Hlavní menu    Moje tvorba    Vaše tvorba    Spolecné projekty    Ostatní    Uživatel



 

 

Hlavní stránka
Něco o mě
Chat
( )
Odkazy
▪Spoilery
FF Naruto
▪Série
▪Jednorázovky
FF Harry Potter
▪Série
▪Jednorázovky
FF Ostatní
▪D. N. Angel
Originální tvorba
▪Cesta osudu
▪Kniha stínů
▪Články, úvahy atd...
Kejt
O Uživateli
Potomek dvou klanů
Evil or good
Jednorázovky
Raulon
O Uživateli
Vládci živlů
Jenorázovky
Shinoki
O Uživateli
Oznámení
Archangel
Jednorázovky
Nenávist a Smrt
Cheesik
O Uživateli
Shinobi dvou klanů
Tajná technika
Harry Potter - Jeden z mnoha
Luck Dem
O Uživateli
Jednorázovky
Jigoku Samurai
Spoilery (Anzai)
Anzai
P1NG
O Uživateli
All Night
Deamonic
O Uživateli
Krev Světla a Slzy Temnoty
tobi-sama
O Uživateli
naruto-bleach
naruto a bleach
Rochelle
O Uživateli
Zvuk zkázy
Sbírky
Jednorázovky
Fantastická zvířata a kde je najít
Fujiyuu Uchiha
O Uživateli
Jedna z devíti
Shiroi Are
Jedna z devíti: Po čtyřech letech
Sekko
O Uživateli
Černokňažka a Necromant
Jnao
O Uživateli
Narutov návrat I. - chuuninská skúška -
Jednorázovky
Narutov návrat II. -Strata blízkeho-
Lucky
O Uživateli
Ztracen v zapomění
Tenká čára
Qui trahendum tangite
jobek
O Uživateli
Naruto a Bůh smrti
Naruto a Bůh Smrti - prezentace síly
Nový sanin
Výcvikové středisko
Strážce brány
Harry Potter a Necromancer
4. Velká ninja válka
Přemožitel démonů
Guxim
O Uživateli
Harry Potter- Tahun Pertama
Harry Potter - Boj za svobodu
Harry Potter- Hrdina??
Amren
O Uživateli
Lepší život
naruto - kun
O Uživateli
Harry Potter a stratené učenie mágov
Naruto - Ťažké rozhodnutie
Titus
O Uživateli
Pokemon - Sinnoh league
Emily Cindy Mowmary
O Uživateli
Souboj Titánů
Gryf
O Uživateli
Naruto a prokletí které je darem
StarCraft vs StarWars
Bleach: Síla králů
Traileri na FF serie
Jednorázovky.
Harry Potter a síla čtyř
Arancar
O Uživateli
Harry Potter a Nový život
Markus
O Uživateli
Harry Potter a Taje magie
Myerel
O Uživateli
Les éléments invisibles de la vie
Daikara
O Uživateli
Jednorázovky
Když nás chtěli vyhnat.
Šance žít !
Bratři na zabití.
Jiný život I.
Ookami ningen.
Jiný život II.
vlastolordes
O Uživateli
Krv a slzy
kinkuro-san
O Uživateli
Návrat Namikazeho
Verxa
O Uživateli
the Dark, the Light, and the Grey
Môj najkrajší sen
Harry Potter a Bestiaire
kejhy
O Uživateli
Abrakadabra
zaza
O Uživateli
Harry Potter a světlo v temnotě
Lukasaku
O Uživateli
Cesta msty
Quesa
O Uživateli
Sulfia More
Jednorázovky
Staří vojáci nikdy neumírají
Příběhy tří... ehm, čtyř kouzelníků
Navak
O Uživateli
Prokletý
BAJAJA-KAR
O Uživateli
Atali
O Uživateli
Po pěti letech
Osudový boj
HP - Deník čistokrevné
Život ve stínu
Fairy Tail - Dračí děti
miki
O Uživateli
LáskaNinjaLoukaStrom
Navždy spolu
SaharuSanada
O Uživateli
Karioka World
Princ Tennisu(Prince of tennis)
Moje hvězda na konci Tunelu
Elitní Smrtijed
Strážce tajemství
Karen Alecta Black I.
Ginreishi(ochránci živlů) I.
Fruits Basket
Cesta za měsícem
Rikkaidai Fuzoku
Satan
Ginreishi(Ochránci Živlů) II.
Forever Together
Harryho Rozhodnutí (1)
The Last World
Potterova Zrada : Smrtijedi
NeAtTe
O Uživateli
Harry Potter a znamenie fénixa
Susan
O Uživateli
Co když se všechno změní?
Kanjira
O Uživateli
Přátelství a nenávist
Tasunis
O Uživateli
Reya
O Uživateli
Moc nikoho
Přání snů aneb Potter sebevrah
HP a pán zla
Démon spravedlnosti
HP a dech jednorožce
HP a dech jednorožce 2
HP and legend of the dark
ElisWolf
O Uživateli
Pták snící v kleci
Jednorázovky
Příběhy velké čtrnáctky
Nirvinus
O Uživateli
Syn svého otce
Leegy
O Uživateli
HP a Nová realita
Reaper
O Uživateli
Harry Potter: Probuzení
UedaAya
O Uživateli
Poslední ůtok
Cesta napříč Ayataro
Král Démonů
Gokusen I.
Black Sword Katie .
Mistr v Pokemonu
JigokuMaru
O Uživateli
Zlo a dobro
FT:Nekonečná láska
Zakladka dělá divi
Návrat Esne Black
Jednou a navždy
Přízrak temnoty
Yamato Nadeshiko Shichi Henge
Naruto,on je Nukenin
Návrat Slečny Raddle
Uedova sestřička I.
Konec KONOHY
Konoha Gakuen
Svatá Trojice
Feudální pán země Ohně
Naruto : Nukenin
Hp a Esne Blacková
Kai-san
O Uživateli
Nikol-chan
O Uživateli
Láska se Sunš nevyhýbá
Mitsuko
O Uživateli
Dívka s modrým tygrem
čtenářka
O Uživateli
Příběh Hyuri Mikon
Lord of Caer Azkaban
h0moun
O Uživateli
Novos Ordo Seclarum
SG Pegasus
xEternity
O Uživateli
Aryvenne
O Uživateli
Senna
O Uživateli
Bla Bla Bla
Zrušené
Zrušené
Zrušené
darksama
O Uživateli
Harry Potter a ...
LilithHekate
O Uživateli
Harry Potter a Majstri Elementov
BastaFidli
O Uživateli
Naruto: Mrtvý klan
juhy
O Uživateli
Návrat do Uzushiogakure
Filex9742
O Uživateli
Yami-san
O Uživateli
Maikeru
O Uživateli
Naruto - Fukutsu no seishin
sdragos
O Uživateli
akaj akuma
Sennin_Liesa
O Uživateli
Smrt není konec
Jednorázovečky
Nápravy
Ne všechno je spravedlivé
Naomie
O Uživateli
avanaka15
O Uživateli
N.U.T.
O Uživateli
Rozhodnout se
Žaneta
O Uživateli
Sonalesa
O Uživateli
frelength
O Uživateli
Albus Potter a nechcené dedičstvo
dark1987
O Uživateli
HP a Posel času
Trixirly
O Uživateli
bilales1
O Uživateli
Vzpoura
Doplňkové povídky Knížete Azkabanského
Západ Slunce nad Británií
Hrát podle pravidel
V tomto světě i v tom dalším
Naděje
Stellar
O Uživateli
Lost Soul
Lionsnake Chronicles - Hadí šach
Aritmancer
Sety
O Uživateli
Rámen ninja
Fairy Tail - Dark
Chyba - Pomsta - Láska
Harry Potter a rád Temného fénixa
HP - Dieťa z proroctva
Fairy Tail - Ranger
Tokyo Ghoul - Vnútorný nepriateľ
Pravá ruka štvrtého hokage
Chameleón
blade23mc
O Uživateli
Marsy
O Uživateli
zberateľ
O Uživateli
Pravdivá romance o květinářce a zablešenci
Mysterio
O Uživateli
Asami
O Uživateli
Bla bla bla
Neplatné
Kiru Uchiha
O Uživateli
Kronland
O Uživateli
Majo
O Uživateli
Spolupráce
Projekt Equillibrium 666
Elite Six
Unreal Tournament: Anime War
ExeqiuaS & Karlos-sama
Sentaku no Kurashi
V rekonstrukci
Download
FanFiction
Originální tvorba
Jiné
Galerie
Moje Arty
Vaše Arty
Apophysis
Jiné




Registrovat se

Pokec

Top List

TOPlist




15. Archangelsk


5. 3. 1989

Nikdy bych si nepomyslel, že si budu psát vlastní deník, ale přišel jsem k zjištění, že si díky němu budu moci uspořádat své myšlenky a podívat se na některé věci z více úhlů pohledu.

Je neděle a s dědou právě sedíme ve vlaku. Krajina za okny ubíhá velmi pomalu i přes velkou rychlost vlaku, který nás veze. Nikdy jsem netušil, že jeden stát může být tak obrovský. Zrovna se nacházíme na území SSSR. Děda mi vyprávěl, že v zemi vládne totalitní vláda pod vedením Komunistické strany, ale podle nejnovějších zpráv se celý jejich systém začal hroutit a nepotrvá dlouho a totalitní režim padne, aspoň děda to tvrdí. Osobně politice mezi mudly moc nerozumím, ale měl bych si později udržovat jistý přehled, ale nyní mě to netrápí.

Stále si připadám trochu divně, že si píši myšlenky a události do deníku, ale podle dědy to ostatní dělávají, tak proč to také nezkusit, že? Právě máme namířeno do městečka Archangelsk. Podle mudlovského průvodce je to město, které se zabývá hlavně rybolovem. Jsem hodně zvědavý na Bílé moře a důvod proč se tak jmenuje.

Děda mi také vyprávěl legendu, že v Archangelsku žil velmi mocný a hlavně zlý čaroděj, který obětoval většinu obyvatel města, aby provedl velmi temný rituál pro vyvolání démonů. Andělé se zhrozili a na Zemi povolali své bojovníky. Archandělé svedli s démony i čarodějem ukrutný boj, ale bylo při něm zničeno celé město. Nad ztrátou obrovského množství životů a zničených rodin andělé plakali a jejich slzy očistili všechnu vodu v okolí Archangelska a tak vzniklo Bílé moře.

Nikdy jsem neviděl tolik sněhu, jako tady. Pomalu se dostáváme ke svému cíly a ač v mnoha zemích je nyní jaro, se kterým přichází teplo, tady je zima snad věčná. Je to pravý opak toho, co je v Egyptě nebo spíše ve Španělsku. Podle všeho zde není léto takové chladné jako zima.

Už teď se mi ale stýská po přátelích, nikdy jsem žádné neměl, ale za poslední rok a půl se toho hodně změnilo. Poznal jsem plno skvělých lidí. Mého učitele tance a etikety, Damiena s jeho partnerkou Marietou. Má taneční partnerka Sára Deneuve a dokonce i její otec a matka mě přijali a měli rádi. Ve Španělsku jsem zase našel dalšího učitele a dědice Merlina, který mě mnohému naučil.

Egypt do mého života přinesl další těžkou zkoušku. Během pobytu jsem splnil dvě Bystrozorské mise a to jím ještě ani nejsem. Faraon Naji Murtaza mi navrhoval, abych tam ještě zůstal a udělal pro něj práci i v jiných školách, ale nechtěl jsem narušit náš časový plán pro cestu po různých zemích. Abych se vrátil k tomu, co jsem ztratil a získal.

V první řadě jsem si odvezl plno příjemných vzpomínek na Nailu, Inus a Amiro, které při mně stály hned od začátku mého nástupu do školy. Školním rivalem se stal rudovlasý arab se jménem Shihab. Ať dělal cokoliv, vždy jsem dokázal vyhrát a on se akorát zesměšnil.

To, co jsem za tu dobu ztratil, byly i poslední zbytky růžových brýlí, kterými se děti dívají na svět. Každý z nás si svět idealizuje, aby se mu v něm snáze žilo, ale já jsem poznal mnohé, abych mohl s jistotou žíci, že život není vůbec lehký a smrt může být vítaným vysvobozením pro ty, kteří se již nedokážou pohnout vpřed.

Nyní budu muset jít, ale dal jsem si za úkol, že si každý nedělní večer sednu a něco málo zapíšu, abych si někdy v budoucnu mohl sednout a přečíst si, co se mi v mládí honilo hlavou a nad čím jsem přemýšlel.

 

James dopsal rychle tečku za větou a deník si schoval do kapsy kabátu. Alastor tentokrát dal přednost cestě mudlovskými prostředky než přenášedlem. Byla to i záminka k odpočinku, který oba dva potřebovali a navíc se i postupně připravovali na počasí, které v Rusku panovalo.

V oblasti Archangelsk také přicházelo jaro s létem, ale i tak se tam teploty nevyhouply na víc jak deset stupňů. James viděl moře již dříve, ale zde bylo velké množství rybářských i nákladních lodí. Celé město bylo postaveno na pobřeží a rozprostíralo se hlavně u ústí řeky, která do Bílého moře vtékala. Nevypadalo to tam vůbec zle, jen krutost zimy a chmurná nálada se rozprostírala vzduchem a James to hned poznal. Pokud v teplých krajinách něco žilo, tady by to zemřelo. V Egyptě byla jakási dobrá nálada a tady zase chmurná, zajímalo ho, jestli je to intenzitou slunce, nebo pustou krajinou, ve které se dalo velmi těžce žít.

„Není to tu tak hrozné, na Sibiři je sníh po celý rok a zima tam vládne nepřetržitě,“ prohlásil Alastor a James přikývnul. Na nádraží je nikdo nečekal a oba se vydávali za mudly, což měla být součást Jamesova tréninku. Ve Španělsku se moc přetvařovat nemusel, ale tady to bude nutné, pokud se nedostanou do kouzelnické společnosti.

Alastor jim po půl hodině zařídil pokoj v jednom z místních hotelů, který se nacházel u okraje města. Do hotelu se dostali taxíkem a James si cestou prohlížel budovy ve městě. Dost ho zaujal obrovský stadión, podobný tomu, kde se odehrávala taneční soutěž. Zajímalo ho, co se tam může odehrávat, proto hned začal přemýšlet nad tím, jak se tam dostat.

Prvně se ale bude muset doučit azbuku a nějakou chvíli poslouchat rozhovory kolem, aby získal přízvuk k tomu, co se již naučil. Zjistil, že před dvěma lety si jazyky pamatoval lépe a neměl takové problémy se naučit chybějící části. Diskutoval o tom i s dědou a ten mu prozradil, že čím bude starší, tím horší bude se naučit něčemu novému, proto jej chce naučit hodně věcí v době, kdy mu to půjde.

„Vítejte, budete si přát?“ optal se jich přátelsky recepční a Alastor přikývnul.

„Na nádraží jsem si zde zajistil ubytování pro dvě osoby na jméno Alastor Moody,“ odpověděl Rusky a recepční se usmíval. Podíval se do knihy a z nástěnky za zády sundal klíč s číslem třináct.

„Pokoj je již připraven pro vaše potřeby. Snídaně o půl osmé, oběd v jednu a večeře o půl sedmé. Všechna tři jídla se vydávají po dobu jedné hodiny, pak je jídelna zase zavřená,“ oznámil jim a Alastor si převzal klíče od pokoje. Podíval se ke schodům na rozcestník a zamířil do prvního patra následován Jamesem, který si všechno v okolí důkladně prohlížel.

„Je to tu hodně jiné, než ve Francii nebo Španělsku. Je tu pro nás něco zajímavého? Přemýšlím nad uplatněním své výhry v sázce z Francie,“ řekl Anglicky, aby jej nějaký Rus neslyšel a neměl pak nějaké otázky.

„V Bílém moři leží několik ostrůvků, na kterých jsou vybudovány mnišské chrámy. Mudlové vědí jen o čtyřech větších ostrovech, ale o tom největším v jejich středě nevědí. Je na něm vybudováno sídlo Cherubínského řádu. Pokusím se najít způsob, jak ostrov navštívit, kdysi to byl velmi střežený ostrov a ani kouzelníci se tam jen tak lehce nedostali,“ prozradil mu děda a James s úsměvem přikyvoval.

„Taky se podíváme na ten stadión, chci se podívat na to, jak se tu baví děti,“ řekl James a Alastor přikývnul. Přešel ke dveřím v druhém patře hotelu, které nesly štítek s číslicí třináct a se zašramocením klíčů v zámku, je otevřel. Naskytnul se jim pohled ne na zrovna luxusně vypadající pokoj.

„Po Egyptě a luxusních pokojích je tohle velmi skromné,“ řekl James a rozhlédl se kolem. V jedné místnosti byly obě dvě postele, jedna malá koupelna s hlubokou vanou. Kuchyňka měla jen to nejzákladnější vybavení. Stůl se dvěma židlemi a vázou s uschlými květinami. V předsíni se nacházel jednoduchý šatník s botníkem.

„Aspoň týden tu vydržíme a pak se můžeme přesunout do jiné části města, nebo na druhou stranu země blíže k Čínským hranicím a poté odcestovat do Japonska dříve, jak jsi řekl, můžeš stále uplatnit svoji výhru,“ prohlásil Alastor. Vytáhnul z kapsy několik zavazadel a uložil je do šatní skříně. „Vezmi si na sebe něco, jdeme na večeři,“ poručil a James ze sebe jen shodil cestovní plášť. Alastor zamkl pokoj a oba se vydali dolů do prvního patra do jídelny.

Na večeři dostali hrachovou kaši, nad kterou se James s pozdviženým obočím zarazil, ale s křupavým chlebem se pustil do jídla a na nic si nestěžoval. V misce s kaší našel i nějaké kousky nakrájeného párku.

„Není to nic extra, ale mohlo být hůře,“ hlesl Alastor a James přikývnul. Po večeři se vydali do svého pokoje, který Alastor zabezpečil několika kouzly a vyčaroval i nějaký nábytek navíc. Třeba dvě pohodlná křesla s malým stolečkem. James si vytáhnul rozečtenou učebnici Kouzelných formulí pro šestý ročník a hodlal ji do konce týdne dočíst. Ve své složce na Ministerstvu kouzel pod jménem James Evans měl dosažené vzdělání na Faraonském institutu a u Gringottů měl trezor na jméno Harry Potter i James Evans, na který mu přišli peníze za vykonanou práci pro Faraona, což byla slušná hromádka zlata. Od dědy se také dozvěděl, že ve svých sedmnácti dostane přístup k rodinnému trezoru Potterů. Určitě najde i trezor, který mu zanechal Merlin, protože to on kdysi pomohl skřetům vybudovat banku a měl na ní třetinový podíl, o všem se psalo v knize Mým dědicům.

Jamesi si četl do desíti hodin, než se převlékl do pyžama, v koupelně se umyl a zalehl do postele. Děda jej následoval o čtvrt hodinky později. Pak si ještě chvíli povídali, ale nakonec Jamese přemohl spánek.

 

Pár dní pobývali v hotelu a James si během těch dní zmapoval nejbližší části města a dokonce si naplánoval cestu, kudy se dostat ke stadionu. Všude po městě poslouchal místní lidi a podařilo se mu získat jejich přízvuk a naučil se i pár nových slov a slovních spojení.

Jednoho rána, zrovna když snídali, si James všimnul muže, který na sloupy elektrického vedení vylepoval letáčky. Hned po jídle se na letáček šel podívat a jeho obsah ho potěšil. Odpoledne se konal nábor do nějakého kroužku krasobruslení, který se měl konat v hale, kam měl naplánovanou cestu.

„Dědo, dneska se půjdu podívat na ten stadion. Na letáku stálo, že se tam koná nějaké krasobruslení, co to vlastně je?“ zajímal se James a Alastor se usmál. Tohle se mu na Jamesovi líbilo, vždy se nebál jít vyzkoušet něco nového.

„Já mám dneska schůzku s několika čaroději, kteří žijí na ostrově, kde se nachází Cherubínský řád. Pokusím se vyjednat prohlídku, možná použiju jméno tvého předka a to, že jsi jeho dědic, ale to až jako poslední možnost. Krasobruslení je sport, při kterém tanečníci předvádějí různé kreace v bruslích, z čehož vyplývá, že se to neodehrává na normálním povrchu, ale na ledu. Ten už doufám víš, jak vypadá,“ odpověděl mu Alastor a James přikyvoval. Jeho nadšení a zvědavost ještě stoupla. Chtěl vidět, jak se tančí na ledě.

Poledne se přiblížilo velmi rychle a James se sám vydal ke stadionu, který se tyčil nad polovinou města. Střechu stadionu převyšovaly jen obrovské jeřáby v přístavu. I z dálky Jamesovi připadaly, že se dotýkají nebe, ale věděl, že nebe se nikdo dotknout nemůže.

Cesta ke stadionu mu trvala dobré půl hodiny. Před stadionem bylo ohromné parkoviště, ale aut tam bylo málo. James si přečetl, že vstup je zdarma a uvnitř budovy se řídil šipkami, které ho dovedly až ke kluzišti, kde bylo několik dospělých lidí, plno dětí od sedmi do patnácti let, aspoň podle vzhledu to tak typoval. Když se dostal na úroveň hlediště, otočil se k němu muž okolo třiceti let. Měl světle hnědé vlasy a modro šedé oči.

„Vítej, přišel jsi na zápis do kroužku?“ optal se onen muž a James zakroutil hlavou.

„Přišel jsem se podívat, jak se tančí na ledě,“ odpověděl a posadil se kousek od muže. Sledoval dění na ledě a myslel si, že to nemůže být tak těžké, ale pak zase usoudil, že to nebude ani lehké, když viděl, jak začátečníci padají na zadek, někdy i na kolena, což muselo bolet. Muž si Jamese prohlížel docela se zájmem. Docela jej překvapil svojí odpovědí, tanec na ledě, ano, i tak se dalo nazvat krasobruslení, ale nikdo to moc nepoužíval, jen tanečníci, kteří se s tímhle setkali poprvé.

„Já jsem Nikolai, vedoucím tohoto kroužku a také trenér nadějných talentů, nechceš to aspoň zkusit?“ zajímal se muž a James si ho důkladně prohlédnul.

„Raději ne, ještě jsem na tom nestál a nemám ani brusle,“ odvětil James a dál sledoval počínání si trenérů a jejich žáků.

„Za zkoušku nic nedáš, pojď se mnou do šatny, tam ti najdu nějaké brusle a vyzkoušíme, jak ti to půjde,“ pobízel ho Nikolai a ukázal mu na dveře pod schody, kterými se sám vydal. James ho tedy následoval, ale byl ve střehu, kdyby to byla nějaká past. Děda ho neustále učil, že má být neustále na pozoru.

Deset minut jim trvalo, než Nikolai našel ucházející brusle pro Jamese a když byl do nich obut, nejistě se rozešel za Nikolaiem, který se také obul do bruslí a zamířil po gumovém pásu směrem ke kluzišti. Jakmile Nikolai vstoupil na led, už nebyl tím samým člověkem. Stal se z něj úplně někdo jiný, na ledě byl naprosto volný a připadal si, že na ledě doslova létá, vždyť se zemí ho pojil jen tenký pásek kovu.

James ho následoval na ledovou plochu, ale nebyl si na ní vůbec jistý. Chvíli se přizpůsoboval a pak teprve vzhlédnul k Nikolaiovi, aby se podíval, kde je. Našel ho na druhé straně kluziště, kde nikdo nebyl a tak se k němu ladně rozjel. Nikolai ho sledoval a dost se podivil, když se k němu James rozjel ladnými pohyby. Tohle viděl jen velice zřídka a pokaždé zjistil, že osoba, která se takhle pohybovala na bruslích, měla dost zkušeností s normálním tancem.

„Učíš se rychle, ty už jsi někdy tančil nějaké tance?“ optal se Nikolai a James přikývnul.

„Jmenuji se James Evans. Tanec jsem se naučil ve Francii a pak jsem pokračoval dalším tancem ve Španělsku. Naučil jsem se kolem deseti tanců,“ představil se James a Nikolai na něj vyvalil oči. Pamatoval si na článek v časopise, který se k nim dostal. Psalo se o taneční soutěži ve Španělsku, kterou vyhrál on a nějaká holka, na jejíž jméno si nedokázal vzpomenout.

„Tak to jsi velice talentovaný, dokonce jsem o tobě četl článek v jednom časopise. Gratuluji k vítězství ve Španělské taneční soutěži. Zkus mě napodobit, jak nejlépe dokážeš,“ řekl mu Nikolai a James sledoval, jak se rozjel do středu kluziště. Nikolai nebyl žádný troškař a hned na začátek předvedl perfektní provedení skoku zvaného Axel. James na to hleděl s otevřenou pusou, ale pak se také rozjel a přesně podle Nikolaie se odrazil z levé nohy. Udělal otočku a půl, přesně jak to viděl, ale problém nastal ve chvíli, kdy měl dopadnout zpátky na levou nohu. Při dopadu trochu popojel dozadu, ale pak mu noha podklouzla a on spadl obličejem na led. Naštěstí měl dobré reflexi a natáhnul před sebe dlaně. Jakmile se dotknul ledu, přešel do para-kotoulu a nakonec skončil s jednou bruslí na ledě a druhou nohu měl pokrčenou.

„Nikdo ze začátečníků není schopný mě napodobit. Ten doskok neustál, protože s tím nemá zkušenosti, ale když si to párkrát zkusí, dokáže to,“ pomyslel si Nikolai a rychle přibruslil k Jamesovi.

„Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic? Nečekal jsem, že dokážeš zajít tak daleko, skoro si to zvládnul,“ chválil ho a James se postavil zpátky na led.

„Zkusím to ještě jednou, už vím, co mám čekat,“ zamumlal James a znovu se rozbruslil do volného prostoru. Starší studenti jej sledovali s úšklebky na tvářích a šeptali si mezi sebou. Několik z nich se vsadilo, že si tentokrát namlátí obličej.

James se na skok soustředil. Věděl, že při dopadu bude muset udržet rovnováhu, ale nebylo to nic těžkého, pokud zjistil. Znovu vyskočil, udělal otočku a půl a dopadl na levou brusli. Tentokrát nespadl a po jedné brusli udělal menší oblouček, než dal na led i tu druhou. Hodně mu v pohybu pomáhaly i ruce, tak se je nebál zapojit a pomáhal si s nimi. Než ho Nikolai stačil zastavit, skočil Axla podruhé a téměř bezchybně.

„Jamesi, to bylo vynikající. Teď chci, abys jel tři metry za mnou a dělal přesně to, co udělám,“ přikázal mu a James přikývnul, že chápe.

Další půl hodiny jezdili přes půlku kluziště a dělali nejrůznější provedení skoků, kroků a piruet. James už ani jednou nespadl, protože si to užíval a za celou půl hodinu nebruslil nikdo jiný, než ti dva a ostatní se na ně s obdivem dívali. Učitelé v kurzu nechápali, kde se tu vzal takový talentovaný mladík. Rádi by ho měli pod svými křídli, ale pokud si ho vzal Nikolai, který za svůj život několikrát vyhrál národní soutěž a plno dalších soutěží, neměli šanci se podílet na jeho tréninku.

„Velmi dobrá práce, Jamesi. Tak nadějného studenta jsem ještě neměl, kdybys mi netvrdil, že stojíš na bruslích poprvé, přísahal bych, že už pár let trénuješ. Ale takhle to je většinou s těmi, kteří se věnují tanci a pak přejdou na bruslení,“ vychvaloval ho až do nebe a James se usmíval.

„Děkuji, ale nevím, jak dlouho tu zůstaneme. S dědou hodně cestujeme a raději bych byl v teplejším podnebném pásu, po necelém roce v Egyptě je mi tu zima a všechno se mi tu zdá být takové chladné, nebarevné,“ vysvětloval Nikolaiovi a ten přikyvoval, že chápe.

„V tom případě tě toho naučím tolik, kolik zvládnu, než zase odcestujete. Já tu jsem každý den od jedné hodiny a už pár let jsem nikoho neučil, ale pokud bys chtěl, můžeš přijít. V městě je několik obchodů se sportovními pomůckami, tak si kup brusle, které ti budou nejvíce vyhovovat, protože dobré brusle jsou základem pro krasobruslení,“ poučoval ho a James zase jen s úsměvem přikyvoval. To už se ostatní učitelé a studenti se zájemci o místo v kroužku začali také hýbat a bruslit po ledě.

„Zítra v jednu přijdu. Zatím nashledanou,“ rozloučil se James, v šatně zanechal vypůjčené brusle a nikým nezpozorován se přemístil do hotelového pokoje. Otevřel si knihu Přeměňování a ujistil se v postupu, který znal a který chtěl právě aplikovat. Vyčaroval si obyčejné boty a poté se dal do jejich upravování, takže z nich nakonec udělal brusle, které mu dokonale sedly na nohu. Celé je nabarvil na černo, a protože mu připadalo, že je to moc jednoduché, na špičkách si pohrál a vytvořil rudozlaté plameny. Také si na patu bruslí vykouzlil své iniciály. Ostří očaroval, takže se nikdy neztupilo a bylo neustále ostré.

Poté si vyčaroval teplákovou soupravu, kterou si také upravil přímo na sebe. Díky kouzlům z Přeměňování dokázal divy se vším, co se mu dostalo pod ruku. Celá souprava byla v sametově černé barvě. Tepláky měly po kolena také rudozlaté plameny, takže seděly k bruslím. Tričko bylo bez rukávů a byly na něm zase plamínky, ale tentokrát byly rozmístěny náhodně.

Jako poslední byla mikina se zipem, taktéž v černé barvě, ale na zádech měl James vyobrazeného zlatého draka, kterému z tlamy šlehaly rudé plameny. Rudé plamínky byly i kolem drakových nohou. Nebyl to drak, kterého znají děti v Evropě, ale byl to čínský drak, podobný hadu.

Alastor ve vzduchu cítil mnoho kouzel, tak nakouknul k Jamesovi, co dělá a obdivně si písknul. James se trochu polekaně otočil do dveří a usmál se na svého dědu.

„Vidím, že tě to krasobruslení vzalo, znamená to, že tu zůstáváme na delší dobu?“ optal se Alastor a James se zatvářil neutrálně.

„Dneska mi to podle Nikolaie šlo. Spadl jsem jen jednou a dokázal jsem udělat všechno, co mi ukázal. Je to jiné, než tanec, tak to chci na chvíli vyzkoušet,“ odpověděl James a dodělal poslední úpravy na svém novém oblečení. Na všechny tři části si kouzlem vyšil své iniciály a pak spokojeně schoval hůlku.

„Jak se tak dívám, už do obchodu s oblečením nepůjdeme, když si umíš všechno vyčarovat a takhle upravit. To mi připomíná, že bych si měl obnovit celý šatník,“ nadhodil Alastor a díval se na Jamese, jak se zatváří. Když se na něj podíval, rozesmál se na celé kolo, protože James se tvářil dost naštvaně a jakmile se Alastor rozesmál, James se ušklíbnul, protože dostal nápad.

„No, až se mi bude chtít, tak bych ti ten šatník mohl trochu upravit,“ prohlásil a v očích mu poletovaly ďábelské jiskřičky. „Jak ti to dneska šlo s těmi kouzelníky?“ zajímal se James, aby to zamluvil a odvedl pozornost jinam.

„Na ostrov se dostaneme nejdříve za dva týdny a prý to ještě není jisté, protože zdejší Ministerstvo kouzel podléhá mudlovské vládě a všichni kouzelníci jsou využíváni pro udržení komunistického režimu v zemi a pro udržení si všech států, které Rusko obsadilo.“ vysvětloval Alastor a o práci, kterou mu nabídli, se již nezmínil. Měl se postarat o několik mudlovských vysoce postavených státníků. Neměl za úkol je zabít nebo něco podobného, jen jim vymazat vzpomínky na cokoliv, co se týkalo kouzel. Měl spolupracovat se dvěma muži z Cherubínského řádu, a pokud bude mise úspěšná, rozhodnou se, jestli jim povolí navštívit ostrov.

„Aspoň se stihnu něco málo naučit, Nikolai, muž který mě donutil si vyzkoušet bruslení a vede celý ten kroužek, o mně dokonce četl v nějakém časopise. Psalo se tam o té soutěži ve Španělsku, kterou jsem se Sárou vyhrál,“ řekl James a Alastor mu pokynul, ať se oblékne, aby si mohli zajít na večeři.

 

Po večeři se James pustil do čtení Starodávných run od Merlina. Docela ho zaujal obsah knihy, bylo tam napsáno, že pomocí Starodávných run a latinského jazyka může vytvářet nová kouzla nebo upravovat kouzla stávající.

 

V tu samou hodinu a stejně v hodinu jinou, se konala menší schůzka v pracovně Bradavického ředitele, Albuse Brumbála. Ten si zavolal Remuse Lupina, Severuse Snapea a Minervu McGonagallovou, aby s nimi probral novinky ohledně Harryho Pottera.

„Brumbále, co je to dnes, že jste si nás sem zavolal v tomhle složení? Počítám, že to bude něco s Potterem,“ zajímal se Snape a na tváři měl svojí chladnou masku.

„Máš pravdu Severusi. Harry Potter alias James Evans během sedmi měsíčního pobytu v Egyptě splnil dvě mise jako Bystrozor ve výcviku. Informace o tom jsem dostal až teď, protože můj informátor byl chycen a dlouhou dobu ho drželi na Ministerstvu kouzel v Egyptě. Faraon ho odmítal pustit, protože ho chytili při sledování Alastora a Jamese. Abych byl přesnější, Faraon je bývalým Bystrozorem a také Alastorovým dlouholetým přítelem,“ začal Albus a Minerva na něj nechápavě hleděla. Remus měl pusu dokořán a Severus si odfrknul.

„Co to bylo za mise?“ zajímal se Severus. „Určitě nějaké jednoduché prácičky na pár dní, ne?“ hádal a jeho hlas překypoval sarkasmem.

„První mise se docela zvrtla. Měl na Faraonském institutu čar a kouzel prověřit všechny učitele, jestli nemají nějaké artefakty černé magie nebo neprovozují nějakou ilegální činnost. James odhalil dva učitele, kteří dělali pro otrokáře průzkumníky. Než je James stihnul nahlásit, byl i se svojí spolužačkou unesen otrokáři. Další den se Jamesovi podařilo svojí spolužačku přemístit do školy pomocí surové magie, kterou kolem ní obalil, což je náročné a já sám bych byl velmi unaven, kdybych to udělal.

Nicméně po pár dnech Jamese hodili do kobky plné hadů. Tady to začíná být zajímavé, ukázalo se, že James je Hadí jazyk a pomocí hadů, které kouzly zvětšil a osvobodil z kobek, odrovnal celý otrokářský cech. Jejich velitele osobně popravil šavlí, kterou mu vzal.

Tento masakr, který zorganizoval, přežili jen vězni a on. Žádný otrokář nebyl ušetřen. Poté se na Ministerstvu objevil Jamesův Patron s polohou, kde byl vězněn a sám se přemístil do Faraonského institutu, kde se sesypal. Studenti, kteří ho viděli, tvrdili, že byl na pokraji šílenství a mluvil o tom, jak je všechny zabili na jeho příkaz a že on sám zabil,“ vysvětlil Albus a Minerva lapala po dechu.

„T-to n-není možné, jak může být Moody tak nezodpovědný? Vždyť je to jenom dítě, takhle ho vystavit nebezpečí, měl byste s tím něco udělat,“ vyhrkl Remus a byl dost naštvaný. Syn jeho nejlepšího přítele byl v takovém nebezpečí a mohl klidně i umřít, to prostě nedokázal překousnout.

„Remusi, uklidni se. James je naprosto zdravý, zachránil mnoho životů a získal pohled na reálný svět bez iluzí. Sice je velmi mladý, ale pokud ho věštba předurčila k poražení Voldemorta, je to jen velké plus, které mu zvýší šanci na přežití,“ uklidňoval ho Albus, ale Remus se ne a ne uklidnit.

„Není ON už náhodou mrtev, když se od Harryho odrazila JEHO kletba smrti?“ zajímal se Remus a Albus zakroutil hlavou.

„Nevím, co se s Voldemortem stalo, ale mrtev není. Kdyby před těmi lety doopravdy zemřel, místo učitele Obrany proti černé magii by již nebylo prokleto. Takové mocné prokletí může působit jen po dobu, než daný kouzelník zemře. Podle mě je nějaká pravda na tom, že se stal nesmrtelným, nebo spíše, že nemůže zemřít, dokud ho něco váže k životu. Nyní existuje jen jako stín nebo přízrak, několik lidí po něm pátrá, ale nedošli k žádným výsledkům,“ vysvětloval mu dál a Severus se nepříjemně ošil.

Nechtěl, aby se Pán Zla znovu vrátil a dokud to půjde, bude se snažit mu v tom zabránit. Mezi Smrtijedy se rozneslo, že Regulus Black přišel na tajemství Pánovi nesmrtelnosti, ale Pán Zla ho osobně zabil před zraky všech svých stoupenců.

„Jaká byla jeho druhá mise?“ zajímal se Severus, nyní již se zájmem. Věděl, že Potter byl předurčen k porážce Voldemorta a pokud se učí bojovat již nyní, jeho šance rostou, přesně jak to Brumbál řekl.

„Měl na Faraonském institutu vytipovat všechny studenty, kteří se zajímali o černou magii a zneužívali ji k mučení svých spolužáků, tudíž podával zprávy o těch, kteří černé magii podlehli, a byla velká pravděpodobnost, že se z nich stanou zločinci. Za obě mise James obdržel plný plat normálních Bystrozorů a také odškodnění za zranění utržené při plnění mise.

Můj zdroj vypověděl, že se z něj stal zvěromág a poslal i výsledky, kterých James na Faraonském institutu dosáhnul. Zdá se, že má nadání na Přeměňování a Lektvary. Poté mu jde Bílá magie a Souboje. Černou magii také ovládá a to na třetí až čtvrté úrovni. Bílou magii má na páté až šesté úrovni. Na sedmou úroveň dotáhnul jen Přeměňování, protože zvěromágem se stal již ve Španělsku.

Nyní je můj zdroj hledá na území Sovětského svazu a podle posledních zpráv se nachází někde na severu, nejspíše ve městě Archangelsk. Tohle přístavní město je známo hlavně ve spojitosti s Cherubínským řádem. Víc toho zatím nevíme,“ dovyprávěl jim Albus život Harryho Pottera a Remus jen zničeně kroutil hlavou. Severus se mírně usmíval a Minerva se stále nezbavila údivu, který ji hned na začátku polapil.

„Brumbále, hned na první schůzi po jeho odchodu od mudlů jste se zmínil o tom, že získal dvě knihy od Merlina, našel nějaké další?“ zajímal se Snape.

„To je dobrá otázka, Severusi, nic jiného bych od tebe ani nečekal. Podle všeho jich má již šest. Šestou knihu získal v Chrámu hadů, když kněžím předvedl umění Hadího jazyka,“ odpověděl mu a Snape se mírně otřásl.

„Když si představím, že ten mladý umí Hadí jazyk, nahání mi to husí kůži. Pán Zla ho používal jen tehdy, když nás měl Nagini potrestat nebo někoho zabít za nesplnění úkolu,“ zašeptal, ale v Brumbálově pracovně ho slyšeli všichni.

„Jenže on není Lord Voldemort, takže se nemusíš bát, že by to použil proti tobě nebo někomu na straně dobra. Už jen to, že mu Voldemort zabil rodiče a vychovává ho Bystrozor, ho staví na naši stranu,“ uklidňoval ho Albus.

„Ten kluk bude spíše na své vlastní straně. Už ve Španělsku měl své názory a dal je jasně najevo,“ řekl Snape a Remus je oba pozoroval.

„Bylo by to o tolik jednoduší, kdyby tu byl James s Lily,“ prohodil Remus a Snape se na něj podíval stylem, jestli mu nepřeskočilo.

„Kdyby tu byli ti dva, tak by tu byl i Pán Zla a mnoho z nás by tu už nebylo, tak už konečně pochop, že se to tak mělo stát a my dostali několik let na přípravu, než se zase vrátí mezi živé, pokud se mu to povede a jak Pán Zla znám, tak se mu to nějak povede,“ vyjel na něj Snape, pak se zvednul a bez jediného slova odešel z pracovny. I on sám si přál, aby Lily nemusela umřít, ale už to nemohl vrátit, teď mohl jen splnit slib a pokusit se zajistit výhru jejímu synovi.

Brumbál tuhle menší schůzku rozpustil o pár minut později. Remus se vracel domů v dost špatné náladě. Dobře věděl, co Snape cítil k Lily, ale nevěřil, že by to bylo stále tak silné, aby se přestal ovládat a takhle vyletěl.

Minerva byla zase zamyšlená nad synem jejich dvou studentů, které měla ráda. Jamese Pottera sice moc nemusela, když vyváděl nějaké skopičiny, ale nakonec byla vždy ráda, že se je čemu zasmát. Veřejně se tvářila přísně, ale uvnitř ji těšilo, že není na škole nuda a je postaráno o zábavu, i když to vedlo k nenávisti a nepřátelství mezi jistými studenty.

Albus Brumbál zase seděl ve své pracovně, po malých lžičkách pojídal pohár citronové zmrzliny a přemýšlel nad tím, co vyroste z Chlapce, který přežil. Alastor ho učil na Bystrozora, ale první dvě mise nebyly přímo dělané pro Bystrozory, ale spíše pro Špióny. Docela ho překvapilo, kam až se dostal ve svých úvahách a ze zamyšlení ho vytrhl až fakt, že mu došla zmrzlina. Rozloučil se s posledními vnímajícími obrazy bývalých ředitelů a odebral se do ložnice, aby si odpočinul. Zastával také heslo, že ráno moudřejší večera.


<- Předchozí díl!                                                                            Další díl! ->