbavili se prachu. Také otevřeli všechna okna, aby se zbavili zatuchlého vzduchu.

„Teďka je to sladký domov,“ poznamenal James a oba se rozesmáli. Každý šel do vlastního pokoje, kde si vybalili věci a uložili je do skříní, kam patřili. James měl v pokoji menší knihovničku vyřezávanou ze dřeva, které neznal.

„Měl by sis co nejdříve zajít na Příčnou a dokoupit věci, které ti chybí. Také bys potřeboval nový kufr, tohle všechno mít v jednom kufru není praktické,“ ozval se ze dveří Alastor.

„Potřebuji jen školní hábity a oficiální hůlku, ale stejně si musím vyrobit svou vlastní hůlku, tak bych měl nakonec tři hůlky,“ odpověděl dědovi.

„Tu, co jsem ti dal k sedmým narozeninám, můžeš mít v kufru jako záložní, kdyby se cokoliv stalo. Hůlku od Ollivandera budeš používat normálně a tu, co si vyrobíš, budeš mít schovanou do zálohy u sebe,“ odvětil Alastor.

„Dobrá, na Příčnou si zajdu odpoledne. Kdy nás chce vidět Brumbál?“

„Nevím, pošlu mu sovu, že jsme zpátky v Anglii, ať napíše, kdy se u něj máme zastavit, ale teďka už toho nech, oběd je na stole,“ řekl Alastor a oba se vydali do kuchyně, aby se pořádně najedli.

Po obědě si James vzal seznam věcí, které si má koupit pro studium v prvním ročníku a odškrtal si vše, co již měl. Nechtěl ochuzovat domácí zásoby ingrediencí do lektvarů a zásoby kotlíků, proto se rozhodnul, že si to vše koupí. Proto prvně zamířil do Gringottovic banky. Musel si vybrat dostatek zlata na svůj nadcházející nákup.

„Dobrý den, mistře Griphooku,“ pozdravil skřeta slušně. Ten si ho hned zkoumavě prohlížel.

„Přejete si?“

„Ano, rád bych si vybral peníze z trezoru Harryho Jamese Pottera,“ řekl tiše a na stolek položil zlatý klíček.

„Jistě, následujte mě,“ řekl skřet, zavolal na nějakého jiného skřeta, kterého pověřil prací za pultem a vydal se k vozíkům, které je dopravily k trezoru, ze kterého si měl James vybrat zlato.

Skřet trezor otevřel a James vytáhnul váček, do kterého by se vešel klidně i celý trezor zlata. Na své nákupy si nabral sto galeonů ve zlatě. Na drobné se nedíval, bude jich mít dostatek, až se vrátí z nákupů. Doufal, že mu tolik zlata vystačí na celý rok, chtěl totiž na vánoce rozeslat pár dárků.

Když vyšel z banky, zamířil k madame Malkinové, aby si nakoupil školní hábity. V obchodě nikdo nebyl, tak přistoupil k pultu a cinknul malým zvonečkem.

„Omlouvám se, budeš si přát, drahoušku?“ optala se ho baculatá dáma, která byla oblečená ve světle fialovém.

„Nějaké kvalitní hábity do Bradavic,“ odpověděl. Madam si ho prohlížela, protože na sobě měl černý hábit, který v sobě měl tmavě modrou.

„Výborně, pojď se postavit sem na stoličku a já si tě přeměřím, pak vybereme látku, která se ti bude líbit, ano,“ řekla a tak to šlo ráz na ráz. Nejdříve půl hodinky stál na stoličce, kolem něj létal metr, brk zapisoval míry a madam Malkinová před něj nosila jednu hezkou látku vedle druhé. Nejspíše chtěla, aby její hábity byly kvalitnější než ten, co měl na sobě.

Nakonec odcházel s taškou deseti hábitů. Čtyři čistě černé, dva s rudou, modrou a zelenou barvou v černé.

Další obchod, ve kterém se zastavil a nakoupil plno věcí, byla lékárna, kde nakoupil plno ingrediencí do lektvarů. Vedle lékárny byl stánek s kotlíky, tak si koupil cínový velikosti dva. Ještě zamířil do Krucánků a kaňourů, aby si koupil učebnici do Obrany proti černé magii od Quentina Trimbleyho s názvem Černá magie – příručka sebeobrany. Tahle jediná kniha se změnila na seznamu knih, které měl už pár let. Až nakonec zamířil do obchodu Ollivandera, kde si měl oficiálně koupit svou první hůlku.

Vstoupil do úzkého krámku a rozhlížel se kolem sebe. Bylo tam nepřeberné množství regálů s úzkými krabičkami, ve kterých byly jisto jistě hůlky. Každá hůlka v obchodě čekala na svého majitele, neboť hůlky si své majitele vybírají. To byl zákon hůlek a magických holí.

„Dobré odpoledne,“ pozdravil ho Ollivander přívětivě. Nicméně jeho stříbrné oči Jamese trochu vyvedly z míry, ale nedal to na sobě znát.

„Dobrý den,“ odvětil mu s úsměvem.

„Ano, ano, čekal jsem, kdy se zde ukážete, Harry Pottere.“ Nebyla to otázka, jen holé konstatování. „Pamatuji se na den, kdy sem vkročila vaše matka, měla stejně nádherné oči, jako vy. Její hůlka, deset a čtvrt palce dlouhá, vrbové dřevo, kdy s ní mávla, krásně to zasvištělo,“ prohlásil Ollivander.

„Hádám, že byla vyrobena pro zaříkávání,“ usmál se James a Ollivander vytřeštil oči.

„Váš otec měl hůlku z mahagonu, pružnou a jedenáct palců dlouhou. Byla o něco silnější, než jiné hůlky,“ prohlásil Ollivander po chvilce a čekal, jestli James odpoví i na tohle.

„Hůlka pro přeměňování,“ řekl James a Ollivander se rozesmál zvonivým hlasem, který byl u tak starého muže velice neobvyklý.

„Pane Pottere, překvapujete mě. K čemu by sloužila hůlka třináct a půl palce dlouhá, tisové dřevo a jádro z ptáka fénixe?“ optal se Ollivander.

„Bílá nebo černá magie, popřípadě obrana proti nim,“ odpověděl starci, který se usmíval. „Byla to Voldemortova hůlka,“ dodal a Ollivander sebou škubnul. Na jeho tváři se objevila bolestná grimasa.

„Nevyslovujte to jméno, přineslo mnoho utrpení v minulých letech,“ zašeptal Ollivander.

„Je to jen jméno, pokud se bojíte jména, bojíte se jeho nositele daleko více. Voldemort byl jen vrah, nic víc, nic míň. Když se bojíte jeho přezdívky, říkejte mu Tom Raddle,“ odsekl James, docela ho štvalo, že se každý bál Voldemortova jména. Ollivander si ho prohlížel, ale pak se dal do práce. Změřil si jeho předloktí, délku postavy a další věci, aby mu mohl vybrat nějakou hůlku.

„Vy jste už kouzlil, pane Pottere?“ zajímal se stařík, neboť každý, kdo již delší dobu používal hůlku, měl trochu jiné držení hůlky, než naprostý nováček. Ollivander mu totiž právě do ruky strčil hůlku, která byla podobná hůlce jeho matky.

„Ano a slouží mi docela dobře,“ usmál se James a nechal si v ruce zhmotnit hůlku, kterou dostal do dědy. Ollivander si hůlku prohlédnul a zamumlal si něco o černém obchodě a znehodnocování hůlek.

„Dobrá, když vám seděla tahle hůlka, zkusíme něco podobného. Cesmínové dřevo, deset palců dlouhá a blána ze srdce draka,“ prohlásil Ollivander, podal Jamesovi jeho upravenou hůlku, která zmizela, a pak uchopil hůlku, kterou mu stařík podával. James s hůlkou mávnul, ale to, že to nebyla ta pravá, značil fakt, že květiny ve váze vzplanuly. Ollivander se chtěl dát do hašení, ale James natáhnul ruku s pečetí a oheň zmizel.

„Byl jsem přes rok v Japonsku, učil jsem se ninjutsu magie,“ vysvětlil, když se na něj Ollivander tázavě podíval.

„Ano, již jsem slyšel o téhle bezhůlkové magii, nicméně hůlku potřebujete, pane Pottere. Kouzlit bez hůlky může každý kouzelník až od určitého věku, ale to jistě víte, že?“ usmál se stařík a zase zmizel v útrobách obchodu. To, co stařík prohlásil, Jamese mírně zaskočilo. Nevěděl o tom a byl si jistý, že taková informace by se v knize měla nacházet hned v jejím úvodu.

„Cesmínové dřevo, jedenáct palců dlouhá a péro z ohnivého fénixe, je pěkná a poddajná,“ prohlásil Ollivander po chvíli a nesl hodně zaprášenou krabici, kterou odklopil a pobídl Jamese, aby si hůlku vzal. Ten ji uchopil do ruky a pocítil v prstech zvláštní teplo. Rázně s ní máchnul a celým obchodem se prohnala vlna magie, kterou ze sebe James vypustil. Z hůlky vyšel doslova ohňostroj rudých a zlatých jisker.

„Výtečně,“ zaradoval se Ollivander, vypadal víc než spokojený. „Nicméně je to zvláštní. Jádro vaší hůlky má v sobě péro fénixe, který upustil ještě jedno, jen jedno další péro. Zvláštní je, že ta druhá hůlka patřila Tomu-jehož-nejmenujeme,“ řekl Ollivander.

„To znamená, že pokud bych s Voldemortem zkřížil hůlky, nastalo by Priori incantatem. Naštěstí si do konce prázdnin vyrobím vlastní hůlku,“ řekl James a vytáhnul měšec, aby zaplatil.

„Výroba hůlky je velice zdlouhavá a náročná, jste a budete ještě mocnější čaroděj, pane Pottere, ale tohle odvětví nechte na odbornících,“ varoval ho stařík. „Budou to dva galeony,“ dodal a James mu do ruky vložil dva zlaťáky.

„S knihou Magie výroby hůlek od Mistra Merlina Moudrého jsem dokázal vyrobit magickou hůl, hůlka není problém, již mám vše připraveno,“ ušklíbnul se na staříka a oněmělého ho nechal v obchůdku. Na Příčné totiž nic nepotřeboval a tak se přemístil přímo z krámku.

„Svatý Merline, tvůj dědic je mezi námi a to znamená jediné. Musím dát rychle vědět ostatním,“ zamumlal stařec, hůlkou uzamknul obchod a zmizel v zelených plamenech svého krbu.

 

O pár dní později šel James po boku svého dědy z Prasinek do Bradavic. Nebo spíše Harry, nyní měl svou jizvu zpátky na čele a vlasy měl krátké, trčely mu snad do všech stran. Měl na sobě černé kalhoty s černou košilí a černý hábit s tmavě zelenou barvou uvnitř černé.

Stanuli před chrličem a Alastor na něj zaklepal. Zdálo se, že je na něm nějaké kouzlo, které Brumbálovi oznámí, kdo je dole před pracovnou. Vyšli na schody, které je vyvezly až před dveře pracovny a vstoupili dovnitř.

„Zdravím, Brumbále,“ pozdravil Alastor.

„Dobrý den, pane profesore,“ pozdravil pro změnu Harry.

„Oh, dobré odpoledne, rád vás oba zase vidím,“ usmál se na ně mile. „Citronovou zmrzlinu?“ nabízel jim. Alastor odmítl, ale Harry si dal.

„Tak, jak jste se měli celou tu dobu?“ zajímal se Brumbál.

„Každá země byla něčím zvláštní, ale to vám jistě řekl váš informátor, kterého jsme měli většinu cesty za zadkem,“ ušklíbnul se Harry a Alastor se tiše rozesmál.

„Chlapče drahá, záleží na tobě mnohé, někdo na vás musel dohlédnout, abychom vám byli schopni pomoci, kdyby se něco stalo,“ bránil se Brumbál a někteří ředitelé se divili, jak se může bránit pomocí tak chabých výmluv. „Také bych rád věděl, co všechno dokážeš, abych mohl připravit své kolegy na tvé znalosti,“ dodal rychle.

„Albusi, umí jen základní kouzla, možná něco navíc, ale celou dobu jsme se věnovali rozvoji magické stránky, aby byl připraven zvládnout jakékoliv kouzlo. Také zdokonalování jeho schopností přemisťování, zvěromagie a neverbálního kouzlení,“ ujal se slova Alastor.

„Výborně, Harry, máš už vše nakoupené do školy?“ optal se Brumbál přímo jej.

„Mám všechno, dokonce i novou hůlku, ale je mi k ničemu, pokud se objeví Voldemort. Sesterské hůlky proti sobě těžko budou bojovat,“ poznamenal zklamaně.

„Proč si myslíš, že je Voldemort stále naživu?“ zajímal se Brumbál překvapeně.

„Protože on je mág temnoty a mým úkolem je doprovázet bojovníka světla, který ho může porazit jako jediný z nás všech, tak to vždy bylo a vždy bude. Je to našim úkolem, nás dědiců Merlina Moudrého, abychom učili bojovníka světla a pomohli mu porazit mága temnoty, aby nepovolal prastaré zlo v podobě Salazara Zmijozela, tvorů temnoty a démonů z podsvětí,“ prohlásil Harry pevně a kolem něj vyzařovala aura moci, byla menší, než u Brumbála, ale v tu chvíli se v pracovně zablesklo a Harry v pravé ruce držel Merlinovu hůl.

„U Merlinových vousů, to je Merlinova hůl,“ ozvalo se šeptání z obrazů bývalých ředitelů.

„Poslední zkouška zplněna, nyní jsi právoplatným dědicem mé vůle, magie a jména. Nyní jsi Harry James Merlin Potter,“ ozval se místností stařecký hlas, který byl plný moci, ale také hrdosti a pýchy. Nebylo pochyb o tom, že to byl hlas samotného Merlina, neboť hůl při tomto prohlášení zářila bílým světlem, které se šířilo z drahokamu na jejím konci. Hůl byla jen o něco větší, než byl Harry a on podvědomě věděl, že hůl bude růst s ním.

„Pane profesore, stále potřebuji hůlku?“ optal se Harry pobaveně, protože tak překvapeného Brumbála ještě nikdy neviděl, ne že by ho viděl nějak často, ale z vyprávění svého dědy věděl, že překvapený Brumbál je něco vzácného a on ho dokázal zatím překvapit pokaždé, když se viděli.

„Obávám se, chlapče, že touhle holí bys své profesory moc nepotěšil,“ usmál se na něj Brumbál.

„Dobrá, budu používat hůlku. Nyní mě omluvte, musíme se už vrátit. Mám doma rozdělaný lektvar, který bych rád ještě dneska dokončil,“ prohlásil, chytil dědu za ruku a s mírnou úklonou je oba přemístil pryč. V tu chvíli se v pracovně jen tak ze vzduchu zhmotnilo několik osob. Severus Snape, Minerva McGonagallová, Filius Kratiknot, Pomona Prýtová, Remus Lupin a Elfias Dóže.

„Ochrany hradu jakoby neexistovaly, když se přemístil,“ prohlásil Kratiknot.

„Ještě štěstí, že o nás nevěděl,“ ozval se Dóže, který měl z Harryho docela obavy.

„Ale on o nás věděl. Když mluvil o tom lektvaru, podíval se mi do očí a na tváři se mu mihl úšklebek, ale pochybuji, že by si toho někdo z vás všimnul,“ řekl Snape a pořád před sebou viděl, jak byl chlapec oblečený. Celý v černém, až na ten hábit, který se místy lesknul tmavě zelenou barvou, barvou jeho koleje, barvou Zmijozelu a přitom o Salazarovi mluvil se znechucením v hlase. On, Severus Snape byl od mládí špehem, on dokázal z řeči těla vyčíst mnohé a věděl jedno, bude to on, kdo se postaví Pánovi Zla, ať už se objeví bojovník světla, nebo ne. Ostatní se o něčem bavili, ale on je neposlouchal, byl příliš zamyšlený nad Potterem, nyní vlastníka jména Merlin. Každý kouzelník věděl, že jméno Merlin nemůže nosit nikdo, koho samotný Merlin nezvolí, tak jak se tomu stalo před jejich zraky.

„Omluvte mě, mám dole nějaký lektvar a rád bych jej ještě dneska dokončil,“ prohlásil a zmizel ve dveřích se zavířením svého pláště. Remusovi nebezpečně zacukaly koutky, ale Elfias se rozesmál.

„Nikdy bych netušila, že to řeknu, ale Potter byl právě stejný jako Snape, nebo naopak?“ optala se Minerva a také ji škubaly koutky, jak se bránila smíchu.

„No, máme se na co těšit, mí drazí kolegové. Jsem si jistý, že Harry bude umět daleko více, než dává najevo. Ostatně jsme viděli jeho výsledky z Faraonského institutu. Samotný Merlin prý dokázal do svých sedmnácti rozvinout svůj potenciál na hranice, které ve svém věku mohl dosáhnout. Každým dalším rokem jeho potenciál rostl a já věřím, že Harryho potenciál roste již teď,“ prohlásil Albus, poté se rozloučil s profesory a Remusem. Elfias u Albuse ještě zůstal, protože ho Albus stále chtěl přesvědčit o tom, aby vzal hodiny Obrany proti černé magii. Měl sice v záloze Quirrella, ale ten se mu moc nelíbil.

 

Poslední den prázdnin Harry dokončil výrobu své hůlky. Byl natolik šťastný, že s ní okamžitě švihnul a pokud proud jisker z jeho hůlky od Ollivandera byl ohňostrojem, tak to nic nebylo proti tomuto pestrému představení, které mu hůlka připravila. Byla to mocná hůlka, on to věděl. Dřevo z dubu cherubínů, deset a půl palce dlouhá, jádro bylo tvořeno jeho vlastním vlasem, prachem z rohu jednorožce a celá hůlka byla luhována v krvi baziliška se třemi slzami fénixe.

Vše měl již zabalené v novém kufru, proto se po lehké sprše odebral do své postele, aby mohl spokojeně a nerušeně spát a následně se vzbudit do nové etapy života.


<- Předchozí díl!